Věc T‑48/17
Alliance for Direct Democracy in Europe ASBL (ADDE)
v.
Evropský parlament
Rozsudek Tribunálu (osmého rozšířeného senátu) ze dne 7. listopadu 2019
„Institucionální právo – Evropský parlament – Rozhodnutí prohlašující určité výdaje politické strany za nezpůsobilé pro účely grantu na rok 2015 – Rozhodnutí o poskytnutí grantu na rok 2017 a o předběžném financování do výše 33 % maximální částky grantu a povinnosti zřídit bankovní záruku – Povinnost jednat nestranně – Právo na účinnou procesní obranu – Finanční nařízení – Prováděcí pravidla k finančnímu nařízení – Nařízení (ES) č. 2004/2003 – Proporcionalita – Rovné zacházení“
1. Evropský parlament – Financování politických stran na evropské úrovni – Rozhodnutí prohlašující určité výdaje politické strany za nezpůsobilé pro účely grantu – Dodržování práva na účinnou procesní obranu – Právo politické strany být vyslechnuta – Dosah – Právo na formální slyšení – Neexistence
(Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 1 a 2; jednací řád Evropského parlamentu, čl. 224 odst. 3 a 5)
(viz body 35, 88)
2. Základní práva – Listina základních práv Evropské unie – Právo na řádnou správu – Požadavek nestrannosti – Pojem – Posuzovací pravomoc Parlamentu – Soudní přezkum – Meze
(Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 1; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2004/2003, články 7 a 8)
(viz body 41–45)
3. Základní práva – Listina základních práv Evropské unie – Právo na řádnou správu – Požadavek nestrannosti – Pojem – Veřejné kategorické a jednoznačné vyjádření člena Evropského parlamentu k teprve projednávané věci – Vyloučení
(Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 1)
(viz body 55–61)
4. Evropský parlament – Financování politických stran na evropské úrovni – Zákaz nepřímého financování vnitrostátní politické strany – Podmínky – Existence nepřímého finančního zvýhodnění vnitrostátní politické strany – Kritéria pro posouzení
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2004/2003, článek 7)
(viz bod 71)
5. Evropský parlament – Financování politických stran na evropské úrovni – Zákaz financování kampaní k referendům – Podmínky – Aktivita související s kampaní k referendu – Kritéria pro posouzení
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2004/2003, článek 8)
(viz bod 73)
6. Právo Evropské unie – Zásady – Právo na účinnou procesní obranu – Právo být vyslechnut – Dosah – Přijetí individuálního rozhodnutí na základě informací, které byly dotyčné osobě sděleny nebo které jsou jí známy – Porušení – Neexistence
(Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2)
(viz body 89–91, 97)
7. Evropský parlament – Financování politických stran na evropské úrovni – Poskytnutí předběžného financování grantu – Požadavek poskytnutí finanční jistoty a omezení výše předběžného financování – Prostor pro uvážení – Rozsah – Porušení zásady proporcionality a zásady rovného zacházení – Absence
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 966/2012, čl. 134 odst. 1; nařízení Komise č. 1268/2012, čl. 206 odst. 1)
(viz body 107, 108, 113, 120, 121, 124, 125, 128)
Shrnutí
Rozsudkem ADDE v. Parlament (T‑48/17), vydaným dne 7. listopadu 2019, rozšířený senát Tribunálu vyhověl návrhu na zrušení rozhodnutí Parlamentu ze dne 21. listopadu 2016, kterým se určité výdaje evropské politické strany Alliance for Direct Democracy in Europe ASBL (dále jen „žalobkyně“) prohlašují za nezpůsobilé pro účely grantu na rozpočtový rok 2015. Tribunál naopak zamítl návrh na zrušení rozhodnutí Parlamentu ze dne 12. prosince 2016, jímž bylo poskytnutí grantu na rozpočtový rok 2017 žalobkyni podrobeno určitým podmínkám.
V prosinci 2014 bylo ve vztahu k žalobkyni přijato rozhodnutí předsednictva Parlamentu, kterým jí byl na rozpočtový rok 2015 poskytnut grant v maximální výši 1 241 725 eura. Posléze byly provedeny kontroly a ve zprávě o externím auditu byl vysloven závěr, že určité výdaje jsou pro účely rozpočtového roku 2015 nezpůsobilé. V listopadu 2016 Parlament prohlásil za nezpůsobilou částku 500 615,55 eura a žalobkyni vyzval k vrácení částky 172 654,92 eura.
V prosinci 2016 přijalo předsednictvo Parlamentu rozhodnutí o poskytnutí grantu na rozpočtový rok 2017 žalobkyni v maximální výši 1 102 642,71 eura, ve kterém stanovilo, že předběžné financování se omezí na 33 % maximální částky grantu, a to s výhradou zřízení bankovní záruky, protože externí auditoři zpochybnili finanční udržitelnost žalobkyně pro nedostatek vlastních zdrojů.
Tribunál, ke kterému byla podána žaloba na neplatnost uvedených dvou rozhodnutí Parlamentu z listopadu a z prosince 2016, předně připomněl, že právo jednotlivce na to, aby jeho záležitosti byly orgány Unie řešeny nestranně, je obecnou zásadou unijního práva a že podle judikatury zásada řádné správy zahrnuje zejména povinnost příslušného orgánu řádně a nestranně zkoumat všechny relevantní okolnosti projednávaného případu před přijetím rozhodnutí. Tento požadavek nestrannosti dále zahrnuje jednak subjektivní nestrannost v tom smyslu, že žádný člen dotyčného orgánu, který se věcí zabývá, nesmí být podjatý nebo osobně zaujatý, a jednak objektivní nestrannost v tom smyslu, že orgán musí v tomto ohledu poskytnout dostatečné záruky k vyloučení veškerých legitimních pochybností.
Tribunál přitom poukázal na skutečnost, že v projednávané věci jedna členka předsednictva Parlamentu odpovědná za průběžný dohled nad agendou financování evropských politických stran veřejně pronesla kategorické a jednoznačné výroky, na základě kterých lze z perspektivy vnějšího pozorovatele usuzovat na to, že o této otázce měla jasno již před přijímáním napadeného rozhodnutí týkajícího se rozpočtového roku 2015. Vzhledem k tomu, že se dotyčná členka účastnila zasedání předsednictva a sehrávala aktivní roli v rozpravě, po které bylo přijato napadené rozhodnutí, dospěl Tribunál k závěru, že zdání nestrannosti bylo v projednávané věci vážně narušeno.
Tribunál zdůraznil, že Parlament musí poskytnout dostatečné záruky pro vyloučení veškerých pochybností o nestrannosti svých členů při přijímání rozhodnutí správní povahy, což vyžaduje mimo jiné povinnost členů zdržet se veřejného vyjadřování k otázce, zda politické strany na evropské úrovni spravují poskytnuté prostředky řádně, nebo vadně, jsou-li věci teprve projednávány.
Následně se Tribunál zabýval otázkou nezpůsobilosti některých výdajů souvisejících s financováním průzkumu veřejného mínění uskutečněného v sedmi členských státech v prosinci 2015. Tribunál připomněl jednak zákaz používání prostředků politických stran na evropské úrovni, pocházejících ze souhrnného rozpočtu Evropské unie, pro přímé nebo nepřímé financování jiných politických stran, a zejména vnitrostátních politických stran či kandidátů(1), a jednak zákaz použití těchto prostředků na financování kampaní k referendům(2).
V projednávané věci Tribunál zdůraznil, že dotčený průzkum veřejného mínění se uskutečnil v sedmi různých členských státech (Belgie, Francie, Maďarsko, Nizozemsko, Polsko, Švédsko a Spojené království) na vzorku přibližně 1 000 osob v každém z těchto států a že položené otázky byly stejné a týkaly se mimo zejména členství těchto členských států v Unii, hlasování respondentů v případném referendu o členství v Unii a změny podmínek členství v Unii. Tribunál dále konstatoval, že zákaz financování kampaní k referendům se vztahoval jen na část průzkumu veřejného mínění týkající se Spojeného království, protože právní úprava konání referenda ve Spojeném království byla v okamžiku uskutečňování uvedeného průzkumu již s konečnou platností přijatá. Tak tomu ovšem nebylo v případě ostatních šesti členských států dotčených daným průzkumem veřejného mínění, z čehož Tribunál vyvodil závěr, že prohlášení nezpůsobilosti všech výdajů na průzkum veřejného mínění je neodůvodněné. S ohledem na požadavky nestrannosti a na charakteristiky dotčeného průzkumu veřejného mínění Tribunál zrušil rozhodnutí Parlamentu ze dne 21. listopadu 2016 týkající se rozpočtového roku 2015.
Návrh na zrušení rozhodnutí Parlamentu ze dne 12. prosince 2016 o poskytnutí grantu na rozpočtový rok 2017 žalobkyni Tribunál zamítl, protože žalobní důvody, z nichž první vycházel z porušení zásady řádné správy a práva na účinnou procesní obranu, druhý z porušení článku 134 finančního nařízení(3) a článku 206 prováděcích pravidel k finančnímu nařízení(4) (tyto články se týkají záruk za předběžné financování grantů) a třetí z porušení zásad proporcionality a rovného zacházení, byly podle jeho názoru neopodstatněné.