Věc T‑372/10
Bolloré
v.
Evropská komise
„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Trh samopropisovacího papíru – Stanovení cen – Rozhodnutí, jímž se konstatuje porušení článku 101 SFEU – Rozhodnutí přijaté po zrušení prvního rozhodnutí – Přičtení protiprávního jednání mateřské společnosti jako přímo odpovědné osobě – Legalita trestných činů a trestů – Právní jistota – Personalita trestů – Spravedlivý proces – Rovné zacházení – Přiměřená lhůta – Práva obhajoby – Pokuty – Promlčení – Polehčující okolnosti – Spolupráce“
Shrnutí rozsudku
1. Hospodářská soutěž – Pravidla Unie – Protiprávní jednání – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Porušení zásady legality trestných činů a trestů – Neexistence
(Článek 101 SFEU; Dohoda o EHP, článek 53)
2. Hospodářská soutěž – Pravidla Unie – Protiprávní jednání – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria pro posouzení – Nepředvídatelnost odpovědnosti mateřských společností – Neexistence – Porušení zásady právní jistoty – Neexistence
(Článek 101 SFEU; Dohoda o EHP, článek 53)
3. Hospodářská soutěž – Pravidla Unie – Protiprávní jednání – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Odpovědnost mateřské společnosti, která nemůže být považována za odpovědnou za jednání jiné osoby – Sankce uložená mateřské společnosti – Porušení zásady personality sankcí – Neexistence
(Články 101 SFEU a 102 SFEU)
4. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Slyšení – Slyšení podniku za nepřítomnosti členů kolegia Komise – Porušení práva na spravedlivý proces – Neexistence
(Články 101 SFEU a 102 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, článek 47; Nařízení Komise č. 773/2004, čl. 14 odst. 1)
5. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Právo na spravedlivý proces – Kumulace, ze strany Komise, funkcí vyšetřování a trestání protiprávních jednání – Porušení požadavku nestrannosti – Neexistence
(Článek 101 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, čl. 47)
6. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Právo na spravedlivý proces – Přijetí nového aktu po zrušení předchozího aktu unijním soudem, na základě předchozích platných přípravných aktů – Tvrzení Komise o jejím odhodlání nenechat podniky uniknout sankcím z procesních důvodů – Porušení požadavku nestrannosti – Neexistence
(Články 101 SFEU a 102 SFEU)
7. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Předčasné vyjádření Komise o svém přesvědčení, že k protiprávnímu jednání došlo – Vliv na pravdivost později předloženého důkazu o protiprávním jednání – Neexistence
8. Hospodářská soutěž – Pokuty – Posouzení v závislosti na individuálním chování podniku – Vliv neuložení sankce vůči jinému hospodářskému subjektu – Neexistence
(Článek 101 odst. 1 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, článek 23)
9. Unijní právo – Zásady – Dodržení přiměřené lhůty – Správní řízení – Kritéria pro posouzení – Hospodářská soutěž – Správní a soudní řízení – Rozlišení za účelem posouzení dodržení přiměřené lhůty
(Listina základních práv Evropské unie, čl. 47 odst. 2; nařízení Rady č. 17 a č. 1/2003)
10. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Promlčení v oblasti pokut – Výlučné použití nařízení č. 2988/74 a č. 1/2003 – Nepoužitelnost úvah spojených se zásadou dodržení přiměřené lhůty
(Nařízení Rady č. 2988/74 a č. 1/2003)
11. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Povinnost Komise – Dodržení přiměřené lhůty – Zrušení rozhodnutí konstatujícího protiprávní jednání z důvodu nepřiměřené délky řízení – Podmínka – Porušení práva dotyčných podniků na obhajobu – Nemožnost mateřské společnosti hájit se v důsledku převodu dceřiné společnosti a jejích archivů – Okolnosti výlučně přičitatelné této společnosti
(Článek 101 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003)
12. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Dodržování práva na obhajobu – Dodržení přiměřené lhůty
(Článek 101 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003)
13. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Promlčení v oblasti pokut – Promlčení ve vztahu k dceřiné společnosti – Neexistence vlivu na odpovědnost mateřské společnosti
(Nařízení Rady č. 1/2003, článek 25)
14. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Promlčení v záležitostech stíhání – Přerušení – Dosah – Přerušení běhu lhůty ve vztahu ke všem účastníkům protiprávního jednání – Pojem podniku, který se podílel na protiprávním jednání
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 25 odst. 3 a 4)
15. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Posuzovací pravomoc Komise – Soudní přezkum – Pravomoc unijního soudu přezkumu v plné jurisdikci – Dosah
(Článek 261 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, článek 31)
16. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Polehčující okolnosti – Špatné finanční zdraví dotčeného odvětví – Prostor pro uvážení Komise
(Nařízení Rady č. 1/2003, článek 23)
17. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Snížení částky pokuty v důsledku spolupráce dotčeného podniku – Podmínky – Nezbytnost chování, které Komisi usnadnilo zjištění protiprávního jednání – Pojem
(Nařízení Rady č. 1/2003, článek 23; sdělení Komise 96/C 207/04, bod D)
1. Zásada legality trestných činů a trestů vyžaduje, aby zákon jasně definoval protiprávní jednání a tresty, které je potlačují. Tato podmínka je splněna, pokud má právní subjekt možnost se z textu příslušného ustanovení, a v případě potřeby z výkladu, který k němu podaly soudy, dozvědět, jaká konání a opominutí zakládají jeho trestněprávní odpovědnost. V tomto ohledu pojem „právo“ používaný v čl. 7 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech odpovídá pojmu „zákon“, který je uveden v jiných ustanoveních téže úmluvy a zahrnuje jak právo legislativního, tak judikatorního původu.
Proto rozhodnutí Komise, které ukládá podniku sankci z důvodu, že byl mateřskou společností účastníka kartelové dohody, se kterým tvořil hospodářskou jednotku, nijak neporušuje zásadu legality trestných činů a trestů, jelikož protiprávní jednání uváděné Komisí je jasně definováno v článku 101 SFEU a v článku 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru a jelikož přičtení protiprávního jednání spáchaného dceřinou společností mateřské společnosti, z důvodu, že tyto společnosti tvoří jediný podnik ve smyslu unijního práva hospodářské soutěže a tedy, že se o mateřské společnosti má za to, že se účastnila protiprávního jednání ze stejného důvodu jako její dceřiná společnost, jasně vyplývá z práva Unie, podle již starší judikatury Soudního dvora a Tribunálu.
(viz body 35–37, 42)
2. V oblasti hospodářské soutěže nejsou podmínky odpovědnosti mateřských společností na základě jednání jejich dceřiných společností nijak stiženy naprostou nepředvídatelností, která by byla v rozporu se zásadou právní jistoty.
Okolnost, že pojem podniku pokrývá potenciálně odlišné způsoby výkonu hospodářské činnosti, protože podnik v unijním právu hospodářské soutěže zahrnuje každou entitu vykonávající hospodářskou činnost, bez ohledu na právní postavení této entity a její způsob financování, a že pojem podnik, zasazený do tohoto kontextu, musí být chápán jako pojem označující hospodářskou jednotku, i když z právního hlediska je tato hospodářská jednotka složena z více fyzických nebo právnických osob, nic nemění na tom, že pojem podniku jakožto hospodářské jednotky je skutečně vymezený a předvídatelný, pokud jde o vztahy mezi mateřskými společnostmi a stoprocentně vlastněnými dceřinými společnostmi.
Kromě toho okolnost, že Komise může sankci uložit výlučně dceřiné společnosti nebo výlučně mateřské společnosti nebo oběma nijak neporušuje zásadu právní jistoty, která vyžaduje, aby právní normy byly jasné a přesné a aby jejich cílem bylo zajistit předvídatelnost právních stavů a vztahů. Možnost Komise uložit sankci jedné nebo druhé entitě, mateřské a dceřiné společnosti, které tvoří podnik, který porušil článek 101 SFEU nebo článek 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru, totiž jasně vyplývá ze společné a nerozdílné povahy jejich odpovědnosti.
(viz body 43, 48–50)
3. V oblasti hospodářské soutěže není podstata odpovědnosti mateřské společnosti objektivní odpovědností za jednání jiné osoby, nýbrž odpovědností za zaviněné jednání, která je osobní povahy.
Unijní právo hospodářské soutěže totiž spočívá na zásadě osobní odpovědnosti hospodářské jednotky, která se dopustila protiprávního jednání. Pokud je tedy mateřská společnost součástí této hospodářské jednotky, je tato mateřská společnost považována za společně a nerozdílně odpovědnou za porušení práva hospodářské soutěže spolu s ostatními právnickými osobami tvořícími tuto hospodářskou jednotku. I když se totiž mateřská společnost neúčastní přímo na protiprávním jednání, vykonává v tomto případě rozhodující vliv na dceřiné společnosti, které se na tomto jednání podílely. Z toho vyplývá, že v tomto kontextu nemůže být odpovědnost mateřské společnosti považována za objektivní odpovědnost. Za takových okolností je mateřská společnost odsouzena za protiprávní jednání, o němž se má za to, že se ho dopustila sama.
Sankce, kterou Komise ukládá mateřské společnosti z důvodu účasti její dceřiné společnosti na kartelové dohodě, tudíž není v rozporu se zásadou personality sankcí, podle které je každý odpovědný pouze za svůj vlastní čin.
(viz body 51–52)
4. V rámci řízení pro porušení pravidel hospodářské soutěže není právo podniku na spravedlivý proces porušeno z důvodu, že žádný z členů kolegia Komise nebyl přítomen na slyšení tohoto podniku.
Komise totiž není soudem ve smyslu článku 6 Evropské úmluvy o lidských právech a článku 47 Listiny základních práv Evropské unie. Mimoto okolnost, že žádný z členů kolegia Komise nebyl přítomen na slyšení dotyčného podniku, nemůže způsobit vadu správního řízení vedeného Komisí. V rámci správního řízení v oblasti hospodářské soutěže nic nebrání tomu, aby členové Komise pověření přijmout rozhodnutí ukládající pokuty byly informováni o výsledcích slyšení osobami, které Komise pověřila k jeho provedení. Toto řešení, založené na správní – a nikoli soudní – povaze řízení před Komisí, je platným v kontextu nařízení č. 773/2004 o vedení řízení Komise podle článků 101 SFEU a 102 SFEU a konkrétně čl. 14 odst. 1.
(viz body 56–60)
5. V průběhu správního řízení v oblasti hospodářské soutěže Komise musí dodržovat obecné zásady unijního práva, mezi něž patří právo na spravedlivý proces, uvedené v článku 6 Evropské úmluvy o lidských právech a v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie, jež se projevuje požadavkem nestrannosti. Avšak skutečnost, že Komise, správní orgán, vykonává zároveň funkce vyšetřování a trestání protiprávních jednání, která porušují čl. 101 SFEU, nepředstavuje porušení tohoto požadavku nestrannosti, jelikož její rozhodnutí podléhají přezkumu soudem Unie. Okolnost, že Komisí bylo přijato nové rozhodnutí po zrušení prvního rozhodnutí soudem Unie, toto posouzení nijak nezpochybňuje.
(viz body 65–67)
6. V rámci řízení pro porušení unijních pravidel hospodářské soutěže nelze spatřovat žádnou neobjektivnost v tom, že Komise pokračuje v řízení od okamžiku, k němuž byla konstatována protiprávnost, jelikož řízení směřující k nahrazení zrušeného aktu může být v zásadě provedeno znovu od bodu, v němž protiprávnost nastala.
Projevem neobjektivnosti není ani tvrzení Komise o její rozhodnosti týkající se toho, aby účastníci kartelových dohod neunikli z procesních důvodů sankcím vyplývajícím z unijního práva, jelikož jde pouze o tvrzení o její jasné vůli, která je plně ve shodě s jejím úkolem, a to napravit, případ od případu, zjištěné vady řízení, aby nebyla oslabena účinnost unijního práva hospodářské soutěže.
(viz body 73–74)
7. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 78)
8. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 93)
9. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 103–105, 107, 111)
10. Ačkoli překročení přiměřené lhůty může za určitých podmínek odůvodnit zrušení rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení pravidel hospodářské soutěže, není tomu tak v případě, kdy je zpochybněna částka pokuty uložené uvedeným rozhodnutím, neboť pravomoc Komise ukládat pokuty je upravena právní úpravou, jež v tomto ohledu stanoví promlčecí dobu.
Nařízení č. 2988/74 o promlčení v záležitostech stíhání a výkonu práva v oblasti dopravy a hospodářské soutěže v Evropském hospodářském společenství a poté nařízení č. 1/2003, které uvedené nařízení v oblasti hospodářské soutěže nahradilo, přitom zavedlo úplnou právní úpravu, která podrobně upravuje lhůty, v rámci kterých má Komise právo, aniž by byl porušen základní požadavek právní jistoty, uložit pokuty podnikům, které jsou předmětem řízení podle pravidel unijního práva hospodářské soutěže. Vzhledem k existenci této právní úpravy je třeba odmítnout jakoukoli úvahu spojenou s povinností Komise vykonávat pravomoc ukládat pokuty v přiměřené lhůtě.
(viz body 115–117)
11. V případě rozhodnutí Komise konstatujícího porušení unijního práva hospodářské soutěže, může být překročení přiměřené lhůty důvodem pro zrušení pouze, pokud bylo prokázáno, že porušením uvedené zásady došlo k zásahu do práva na obhajobu dotčených podniků. Kromě tohoto zvláštního případu nemá nedodržení povinnosti rozhodnout v přiměřené lhůtě vliv na platnost správního řízení podle nařízení č. 17 a nařízení č. 1/2003.
V tomto ohledu přísluší mateřské společnosti, aby dbala na to, aby si za okolností prodeje dceřiné společnosti zachovala ve svých vlastních záznamech a archivech nebo jiným způsobem, například prostřednictvím práva na přístup k převedeným archivům, listiny, které jí umožní zpětně sledovat činnost dceřiné společnosti, aby měla k dispozici důkazy potřebné k tomu, aby se mohla hájit v případě soudního nebo správního řízení. Pokud proto podnik tvrdí, že se nemůže hájit, jak to tvrdí, proti svému obvinění jakožto mateřské společnosti v druhém správním řízení, z důvodu toho, že svou dceřinou společnost prodal spolu s jejími archivy, nevyplývá tato neschopnost vůbec z délky období mezi ukončením protiprávního jednání a oznámením námitek v rámci tohoto druhého správního řízení nebo z pochybení Komise, ale pouze z okolností přičitatelných této mateřské společnosti.
(viz body 119, 152–153)
12. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 142–149)
13. Případná okolnost, že dceřinou společnost již nelze potrestat za porušení unijních pravidel hospodářské soutěže, ať již z důvodu zániku této dceřiné společnosti, nebo z důvodu promlčení ve vztahu k této dceřiné společnosti, nemá vliv na otázku, zda lze potrestat mateřskou společnost, která je sama považována za pachatele z důvodu hospodářské jednotky se svou dceřinou společností. Je sice pravdou, že odpovědnost mateřské společnosti by neexistovala, pokud by se prokázalo, že nedošlo k protiprávnímu jednání, ale tato odpovědnost nemůže zaniknout z důvodu, že došlo k promlčení sankce ve vztahu k dceřiné společnosti. Promlčení upravené v článku 25 nařízení č. 1/2003 totiž nemá za následek zánik existence protiprávního jednání, ale pouze neuplatnění sankcí v případě subjektů, ve vztahu k nimž došlo k promlčení.
(viz bod 194)
14. Účelem čl. 25 odst. 3 nařízení č. 1/2003 je vymezit okruh úkonů Komise, které způsobují přerušení promlčecí lhůty. Toto ustanovení výslovně tento okruh omezuje na úkony týkající se vyšetřování a stíhání, které jsou oznámeny (alespoň) jednomu podniku, který se podílel na protiprávním jednání, tedy v konečném důsledku podniku takto označenému v rozhodnutí, jímž se za protiprávní jednání ukládají sankce.
Pokud jde o čl. 25 odst. 4 nařízení č. 1/2003, tento stanoví, že přerušení promlčecí lhůty se vztahuje na „všechny“ podniky nebo sdružení podniků, které se podílejí na protiprávním jednání. Účelem tohoto článku je tedy vymezit okruh podniků, vůči kterým dochází k přerušení promlčecí lhůty. Výraz „všechny“ použitý v tomto ustanovení má zdůraznit, že rozhodující je objektivní účast dotyčného podniku na protiprávním jednání, tedy bez ohledu na to, v jakém postavení se tento podnik podílel na protiprávním jednání, a bez ohledu na to, zda Komise věděla o tomto podniku před oznámením námitek a zda mu před tímto oznámením námitek byl nebo nebyl určen akt přerušující promlčecí lhůtu, nebo zda v minulosti dosáhl zrušení prvního rozhodnutí, kterým ho Komise potrestala.
Pokud se tedy podnik podílel na protiprávním jednání, tedy v konečném důsledku pokud je tento podnik takto označen v napadeném rozhodnutí, působí vůči němu přerušení promlčecí lhůty vyplývající z oznámení úkonu učiněného v rámci vyšetřování a stíhání alespoň jednomu (tomuto nebo jinému) podniku, který je rovněž označen jako podnik, který se podílel na protiprávním jednání.
(viz body 198–199, 201–203, 205)
15. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 220)
16. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 234–235)
17. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 253–254, 258–261)