ROZSUDEK TRIBUNÁLU (osmého senátu)
15. ledna 2015(*)
„Státní podpory – Státní podpora na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích – Podpory na restrukturalizaci, které francouzské orgány plánují poskytnout společnosti SeaFrance SA – Navýšení kapitálu a půjčky, které SNCF poskytla společnosti SeaFrance – Rozhodnutí, kterým se podpory prohlašují za neslučitelné s vnitřním trhem – Pojem ,státní podpora‘ – Kritérium soukromého investora – Pokyny pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích“
Ve věci T‑1/12,
Francouzská republika, původně zastoupená E. Belliard, G. de Berguesem a J. Gstalterem, poté G. de Berguesem, D. Colasem a J. Bousin, jako zmocněnci,
žalobkyně,
proti
Evropské komisi, zastoupené V. Di Buccim, B. Stromskym a T. Maxianem Ruschem, jako zmocněnci,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise 2012/397/EU ze dne 24. října 2011 o státní podpoře SA 32600 (2011/C) – Francie – Podpora na restrukturalizaci společnosti SeaFrance SA poskytnutá společností SNCF (Úř. věst. 2012, L 195, s. 1),
TRIBUNÁL (osmý senát),
ve složení D. Gratsias, předseda, M. Kančeva a C. Wetter (zpravodaj), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: J. Weychert, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 19. června 2014,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Rozhodnutím 2012/397/EU ze dne 24. října 2011 o státní podpoře SA 32600 (2011/C) – Francie – Podpora na restrukturalizaci společnosti SeaFrance SA poskytnutá společností SNCF (Úř. věst. 2012, L 195, s. 1) (dále jen „napadené rozhodnutí“) prohlásila Evropská komise podporu na záchranu společnosti SeaFrance, kterou Francouzská republika poskytla ve prospěch společnosti SeaFrance SA, a podporu na restrukturalizaci společnosti SeaFrance, kterou Francouzská republika plánovala poskytnout ve prospěch společnosti SeaFrance SA, za neslučitelné s vnitřním trhem.
2 SeaFrance, momentálně v likvidaci, byla akciovou společností založenou podle francouzského práva a vlastněnou ze 100 % společností SNCF Participations SA, holdingovou společností skupiny SNFC, jež je rovněž ze 100 % vlastněna obchodním a průmyslovým veřejnoprávním subjektem „Société nationale des chemins de fer français“ (dále jen „SNCF“). Společnost SeaFrance poskytovala služby námořní přepravy cestujících a nákladu mezi Calais (Francie) a Dover (Spojené království). V době rozhodné z hlediska skutkového stavu provozovala šest plavidel. V prosinci 2009 měla 1 550 zaměstnanců, v srpnu 2010 jich měla 1 100.
3 Finanční situace společnosti SeaFrance se od roku 2008 systematicky zhoršovala, zejména z důvodu nepříznivého hospodářského vývoje vyznačujícího se vysokou nestabilitou směnného kurzu euro/britská libra, zvyšováním ceny ropy a významným poklesem v přepravě cestujících a nákladu přes Lamanšský průliv. Tyto vnější podmínky prohloubily interní potíže společnosti SeaFrance, způsobené především nadbytečnými kapacitami a vysokým poměrem nákladů na zaměstnance ve vztahu k obratu. Řada sociálních nepokojů, ke kterým došlo v roce 2010, situaci společnosti ještě zhoršila.
4 V dubnu 2010 bylo společnosti SeaFrance umožněno využít ochranného postupu, který byl dne 30. června 2010 změněn na řízení o nuceném vyrovnání. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že v rámci tohoto řízení byly u obchodního soudu v Paříži (Francie) podány tři nabídky s cílem zachovat činnost společnosti SeaFrance jejím částečným nebo úplným prodejem. První nabídka, předložená společně dvěma společnostmi podnikajícími v odvětví námořní předpravy, navrhovala převzetí tří plavidel a 460 pracovníků za symbolickou cenu tří eur. Druhá nabídka, předložená odborovou ústřednou, navrhovala zachovat všechna pracovní místa, odkoupit plavidla společnosti SeaFrance za symbolické jedno euro a nepřevzít pasiva podniku. Podrobnosti třetí nabídky, podané podnikem podnikajícím v námořním odvětví, nebyly v napadeném rozhodnutí shrnuty. Žádná z těchto nabídek nebyla insolvenčními správci společnosti SeaFrance posouzena jako vyhovující (body 10 až 15 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
5 Poté, co bylo dne 24. října 2011 přijato napadené rozhodnutí, zahájil Tribunal de commerce de Paris (obchodní soud v Paříži) dne 16. listopadu 2011 vůči společnosti SeaFrance soudní likvidaci. V rámci tohoto řízení byla učiněna výzva k podání nabídek na převzetí aktiv a činností společnosti SeaFrance, ale jedinou nabídku, která byla v odpovědi na tuto výzvu předložena, posoudili insolvenční správci společnosti SeaFrance jako nedostatečnou. Likvidace aktiv společnosti SeaFrance byla tedy zahájena a na jejím konci byla aktiva prodána společnosti Eurotunnel.
6 SNCF podporovala společnost SeaFrance různými opatřeními podpory od začátku roku 2009. Nejprve SNCF v únoru 2009 uzavřela se společností SeaFrance dohodu o správě hotovosti, která pak byla v únoru 2010 prodloužena. Kromě toho poskytla společnosti SeaFrance dne 15. července 2010 půjčku ve výši [důvěrné](1) milionů eur, aby mohla uplatnit opci k nákupu svého plavidla Berlioz a zajistit si tak vlastnictví tohoto aktiva.
7 Dále SNCF poskytla společnosti SeaFrance úvěr ve výši [důvěrné] milionů eur. Francouzské orgány oznámily toto opatření jakožto podporu na záchranu ve smyslu pokynů Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (Úř. věst. 2004, C 244, s. 2, dále jen „pokyny k podpoře na restrukturalizaci“) dne 12. července 2010 Komisi, která ho schválila rozhodnutím C (2010) 5837 ze dne 18. srpna 2010 o státní podpoře N 309/2010 – Francie.
8 Nakonec francouzské orgány oznámily dne 18. února 2011 Komisi v souladu s ustanoveními pokynů k podpoře na restrukturalizaci záměr poskytnout společnosti SeaFrance podporu na restrukturalizaci a přiložily plán restrukturalizace. Plán restrukturalizace zejména upravoval snížení kapacit ze šesti na čtyři plavidla, změnu v nabídce přeplutí, která by vedla ke snížení počtu přeplutí ročně o téměř 30 % a zrušení 725 pracovních míst s cílem snížit poměr nákladů na zaměstnance ve vztahu k obratu. Tato restrukturalizace měla být primárně financována ze státní podpory ve formě navýšení kapitálu společnosti SeaFrance o 223 milionů eur, jež měla v plném rozsahu upsat společnost SNCF Participations.
9 Dne 6. dubna 2011 předložil konkurent společnosti SeaFrance Komisi stížnost na podporu na restrukturalizaci této společnosti. Dne 22. června 2011 oznámila Komise francouzským orgánům své rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU, a to jednak podpory na restrukturalizaci společnosti SeaFrance, oznámené dne 18. února 2011, jednak opatření, která SNCF přijala ještě před podporou na restrukturalizaci, konkrétně dohody o správě hotovosti poskytnuté v roce 2009 a půjčky ve výši [důvěrné] milionů eur, poskytnuté dne 15. července 2010 (dále jen „rozhodnutí o zahájení formálního řízení“). Mimoto zveřejněním shrnutí tohoto rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské unie dne 14. července 2011 (Úř. věst. C 208, s. 8) vyzvala zúčastněné strany podle čl. 108 odst. 2 SFEU, aby předložily připomínky.
10 Prostřednictvím dopisů ze dne 14. července, 22. července a 19. srpna 2011 francouzské orgány nejprve předložily Komisi komentáře k pochybnostem vyjádřeným v rozhodnutí o zahájení formálního řízení, ke stížnosti a k připomínkám zúčastněných stran.
11 Následně francouzské orgány předložily dne 12. září 2011 změněný plán restrukturalizace. Tento plán počítal mimo jiné s prodejem dalšího plavidla, s celkovým snížením stavu o 922 zaměstnanců, s ještě větším snížením počtu přeplutí a s reorganizací prodejních a marketingových činností, jež měla přinést dodatečné úspory. Tento plán mimoto jako odpověď na pochybnosti Komise vyjádřené v rozhodnutí o zahájení formálního řízení, že vlastní příspěvek společnosti SeaFrance na financování restrukturalizace je nejistý a nedostatečný, upravoval změnu finančních a restrukturalizačních opatření: kapitál společnosti SeaFrance měl být navýšen pouze o 166,3 milionu eur a spolu s ním měla být poskytnuta půjčka na financování restrukturalizace ve výši 99,8 milionu eur. Poskytnuta měla být rovněž další půjčka ve výši [důvěrné] milionů eur. Tato půjčka měla nahradit stávající půjčku související s plavidlem Molière, aby bylo možno předčasně uplatnit opci na zakoupení tohoto plavidla. Předčasné uplatnění opce mělo společnosti SeaFrance umožnit získat toto plavidlo do plného vlastnictví již na konci roku [důvěrné] namísto konce roku [důvěrné]. Obě uvedené půjčky měly být poskytnuty na dobu 12 roků při úrokové sazbě ve výši 6,05 % a stálými splátkami jistiny.
12 Nakonec francouzské orgány dne 3. října 2011 sdělily Komisi novou verzi změněného plánu restrukturalizace. Podle této nové verze byla půjčka ve výši 99,8 milionu eur snížena na částku 99,7 milionu eur a úroková sazba u obou půjček stanovených v plánu restrukturalizace byla zvýšena z 6,05 % na 8,55 %.
13 Dne 24. října 2011 přijala Komise napadené rozhodnutí a téhož dne ho oznámila francouzským orgánům. V bodech 16 a 17 odůvodnění tohoto rozhodnutí Komise uvádí, že napadené rozhodnutí se týká zaprvé opatření stanovených ve změněném plánu restrukturalizace, konkrétně navýšení kapitálu společnosti SeaFrance a dvou půjček ve výši 99,7 milionu eur a [důvěrné] milionů eur a zadruhé podpory na záchranu schválené jejím rozhodnutím dne 18. srpna 2010. Toto rozhodnutí se naproti tomu netýká ani dohody o správě hotovosti poskytnuté SNCF společnosti SeaFrance, ani půjčky, která jí byla poskytnuta za účelem uplatnění opce na plavidlo Berlioz (viz bod 6 výše), které jsou předmětem jiného řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU zahájeného dne 22. června 2011.
14 Výrok napadeného rozhodnutí mimo jiné stanoví:
„Článek 1
Navýšení kapitálu ve výši 166,3 milionu [eur], půjčka ve výši 99,7 milionu [eur] a půjčka ve výši [důvěrné] milionů [eur], které [Francie] plánuje poskytnout prostřednictvím SNCF jako podporu na záchranu ve prospěch společnosti SeaFrance, představují státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU a nejsou slučitelné s vnitřním trhem.
Článek 2
Půjčka poskytnutá Francií prostřednictvím SNCF jako podpora na záchranu ve prospěch společnosti SeaFrance, jíž se týkalo rozhodnutí Komise ze dne 18. srpna 2010, představuje podporu neslučitelnou s vnitřním trhem.
Článek 3
1. Francie je povinna získat prostřednictvím SNCF od příjemce zpět podporu uvedenou v článku 2, a to včetně splatných smluvních úroků dosud neuhrazených v den oznámení tohoto rozhodnutí.
[…]“
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
15 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 2. ledna 2012 podala Francouzská republika projednávanou žalobu.
16 Na základě zprávy soudce zpravodaje rozhodl Tribunál (osmý senát) o zahájení ústní části řízení.
17 Řeči účastníků řízení a odpovědi na otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 19. června 2014.
18 Komise na jednání předložila dokument obsahující elektronickou komunikaci mezi jejími útvary a francouzskými orgány za účelem podpoření argumentace obsažené v odpovědi na druhý žalobní důvod. Předseda senátu rozhodl založit tento dokument do spisu a vyzval Francouzskou republiku, aby se k přípustnosti a obsahu tohoto dokumentu vyjádřila nejpozději do 26. června 2014. Tribunál rozhodl, že o přípustnosti tohoto dokumentu bude rozhodnuto později.
19 Francouzská republika předložila vyjádření ve stanovené lhůtě.
20 Ústní část řízení byla ukončena dne 3. července 2014.
21 Francouzská republika navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí v plném rozsahu;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
22 Komise navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil Francouzské republice náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
23 Nejprve je třeba uvést, že čtyři žalobní důvody uplatňované Francouzskou republikou na podporu její žaloby se týkají toho, jak Komise posoudila dvě půjčky, první ve výši 99,7 milionu eur a druhou ve výši [důvěrné] milionů eur, o něž šlo ve změněném plánu restrukturalizace (společně dále jen „dotčené půjčky“). Francouzská republika nepopírá, že opatření spočívající v navýšení kapitálu společnosti SeaFrance o 166,3 milionu eur představuje státní podporu.
24 První dva žalobní důvody Francouzské republiky vycházejí z porušení čl. 107 odst. 1 SFEU spočívajícího v tom, že Komise kvalifikovala dotčené půjčky jako státní podporu. Třetí žalobní důvod vychází z nesprávného právního a skutkového posouzení spočívajícího v tom, že Komise považovala podporu na restrukturalizaci za neslučitelnou s čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, tak jak je vykládán ve světle pokynů k podpoře na restrukturalizaci. Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení článku 345 SFEU.
K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nerespektování smyslu pojmu „státní podpora“ ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU spočívajícího v tom, že Komise měla za to, že skutečnost, zda bylo poskytnutí dotčených půjček uvážlivé, musí být posouzena spolu s podporou na záchranu a s navýšením kapitálu
25 Tímto žalobním důvodem Francouzská republika v podstatě tvrdí, že Komise měla neprávem za to, že pro účely provedení testu soukromého investora mají být dotčené půjčky, podpora na záchranu poskytnutá společnosti SeaFrance, jakož i navýšení kapitálu této společnosti stanovené ve změněném plánu restrukturalizace posuzovány společně.
26 Tento žalobní důvod je rozčleněn do dvou částí, přičemž první část vychází z toho, že v projednávaném případě byl nesprávně vyložen rozsudek ze dne 15. září 1998, BP Chemicals v. Komise (T‑11/95, Recueil, dále jen „rozsudek BP Chemicals“, EU:T:1998:199), a druhá vychází z toho, že uvedený rozsudek nebyl na projednávaný případ správně uplatněn.
27 V první části tohoto žalobního důvodu Francouzská republika v podstatě tvrdí, že jelikož se rozsudek BP Chemicals, bod 26 výše (EU:T:1998:199), týká pouze odmítnutí zahájit formální vyšetřovací řízení, a nikoliv uplatnění zásady soukromého investora na věc samu, nemohou být jím zavedená kritéria uplatněna v rámci formálního vyšetřovacího řízení pro účely určení, zda jsou zkoumaná opatření vzájemně oddělitelná nebo nikoliv. S ohledem na rozsudek ze dne 19. března 2013, Bouygues a Bouygues Télécom v. Komise (C‑399/10 P a C‑401/10 P, Sb. rozh., EU:C:2013:175), vzala Francouzská republika na jednání tuto část žalobního důvodu zpět, což bylo zaznamenáno do protokolu z jednání.
28 Druhou částí tohoto žalobního důvodu Francouzská republika tvrdí, že Komise na projednávaný případ nesprávně uplatnila rozsudek BP Chemicals, bod 26 výše (EU:T:1998:199), a neprávem dospěla k závěru, že dotčené půjčky skutečně nelze od podpory na záchranu a od navýšení kapitálu oddělit.
29 Je třeba připomenout, že jelikož má pojem „podpora“, tak jak je definován v čl. 107 odst. 1 SFEU, právní charakter a musí být vykládán na základě objektivních skutečností, musí unijní soudce v zásadě a s ohledem na konkrétní okolnosti sporu, který je mu předložen, i na technický a komplexní charakter posouzení Komise, vykonat úplný přezkum otázky, zda opatření spadá do působnosti čl. 107 odst. 1 SFEU (viz rozsudky ze dne 22. prosince 2008, British Aggregates v. Komise, C‑487/06 P, Sb. rozh., EU:C:2008:757, bod 111 a citovaná judikatura, a ze dne 17. prosince 2008, Ryanair v. Komise, T‑196/04, Sb. rozh., EU:T:2008:585, bod 40 a citovaná judikatura).
30 Aby mohlo být opatření přijaté ve vztahu k určitému podniku kvalifikováno jako státní podpora ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, musí být splněny čtyři podmínky. Zaprvé se musí jednat o státní zásah nebo o zásah ze státních prostředků. Zadruhé musí být tento zásah takový, že může ovlivnit obchod mezi členskými státy. Zatřetí musí poskytovat výhodu výlučně určitým podnikům nebo určitým odvětvím činnosti. Začtvrté musí narušovat nebo ohrožovat hospodářskou soutěž (viz rozsudek ze dne 29. září 2000, CETM v. Komise, T‑55/99, Recueil, EU:T:2000:223, bod 39 a citovaná judikatura; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 23. března 2006, Enirisorse, C‑237/04, Sb. rozh., EU:C:2006:197, body 38 a 39 a citovaná judikatura).
31 Z ustálené judikatury však rovněž plyne, že podmínky, které musí opatření splňovat, aby se na ně vztahoval pojem „podpora“ ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, nejsou naplněny, pokud by podnik příjemce mohl získat tutéž výhodu, jakou získal ze státních prostředků, za okolností, které odpovídají běžným tržním podmínkám, přičemž pro účely tohoto posouzení se u veřejných podniků v zásadě uplatňuje kritérium soukromého investora (viz rozsudek ze dne 5. června 2012, Komise v. EDF a další, C‑124/10 P, Sb. rozh. EU:C:2012:318, bod 78 a citovaná judikatura).
32 Podle judikatury platí, že když Komise zkoumá uplatnění kritéria soukromého investora, je povinna vždy prošetřit všechny relevantní skutečnosti sporné operace a její kontext (viz rozsudek ze dne 13. září 2010, Řecko v. Komise, T‑415/05, T‑416/05 a T‑423/05, Sb. rozh., EU:T:2010:386, bod 172 a citovaná judikatura).
33 Pokud jde o uplatnění kritéria soukromého investora na několik po sobě jdoucích zásahů státu, musí Komise prošetřit, zda mezi těmito zásahy existují natolik úzké vazby, že je nemožné je od sebe oddělit, a že bude proto třeba na ně pro účely použití čl. 107 odst. 1 SFEU nahlížet jako na jeden zásah (v tomto smyslu viz rozsudek Bouygues a Bouygues Télécom v. Komise, bod 27 výše, EU:C:2013:175, bod 103).
34 Prošetření toho, zda jsou některé po sobě jdoucí státní zásahy od sebe vzájemně oddělitelné, musí být provedeno s ohledem na kritéria vypracovaná judikaturou, zejména s ohledem na časový sled těchto zásahů, jejich cíle a na situaci podniku, který je v době těchto zásahů příjemcem podpory (v tomto smyslu viz rozsudky Bouygues a Bouygues Télécom v. Komise, bod 27 výše, EU:C:2013:175, bod 104, a BP Chemicals, bod 26 výše, EU:T:1998:199, body 170 až 178).
35 Mimoto je třeba připomenout, že posuzuje-li Komise otázku, zda opatření splňuje kritérium soukromého operátora v tržním hospodářství, může být zapotřebí komplexního ekonomického posouzení. Při přijímání aktu, který obnáší takové posouzení, má Komise rozsáhlou posuzovací pravomoc a soudní přezkum se omezuje na ověření dodržení procesních pravidel a pravidel týkajících se odůvodnění, neexistence nesprávného právního posouzení, věcné správnosti skutkových zjištění a neexistence zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, jakož i neexistence zneužití pravomoci. Tribunálu zejména nepřísluší nahrazovat svým ekonomickým posouzením posouzení orgánu, který rozhodnutí vydal (viz rozsudek Ryanair v Komise, EU:T:2008:585, bod 29 výše, bod 41 a citovaná judikatura).
36 Právě s ohledem na tyto zásady je třeba přezkoumat hlavní argument uvedený v rámci druhé části prvního žalobního důvodu, kterým Francouzská republika Komisi vytýká, že nezkoumala všechny skutkové a právní okolnosti, které jsou relevantní pro posouzení neoddělitelnosti opatření přijatých ve prospěch společnosti SeaFrance, konkrétně úrokové sazby a zajištění, s nimiž jsou dotčené půjčky spojeny. Francouzská republika tedy Komisi vytýká, že v napadeném rozhodnutí předpokládala, že dotčené půjčky nelze od navýšení kapitálu společnosti SeaFrance a od podpory na záchranu oddělit, jelikož tyto půjčky měly stejný cíl jako toto navýšení kapitálu, byly poskytnuty ve stejné době jako navýšení kapitálu, přičemž hospodářská situace společnosti SeaFrance zůstala nezměněná, a že z toho důvodu předpokládala, že tyto půjčky nebyly poskytnuty soukromým investorem.
37 Opodstatněnost tohoto argumentu musí být přezkoumána ve dvou krocích. Zaprvé je třeba ověřit, zda Komise správně dospěla k závěru, že dotčené půjčky nelze od navýšení kapitálu a od podpory na záchranu oddělit, a že tedy nemohou být vzhledem ke kritériu soukromého investora posuzovány jako samostatná opatření. Jinak řečeno je třeba ověřit, zda Komise správně určila předmět, na nějž chtěla uplatnit uvedené kritérium. Zadruhé je třeba ověřit, zda Komise správně uplatnila kritérium soukromého investora na opatření, jichž se napadené rozhodnutí týká.
38 Zaprvé, pokud jde o otázku, zda Komise správně dospěla k závěru, že dotčené půjčky nelze od navýšení kapitálu a od podpory na záchranu oddělit, je třeba nejprve poukázat na to, že Komise v bodě 129 odůvodnění napadeného rozhodnutí v odpovědi na argumenty francouzských orgánů, podle nichž byly dotčené půjčky poskytnuty za tržních podmínek a splňovaly kritérium soukromého investora, uvedla:
„[…] V tomto konkrétním případě SNCF […] již SeaFrance podpory poskytla, a to zejména podporu na záchranu, a plánuje jí poskytnout novou, a to konkrétně navýšení kapitálu. Půjčky sledují stejný cíl jako ostatní podpory, a to záchranu a restrukturalizaci SeaFrance. Jsou poskytnuty v okamžiku, kdy SeaFrance představuje podnik v obtížích, a ve stejné době jako podpory na restrukturalizaci. Zcela zřejmé je to u půjčky ve výši 99,7 milionu [eur], jejímž cílem je stejně jako v případě navýšení kapitálu umožnit SeaFrance čelit jejím potřebám běžného kapitálu. Platí to ovšem také pro půjčku ve výši [důvěrné] milionů eur, která slouží k refinancování a předčasnému splacení leasingu u plavidla Molière. Financování výrobních prostředků, v tomto případě plavidla, je úzce spjato s každodenní činností SeaFrance. Refinancováním a předčasným splacením leasingu se SeaFrance snaží snížit provozní náklady, což spadá do rámce restrukturalizace podniku. Půjčka ve výši [důvěrné] milionů EUR proto spadá do rámce restrukturalizace SeaFrance.“
39 Komise poté v bodech 130 až 132 odůvodnění připomněla pravidla, jež byla jasně formulována v rozsudku BP Chemicals, bod 26 výše (EU:T:1998:199).
40 Nakonec Komise v bodě 133 odůvodnění zanalyzovala otázku, zda navýšení kapitálu představuje státní podporu, a konstatovala, že „[j]elikož obě půjčky mají stejný cíl jako navýšení kapitálu, a to konkrétně financování nákladů na restrukturalizaci, jelikož se hospodářská situace podniku nezměnila (jedná se o podnik v obtížích) a jelikož jsou půjčky poskytnuty ve stejné době jako navýšení kapitálu, nelze je odůvodněně oddělit od podpory na záchranu a od navýšení kapitálu“.
41 Toto odůvodnění se jistě jeví jako stručné. Nejprve je však nutno konstatovat, že zjištění Komise, která se týkají časového sledu, cíle opatření a situace společnosti SeaFrance, nejsou stižena vadou spočívající v nesprávném posouzení.
42 Co se týče časového sledu opatření, je mezi účastnicemi řízení nesporné, že dotčené půjčky byly poskytnuty souběžně s navýšením kapitálu a tato tři opatření byla uvedena v témže plánu restrukturalizace, který byl předložen Komisi k posouzení šest měsíců poté, co byla podpora na záchranu poskytnuta.
43 Co se týče situace společnosti, která je příjemcem podpory, je mezi účastnicemi řízení rovněž nesporné, že společnost SeaFrance měla od roku 2008 velké finanční potíže, které přispěly k tomu, že dne 30. června 2010, tj. než byla podpora na záchranu oznámena, vůči ní bylo zahájeno řízení o nuceném vyrovnání. Řízení o nuceném vyrovnání nebylo ukončeno až do zahájení soudní likvidace, k níž došlo po přijetí napadeného rozhodnutí (viz body 4, 5 a 7 výše). Společnost SeaFrance proto měla velké finanční potíže v době, kdy obdržela podporu na záchranu, i v době, kdy SNCF plánovala poskytnout společnosti SeaFrance tři jiná opatření uvedená v plánu restrukturalizace.
44 Co se týče cíle opatření, je nesporné, že půjčka ve výši 99,7 milionu eur měla totožný cíl jako navýšení kapitálu, a sice financování restrukturalizace. Pokud jde o půjčku ve výši [důvěrné] milionů eur, musí být odmítnut argument Francouzské republiky, že cílem této půjčky bylo nabytí vlastnictví, konkrétně zajištění aktiva v důsledku předčasného uplatnění opce na zakoupení plavidla Molière, a proto měla jiný cíl než navýšení kapitálu. Komise správně dospěla k závěru, že tato půjčka spadá do rámce restrukturalizace společnosti SeaFrance, neboť slouží k refinancování a dřívějšímu splacení leasingu u plavidla Molière, než bylo naplánováno, a tím se snaží snížit provozní náklady související s financováním výrobních prostředků. Komise navíc v žalobní odpovědi správně uvedla, že Francouzská republika sice tvrdila, že jediným cílem této půjčky bylo nahradit závazek mimo rozvahu související s nájemným, které společnost SeaFrance dlužila podle smlouvy o leasingu, avšak nepředložila skutečnosti, které by mohly prokázat, že SNCF byla již před poskytnutím této půjčky povinna toto dlužné nájemné platit.
45 Řada skutečností, které Komise uvedla v napadeném rozhodnutí a které spadají do rámce restrukturalizace společnosti SeaFrance, dále každopádně potvrzuje závěr, že dotčené půjčky, podpora na záchranu a navýšení kapitálu musí být vzhledem ke kritériu soukromého investora posuzovány společně.
46 Z napadeného rozhodnutí v tomto ohledu na jedné straně vyplývá, že v návaznosti na úvěr ve výši [důvěrné] milionů eur, který SNCF poskytla společnosti SeaFrance a jejž Komise akceptovala jako podporu na záchranu, francouzské orgány předložily dne 18. února 2011 původní plán restrukturalizace společnosti SeaFrance (body 1, 2 a 24 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Tento plán, který upravoval pouze jedno opatření podpory, a to navýšení kapitálu společnosti SeaFrance o 223 milionů eur, jež měla upsat společnost SNCF Participations, Komise v rozhodnutí o zahájení formálního řízení zkritizovala s odůvodněním, že vlastní příspěvek společnosti SeaFrance na financování její restrukturalizace byl příliš nízký a nejistý (body 4, 24 a 149 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Z napadeného rozhodnutí rovněž vyplývá, že jako odpověď na tuto kritiku předložily francouzské orgány dne 12. září 2011 plán restrukturalizace, který byl změněn v tom smyslu, že původní částka, o kterou se měl navýšit kapitál, byla snížena na 166,3 milionu eur a má být upsána společností SNCF Participations a že toto snížení je kompenzováno půjčkou ve výši 99,7 milionu eur, kterou poskytne SNCF a jež je určena k financování restrukturalizace společnosti SeaFrance jako část jejího vlastního příspěvku (body 24, 27, 28 a 150 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Poskytnutí dotčených půjček, konkrétně půjčky ve výši 99,7 milionu eur, se tedy jeví být výsledkem nového uspořádání původně jediného opatření podpory.
47 Na druhé straně z napadeného rozhodnutí vyplývá, že SNCF, která jednala ve dvojím postavení poskytovatelky podpor a poskytovatelky prostředků, jež měly být součástí vlastního příspěvku, byla jedinou, která společnosti SeaFrance poskytla zdroje nutné k financování restrukturalizace. Žádný soukromý investor stojící mimo skupinu SNCF se vedle ní této operace neúčastnil. Komise v tomto ohledu rovněž uvedla, že francouzské orgány jí i přes její žádosti neposkytly příklad nabídky na půjčku od nezávislého finančního podniku (bod 138 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
48 Z kontextu restrukturalizace společnosti SeaFrance, a zejména z vývoje plánu restrukturalizace vyplývá, že francouzské orgány ke zhojení prakticky chybějícího vlastního příspěvku společnosti SeaFrance k financování její restrukturalizace – namísto toho, aby hledaly investora nebo externího věřitele nebo v případě, že by se takový investor nebo externí věřitel nenašel – navrhly řešení, podle něhož samotná SNCF poskytla téměř celou částku tohoto vlastního příspěvku, totiž 99,7 milionu eur z celkové částky vlastního příspěvku ve výši [důvěrné] milionů eur (viz bod 150 odůvodnění napadeného rozhodnutí a body 63 a 79 níže), jako kdyby byla externím věřitelem. Takové řešení, vycházející pouze z nového uspořádání původního opatření podpory a z dvojího postavení SNCF, jednající na jedné straně prostřednictvím společnosti SNCF Participations jako veřejnoprávní subjekt poskytující podporu a na druhé straně jako údajný soukromý investor – který by byl zároveň jediným soukromým investorem podílejícím se na záchraně a restrukturalizaci společnosti SeaFrance – nelze přijmout, neboť obchází pravidla vlastního příspěvku stanovená v pokynech k podpoře na restrukturalizaci.
49 A konečně na rozdíl od toho, co tvrdí Francouzská republika, nepatří úroková míra a zajištění, s nimiž jsou dotčené půjčky spojeny, k relevantním okolnostem, jež měla Komise zohlednit při zkoumání toho, zda lze tyto půjčky oddělit od navýšení kapitálu a od podpory na záchranu. Zkoumání podmínek, za nichž byly dotčené půjčky poskytnuty, totiž spadá pod posouzení ziskovosti těchto půjček, tj. pod uplatnění kritéria soukromého investora. Naproti tomu je účelem přezkumu oddělitelnosti dotčených půjček od dvou jiných opatření prokázat, zda musí být kritérium soukromého investora uplatněno na tyto půjčky jako na samostatnou investici nebo jako na celek všech opatření, jichž se napadené rozhodnutí týká. Tento přezkum tedy předchází uplatnění kritéria soukromého investora.
50 Z judikatury citované v bodě 33 výše rovněž vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí Francouzská republika, nebrání formální rozdíly mezi půjčkou a navýšením kapitálu závěru, že tato opatření nelze od sebe oddělit. Rozhodující totiž není forma dotyčných státních zásahů, nýbrž to, že mezi těmito zásahy existují vzhledem k jejich časovému sledu, cíli a situaci podniku v době těchto zásahů tak úzké vazby, že je nemožné je od sebe oddělit.
51 Zadruhé, pokud jde o uplatnění kritéria soukromého investora na opatření, jež jsou předmětem napadeného rozhodnutí, je třeba poukázat na to, že Komise v bodech 133 a 134 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla následující:
„(133) Francie nepopírá skutečnost, že navýšení kapitálu představuje podporu, protože nemá žádnou naději na výnosnost odpovídající výnosnosti, kterou by požadoval soukromý investor. Vyplývá to rovněž z tabulky uvedené v 35. bodě odůvodnění, která udává potřeby financování na období 2011–2017. Podnik během tohoto období nebude údajně schopen vyplácet dividendy. Vzhledem ke značným nákladům, jež představuje splácení úroků a jistiny [dotčených] půjček […] a k malému ziskovému rozpětí, s nímž se počítá v plánu restrukturalizace, bude tento stav pravděpodobně pokračovat i po roce 2017, a to až do úplného splacení půjček v roce 2023. Ovšem soukromý investor v tradičním průmyslu, jakým námořní doprava je, by nesouhlasil se skutečností, že po dobu [dvanácti] let mu investice ve výši 166,3 milionu [eur] nepřinese vůbec žádný výnos.[...]
(134) Vezmou-li se opatření jako jeden celek, je výnosnost podpory na záchranu, navýšení kapitálu a obou půjček nižší, než by požadoval soukromý investor v tržním hospodářství. Jak již bylo vysvětleno, SNCF totiž nemůže od navýšení kapitálu očekávat před rokem 2023 žádný výnos. […]“
52 Je nutno konstatovat, že analýza výnosnosti, které by bylo možno dosáhnout u opatření, jichž se týká napadené rozhodnutí, a která se nachází v bodech 133 a 134 odůvodnění napadeného rozhodnutí, je stručná a zaměřuje se na navýšení kapitálu.
53 Komise však na jedné straně správně uplatnila kritérium soukromého investora na celek vzájemně neoddělitelných opatření tvořený dotčenými půjčkami, navýšením kapitálu a podporou na záchranu. S přihlédnutím k tomu, jaký dopad by placení úroků a splacení dotčených půjček mělo na ziskovost navýšení kapitálu, totiž Komise zahájila celkovou analýzu výnosu, kterého SNCF, jakožto jediný soukromý investor, mohla dosáhnout u opatření, která již provedla nebo která plánovala provést v rámci záchrany a restrukturalizace společnosti SeaFrance, jsou-li posuzována jako jeden celek. Mohla tedy dospět k závěru – aniž se dopustila zjevně nesprávného posouzení –, že celkový očekávaný výnos tohoto celku vzájemně neoddělitelných opatření neodpovídá výnosu, který by očekával soukromý investor, a nemusela provést konkrétní analýzu toho, zda podmínky, za nichž byla každá dotčená půjčka poskytnuta, byly v souladu s tržními podmínkami.
54 Na druhé straně, z důvodů uvedených v bodě 48 výše, podporují okolnosti restrukturalizace společnosti SeaFrance zmíněné v bodech 46 a 47 výše závěr, že by soukromý investor v tržním hospodářství neposkytl společnosti SeaFrance všechna opatření, která poskytla SNCF a jichž se týká napadené rozhodnutí.
55 Z výše uvedeného vyplývá, že Komise v souladu s judikaturou citovanou v bodě 32 výše zkoumala celkový kontext, v němž byly dotčené půjčky poskytnuty společnosti SeaFrance. Rovněž z toho vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí Francouzská republika, Komise nepředpokládala, nýbrž prokázala, že vzhledem k cíli, časovému sledu dotčených půjček a situaci společnosti, která je příjemcem podpory, při současném zohlednění dalších relevantních skutečností ve spise, jako je vývoj plánu restrukturalizace, dvojí postavení SNCF a neexistence soukromého investora stojícího mimo SNCF, nemohou být dotčené půjčky rozumně odděleny od navýšení kapitálu společnosti SeaFrance a od úvěru, který byl poskytnut v její prospěch jako podpora na záchranu, a v důsledku toho nemohou být vzhledem ke kritériu soukromého investora považovány za samostatnou investici.
56 Z výše uvedeného rovněž vyplývá, že francouzský stát tím, že prostřednictvím SNCF poskytl společnosti SeaFrance dotčené půjčky spolu s navýšením kapitálu a s podporou na záchranu, poskytl společnosti SeaFrance výhodu, kterou by tato společnost nemohla za normálních tržních podmínek získat. Komise tedy tyto půjčky správně kvalifikovala v bodě 142 napadeného rozhodnutí jako státní podporu.
57 Argumenty Francouzské republiky založené na předchozí praxi Komise nejsou s to tento závěr zpochybnit.
58 Podle judikatury totiž platí, že povaha určitého opatření jakožto státní podpory musí být posouzena pouze v rámci čl. 107 odst. 1 SFEU, a nikoliv na základě údajné předchozí rozhodovací praxe Komise (rozsudek ze dne 15. listopadu 2011, Komise v. Government of Gibraltar a Spojené království, C‑106/09 P a C‑107/09 P, Sb. rozh., EU:C:2011:732, bod 136). Bylo by ostatně zvláště ožehavé opírat se o předchozí praxi Komise v oblasti podpor na záchranu a na restrukturalizaci, v níž posouzení každého případu výrazně závisí na finanční situaci příjemce podpory, na obecné hospodářské situaci v odvětví, v němž je činný, a na regulačním rámci, v němž působí.
59 Z toho vyplývá, že Francouzská republika se pro účely prokázání, že se Komise dopustila nesprávného posouzení ohledně toho, zda se v projednávaném případě jedná o státní podporu, nemůže opírat o předchozí praxi Komise.
60 Na základě níže uvedeného meritorního přezkumu těchto argumentů každopádně nelze odhalit vadu napadeného rozhodnutí.
61 Francouzská republika na jedné straně tvrdí, že na základě předchozí praxe Komise nelze odůvodnit obecné použití řešení uvedeného v rozsudku BP Chemicals, bod 26 výše (EU:T:1998:199). Komise v rozhodnutí ze dne 26. května 2010 o podpoře na restrukturalizaci činností souvisejících s nákladní dopravou společnosti SNCB (č. 726/2009) (dále jen „rozhodnutí SNCB o nákladní dopravě“), v němž šlo o mateřskou společnost v postavení poskytovatelky podpory a za okolností obdobných těm, které byly zkoumány v napadeném rozhodnutí, neprovedla celkovou analýzu opatření podpory, naproti tomu ale připustila, že půjčka, kterou SNCB poskytla své nové dceřiné společnosti vytvořené v rámci restrukturalizace svých činností souvisejících s nákladní dopravou a kterou SNCB poskytla spolu s navýšením kapitálu této dceřiné společnosti, byla poskytnuta za tržních podmínek. Tato půjčka tedy nepředstavovala státní podporu a mohla být zohledněna v rámci vlastního příspěvku této dceřiné společnosti na restrukturalizaci. Podle Francouzské republiky je tento rozdíl v analýze srovnatelných případů, který nelze vysvětlit rozdíly v použitelné právní úpravě, v rozporu se zásadou právní jistoty, zásadou řádné správy a zásadou rovného zacházení.
62 Je nutno konstatovat, že Francouzská republika svým argumentem, opírajícím se o rozhodnutí SNCB o nákladní dopravě, Komisi v podstatě vytýká, že v napadeném rozhodnutí odmítla, že by půjčka ve výši 99,7 milionu eur, kterou SNCF poskytla společnosti SeaFrance, mohla tvořit část vlastního příspěvku společnosti SeaFrance na financování její restrukturalizace, zatímco v rozhodnutí SNCB o nákladní dopravě měla za to, že půjčka poskytnutá SNCB její dceřiné společnosti provozující nákladní dopravu nebyla státní podporou, jelikož byla poskytnuta za tržních podmínek, a tedy mohla být použita pro účely vlastního příspěvku této dceřiné společnosti na financování její restrukturalizace.
63 V tomto ohledu je vedle toho, že na rozdíl od restrukturalizace společnosti SeaFrance se restrukturalizace činností souvisejících s nákladní dopravou společnosti SNCB neodehrávala v kontextu záchrany podniku v potížích, nýbrž v kontextu rozsáhlého plánu průmyslové a obchodní restrukturalizace odvětví, nejprve třeba poukázat na významný rozdíl v použitelné právní úpravě. Restrukturalizace činností souvisejících s nákladní dopravou společnosti SNCB totiž spadá pod pokyny Společenství ke státním podporám železničním podnikům (Úř. věst. 2008, C 184, s. 13). Tyto pokyny tvoří regulační rámec, který je specifický pro odvětví železniční dopravy a je odchylný od režimu pokynů k podpoře na restrukturalizaci, především co do výše vlastního příspěvku příjemce podpory. Bod 82 těchto pokynů totiž stanoví, že Komise se bude moci spokojit s nižšími vlastními příspěvky, než stanoví pokyny k podpoře na restrukturalizaci. Na tomto základě Komise akceptovala vlastní příspěvek dceřiné společnosti SNCB provozující nákladní dopravu, a to v rozmezí mezi 15 % až 25 % potřeb financování restrukturalizace (viz body 246 až 249 odůvodnění rozhodnutí SNCB o nákladní dopravě). Dále, i když je pravda, že Komise v rozhodnutí SNCB o nákladní dopravě připustila, že část vlastního příspěvku dceřiné společnosti SNCB provozující nákladní dopravu, tvořila půjčka poskytnutá společností SNCB za tržních podmínek, z bodu 113 odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že na pokrytí finančních potřeb restrukturalizace musí tato dceřiná společnost ještě zažádat u úvěrové instituce o externí úvěr ve výši 50 milionů eur. Plán restrukturalizace činností souvisejících s nákladní dopravou společnosti SNCB tedy na rozdíl od plánu restrukturalizace společnosti SeaFrance stanovil zásah subjektů stojících mimo skupinu SNCB. A konečně výše půjčky, kterou SNCB musela poskytnout své dceřiné společnosti provozující nákladní dopravu, tvořila relativně malou část vlastního příspěvku. Tato půjčka totiž činila 25 milionů eur a celková výše vlastního příspěvku dceřiné společnosti provozující nákladní dopravu činila 135 milionů eur z celkových nákladů restrukturalizace ve výši 490 milionů eur (viz bod 248 odůvodnění rozhodnutí SNCB o nákladní dopravě). Naproti tomu podle změněného plánu restrukturalizace společnosti SeaFrance představovala půjčka ve výši 99,7 milionu eur v souladu s plánem restrukturalizace mezi 85 a 95 % výše vlastního příspěvku společnosti SeaFrance na financování její restrukturalizace, jelikož celková výše tohoto příspěvku činila [důvěrné] milionů eur z celkových nákladů restrukturalizace ve výši [důvěrné] milionů eur (viz body 35 a 150 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
64 Z těchto zjištění vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí Francouzská republika, nejsou případy, které Komise posuzovala v rozhodnutí SNCB o nákladní dopravě a v napadeném rozhodnutí, podobné. Na údajný rozdíl v analýze proto nelze pohlížet tak, že je v rozporu se zásadou právní jistoty, zásadou řádné správy či zásadou rovného zacházení.
65 Na druhé straně Francouzská republika tvrdí, že Komise ve svých předchozích rozhodnutích oddělila jednotlivá opatření, která byla oznámena současně, za účelem provedení testu soukromého investora. V tomto ohledu se dovolává rozhodnutí Komise 2009/613/ES ze dne ze dne 8. dubna 2009 o opatřeních C 7/07 (ex NN 82/06 a NN 83/06), která Spojené království provedlo ve prospěch společnosti Royal Mail (Úř. věst. L 210, s. 16, dále jen „rozhodnutí Royal Mail“), v němž Komise oddělila jednotlivá opatření podpory ve prospěch společnosti Royal Mail z důvodu, že sledovala rozdílné cíle, a rozhodnutí Komise 2009/973/ES ze dne 13. července 2009 o podpoře na restrukturalizaci společnosti Combus AS (Úř. věst. L 345, s. 28, dále jen „rozhodnutí Combus“), v němž měla Komise za to, že dvě kapitálové injekce poskytnuté v květnu 1999 a lednu 2001 musí být považovány za dvě samostatná opatření, kdežto vláda, která podpory poskytla, měla za to, že tato opatření mají tentýž cíl, a to restrukturalizaci a navýšení kapitálu společnosti Combus AS za účelem její privatizace.
66 Co se týče rozhodnutí Royal Mail, Komise sice navzdory argumentaci Spojeného království Velké Británie a Severního Irska došla k závěru, že opatření, která Spojené království velké Británie a Severního Irska přijalo ve vztahu ke společnosti Royal Mail v roce 2007, konkrétně změnu úvěrových nástrojů, opatření týkající se důchodového systému zaměstnanců společnosti Royal Mail a akcionářský úvěr, bylo od sebe třeba oddělit za účelem jejich analýzy ve vztahu k zásadě soukromého investora, avšak z bodů 101 a 102 odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že tento závěr vycházel z důkladného šetření povahy, cílů a časového sledu těchto opatření, provedeného v bodech 5.2, 5.3 a 5.4 tohoto rozhodnutí. Komise na konci tohoto šetření došla k závěru, že úvěrové nástroje, které byly v roce 2007 prodlouženy, byly v praxi pokračováním opatření z roku 2003, kdežto důchodové opatření bylo zavedeno v roce 2007. Kromě toho, z důvodů zvláštní povahy podpor týkajících se financování důchodového systému nespadalo posledně uvedené opatření pod pravidla použitelná na podporu na restrukturalizaci. Co se týče akcionářského úvěru, Komise rozhodla, že byl poskytnut až po ostatních opatřeních z roku 2007 a sledoval odlišný cíl.
67 Co se týče rozhodnutí Combus, postačí uvést, že Komise v tomto rozhodnutí nepřijala argumentaci Dánského království, podle něhož dvě kapitálové injekce poskytnuté společnosti Combus v letech 1999 a 2001 představovaly jedno opatření podpory, a musí tedy být posouzeny jako celek, hlavně proto, že první z těchto kapitálových injekcí, která nebyla Komisi oznámena a nebyla předmětem plánu restrukturalizace odpovídajícího tehdy použitelným pravidlům, musela být považována za podporu, která je protiprávní a neslučitelná a vnitřním trhem (viz body 287, 318 a 328 odůvodnění tohoto rozhodnutí).
68 Přezkum rozhodnutí, kterých se dovolává Francouzská republika, tedy pouze dokládá, že skutečnost, že se Komise ve své úvaze v rozhodnutí SNCB o nákladní dopravě neopírala o rozsudek BP Chemicals, bod 26 výše (EU:T:1998:199), i skutečnost, že na základě této úvahy nepřijala v rozhodnutích Royal Mail a Combus argumentaci Spojeného království a Dánského království a v těchto rozhodnutích rozhodla o oddělení dotčených opatření za účelem jejich přezkumu, lze vysvětlit zvláštními okolnostmi každého z těchto rozhodnutí, jež s okolnostmi projednávaného případu nejsou srovnatelné.
69 Z výše uvedených úvah vyplývá, že první žalobní důvod musí být zamítnut.
K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nerespektování smyslu pojmu „státní podpora“ ve smyslu čl. 107 odst. 7 SFEU, neboť se Komise nesprávně domnívala, že francouzské orgány neprokázaly, že pokud by byly dotčené půjčky posuzovány odděleně, byly by poskytnuty za tržní sazbu
70 Druhým žalobním důvodem Francouzská republika v podstatě tvrdí, že Komise neprávem dospěla k závěru, že pokud by dotčené půjčky byly posuzovány odděleně, nebyly by poskytnuty za tržní sazbu. Argumenty, které Francouzská republika rozvíjí v rámci tohoto žalobního důvodu, vycházejí z tvrzení, že půjčka poskytnutá veřejnoprávním subjektem za takovou sazbou, která je v souladu se sazbou určenou Komisí v jejím sdělení o revizi metody stanovování referenčních a diskontních sazeb (Úř. věst. 2008, C 14, s. 6, dále jen „sdělení o referenčních sazbách“) ze dne 19. ledna 2008, musí být považována za podporu poskytnutou za tržní sazbu. Taková půjčka tedy podle Francouzské republiky nezvýhodňuje příjemce a nemůže být kvalifikována jako státní podpora.
71 Tento žalobní důvod má dvě části, kterými Francouzská republika Komisi vytýká, že zaprvé nepoužila sdělení o referenčních sazbách a zadruhé nesprávně došla k závěru, že aby byl úrok u půjček v souladu s trhem, musel by se pohybovat okolo 14 %.
72 V tomto ohledu je třeba uvést, že oddělené posouzení dotčených půjček v napadeném rozhodnutí bylo z pohledu toho, zda byla sazba použitá na tyto půjčky přiměřená ve vztahu k tržní sazbě, provedeno jen doplňkově. Komise totiž poté, co učinila v bodě 134 odůvodnění napadeného rozhodnutí závěr, že půjčky představují státní podporu, neboť pokud by byly posuzovány spolu s navýšením kapitálu a s podporou na záchranu, nepřinesly by SNCF výnos, který by požadoval soukromý investor v tržním hospodářství, rovněž v témže bodě odůvodnění uvedla, že „[i] kdyby výnosnost obou půjček v případě jejich oddělení od ostatních opatření odpovídala tržním podmínkám (quod non), nestačilo by to k tomu, aby se z opatření braných jako celek stala opatření slučitelná se zásadou soukromého investora v tržním hospodářství.“ Komise pak v bodech 135 až 141 odůvodnění napadeného rozhodnutí zkoumala, jaká sazba by měla být stanovena u dotčených půjček, pokud by byly posuzovány odděleně, aby odpovídala tržním podmínkám. Na konci tohoto přezkumu došla k závěru, že tato sazba by se musela pohybovat okolo 14 %, takže by převyšovala sazbu ve výši 8,5 % navrženou francouzskými orgány.
73 Z judikatury vyplývá, že pokud některé důvody zmíněné v rozhodnutí mohou samy o sobě právně dostačujícím způsobem odůvodnit toto rozhodnutí, nemají vady, kterými mohou být postiženy ostatní důvody aktu, v žádném případě dopad na jeho výrok. Podle ustálené judikatury kromě toho platí, že žalobní důvod, který, i kdyby byl opodstatněný, není s to způsobit zrušení, jehož se žalobce domáhá, musí být odmítnut jako irelevantní (viz usnesení ze dne 26. února 2013, Castiglioni v. Komise, T‑591/10, EU:T:2013:94, body 44 a 45 a citovaná judikatura). V projednávaném případě z bodů 55 a 56 výše vyplývá, že Komise měla správně za to, že dotčené půjčky nelze od navýšení kapitálu a od podpory na záchranu oddělit, a že pokud budou posuzovány jako celek, představují státní podporu. Nesprávné posouzení, kterého se Komise případně dopustila, když dotčené půjčky posuzovala odděleně, tedy nemůže mít na legalitu napadeného rozhodnutí vliv. Druhý žalobní důvod Francouzské republiky proto musí být odmítnut jako irelevantní a není třeba rozhodnout o přípustnosti dokumentu předloženého na jednání Komisí (viz bod 18 výše).
Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného právního posouzení a nesprávného skutkového zjištění spočívajícího v tom, že Komise považovala podporu na restrukturalizaci za neslučitelnou s čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, tak jak je vykládán ve světle pokynů k podpoře na restrukturalizaci
74 Třetím žalobním důvodem Francouzská republika v podstatě tvrdí, že Komise se dopustila nesprávného právního a skutkového posouzení, když podporu na restrukturalizaci společnosti SeaFrance posoudila jako neslučitelnou s vnitřním trhem, neboť došla k závěru, že neodpovídala požadavkům na vlastní příspěvek, který musí být podle pokynů k podpoře na restrukturalizaci skutečný, bez podpory a co nejvyšší.
75 V tomto ohledu je třeba připomenout pravidla upravující vlastní příspěvek, která jsou zakotvena v bodech 7, 43 a 44 pokynů k podpoře na restrukturalizaci.
76 Bod 7 pokynů k podpoře na restrukturalizaci nejprve stanoví, že „[v] této […] verzi [pokynů k podpoře na restrukturalizaci v roce 2004] je vhodné znovu a jasněji potvrdit zásadu, že […] přispění [příjemce na restrukturalizaci] musí být skutečné a nesmí obsahovat žádný prvek podpory [; p]říspěvek ze strany příjemce má dvojí význam: na jedné straně vyjadřuje, že subjekty na trhu (vlastníci, věřitelé) jsou přesvědčeni o tom, že se podnik může v přiměřené lhůtě stát opět životaschopným [; n]a druhé straně je tento příspěvek zárukou toho, že je podpora na restrukturalizaci omezena na minimum nutné k obnovení životaschopnosti, což snižuje narušení hospodářské soutěže“.
77 V bodě 43 pokynů k podpoře na restrukturalizaci se dále uvádí: „[v]ýše a míra podpory se musí omezit na úplné minimum restrukturalizačních nákladů nutných k provedení restrukturalizace s ohledem na stávající finanční zdroje podniku, jeho akcionářů či společníků nebo obchodní skupiny, ke které náleží [...; o]d příjemců podpory se očekává, že k plánu restrukturalizace přispějí významným dílem z vlastních zdrojů, včetně prodeje aktiv, která nejsou nezbytně nutná pro přežití podniku, nebo z vnějších zdrojů za tržních podmínek; [t]oto přispění bude svědčit o tom, že jsou hospodářské subjekty přesvědčeny o možnosti opětovné životaschopnosti daného podniku [; t]akové přispění musí být skutečné, tj. opravdové, bez všech očekávaných budoucích výnosů, jako je peněžní tok, a musí být co nejvyšší“.
78 A konečně bod 44 pokynů k podpoře na restrukturalizaci stanoví nejnižší výši požadovaného vlastního příspěvku, jež v případě velkých podniků činí alespoň 50 % potřeb financování restrukturalizace. Tento bod rovněž stanoví, že Komise se za výjimečných okolností může spokojit i s nižším příspěvkem.
79 V projednávaném případě Komise v bodě 150 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že podle změněného plánu restrukturalizace činil vlastní příspěvek společnosti SeaFrance na restrukturalizaci [důvěrné] milionů eur a byl tvořen půjčkou ve výši 99,7 milionu eur a výnosem z prodeje tří plavidel ve výši [důvěrné] milionů eur. Komise půjčku ve výši 99,7 milionu eur vyloučila po zohlednění dvou okolností.
80 Na jedné straně v bodech 158 a 160 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že půjčka ve výši 99,7 milionu eur představuje stejně jako půjčka ve výši [důvěrné] milionů eur státní podporu, a nelze ji tedy brát v úvahu jako vlastní příspěvek, který musí být bez podpory.
81 Na druhé straně Komise v bodech 161 a 163 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že podle bodů 7 a 43 pokynů k podpoře na restrukturalizaci musí vlastní příspěvek každopádně vyjadřovat, že subjekty na trhu jsou přesvědčeny o tom, že obnovení životaschopnosti podniku, který podporu přijal, je proveditelné. Avšak v projednávaném případě z důvodu, že orgán poskytující podporu a mateřská společnost příjemce podpory byly jednou a toutéž osobou, konkrétně SNCF, a protože dotyčná opatření byla poskytnuta současně, nemůže být podle ní tento cíl splněn, protože skutečný příspěvek nebyl poskytnut investorem nebo věřitelem stojícím mimo SNCF. Chování orgánu poskytujícího podporu není podle Komise důkazem, že subjekty na trhu jsou přesvědčeny o tom, že obnovení životaschopnosti příjemce podpory je možné.
82 Na základě toho Komise učinila v bodě 165 odůvodnění napadeného rozhodnutí závěr, že vlastní příspěvek společnosti SeaFrance bez podpory činí [důvěrné] milionů eur, což znamená méně než [důvěrné] % nákladů na restrukturalizaci, a že z hlediska ustanovení bodu 44 pokynů k podpoře na restrukturalizaci je nedostatečný.
83 V tomto ohledu Francouzská republika nejprve tvrdí, že půjčka ve výši 99,7 milionu eur nepředstavuje státní podporu, a uvádí, že Komise tuto půjčku neprávem vyloučila z vlastního příspěvku společnosti SeaFrance.
84 Francouzská republika dále tvrdí, že ke splnění podmínek uvedených v pokynech Komise stačí prokázat, že financování zamýšlené jako vlastní příspěvek je skutečné, co nejvyšší a bez podpory. Podle ní se Komise tvrzením, že vlastní příspěvek musí ještě dokazovat přesvědčení subjektů na trhu, že obnovení životaschopnosti příjemce je proveditelné, učinila z tohoto přesvědčení další podmínku, odlišnou od podmínky, aby byl vlastní příspěvek bez podpory, čímž nerespektovala smysl pojmu „vlastní příspěvek“.
85 Na závěr Francouzská republika tvrdí, že Komise nerespektovala smysl pojmu „vlastní příspěvek“, když v bodech 161, 163 a 164 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že financování restrukturalizace společnosti SeaFrance společností SNCF není důkazem toho, že subjekty na trhu jsou přesvědčeny, že obnovení životaschopnosti společnosti SeaFrance je proveditelné, a to konkrétně z důvodu, že orgán poskytující podporu a mateřská společnost příjemce podpory, jež prostředky poskytla, jsou jednou a toutéž právnickou osobou.
86 Z analýzy prvního žalobního důvodu vyplývá, že Komise správně došla k závěru, že dotčené půjčky, navýšení kapitálu a podpora na záchranu, posuzovány společně, představují státní podporu. Je tedy nutno konstatovat, že Komise správně vyloučila půjčku ve výši 99,7 milionu eur z vlastního příspěvku společnosti SeaFrance, a není třeba se zabývat ostatními argumenty Francouzské republiky.
87 Závěrem Francouzská republika tvrdí, že Komise v bodě 166 odůvodnění napadeného rozhodnutí neprávem poukazuje na to, že francouzské orgány neuplatnily klauzuli o výjimečných okolnostech uvedenou v bodě 44 pokynů k podpoře na restrukturalizaci ani neposkytly žádný důkaz o existenci takové výjimečné situace.
88 Tento argument musí být zamítnut. Francouzské orgány v oznámení ze dne 18. února 2011 a v dopise ze dne 12. září 2011 sice stručně odkazují na bod 44 pokynů k podpoře na restrukturalizaci, podle něhož se Komise za výjimečných okolností a v případě zvláštních obtíží, které musí členský stát prokázat, může spokojit i příspěvkem nižším než 50 %, který se vztahuje na velké podniky.
89 Je však nutno konstatovat, že použití klauzule o výjimečných okolnostech, uvedené ve zmíněném bodě, odůvodnily uvedené orgány pouhým tvrzením, že zvláštní obtíže společnosti SeaFrance způsobila hospodářská krize postihující Spojené království i přísnější finanční trhy a že Komise v rozhodnutí SNCB o nákladní dopravě akceptovala vlastní příspěvek v rozmezí 15 % až 25 %. Protože se však hospodářská krize a přísnější finanční trhy dotýkají všech podniků, nelze je kvalifikovat jako výjimečné okolnosti nebo jako zvláštní obtíže postihující pouze jeden podnik. Prokázat existenci výjimečných okolností nebo zvláštní obtíže podniku, který je příjemcem podpory na restrukturalizaci, není možné ani na základě dovolávání se precedentu vycházejícího z předchozí praxe Komise. Komise tedy mohla dojít k závěru, že francouzské orgány neposkytly žádný důkaz o existenci takových okolností.
90 Z výše uvedeného vyplývá, že třetí žalobní důvod musí být zamítnut.
Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 345 SFEU
91 Čtvrtým žalobním důvodem Francouzská republika tvrdí, že Komise porušila článek 345 SFEU, který stanoví, že Smlouvy se nedotýkají úpravy vlastnictví uplatňované v členských státech, a který podle judikatury zakotvuje zásadu rovného zacházení s podniky vlastněné částečně nebo ze 100 % státem nebo veřejnoprávními subjekty na jedné straně a na straně druhé s podniky vlastněnými osobami soukromého práva.
92 Francouzská republika prostřednictvím svého hlavního argumentu uvedeného v rámci tohoto žalobního důvodu tvrdí, že Komise porušila zásadu rovného zacházení, neboť z napadeného rozhodnutí podle ní vyplývá, že podnik v obtížích, jenž je dceřinou společností veřejného podniku, je k tomu, aby mohl být příjemcem opatření podpory na restrukturalizaci, nucen najít k obdržené podpoře doplňující financování na trhu, a to u věřitelů stojících mimo jeho skupinu. Dceřiná společnost soukromé skupiny v téže situaci však podle Francouzské republiky může k financování své restrukturalizace využít veřejnou podporu a podporu svého akcionáře, aniž by bylo třeba prokazovat, zda bylo poskytnutí tohoto financování uvážlivé. Komise podle ní ve svém rozhodnutí vycházela z domněnky, že chování veřejného akcionáře nebylo v souladu s trhem. Podle Francouzské republiky se porušení zásady rovného zacházení s veřejnými a soukromými podniky v napadeném rozhodnutí projevuje v tom, že Komise odmítla pro účely uplatnění kritéria soukromého investora zohlednit skutečné vlastnosti půjček, které SNCF nabídla. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že takovému podniku, jako je SeaFrance, který je ze 100 % vlastněný veřejným podnikem, nemůže poskytnout půjčku jeho jediný akcionář, pokud tento akcionář rovněž navyšuje kapitál tohoto podniku.
93 Tento argument Francouzské republiky vychází z nesprávného výkladu zásady rovného zacházení s veřejnými a soukromými podniky a z nesprávného posouzení úlohy, kterou má kritérium soukromého investora při uplatňování této zásady, a proto musí být zamítnut.
94 Je třeba připomenout, že kritérium soukromého investora je vyjádřením zásady rovného zacházení s veřejným a soukromým sektorem, podle níž kapitál poskytnutý státem přímo či nepřímo určitému podniku za podmínek odpovídajících obvyklým tržním podmínkám nelze kvalifikovat jako státní podporu (viz rozsudek ze dne 12. prosince 1996, Air France v. Komise, T‑358/94, Recueil, EU:T:1996:194, bod 70 a citovaná judikatura). Uplatnění tohoto kritéria umožňuje vyhnout se diskriminaci spočívající v tom, že výhoda poskytnutá podniku ze státních prostředků, i když za tržních podmínek, je považována za státní podporu pouze z toho důvodu, že se jedná o prostředky poskytnuté státem.
95 V projednávaném případě Komise nezaložila své rozhodnutí na domněnce, že chování veřejného akcionáře nebylo v souladu s trhem, nýbrž na konstatování, že jelikož dotčené půjčky pocházely ze státních zdrojů, mohly představovat státní podporu. Aby se Komise vyvarovala automatického kvalifikování těchto půjček jako státní podpory a tím i porušení zásady rovného zacházení, které se dovolávala Francouzská republika, prozkoumala je ve světle kritéria soukromého investora. Konstatovala, že tyto půjčky nelze oddělit od jiných opatření, jež Francouzská republika provedla nebo plánovala provést prostřednictvím SNCF ve prospěch společnosti SeaFrance, a že pokud by tato opatření a uvedené půjčky byly posuzovány společně, neodpovídaly by kritériu soukromého investora.
96 Proto skutečnost, že společnosti SeaFrance nemohl půjčku poskytnout její jediný akcionář, jelikož tento akcionář rovněž navyšuje kapitál tohoto podniku, není výsledkem porušení zásady rovného zacházení s veřejnými a soukromými podniky, nýbrž výsledkem správného uplatnění kritéria soukromého investora.
97 Ani ostatní argumenty, které Francouzská republika v rámci tohoto žalobního důvodu uvádí, nemohou obstát.
98 Komise podle Francouzské republiky na jedné straně porušila zásadu rovného zacházení s veřejnými a soukromými podniky, když z důvodu, že půjčky ve výši 99,7 milionu eur a ve výši [důvěrné] milionů eur nenabídl subjekt stojící mimo SNCF, požádala francouzské orgány, aby namísto toho, aby úrok u těchto půjček určily podle sdělení o referenčních sazbách, předložily příklad nabídky na půjčku od nezávislého finančního podniku, kotování či návrh sazby od obchodní banky.
99 Tento argument nedokládá, že by Komise porušila zásadu rovného zacházení. Žádosti Komise musí být považovány za pouhé akty provedené s cílem ověřit, zda dotčené půjčky odpovídají kritériu soukromého investora, a to v souladu s judikaturou, která Komisi ukládá – ukáže-li se, že toto kritérium může být uplatnitelné –, aby dotyčný členský stát požádala o všechny relevantní informace, které jí umožní ověřit, zda jsou podmínky uplatnitelnosti a uplatnění tohoto kritéria naplněny (v tomto smyslu viz rozsudek Komise v. EDF a další, bod 31 výše, EU:C:2012:318, bod 104).
100 Na druhé straně Komise podle Francouzské republiky porušila zásadu rovného zacházení s veřejnými a soukromými podniky, když se domnívala, že dotčené půjčky nemohou být považovány za vlastní příspěvek společnosti SeaFrance na její restrukturalizaci pouze z důvodu, že nebyly nabídnuty subjektem stojícím mimo SNCF.
101 Tento argument vychází z nesprávného výkladu napadeného rozhodnutí. Jak již bylo uvedeno v bodě 80 výše, Komise vyloučila půjčku ve výši 99,7 milionu eur z vlastního příspěvku z důvodu, že u této půjčky nelze mít za to, že je bez podpory.
102 Z výše uvedeného vyplývá, že čtvrtý žalobní důvod musí být zamítnut.
103 Žaloba tedy musí být zamítnuta v plném rozsahu.
K nákladům řízení
104 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Francouzská republika neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (osmý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Francouzské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 15. ledna 2015.
Podpisy.