ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (pátého senátu)
21. června 2018 (*)
„Řízení o předběžné otázce – Volný pohyb kapitálu a plateb – Omezení – Zdanění dividend vyplácených subjektům kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) – Dividendy vyplácené společnostmi-rezidenty v členském státě subjektům-rezidentům v jiném členském státě – Osvobození dividend vyplácených společnostmi-rezidenty v členském státě SKIPCP-rezidentům – Odůvodnění – Vyvážené rozdělení daňové pravomoci mezi členskými státy – Soudržnost daňového systému – Přiměřenost“
Ve věci C‑480/16,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Østre Landsret (odvolací soud pro východní oblast, Dánsko) ze dne 31. srpna 2016, došlým Soudnímu dvoru dne 5. září 2016, v řízení
Fidelity Funds,
Fidelity Investment Funds,
Fidelity Institutional Funds
proti
Skatteministeriet,
za přítomnosti:
NN (L) SICAV,
SOUDNÍ DVŮR (pátý senát),
ve složení J. L. da Cruz Vilaça, předseda senátu, E. Levits (zpravodaj), A. Borg Barthet, M. Berger a F. Biltgen, soudci,
generální advokát: P. Mengozzi,
vedoucí soudní kanceláře: L. Carrasco Marco, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 5. října 2017,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Fidelity Funds, Fidelity Investment Funds a Fidelity Institutional Funds P. Farmerem, barrister, a J. Skaadstrup Andersenem, advokat,
– za NN (L) SICAV E. Vistisenem, advokat,
– za dánskou vládu C. Thorningem a J. Nymann-Lindegrenem, jako zmocněnci, ve spolupráci s S. Horsbøl Jensenem, advokat,
– za německou vládu T. Henzem a R. Kanitzem, jako zmocněnci,
– za nizozemskou vládu M. Bulterman a B. Koopman, jakož i J. Langerem, jako zmocněnci,
– za Evropskou komisi W. Roelsem a R. Lyalem, jako zmocněnci, ve spolupráci s H. Peytzem, avocat,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 20. prosince 2017,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 56 a 63 SFEU.
2 Tato žádost byla podána v rámci sporů mezi Fidelity Funds, Fidelity Investment Funds a Fidelity Institutional Funds na jedné straně a Skatteministeriet (ministerstvo pro daňové záležitosti, Dánsko) na druhé straně ve věci žádostí o vrácení srážkové daně z dividend, které jim vyplatily společnosti, které jsou rezidenty v Dánsku, v období od roku 2000 do roku 2009.
Právní rámec
Unijní právo
3 Podle jejího čtvrtého bodu odůvodnění bylo předmětem směrnice Rady 85/611/EHS ze dne 20. prosince 1985 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) (Úř. věst. 1985, L 375, s. 3; Zvl. vyd. 06/01, s. 139) stanovení společných obecných pravidel pro povolování subjektů kolektivního investování, které se nacházejí v členských státech, dohled nad nimi, jejich strukturu a činnost a pro informace, které musí zveřejňovat. Směrnice 85/611 byla před svým zrušením – s účinností od 1. července 2011 – několikrát pozměněna směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) (Úř. věst. 2009, L 302, s. 32), kterou byla přepracována.
Dánské právo
4 Ustanovení § 1 bod 5a lov om indkomstbeskatning af aktieselskaber m.v. (zákon o dani z příjmu právnických osob) stanoví, že SKIPCP, které jsou daňovými rezidenty v Dánsku, podléhají v tomto státě dani, a § 1 bod 6 tohoto zákona se týká zdanění fondů, na které se vztahují ustanovení§ 16 C lov om påligningen af indkomstskat til staten (zákon o vyměřovacím základě daně z příjmu, dále jen „ligningslov“) a které jsou rezidenty v Dánsku.
5 Ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) zákona o dani z příjmu právnických osob stanoví, že SKIPCP a ostatní investiční fondy, které v Dánsku nejsou daňovými rezidenty, zdaňují pouze dividendy, které jim vyplatily společnosti, jež jsou rezidenty v Dánsku, přičemž tato omezená daňová povinnost se vztahuje pouze na příjmy, jejichž zdroj se nachází v Dánsku.
6 Ustanovení § 65 odst. 1 kildeskatteloven (zákon o srážkové dani) stanoví, že každé rozhodnutí o výplatě dividend společností-rezidentem v Dánsku, musí uvádět, že z celkové výše dividend se srazí určitý procentní podíl, není-li stanoveno jinak. Sazba srážkové daně v roce 2000 byla stanovena na 25 %, přičemž v období od roku 2001 do roku 2009 byla zvýšena na 28 %.
7 Podle dánské právní úpravy je sazba srážkové daně snížena na 15 %, pokud si orgány státu, v němž je dotčený SKIPCP rezidentem, jsou povinny poskytnout navzájem s dánskými orgány informace na základě úmluvy o zamezení dvojího zdanění, jiné mezinárodní úmluvy nebo dohody či ujednání uzavřeného správními orgány za účelem poskytnutí pomoci v daňových věcech. V souladu s tímto ustanovením nesmí v praxi překročit konečné zdanění daňových poplatníků-rezidentů v Evropské unii 15 %. Zdanění může být navíc dále sníženo podle daňových úmluv uzavřených mezi Dánským královstvím a státem, v němž je dotčený SKIPCP rezidentem
8 Zákon o srážkové dani je použitelný na SKIPCP usazené v Dánsku, které tedy a priori podléhají této právní úpravě o zdanění dividend. Z ustanovení § 65 odst. 8 tohoto zákona však vyplývá, že ministr pro daňové záležitosti může přijmout pravidla, podle nichž se na výplaty dividend fondům, na které se vztahují ustanovení § 16 C ligningslov (dále jen „fondy, na které se vztahuje § 16 C“), srážka neuplatní.
9 Při přijetí vyhlášky o srážkové dani ministr pro daňové záležitosti využil této možnosti k osvobození fondů, na které se vztahuje § 16 C, od srážkové daně. Ustanovení § 38 vyhlášky o srážkové dani stanoví, že každý SKIPCP může získat osvědčení o osvobození od daně a využít osvobození od srážkové daně z dividend za podmínky, že je subjektem, na který se vztahuje § 1 bod 6 zákona o dani z příjmu právnických osob, a tedy je rezidentem v Dánsku, a dále má postavení fondu, na který se vztahuje § 16 C. SKIPCP-rezident v Dánsku, který nesplňuje podmínky § 16 C ligningslov, není od srážkové daně z dividend osvobozen.
10 Ustanovení § 16 C ligningslov definuje pojem „fondy, na které se vztahuje § 16 C“.
11 Aby mohl být SKIPCP v souladu s právní úpravou platnou do 1. června 2005 považován za „fond, na který se vztahuje § 16 C“, musel vyplatit dividendy v minimální výši. Minimální vyplacené dividendy jsou základem pro zdanění příjmů dotčeného fondu na úrovni jeho podílníků.
12 Pravidla pro určení minimálních dividend jsou upřesněna v § 16 C odst. 2 až 6 ligningslov. V souladu s odstavcem 2 tohoto paragrafu je částka minimálních dividend tvořena součtem příjmů a čistých částek přijatých během účetního období, od nichž jsou odečteny ztráty a výdaje. Ustanovení § 16 C odst. 3 ligningslov stanoví, že toto určení zahrnuje řadu příjmů v tomto článku uvedených, zejména úroky, dividendy z akcií, výnosy z pohledávek a finančních smluv, jakož i kapitálové zisky z převodu akcií. V souladu s § 16 C odst. 4 a 5 ligningslov mohou fondy, na které se vztahuje § 16 C, odečíst daňově uznatelné ztráty, jakož i poplatky za správu.
13 Od přijetí zákona č. 407 ze dne 1. června 2005 se již pro využití možnosti mít postavení „fondu, na který se vztahuje § 16 C“, nevyžaduje, aby došlo ke skutečnému vyplacení minimálních dividend podílníkům. Využití tohoto postavení je však stále podmíněno tím, že dotčený SKIPCP určí minimální dividendy, které jsou na úrovni jeho podílníků zdaněny prostřednictvím srážkové daně vybírané tímto subjektem.
Spory v původních řízeních a předběžná otázka
14 Žalobkyně v původních řízeních jsou SKIPCP ve smyslu směrnice 85/611, které mají své sídlo ve Spojeném království a v Lucembursku. Jejich investice do společností usazených v Dánsku jsou portfoliovými investicemi a nepřekračují 10 % základního jmění. Produkty nabízené žalobkyněmi v původním řízení jsou dostupné klientům-rezidentům v Dánsku, ale nejsou aktivně uváděny na trh v tomto členském státě. Žalobkyně v původním řízení rovněž nepožádaly dánské daňové orgány o přiznání daňového statusu fondů, na které se vztahuje § 16 C, ani nepřizpůsobily jejich stanovy právní úpravě použitelné na takové fondy až do daňového roku 2005.
15 Žalobkyně v původních řízeních předložily vnitrostátnímu soudu návrhy na vrácení srážkových daní zaplacených z dividend, které jim vyplatily společnosti usazené v Dánsku v období od roku 2000 do roku 2009, přičemž tvrdily, že na rozdíl od SKIPCP-nerezidentů v Dánsku, mohou SKIPCP-rezidenti v tomto státě využít osvobození od srážkové daně. Vnitrostátní daňová úprava totiž ukládá podle nich dvě podmínky pro osvobození, a sice že dotčený SKIPCP je rezidentem v Dánsku a stanoví a přizná své příjmy v souladu s dánskou daňovou úpravou. SKIPCP-nerezidenti ze své povahy nemohou podle nich splnit první z těchto podmínek a je pro ně nemožné nebo zvláště obtížné splnit druhou podmínku, a to tím spíše, že nemají žádnou motivaci, aby tak učinily, jelikož z důvodu první podmínky v žádném případě nemohou využít osvobození od srážkové daně.
16 Žalobkyně v původních řízeních mají tudíž za to, že i když nesplňují druhou podmínku týkající se stanovení a přiznání částky minimálních dividend v souladu s dánskou právní úpravou, mají nárok na vrácení daní sražených u zdroje.
17 Ministerstvo pro daňové záležitosti zajisté připouští, že účinkem dánského režimu je, že v určitých případech jsou SKIPCP usazené v Dánsku a SKIPCP usazené v jiném členském státě předmětem odlišného daňového zacházení, pokud jde o dividendy vyplacené společnostmi usazenými v Dánsku. Má však za to, že toto omezení je odůvodněno nutností chránit soudržnost daňového systému a nutností zajistit vyvážené rozdělení daňové pravomoci mezi členskými státy.
18 V tomto kontextu se účastníci původních řízení shodují na tom, že toto rozdílné daňové zacházení je omezením volného pohybu; žalobkyně v původních řízeních však tvrdí, že takové omezení nemůže být ospravedlněno důvody uvedenými ministerstvem pro daňové záležitosti a dánská právní úprava každopádně překračuje meze toho, co je nezbytné pro zajištění zdanění v Dánsku.
19 Za těchto okolností se Østre Landsret (odvolací soud pro východní oblast, Dánsko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Je takový daňový režim, jako je režim, o který se jedná ve sporech v původních řízeních, na jehož základě je SKIPCP, na něž se vztahuje směrnice 85/611 […], uložena srážková daň z dividend vyplacených dánskými společnostmi, v rozporu s článkem 56 ES (nyní článek 63 SFEU) o volném pohybu kapitálu nebo s článkem 49 ES (nyní článek 56 SFEU) o volném pohybu služeb, mohou-li rovnocenné dánské SKIPCP využít osvobození od srážkové daně, a to buď proto, že svým podílníkům skutečně vyplácejí minimální dividendy, u nichž se provede srážka daně, nebo že se formálně stanoví minimální dividendy, z nichž se ve vztahu k podílníkům daného subjektu provede srážka daně?“
K návrhu na znovuotevření ústní části řízení
20 Po přednesení stanoviska generálního advokáta požádaly žalobkyně v původních řízeních podáním došlým kanceláři Soudního dvora dne 18. ledna 2018, aby v souladu s článkem 83 jednacího řádu Soudního dvora bylo nařízeno znovuotevření ústní části řízení.
21 Na podporu svého návrhu žalobkyně v původních řízeních uvádějí, že stanovisko generálního advokáta je založeno na nedorozumění týkajícího se rozsahu a povahy požadavků stanovených v § 16 C ligningslov. Kromě toho mají za to, že odkaz, který učinil generální advokát, na okolnost, že některé SKIPCP, které nejsou rezidenty v Dánském království, vyplácely minimální dividendy, je věcně nesprávný a okolnosti vztahující se k takovým SKIPCP nebyly projednány před Soudním dvorem.
22 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 252 druhého pododstavce SFEU generální advokát předkládá veřejně, zcela nestranně a nezávisle odůvodněná stanoviska ve věcech, které podle statutu Soudního dvora Evropské unie vyžadují jeho účast. Soudní dvůr není tímto stanoviskem ani důvody, na základě kterých k němu generální advokát dospěl, vázán (rozsudek ze dne 22. června 2017, Federatie Nederlandse Vakvereniging a další, C‑126/16, EU:C:2017:489, bod 31, jakož i citovaná judikatura).
23 V tomto kontextu je třeba rovněž připomenout, že statut Soudního dvora Evropské unie ani jeho jednací řád nedávají zúčastněným stranám možnost podat vyjádření v reakci na stanovisko přednesené generálním advokátem (rozsudek ze dne 25. října 2017, Polbud – Wykonawstwo, C‑106/16, EU:C:2017:804, bod 23 a citovaná judikatura). Nesouhlas zúčastněné strany se stanoviskem generálního advokáta tedy nemůže sám o sobě představovat důvod ke znovuotevření ústní části řízení, a to bez ohledu na otázky, kterými se generální advokát ve stanovisku zabýval (rozsudky ze dne 25. října 2017, Polbud – Wykonawstwo, C‑106/16, EU:C:2017:804, bod 24, jakož i ze dne 29. listopadu 2017, King, C‑214/16, EU:C:2017:914, bod 27 a citovaná judikatura).
24 Argumenty týkajícími se rozsahu a povahy požadavků stanovených v § 16 C ligningslov se žalobkyně v původních řízeních snaží reagovat na stanovisko generálního advokáta tím, že zpochybňují popis právní úpravy platné v Dánsku po změně provedené v roce 2005, který vyplývá ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, ze spisu, který má k dispozici Soudní dvůr, a z informací poskytnutých na jednání. Z judikatury citované v předchozím bodě tohoto rozsudku přitom vyplývá, že předpisy upravující řízení před Soudním dvorem podání takového vyjádření neupravují.
25 Podle článku 83 jednacího řádu může Soudní dvůr po vyslechnutí generálního advokáta kdykoli nařídit znovuotevření ústní části řízení, zejména má-li za to, že věc není dostatečně objasněna, nebo předložil-li některý z účastníků řízení po ukončení této části řízení novou skutečnost, která může mít rozhodující vliv na rozhodnutí Soudního dvora, anebo má-li být věc rozhodnuta na základě argumentu, který nebyl mezi účastníky řízení nebo zúčastněnými uvedenými v článku 23 statutu Soudního dvora Evropské unie projednán.
26 V projednávaném případě má Soudní dvůr po vyslechnutí generálního advokáta za to, že má k dispozici veškeré nezbytné skutečnosti k odpovědi na otázku položenou předkládajícím soudem a veškeré argumenty nezbytné k rozhodnutí projednávané věci, zvláště pak možnost subjektu, který není rezidentem v Dánsku, určit minimální dividendy v souladu s dánskou právní úpravou a získat postavení fondu, na který se vztahuje § 16 C, byly projednány před Soudním dvorem.
27 S ohledem na výše uvedené není třeba nařizovat znovuotevření ústní části řízení.
K předběžné otázce
28 Podstatou předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda články 56 a 63 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu, jako je právní úprava, o kterou se jedná ve věcech v původních řízeních, na jejímž základě podléhají dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v tomto členském státě, SKIPCP-nerezidentovi srážkové dani, zatímco dividendy vyplácené SKIPCP-rezidentovi téhož členského státu jsou osvobozeny od takové daně za podmínky, že tento subjekt vyplatí svým podílníkům minimální dividendy nebo formálně stanoví minimální dividendy a odvede z tohoto skutečného nebo fiktivního vyplacení minimálních dividend daň k tíži svých podílníků.
29 Jak vyplývá z popisu vnitrostátní právní úpravy, o kterou se jedná ve věcech v původních řízeních, provedeného předkládajícím soudem, k tomu, aby SKIPCP mohl využít osvobození od srážkové daně, musí být rezidentem v Dánsku a mít postavení fondu, na který se vztahuje § 16 C.
30 Aby SKIPCP získal toto postavení, musí splnit podmínky stanovené v § 16 C ligningslov, a zvláště v souladu s právní úpravou platnou před 1. červnem 2005 se zavázat k vyplacení minimálních dividend a k provedení srážky u zdroje z tohoto vyplacení k tíži svých podílníků. Po tomto datu již není vyžadováno, aby skutečně došlo k vyplacení minimálních dividend podílníkům, ale k tomu, aby dotčený SKIPCP mohl mít uvedené postavení, musí určit minimální dividendy, které jsou u jeho podílníků zdaněny prostřednictvím daně srážené tímto subjektem. SKIPCP, které jsou rezidenty v Dánsku a nezískaly postavená fondů, na které se vztahuje § 16 C, podléhají srážkové dani z dividend vyplácených společnostmi-rezidenty v tomto členském státě.
31 Ze spisu vyplývá a před Soudním dvorem nebylo zpochybňováno, že během období, o které se jedná ve věcech v původních řízeních, mohly využít osvobození od srážkové daně jen SKIPCP-rezidenti v Dánsku. Z vysvětlení dánské vlády a účastníků původních řízení vyplývá, že SKIPCP, který není rezidentem v Dánsku, může sice v zásadě splnit podmínky § 16 C ligningslov, avšak z důvodu jeho postavení jakožto subjektu-nerezidenta v tomto členském státě nemůže využít osvobození od srážkové daně z dividend vyplácených společnostmi-rezidenty.
K dotčené svobodě
32 Vzhledem k tomu, že předběžná otázka byla položena jak z hlediska článku 56 SFEU, tak z hlediska článku 63 SFEU, je třeba úvodem určit, zda a případně v jakém rozsahu může taková právní úprava, jako je právní úprava, o kterou se jedná ve věcech v původních řízeních, ovlivnit výkon volného pohybu služeb a kapitálu.
33 V tomto ohledu z ustálené judikatury vyplývá, že je třeba zohlednit předmět dotčených právních předpisů (rozsudky ze dne 13. listopadu 2012, Test Claimants in the FII Group Litigation, C‑35/11, EU:C:2012:707, bod 90 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 5. února 2014, Hervis Sport- és Divatkereskedelmi, C‑385/12, EU:C:2014:47, bod 21 a citovaná judikatura).
34 Spory v původních řízeních se týkají žádosti o vrácení srážkové daně zaplacené z dividend, které vyplatily společnosti usazené v Dánsku žalobkyním v původních řízeních v období od roku 2000 do roku 2009, a slučitelnosti vnitrostátní právní úpravy, která vyhrazuje možnost využít osvobození od takové srážkové daně jen SKIPCP, které jsou rezidenty v Dánsku a splňují podmínky uložené v § 16 C ligningslov, s unijním právem.
35 Předmětem vnitrostátní právní úpravy, o kterou se jedná ve věcech v původních řízeních, je tedy daňové zacházení s dividendami obdrženými SKIPCP.
36 Je tudíž třeba mít za to, že situace, o kterou se jedná ve věcech v původních řízeních, spadá do oblasti problematiky volného pohybu kapitálu.
37 Dále, i kdyby bylo účinkem právních předpisů, o které se jedná ve věcech v původních řízeních, narušit, omezit nebo znevýhodnit činnosti SKIPCP usazeného v jiném členském státě než v Dánském království, v němž legálně poskytuje obdobné služby, byly by takové účinky nevyhnutelným důsledkem daňového zacházení s dividendami vyplácenými tomuto SKIPCP-nerezidentovi v Dánsku a neodůvodňovaly by samostatné posouzení z hlediska volného pohybu služeb (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. září 2009, Glaxo Wellcome, C‑182/08, EU:C:2009:559, bod 51 a citovaná judikatura). Tato svoboda je totiž zde druhotná ve vztahu k volnému pohybu kapitálu a může do něj být zahrnuta [rozsudek ze dne 26. května 2016, NN (L) International, C‑48/15, EU:C:2016:356, bod 41].
38 Z údajů poskytnutých předkládajícím soudem kromě toho vyplývá, že investice žalobkyň v původních řízeních v Dánsku jsou portfoliovými investicemi a nikdy nepřekročily 10 % základního jmění společnosti usazené v Dánsku, a je nesporné, že předběžná otázka se netýká svobody usazování.
39 Na předběžnou otázku je tudíž třeba odpovědět z hlediska článku 63 SFEU.
K existenci omezení volného pohybu kapitálu
40 Z ustálené judikatury vyplývá, že mezi opatření zakázaná podle čl. 63 odst. 1 SFEU jakožto omezení pohybu kapitálu patří taková opatření, která mohou od investování v některém členském státě odradit osoby, které nejsou v tomto státě rezidenty, nebo odradit osoby-rezidenty v tomto členském státě od investování v jiných státech (rozsudek ze dne 10. května 2012, Santander Asset Management SGIIC a další, C‑338/11 až C‑347/11, EU:C:2012:286, bod 15 a citovaná judikatura).
41 V projednávaném případě se podle právní úpravy, o kterou se jedná ve věcech v původních řízeních, rozdílně zachází se SKIPCP, které jsou rezidenty v Dánsku, a se SKIPCP, jež jsou rezidenty v jiném členském státě, pokud jde o dividendy, které jim vyplácejí společnosti-rezidenti v Dánsku.
42 Dividendy, které vyplácejí společnosti-rezidenti v Dánsku SKIPCP-nerezidentům, podléhají srážkové dani. Naproti tomu SKIPCP-rezidenti v Dánsku mohou využít osvobození těchto dividend od srážkové daně za předpokladu, že splňují podmínky uvedené v § 16 C ligningslov.
43 Tím, že vnitrostátní právní úprava, o kterou se jedná ve věcech v původních řízeních, stanoví vybírání srážkové daně z dividend vyplácených SKIPCP-nerezidentům a vyhrazuje možnost získat osvobození od takové srážkové daně jen SKIPCP-rezidentům, jsou dividendy vyplácené SKIPCP-nerezidentům vystaveny znevýhodňujícímu zacházení.
44 Takové znevýhodňující zacházení může odradit SKIPCP-nerezidenty, aby investovaly do společností usazených v Dánsku, a také investory, kteří jsou rezidenty v Dánsku od nabytí podílů v takových subjektech (rozsudek ze dne 10. května 2012, Santander Asset Management SGIIC a další, C‑338/11 až C‑347/11, EU:C:2012:286, bod 17).
45 Vnitrostátní právní úprava, o kterou se jedná ve věcech v původních řízeních, je tudíž omezením volného pohybu kapitálu, které je v zásadě zakázáno článkem 63 SFEU.
K existenci odůvodnění
46 Podle čl. 65 odst. 1 písm. a) SFEU není článkem 63 SFEU dotčeno právo členských států uplatňovat příslušná ustanovení svých daňových předpisů, která rozlišují mezi daňovými poplatníky podle místa bydliště či sídla nebo podle místa, kde je jejich kapitál investován.
47 Toto ustanovení musí být jakožto výjimka ze základní zásady volného pohybu kapitálu vykládáno striktně. Nemůže tudíž být vykládáno v tom smyslu, že jakékoli daňové předpisy obsahující rozlišení mezi daňovými poplatníky podle místa bydliště či sídla nebo státu, kde investují svůj kapitál, jsou automaticky slučitelné se Smlouvou o FEU. Výjimka stanovená v čl. 65 odst. 1 písm. a) SFEU je totiž sama omezena čl. 65 odst. 3 SFEU, který stanoví, že vnitrostátní ustanovení uvedená v odstavci 1 tohoto článku „nesmějí představovat ani prostředek svévolné diskriminace, ani zastřené omezování volného pohybu kapitálu a plateb ve smyslu článku 63 [SFEU]“ (rozsudek ze dne 10. dubna 2014, Emerging Markets Series of DFA Investment Trust Company, C‑190/12, EU:C:2014:249, body 55 a 56, jakož i citovaná judikatura).
48 Je tedy třeba odlišit rozdílné zacházení přípustné na základě čl. 65 odst. 1 písm. a) SFEU od diskriminace zakázané v čl. 65 odst. 3 SFEU. Z judikatury Soudního dvora přitom vyplývá, že aby mohla být taková vnitrostátní daňová právní úprava, o jakou se jedná ve věcech v původních řízeních, považována za slučitelnou s ustanoveními Smlouvy týkajícími se volného pohybu kapitálu, je třeba, aby se rozdílné zacházení týkalo situací, které nejsou objektivně srovnatelné nebo aby bylo odůvodněno naléhavým důvodem obecného zájmu (rozsudek ze dne 10. května 2012, Santander Asset Management SGIIC a další, C‑338/11 až C‑347/11, EU:C:2012:286, bod 23, jakož i citovaná judikatura).
49 Je tudíž třeba zkoumat, zda je vyhrazení možnosti získat osvobození od srážkové daně SKIPCP-rezidentům v Dánsku odůvodněno objektivním rozdílem v situaci mezi SKIPCP-rezidenty v Dánsku a SKIPCP-nerezidenty.
50 Z judikatury Soudního dvora v tomto ohledu vyplývá, že srovnatelná povaha přeshraniční situace s vnitrostátní situací se musí posuzovat s ohledem na cíl sledovaný dotčenými vnitrostátními ustanoveními, jakož i na jejich předmět a obsah (rozsudek ze dne 2. června 2016, Pensioenfonds Metaal en Techniek, C‑252/14, EU:C:2016:402, bod 48 a citovaná judikatura).
51 Kromě toho musí být za účelem posouzení toho, zda rozdílné zacházení vyplývající z dotčených právních předpisů odráží objektivní rozdíl v situaci, brána v úvahu pouze relevantní rozlišovací kritéria stanovená takovými právními předpisy (rozsudky ze dne 10. května 2012, Santander Asset Management SGIIC a další, C‑338/11 až C‑347/11, EU:C:2012:286, bod 28, jakož i ze dne 2. června 2016, Pensioenfonds Metaal en Techniek, C‑252/14, EU:C:2016:402, bod 49).
52 Jak tedy vyplývá z vyjádření dánské vlády, cílem právní úpravy, o kterou se jedná ve věcech v původních řízeních, je zajistit stejné daňové zatížení jednotlivců investujících do společností usazených v Dánsku prostřednictvím SKIPCP a jednotlivců investujících přímo do společnosti usazených v Dánsku. Tato právní úprava zabraňuje tudíž podle dánské vlády dvojímu zdanění, ke kterému by došlo, pokud by dividendy byly zdaněny na úrovni dotčeného SKIPCP a na úrovni podílníků tohoto SKIPCP. Tato vláda má dále za to, že cílem uvedené právní úpravy je zajistit, aby dividendy vyplácené společnostmi usazenými v Dánsku neunikaly daňové pravomoci Dánského království z důvodu jejich osvobození na úrovni SKIPCP a aby jednou skutečně podléhaly jeho daňové pravomoci.
53 Pokud jde o první cíl uplatňovaný dánskou vládou, z judikatury Soudního dvora vyplývá, že v souvislosti s opatřeními stanovenými členským státem za účelem zabránění řetězovému nebo ekonomickému dvojímu zdanění příjmů vyplácených společností-rezidentem nebo jeho zmírnění se společnosti-rezidenti, které jsou příjemkyněmi dividend, nutně nenacházejí v situaci srovnatelné se situací společností, které jsou příjemkyněmi dividend a jsou rezidenty v jiném členském státě (rozsudek ze dne 25. října 2012, Komise v. Belgie, C‑387/11, EU:C:2012:670, bod 48 a citovaná judikatura).
54 Jakmile však členský stát jednostranně nebo prostřednictvím mezinárodních smluv podrobí dani z příjmu nejen společnosti-rezidenty, ale rovněž společnosti-nerezidenty – pokud jde o příjmy, které obdrží od společnosti-rezidenta – blíží se situace uvedených společností-nerezidentů situaci společností-rezidentů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. října 2012, Komise v. Belgie, C‑387/11, EU:C:2012:670, bod 49 a citovaná judikatura).
55 Nebezpečí řetězového zdanění nebo ekonomického dvojího zdanění je totiž nezávisle na jakémkoli zdanění v jiném členském státě způsobeno samotným výkonem daňové pravomoci tímto státem. V takovém případě k tomu, aby společnosti-nerezidenti, které jsou příjemkyněmi dividend, nebyly vystaveny omezení volného pohybu kapitálu, které je v zásadě zakázáno článkem 63 SFEU, musí stát, jehož je vyplácející společnost rezidentem, dbát na to, aby se v souvislosti s mechanismem upraveným jeho vnitrostátním právem za účelem zabránění řetězovému zdanění nebo ekonomickému dvojímu zdanění nebo jeho zmírnění ve vztahu ke společnostem-nerezidentům uplatňovalo rovnocenné zacházení jako ve vztahu ke společnostem-rezidentům, které jsou příjemkyněmi dividend (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. října 2012, Komise v. Belgie, C‑387/11, EU:C:2012:670, bod 50 a citovaná judikatura).
56 Vzhledem k tomu, že Dánské království se rozhodlo vykonat svou daňovou pravomoc ve vztahu k příjmům obdrženým SKIPCP-nerezidenty, nacházejí se tudíž tyto subjekty v situaci, která je srovnatelná se situací SKIPCP-rezidentů v Dánsku, pokud jde o nebezpečí dvojího ekonomického zdanění dividend vyplácených společnostmi, které jsou rezidenty v Dánsku (rozsudky ze dne 20. října 2011, Komise v. Německo, C‑284/09, EU:C:2011:670, bod 58, jakož i ze dne 10. května 2012, Santander Asset Management SGIIC a další, C‑338/11 až C‑347/11, EU:C:2012:286, bod 42).
57 Druhý cíl uplatňovaný dánskou vládou spočívá ve snaze nevzdat se veškerého zdanění dividend vyplácených společnostmi, které jsou rezidenty v Dánsku, ale přenést míru jejich zdanění na podílníky SKPICP. Tento cíl je podle této vlády uskutečňován stanovením toho, že k tomu, aby SKIPCP-rezident v Dánsku mohl mít postavení fondu, na který se vztahuje § 16 C, a tudíž využít osvobození od srážkové daně, musí vybírat srážkovou daň k tíži svých podílníků z minimálních dividend, které jim skutečně vyplatil, nebo od změny, ke které došlo v roce 2005, z minimálních dividend určených podle ustanovení § 16 C ligningslov.
58 Dánské království naproti tomu nemůže uložit SKIPCP-nerezidentovi takovou povinnost srazit u zdroje daň z dividend, které uvedený SKIPCP vyplácí, ve prospěch tohoto členského státu. Na takový SKIPCP se vztahuje daňová pravomoc Dánského království jen z důvodu obdržených dividend, jejichž zdroj se nachází v tomto členském státě, a v zásadě nikoli ve vztahu k dividendám vypláceným tímto subjektem.
59 Avšak vzhledem k cíli, předmětu a obsahu právní úpravy, o kterou se jedná ve věcech v původních řízeních, by toto rozlišení, které ostatně odráží rozdíl mezi subjektem-rezidentem v Dánsku a subjektem-nerezidentem, nemělo být považováno za rozhodující.
60 I když je totiž cílem právní úpravy, o kterou se jedná ve věcech v původních řízeních, přenést úroveň zdanění z investičního nástroje na akcionáře tohoto nástroje, musí být v zásadě považovány za rozhodující materiální podmínky daňové pravomoci ve vztahu k příjmům akcionářů, a nikoli použitá metoda zdanění.
61 SKIPCP-nerezident může mít přitom podílníky, kteří jsou daňovými rezidenty v Dánsku a ve vztahu k jejichž příjmům může tento členský stát vykonávat daňovou pravomoc. Z tohoto hlediska se SKIPCP-nerezident nachází v situaci objektivně srovnatelné se situací SKIPCP-rezidenta v Dánsku.
62 Dánské království zajisté nemůže uložit podílníkům-nerezidentům daň z dividend vyplácených SKIPCP-nerezidenty. Tato nemožnost je však v souladu s logikou přesunutí úrovně zdanění z nástroje na akcionáře.
63 Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že vyhrazení možnosti získat osvobození od srážkové daně jen SKIPCP-rezidentům není odůvodněna objektivním rozdílem v situaci mezi těmito SKIPCP a SKIPCP, které jsou rezidenty v jiném členském státě než v Dánském království.
64 Takové omezení lze však připustit pouze tehdy, jestliže je založeno na naléhavých důvodech obecného zájmu, je s to zaručit uskutečnění cíle, jenž sleduje, a nepřekračuje meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné (rozsudek ze dne 24. listopadu 2016, SECIL, C‑464/14, EU:C:2016:896, bod 56).
65 Vlády, které předložily Soudnímu dvoru své vyjádření, mají za to, že omezení volného pohybu kapitálu, o které se jedná ve věcech v původních řízeních, je odůvodněno nutností chránit soudržnost dánského daňového systému. Dánská a nizozemská vláda jsou dále toho názoru, že toto omezení je odůvodněno nutností zajistit vyvážené rozdělení daňové pravomoci mezi členskými státy.
66 Je třeba zaprvé posoudit, zda může být skutečnost, že členský stát vyhradí možnost získat osvobození od srážkové daně z dividend vyplácených společnostmi-rezidenty jen SKIPCP-rezidentům, odůvodněna nutností chránit vyvážené rozdělení daňové pravomoci mezi členskými státy.
67 Dánská a nizozemská vláda tvrdí v tomto ohledu, že uložení Dánskému království povinnosti, aby přiznal osvobození od srážkové daně z dividend vyplácených SKIPCP-nerezidentům, aniž by mohl vybrat daň z dividend vyplacených podílníkům, by vedlo k tomu, že stát zdroje těchto dividend by byl nucen nevykonat svou daňovou pravomoc ve vztahu k příjmům vzniklým na tomto území.
68 Výběr daně z dividend a vyloučení SKIPCP z nároku na osvobození, o které se jedná ve věcech v původních řízeních, podle nich umožňuje zajistit vyvážené rozdělení daňové pravomoci a nepřekračuje meze toho, co je nezbytné, jelikož Dánské království obdrží daň z dividend vyplácených SKIPCP-nerezidentům jen jednou a nelze přenést zdanění na vyplácení dividend těmito subjekty.
69 V tomto ohledu je třeba zajisté připomenout, že ochrana rozdělení daňové pravomoci mezi členskými státy může představovat naléhavý důvod obecného zájmu, který může odůvodnit omezení výkonu svobody pohybu v Evropské unii (rozsudek ze dne 12. prosince 2013, Imfeld a Garcet, C‑303/12, EU:C:2013:822, bod 68 a citovaná judikatura).
70 Takové odůvodnění může být uznáno, zejména tehdy, jestliže má dotčený režim za cíl předcházet jednáním, která mohou ohrozit právo členského státu uplatňovat svou daňovou pravomoc ve vztahu k činnostem vykonávaným na jeho území (rozsudek ze dne 10. května 2012, Santander Asset Management SGIIC a další, C‑338/11 až C‑347/11, EU:C:2012:286, bod 47 a citovaná judikatura).
71 Soudní dvůr již však rozhodl, že pokud se členský stát rozhodl, jako v situaci, o kterou se jedná ve věcech v původních řízeních, nezatížit daní SKIPCP-rezidenty, které jsou příjemci dividend vnitrostátního původu, nemůže se dovolávat nutnosti zajistit vyvážené rozdělení daňové pravomoci mezi členské státy, aby odůvodnil zdanění SKIPCP-nerezidentů, které jsou příjemci takových příjmů (rozsudek ze dne 10. května 2012, Santander Asset Management SGIIC a další, C‑338/11 až C‑347/11, EU:C:2012:286, bod 48 a citovaná judikatura).
72 Dividendy, které vyplatily společnosti, které jsou rezidenty v Dánsku, SKIPCP-nerezidentům, již byly kromě toho zdaněny v Dánském království jako zisky vyplácející společnosti.
73 Okolnost, že zdanění dividend je přeneseno na úroveň akcionářů SKIPCP-rezidentů nemůže odůvodnit omezení, o které se jedná ve věcech v původních řízeních.
74 Jak bylo totiž uvedeno v bodě 61 tohoto rozsudku, Dánské království má daňovou pravomoc ve vztahu k rezidentním podílníkům SKIPCP, které nejsou rezidenty.
75 Dále skutečnost, že členský stát vybere srážkovou daň z dividend vyplacených SKIPCP-nerezidentům, jelikož nelze vybrat daň ze všech vyplácení provedených těmito subjekty, nevede k zabránění jednání, které by mohlo ohrozit právo tohoto členského státu uplatnit svou daňovou pravomoc ve vztahu k činnostem vykonávaným na jeho území, nýbrž naopak vede ke kompenzaci absence daňové pravomoci vyplývající z vyváženého rozdělení daňové pravomoci mezi členskými státy.
76 Nutnost chránit takové rozdělení tudíž nemůže být uplatňována za účelem odůvodnění omezení volného pohybu kapitálu, o které se jedná ve věcech v původních řízeních.
77 Zadruhé je třeba ověřit, zda – jak tvrdí vlády, které předložily Soudnímu dvoru svá vyjádření – může být omezení vyplývající z uplatňování daňové právní úpravy, o kterou se jedná ve věcech v původních řízeních, odůvodněno nutností chránit soudržnost dánského daňového systému.
78 Podle těchto vlád totiž existuje přímá souvislost mezi osvobozením dividend vyplacených SKIPCP-rezidentům od srážkové daně a povinností těchto SKIPCP vybrat srážkovou daň z dividend, které vyplácejí svým podílníkům.
79 V tomto ohledu je třeba připomenout, že Soudní dvůr již rozhodl, že nutnost zaručit takovou soudržnost může odůvodnit právní úpravu omezující základní svobody (rozsudek ze dne 10. května 2012, Santander Asset Management SGIIC a další, C‑338/11 až C‑347/11, EU:C:2012:286, bod 50, jakož i citovaná judikatura).
80 Má-li však obstát argument založený na takovém odůvodnění, je podle ustálené judikatury třeba, aby byla prokázána bezprostřední souvislost mezi dotčenou daňovou výhodou a kompenzací této výhody určitou daňovou zátěží, přičemž bezprostřednost této souvislosti musí být posuzována s ohledem na cíl dotčené daňové právní úpravy (rozsudek ze dne 10. května 2012, Santander Asset Management SGIIC a další, C‑338/11 až C‑347/11, EU:C:2012:286, bod 51, jakož i citovaná judikatura).
81 V tomto ohledu platí, jak bylo uvedeno v bodech 29 až 31 tohoto rozsudku, že SKIPCP může využít osvobození od srážkové daně z dividend vyplacených společností, která je rezidentem v Dánsku, pokud splní kumulativní podmínku, a sice on sám je rezidentem v Dánsku a vyplatí minimální dividendy nebo určí minimální dividendy, ze kterých se vybere srážková daň.
82 Jak uvedl generální advokát v bodě 72 svého stanoviska, vnitrostátní právní úprava, o kterou se jedná ve věcech v původních řízeních, podmiňuje osvobození SKIPCP-rezidentů v Dánsku skutečným nebo fiktivním vyplacením minimálních dividend ve prospěch svých podílníků, kteří mají povinnost ke srážkové dani, kterou jejich jménem odvádějí tyto subjekty. Výhoda takto poskytnutá SKIPCP-rezidentům v Dánsku ve formě osvobození od srážkové daně je tedy v zásadě kompenzována zdaněním dividend, které tyto subjekty dále rozdělí svým podílníkům.
83 Dále je třeba ověřit, zda vyhrazení možnosti využít osvobození od srážkové daně jen SKIPCP-rezidentům nepřekračuje meze toho, co je nezbytné k zajištění soudržnosti daňového systému, o který se jedná ve věcech v původních řízeních.
84 Jak uvedl generální advokát v bodě 80 svého stanoviska, vnitřní soudržnost daňového systému, o který se jedná ve věcech v původních řízeních, by mohla být zachována, pokud by SKIPCP, které jsou rezidenti v jiném členském státě než v Dánském království a které splňují podmínky § 16 C ligningslov, mohly využít osvobození od srážkové daně, s výhradou, že se dánské daňové orgány za plné spolupráce těchto subjektů ujistí, že uvedené subjekty zaplatí daň odpovídající dani, kterou musí dánské fondy, na které se vztahuje § 16 C zadržet jako srážkovou daň z výplaty minimálních dividend vypočtených podle tohoto ustanovení. Umožnit takovým SKIPCP, aby za těchto podmínek využily toto osvobození, by bylo méně omezujícím opatřením než současný režim.
85 Kromě toho odepření přiznat SKIPCP, které jsou rezidenty v jiném členském státě než v Dánském království a které splňují podmínky § 16 C ligningslov, nárok na osvobození od srážkové daně, vede k řetězovému zdanění dividend vyplacených podílníkům, kteří jsou rezidenty v Dánsku, což je právě v rozporu s cílem sledovaným vnitrostátní právní úpravou.
86 Je tudíž třeba konstatovat, že omezení vyplývající z použití daňové právní úpravy, o kterou se jedná ve věcech v původních řízeních, nelze odůvodnit nutností zaručit soudržnost daňového systému.
87 Vhledem k výše uvedenému je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že článek 63 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu, jako je právní úprava, o kterou se jedná ve věcech v původních řízeních, na jejímž základě podléhají dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v tomto členském státě, SKIPCP-nerezidentovi srážkové dani, zatímco dividendy vyplácené SKIPCP-rezidentovi téhož členského státu jsou osvobozeny od takové daně za podmínky, že tento subjekt vyplatí svým podílníkům minimální dividendy nebo formálně určí vyplacení minimálních dividend a odvede daň z tohoto skutečného nebo fiktivního vyplacení minimálních dividend k tíži svých podílníků.
K nákladům řízení
88 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původních řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporům probíhajícím před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:
Článek 63 SFEU musí být vykládán tak, že brání takové právní úpravě členského státu, jako je právní úprava, o kterou se jedná ve věcech v původních řízeních, na jejímž základě podléhají dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v tomto členském státě, subjektu kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP)-nerezidentovi srážkové dani, zatímco dividendy vyplácené SKIPCP-rezidentovi téhož členského státu jsou osvobozeny od takové daně za podmínky, že tento subjekt vyplatí svým podílníkům minimální dividendy nebo formálně určí vyplacení minimálních dividend a odvede daň z tohoto skutečného nebo fiktivního vyplacení minimálních dividend k tíži svých podílníků.
Podpisy.