Language of document : ECLI:EU:C:2017:798

Věc C389/15

Evropská komise

proti

Radě Evropské unie

„Žaloba na neplatnost – Rozhodnutí Rady o zmocnění k zahájení jednání o revidované Lisabonské dohodě o označeních původu a zeměpisných označeních – Článek 3 odst. 1 SFEU – Výlučná pravomoc Unie – Společná obchodní politika – Článek 207 odst. 1 SFEU – Obchodní aspekty duševního vlastnictví“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 25. října 2017

1.        Společná obchodní politika – Mezinárodní dohody – Uzavření – Pravomoc Unie – Pravomoc uzavírat dohody o obchodních aspektech duševního vlastnictví – Rozsah – Revidovaná Lisabonská dohoda o označeních původu a zeměpisných označeních – Zahrnutí

(Článek 3 odst. 1 a čl. 207 odst. 1 SFEU)

2.        Mezinárodní dohody – Dohody Unie – Vyjednávání a uzavírání – Rozhodnutí Rady o zmocnění k zahájení jednání o dohodě spadající do výlučné pravomoci – Přijetí na právním základě odpovídajícím oblasti spadající do sdílené pravomoci – Nepřípustnost – Důsledky – Zrušení

(Článek 114, čl. 207 odst. 3 a čl. 218 odst. 3 a 4 SFEU)

3.        Žaloba na neplatnost – Zrušující rozsudek – Účinky – Omezení Soudním dvorem – Zachování účinků napadeného aktu až do jeho nahrazení v přiměřené lhůtě – Odůvodnění vycházející z důvodů právní jistoty

(Článek 264 druhý pododstavec SFEU)

1.      Mezinárodní závazky sjednané Unií v oblasti duševního vlastnictví spadají do společné obchodní politiky, pokud mají zvláštní spojitost s mezinárodním obchodem v tom smyslu, že jejich účelem je především podpora, usnadnění nebo úprava tohoto obchodu a že na něj mají přímé a bezprostřední účinky. Do této politiky mohou spadat mimo jiné mezinárodní dohody, jejichž předmětem je zajistit a uspořádat ochranu práv duševního vlastnictví na území smluvních stran, splňují-li tyto podmínky.

Návrh revize Lisabonské dohody na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu je třeba považovat za návrh, jehož účelem je především usnadnění a úprava obchodu mezi Unií a třetími státy a který může mít přímé a bezprostřední účinky na tento obchod, takže jeho sjednávání spadá do výlučné pravomoci, kterou v oblasti společné obchodní politiky podle čl. 207 odst. 1 SFEU přiznává čl. 3 odst. 1 SFEU Unii. Zaprvé k účelu návrhu revidované dohody je třeba poznamenat, že vzhledem k tomu, že jeho hlavním předmětem je posílit systém zavedený Lisabonskou dohodou a v rámci Zvláštní unie zřízené touto dohodou rozšířit zvláštní ochranu, kterou tato dohoda zavedla, na zeměpisná označení jako doplnění ochrany zajišťované Úmluvou na ochranu průmyslového vlastnictví, podepsanou v Paříži dne 20. března 1883, různým formám průmyslového vlastnictví, je nutné na tento návrh nahlížet tak, že spadá do rámce účelu sledovaného souborem mezinárodních smluv, jehož je součástí, a z hlediska Unie zejména tak, že jeho účelem je usnadnění a úprava obchodu mezi Unií a třetími státy, které jsou stranami uvedené dohody. Okolnost, že návrh revidované dohody bude spravovat od jejího vstupu v platnost Světová organizace duševního vlastnictví, jak tomu již je v případě Lisabonské dohody, nemůže tento závěr zpochybnit.

Zadruhé k účinkům návrhu revidované dohody je třeba poznamenat, že s ohledem na mechanismus jednotného zápisu v něm upravený bude přímým a bezprostředním účinkem mezinárodní dohody, která vyvstane z návrhu dohody, změna podmínek uspořádání obchodu mezi Unií a ostatními stranami této mezinárodní dohody, spočívající v osvobození výrobců účastnících se tohoto obchodu od dosavadní povinnosti podávat – za účelem zvládnutí právních a hospodářských rizik spojených s takovým obchodem – žádosti o zápis jimi užívaných označení původu a zeměpisných označení u příslušných orgánů každé smluvní strany. Ujednání týkající se systému ochrany označení původu a zeměpisných označení na základě vzájemnosti budou navíc mít přímé a bezprostřední účinky na obchod mezi Unií a dotyčnými třetími státy, neboť všem výrobcům i každé jiné fyzické nebo právnické osobě s oprávněným zájmem poskytnou nástroje potřebné k tomu, aby se za jednotných hmotněprávních a procesněprávních podmínek účinně domohli ochrany, kterou návrh revidované dohody zajišťuje jejich právům průmyslového vlastnictví pro případ poškozujícího nebo nepoctivého užití označení původu nebo zeměpisných označení v cizině.

(viz body 49, 50, 52, 62, 63, 65, 70, 71, 74)

2.      Skutečnost, že Rada dospěla k nesprávnému závěru, že rozhodnutí o zmocnění k zahájení jednání o mezinárodní dohodě spadá pod sbližování právních předpisů v oblasti vnitřního trhu, potažmo do pravomoci sdílené Unií a jejími členskými státy, a že toto rozhodnutí založila na článku 114 SFEU a čl. 218 odst. 3 a 4 SFEU, nelze považovat za pouhou formální vadu. Tato vada vedla totiž zejména k tomu, že tento orgán nedodržel procedurální ustanovení výslovně zakotvená v čl. 207 odst. 3 SFEU pro sjednávání mezinárodních dohod spadajících do oblasti společné obchodní politiky, a především ustanovení týkající se vedení jednání Komisí. Za těchto podmínek musí být uvedené rozhodnutí zrušeno.

(viz body 75–77)

3.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 80, 81)