Language of document : ECLI:EU:C:2018:929

Věc C713/17

Ahmad Shah Ayubi

v.

Bezirkshauptmannschaft Linz-Land

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landesverwaltungsgericht Oberösterreich (zemský správní soud Horního Rakouska)]

„Řízení o předběžné otázce – Směrnice 2011/95/EU – Normy o obsahu mezinárodní ochrany – Postavení uprchlíka – Článek 29 – Sociální péče – Odlišné zacházení – Uprchlíci, kteří mají dočasné právo pobytu“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 21. listopadu 2018

1.        Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Azylová politika – Postavení uprchlíka nebo status doplňkové ochrany – Směrnice 2011/95 – Sociální péče – Vnitrostátní právní úprava, která uprchlíkům, kteří mají dočasné právo pobytu v členském státu, přiznává nižší dávky sociální péče, než jsou dávky poskytované státním příslušníkům tohoto členského státu a uprchlíkům, kterým bylo uděleno právo trvalého pobytu v uvedeném členském státě – Nepřípustnost

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95, článek 29)

2.        Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Azylová politika – Postavení uprchlíka nebo status doplňkové ochrany – Směrnice 2011/95 – Sociální péče – Vnitrostátní právní úprava, která uprchlíkům, kteří mají dočasné právo pobytu v členském státu, přiznává nižší dávky sociální péče, než jsou dávky poskytované státním příslušníkům tohoto členského státu a uprchlíkům, kterým bylo uděleno právo trvalého pobytu v uvedeném členském státě – Možnost dovolávat se neslučitelnosti uvedené právní úpravy s unijním právem před vnitrostátními soudy

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95, článek 29)

1.      Článek 29 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany, musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, která stanoví, že uprchlíkům, jež mají právo na dočasný pobyt v členském státě, jsou poskytovány nižší dávky sociální péče, než jsou dávky poskytované státním příslušníkům tohoto členského státu a uprchlíkům, kterým bylo uděleno právo na trvalý pobyt v uvedeném členském státě.

V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že okolnost, že čl. 29 odst. 1 téže směrnice stanoví poskytování „nezbytné“ sociální péče osobám požívajícím mezinárodní ochrany, neznamená, že unijní normotvůrce měl v úmyslu povolit členským státům, aby poskytly uprchlíkům sociální dávky ve výši, kterou považují za dostatečnou k pokrytí jejich životních nákladů, která je však nižší než výše sociálních dávek poskytovaných jejich státním příslušníkům. Z toho vyplývá, že úroveň sociálních dávek, které uprchlíkům poskytuje členský stát, jenž jim toto postavení přiznal, ať již na dobu určitou, či neurčitou, musí být stejná, jako úroveň nabízená státním příslušníkům tohoto členského státu (obdobně viz rozsudek ze dne 1. března 2016, Alo a Osso, C‑443/14 a C‑444/14, EU:C:2016:127, body 48 a 50). Zásada vnitrostátního zacházení, která se vztahuje na uprchlíky, nemůže být zpochybněna článkem 24 směrnice 2011/95, který umožňuje členským státům, aby vydaly uprchlíkům povolení k pobytu, jež je případně omezeno na tři roky.

Tento závěr nemůže být zpochybněn argumentem, že taková právní úprava, jako je právní úprava, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, je slučitelná s čl. 29 odst. 1 směrnice 2011/95, jelikož uprchlíci, kteří mají několik let bydliště v členském státě, se nacházejí v objektivně odlišné situaci, než je situace uprchlíků, již vstoupili na území tohoto členského státu teprve nedávno, neboť posledně uvedení potřebují významnější konkrétní podporu.

(viz body 21, 25, 26, 30, 35, bod 1 výroku)

2.      Uprchlík se před vnitrostátními soudy může dovolávat neslučitelnosti takové právní úpravy, jako je právní úprava, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, s čl. 29 odst. 1 směrnice 2011/95 za tím účelem, aby nebylo uplatněno omezení jeho práv, které obsahuje tato právní úprava.

Je sice pravda, že čl. 29 odst. 1 směrnice 2011/95 přiznává členským státům určitý prostor pro uvážení, zejména při určování úrovně sociální péče, kterou považují za nezbytnou, nic to však nemění na tom, že toto ustanovení svým jednoznačným zněním ukládá členským státům přesnou a nepodmíněnou povinnost zajistit každému uprchlíkovi, kterému je přiznána ochrana, nárok na stejnou sociální pomoc, jako je pomoc stanovená pro jeho státní příslušníky.

(viz body 38, 41, bod 2 výroku)