Věc T‑434/11
(zveřejnění formou výňatků)
Europäisch-Iranische Handelsbank AG
v.
Rada Evropské unie
„Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření přijatá vůči Íránu s cílem zabránit šíření jaderných zbraní – Zmrazení finančních prostředků – Povinnost uvést odůvodnění – Právo na obhajobu – Právo na účinnou soudní ochranu – Zjevně nesprávné posouzení – Právo vlastnit majetek – Proporcionalita“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 6. září 2013
1. Evropská unie – Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči Íránu – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo organizací podílejících se na šíření jaderných zbraní nebo je podporujících – Pravomoc příslušných vnitrostátních orgánů obecně schválit určitou kategorii operací – Neexistence – Pravomoc Rady založit přijetí omezujících opatření použitelných do budoucna na povolených operacích – Neexistence – Meze – Mimořádné okolnosti
(Nařízení Rady č. 423/2007, články 8 až 10, a č. 961/2010, články 17 až 19)
2. Evropská unie – Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči Íránu – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo organizací podílejících se na šíření jaderných zbraní nebo je podporujících – Operace uskutečňované prostřednictvím neoznačeného subjektu – Pojem – Podmínky přípustnosti
(Nařízení Rady č. 423/2007, čl. 7 odst. 1 až 3, a č. 961/2010, čl. 16 odst. 1 až 3)
1. V oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky, a konkrétně v oblasti opatření přijatých vůči Íránu s cílem zabránit šíření jaderných zbraní, ustanovení článků 8 až 10 nařízení č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu, stejně jako ustanovení článků 17 až 19 nařízení č. 961/2010, kterým bylo prvně uvedené nařízení zrušeno, neumožňují příslušným vnitrostátním orgánům obecně schválit určitou kategorii operací, u nichž by subjekty dotčené zmrazením finančních prostředků byly osvobozeny od povinnosti požádat o povolení v každém jednotlivém případě.
Takové povolení, udělované příslušným vnitrostátním orgánem případ od případu, potvrzuje přípustnost povolené operace z hlediska jednoho či druhého z těchto nařízení. Rada tedy nemůže, s výjimkou mimořádných okolností, které musí prokázat, založit přijetí omezujících opatření použitelných do budoucna na operacích povolených v souladu s výše uvedenými ustanoveními těchto nařízení. Naproti tomu obecné schválení nemůže při neexistenci povolení v každém jednotlivém případě Radu zavazovat.
Obecná systematika těchto nařízení podporuje tuto textovou analýzu. S ohledem na jejich umístění v uvedených nařízeních se totiž tato ustanovení jeví být zmírněním zásady zmrazení finančních prostředků. Konečně je tento výklad vyplývající z textové analýzy a analýzy kontextu slučitelný s cílem sledovaným těmito nařízeními, a sice snahou zabránit šíření jaderných zbraní a obecně zachovat mezinárodní mír a bezpečnost s ohledem na závažnost rizika představovaného šířením jaderných zbraní.
(viz body 128–131)
2. V oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky, a konkrétně v oblasti opatření přijatých vůči Íránu s cílem zabránit šíření jaderných zbraní, z ustanovení, obecné systematiky a cíle sledovaného nařízením č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu a nařízením č. 961/2010, kterým bylo prvně uvedené nařízení zrušeno, vyplývá, že operace uskutečňované prostřednictvím neoznačeného subjektu za účelem provedení plateb nebo uhrazení dluhů označených subjektů nejsou automaticky přípustné a že k tomu, aby byl zaručen užitečný účinek článku 7 nařízení č. 423/2007 a článku 16 nařízení č. 961/2010, se musí dotčené subjekty ujistit o legalitě takových operací tím, že případně požádají příslušné vnitrostátní orgány o povolení.
Zaprvé totiž ustanovení čl. 7 odst. 1 až 3 nařízení č. 423/2007 a čl. 16 odst. 1 až 3 nařízení č. 961/2010 představují zákaz, jehož porušení může být samostatným základem uložení sankcí, včetně trestních, podle použitelného vnitrostátního práva. Kromě toho unijní zákonodárce tím, že v čl. 7 odst. 4 nařízení č. 423/2007 a v čl. 16 odst. 4 nařízení č. 961/2010 zmiňuje činnosti, jejichž cílem nebo následkem je přímé nebo nepřímé obcházení zákazů stanovených v odstavcích 1 až 3 uvedených ustanovení, odkazuje na činnosti, jejichž cílem nebo následkem je, aby se na jednajícího neuplatnil uvedený zákaz. Kumulativní podmínky vědomí a vůle stanovené v těchto ustanoveních jsou splněny, pokud osoba, která se účastní na činnosti zmíněné v uvedených ustanoveních, záměrně usiluje o cíl nebo následek, kterým je s touto činností související přímé nebo nepřímé obejití. Jsou splněny i tehdy, pokud má dotčená osoba za to, že její účast na takové činnosti může mít takový cíl nebo následek a je s touto možností srozuměna. Operace uskutečňované prostřednictvím neoznačeného subjektu tedy mohou porušovat zákaz stanovený v čl. 7 odst. 4 nařízení č. 423/2007, respektive v čl. 16 odst. 4 nařízení č. 961/2010, jestliže jejich cílem je uskutečnění finančních operací, na nichž má zájem označený subjekt, a jestliže subjekty zapojené do takové operace skutečně usilují o dosažení tohoto cíle nebo vědí, že jejich účast na takové činnosti může mít tento cíl nebo následek a jsou s touto možností srozuměny. A dále, z výkladu článku 21 nařízení č. 961/2010 – ustanovení, které nemá ekvivalent v nařízení č. 423/2007 – a contrario vyplývá, že převody finančních prostředků íránským osobám, subjektům či orgánům a převody finančních prostředků od íránských osob, subjektů či orgánů, včetně neoznačených íránských osob, subjektů či orgánů, mohou být v zásadě uskutečněny za předpokladu, že podmínky uvedeného článku 21 jsou splněny. Článek 21 nařízení č. 961/2010 tedy představuje zmírnění zásady zmrazení finančních prostředků. Převody prostředků, které lze uskutečnit v souladu s článkem 21, však nemohou umožňovat obejít zákaz stanovený v čl. 16 odst. 4 nařízení č. 961/2010.
Zadruhé, čl. 11a odst. 1 písm. a) nařízení č. 423/2007 ukládá finančním a úvěrovým institucím, na něž se vztahuje článek 18 nařízení č. 423/2007, povinnost zachovávat neustálou obezřetnost vůči operacím na účtech ve vztazích s úvěrovými a finančními institucemi uvedenými v odstavci 2 tohoto článku 11a, to znamená mimo jiné finančními a úvěrovými institucemi se sídlem v Íránu. Článek 23 odst. 1 písm. a) nařízení č. 961/2010 ukládá podobnou povinnost obezřetnosti finančním a úvěrovým institucím, na něž se vztahuje článek 39 uvedeného nařízení. Užitečný účinek ustanovení článků 7 až 10 nařízení č. 423/2007 a článků 16 až 19 a 21 nařízení č. 961/2010 by tedy byl ohrožen, kdyby neoznačený subjekt mohl svobodně uskutečňovat operace prostřednictvím neoznačeného subjektu za účelem uhrazení dluhů nebo provedení plateb na účet označeného subjektu. Z toho vyplývá, že neoznačený subjekt se musí vždy ujistit o legalitě takových operací tím, že případně požádá příslušné vnitrostátní orgány o povolení.
(viz body 133–136, 138–141, 150, 154)