Žaloba podaná dne 6. dubna 2010 - Schneider España de Informática v. Komise

(Věc T-153/10)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Schneider España de Informática, SA (Madrid, Španělsko) (zástupci: P. De Baere a P. Muñiz, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhové žádání žalobkyně

zrušit rozhodnutí Komise K(2010) 22 v konečném znění ze dne 18. ledna 2010, kterým bylo konstatováno, že v určitém konkrétním případě je dodatečné zaúčtování dovozního cla odůvodněné a vrácení tohoto cla není odůvodněné (REM 02/08);

uložit Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Touto žalobou se žalobkyně domáhá, na základě článku 263 SFEU, zrušení rozhodnutí Komise ze dne 18. ledna 2010, v němž žalovaná konstatovala, že dotčené dovozní clo z barevných televizorů je nutno zaúčtovat, jelikož nebyly splněny podmínky pro použití čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu Společenství¹. V napadeném rozhodnutí bylo rovněž konstatováno, že prominutí dovozního cla nebylo podle čl. 239 Celního kodexu Společenství odůvodněné.

Na podporu své žaloby uvádí žalobkyně tyto žalobní důvody:

Jednak žalobkyně tvrdí, že žalovaná porušila její práva obhajoby, jelikož vydala rozhodnutí, které se zakládalo pouze na dokumentech předložených žalobkyní.

Dále žalovaná porušila čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu Společenství ve spojení s článkem 236 celního kodexu Společenství, jelikož

žalovaná měla nesprávně za to, že antidumpingové předpisy přijaté proti dovozům z třetích zemí se automaticky uplatní na zboží ve volném oběhu v celní unii EU-Turecko;

žalovaná neinformovala účastníky hospodářského styku, že se nařízení Rady (ES) č. 2584/98² použije též na zboží ve volném oběhu v celní unii EU-Turecko;

alternativně žalovaná měla nesprávně za to, že se příslušné orgány nedopustily nesprávného posouzení, jelikož turecké orgány nesprávně potvrdily, že se antidumpingová cla ukládaná na zboží ze třetích zemí neuplatní na zboží ve volném oběhu v celní unii EU-Turecko;

žalovaná se nesprávně domnívala, že se příslušné orgány nedopustily nesprávného posouzení, jelikož španělské celní orgány měly nesprávně za to, že zboží s osvědčením původu nepodléhá dalším clům nebo ochranným obchodním opatřením, a tudíž neinformovaly hospodářské subjekty, že jejich dovozy z Turecka mohou podléhat obchodním opatřením i tehdy, jestliže se takovéto zboží nachází ve volném oběhu.

Žalobkyně krom toho uvádí, že nesprávné posouzení, jehož se dopustily příslušné celní orgány, nemohlo být rozumně zjištěno osobou povinnou zaplatit clo, která jednala v dobré víře a dodržela veškerá platná ustanovení týkající se celních prohlášení.

Konečně žalobkyně uvádí, že se nachází ve zvláštní situaci ve smyslu článku 239 celního kodexu Společenství a že žalobkyni nelze přičítat podvodné jednání nebo hrubou nedbalost podle tohoto ustanovení.

____________

¹ - Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství(Úř. věst. L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307).

² - Nařízení Rady (ES) č. 2584/98 ze dne 27. listopadu 1998, kterým se mění nařízení (ES) č. 710/95, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo a s konečnou platností vybírá prozatímní clo z dovozu barevných televizních přijímacích přístrojů pocházejících z Malajsie, Čínské lidové republiky, Korejské republiky, Singapuru a Thajska (Úř. věst. L 324, s. 1).