ROZSUDEK TRIBUNÁLU (šestého senátu)

15. července 2015(*)

„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Evropský trh s předpínací ocelí – Určování cen, rozdělení trhu a výměna citlivých obchodních informací – Jediné, komplexní a trvající protiprávní jednání – Smlouva o obchodním zastoupení – Přičitatelnost protiprávního jednání obchodního zástupce zastoupenému – Nevědomost zastoupeného o existenci protiprávního jednání obchodního zástupce – Účast na části protiprávního jednání a znalost celkového plánu – Pokyny pro výpočet pokut z roku 2006 – Přiměřenost – Zásada personality trestů a sankcí – Plná jurisdikce“

Ve věci T‑418/10,

voestalpine AG, se sídlem v Linci (Rakousko),

voestalpine Wire Rod Austria GmbH, dříve voestalpine Austria Draht GmbH, se sídlem v Sankt Peter-Freienstein (Rakousko),

zastoupené A. Ablasser-Neuhuberem, G. Fusseneggerem, U. Denzelem a M. Mayerem, advokáty,

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, zastoupené R. Sauerem, V. Bottkem a C. Hödlmayrem, jako zmocněnci, ve spolupráci s R. Van der Houtem, advokátem,

žalované,

jejímž předmětem je návrh na zrušení a změnu rozhodnutí Komise C (2010) 4387 final ze dne 30. června 2010 v řízení podle článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/38344 – Předpínací ocel), ve znění rozhodnutí Komise C (2010) 6676 final ze dne 30. září 2010 a rozhodnutí Komise C (2011) 2269 final ze dne 4. dubna 2011,

TRIBUNÁL (šestý senát),

ve složení S. Frimodt Nielsen (zpravodaj), předseda, F. Dehousse a A. M. Collins, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: J. Palacio González, vrchní rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 2. října 2014,

vydává tento

Rozsudek

 Předmět sporu

1        Tato žaloba směřuje proti rozhodnutí Komise C (2010) 4387 final ze dne 30. června 2010, v řízení podle článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/38344 – Předpínací ocel) (dále jen „původní rozhodnutí“), jímž byla uložena sankce za kartelovou dohodu mezi dodavateli předpínací oceli (dále jen „APC“), kteří se podíleli na stanovování kvót, rozdělení zákazníků, určování cen a výměně citlivých obchodních informací týkajících se ceny, objemu a zákazníků na evropské, regionální a celostátní úrovni.

2        Původní rozhodnutí bylo Evropskou komisí určeno těmto subjektům:

–        ArcelorMittal SA,

–        ArcelorMittal Wire France SA,

–        ArcelorMittal Fontaine SA,

–        ArcelorMittal Verderio Srl,

–        Emesa-Trefilería SA (dále jen „Emesa“),

–        Industrias Galycas SA (dále jen „Galycas“),

–        ArcelorMittal España, SA,

–        Trenzas y Cables de Acero PSC SL (dále jen „Tycsa“),

–        Trefilerías Quijano SA (dále jen „TQ“),

–        Moreda-Riviere Trefilerías SA (dále jen „MRT“),

–        Global Steel Wire SA (dále jen „GSW“),

–        Socitrel – Sociedade Industrial de Trefilaria, SA (dále jen „Socitrel“),

–        Companhia Previdente – Sociedade de Controle de Participações Financeiras SA (dále jen „Companhia Previdente“),

–        voestalpine Austria Draht GmbH, později voestalpine Wire Rod Austria GmbH, druhá žalobkyně (dále jen „Austria Draht“),

–        voestalpine AG, první žalobkyně,

–        Fapricela Indústria de Trefilaria SA (dále jen „Fapricela“),

–        Proderac – Productos Derivados del Acero SA (dále jen „Proderac“),

–        Westfälische Drahtindustrie GmbH (dále jen „WDI“),

–        Westfälische Drahtindustrie Verwaltungsgesellschaft mbH & Co. KG (dále jen „WDV“),

–        Pampus Industriebeteiligungen GmbH & Co. KG (dále jen „Pampus“),

–        Nedri Spanstaal BV (dále jen „Nedri“),

–        Hit Groep BV,

–        DWK Drahtwerk Köln GmbH a Saarstahl AG (dále společně „DWK“),

–        Ovako Hjulsbro AB,

–        Ovako Dalwire Oy AB,

–        Ovako Bright Bar AB,

–        Rautaruukki Oyj,

–        Italcables SpA (dále jen „ITC“),

–        Antonini SpA,

–        Redaelli Tecna SpA (dále jen „Redaelli“),

–        CB Trafilati Acciai SpA (dále jen „CB“),

–        ITAS – Industria Trafileria Applicazioni Speciali SpA (dále jen „Itas“),

–        Siderurgica Latina Martin SpA (dále jen „SLM“),

–        Ori Martin SA,

–        Emme Holding SpA, dříve a poté opět přejmenována na Trafileria Meridionali SpA (dále jen „Trame“).

3        Původní rozhodnutí bylo Komisí dvakrát změněno.

4        Zaprvé Komise dne 30. září 2010 přijala rozhodnutí C (2010) 6676 final, jímž bylo změněno původní rozhodnutí (dále jen „první pozměňující rozhodnutí“). První pozměňující rozhodnutí v podstatě vedlo ke snížení částky pokut uložených těmto společnostem: ArcelorMittal Verderio, ArcelorMittal Fontaine a ArcelorMittal Wire France, ArcelorMittal España, WDI a WDV.

5        První pozměňující rozhodnutí bylo zasláno všem osobám, jimž bylo určeno původní rozhodnutí.

6        Zadruhé Komise dne 4. dubna 2011 přijala rozhodnutí C (2011) 2269 final, kterým se mění původní rozhodnutí (dále jen „druhé pozměňující rozhodnutí“). Druhé pozměňující rozhodnutí mělo v podstatě za následek snížení částek pokut uložených jednak společnostem ArcelorMittal, ArcelorMittal Verderio, ArcelorMittal Fontaine a ArcelorMittal Wire France, a jednak společnostem SLM a Ori Martin. Pouze tyto společnosti byly adresáti druhého pozměňujícího rozhodnutí.

7        V dotyčných případech byla obě pozměňující rozhodnutí z podnětu Tribunálu oznámena všem společnostem, které podaly žalobu proti původnímu rozhodnutí.

8        Voestalpine a Austria Draht byly Tribunálem vyslechnuty ohledně důsledků, jež by mohly vyplynout z těchto změn původního rozhodnutí, a dostalo se jim tudíž možnosti uzpůsobit své žalobní důvody a návrhová žádání, aby tyto potenciální důsledky zohledňovaly.

9        „Napadeným rozhodnutím“ je tedy pro účely tohoto řízení původní rozhodnutí ve znění prvního a druhého pozměňujícího rozhodnutí.

10      Proti původnímu rozhodnutí, prvnímu pozměňujícímu rozhodnutí, druhému pozměňujícímu rozhodnutí, popř. dopisům zaslaným Komisí v reakci na žádosti o opětovné posouzení platební schopnosti, jež jí byly předloženy některými adresáty původního rozhodnutí, bylo podáno dvacet osm žalob (věci T‑385/10, ArcelorMittal Wire France a další v. Komise, T‑388/10, Productos Derivados del Acero v. Komise, T‑389/10, SLM v. Komise, T‑391/10, Nedri Spanstaal v. Komise, T‑393/10, Westfälische Drahtindustrie a další v. Komise, T‑398/10, Fapricela v. Komise, T‑399/10, ArcelorMittal España v. Komise, T‑406/10, Emesa-Trefilería a Industrias Galycas v. Komise, T‑413/10, Socitrel v. Komise, T‑414/10, Companhia Previdente v. Komise, T‑418/10, voestalpine a voestalpine Wire Rod Austria v. Komise, T‑419/10 Ori Martin v. Komise, T‑422/10, Trafilerie Meridionali v. Komise, T‑423/10, Redaelli Tecna v. Komise, T‑426/10, Moreda-Riviere Trefilerías v. Komise, T‑427/10, Trefilerías Quijano v. Komise, T‑428/10, Trenzas y Cables de Acero v. Komise, T‑429/10, Global Steel Wire v. Komise, T‑436/10, Hit Groep v. Komise, T‑575/10, Moreda-Riviere Trefilerías v. Komise, T‑576/10, Trefilerías Quijano v. Komise, T‑577/10, Trenzas y Cables de Acero v. Komise, T‑578/10, Global Steel Wire v. Komise, T‑438/12, Global Steel Wire v. Komise, T‑439/12, Trefilerías Quijano v. Komise, T‑440/12, Moreda-Riviere Trefilerías v. Komise, T‑441/12, Trenzas y Cables de Acero v. Komise a T‑409/13, Companhia Previdente a Socitrel v. Komise).

 Skutečnosti předcházející sporu

I –  Odvětví, které je předmětem řízení

A –  Výrobek

11      Kartelová dohoda, za kterou Komise uložila sankci, se týkala APC. Tento výraz označuje ocelová lana a splétaná lana z válcovaného drátu, zejména jednak ocel pro předpjatý beton sloužící ke stavbě balkonů, základových pilířů nebo rozvodových pilířů a jednak ocel pro dodatečně předpjatý beton, který se používá v průmyslové architektuře, podzemním stavitelství nebo při budování mostů (druhý bod odůvodnění napadeného rozhodnutí).

12      Sortiment výrobků z APC obsahuje několik druhů jednovláknových kabelů (například kabely hladké, lesklé nebo galvanizované, potažené, žilní), jakož i několik druhů lan (například lesklá, potažená, obalená polyetylénem nebo kovová). Lana z APC se skládají ze tří nebo sedmi pramenů. APC se prodává v několika průměrech. Speciální lana, tj. lana galvanizovaná nebo opláštěná – naolejovaná či navoskovaná – ani mostní závěsy, tzn. potažená galvanizovaná lana a galvanizované kabely používané při výstavbě mostů nebyla však Komisí zohledněna (body 3 a 4 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

13      V napadeném rozhodnutí je rovněž uvedeno, že se v mnoha zemích vyžaduje technické osvědčení vydané vnitrostátními orgány. Certifikační řízení si vyžádají přibližně šest měsíců (pátý bod odůvodnění napadeného rozhodnutí).

B –  Struktura nabídky

14      Celkově podle napadeného rozhodnutí členové kartelu kontrolovali přibližně 80 % prodejů v Evropském hospodářském prostoru (EHP). Ve většině států byla na trhu kromě několika místních výrobců přítomna i řada největších výrobců. Většina z těchto největších výrobců přináležela k hutnickým skupinám vyrábějícím též válcovaný drát, základní prvek APC, který představuje hlavní složku nákladů. Zatímco podniky netvořící součást skupin musely nakupovat základní materiály na trhu, integrované podniky se obecně spoléhaly na dodávky v rámci své skupiny. Po celou dobu existence kartelu konstatovaného v napadeném rozhodnutí vykazovalo dané průmyslové odvětví podstatné a trvalé nadměrné kapacity APC (body 98 a 99 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

15      Hodnota prodejů APC v EHP v roce 2001 činila přibližně 365 milionů eur za celkový objem, který během téhož roku dosáhl téměř 600 000 tun. Celkem 20 % až 25 % těchto prodejů se týkalo drátu APC a 75 % až 80 % ocelových lan APC, přičemž se tyto průměrné hodnoty v jednotlivých zemích navzájem mírně lišily. Itálie byla zemí s nejvyšší spotřebou APC (přibližně 28 % prodejů APC uskutečněných v EHP). Dalšími velkými spotřebitelskými zeměmi byly Španělsko (16 %) a dále Nizozemsko, Francie, Německo a Portugalsko (podíl každé z nich činil 8 až 10 %) (bod 100 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

C –  Struktura poptávky

16      Podle napadeného rozhodnutí byla struktura poptávky po APC velmi různorodá. Výrobci prefabrikovaných konstrukčních materiálů a specializované strojírenské podniky využívali APC například v konstrukcích sloužících ke stabilizaci budov nebo mostů. Klientela se skládala z velmi malého počtu velkých zákazníků – například Addtek International Oy AB (dále jen „Addtek“), nyní Console Oy AB, který představoval 5 až 10 % spotřeby APC v Evropské unii – a z velkého počtu menších zákazníků (body 101 a 102 napadeného rozhodnutí).

17      Obchodní zvyklosti se v jednotlivých členských státech navzájem lišily. Výrobci APC a jejich zákazníci často uzavírali rámcové smlouvy na šest či dvanáct měsíců. Proto zákazníci v závislosti na poptávce objednávali množství spadající do dohodnutého rozpětí objemu za dohodnutou cenu. Tyto smlouvy byly pravidelně prodlužovány v návaznosti na další jednání (bod 103 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

D –  Obchod v rámci Evropské unie a EHP

18      Podle toho, co se uvádí v napadeném rozhodnutí, objemy prodejů APC v průběhu období dotčeného kartelovou dohodou ukazují, že obchod mezi členskými státy Unie byl intenzivní. APC byla vyráběna a uváděna na trh v celém EHP (bod 104 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

II –  Voestalpine a Austria Draht

19      Austria Draht je rakouským výrobcem lan. Od 24. února 1988 do 3. prosince 2002 se na jejím základním kapitálu podílely společnosti Voest-Alpine Stahl Gesellschaft GmbH ve výši 95 % a společnost Donauländische Baugesellschaft GmbH ve výši 5 %. V důsledku vnitřní restrukturalizace získala dne 3. prosince 2002 společnost voestalpine Bahnsysteme GmbH, právní nástupkyně společnosti Voest-Alpine Stahl Gesellschaft, 99,95% podíl na základním kapitálu společnosti Austria Draht. Voest-Alpine Stahl Gesellschaft, jakož i voestalpine Bahnsysteme jsou 100% dceřinými společnostmi rakouské společnosti voestalpine (body 44 a 45 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

20      V Itálii pověřila společnost Austria Draht prodejem APC obchodního zástupce – italskou společnost Studio Crema CAP Srl (dále jen „Studio Crema“), která byla řízena a zastoupena panem G. Tato osoba neměla oprávnění k podpisu smluv uzavíraných se zákazníky společnosti Austria Draht, jež byly vždy uzavírány přímo společností Austria Draht (bod 46 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

21      V průběhu zdaňovacího období od 1. dubna 2001 do 31. března 2002 měla společnost voestalpine v rámci EHP v odvětví APC zohledňovaném Komisí obrat okolo 18,27 milionů eur. Tento obrat vyplýval výlučně z prodejů uskutečněných společností Austria Draht. Během zdaňovacího období od 1. dubna 2009 do 31. března 2010 činil konsolidovaný světový obrat společnosti voestalpine 8,55 miliard eura (bod 47 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

III –  Správní řízení

22      Dne 9. ledna 2002 zaslal Bundeskartellamt (německý orgán pro hospodářskou soutěž) Komisi dokumenty týkající se věci projednávané před místním německým pracovním soudem ohledně rozvázání pracovního poměru s bývalým zaměstnancem WDI. Tento zaměstnanec tvrdil, že se podílel na porušování článku 101 SFEU v souvislosti s APC. V tomto kontextu sestavil seznam zapojených podniků a poskytl první informace o protiprávním jednání (bod 105 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

A –  První žádost o shovívavost a ochrana před pokutami přiznaná společnosti DWK

23      Dne 18. června 2002 předložila DWK Komisi memorandum o porušení článku 101 SFEU v souvislosti s APC, na němž se podílela ona sama i další podniky. DWK v této souvislosti upřesnila, že doufá, že se v její prospěch uplatní sdělení Komise ze dne 19. února 2002 o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. C 45, s. 3; Zvl. vyd. 08/02, s. 155, dále jen „sdělení o shovívavosti“) (bod 106 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

24      Dne 3. července 2002 se zástupci DWK setkali s Komisí a jednali o postupu shovívavosti. Dne 19. července 2002 Komise poskytla DWK podmíněnou ochranu před pokutami podle bodu 8 písm. b) sdělení o shovívavosti, neboť byla první, kdo poskytl důkazy, které Komisi umožnily konstatovat porušení článku 101 SFEU v souvislosti s údajnou kartelovou dohodou mezi výrobci APC v celé Unii (bod 107 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

B –  Kontroly a žádosti o informace

25      Ve dnech 19. a 20. září 2002 provedla Komise kontroly zejména v prostorách společností DWK, WDI, Nedri, Tréfileurope, Tycsa Redaelli, CB, Itas, ITC, SLM a Edilsider (společnost patřící obchodnímu zástupci společnosti Tréfileurope Italia Srl, nyní ArcelorMittal Verderio), i u jejich dceřiných společností, popř. s ní spojených podniků v souladu s čl. 14 odst. 2 a 3 nařízení Rady č. 17 ze dne 6. února 1962, prvního nařízení, kterým se provádějí články [101 SFEU] a [102 SFEU] (Úř. věst. 1962, č. 13, s. 204) (bod 108 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

26      Po 19. září 2002 zaslala Komise několik žádostí o informace na základě článku 11 nařízení č. 17 a článku 18 nařízení (ES) č. 1/2003 Rady ze dne 16. prosince 2002, o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích [101 SFEU] a [102 SFEU] (Úř. věst. L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205) podnikům, kterým bylo určeno původní rozhodnutí, jejich mateřským společnostem a jiným podnikům, jakož i určitým osobám (zaměstnanci společnosti Redaelli v důchodu, následně pak obchodnímu poradci a obchodnímu zástupci společnosti Tréfileurope Italia prostřednictvím společnosti Edilsider) a určitým sdružením (bod 109 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

27      Ve dnech 7. a 8. června 2006 provedla Komise v souladu s článkem 20 nařízení č. 1/2003 kontrolu v prostorách („studio“) rodinného příslušníka bývalého zaměstnance Redaelli (bod 114 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

C –  Další žádosti o shovívavost a odpovědi Komise

28      Určité společnosti z řad osob, jimž bylo určeno napadeného rozhodnutí, např. společnosti ITC Nedri, SLM, Redaelli a WDI, podaly oficiální žádosti o shovívavost na základě sdělení o shovívavosti. Tycsa potvrdila existenci protisoutěžních dohod, ale o shovívavost nepožádala (bod 110 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

29      ITC požádala dne 21. září 2002 o shovívavost a předložila tehdy dostupné důkazy týkající se schůzek výrobců APC, které se konaly v letech 1979–2002. Dne 11. listopadu 2002 předložila též prohlášení podniku. Dne 10. ledna 2003 Komise přiznala společnosti ITC dočasné snížení pokuty v rozsahu 30 až 50 % za předpokladu, že bude i nadále splňovat podmínky stanovené v bodě 21 sdělení o shovívavosti (bod 111 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

30      Dne 17. října 2002 vyhověla Tycsa žádosti o informace, uznala skutkový stav a poskytla sebeusvědčující důkazy. Dne 21. října 2002 poskytla Redaelli v odpověď na žádost o informace sebeusvědčující důkazy, a dne 20. března 2003 formálně požádala, aby vůči ní bylo uplatněno sdělení o shovívavosti. Dne 23. října 2002 poskytla Nedri v odpověď na žádost o informace důkazy, a zároveň požádala, aby vůči ní bylo uplatněno sdělení o shovívavosti. Dne 30. října 2002 požádala SLM v odpověď na žádost o informace o snížení částky pokut. Dne 4. listopadu 2002 a poté dne 6. března 2003 a 11. června 2003 poskytla Tréfileurope v odpověď na žádost o informace sebeusvědčující informace s cílem dosáhnout toho, aby bylo vůči ní uplatněno sdělení o shovívavosti. Dne 17. března 2004 odpověděla Galycas na žádost o informace, přičemž uznala skutkový stav a učinila jistá usvědčující prohlášení. Dne 19. května 2004 předložila WDI prohlášení podniku s cílem dosáhnout toho, aby bylo v jejím případě uplatněno sdělení o shovívavosti. Dne 28. června 2007 podala ArcelorMittal, souběžně s dalšími kontakty s Komisí, žádost o shovívavost obsahující především rukopisné poznámky bývalého zaměstnance společnosti Emesa pořízené za období let 1992 až 2002 (dále jen „poznámky Emesa“) (bod 112 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

31      V návaznosti na žádosti o shovívavost zaslala Komise společnostem ArcelorMittal, Nedri a WDI dopis datovaný dne 19. září 2008, jímž je informovala o nemožnosti poskytnout jim ochranu před pokutami a o svém záměru uplatnit na základě bodu 26 sdělení o shovívavosti snížení pokut v rozpětích uvedených v bodě 23 písm. b) tohoto oznámení. Téhož dne zaslala Komise rovněž dopisy společnostem Redaelli a SLM, kterými zamítla jejich žádosti o shovívavost (bod 113 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

D –  Zahájení řízení a oznámení námitek

32      Dne 30. září 2008 přijala Komise oznámení námitek, které bylo určeno několika společnostem, mezi nimi společnostem voestalpine a Austria Draht.

33      Všechny osoby, jimž bylo určeno oznámení námitek, předložily v odpověď na výhrady vznesené Komisí písemná vyjádření.

E –  Přístup ke spisu, slyšení a platební schopnost

34      Osoby, jimž bylo určeno oznámení námitek, získaly přístup ke spisu Komise poskytnutý formou kopie na DVD. Současně s tím společnosti obdržely též seznam, v němž byl podán výčet dokumentů obsažených ve vyšetřovacím spise a uveden stupeň přístupnosti jednotlivých dokumentů. Adresáti byli informováni, že jim DVD umožňuje plný přístup ke všem dokumentům získaným Komisí v průběhu šetření, s výjimkou dokumentů nebo jejich částí, jež obsahovaly obchodní tajemství a jiné důvěrné informace. Přístup k dokumentům týkajícím se shovívavosti byl poskytnut v prostorách Komise.

35      Slyšení proběhlo ve dnech 11. a 12. února 2009. Zúčastnily se jej všechny podniky, jimž bylo určeno oznámení námitek, s výjimkou společností HIT Groep, Emesa a Galycas.

36      Čtrnáct podniků se odvolalo i na neschopnost zaplatit pokutu ve smyslu bodu 35 pokynů pro výpočet pokut uložených podle článku 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 (Úř. věst. 2006, C 210, s. 2, dále jen „pokyny z roku 2006“). Na podporu své žádosti předložily důkazy.

F –  Doplňující žádosti o informace

37      Následně Komise zaslala žádosti o informace společnostem GSW, MRT, Tycsa, TQ, Companhia Previdente a Socitrel s cílem objasnit určité body týkající se zejména jejich podnikové struktury. Tyto společnosti odpověděly v době od 6. března a do 15. dubna 2009.

38      Komise zaslala rovněž žádosti o informace všem osobám, jimž bylo určeno původního rozhodnutí s cílem stanovit hodnotu prodejů relevantních výrobků, jakož i obrat skupin. Všichni adresáti na tyto žádosti odpověděli.

IV –  Napadené rozhodnutí

39      Napadené rozhodnutí se týká kartelové dohody mezi dodavateli APC, kteří se podíleli na stanovení kvót, rozdělení zákazníků, stanovení cen a výměně citlivých obchodních informací týkajících se ceny, objemu a zákazníků na úrovni evropské (curyšský klub, klub Evropa …), regionální a národní (klub Italia, klub España). Podle bodu 1 odůvodnění napadeného rozhodnutí se tím tyto podniky dopustily jediného a trvajícího porušení čl. 101 odst. 1 SFEU, a od 1. ledna 1994 porušení čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP. K protiprávním jednáním docházelo přinejmenším od začátku roku 1984 a pokračovala až do 19. září 2002.

40      Šetření se zaměřilo na 18 podniků. V bodech odůvodnění 122 až 133 napadeného rozhodnutí, shrnutých v bodě 67 a násl., jsou vylíčena v obecné rovině kartelová ujednání, jež jsou předmětem řízení.

41      Obě společnosti Voestalpine a Austria Draht byly shledány odpovědnými za účast na kartelové dohodě v období od 15. dubna 1997 do 19. září 2002 (článek 1 napadeného rozhodnutí).

42      Za toto protiprávní jednání byla společnostem voestalpine a Austria Draht uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně pokutu 22 milionů eur (článek 2 napadeného rozhodnutí).

 Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

43      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 15. září 2010 podaly společnosti voestalpine a Austria Draht projednávanou žalobu.

44      Rozhodnutím ze dne 29. října 2010 sdělil Tribunál (první senát) žalobkyním, že mohou uzpůsobit žalobní důvody a návrhová žádání, aby tyto zohlednily změny provedené prvním pozměňujícím rozhodnutím.

45      Společnosti Voestalpine a Austria Draht v rámci své repliky podané dne 1. června 2011 nepředložily vyjádření k prvnímu pozměňujícímu rozhodnutí.

46      Rozhodnutím ze dne 6. června 2011 požádal Tribunál Komisi o předložení dokumentů.

47      Dne 29. června 2011 oznámila Komise druhé pozměňující rozhodnutí.

48      Dne 1. srpna 2011 předložily společnosti voestalpine a Austria Draht vyjádření k druhému pozměňujícímu rozhodnutí.

49      Dne 14. října 2011 předložily společnosti voestalpine a Austria Draht dopis založený do spisu dne 8. listopadu 2011, ke kterému na základě čl. 66 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu ze dne 2. května 1991 připojily dokumenty obsahující rozšířené důkazní návrhy na podporu argumentace uvedené v žalobě.

50      Jedná se zejména o prohlášení sepsaná a předaná po podání repliky, ve kterých zástupci společností Redaelli, SLM a ITC uvedli, že pan G. nezastupoval žalobkyně na setkáních klubu Italia.

51      V uvedeném dopise ze dne 14. října 2011 navrhovaly společnosti voestalpine a Austria Draht rovněž provedení důkazu ve smyslu čl. 68 odst. 1 jednacího řádu ze dne 2. května 1991 spočívajícího v tom, aby byli výše uvedení zástupci společností Redaelli a SLM vyslechnuti jako svědci.

52      Písemná část řízení byla původně ukončena dne 20. října 2011 předložením dupliky Komise v jednacím jazyce a odpovědí na vyjádření předložená společnostmi voestalpine a Austria Draht k druhému pozměňujícímu rozhodnutí.

53      Dne 24. listopadu 2011 předložila Komise svá vyjádření k dopisu společností voestalpine a Austria Draht ze dne 14. října 2011 založeném do spisu dne 8. listopadu 2011, což vedlo ke znovuotevření písemné části řízení.

54      Dne 24. února 2012 předložila Komise opravu dupliky.

55      V souvislosti se změnou složení senátů Tribunálu s účinností od 23. září 2013 byl soudce zpravodaj přidělen k šestému senátu, kterému byla tudíž přidělena i projednávaná věc.

56      Předběžná zpráva upravená v čl. 52 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu ze dne 2. května 1991 byla předána šestému senátu dne 19. března 2014.

57      Dne 28. dubna 2014 vyzval Tribunál v rámci organizačních procesních opatření přijatých v souladu s článkem 64 svého jednacího řádu ze dne 2. května 1991 účastnice řízení, aby odpověděly na řadu otázek, a Komisi, aby předložila dokumenty, včetně kopie spisu poskytnuté žalobkyním v rámci správního řízení.

58      Dne 13. června 2014 vyhověly účastnice řízení těmto žádostem.

59      Dne 16. července 2014 v rámci organizačních procesních opatření přijatých v souladu s článkem 65 svého jednacího řádu ze dne 2. května 1991 nařídil Tribunál Komisi, aby předložila dokumenty, které odmítla předložit v odpovědi na organizační procesní opatření ze dne 28. dubna 2014.

60      Dne 23. července 2014 předložila Komise požadované dokumenty, jež měly žalobkyně před jednáním k dispozici.

61      Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na písemné a ústní otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání konaném dne 2. října 2014.

62      Společnosti Voestalpine a Austria Draht navrhují, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí;

–        případně snížil výši pokuty, která jim byla uložena v článku 2 napadeného rozhodnutí;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

63      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu v plném rozsahu;

–        uložil žalobkyním náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

64      Společnosti voestalpine a Austria Draht Komisi v podstatě vytýkají, že jim uložila pokutu 22 milionů eur za účast na jediném, komplexním a trvajícím protiprávním jednání, tedy na „souhrnu protisoutěžních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví [APC] na vnitřním trhu“ (dále jen „kartelová dohoda“ nebo „jediné protiprávní jednání“) spočívající, co se jich týká:

–        jednak a zvláště v účasti společnosti Austria Draht na klubu Italia, jednoho z regionálních ujednání kartelové dohody prostřednictvím svého obchodního zástupce v Itálii pana G., který rovněž pracoval na účet dalšího člena kartelové dohody (společnosti CB);

–        jednak ve sporadické účasti, prokázané jasnými nepřímými důkazy, společnosti Austria Draht na protisoutěžních jednáních na evropské úrovni, která ji umožnila poznat tuto úroveň kartelové dohody v raném stadiu.

65      V tomto kontextu brojí žalobkyně v prvním žalobním důvodu proti přičtení jednání obchodního zástupce společnosti Austria Draht pro Itálii zastoupenému, neboť takovéto přičítání porušuje článek 101 SFEU a článek 53 Dohody o EHP, a v druhém žalobním důvodu proti závěru, podle něhož se měla společnost Austria Draht účastnit na jediném protiprávním jednání. Kromě toho, že totiž společnost Austria Draht nikdy nevěděla o protiprávním jednání svého obchodního zástupce v rámci klubu Italia, nevěděla ani o celoevropském rozměru kartelové dohody. Austria Draht se nikdy neúčastnila celoevropských ujednání kartelové dohody, od které se v každém případě vždy distancovala.

66      Tato vyjádření k jedinému protiprávnímu jednání vedou žalobkyně v rámci třetího žalobního důvodu ke zpochybnění pokuty a její výše. Žalobkyně konkrétně namítají, že je pokuta nepřiměřená, jelikož nevěděly o protiprávním jednání obchodního zástupce společnosti Austria Draht pro Itálii (klub Italia) a neúčastnily se jiných částí kartelové dohody (curyšský klub, klub Evropa, klub España, přidělení zákazníka Addtek…). V každém případě tak mezi hodnoty prodejů zohledňovaných při určení výše pokuty nelze zahrnout hodnoty celoevropských prodejů APC žalobkyň.

I –  Úvodní poznámky

A –  Obsah napadeného rozhodnutí

67      Z článku 1 napadeného rozhodnutí vyplývá, že společnosti voestalpine a Austria Draht porušily článek 101 SFEU a od 1. ledna 1994 článek 53 Dohody o EHP tím, že se od 15. dubna 1997 do 19. září 2002 účastnily „souhrnu protisoutěžních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví APC na vnitřním trhu a od 1. ledna 1994 v rámci EHP“.

1.     Složky kartelové dohody a znaky jediného protiprávního jednání

68      V bodě 122 odůvodnění napadeného rozhodnutí je kartelová dohoda popsána jako „celoevropské uspořádání spočívající buďto v takzvané curyšské fázi a takzvané evropské fázi, nebo v národních či regionálních dohodách“. Body 123 až 135 odůvodnění napadeného rozhodnutí stručně popisují tyto různé dohody a jednání ve vzájemné shodě, které jsou následně podrobně popsány a posouzeny na základě čl. 101 odst. 1 SFEU a článku 53 Dohody o EHP.

69      Kartelová dohoda se zjednodušeně skládá z následujících ujednání:

–        curyšský klub, první fáze celoevropské dohody. Tato dohoda trvala od 1. ledna 1984 do 9. ledna 1996 a týkala se stanovování kvót pro jednotlivé země (Německo, Španělsko, Francie, Itálie, Rakousko a Benelux), rozdělení zákazníků, cen a výměny citlivých obchodních informací. Jejími členy byly společnosti Tréfileurope, Nedri, WDI, DWK a Redaelli, která zastupovala vícero italských podniků přinejmenším od roku 1993 a 1995, později se k těmto členům připojily společnosti Emesa v roce 1992 a Tycsa v roce 1993;

–        klub Italia, národní dohoda, která trvala od 5. prosince 1995 do 19. září 2002. Tato dohoda se týkala stanovování kvót pro Itálii, jakož i pro vývozy z této země do zbytku Evropy. Jejími členy byly italské podniky Redaelli, ITC, CB a Itas, později se k nim připojily společnosti Tréfileurope a Tréfileurope Italia (3. dubna 1995), SLM (10. února 1997), Trame (4. března 1997), Tycsa (17. prosince 1996), DWK (24. února 1997) a Austria Draht (15. dubna 1997);

–        jižní dohoda, regionální dohoda sjednaná a uzavřená v roce 1996 italskými podniky Redaelli, ITC, CB a Itas, spolu se společnostmi Tycsa a Tréfileurope za účelem stanovení míry přístupu každého z účastníků do jižních zemí (Belgie, Španělsko, Francie, Itálie a Lucembursko) a zavázání se ke společnému vyjednávání kvót s ostatními výrobci ze severní Evropy;

–        klub Evropa, druhá fáze celoevropské dohody. Tato dohoda byla uzavřena v květnu 1997 společnostmi Tréfileurope, Nedri, WDI, DWK, Tycsa a Emesa (označovanými jako „stálí členové“ nebo „šest výrobců“) a ukončena v září 2002. Dohoda měla za cíl překonat krizi curyšského klubu a rozdělit si nové kvóty (vypočítané za období od čtvrtého čtvrtletí 1995 do prvního čtvrtletí 1997), rozdělit si zákazníky a stanovit ceny. Šest výrobců se dohodlo na koordinačních pravidlech zahrnující jmenování koordinátorů odpovědných za provádění dohod v jednotlivých zemích a za koordinaci s ostatními dotčenými podniky působícími v dotčených zemích nebo ve vztazích k týmž zákazníkům. Jejich zástupci se pravidelně setkávali na různých úrovních, aby dohlédli na provádění dohod. Vyměňovali si citlivé obchodní informace. V případě odchylek od dohodnutého chování se uplatňoval systém kompenzací;

–        koordinace týkající se zákazníka – společnosti Addtek. V rámci tohoto celoevropského uspořádání šest výrobců, k nimž se příležitostně připojovali italští výrobci a společnost Fundia, udržovalo rovněž dvoustranné (či vícestranné) kontakty a podílelo se na stanovení cen a přidělování zákazníků ad hoc v případě, že na tom byli zainteresováni. Společnosti Tréfileurope, Nedri, WDI, Tycsa, Emesa, CB a Fundia například společně koordinovaly ceny a objemy pro zákazníka Addtek. Tyto projekty se týkaly hlavně Finska, Švédska a Norska, ale také Nizozemska, Německa, baltských států a střední a východní Evropy;

–        jednání mezi evropským a italským klubem. V průběhu období od minimálně září 2000 do září 2002 se šest výrobců a společnosti ITC, jakož i CB, Redaelli, Itas a SLM pravidelně scházelo za účelem integrace italských podniků jako stálých členů do evropského klubu. Italské podniky si přály navýšit italskou kvótu v Evropě, zatímco evropský klub podporoval udržení status quo. Za tímto účelem se konala setkání v rámci italského klubu s cílem definovat jednotnou pozici, setkání v rámci evropského klubu s cílem vyzkoušet tuto pozici a vymezit svou vlastní a setkání mezi účastníky klubu Evropa a italskými zástupci k dosažení dohody o rozdělení italských kvót na konkrétním trhu. Zúčastněné podniky si vyměňovaly citlivé obchodní informace. Pro potřeby přerozdělení evropských kvót s cílem začlenit italské výrobce se tyto podniky dohodly na použití nového referenčního období (30. června 2000 – 30. června 2001). Tyto podniky se rovněž dohodly na objemu celkového vývozu italských podniků v Evropě tak, že si jej rozdělí podle jednotlivých zemí. Současně jednaly o cenách, přičemž členové klubu Evropa se na evropské úrovni snažili přijmout mechanismus stanovení cen používaný v rámci klubu Italia;

–        klub España. Souběžně s celoevropským uspořádáním a s klubem Italia se pět španělských podniků [Trefilerías Quijano, Tycsa, Emesa, Galycas a Proderac (naposled uvedený podnik od května 1994)] a dva portugalské podniky (Socitrel od dubna 1994 a Fapricela od prosince 1998) dohodlo, že ve Španělsku a Portugalsku, za období minimálně od prosince 1992 do září 2002, zachovají stabilitu svého tržního podílu, stanoví kvóty, rozdělí si zákazníky i ohledně veřejných zakázek na stavební práce, a budou určovat ceny a platební podmínky. Kromě toho si vyměnily citlivé obchodní informace.

70      Podle Komise všechny dohody popsané výše v bodě 69 vykazují typické znaky jediného protiprávního jednání podle článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP (body 135 a 609 odůvodnění a část 12.2.2 napadeného rozhodnutí).

71      Komise měla zvláště za to, že výše uvedená ujednání byla součástí celkového plánu, který určoval hlavní činnost členů kartelové dohody ve všech zeměpisných oblastech a že „tyto podniky omezily své individuální obchodní jednání, aby dosáhly jediného protisoutěžního cíle a jediného obchodního protisoutěžního cíle, a to narušení nebo odstranění běžných podmínek hospodářské soutěže na trhu s APC v EHP a nastolení celkové rovnováhy, zejména stanovením cen a kvót, přerozdělením si zákazníků a výměnou citlivých obchodních informací“ (bod 610 odůvodnění a část 9.3 napadeného rozhodnutí).

72      Komise v tomto ohledu uvedla:

„Plán, k němuž se zavázaly podniky DWK, WDI, Tréfileurope, Tycsa, Emesa, Fundia, Austria Draht, Redaelli, CB, ITC, Itas, SLM, Trame, Proderac, Fapricela, Socitrel, Galycas a Trefilerías Quijano (nikoli však všechny zároveň), byl vyvíjen a uskutečňován v období nejméně osmnácti let, prostřednictvím souboru koluzních ujednání, specifických dohod nebo jednání ve vzájemné shodě. Jeho jediný a společný cíl spočíval v omezení hospodářské soutěže mezi účastníky za použití podobných mechanismů ke sledování zmíněného cíle (viz část 9.3.1). I v případě, že některé ujednání působilo problém, ostatní fungovala normálně.“ (bod 612 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

2.     Skutečnosti týkající se společností Austria Draht a voestalpine

73      Účast společností Austria Draht a voestalpine na kartelové dohodě podle článku 1 napadeného rozhodnutí byla shledána za období od 15. dubna 1997 do 19. září 2002.

74      Hlavní důkazy prokazující tuto účast jsou následující.

a)     Smlouva s panem G.

75      Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že od roku 1984 svěřila Austria Draht marketingovou činnost a prodej v Itálii obchodnímu zástupci – společnosti Studio Crema, která byla řízena a zastoupena panem G. Ten neměl oprávnění k podpisu smluv, jež byly vždy uzavírány přímo mezi společností Austria Draht a zákazníkem výslovným schválením každé objednávky přijaté panem G. (bod 46 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

b)     Klub Italia (od 15. dubna 1997 do 19. září 2002)

76      Komise má za to, že se společnost Austria Draht účastnila klubu Italia od 15. dubna 1997 do 19. září 2002 (body 124 a 385 a následující odůvodnění napadeného rozhodnutí, jakož i body 479 až 483 odůvodnění v části 9.2.1.8 nadepsané „Individuální účast v klubu Italia“).

77      Z napadeného rozhodnutí konkrétně vyplývá, že „mnoho dokumentů z dané doby potvrzujících prohlášení společností ITC, Redaelli, Itas, CB, SLM, Tréfileurope a DWK ukazují, že minimálně od začátku roku 1995 do doby, kdy Komise povedla kontroly, tedy 19 a 20. září 2002, […], se společnosti CB, ITC, Itas, Redaelli, Tréfileurope a Tréfileurope Italia, Tycsa, SLM, Trame a celoevropští výrobci DWK a Austria Draht účastnili protisoutěžních setkání, během kterých se zavázali: 1) odhalit a vyměnit si citlivé obchodní informace týkající se zejména zákazníků, sazebníku a objemů prodejů, 2) rozdělit si trh stanovením kvót jak v rámci italského trhu, tak pro vývozy zboží pocházejícího z Itálie do zbytku Evropy […], 3) určit ceny v závislosti na vývoji nákladů na suroviny včetně stanovení minimálních cen/navyšování cen v Itálii a jiných evropských zemí (podle zákazníků) a přirážky (‚příplatek‘) […] a 4) rozdělit si zákazníky“. Kromě toho „byl fakticky zaveden systém dohledu prostřednictvím nezávislé třetí osoby […], jakož i mechanismus kompenzací […]“ (bod 385 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

78      K prokázání individuální účasti společnosti Austria Draht v klubu Italia Komise uvedla, že disponuje důkazy o tom, že se společnost „mezi 15. dubnem 1997 a 19. zářím 2002 systematicky účastnila více než čtrnácti setkání klubu Italia a že při několika příležitostech byla formálně oznámena její neúčast, což nasvědčuje tomu, že její přítomnost na setkáních byla očekávána“ (bod 479 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

79      V poznámce pod čarou vložené do napadeného rozhodnutí uvádí Komise konkrétně dvě série setkání: jednak „nejméně“ čtrnáct setkání, na kterých byl přítomen pan G. nebo na kterých byla projednávána situace společnosti Austria Draht, a jednak „dalších šestnáct setkání“, na kterých byla projednávána situace společnosti Austria Draht v nepřítomnosti pana G. V tomto ohledu Komise uvedla:

„Příloha 3 rozhodnutí: pan [G.] je přítomen a situace společnosti Austria Draht je projednávána při nejméně čtrnácti setkáních, konkrétně na setkáních ze dne 15. 4. 1997 (přidělení kvót/zákazníků a stanovení cen), 24. 6. 1997 (hledání „rovnováhy na trhu“ a výměna informací o cenách), 11. 3. 1998 (jednání o přidělení kvót a stanovení cen, Austria Draht je uvedena, avšak bez údajů), 30. 3. 1998 (jednání o přidělení kvót), 18. 5. 1998 (jednání o přidělení kvót a stanovení cen), 19. 10. 1998 (přidělení zákazníků), 18. 1. 1999 (jednání o přidělení kvót stanovení cen), 14. 12. 1999 (jednání o přidělení kvót), 12. 1. 2000 (jednání o přidělení kvót), 19. 9. 2000 (jednání o přidělení kvót), 10. 6. 2001 (přidělení kvót), 23. 10. 2001 (Austria Draht je uvedena, ale bez údajů), 11. 1. 2002 (výměna informací o předcházejícím roce a snaha o přidělení kvót na rok 2002), 30. 4. 2002 (je výslovně uvedeno, že pan [G.] musí zaručit množství, jinak bude [Austria Draht] do léta ‚vyloučena‘); v důkazech ze šestnácti dalších setkání není přítomnost [pana G.] uvedena (během několika setkání je výslovně oznámena jeho nepřítomnost), přesto jsou údaje týkající se společnosti Austria Draht projednávány: dne 7. 4. 1997 (přidělení kvót, výměna informací); 13. 5. 1997 [výměna informací, konkrétně o tom, že pan [G.] nabídnul zvláštní cenu zákazníkovi (jmenovitě uvedenému) v návaznosti na výslovný pokyn společnosti Austria Draht], 14. 10. 1997 (jednání o přidělení kvót), 16. 12. 1997 (jednání o přidělení kvót, výměna informací), 22. 12. 1997 a 14. 1. 1998 (tabulky obsahující detailní údaje o společnosti Austria Draht, kvóty a zákazníky […]); 16. 7. 1998 (Austria Draht je uvedena, avšak bez konkrétních údajů), 6. 5. 1999 (fax týkající se přidělení zákazníků a kvót zejména pro společnost Austria Draht), 13. 5. 1999 (výměna informací), 31. 5. 1999 (jednání o přidělení kvót), 10. 7. 2000 (jednání o přidělení kvót), 27. 9. 2000 (výměna informací), 13. 7. 2001 (email obsahující podrobnou excelovou tabulku s přidělenými kvóty a zákazníky podle podniků pro lana v roce 2001) a 4. 2. 2002 (email obsahující podrobnou excelovou tabulku s přidělenými kvóty a zákazníky podle podniků pro lana v roce 2002), 23. 7. 2001 (jednání o přidělení kvót), 25. 7. 2001 (jednání o přidělení kvót/výměna informací).“

80      Uvedená poznámka pod čarou rovněž odkazuje na třetí sérií setkání či interních poznámek:

„Na devíti setkáních (či v interních poznámkách) je pan [G.] výslovně zmíněn jako zástupce společnosti Austria Draht: 15. 4. 1997, 12. 5. 1997, 13. 5. 1997, 24. 6. 1997, 22. 10. 1997, 11. 3. 1998, 18. 5. 1998, 29. 11. 1999 a 17. 1. 2000. Austria Draht je opět výslovně uvedena jako chybějící, což ukazuje, že její přítomnost byla očekávána na setkáních ze dne 7. 9. 1998 a 12. 7. 1999; na setkání ze dne 14. 10. 1997 byla nepřítomnost pana [G.] shledána neodůvodněnou a na setkání ze dne 15. 5. 2002 byl pan [G.] výslovně požádán, aby byl přítomen na setkáních ve dnech 5.–6. 6. 2002. Rovněž na setkáních ze dne 20. 9. 1999 a v létě 2002 bylo uvedeno, že musí být navázán kontakt se společností Austria Draht.“

81      K začátku individuální účasti společnosti Austria Draht na klubu Italia, Komise uvedla:

„V roce 1996 a předcházející se společnost Austria Draht neúčastnila podle poznámek ze dne 13. února 1996 […] italského ujednání. Komise má nicméně jasné důkazy o tom, že se Austria Draht začala účastnit klubu Italia od roku 1997 a nejpozději od 15. dubna 1997, ke kterémužto datu byla výslovně uvedena jako přítomná prostřednictvím svého obchodního zástupce [pana G.] […] Během tohoto setkání byla společnosti přidělena kvóta a bylo konkrétně oznámeno, že se společnost Austria Draht zdrží zásobování určité skupiny zákazníků (jmenovitě uvedeni) […] Toto setkání je třeba zkoumat v kontextu setkání, která probíhala těsně předtím a potom: 1) během setkání ze dne 17. prosince 1996 byla rozdána tabulka ukazující přidělení tun na zákazníka a seznam hlavních dodavatelů pro určitý počet zákazníků na italském trhu v roce 1997. I když kolonky týkající se společnosti Austria Draht zůstaly prázdné, její zohlednění v tabulce naznačuje, že jednání mezi stranami byla přinejmenším zamýšlena; 2) toto je potvrzeno schůzkou ze dne 4. března 1997, během níž byly vyměněny informace o objemu společnosti Austria Draht na italském trhu; 3) i když dne 7. dubna 1997 nebyla Austria Draht označena jako přítomná, Komise uvádí, že bylo této společnosti přiděleno konkrétní množství; 4) zpráva z návštěvy společnosti Tréfileurope ve společnosti CB ze dne 24. června 1997 potvrzuje, že probíhala protisoutěžní jednání se společností Austria Draht a že ji zastupoval pan ‚[G.]‘. V této souvislosti považuje Komise datum 15. dubna 1997 za začátek účasti společnosti Austria Draht na klubu Italia“ (bod 480 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

82      Pokud jde o přičitatelnost jednání pana G. společnosti Austria Draht, Komise v bodech 481 až 483 odůvodnění napadeného rozhodnutí upřesňuje:

„(481)      Skutečnost, že se společnost Austria Draht účastnila setkání klubu Italia prostřednictvím svého zástupce pana [G.], potvrzují prohlášení společností DWK a ITC a současné dokumenty získané od společností ITC a Tréfileurope. Austria Draht byla také účastníky kartelové dohody vnímána jako nedílná součást kartelové dohody prostřednictvím pana [G.] […]

(482)      Austria Draht připouští, že celou svou obchodní politiku na italském trhu svěřila společnosti Studio Crema [kterou od roku 1984 zastupoval její generální ředitel pan (G.)]. Pan [G.] měl vůči společnosti Austria Draht jednoznačnou informační povinnost a nenesl finanční rizika za obchody a činnosti podniků, Austria Draht byla výlučně odpovědná za všechna rizika spojená zejména s nedodáním či vadným dodáním zboží a platební neschopností zákazníka, a pana [G.] odměňovala na základě procentuálního podílu stanoveného podle objemu (na zákazníka), který prodala. [Pan G.] měl povinnost jednou za měsíc podat společnosti Austria Draht písemnou zprávu o svých činnostech a zvláště o činnosti soutěžitelů a ‚prodejích a obchodních vztazích‘ v jeho oblasti zastoupení (Itálie). Všechny výše uvedené skutečně jasně prokazují plnou kontrolu společnosti Austria Draht nad činnostmi jejího zástupce [pana G.] […]

(483)      Vzhledem k přesně vymezenému vztahu zastoupení a pravidelné účasti [pana G.] na setkáních klubu Italia zabývající se kvótami, cenami a zákazníky […] je zřejmé, že [pan G.] předával citlivé obchodní informace o situaci společnosti Austria Draht ostatním účastníkům klubu Italia a na setkáních pro ni získával prospěšné informace. Komise má tedy za to, že se společnost Austria Draht účastnila klubu Italia od 15. dubna 1997 do 19. září 2002.“

c)     Klub Evropa a celoevropský systém

83      K prokázání protiprávního jednání vytýkaného společnostem voestalpine a Austria Draht jako jediného a trvajícího a zejména „individuálního vědomí o účasti na celkovém systému“ (viz nadpis části 12.2.2.4 napadeného rozhodnutí) Komise uvedla:

„(652)      Austria Draht připouští účast na několika setkáních klubu Evropa, ale tvrdí, že uvedená setkání nevedla k protisoutěžním jednáním. Komise uvádí, že neshledala společnost Austria Draht odpovědnou za přímou účast na curyšském klubu nebo klubu Evropa […]. Nicméně existují jasné nepřímé důkazy, které nasvědčují tomu, že se Austria Draht sporadicky zapojovala do protisoutěžních jednání na celoevropské úrovni a že tedy věděla o celoevropské úrovni od raného stadia kartelové dohody.

(653)      Především, již v letech 1995–1996, tedy před datem uváděným Komisí jako začátek účasti společnosti Austria Draht na protiprávním jednání (15. duben 1997), se tato společnost účastnila setkání curyšského klubu, během něhož bylo zejména jednáno o možné organizaci nového evropského ujednání o kvótách. Navíc na setkání klubu Italia konaného dne 16. prosince 1997 bylo zmíněno, že Austria Draht ‚není členem tohoto klubu (Evropa), ale přeje si zůstat informována‘. Na dalších setkání klubu Italia, kterých se [pan G.] zastupující Austria Draht účastnil, byli účastníci informováni o jednáních a dohodách v rámci klubu Evropa […] Mimoto Austria Draht připouští účast na několika setkání klubu Evropa […], během nichž, minimálně pokud jde o setkání ze dne 28. února 2000, byla projednávána otázka objemu a cen. Na setkání ze dne 27. září 2001 byla Austria Draht pozvána k připojení se k rozšířenému klubu Evropa. Vícero nepřímých důkazů naznačuje, že během období celoevropské expanze […] byla Austria Draht zapojena do jednání o rozdělení kvót a zákazníků v určitých zemích a prostřednictvím pana [G.] se účastnila nejméně šesti setkání věnovaných rozšíření klubu Evropa včetně setkání ze dne 6. listopadu 2001, během kterého byl pan [G.] mimo jiné označen jako možný národní koordinátor pro Itálii, spolu s panem [A.] (společnost Itas) a panem [C.] (společnost CB).

(654)      Komise na základě toho uzavřela, že Austria Draht vzhledem k účasti na klubu Italia věděla nebo vědět měla, že se koluzí v rámci tohoto klubu podílí na širším plánu stabilizovat trh s APC a předejít tak poklesu cen, plánu, který klub Italia sdílel s celoevropskými dohodami.“

3.     Osoby, jimž bylo určeno napadeného rozhodnutí a individuální délka odpovědnosti

84      Za účelem vymezení odpovědnosti dotčených společností rozlišuje Komise v bodech 769 až 789 odůvodnění napadeného rozhodnutí situaci společnosti Austria Draht od společnosti voestalpine, aniž by zohledňovala situaci společnosti Studio Crema.

a)     Situace společnosti Austria Draht

85      Za účelem vymezení odpovědnosti společnosti Austria Draht měla Komise za to, že se tato společnost přímo účastnila klubu Italia prostřednictvím svého obchodního zástupce v Itálii od 15. dubna 1997 do 19. září 2002 (bod 769 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

86      K prokázání tohoto tvrzení Komise nejprve odmítla argumentaci společnosti Austria Draht, podle níž ji pan G., její obchodní zástupce v Itálii, nezastupoval na setkáních kartelové dohody. Austria Draht odkazuje na prohlášení svého obchodního zástupce, který popírá, že by na setkáních klubu Italia zastupoval společnost Austria Draht, jakož i na prohlášení zástupce společnosti Tréfileurope Italia, pana V., který se domnívá, že Austria Draht nebyla členem tohoto klubu a že na setkáních, kterých se pan V. účastnil, se pan G. neúčastnil kartelových dohod jménem společnosti Austria Draht, což bylo jasné i ostatním účastníkům. Austria Draht rovněž poukázala na to, že jenom na pěti z více než šedesáti setkáních klubu Italia uváděných Komisí bylo upřesněno, že pan G. jednal jménem společnosti Austria Draht a že na ostatních setkáních byl pan G. představen jako zástupce společnosti CB (bez odkazu na Austria Draht) nebo bez upřesnění toho, který podnik zastupoval (bod 770 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

87      V reakci na tuto argumentaci Komise uvedla, že „zapojení společnosti Austria Draht do protisoutěžních jednání prostřednictvím jejího obchodního zástupce pana G. [bylo] v každém případě dostatečně prokázáno: především ani jedno ze dvou prohlášení předložených společností Austria Draht není věrohodné: prohlášení pana G. bylo vyhotoveno ex post a bylo připraveno hlavně v souvislosti s odpovědí společnosti Austria Draht na oznámení námitek; pokud jde o prohlášení pana V., pak toliko odráží jeho osobní názor, který je omezen setkáními, jichž se účastnil. Obě prohlášení kromě toho odporují důkazům.“ (bod 771 odůvodnění napadeného rozhodnutí)

88      Podle Komise jde o tyto důkazy (bod 772 odůvodnění napadeného rozhodnutí):

–        dva žadatelé o shovívavost (společnosti DWK a ITC) potvrzují, že se Austria Draht účastnila setkání kartelové dohody prostřednictvím svého obchodního zástupce pana G.;

–        velmi mnoho důkazů z dané doby to potvrzuje;

–        situace společnosti Austria Draht byla pravidelně projednávána a byly ji přidělovány kvóty a zákazníci během celého období protiprávního jednání až do okamžiku kontrol. Rovněž pan G. byl přítomen nejméně na čtrnácti setkáních, na kterých bylo o situaci společnosti Austria Draht jednáno; pan G. byl nepřítomen na šestnácti setkáních, přesto byly údaje společnosti Austria Draht projednávány, a konečně na devíti setkáních byl pan G. výslovně uveden jako osoba účastnící se jménem společnosti Austria Draht;

–        také ostatní účastníci kartelové dohody jasně vnímali společnost Austria Draht jako člena kartelové dohody prostřednictvím pana G. a trvali na nezbytnosti „dodržování“ kartelové dohody ze strany společnosti Austria Draht;

–        skutečnost, že pan G. na některých nebo vícero setkáních uvedených v příloze 3 napadeného rozhodnutí zastupoval rovněž společnost CB, nic nemění na důkazech, podle nichž zastupoval rovněž společnost Austria Draht. Je třeba poznamenat, že většiny setkání se CB sama účastnila prostřednictvím svých vlastních zaměstnanců, takže lze považovat roli pana G. jako zástupce společnosti CB za méně důležitou než jeho roli zástupce společnosti Austria Draht, jež se neúčastnila přímo, ale veškerou svou obchodní činností v Itálii pověřila pana G.

89      K vyvrácení argumentace společnosti Austria Draht, která dále tvrdí, že nemůže být shledána odpovědnou za jednání pana G., neboť spolu netvořili hospodářskou jednotku vzhledem k tomu, že nad nezávislým a nevýhradním obchodním zástupcem neměla společnost Austria Draht možnost kontroly, Komise v rozhodnutí (bod 774 odůvodnění napadeného rozhodnutí) uvedla:

–        ze smlouvy o obchodním zastoupení a z prohlášení společnosti Austria Draht vyplývá, že byl pan G. jejím skutečným obchodním zástupcem;

–        finanční rizika byla pro pana G. velmi omezená. Zaprvé, smlouvy byly uzavírány pouze mezi společností Austria Draht a jejím zákazníkem, Austria Draht mohla přijmout nebo odmítnout objednávky sjednané obchodním zástupcem. Zadruhé, pouze Austria Draht odpovídala za rizika související zejména s nedodáním či vadným dodáním zboží a platební neschopností zákazníka. Zatřetí, odměňování se uskutečňovalo na základě procentuálního podílu stanoveného podle objemu prodaného jednotlivým zákazníkům (odkaz na bod 133 rozsudku ze dne 11. prosince 2003, Minoan Lines v. Komise, T‑66/99, Recueil, dále jen „rozsudek Minoan Lines“, EU:T:2003:337);

–        při absenci finančního nebo obchodního rizika či v případě omezených rizik, musejí být pan G. nebo Studio Crema považováni za pomocný orgán, který je součástí podniku Austria Draht. Podobně jako s tímto podnikem tvoří hospodářskou jednotku obchodní zaměstnanec (odkaz na bod 480 rozsudku ze dne 16. prosince 1975, Suiker Unie a další v. Komise, 40/73 až 48/73, 50/73, 54/73 až 56/73, 111/73, 113/73 a 114/73, Recueil, dále jen „rozsudek Suiker Unie“, EU:C:1975:174);

–        to je v souladu se sdělením Komise ze dne 13. října 2000 – Pokyny k vertikálním výjimkám (Úř. věst. C 291, s. 1, dále jen „pokyny k vertikálním výjimkám“);

–        v důsledku toho musí být společnost Austria Draht shledána odpovědnou za účast pana G. na setkáních kartelové dohody.

90      Co se týče toho, že pan G. jednal rovněž jménem jiného účastníka kartelové dohody – společnosti CB, a že zastoupení nebylo v úzkém smyslu výhradní, měla Komise za to, že to na jejím závěru ničeho nemění, naopak jej to posiluje (bod 775 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

91      Komise v této souvislosti uvedla:

„(775)      Podle ustálené judikatury totiž skutečnost, že prostředník ‚jako nezávislý obchodník sjedná obchody velkého rozsahu na trhu dotčeného výroku nebo služby‘ nesvědčí ve prospěch takové výhradnosti a tedy ani ve prospěch myšlenky hospodářské jednoty se zastoupeným [odkaz na bod 544 rozsudku Suiker Unie. V projednávaném případě tomu tak není. Pan [G.] osobně nepůsobil na dotčeném trhu a neuzavíral tedy obchody velkého rozsahu svým vlastním jménem jako nezávislý obchodní zástupce [nenesl významnější finanční rizika], ale spíše souběžně zastupoval dva soutěžitele na setkáních kartelové dohody.

(776)      Podle názoru Komise představuje skutečnost, že dva soutěžitelé využívali stejného zástupce na setkáních kartelové dohody, faktor zlepšené spolupráce ulehčující jednání kartelové dohody spíše než zbavující zastoupené jejich odpovědnosti. Opačný závěr by umožňoval podnikům účastnícím se kartelové dohody prostřednictvím obchodního zástupce disponovat snadným prostředkem ke zproštění se odpovědnosti, a jednoduše tím, že by sdíleli svého zástupce s jiným účastníkem kartelové dohody. V projednávaném případě však je nutné rovněž uvést, že obecně společnost CB byla na setkáních kartelové dohody osobně přítomna a že pan [G.]/[Studio Crema] tudíž obecně jednali jako zástupci společnosti Austria Draht.“

92      Konečně Komise uvedla, že „nedostatek kontroly, neznalost či absence (zpětného) schválení účasti obchodního zástupce na kartelové dohodě, namítané společností Austria Draht, nemůže být platným důvodem ke zproštění se odpovědnosti“ (bod 777 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

93      Komise v této souvislosti uvedla následující argumenty:

–        Austria Draht tvoří se svým obchodním zástupcem hospodářkou jednotku (body 697, 480 a 481 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a je tedy odpovědná za účast svého zástupce na kartelové dohodě nezávisle na její znalosti, kontrole či schválení (nebo jejich nedostatku či absence) [odkaz na bod 54 rozsudku ze dne 15. června 2005, Tokai Carbon a další v. Komise, T‑71/03, T‑74/03, T‑87/03 a T‑91/03, EU:T:2005:220, a na rozsudek ze dne 10. září 2009, Akzo Nobel a další v. Komise, C‑97/08 P, Sb. rozh., EU:C:2009:536] (bod 777 odůvodnění napadeného rozhodnutí);

–        navíc, jestliže se podnik rozhodne delegovat svou obchodní činnost v konkrétní zemi nebo na konkrétním trhu na skutečného obchodního zástupce, má povinnost zavést nezbytné mechanismy k zaručení jeho kontroly (bod 777 odůvodnění napadeného rozhodnutí);

–        kromě toho „i když neexistuje přímý důkaz o pokynech/ debriefingu mezi společností Austria Draht a panem [G.] v souvislosti s protisoutěžními setkáními, bylo jednání společnosti Austria Draht ovlivněno účastí jejího obchodního zástupce na protisoutěžních setkáních“. Komise má totiž za to, že „se pan [G.] pravidelně účastnil setkání kartelové dohody klubu Italia, kde poskytoval soutěžitelům mimo jiné citlivé obchodní informace o kvótách, cenách a zákaznících společnosti Austria Draht a získával stejně citlivé obchodní informace o svých soutěžitelích, a kde se domlouval se svými soutěžiteli na cenách, přidělení zákazníků a kvót“ Komise dodává, že „[tyto] informace musely ovlivnit obchodní fungování společnosti Austria Draht v Itálii (prostřednictvím pana [G.])“ a že „ze smlouvy o obchodním zastoupení a z interních zpráv společnosti Austria Draht mimo jiné jasně vyplývá, že pan [G.] pravidelně udržoval společnost Austria Draht informovanou o vývoji na italském trhu, zejména co se týče soutěžitelů a prodejů a vztahů na trhu v Itálii“. Konečně uvádí, že „lze očekávat, že pan [G.] předával společnosti Austria Draht přinejmenším relevantní citlivé obchodní informace získané během setkání kartelové dohody“ (bod 778 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

94      Z toho důvodu se Komise domnívá, že „pan [G.] a Austria Draht musí být považováni za jedinou hospodářskou jednotku a Austria Draht musí být shledána odpovědnou za účast pana [G.] na kartelové dohodě“ (bod 779 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

95      Komise mimo to v reakci na obecné popření účasti na setkáních kartelové dohody společností Austria Draht zdůraznila, že důkazy, které má k dispozici, dostatečně prokazují, že byla Austria Draht pokračujícím a nepřetržitým způsobem zapojena do klubu Italia, jak je vysvětleno v bodě 772 odůvodnění a v příloze 3 napadeného rozhodnutí (bod 780 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

96      Komise rovněž poukázala na to, že mezi zářím 1998 a létem 2002 byla Austria Draht několikrát výslovně uvedena jako nepřítomna, což nasvědčuje tomu, že její přítomnost byla ostatními účastníky kartelové dohody očekávána (bod 780 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

97      Stejně tak Komise uvedla, že během setkání ze dne 30. dubna 2002 vyhrožovali účastníci kartelové dohody, že „vyloučí“ společnost Austria Draht z kartelové dohody, pokud „do léta (2002)“ odmítne zaručit množství, což jasně dokazuje, že se Austria Draht nadále účastnila kartelové dohody (bod 780 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

98      Kromě toho v reakci na tvrzení společnosti Austria Draht, podle něhož zaprvé většina dokumentů z dané doby týkajících se kvót, cen nebo zákazníků v rámci klubu Italia zmiňuje hlavní italské aktéry, nikoli však ji samotnou, a že ty dokumenty, jež tak činí, přesvědčivě neprokazují její zapojení; zadruhé, že odkazy na dodávky činěné v dokumentech, které se nacházejí ve spise, mohly být pouhými odhady ostatních účastníků, informacemi vztahujícími se k minulým dodávkám, informacemi zákazníků a údaji z veřejně dostupných informací zvláště proto, že transparentnost na trhu byla údajně vysoká a že údaje vztahující se k Rakousku se jí musely týkat, jelikož byla jediným rakouským výrobcem, a zatřetí, že neexistuje důkaz, který by uváděl, že pan P. kontroloval údaje společnosti Austria Draht, Komise „[uznala], že dokumenty spojované s klubem Italia ne vždy prokazují zapojení společnosti Austria Draht“. Podle Komise, „to může být snadno vysvětleno tím, že Austria Draht nebyla klíčovým členem tohoto klubu jako jimi byly společnosti Redaelli, ITC, CB a Itas […], a proto se setkání klubu Italia účastnila méně pravidelně než tito klíčoví členové“. Komise však měla za to, že „účast Austria Draht na kartelové dohodě nebyla mezi 15. dubnem 1997 a 19. zářím 2002 přerušena“ (body 781 a 782 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

99      Komise mimoto uvedla, že není věrohodné tvrzení, podle něhož informace vyměněné o společnosti Austria Draht byly veřejně přístupné nebo byly pouhými odhady vzhledem k přesnému, důvěrnému a aktuálnímu charakteru těchto informací vyměněných během celého období účasti společnosti Austria Draht na kartelové dohodě. Podle Komise „mohou takové informace pocházet pouze od společnosti Austria Draht, a to přímo nebo prostřednictvím jejího obchodního zástupce [pana G.]“ (bod 782 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

100    Konečně měla Komise za to, že „absence kontroly panem [P., (zaměstnancem společnosti Redaelli v důchodě, následně pak obchodním poradcem, viz bod 26 výše)] nemůže být považována za důležitý, ba dokonce rozhodující faktor vyvracející účast společnosti Austria Draht na setkáních ve světle všech dostupných důkazů proti společnosti Austria Draht a vzhledem k tomu, že Austria Draht nebyla považována za klíčového člena klubu Italia, takže se mohou kontroly pana [P.] ve vztahu k ní zdát méně významnými“ (bod 782 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

101    Proto Komise uzavřela, že „Austria Draht musí být shledána odpovědnou za své činnosti na kartelové dohodě a zejména za svou účast na klubu Italia od 15. dubna 1997 do 19. září 2002“ (bod 783 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

b)     Situace společnosti voestalpine

102    Pokud jde o společnost voestalpine, měla Komise za to, že je tato společnost společně a nerozdílně se společností Austria Draht odpovědná za protiprávní jednání v období od 15. dubna 1997 do 19. září 2002, neboť ta na svou dceřinou společnost vykonávala rozhodující vliv (body odůvodnění 784 až 789 napadeného rozhodnutí), což účastnice řízení v projednávané věci nerozporují.

4.     Výpočet výše pokuty uložené společnostem voestalpine a Austria Draht

103    Komise úvodem připomíná, že výše pokuty byla vypočítána s ohledem na pokyny z roku 2006 (body 918 a následující odůvodnění napadeného rozhodnutí). Co se týče společností voestalpine a Austria Draht, byla pokuta 22 milionů eur vypočítána následovně.

104    Zaprvé voestalpine a Austria Draht byly shledány odpovědnými za celkovou kartelovou dohodu na trhu APC v rámci EHP. Za účelem určení základní částky pokuty proto Komise v souladu s bodem 13 pokynů z roku 2006 uvedla, že zohlednila „hodnotu prodejů zboží a služeb podniku, kterých se týká protiprávní jednání v dotčené zeměpisné oblasti v rámci EHP“ za poslední celý hospodářský rok její účasti na protiprávním jednání (body 929 a následující odůvodnění napadené rozhodnutí).

105    V případě společnosti Austria Draht byly zohledněny prodeje v hodnotě 18 207 306 eur (bod 5 prvního pozměňujícího rozhodnutí). Jedná se o hodnotu prodejů APC vztahujících se k zeměpisné oblasti dotčené protiprávním jednáním za období, jež se týká společností voestalpine a Austria Draht: Německo, Francie, Itálie, Nizozemsko, Belgie, Lucembursko, Španělsko, Rakousko, Portugalsko, Dánsko, Švédsko, Finsko a Norsko (body 931 a 932 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

106     Zadruhé procentní podíl, který je třeba použít na takto vypočítanou hodnotu prodejů, závisí na závažnosti protiprávního jednání jako takového. V tomto ohledu Komise přihlédla na základě mnoha relevantních okolností projednávaného případu k povaze protiprávního jednání, kumulovanému tržnímu podílu všech dotčených podniků, zeměpisnému rozsahu protiprávního jednání a uskutečňování či neuskutečňování protiprávního jednání (body 936 a následující odůvodnění napadeného rozhodnutí).

107    Co se týká povahy protiprávního jednání, Komise zohlednila skutečnost, že celá kartelová dohoda předpokládala rozdělení trhu, přidělení zákazníků a horizontální dohody o cenách (bod 939 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

108    Komise rovněž zohlednila skutečnost, že podniky zapojené do protiprávního jednání měly kumulovaný tržní podíl ve výši okolo 80 % (napadené rozhodnutí, bod 946 odůvodnění) a že se protiprávní jednání vztahovalo na podstatnou část EHP. K tomuto bodu Komise uvedla, že na rozdíl od tvrzení společnosti Austria Draht, nemůže být její obrat v Portugalsku a Španělsku vyloučen z hodnoty prodejů na základě toho, že se neúčastnila klubu España, neboť tyto dvě země byly součástí zeměpisného rozsahu klubu Italia, kterého se Austria Draht účastnila (napadené rozhodnutí, body 947 a 948 odůvodnění). Pokud jde o Socitrel, Proderac, Fapricela a Fundia, podniky, které se účastnily pouze klubu España (pokrývajícího toliko Španělsko a Portugalsko) nebo – v případě posledně jmenovaného – pouze koordinace společnosti Addtek, a u kterých byla prokázána znalost o jediném a trvajícím protiprávním jednání až ve velmi pozdním stadiu (17. května 2001 v případě společností Socitrel, Proderac a Fapricela a 14. května 2001 v případě společnosti Fundia), zohlednila Komise při určení podílu hodnoty prodejů omezenější zeměpisný rozsah. Podle Komise byla situace odlišná pro ostatní účastníky klubu España (Emesa a Galycas, Tycsa a Trefilerías Quijano), kteří se zároveň podíleli na různých úrovních kartelové dohody nebo kterým mohla být prokázána znalost o jediném a trvajícím protiprávním jednání v mnohem dřívějším stadiu. Stejně tak byla situace jiná pro účastníky klubu Italia na rozdíl od společností Socitrel, Proderac a Fapricela vzhledem k tomu, že se zeměpisný rozsah klubu Italia značně překrýval s rozsahem celoevropských dohod a daleko přesahoval zeměpisný rozsah klubu España (Španělsko a Portugalsko) (napadené rozhodnutí, bod 949 odůvodnění).

109    Pokud jde o uskutečňování dohod, má Komise za to, že i když ne vždy byly úplně úspěšné, byly tyto dohody skutečně prováděny (napadené rozhodnutí, bod 950 odůvodnění).

110    Vzhledem ke specifickým okolnostem projednávaného případu a uvedeným kritériím měla Komise za to, že podíl hodnoty prodejů, který byl třeba zohlednit, představoval v případě společnosti Fundia 16 %, v případě společností Socitrel, Fapricela a Proderac 18 % a pro všechny ostatní podniky, včetně žalobkyň 19 % (napadené rozhodnutí, bod 953 odůvodnění).

111    Zatřetí doba trvání protiprávního jednání byla v případě společností voestalpine a Austria Draht stanovena na pět let a pět měsíců, a to od 15. dubna 1997 do 19. září 2002 (napadené rozhodnutí, bod 956 odůvodnění).

112    Začtvrté, pokud jde o procentní podíl zahrnutý v základní částce nezávisle na délce účasti podniku na protiprávním jednání, měla Komise za přiměřený podíl ve výši 16 % v případě společnosti Fundia, 18 % v případě společností Socitrel, Fapricela a Proderac, a pro všechny ostatní podniky, včetně žalobkyň 19 % (napadené rozhodnutí, bod 962 odůvodnění).

113    V reakci na tvrzení společnosti Austria Draht, podle kterého Komise neměla v jejím případě použít dodatečnou částku, protože nevěděla o celkovém celoevropském uspořádání, případně pokud tak učinila, měla použít toliko multiplikátor na nižší úrovni (15 %), Komise uvedla, že tato společnost věděla o souhrnu celoevropského uspořádání (napadené rozhodnutí, body 652 až 654 odůvodnění) a že se rovněž účastnila klubu Italia na setkáních, během nichž byly stanovovány ceny, přidělováni zákazníci a rozdělovány kvóty (napadené rozhodnutí, body 478 a následující odůvodnění), takže se procentuální podíl použitý v případě společnosti Austria Draht nemůže lišit od těch použitých na ostatní podniky účastnící se podobných praktik (napadené rozhodnutí, body 958 a 959 odůvodnění).

114    Komise zapáté odmítla polehčující okolnosti uváděné v průběhu správního řízení společnostmi voestalpine a Austria Draht. Jednalo se o zejména o argumenty týkající se nedbalosti (napadené rozhodnutí, bod 976 odůvodnění), okrajové role žalobkyň v kartelové dohodě (napadené rozhodnutí, body 982 a následující odůvodnění), jejich účasti na pouze jedné části kartelové dohody (napadené rozhodnutí, body 996 až 998 odůvodnění), neuskutečňování dohod (napadené rozhodnutí, body 1013 a následující odůvodnění, zvláště body 1016 a 1018 až 1022 odůvodnění) a vyvození odpovědnosti toliko vůči zastoupenému za jednání obchodního zástupce, aniž by byl shledán odpovědným tento zástupce (napadené rozhodnutí, bod 1034 odůvodnění).

115    Při neexistenci polehčující okolnosti nepovažovala Komise za důvodné odchýlit se od základní částky vypočítané na základě metodologie vymezené v pokynech z roku 2006, která vedla k pokutě 22 milionů eur (napadené rozhodnutí, bod 1057 odůvodnění, jakož i bod 1072 odůvodnění, co se týče použití limitu 10 %).

B –  Připomenutí zásad

1.     Prokázání existence a doby trvání protiprávního jednání

116    Zaprvé je třeba připomenout, že v souladu s judikaturou musí Komise prokázat nejen existenci kartelové dohody, ale také dobu jejího trvání. Zejména pokud jde o dokazování protiprávního jednání porušujícího čl. 101 odst. 1 SFEU, je Komise povinna prokázat protiprávní jednání, která zjistila, a předložit řádné důkazy, které právně dostačujícím způsobem prokazují existenci skutečností zakládajících protiprávní jednání. Pochybnosti soudce v tomto ohledu musí být ku prospěchu podniku, kterému je rozhodnutí konstatující protiprávní jednání určeno. Soudce tedy nemůže učinit závěr, že Komise právně dostačujícím způsobem prokázala předmětné protiprávní jednání, jestliže má o této otázce stále ještě pochybnosti, zejména v rámci žaloby směřující ke zrušení nebo změně rozhodnutí, kterým je uložena pokuta. V takové situaci je totiž nezbytné uplatnit zásadu presumpce neviny, která je jedním ze základních práv chráněných právním řádem Unie a je zakotvena v čl. 48 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie. S ohledem na povahu dotčených protiprávních jednání a na povahu a stupeň přísnosti souvisejících sankcí se zásada presumpce neviny použije zejména na řízení o porušení pravidel hospodářské soutěže uplatnitelných na podniky, v jejichž rámci může být rozhodnuto o pokutách či penále. Je rovněž nezbytné, aby Komise za účelem odůvodnění pevného přesvědčení, že došlo k uvedenému protiprávnímu jednání, uvedla přesné a shodující se důkazy (viz rozsudek ze dne 17. května 2013, Trelleborg Industrie a Trelleborg v. Komise, T‑147/09 a T‑148/09, Sb. rozh., EU:T:2013:259, bod 50 a citovaná judikatura).

117    Mimoto je běžné, že činnosti, s nimiž jsou spojeny protisoutěžní dohody, se odehrávají tajně, schůzky se konají v utajení a související dokumentace je omezena na minimum. Z toho vyplývá, že i když Komise objeví písemnosti výslovně prokazující protiprávní kontakty mezi subjekty, jako jsou zápisy ze setkání, jsou tyto obvykle útržkovité a rozptýlené, takže se často ukazuje jako nezbytné rekonstruovat některé podrobnosti dedukcí. Ve většině případů musí být existence protisoutěžního jednání nebo dohody odvozena z určitého počtu shodujících se okolností a nepřímých důkazů, které, posuzovány jako celek, mohou být v případě neexistence jiného soudržného vysvětlení důkazem porušení pravidel hospodářské soutěže (viz rozsudek Trelleborg Industrie a Trelleborg v. Komise, bod 116 výše, EU:T:2013:259, bod 52 a citovaná judikatura).

118    Kromě toho judikatura vyžaduje, aby se Komise opřela, neexistují-li důkazy, které mohou přímo prokázat dobu trvání protiprávního jednání, alespoň o důkazy vztahující se k časově dostatečně blízkým skutkovým okolnostem tak, aby bylo možné důvodně připustit, že toto protiprávní jednání trvalo nepřetržitě mezi dvěma konkrétními daty (rozsudek Trelleborg Industrie a Trelleborg v. Komise, bod 116 výše, EU:T:2013:259, bod 53 a citovaná judikatura).

2.     Pojem jediného protiprávního jednání ve smyslu komplexního protiprávního

119    Zadruhé podle ustálené judikatury nemusí být porušení čl. 101 odst. 1 SFEU a článku 53 Dohody o EHP výsledkem jen jediného skutku, ale i řady skutků nebo trvajícího jednání, i když jeden nebo několik prvků této řady skutků nebo tohoto trvajícího jednání by mohly samy o sobě a nahlíženy jednotlivě zakládat porušení uvedeného ustanovení. Pokud se tak jednotlivé skutky začleňují do „celkového plánu“ z důvodu svého totožného cíle narušujícího hospodářskou soutěž na vnitřním trhu, má Komise právo přičítat odpovědnost za tyto skutky v závislosti na účasti na protiprávním jednání nahlíženém jako celek (rozsudky ze dne 8. července 1999, Komise v. Anic Partecipazioni, C‑49/92 P, Recueil, EU:C:1999:356, bod 81; ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, Recueil, EU:C:2004:6, bod 258, a ze dne 6. prosince 2012, Komise v. Verhuizingen Coppens, C‑441/11 P, Sb. rozh., EU:C:2012:778, bod 41).

120    Podnik, který se na takovém jediném a komplexním protiprávním jednání podílel chováním, které je mu vlastní, které spadá pod pojem dohoda nebo jednání ve vzájemné shodě s cílem narušujícím hospodářskou soutěž ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU a jehož účelem bylo přispět k uskutečňování protiprávního jednání jako celku, může tak být rovněž odpovědný za chování ostatních podniků v rámci téhož protiprávního jednání po celou dobu své účasti na uvedeném protiprávním jednání. Tak je tomu, je‑li prokázáno, že uvedený podnik svým jednáním zamýšlel přispět ke společným cílům sledovaným všemi účastníky a že věděl o plánovaném nebo uplatňovaném protiprávním jednání jiných podniků sledujících tytéž cíle nebo ho mohl rozumně předvídat a byl připraven přijmout z toho plynoucí riziko (rozsudky Komise v. Anic Partecipazioni, bod 119 výše, EU:C:1999:356, body 83, 87 a 203; Aalborg Portland a další v. Komise, bod 119 výše, EU:C:2004:6, bod 83, a Komise v. Verhuizingen Coppens, bod 119 výše, EU:C:2012:778, bod 42).

121    Podnik se tak mohl přímo účastnit všech protisoutěžních chování tvořících jediné a trvající protiprávní jednání a v tomto případě má Komise právo mu přičíst odpovědnost za veškeré takové chování, a tedy uvedené protiprávní jednání v plném rozsahu. Podnik se může rovněž přímo účastnit jen části protisoutěžních chování tvořících jediné a trvající protiprávní jednání, ale vědět o celém dalším plánovaném nebo uplatňovaném protiprávním jednání jiných účastníků kartelové dohody sledujících tytéž cíle nebo ho může rozumně předvídat a být připraven přijmout z toho plynoucí riziko. V takovém případě má Komise rovněž právo přičíst tomuto podniku odpovědnost za všechny protisoutěžní úkony tvořící takové protiprávní jednání, a v důsledku toho za protiprávní jednání jako celek (rozsudek Komise v. Verhuizingen Coppens, bod 119 výše, EU:C:2012:778, bod 43).

122    Naproti tomu, pokud se podnik přímo účastnil jednoho či více protisoutěžních jednání tvořících jediné a trvající protiprávní jednání, ale nebylo prokázáno, že svým jednáním zamýšlel přispět ke všem společným cílům sledovaným dalšími účastníky kartelové dohody a že věděl o veškerém dalším plánovaném nebo uplatňovaném protiprávním jednání uvedených účastníků sledujícím tytéž cíle nebo že ho mohl rozumně předvídat a byl připraven přijmout z toho plynoucí riziko, Komise mu může přičíst jen odpovědnost za jednání, na kterých se přímo účastnil, a za jednání dalších účastníků sledujících tytéž cíle jako on, o němž je prokázáno, že o něm věděl nebo ho mohl rozumně předvídat a byl připraven přijmout z toho plynoucí riziko (rozsudek Komise v. Verhuizingen Coppens, bod 119 výše, EU:C:2012:778, bod 44).

123    To nicméně nemůže vést k tomu, že tento podnik bude zproštěn své odpovědnosti za chování, kterých se nesporně účastnil nebo za která může být skutečně shledán odpovědným. Takové rozdělení rozhodnutí Komise, které kvalifikuje komplexní kartelovou dohodu jako jediné a trvající protiprávní jednání, je však myslitelné pouze, pokud bylo uvedenému podniku při správním řízení umožněno obeznámit se s tím, že je mu vytýkáno rovněž každé z chování tvořících uvedené protiprávní jednání, a tedy se v tomto bodě hájit, a pokud je uvedené rozhodnutí v tomto ohledu dostatečně jasné (rozsudek Komise v. Verhuizingen Coppens, bod 119 výše, EU:C:2012:778, body 45 a 46).

124    Konečně skutečnost, že se určitý podnik nepodílel na všech skutečnostech zakládajících kartelovou dohodu nebo že hrál malou roli v těch aspektech, jichž se účastnil, tak musí být zohledněna při posouzení závažnosti protiprávního jednání a určení pokuty (rozsudky Komise v. Anic Partecipazioni, bod 119 výše, EU:C:1999:356, bod 90; Aalborg Portland a další v. Komise, bod 119 výše, EU:C:2004:6, bod 86, a Komise v. Verhuizingen Coppens, bod 119 výše, EU:C:2012:778, bod 45).

3.     Pojem distancování se v případě účasti na setkání

125    Zatřetí, z ustálené judikatury také vyplývá, že k tomu, aby Komise dostatečným způsobem prokázala účast podniku na kartelové dohodě, postačuje, aby prokázala, že se dotyčný podnik účastnil schůzek, na nichž byly uzavřeny protisoutěžní dohody, aniž se tomu zjevně bránil. Pokud byla účast na takových schůzkách prokázána, přísluší tomuto podniku, aby předložil údaje prokazující, že jeho účast na zmíněných schůzkách nebyla vedena žádným protisoutěžním záměrem, a to tím, že prokáže, že svým soutěžitelům sdělil, že jeho účast na těchto schůzkách měla odlišnou povahu než jejich (viz rozsudek Aalborg Portland a další v. Komise, bod 119 výše, EU:C:2004:6, bod 81 a citovaná judikatura).

126    Důvodem, o který se opírá tato právní zásada, je, že podnik tím, že se účastní uvedené schůzky, aniž by se veřejně distancoval od jejího obsahu, vede ostatní účastníky k domnění, že souhlasí s výsledkem setkání a že se jím bude řídit. V tomto ohledu vede mlčky udělený souhlas s protiprávní iniciativou, aniž by došlo k veřejnému distancování se od jejího obsahu nebo k jejímu oznámení správním orgánům, k tomu, že je podporováno pokračování v protiprávním jednání a bráněno v jeho odhalení. Toto účastenství představuje pasivní způsob účasti na protiprávním jednání, které tedy může založit odpovědnost podniku v rámci jednotné dohody (rozsudek Aalborg Portland a další v. Komise, bod 119 výše, EU:C:2004:6, body 82 a 84).

127    Navíc okolnost, že podnik neplní výsledky schůzky s protisoutěžním účelem, jej nemůže zprostit jeho odpovědnosti z důvodu jeho účasti na kartelové dohodě, ledaže by se veřejně distancoval od jejího obsahu. Skutečnost, že se podnik nepodílel na všech prvcích naplňujících znaky kartelové dohody nebo že hrál menší úlohu v těch jejích projevech, na kterých se podílel, není relevantní pro prokázání existence protiprávního jednání z jeho strany. Tyto okolnosti je třeba zohlednit pouze při posouzení závažnosti protiprávního jednání a popřípadě vymezení výše pokuty (rozsudek Aalborg Portland a další v. Komise, bod 119 výše, EU:C:2004:6, body 85 a 86).

128    Zatímco odpovědnost podniků za protisoutěžní jednání vyplývá podle Komise z jejich účasti na setkáních, jejichž předmětem byla tato jednání, je na Tribunálu, aby ověřil, že tyto podniky měly, ať již v průběhu správního řízení, nebo před ním, možnost vyvrátit závěry, které z nich byly vyvozeny a případně prokázat okolnosti, které poskytují jiné objasnění skutkových okolností zjištěných Komisí a umožňují nahradit vysvětlení těchto okolností Komisí jiným vysvětlením (rozsudek Aalborg Portland a další v. Komise, bod 119 výše, EU:C:2004:6, bod 87).

129    Argumenty účastnic řízení, které byly podrobně uvedeny ve zprávě k jednání předložené Tribunálu, je třeba posoudit právě s ohledem na obsah napadeného rozhodnutí a s přihlédnutím k zásadám uvedeným výše.

II –  K prvnímu žalobnímu důvodu založenému na tom, že se Komise nesprávně domnívala, že se žalobkyně účastnily na části jediného protiprávního jednání prostřednictvím jejich obchodního zástupce v Itálii

130    V rámci prvního žalobního důvodu společnosti voestalpine a Austria Draht uvádějí, že ačkoli se neúčastnily kartelové dohody vymezené Komisí, byla jim uložena pokuta 22 milionů eur z důvodu přítomnosti jejich obchodního zástupce pro Itálii, pana G., na setkáních klubu Italia. Tato jediná skutečnost však neumožňuje Komisi se domnívat, že prostřednictvím tohoto zástupce porušily článek 101 SFEU a článek 53 Dohody o EHP.

131    V rámci tohoto žalobního důvodu žalobkyně poukazují zaprvé na úlohu pana G., který vykonával podstatnou část své činnosti na účet společnosti CB; zadruhé na prohlášení pana G., pana V. (společnost Tréfileurope) a několika dalších společností zapojených do protiprávního jednání, která umožňují prokázat, že se společnost Austria Draht neúčastnila klubu Italia; zatřetí, na různé skutečnosti uváděné k prokázání účasti společnosti Austria Draht na klubu Italia prostřednictvím pana G., které podle nich nejsou přesvědčivé; začtvrté, na přičítání jednání pana G. společnosti Austria Draht, ačkoliv netvoří jedinou hospodářskou jednotku a žádný důkaz neprokazuje, že Austria Draht věděla o nezákonných úkonech svého obchodního zástupce a podpůrně zapáté, na délku trvání protiprávního jednání konstatovaného Komisí, když v každém případě nelze prokázat účast žalobkyň na klubu Italia před lednem 2000.

A –  Přičtení jednání obchodního zástupce zastoupenému

132    Za účelem vymezení odpovědnosti společnosti Austria Draht měla Komise za to, že se tato společnost přímo účastnila klubu Italia od 15. dubna 1997 do 19. září 2002 prostřednictvím svého obchodního zástupce pro Itálii. Tím Komise v napadeném rozhodnutí odmítla námitky žalobkyň ohledně neexistence hospodářské jednotky mezi obchodním zástupcem a zastoupeným, převzetí hospodářského rizika obchodním zástupcem, nevýhradnosti zastoupení v úzkém smyslu a nevědomosti zastoupeného o protiprávním jednání obchodního zástupce. Na závěr své analýzy v bodě 779 odůvodnění napadeného rozhodnutí měla Komise za to, že „pan [G.] a Austria Draht musejí být považování za jedinou hospodářskou jednotku a [že] Austria Draht musí být považována [za] odpovědnou za účast pana [G.] na kartelové dohodě“ (viz body 85 až 94 výše).

133    Ve světle těchto úvah je třeba přezkoumat, zda je správný závěr Komise, podle něhož pro účely použití článku 101 SFEU nebo článku 53 Dohody o EHP musí nést Austria Draht odpovědnost za jednání svého zástupce v Itálii.

1.     Podmínky přičitatelnosti jednání obchodního zástupce zastoupenému

134    Z ustálené judikatury vyplývá, že pojem podniku musí být v rámci práva hospodářské soutěže považován za pojem označující hospodářskou jednotku z hlediska cíle dotčené dohody, i když z právního hlediska je tato hospodářská jednotka složena z více fyzických nebo právnických osob (rozsudky ze dne 12. července 1984, Hydrotherm Gerätebau, 170/83, Recueil, EU:C:1984:271, bod 11, a Minoan Lines, bod 89 výše, EU:T:2003:337, bod 121).

135    Taková hospodářská jednotka se skládá z jednotné organizace osobních, hmotných a nehmotných prvků, která dlouhodobě sleduje určitý hospodářský cíl a může přispívat ke spáchání protiprávního jednání uvedeného v čl. 101 odst. 1 SFEU nebo v čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP. Pokud tedy skupina společností tvoří jeden a ten samý podnik, Komise správně přičítá odpovědnost za protiprávní jednání spáchané uvedeným podnikem a ukládá pokutu společnosti odpovědné za činnost skupiny v rámci protiprávního jednání (v tomto smyslu viz rozsudek Minoan Lines, bod 89 výše, EU:T:2003:337, bod 122).

136    Pro účely použití pravidel hospodářské soutěže není rozhodující formální oddělenost mezi dvěma společnostmi vyplývající z jejich oddělené právní subjektivity, ale otázka, zda existuje jednota v jejich tržním chování (rozsudek Minoan Lines, bod 89 výše, EU:T:2003:337, bod 123).

137    Může se tedy ukázat nezbytným určit, zda dvě společnosti s oddělenými právními subjektivitami tvoří nebo patří do jednoho a téhož podniku nebo hospodářské jednotky, která má jednotné tržní chování (rozsudek Minoan Lines, bod 89 výše, EU:T:2003:337, bod 124).

138    Judikatura ukazuje, že taková situace není omezena na případy, kdy mají společnosti mezi sebou vztah mateřské a dceřiné společnosti, ale za určitých okolností se týká rovněž vztahů mezi společností a jejím obchodním zástupcem nebo zmocněncem. Pokud jde totiž o použití článku 101 SFEU nebo článku 53 Dohody o EHP, je otázka, zda zastoupený a jeho obchodní zástupce nebo zmocněnec tvoří hospodářskou jednotku, přičemž posledně uvedený je pomocným orgánem začleněným do podniku prvně uvedeného, významná pro účely zjištění, zda chování spadá do rozsahu působnosti těchto článků. Proto bylo judikováno, že pokud zmocněnec vykonává svou činnost ve prospěch svého zmocnitele, může být v zásadě považován za pomocný orgán začleněný do tohoto podniku, který je vázán pokyny zmocnitele a který s tímto podnikem, podobně jako obchodní zaměstnanec, tvoří hospodářskou jednotku (v tomto smyslu viz rozsudek Suiker Unie a další v. Komise, bod 89 výše, EU:C:1975:174, bod 480, a rozsudek Minoan Lines, bod 89 výše, EU:T:2003:337, bod 125).

139    Pokud jde o společnosti udržující vertikální vztah, jaký existuje mezi zastoupeným a jeho obchodním zástupcem či zmocněncem, byly vymezeny dva znaky jako hlavní referenční parametry při určení existence hospodářské jednotky: jednak převzetí či nepřevzetí hospodářského rizika zmocněncem, a jednak výhradní nebo nevýhradní poskytování služeb zmocněncem (rozsudek Minoan Lines, bod 89 výše, EU:T:2003:337, bod 126).

140    Co se týče převzetí hospodářského rizika, již bylo judikováno, že zmocněnec nemůže být považován za pomocný orgán začleněný do podniku zmocnitele, pokud mu smlouva uzavřená s posledně jmenovaným svěřuje nebo ponechává funkce, jež jej ekonomicky přibližují k nezávislému obchodníkovi vzhledem k tomu, že tato smlouva přepokládá, že zmocněnec ponese finanční rizika spojená s prodejem nebo výkonem smluv uzavřených s třetími osobami (rozsudek Suiker Unie, bod 89 výše, EU:C:1975:174, bod 482, a rozsudek Minoan Lines, bod 89 výše, EU:T:2003:337, bod 127).

141    Pokud jde o výhradní poskytování služeb zmocněncem, bylo rovněž judikováno, že myšlenku hospodářské jednotky nepodporuje skutečnost, že současně s činnostmi vykonávanými na účet zmocnitele, uzavírá zmocněnec jako nezávislý obchodník transakce značného rozsahu na trhu dotčeného výrobku nebo služby (rozsudek Suiker Unie, bod 89 výše, EU:C:1975:174, bod 544, a rozsudek Minoan Lines, bod 89 výše, EU:T:2003:337, bod 128).

2.     Smlouva o obchodním zastoupení a převzetí hospodářského rizika

142    Žalobkyně poukazují především na skutečnost, že jelikož pan G. zastupoval současně společnosti CB i Austria Draht a činnosti vykonávané na účet společnosti CB byly z hlediska příjmů důležitější, než ty vykonávané na účet společnosti Austria Draht, není naplněný předpoklad výhradnosti služeb poskytovaných obchodním zástupcem. Na základě toho, při neexistenci druhé skutečnosti uváděné v rozsudku Minoan Lines, bod 89 výše (EU:T:2003:337), nelze uzavřít, že se jednalo o hospodářskou jednotku.

143    V každém případě za účelem určení existence hospodářské jednotky mezi panem G. a společností Austria Draht je nejprve důležité zjistit, jak vyplývá z výše uvedené judikatury, v jakém rozsahu nesl obchodní zástupce finanční rizika spojená s prodejem nebo výkonem smluv uzavřených s třetími osobami, co se týče činností, ke kterým byl pověřen zastoupeným. První předpoklad uvedený v rozsudku Minoan Lines, bod 89 výše (EU:T:2003:337), nelze ignorovat.

144    V tomto ohledu je třeba připomenout, že smlouva uzavřená mezi společností Austria Draht a Studio Crema uvádí, že podle pokynů společnosti Austria Draht je pan G. pověřen prodejem APC společnosti Austria Draht v Itálii „jménem a na účet” této společnosti. Uvedená smlouva po panu G. zejména vyžaduje, aby nevykonával činnost „na vlastní účet“ a aby „přísně dodržoval směrnice, předpisy v oblasti cen i podmínky plateb, prodeje a dodávek“ společnosti Austria Draht. Smlouva rovněž upřesňuje, že „zboží bude doručeno a vyúčtováno“ společností Austria Draht. Podle této smlouvy lze tedy uzavřít obchod pouze mezi společností Austria Draht a zákazníkem, nikoli mezi panem G. a tímto zákazníkem (bod 774 odůvodnění napadeného rozhodnutí a článek 2 smlouvy o obchodním zastoupení).

145    Tuto smlouvu lze posoudit jako smlouvu o obchodním zastoupení. Upravuje situaci, kdy je „fyzická nebo právnická osoba (obchodní zástupce) oprávněna sjednávat nebo uzavírat smlouvy na účet jiné osoby (zastoupeného), ať již vlastním jménem, nebo jménem zastoupeného, za účelem […] nákupu zboží či služeb poskytovaných zastoupeným“ (v tomto smyslu viz definice smlouvy o obchodním zastoupení stanovená v bodě 12 pokynů k vertikálním omezením, pokud jde o posouzení vertikálních dohod s ohledem na článek 101 SFEU).

146    Navíc, jak uvádí Komise v bodě 774 odůvodnění napadeného rozhodnutí, ze smlouvy nevyplývá, že by pan G. nesl „rizika spojená mimo jiné s nedodáním či vadným dodáním zboží a platební neschopností zákazníka“, co se týče činností, jimiž byl pověřen společností Austria Draht. Žádné ustanovení smlouvy rovněž nenasvědčuje tomu, že by pan G. financoval zásoby a že by musel k zastupování společnosti Austria Draht v Itálii uskutečnit konkrétní investice. Hlavní hospodářské riziko spojené s obchody vyjednanými panem G. a uzavíranými společností Austria Draht v Itálii tak nese zastoupený, nikoli jeho obchodní zástupce.

147    Žalobkyně takové posouzení hospodářského rizika u Tribunálu nerozporují. Omezují se na tvrzení, že pan G. nesl určité náklady (náklady na poradenství a cestovní náklady, náklady spojené s vedlejšími povinnostmi souvisejícími s uzavíráním smluv, náklady na překlady…), které lze považovat za vedlejší ve vztahu ke svěřeným činnostem či za kryté paušálním způsobem odměňování poskytovaného společností Austria Draht ve formě provize. Takové náklady nejsou schopny prokázat, že pan G. nesl jiné než zanedbatelné či omezené hospodářské riziko v důsledku činností svěřených mu společností Austria Draht.

148    V projednávaném případě se Komise důvodně domnívala v souladu s tím, co vyplývá z citované judikatury, že pan G. jednal na účet společnosti Austria Draht v Itálii, aniž by nesl hospodářské riziko v případě, že by mu smlouva, která jej vázala k této společnosti, svěřovala nebo ponechala funkce, jež jej ekonomicky přibližují k nezávislému obchodníkovi.

3.     Vliv dvojího zastoupení obchodním zástupcem

149    Pokud jde o druhý předpoklad uvedený v rozsudku Minoan Lines, bod 89 výše (EU:T:2003:337), Komise v bodě 775 odůvodnění napadeného rozhodnutí uznává, že skutečnost, že pan G. jednal rovněž jménem jiného účastníka kartelové dohody, společnosti CB, znamená, že nebyl výhradním obchodním zástupcem v úzkém smyslu.

150    Jak uvádí Komise a na rozdíl od toho, co naznačují žalobkyně, specifičnost projednávané věci nemůže bez dalšího vést k vyloučení jakékoli možnosti prokázání existence hospodářské jednotky mezi panem G. a společností Austria Draht ohledně činností, které mu byly z titulu smlouvy o obchodním zastoupení svěřeny.

151    V tomto ohledu, je-li pravdou, že současně s činností vykonávanou na účet společnosti Austria Draht, vykonával pan G. také činnost na účet společnosti CB, Komise důvodně poznamenala, že v projednávané věci „pan [G.] osobně nepůsobil na dotčeném trhu a neuzavíral tedy obchody velkého rozsahu svým jménem jako nezávislý obchodní zástupce“ (napadené rozhodnutí, bod odůvodnění 775) (viz obdobně rozsudek Suiker Unie, bod 89 výše, EU:C:1975:174, bod 544, a rozsudek Minoan Lines, bod 89 výše, EU:T:2003:337, bod 128).

152    Pan G. totiž místo zastupování osoby zastoupené v obchodní rovině zastupoval dvě společnosti, a to hlavně společnost CB, která generovala podstatnou část příjmů společnosti Studio Crema (okolo 75 % během doby trvání protiprávního jednání vytýkaného žalobkyním), ale také společnost Austria Draht, jež generovala rovněž nezanedbatelnou část těchto příjmů (přibližně 25 % během stejného období).

153    V takové situaci je třeba za účelem určení existence hospodářské jednotky mezi obchodním zástupcem a jedním z jeho zastoupených zjistit, zda může tento zástupce ohledně činností svěřených mu zastoupeným jednat jako nezávislý obchodník, sám se rozhodující o své vlastní obchodní strategii. Pokud obchodní zástupce nemůže takto jednat, jsou jeho funkce vykonávané na účet tohoto zastoupeného nedílnou součástí aktivit posledně jmenovaného.

154    Jak proto uvádí Komise v bodě 774 odůvodnění napadeného rozhodnutí, spočívá rozhodující skutečnost pro určení existence hospodářské jednotky mezi panem G. a společností Austria Draht v posouzení finančních rizik spojených s prodejem či výkonem smluv uzavřených s třetími osobami prostřednictvím pana G. Pokud jednal pan G. jako Austria Draht, může být považován za „pomocný orgán, který je součástí podniku Austria Draht podobně jako obchodní zaměstnanec“, což by nebyl v případě, kdy by jednal jako nezávislý obchodník.

155    V projednávaném případě však již bylo prokázáno, že smlouva o obchodním zastoupení uzavřená mezi panem G. a společností Austria Draht mu nedávala možnost jednat jako nezávislý obchodník ve smyslu práva hospodářské soutěže, co se týká svěřených činností.

156    Kromě toho, pokud jde o povahu vztahu mezi panem G. a společností CB, ze spisu rovněž vyplývá, že jednání pana G. nelze považovat s ohledem na čl. 101 odst. 1 SFEU a čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP za jednání nezávislého obchodníka s APC vyráběného společností CB. Pan G. totiž vykonával na účet společnosti CB funkce blízké těm, které vykoná ředitel prodeje. Absence písemné smlouvy o obchodním zastoupení mezi panem G. a společností CB neumožňuje prokázat, že činnosti, které mu byly touto společností svěřeny, byly vykonávány nezávislým obchodníkem a ne na účet a riziko společnosti CB. Naopak se lze domnívat, že jednal jako pomocný orgán, který je součástí tohoto podniku. Jako důkaz, a jak bylo podotknuto žalobkyněmi, se pan G. při slyšení před Komisí představil jako člen skupiny zastupující společnost CB.

157    Z výše uvedeného vyplývá, že i když se projednávaná věc odlišuje od dříve judikaturou posouzených situací, zvláště situace v rozsudku Minoan Lines, bod 89 výše (EU:T:2003:337), kde výhradní povaha zastoupení obchodního zástupce vyplývala z jeho smlouvy a jejího výkonu (body 131 a 132 tohoto rozsudku), nemůže dvojí zastoupení vykonávané panem G. ve vztahu ke společnostem CB a Austria Draht zpochybnit závěr, podle něhož nemohl pan G., co se týká činností svěřených mu společností Austria Draht, vykonávat funkce tak, aby se ekonomicky blížily funkcím vykonávaným nezávislým obchodníkem.

158    Lze uzavřít, že jak bylo uvedeno v napadeném rozhodnutí, pan G. nebo Studio Crema, které zastupuje, ztrácí své postavení nezávislého hospodářského subjektu, pokud jde o posouzení rozsahu smlouvy o obchodním zastoupení uzavřené se společností Austria Draht vzhledem k právu hospodářské soutěže, jelikož pan G. nenese žádná či jen velmi malá finanční rizika vyplývající z obchodů uzavřených společností Austria Draht prostřednictvím svého zástupce, a působí jako de facto pomocný orgán, který je součástí této společnosti.

159    Žádný argument předložený žalobkyněmi k této otázce není s to takový závěr zpochybnit. Velká část této argumentace totiž směřuje k připomenutí obsahu rozsudků Suiker Unie, bod 89 výše (EU:C:1975:174), a Minoan Lines, bod 89 výše (EU:T:2003:337), které nelze bez dalšího rozšířit na projednávaný případ a tvrdit, že z pouhé skutečnosti, že neexistuje výhradní spojení v úzkém smyslu mezi panem G. a společností Austria Draht, nemohou představovat hospodářskou jednotku.

160    Stejně tak skutečnost, že pan G. rovněž pracuje pro společnost CB a že činnost vykonávaná pro CB představuje podstatnou část příjmů společnosti Studio Crema v porovnání s příjmy od společnosti Austria Draht, nemůže stačit k prokázání obchodní nezávislosti pana G. Jak již bylo uvedeno, může být pan G. považován za součást hospodářské jednotky společnosti CB i společnosti Austria Draht. To recipročně platí i pro společnosti CB a Austria Draht, avšak pouze v rozsahu činností svěřených mu těmito společnostmi.

161    Z tohoto důvodu se však Komise nemůže domnívat, že „je třeba v každém případě rovněž poznamenat, že v projednávané věci byla obecně společnost CB osobně přítomna na setkáních kartelové dohody a že pan [G.]/Studio Crema obecně jednali jako zástupci společnosti Austria Draht“ (napadené rozhodnutí, konec bodu 776 odůvodnění). Při nedostatku důkazů, které by umožňovaly prokázat takové tvrzení, nemůže přítomnost pana G. na setkáních klubu Italia znamenat jinou skutečnost než tu, že se setkání účastnila osoba, která na jedné straně vykonávala pro společnost CB funkce obdobné funkcím ředitele prodeje, a na druhé straně byla také obchodním zástupcem společnosti Austria Draht v Itálii. Vzhledem k dvojímu zastoupení pana G., které mu umožňovalo přístup k citlivým obchodním informacím pocházejícím ze dvou zdrojů, Komise nicméně správně uvedla, že tato zvláštnost představuje faktor zlepšené spolupráce v rámci kartelové dohody (napadené rozhodnutí, začátek bodu 776 odůvodnění).

162    Pokud jde o rozhodovací praxi, na kterou poukazují žalobkyně odkazem na rozhodnutí Komise C (2006) 5700 final ze dne 29. listopadu 2006 v řízení podle článku [101 SFEU] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/F/38.638 – Butadienový kaučuk a styren‑butadienový kaučuk vyráběný emulzní polymerizací) a rozhodnutí Komise C (2008) 5476 final ze dne 1. října 2008 v řízení podle článku [101 SFEU] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/39.181 – Svíčkové vosky), ani taková praxe sama o sobě neprokazuje, že v projednávaném případě nemohla mezi panem G. a společností Austria Draht existovat hospodářská jednotka. Naopak údaje v těchto věcech zapadají do logiky vyjádřené dříve v rozsudku Minoan Lines, bod 89 výše (EU:T:2003:337), v němž Tribunál, pokud jde o dotčené věci, zdůraznil výhradní povahu projednávaného zastoupení, aniž by tím bránil zohlednění situace dvojího zastoupení pana G., jak jej v projednávaném případě učinila Komise.

163    Proto měla Komise v projednávaném případě především vzhledem ke smlouvě o obchodním zastoupení správně za to, že pan G. jednal na účet společnosti Austria Draht, která nesla hospodářské riziko tohoto zastoupení. V projednávaném případě musí být pan G. skutečně považován za pomocný orgán tvořící součást podniku Austria Draht (a to dohromady společností Austria Draht a voestalpine) a podobně jako obchodní zaměstnanec tvoří s tímto podnikem jedinou hospodářskou jednotku.

4.     Nevědomost, neexistence kontroly a schválení

164    V této fázi žalobkyně namítají, že objektivní situace, která byla právě vymezena, nestačí k přičtení odpovědnosti protiprávního jednání obchodního zástupce zastoupenému. Je třeba ještě prokázat, v jakém rozsahu byl nebo měl být zastoupený o tomto jednání informován.

165    V tomto ohledu má Komise zaprvé za to, že není nezbytné, aby se vyjádřila k „nedostatku kontroly či (následného) schválení účasti obchodního zástupce na kartelové dohodě“, neboť takové argumenty „nemohou být platnými ke zproštění se odpovědnosti“ (napadené rozhodnutí, bod 777 odůvodnění). Komise rovněž uvedla, že jelikož „Austria Draht tvoří se svým obchodním zástupcem hospodářskou jednotku“, je „odpovědná za jeho účast na kartelové dohodě bez ohledu na vědomost, kontrolu či schválení ze strany společnosti Austria Draht (nebo jejich nedostatkem či absencí)“ (napadené rozhodnutí, bod 777 odůvodnění).

166    Komise zadruhé doplnila předcházející analýzu tvrzením, že „i když neexistuje přímý důkaz o pokynech/debriefingu v souvislosti s protisoutěžními setkáními“ mezi panem G. a společností Austria Draht, „ze smlouvy o obchodním zastoupení a z interních zpráv předložených společností Austria Draht [v odpovědi na žádost Komise o informace] jasně vyplývá, že pan [G.] pravidelně udržoval společnost Austria Draht informovanou o vývoji na italském trhu“, a že tedy bylo možné „očekávat, že pan [G.] přinejmenším předával společnosti Austria Draht relevantní citlivé obchodní informace získané na setkáních kartelové dohody“ (napadené rozhodnutí, bod 778 odůvodnění).

167    V této souvislosti žalobkyně odkázaly na řešení, jež se podává z rozsudku Minoan Lines, bod 89 výše (EU:T:2003:337). Tento rozsudek totiž bez dalšího nevylučuje argumentaci obdobnou argumentaci žalobkyň v projednávané věci, ale odpovídá na ni podrobným a důkladným způsobem, kdy se zastoupený dovolával před soudem údajné nevědomosti o hospodářských činnostech obchodního zástupce, jakož i neexistence povolení či schválení takovýchto činností (rozsudek Minoan Lines, bod 89 výše, EU:T:2003:337, bod 139).

168    V uvedeném rozsudku Tribunál zaprvé ověřil, zda protiprávní úkony vytýkané obchodnímu zástupci spadaly do činností svěřených mu zastoupeným; zadruhé, zda byl zastoupený pravidelně informován o činnostech svěřených obchodnímu zástupci včetně protiprávních úkonů tohoto zástupce, a zatřetí, zda zastoupený zakázal svému obchodnímu zástupci takovéto úkony provádět (rozsudek Minoan Lines, bod 89 výše, EU:T:2003:337, body 140 až 146).

169    V odpovědi na argumentaci zastoupeného týkající se nevědomosti nebo neschválení úkonů jeho obchodního zástupce, Tribunál v bodě 147 rozsudku Minoan Lines, bod 89 výše (EU:T:2003:337) uzavřel, že z úvah učiněných v daném případě vyplývá, že stanovení sazeb a podmínky uplatňované na plavidla zastoupeného zajišťující mezinárodní spoje náleží do oblasti činností jeho obchodního zástupce, že zastoupený byl pravidelně informován o hospodářských činnostech svého obchodního zástupce včetně kontaktu udržovaného s jinými společnostmi, pro něž se obchodní zástupce snažil získat předchozí nebo následné povolení, a konečně, že zastoupený měl možnost a pravomoc zakázat svému obchodnímu zástupci, aby prováděl určité činnosti, i když tuto pravomoc vykonal až po kontrolách Komise.

170    Je třeba také uvést, že ve svém obecném závěru ohledně námitek spojených s nesprávným použitím čl. 101 odst. 1 SFEU (kdysi čl. 81 odst. 1 ES) v tom smyslu, že byly činnosti obchodního zástupce nesprávně přičteny zastoupenému, Tribunál spojil závěr o existenci hospodářské jednotky s výsledkem přezkumu, který mu předcházel (rozsudek Minoan Lines, bod 89 výše, EU:T:2003:337, bod 148) tím, že konstatoval, že z přezkumu faxových podání vyměněných mezi obchodním zástupcem a zastoupeným a obchodním zástupcem a ostatními společnostmi účastnícími se protiprávního jednání, z odpovědí zastoupeného na žádosti Komise o informace a z dalších okolností přezkoumávaných v rozsudku vyplývá, že obchodní zástupce jednal vůči třetím osobám, zákazníkům, podzástupcům a soutěžitelům zastoupeného jako pomocný orgán zastoupeného a že tyto dvě společnosti tak tvořily jednu a tutéž hospodářskou jednotku nebo podnik pro účely použití článku 81 ES. Tribunál z toho vyvodil, že za těchto okolností Komise správně přičetla zastoupenému jednání porušující článek 81 ES, které bylo sankcionováno sporným rozhodnutím a ve kterém hrál obchodní zástupce významnou roli.

171    Vzhledem k této analýze nemůže Komise na jedné straně tvrdit, že „neexistuje přímý důkaz o pokynech/debriefingu v souvislosti s protisoutěžními setkáními“ mezi panem G. a společností Austria Draht, a na druhé straně uvést, že „ze smlouvy o obchodním zastoupení a z interních zpráv předložených společností Austria Draht [v odpovědi na žádost Komise o informace] jasně vyplývá, že pan [G.] pravidelně udržoval společnost Austria Draht informovanou o vývoji na italském trhu“, aby pak uzavřela, že je možné „očekávat, že pan [G.] přinejmenším předával společnosti Austria Draht relevantní citlivé obchodní informace získané na setkáních kartelové dohody“ (viz bod 166 výše).

172    V zásadě by pro Komisi mělo být možné identifikovat mezi měsíčními písemnými zprávami pana G. předávanými společnosti Austria Draht v souvislosti s obecnými podmínkami prodeje a obecnými podmínkami na trhu včetně činností soutěžitelů v oblasti zastoupení, které byly společností Austria Draht předány Komisi v rámci odpovědi na žádost o informace, jednotlivé citlivé obchodní informace, které pan G. mohl předávat společnosti Austria Draht, ale rovněž i informace umožňující společnosti Austria Draht pochopit, že se pan G. účastnil jejím jménem a na její účet protisoutěžních jednání týkajících se kvót, cen a zákazníků v rámci jednotlivých setkání, kterých se účastnil.

173    Bez takovýchto důkazů a ještě předtím než byla kartelová dohoda oznámena a existovaly mnohé dokumenty z rozhodné doby v rámci klubu Italia, které by mohly objasnit její fungování, není možné předpokládat, jak to učinila Komise, že pan G. sděloval společnosti Austria Draht obsah všeho, co mohl vědět a dělat v rámci klubu Italia. K takovému závěru by bylo nezbytné, aby měsíční písemné zprávy obchodního zástupce obsahovaly informace v tomto smyslu. Tudíž, uzavřela-li Komise po přezkoumání těchto dokumentů v napadeném rozhodnutí, že „neexistuje přímý důkaz o pokynech/debriefingu v souvislosti s protisoutěžními setkáními“, nemůže odmítnout vyvodit z toho důsledky s tvrzením, že je stále možné dospět k opačnému závěru.

174    V tomto kontextu je nutné konstatovat, že žádný důkaz neumožňuje prokázat, že mohla mít společnost Austria Draht prostřednictvím pana G. jakoukoliv informaci o protisoutěžním jednání svého obchodního zástupce v rámci jednotlivých setkáních klubu Italia, kterých se účastnil. To bylo ostatně uznáno i Komisí na jednání. Proto Komise nemůže předpokládat vědomost, která nebyla prokázána.

175    Nicméně v okolnostech projednávaného případu, kdy obchodní zástupce jednal jménem a na účet zastoupeného, aniž by nesl hospodářské riziko ze svěřených činností, může být protisoutěžní chování takového obchodního zástupce v rámci těchto činností přičteno zastoupenému, podobně jako je možné tak učinit v případě zaměstnavatele, pokud jde o protiprávní jednání spáchané jeho zaměstnancem, a to i bez důkazů o vědomosti zastoupeného o protisoutěžním chování obchodního zástupce.

176    Jak bylo totiž uvedeno výše, ze smlouvy o obchodním zastoupení vyplývá, že Austria Draht věděla o projednávané situaci, když svěřovala prodej svých výrobků v Itálii panu G., který již působil jako zprostředkovatel pro společnost CB, jednoho z hlavních italských výrobců. Austria Draht měla rovněž prostředky ke kontrole výsledků pana G., jehož tedy nebylo možné považovat za nezávislého obchodníka a v každém případě obchody, které vyjednal, mohly být uzavřeny toliko společností Austria Draht.

177    Za takovýchto okolností, i při nevědomosti o protiprávní jednání spáchaném panem G. v rámci svěřených činností, zůstává Austria Draht hlavním beneficientem, což žalobkyně na jednání uznaly.

178    Z výše uvedeného vyplývá, že Komise v projednávaném případě správně na jedné straně uzavřela, že existuje hospodářská jednotka mezi obchodním zástupcem a zastoupeným, co se týká činností svěřených společností Austria Draht panu G., a na druhé straně se správně domnívala, že z důvodu existence této hospodářské jednotky je možné zastoupenému přičíst protiprávní jednání pana G. spáchané na účet společnosti Austria Draht v rámci svěřených činností, aniž by bylo nutné prokázat, že o tom zastoupený věděl.

179    Proto je třeba prokázat obsah protiprávní jednání spáchaného panem G. na účet společnosti Austria Draht v rámci svěřených činností.

B –  Důkazy o protiprávní jednání obchodního zástupce

180    Úvodem je třeba omezit posouzení obsahu protiprávního jednání přičítaného společnosti Austria Draht pouze na ty důkazy, které se týkají klubu Italia, jediné části protiprávního jednání, na němž byla účast společnosti Austria Draht výslovně uvedena v napadeném rozhodnutí, a to prostřednictvím pana G. (napadené rozhodnutí, body 769 až 783 odůvodnění). Důkazy týkající se jiných částí kartelové dohody, zejména klubu Evropa, z nichž některé byly zmiňovány v rámci tohoto žalobního důvodu Komisí, budou přezkoumány především na základě druhého žalobního důvodu týkajícího se kvalifikace jediného protiprávního jednání vytýkaného žalobkyním.

181    Za účelem prokázání účasti společnosti Austria Draht na klubu Italia Komise uvádí, že má k dispozici důkazy o tom, že se tato společnost „systematicky účastnila více než čtrnácti setkání klubu Italia mezi 15. dubnem 1997 a 19. zářím 2002 a že při několika příležitostech byla formálně oznámena její neúčast, což nasvědčuje tomu, že její přítomnost na setkáních byla očekávána“ (napadené rozhodnutí, bod 479 odůvodnění). Tyto důkazy jsou uvedeny v napadeném rozhodnutí (viz body 78 až 81 výše), stejně jako Komisí odmítnuté argumenty žalobkyň předložených v rámci správního řízení, kterými brojily proti tomu, že byly na těchto setkáních zastoupeny panem G. (viz body 86 až 88 výše) či obecně namítaly neúčast společnosti Austria Draht na těchto setkání (viz body 95 až 100 výše).

182    Před Tribunálem žalobkyně v podstatě uvedly, že odkazy činěné v napadeném rozhodnutí na účast společnosti Austria Draht na setkáních klubu Italia neumožňují dospět k závěru, že se účastnily kartelové dohody. Zvláště trvají na tom, že jednak skutečnost, že se jednalo o situaci společnosti Austria Draht na čtrnácti setkáních v přítomnosti pana G. a dalších osob, nepředstavuje důkaz o účasti společnosti Austria Draht na kartelové dohodě, neboť účast pana G. není rovnocenná s účastí společnosti Austria Draht, a jednak, že není obecně možné zjistit, co je společnosti Austria Draht vytýkáno.

183    V odpovědi na tuto argumentaci, je třeba rovnou připomenout, že z výše uvedeného vyplývá, že v projednávaném případě Komise správně přičetla společnosti Austria Draht protiprávní jednání spáchané panem G. v rámci svěřených činností.

184    Je třeba tedy zjistit, v čem může být jednání pana G. na jednotlivých setkáních klubu Italia, kterých se účastnil, považováno za porušující čl. 101 odst. 1 SFEU a článek 53 Dohody o EHP. V tomto ohledu, jak uvedly žalobkyně, je tato úloha ztížená tím, že pan G. zastupoval rovněž společnost CB, jednoho z hlavních účastníků klubu Italia. K této otázce, Komise přesto výslovně uvedla, že na čtrnácti setkáních, jež nejvíce charakterizují účast pana G. kartelové dohodě na účet společnosti Austria Draht, se jednání odvíjela nejen v přítomnosti pana G., ale také na nich byl zmiňován „případ Austria Draht“ (napadené rozhodnutí, poznámky k bodu 479 odůvodnění).

185    Žalobkyně uvádějí, že co se týká čtrnácti projednávaných setkání, Komise nedostála své důkazní povinnosti a povinnosti uvést odůvodnění, zejména ohledně toho, co je vlastně vytýkáno společnosti Austria Draht, proto je třeba postupně přezkoumat jednotlivé důkazy uvedené v napadeném rozhodnutí k prokázání protiprávního jednání pana G. v rámci činností svěřených mu společností Austria Draht.

1.     K setkání ze dne 15. dubna 1997

186    První ze čtrnácti setkání uvedených Komisí v napadeném rozhodnutí je setkání ze dne 15. dubna 1997, které se týkalo „přidělení kvót/zákazníků a stanovení cen“ (napadené rozhodnutí, poznámka k bodu 479 odůvodnění). V oddíle týkajícím se tohoto setkání v příloze 3 napadeného rozhodnutí, Komise uvedla, že tam byly zastoupeny: Redaelli, CB, Itas, ITC, Tréfileurope, SLM, Tycsa, DWK a Austria Draht (prostřednictvím pana G.).

187    V oddíle týkajícím se tohoto setkání v příloze 3 napadeného rozhodnutí uvádí Komise body, kterých se týkalo setkání ze dne 15. dubna 1997, takto:

–        „[stanovení] cen surovin a prodejních cen ve Francii, Španělsku a Německu“;

–        „jednání o prodejích společnosti Redaelli určitému počtu zákazníků a o nabídkách učiněným zákazníkům ze strany SLM a CB, o zákaznících a prodejních kvótách“;

–        „bylo rovněž prohlášeno, že společnost Austria Draht nebude dodávat určité skupině zákazníků [a proběhla] výměna informací o cenách účtovaných [panem G.] určitým zákazníkům“;

–        „podrobný přehled o prodejích uskutečněných podniky Redaelli, Itas, CB, ITC, Tréfileurope, Tycsa, Trame, SLM, DWK, Austria Draht [a] jednání o přidělení kvót (s údaji o konkrétních procentech) pro tytéž podniky“;

–        „[j]ednání o možnosti využití příplatku, studie o dovozech a otázka vývozů“.

188    Tyto informace pocházejí převážně od společnosti ITC, která poskytla poznámky ze setkání ze dne 15. dubna 1997, s výjimkou poslední informace, jež pochází od společnosti Tréfileurope a která přejímá obsah stručného potvrzení učiněného v souvislosti s tímto setkáním v žádosti o shovívavost (co se týká společnosti ITC viz příloha G.3 odpovědi Komise na organizační procesní opatření, a co se týká společnosti Tréfileurope příloha H.1 odpovědi Komise na důkazní opatření).

189    Posuzováno celkově, umožňují informace pocházející z poznámek společnosti ITC, které se ukazují být zvláště důležitými, neboť byly vyhotoveny v době, kdy ještě nebyla kartelová dohoda odhalena, jakož i prohlášení společnosti Tréfileurope, které potvrzuje jeho smysl, skutečně prokázat začátek účasti společnosti Austria Draht na klubu Italia prostřednictvím pana G.

190    Zaprvé účast pana G. na tomto setkání mu obecně umožnila podílet se na jednáních, jejichž protisoutěžní obsah jasně vyplývá z přezkumu poznámek společnosti ITC. Je tomu tak i v případě informací týkajících se „[stanovení] cen surovin a prodejních cen ve Francii, Španělsku a Německu“ (viz první odrážka k bodu 187 výše) a „jednání o prodejích učiněných společností Redaelli určitému počtu zákazníků a o nabídkách učiněných zákazníkům společnostmi SLM a CB, [o] zákaznících a [o] prodejních kvótách“ (viz druhá odrážka bodu 187 výše). Takové informace mohly panu G. umožnit koordinaci jeho činností, zejména těch svěřených mu společností Austria Draht v Itálii, s činnostmi podniků zastoupených na setkání ze dne 15. dubna 1997.

191    Zadruhé umožňují poznámky ITC, zvláště co se týče společnosti Austria Draht, prokázat, že se zástupci ITC domnívali, že se pan G. účastní setkání na účet společnosti Austria Draht, a nikoli na účet CB, která byla zastoupena panem [C].

192    Zatřetí z těchto poznámek rovněž vyplývá, že účastnici setkání jednali o množství týkajícím se různých podniků uvedených během tohoto setkání včetně společnosti Austria Draht (viz čtvrtá odrážka bodu 187 výše). Stupeň přesnosti jednotlivých podniků v tabulce, která se nachází v poznámkách ITC, není stejný, když údaje u první skupiny účastníků (Redaelli, CB, Itas a ITC) a druhé skupiny účastníků, kteří se přidali (Tréfileurope a Tycsa), jsou přesné, zatímco u třetí skupiny podniků (Trame, nepřítomna na tomto setkání, SLM, DWK a Austria Draht) jsou údaje zaokrouhlené. To však nic nemění na tom, že z této tabulky vyplývá, že situace společnosti Austria Draht byla připomínána, neboť s 2 000 tunami představovala Austria Draht 2,6 % ze 78 000 tun, o nichž se na tomto setkání jednalo.

193    Začtvrté poznámky ITC také uvádějí, že na setkání ze dne 15. dubna 1997 se jednání týkalo zvláštní situace společnosti Austria Draht (viz třetí odrážka bodu 187 výše). V tomto ohledu je možné se rozumně domnívat, že se pan G., jakožto obchodní zástupce společnosti Austria Draht v Itálii, tohoto jednání účastnil.

194    Pokud jde o informaci, podle níž Austria Draht nezásobovala určitou skupinu zákazníků, lze to vysvětlit, jak uvádí žalobkyně, jejich nesolventností. Jakýkoli subjekt uskutečňující nebo žádající u specializovaných orgánů posouzení dostupných účetních informací by to zjistil. Takové vysvětlení podávané žalobkyněmi bez toho, aby jej prokázaly, se zdá stejně představitelné jako to navrhované Komisí, podle něhož toto nezásobování svědčí o protisoutěžním chování, což jasně nevyplývá z poznámek, když důvod nezásobování jmenovaných zákazníků neuvádějí.

195    Pochybnosti v tomto ohledu musí být vykládány ve prospěch žalobkyň.

196    Naopak, pokud jde o informaci, podle které se výměna informací týkala cen účtovaných panem G. některým zákazníkům, je třeba konstatovat, že poznámky ITC uvádí jméno pana G., který podle ITC zastupoval na tomto setkání společnost Austria Draht, nad jménem vícera zákazníků (včetně zákazníka „PAMA“) doprovázené číselným údajem, jež pravděpodobně označuje cenu účtovanou každému z těchto zákazníků. Takové informace umožňují prokázat přímou účast pana G. na protisoutěžním jednání během těchto setkání.

197    Závěrem z důkazů týkajících se setkání klubu Italia ze dne 15. dubna 1997 vyplývá, že jednak pan G. mohl být důvodně považován za osobu, která poskytovala účastníkům tohoto setkání informace o cenách účtovaných některým jeho zákazníkům, a jednak, že samotnou přítomností na tomto setkání mohl pan G. získat informace o hlavních subjektech působících v Itálii týkajících se zejména přidělení kvót a stanovení cen.

198    Tyto důkazy umožňují právně dostačujícím způsobem prokázat začátek účasti společnosti Austria Draht na klubu Italia prostřednictvím pana G.

2.     K setkání ze dne 24. června 1997

199    Druhé setkání je setkání ze dne 24. června 1997, které se týkalo „hledání ‚rovnováhy na trhu‘ a výměny informací o cenách“ (napadené rozhodnutí, poznámka k bodu 479 odůvodnění). V oddíle týkajícím se tohoto setkání v příloze 3 napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že pánové [C], otec a syn, zastupovali společnost CB, dále byli přítomni dva zástupci společnosti Tréfileurope, a že se pan G. k účastníkům připojil na konci setkání.

200    Obsah tohoto setkání je zaznamenán společností Tréfileurope v dokumentu vyhotoveném dne 2. července 1997 zaznamenávajícím návštěvu u společnosti CB (viz příloha B.6 vyjádření k žalobě) takto:

„Zpráva o návštěvě [pana Th. ze společnosti Tréfileurope] u společnosti [CB]: ,[…] pan [C. (ze společnosti CB)] nebyl spokojený s opatřením ze začátku roku, které vedlo ke snížení objemu pro jeho podnik a společnosti [ITC] vyhlásil válku. Požádal svého obchodního zástupce, aby navštívil všechny zákazníky, což vedlo k výraznému snížení cen, čímž klesly naše výhledy na 1100 lir. Myslí, že je možné najít rovnováhu na italském trhu se společnostmi ITAS, SLM a AUSTRIA [prostřednictvím (G.)] a chce nechat [ITC] mimo. Žádají nás, abychom se k nim připojili. Odpověděl jsem, že jsme nakloněni těmto krokům, ale že rozhodnutí je na naší správní radě. Pan [G.] (obchodní zástupce [C.] + AUSTRIA) se k nám přidal na konci rozhovoru. Ceny [CB] se nachází mezi 1000 a 1050 lirami. Pan [C.] si je přeje zvýšit o 50 lir ke kompenzaci vysokých cen válcovaného drátu. Dnes se mu jeví 1 050 lir jako správná cena. Jeho cílem je francouzský trh. Již šest měsíců má ověření na hrubý válcovaný drát, ale ještě jej nezačal prodávat. Právě započal ověření pro vroubkovaný drát a tenké dráty v rozmezí T 5,2 – 2 060 – Odhaduje, že jeho tržní podíl musí být 2 000 [Tun]. […]“.

201    Tento dokument vyhotovený v době, kdy ještě nebyla kartelová dohoda odhalena, umožňuje prokázat povahu vztahů, které mohl mít pan G. se společností CB. Z tohoto dokumentu tak jasně vyplývá, že tyto vztahy jsou zdůrazněny před společností Tréfileurope panem C. ze společnosti CB k ukázání toho, že by CB mohla koordinovat chování několika účastníků na trhu včetně společnosti Austria Draht, za kterou pan G. také jednal. Ačkoliv se jednání týkalo pouze cen společnosti CB, a nikoli cen společnosti Austria Draht, byla rovněž zmíněna možnost nalézt na italském trhu rovnováhu na určité úrovni, a to se společností Austria Draht prostřednictvím pana G. navzdory cenové válce rozpoutané společností ITC.

202    Vzhledem k tomuto dokumentu lze uzavřít, že pan G. byl připraven nebo se v každém případě nebránil spolupráci s panem C. ze společnosti CB v rámci klubu Italia, a to jako zástupce společnosti CB, stejně jako zástupce společnosti Austria Draht.

3.     K setkání ze dne 11. března 1998

203    Třetí setkání je setkání ze dne 11. března 1998. Týkalo se „jednání o přidělení kvót a stanovení cen“, přičemž je upřesněno, že „Austria Draht je uvedena, ale bez údaje“ (napadené rozhodnutí, poznámka k bodu 479 odůvodnění). V oddíle týkajícím se tohoto setkání v příloze 3 napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že tam byly zastoupeny: Redaelli, CB (prostřednictvím pana G.), Itas, ITC (tři osoby) a Austria Draht (prostřednictvím pana G.).

204    V oddíle týkajícím se tohoto setkání v příloze 3 napadeného rozhodnutí Komise uvádí body, kterých se týkalo setkání ze dne 11. března 1998, takto:

–        „účastníci opět jednají o cenách pro druhé čtvrtletí, které by měly stoupnout na 1150 lir za kilo“;

–        „vyhodnocení potřeb určitých zákazníků“;

–        „výměna informací o tunách dodaných v lednu a února společnostmi ITC, Redaelli, AFT, Itas, CB, Austria Draht, SLM, Trame a Tycsa“.

205    Tyto informace pochází z dokumentu zajištěného ve společnosti ITC, jakož i z dokumentu poskytnutého společností ITC. Jedná se o dvoje různé poznámky ze setkání ze dne 11. března 1998 (viz přílohy A.19 a A.20 žaloby).

206    Vzhledem k těmto dokumentům se především ukazuje, že pojem „Austria“ se jedenkrát zmiňuje vedle jména zákazníka, u něhož se uvádí zásobování společností SLM, která nebyla na tomto setkání zastoupena. Tento údaj je doprovázen otazníkem. Z tohoto důvodu nemůže být takový údaj sám o sobě určující, neboť pan G. mohl jistě odstranit veškeré pochybnosti o tom, zda byl zákazník zásobován společností Austria Draht.

207    Stejně tak, pokud jde o jednání o „přidělení kvót a stanovení cen“ nejsou údaje týkající se tohoto aspektu setkání velmi přesvědčivé, co se týče společnosti Austria Draht. Jak již totiž uvedla Komise, v relevantních poznámkách ITC se na řádku u společnosti Austria Draht nenachází žádný údaj. To platí i u jiných subjektů, jakými jsou společnosti Tréfileurope, Itas či CB, u kterých je v odpovídajícím řádku napsáno „bez údajů“. To nasvědčuje tomu, že situace společnosti Austria Draht byla při jednání ze dne 11. března 1998 zmiňována, aniž byl někdo z účastníků tohoto setkání, tedy včetně pana G. schopen nebo ochoten údaje v této souvislosti poskytnout.

208    V každém případě obecně umožňuje přezkum poznámek společnosti ITC konstatovat, že účastníci setkání ze dne 11. března 1998 jednali o uskutečněných dodávkách a o cenách navrhovaných některým zákazníkům a že byli zmíněny ceny požadované pro druhé čtvrtletí roku 1998. Účast pana G., který v Itálii zastupoval zejména společnost Austria Draht, na tomto setkání mu umožnila seznámit se s těmito informacemi, což při nedostatku jiných důkazů schopných zpochybnit takové posouzení umožňuje mít za to, že při následném jednání mohl zohlednit takové informace o zákaznících a cenách ve prospěch podniků, které zastupoval.

4.     K setkání ze dne 30. března 1998

209    Čtvrté setkání je setkání ze dne 30. března 1998. Týkalo se „jednání o přidělení kvót“ (napadené rozhodnutí, poznámka k bodu 479 odůvodnění). V příloze 3 napadeného rozhodnutí v oddíle týkajícím se tohoto setkání Komise uvedla, že tam byly zastoupeny: Redaelli, CB (prostřednictvím pánů C. a G.), Itas, ITC, Tréfileurope a Tycsa. V úvodu této přílohy však Komise upřesnila, že odkaz na pana G., pokud jde o klub Italia, musí být chápán ve světle toho, že zastupoval současně společnosti SB i Austria Draht.

210    V příloze 3 napadeného rozhodnutí v oddíle týkajícím se tohoto setkání uvádí Komise body týkající se setkání ze dne 30. března 1998 takto:

–        „účastníci znovu jednají o zvýšení cen z 1100 na 1150 lir za kilo“;

–        „další setkání se společností SLM (pan [Ch.]) je stanoveno na 17. dubna. Jednání o přidělení objemu (v tunách) společnostem CB, ITC, Tréfileurope, Itas, Redaelli, Tycsa, SLM a A(ustria Draht). Je zaznamenáno, že společnost Tycsa zvyšuje svou cenu“;

–        „setkání týkající se italského trhu“.

211    Tyto informace pocházejí, co se týče první odrážky bodu 210 výše, z poznámek společnosti ITC z rozhodné doby, co se týče druhé odrážky stejného bodu, z poznámek společnosti Itas z rozhodné doby, a co se týče třetí odrážky stejného bodu, z tabulky uvádějící setkání připojené k žádosti společnosti Tréfileurope o shovívavost, která se ohledně setkání ze dne 30. března 1998 omezuje na stručné a neurčité tvrzení (viz v případě ITC přílohy G.2 a G.3 odpovědi Komise na organizační procesní opatření, v případě Tréfileurope příloha H.3 odpovědi Komise na důkazní opatření).

212    Vzhledem k poznámkám společností ITC a Itas je třeba konstatovat, že se jednání na tomto setkání skutečně týkala cen navrhovaných určitým zákazníkům, dohod o cenách, jakož i množství týkající se různých zákazníků. Cena 1150 lir za kilo byla rovněž předpokládána jako cíl pro měsíc duben 1998.

213    Z poznámek společnosti ITC mimo to vyplývá, že seznam zákazníků zamýšlel pro každého zákazníka identifikaci jednoho nebo vícera množství se zohledněním množství dodavatelů.

214    V tomto seznamu jsou výrazy „+ Austria“, které se pravděpodobně vztahují ke společnosti Austria Draht, uvedeny vedle jména zákazníka „PAMA“, pro něhož je uváděno množství „350/+350“.

215    I když se jedná o jedinou zmínku o zapojení společnosti Austria Draht do těchto jednání, zapadá tato zmínka do obecného rámce, ve kterém došlo k výměně mnohých informací týkajících se zákazníků a cen, což umožňuje mít za to, že se pan G. zastupující zejména společnost Austria Draht v Itálii, účastnil během setkání ze dne 30. března 1998 jednání, jejichž obsah porušoval čl. 101 odst. 1 SFEU i článek 53 Dohody o EHP.

5.     K setkání ze dne 18. května 1998

216    Páté setkání je setkání ze dne 18. května 1998. Týkalo se „jednání o přidělení kvót a stanovení cen“ (napadené rozhodnutí, poznámka k bodu 479 odůvodnění). V příloze 3 napadeného rozhodnutí v oddíle týkajícím se tohoto setkání uvádí Komise, že tam byly zastoupeny: Redaelli, CB (prostřednictvím pana G.), Itas, ITC, Tréfileurope, Tycsa a Austria Draht (prostřednictvím pana G.).

217    V příloze 3 napadeného rozhodnutí v oddíle týkajícím se tohoto setkání uvádí Komise body týkající se setkání ze dne 18. května 1998 takto:

–        „výměna informací o dodávkách deseti hlavním zákazníkům každého výrobce“;

–        „účastníci jednají o účtovaných cenách a cenách, které se mají účtovat (ne méně než 1100 lir za kilo) a o cenách nabídnutých společností DWK jednomu zákazníkovi“;

–        „jednání o rozdělení kvót mezi společnosti Tréfileurope, Tycsa, ITC, Itas, CB, Redaelli a Austria Draht (doplněno o konkrétní množství tun)“;

–        „je vypracována tabulka zmiňující 20 zákazníků rozdělených mezi společnosti CB, Itas, Redaelli, ITC, Tycsa a Tréfileurope“.

218    Tyto informace pochází ze tří zdrojů: z poznámek ITC vyhotovených v rozhodné době, z poznámek Itas vyhotovených v téže době a z tabulky zmiňující setkání, která byla připojena k žádosti Tréfileurope o shovívavost, která se ohledně setkání ze dne 18. května 1998 omezuje na stručné a neurčité tvrzení (viz v případě společností ITC a Itas přílohy G.4 a G.5 odpovědi Komise na organizační procesní opatření, v případě Tréfileurope příloha H.3 odpovědi Komise na důkazní opatření).

219    Vzhledem k poznámkám společností ITC a Itas je třeba uvést, že během tohoto setkání se jednání týkala cen a dodávek pro různé zákazníky. Poznámky společnosti ITC obsahují podrobnou tabulku zákazníků s přesnými údaji týkajícími se společností CB, Itas, Redaelli, ITC, Tycsa a Tréfileurope. Žádný údaj není uveden u společnosti Austria Draht, zvláště pokud jde o zákazníka „PAMA“.

220    Poznámky společnosti Itas uvádí u záznamu množství prodaného v měsíci dubnu přesné údaje u společností Tréfileurope, Tycsa, ITC, Itas, CB a Redaelli, které v součtu představují 5 456 tun. Vedle tohoto záznamu je osamocený údaj „Austr 100“ a následně další zaokrouhlené údaje týkající se šesti výše uvedených podniků, jejichž součet představuje 5 600 tun. Údaj o společnosti Austria Draht v této poznámce tedy zjevně není stejné povahy jako ty, které byly uvedeny např. u společnosti CB.

221    Přes nepřesnou povahu a osamocenost dostupného údaje o společnosti Austria Draht je nicméně pravdou, že svou přítomností na setkání ze dne 18. května 1998 mohl pan G. získat informace protisoutěžní povahy o cenách a zákaznících poskytnutých hlavními výrobci působícími v Itálii.

6.     K setkání ze dne 19. října 1998

222    Šesté setkání je setkání ze dne 19. října 1998. Týkalo se „přidělení zákazníků“ (napadené rozhodnutí, poznámka k bodu 479 odůvodnění). V příloze 3 napadeného rozhodnutí v oddíle týkajícím se tohoto setkání Komise uvedla, že tam byly zastoupeny: Redaelli, Itas, ITC, Tréfileurope a „[pan G.]“. Jak již bylo uvedeno v úvodu této přílohy, Komise upřesnila, že odkaz na pana G. musí být chápán ve světle toho, že zastupoval současně společnosti CB a Austria Draht.

223    Podle důkazů uváděných Komisí na setkání ze dne 19. října 1998 proběhlo „jednání o zákaznících a jejich dodavatelích (uváděných zákazník za zákazníkem mezi společnostmi Redaelli, SLM, CB, Itas, SLM, Trame, AFT, ‚TY‘ (Tycsa), ‚AD‘ (Austria Draht)“. Informace v tomto ohledu pocházejí z poznámek společnosti ITC vyhotovených v rozhodné době (viz přílohy B.10 žalobní odpovědi, s. 201 a násl.).

224    Z první stránky těchto poznámek vyplývá, že iniciály „AD“ pravděpodobně pro Austria Draht jsou na seznamu mnoha zákazníků připojeny vedle zákazníka „RDB centro“ a doprovázané údajem „1005 celkem“, nebo „1095 celkem“, přičemž následující strana obsahuje informaci „RDB centro Itas 1100 B“.

225    Ať se již jedná o odkaz na dodané množství, nebo pravděpodobněji na uplatňované ceny, byl původcem údaje týkajícího se společnosti Austria Draht logicky pan G.

226    V každém případě účastí na setkání ze dne 19. října 1998 mohl mít pan G. přístup k podrobným informacím o některých zásobovaných zákaznících a cenách uplatňovaných soutěžiteli společností, které zastupoval, což představuje porušení čl. 101 odst. 1 SFEU, jakož i článku 53 Dohody o EHP.

7.     K setkání ze dne 18. ledna 1999

227    Sedmé setkání je setkání ze dne 18. ledna 1999. Týkalo se „jednání o přidělení kvót a stanovení cen“ (napadené rozhodnutí, poznámka k bodu 479 odůvodnění). V příloze 3 napadeného rozhodnutí v oddíle týkajícím se tohoto setkání Komise uvedla, že tam byly zastoupeny: Redaelli, CB (prostřednictvím pana G.), Itas, ITC, Tréfileurope, Tycsa a Trame. Jak již bylo uvedeno v úvodu této přílohy, Komise upřesnila, že odkaz na pana G. musí být chápan ve světle toho, že zastupoval současně společnosti CB a Austria Draht.

228    V příloze 3 napadeného rozhodnutí v oddíle týkajícím se tohoto setkání uvádí Komise body týkající setkání ze dne 18. ledna 1999 takto:

–        „jednání o zákaznících a cenách (včetně těch navíc) pro první půlrok. Účastníci zdůrazňují nezbytnost stanovení cen pro rok 1999 na 1130 lir za kilo, plus příplatek podle průměru“;

–        „jednání o kvótách (vyjádřených v procentech): je předána podrobná tabulka z 18. ledna 1999 (pocházející od společnosti Redaelli Tecna) uvádějící kvóty a deltu pro Redaelli, Itas, CB, ITC ‚N‘, ITC ‚S‘, TE (=Tréfileurope)“;

–        „objem (vyjádřený v tunách) je sdělen také společnostem A(ustria) D(raht), Tycsa, Trame, DWK, SLM“.

229    Tyto informace pocházejí jednak z poznámek společnosti ITC vyhotovených v rozhodné době, a jednak ze dvou dokumentů objevených u společnosti Redaelli (viz v případě ITC příloha C.1, s. 35 repliky a v případě Redealli příloha G.13 odpovědi Komise na organizační procesní opatření).

230    Co se týká poznámek společnosti ITC, jejich přezkum neumožňuje prokázat přímý vztah se společností Austria Draht, jelikož žádný odkaz se této společnosti netýká. Přesto údaje převzaté v poznámkách jako např. informace o cenách „1130 + extra“ pro první půlrok, jsou dostatečné pro závěr, že přítomnost pana G. na tomto setkání mu umožňovala získat informace protisoutěžní povahy, ze kterých mohla mít Austria Draht, kterou v Itálii zastupuje, prospěch.

231    Po prostudování dvou dokumentů objevených ve společnosti Redaelli, je především možné konstatovat, že hlavní subjekty působící na italském trhu, tedy Redaelli, CB, Itas, ITC a Tréfileurope, si mezi sebou rozdělily 100 % „kvótu“ představující 64 713 tun. Pojem „kvóta“ se, jak vyplývá z prvního z těchto dokumentů a je potvrzeno tabulkou o rozdělení těchto 100 %, ve skutečnosti týká celkových prodejů uskutečněných v roce 1998.

232    Tyto dva dokumenty umožňují rovněž poukázat na to, že pod tímto rozdělením 100 % byly v prvním z těchto dokumentů učiněny rukopisné komentáře přidávající další subjekty nazvané „outsiders“. Jedná se původně o společnosti Austria Draht a Tycsa, po rukopisné opravě následně o společnosti Tycsa, Austria Draht, Trame, SLM a DKW. Přidané množství umožnilo přejít z 64 713 tun na 84 000 tun. V tomto ohledu je třeba uvést, že objem přidělený společnosti Austria Draht během tohoto období, stejně jako objem přidělený společnosti Tycsa, je přesný, nikoli zaokrouhlený jako v případě společností Trame, SLM a DKW. Číselný údaj zmíněný u společnosti Austria Draht tak po rukopisné opravě vzrostl z původních „607“ na „1 812“.

233    Vzhledem k přítomnosti pana G. na tomto setkání je důvodné se domnívat, že je pan G. původcem změn v objemu dodávek společnosti Austria Draht v roce 1998.

8.     K setkání ze dne 14. prosince 1999

234    Osmé setkání je setkání ze dne 14. prosince 1999. Týkalo se „jednání o přidělení kvót“ (napadené rozhodnutí, poznámka k bodu 479 odůvodnění). V příloze napadeného rozhodnutí v oddíle týkajícím se tohoto setkání uvedla Komise, že tam byly zastoupeny: Redaelli, CB (prostřednictvím pana F. a pana G.), Itas, ITC, Tréfileurope a SLM. Jak již bylo uvedeno v úvodu této přílohy, Komise upřesnila, že odkaz na pana G. musí být chápán ve světle toho, že pan G. zastupovat současně společnosti CB i Austria Draht.

235    Podle důkazů uváděných Komisí spočívalo setkání ze dne 14. prosince 1999 v „jednání [na téma] zákazníků a přidělení tun společnostem ‚Red(aelli)‘, ‚Italc(ables)‘, ‚CB‘, ‚Itas‘, ‚SLM‘ a ‚A(ustria) D(raht)‘ “.

236    Tyto informace pocházejí jednak z poznámek společnosti SLM vyhotovených v rozhodné době, a jednak z poznámek společnosti ITC vyhotovených v téže době, které krom identifikace podniků a jejich zástupců nepřinášejí dodatečné informace (viz v případě SLM příloha B.10, s. 215 žalobního vyjádření, a v případě ITC příloha C.1, s. 41 repliky).

237    Co se týká společnosti Austria Draht, umožňuje přezkum dokumentu společnosti SLM konstatovat, že obsahuje údaj „AD 400“ mezi třemi dalšími údaji „RE 4 000“, „SLM 300“ a „Itas 300“. Tento údaj umožňuje prokázat, že u konkrétního zákazníka bylo uvedeno výše citované rozdělení, což dokazuje jednání o přidělení kvót, zejména co se týče společnosti Austria Draht. Jiné údaje tohoto typu jsou uvedeny v dokumentu společnosti SLM, avšak bez odkazu na Austria Draht, což rovněž svědčí o jednání mezi přítomnými osobami v souvislosti s některými jejich zákazníky.

9.     K setkání ze dne 12. ledna 2000

238    Deváté setkání je setkání ze dne 12. ledna 2000. Týkalo se „jednání o přidělení kvót“ (napadené rozhodnutí, poznámka k bodu 479 odůvodnění). V příloze 3 napadeného rozhodnutí v oddíle týkajícím se tohoto setkání Komise uvedla, že tam byly zastoupeny: ITC, Itas, Tréfileurope a pan G. Jak již bylo uvedeno v úvodu této přílohy, Komise upřesnila, že odkaz na pana G. musí být chápán ve světle toho, že zastupoval současně společnosti CB i Austria Draht.

239    V příloze 3 napadeného rozhodnutí v oddíle týkajícím se tohoto setkání uvádí Komise body týkající se tohoto setkání ze dne 12. ledna 2000 takto:

–        „podrobná tabulka o prodejích uskutečněných společnostmi ‚Red(aelli)‘, ‚ITC‘, ‚CB‘, ‚Itas‘, ‚TE‘(Tréfileurope), ‚SLM‘, ‚TM‘(Trame), ‚TY‘(Tycsa), ‚DWK‘ a ‚AD‘ (Austria Draht)“;

–        „jednání mezi přítomnými výrobci o pravidlech rozdělování zákazníků a kvót mezi sebou. Pravidla se musí rovněž vztahovat na společnosti SLM, Trame, Tycsa, DWK a A(ustria) D(raht). Zákazník nepřidělený podniku nemůže být tímto podnikem kontaktován, ledaže by si předem vyžádal stanovisko podniku, kterému byl zákazník přidělen. Pravidla také uvádí, že všem výrobcům, kteří překročí svou kvótu v průběhu určitého čtvrtletí, bude jejich kvóta v následujícím čtvrtletí snížena. Je rovněž jednáno o pokutách jako jedné z možností za nedodržování kvót“;

–        „CB potvrzuje, že setkání mělo za cíl přidělení a opětovné vyrovnání kvót“;

–        „Tréfileurope potvrzuje setkání na italském trhu“.

240    Tyto informace pocházejí převážně z rukopisných poznámek společnosti ITC vyhotovených v rozhodné době a z prohlášení společností CB a Tréfileurope učiněných po kontrolách (viz v případě ITC příloha B.10, s. 216–217 žalobní odpovědi).

241    Přezkum rukopisných poznámek společnosti ITC týkajících se tohoto setkání umožňuje skutečně konstatovat, že byla na první stránce uvedena tabulka obsahující ve vztahu k různým subjektům působícím v Itálii číselné údaje týkající se třech odkazů („1“, „2“ a „3“) s tím, že na posledním řádku se uvádí celkové číslo. Ve sloupku vztahujícím se ke společnosti Austria Draht je takto upřesněno „300“ pro odkaz „1“, „=“ pro odkaz „2“ a „600“ pro odkaz „3“. Tyto údaje jsou méně přesné než ty vztahující se k jiným subjektům, ale jsou v tabulce umístěny na stejné úrovni, a nikoli na jiném místě, které by nasvědčovalo rozlišení či oddělení údajů.

242    Čtyři jména jsou uvedena pod touto tabulkou, z nichž jedno patří panu G. Nachází se tam také údaj „RDB 1080 Base!“, který může odkazovat na uplatňovanou cenu. Druhá stránka tohoto dokumentu obsahuje pravidla zmiňovaná Komisí (druhá odrážka bodu 239 výše). Opět je výslovně zmíněna AD.

243    Tento dokument tak umožňuje podpořit konstatování učiněné Komisí v napadeném rozhodnutí v souvislosti se setkáním ze dne 12. ledna 2000, tedy pokud jde o společnost Austria Draht kromě výměny citlivých obchodních informací, faktická účast prostřednictvím pana G. na vymezení určitých pravidel týkajících se přidělování zákazníků a možná i stanovení cen ve vztahu k určitému zákazníkovi.

10.  K setkání ze dne 19. září 2000

244    Desáté setkání je setkání ze dne 19. září 2000. Týkalo se „jednání o přidělení kvót“ (napadené rozhodnutí, poznámka k bodu 479 odůvodnění). V příloze 3 napadeného rozhodnutí v oddíle týkajícím se tohoto setkání Komise uvádí, že tam byly zastoupeny: Redaelli, CB (pan C. a pan G.), ITC, Itas, Tréfileurope a SLM. Jak již bylo uvedeno v úvodu této přílohy, Komise upřesnila, že odkaz na pana G. musí být chápán ve světle toho, že zastupoval současně společnosti CB i Austria Draht.

245    V příloze 3 napadeného rozhodnutí v oddíle týkajícím se tohoto setkání uvádí Komise body týkající se setkání ze dne 19. září 2000 takto:

–        „kontrola stanovena od 2. do 7. října“;

–        „Výměna informací o vývozech. SLM chce zůstat mimo klub Evropa. Schválení ve Francii do měsíce a v Evropě do 6 měsíců. Německo hned“;

–        „seznam navržený [panem V.] [Tréfileurope]: podrobné rozdělení prodejních kvót (vyjádřené v tunách a procentech) společnostem Redaelli, ITC, Itas, CB, AFT, SLM, Trame, Tycsa, DK, A(ustria) D(raht) a TE (Tréfileurope)“;

–        „CB potvrzuje setkání: rozdělení zákazníků na italském trhu“;

–        „Tréfileurope také potvrzuje“.

246    Tyto informace pocházejí převážně z poznámek společnosti ITC vyhotovených v rozhodné době a z prohlášení společností CB a Tréfileurope učiněných po kontrolách (viz v případě ITC příloha B.10, s. 218 žalobní odpovědi, a správní spis, s. 16113-16).

247    Vzhledem k těmto poznámkám se skutečně ukazuje, že kromě jednání o obchodním vývoji společnosti SLM, se konala jednání během tohoto setkání týkající se zejména návrhu na rozdělení 120 000 tun učiněného panem V., ze kterého vyplývá, že podíl zamýšlený pro Austria Draht představoval 2 400 tun, tedy 2 % tohoto množství. Tento dokument tedy potvrzuje to, co je uváděno v napadeném rozhodnutí (viz třetí odrážka bodu 245 výše).

11.  K setkání ze dne 10. června 2001

248    Jedenácté setkání je setkání ze dne 10. června 2001. Týkalo se „přidělení kvót“ (napadené rozhodnutí, poznámka k bodu 479 odůvodnění). V příloze 3 napadeného rozhodnutí v oddíle týkajícím se tohoto setkání Komise uvedla, že tam byly zastoupeny: Redaelli, ITC, Itas, Tréfileurope, SLM a pan G. Jak již bylo uvedeno v úvodu této přílohy, Komise upřesnila, že odkaz na pana G. musí být chápán ve světle toho, že zastupoval současně společnosti CB i Austria Draht.

249    Podle důkazů uváděných Komisí se setkání ze dne 10. června 2001 týkalo „tabulky ukazující tržní podíly společností ITC, Redaelli, CB, SLM, Itas, [Tréfileurope] v tunách a procentech na jedné straně [(a to) 89 % a 106 800 tun] a společností Trame, [Tycsa], DWK a Austria [Draht] na druhé straně – 13 200 tun (= 11 %)“.

250    Tyto informace pocházejí z dokumentu objeveného u společnosti ITC, který skutečně uvádí údaje citované výše. Údaj „Austria“ pravděpodobně pro„Austria Draht“ se v této tabulce objevuje s odkazem na „1 920“ tun (nebo „2 000“ v jiném případě), což představuje 1,6 % zmiňovaného množství (120 000 tun). Tento dokument potvrzuje, co je uváděno v napadeném rozhodnutí (viz příloha B.10, s. 220 žalobní odpovědi).

12.  K setkání ze dne 23. října 2001

251    Dvanácté setkání je setkání ze dne 23. října 2001. Při této příležitosti je, „Austria Draht zmíněna, ale bez údajů“ (napadené rozhodnutí, poznámka k bodu 479 odůvodnění). V příloze 3 napadeného rozhodnutí v oddíle týkajícím se tohoto setkání Komise uvedla, že tam byly zastoupeny: Redaelli, CB, ITC, Itas, Tréfileurope, SLM a pan G. Jak již bylo uvedeno, tento odkaz na pana G. musí být chápan ve světle toho, že zastupoval současně společnosti CB i Austria Draht.

252    Podle důkazů uváděných Komisí se setkání ze dne 23. října 2001 týkalo „prodejních kvót stanovených pro italské výrobce“ a „srovnání s reálnými prodeji k 30. září 2001 (74 814 tun)“, tato informace byla přitom doprovázena „otazníkem u společností Trame, Spagnia, Austria a DWK“. Tyto informace pocházejí z dokumentu objeveného ve společnosti ITC (viz správní spis, s. 5106-07).

253    Vzhledem k tomuto dokumentu se zdá, že údaj „Austria“ pravděpodobně pro „Austria Draht“ v tabulce ukazující prodeje k 30. září 2001 pro celkem 74 814 tun a srovnávající mezi tím, co by mohly být zamýšlené a uskutečněné prodeje, je doplněn otazníkem stejně jako v případě společností Trame, DWK a Spagnia.

254    Tohoto setkání se tedy lze dovolávat pouze k prokázání skutečnosti, že svou přítomností měl pan G., který zastupoval zejména společnost Austria Draht v Itálii, přístup k protisoutěžním informacím, včetně těch výše uvedených o prodejích uskutečněných společnostmi Redaelli, CB, Itas, ITC, Tréfileurope a SLM, jakož i k jiným informacím o cenách uplatňovaných některými subjekty působícími v Itálii, které se rovněž objevují v poznámkách společnosti ITC a byly schopné ovlivnit jeho chování na trhu.

13.  K setkání ze dne 11. ledna 2002

255    Třinácté setkání je setkání ze dne 11. ledna 2002, které se týkalo „výměny informací o přecházejícím roce a snaze přidělit kvóty pro rok 2002“ (napadené rozhodnutí, poznámka k bodu 479 odůvodnění).

256    V příloze 3 napadeného rozhodnutí v oddíle týkajícím se tohoto setkání Komise uvedla, že tam byly zastoupeny: CB, ITC, Itas, Tréfileurope, SLM a pan G. Jak již bylo uvedeno, musí být tento odkaz na pana G. chápán ve světle toho, že zastupoval současně společnosti CB i Austria Draht.

257    V příloze 3 napadeného rozhodnutí v oddíle týkajícím se tohoto setkání uvedla Komise body týkající se setkání ze dne 11. ledna 2002 takto:

–        „jednání o zákaznících“;

–        „výměna podrobných informací o objemech prodaných výrobci (italští výrobci: Red, Itas, CB, ITC, SLM, [Tréfileurope (AFT)] a cizí, Austria [Draht], DWK a Tycsa) v Itálii v roce 2001“;

–        „jednání o společnosti Trame“;

–        „pokud jde o výrobce, zamýšlené a uskutečněné objemy a rozdíly mezi nimi v případě společností ITC, Redaelli, CB, SLM, Itas, AFT. Příští setkání 22. ledna, konkrétní návrh: snížit co nejvíce počet sdílených zákazníků“.

258    Tyto informace pocházejí z poznámek společnosti ITC vyhotovených v rozhodné době a z poznámek společnosti SLM vyhotovených v téže době (viz v případě společností ITC a SLM přílohy G.8 a G.9 odpovědi Komise na organizační procesní opatření).

259    Po přezkumu těchto dokumentů lze učinit dva okruhy poznámek.

260    Zaprvé vzhledem k poznámkám společnosti ITC se jeví, že se setkání týkalo množství prodaného v roce 2001, a to celkově 112 522 tun (viz druhá odrážka bodu 257 výše). V tomto ohledu je možno konstatovat, že množství vztahující se k některým subjektům uvedených v levém sloupci tabulky v těchto poznámkách, a to ke společnostem Redaelli, Itas, CB, ITC, Tréfileurope (AFT) a SLM je formulováno přesně, na rozdíl od množství týkajícího se jiných subjektů uvedených v pravém sloupci stejné tabulky, tedy společností Trame, Austria (pravděpodobně Austria Draht s 1 300 tunami) a DWK, pro něž jsou množství zaokrouhlena a doplněna otazníky. Název společnosti Tycsa, který byl původně umístěn napravo, byl přeškrtnut a umístěn nalevo ve stejné tabulce, stále se stejným množstvím (4 200 tun). Tento rozdíl mezi prvními šesti subjekty a ostatními je potvrzen skutečností, že poznámky společnosti ITC uvádějí rovněž tabulku týkající se množství za tři toky (1999, 2000 a 2001), kde se objevují jen společnosti Itas, CB, ITC, Tréfileurope (AFT), SLM (bez údajů za rok 1999) a Redaelli (viz čtvrtá odrážka bodu 257 výše). Předcházející zjištění mohou být učiněna rovněž po přezkumu poznámek společnosti SLM.

261    Vzhledem k těmto dokumentům je tedy možné uzavřít, že subjekty, jejichž situace byla projednávána v rámci klubu Italia, byly rozděleny do dvou kategorií. Na jedné straně hlavní kategorie složená ze společností Redaelli, CB, Itas a ITC, jakož i Tréfileurope a nejméně od roku 2000 i společností SLM. V případě subjektů spadajících do této kategorie mohli mít účastníci setkání ze dne 11. ledna 2002 přesné údaje za tři roky. Na druhé straně, druhá kategorie složená ze společností Trame, Austria Draht a DWK, pro něž jsou navrhované údaje zjevně odhadované, a jeví se, že jsou uváděné s jediným cílem, a to odhadnout celkové množství prodané v roce 2001 poté, co byly předloženy údaje hlavních subjektů.

262    Zadruhé, po přezkumu obsahu jednání o zákaznících uvedené v poznámkách společností ITC a SLM (viz první odrážka bodu 257 výše) je možné poukázat na odkazy na zjištění společností SLM a Redaelli. Jméno pana G. se také nachází v těchto poznámkách v souvislosti s tímto jednáním, zvláště co se týče zákazníka „Fioroni x Algerie“, pro něhož byla zmíněna cena („1 115“ lir). Ačkoli je možné se domnívat, že tento zákazník může být zákazníkem společnosti CB, a nikoli společnosti Austria Draht, pravdou zůstává, že svou přítomností na setkání ze dne 11. ledna 2002 a svými zákroky se pan G. účastnil na jednáních s protisoutěžním obsahem, ze kterých subjekty, které zastupuje, mohly mít prospěch.

263    Celkově vzato umožňují důkazy uváděné Komisí prokázat, co je uvedeno v napadeném rozhodnutí, avšak s upřesněním, že stupeň přesnosti informací vyměněných při tomto setkání nebyl u dotčené kategorie subjektů totožný, přičemž informace týkající se společností Redaelli, CB, Itas, ITC, Tréfileurope a SLM byly přesnější a početnější než ty týkající se přinejmenším společností Trame, Austria Draht a DWK.

14.  K setkání ze dne 30. dubna 2002

264    Čtrnácté setkání je setkání ze dne 30. dubna 2002. Při této příležitosti je „výslovně uvedeno, že pan G. musí zaručit množství, jinak bude [Austria Draht] do léta ‚vyloučena‘ “(napadené rozhodnutí, poznámka k bodu 479 odůvodnění). V příloze 3 napadeného rozhodnutí v oddíle týkajícím se tohoto setkání Komise uvedla, že tam byly zastoupeny: Redaelli, ITC, Itas, Tréfileurope, SLM a pan G. Jak již bylo uvedeno, musí být tento odkaz na pana G. chápán ve světle toho, že zastupoval současně společnosti CB i Austria Draht.

265    Podle důkazů uváděných Komisí se setkání ze dne 30. dubna 2002 týkalo „situace dovozů do Itálie (popis ‚nebezpečí‘) a odchodu společnosti SLM z klubu“; během setkání byla zmíněna „hrozba vyloučení společnosti Austria Draht z kartelové dohody v případě, že do ‚léta (2002)‘opomene zajistit množství“.

266    Tyto informace pocházejí z poznámek společnosti ITC vyhotovené v rozhodné době. Vyplývá z nich, že ohledně „Austria“, pravděpodobně společnost Austria Draht, je uvedeno: „[pan G.] deve garantire quantità altrimenti entro l’estate lo liquidano“. Tato informace se nachází v rámci vyjmenovávání různých nebezpečí („pericolo“) (viz příloha A.16 žaloby).

267    Výše uvedené výrazy byly předmětem jednání mezi účastníky.

268    Podle žalobkyň, které uvádějí, že neměly možnost vyjádřit se před přijetím napadeného rozhodnutí k popisu skutkového stavu zjištěného Komisí, nebyl zohledněn kontext. Žalobkyně se tak ptají, proč by měl být člen kartelové dohody vyloučen, jestliže nedováží dohodnuté množství. Z údaje týkajícího se společnosti Austria Draht nelze dovodit hrozbu jejího vyloučení, pojem „lo“ se vztahuje k „[panu G.]“ a překlad „liquidare“ pomocí „vyloučení“ je nepřesný. Pro účastníky tohoto setkání byla „Austria“ „nebezpečím“ a proto ji nelze považovat za člena klubu Italia.

269    Podle Komise je zájem účastníků setkání na stabilizaci kvót a cenové hladiny vyvarováním se nadměrné nabídky v Itálii zjevný. V projednávaném případě je rozumné se domnívat, že co se týče zastoupení společnosti Austria Draht panem G., musel pan G. respektovat kvótu, jež jí byla přidělena.

270    V projednávaném případě je pravděpodobnější, že účastníci setkání žádali pana G., aby jako zástupce společnosti Austria Draht v Itálii zajistil respektování kvóty, která jí byla přidělena. Celkově vzato by toto setkání mohlo být použito k prokázání toho, že díky své přítomnosti měl pan G. možnost seznámit se s nebezpečími vnímanými hlavními subjekty působícími v Itálii, což by mu podle toho umožnilo jednat.

271    Lze shrnout, že z výše uvedeného zaprvé vyplývá, že po přezkoumání dokumentů týkajících se čtrnácti setkání klubu Italia uvedených v napadeném rozhodnutí, na nichž byla prokázána přítomnost pana G., lze konstatovat účast této osoby na protisoutěžních dohodách jménem a na účet společnosti Austria Draht, včetně jednání týkajících se množství a cen.

272    Zadruhé je třeba také poukázat na to, že z těchto dokumentů vyplývá, že Austria Draht byla vnímána jako druhořadý subjekt, jehož chování bylo zapotřebí vyhodnotit, což někdy vedlo k odhadům prodaného množství či otázkám v tomto ohledu, aniž by byla tato společnost sama o sobě spojována s koordinací uskutečňovanou hlavními subjekty působícími na italském trhu. Role společnosti Austria Draht v rámci klubu Italia tedy není úplně srovnatelná s rolí hlavních subjektů působících na tomto trhu, jakými byly společnosti Redaelli, CB, Itas, ITC, Tréfileurope a následně SLM.

273    Zatřetí navzdory okrajové roli společnosti Austria Draht působící na italském trhu, kde byla vnímána jako druhořadý subjekt se ukazuje, že hlavní subjekty působící na tomto trhu několikrát v období protiprávního jednání zaznamenaly či upozornily na skutečnost, že společnost Austria Draht byla zastoupena panem G., který v rámci klubu Italia rovněž zastupoval společnost CB. Toto dvojí zastoupení tudíž představovalo výhodu jak pro tyto subjekty, které mohly ovlivnit faktor hospodářské soutěže, tak pro pana G., který mohl jednat se zohledněním podrobných informací získaných při účasti na setkáních klubu Italia.

15.  K jiným setkáním a k dokumentům uváděným v napadeném rozhodnutí

274    Předcházející závěry jsou podpořeny přezkumem dokumentů vztahujícím se k dalším setkáním uvedeným v napadeném rozhodnutí, a to těch, kde byla projednávána situace společnosti Austria Draht, aniž by byla zaznamenána přítomnost pana G., anebo těch, kde byla přítomnost pana G. zaznamenána a kde je dokonce upřesněno, že zastupoval společnost Austria Draht, avšak jednání se netýkalo konkrétně společnosti Austria Draht.

275    Jako příklad lze uvést, že na setkání ze dne 22. prosince 1997, kde byla přítomna přinejmenším společnost ITC, byla podle toho, co bylo uvedeno v oddíle týkajícím se tohoto setkání v příloze 3 napadeného rozhodnutí, předložena řada tabulek týkajících se množství „attrib“ (pravděpodobně přiděleného) různým zákazníkům různých dodavatelů včetně „Austria“ (pravděpodobně Austria Draht). Tabulka vypracovaná při příležitosti tohoto setkání odpovídá zákazníkům zásobovaným společnostmi Redaelli, ITC, Itas, Tréfileurope, SLM, Trame a Austria Draht.

276    V tabulce týkající se společnosti Austria Draht je možné vidět, jaké množství dodával tento subjekt, jakož i jiné dotčené subjekty, devíti vyjmenovaným zákazníkům, přičemž názvy dvou dalších zákazníků byly připsány ručně s údaji pro jednoho či druhého („PAMA“ a „RDB“) o množství dodávaném společností Austria Draht („200“ tun). Tyto jednotlivé tabulky ukazují, že členové klubu Italia měli k dispozici velmi přesné údaje o dodávaném množství a dodavatelích, od největších po ty menší, využívaných jednotlivými italskými zákazníky (viz příloha B.10 žalobní odpovědi, s. 179 a 180, a správní spis, s. 5333, 40-46).

277    Stejně tak více dokumentů uváděných ve spise ilustruje fakt, že členům klubu Italia byly známy přesné informace o množství prodaném společností Austria Draht a dalším jejich italským zákazníkům (viz např. příloha 3 rozhodnutí a příloha 10 žalobní odpovědi, s. 188 až 197, tabulky „Trefolo 2001“, rovněž převzaté na s. 221 až 229). Tyto informace umožňovaly různým členům klubu Italia poznat, jakou část přidělit společnosti Austria Draht.

278    Celkově vzato dokazují tyto dokumenty pokračující rozšiřování přesných informací v rámci klubu Italia o množství prodaném dodavateli různým zákazníkům, zejména pokud jde o společnost Austria Draht.

279    Z výše uvedených dokumentů proto dostatečně vyplývá, že se Austria Draht účastnila prostřednictvím pana G. a v rozsahu jemu svěřených činností různých postupů, o kterých bylo rozhodováno v rámci klubu Italia.

C –  K různým prohlášením uplatňovanými účastnicemi řízení

280    Prohlášení, v souvislosti se kterými žalobkyně uvádějí, že byly učiněny až po oznámení námitek nebo v rámci žádostí o získání ochrany před pokutami či jejich snížení, nemohou stačit ke zpochybnění závěru formulovaného v bodě 279 výše, který spočívá převážně na přezkumu údajů pocházejících z období sporné kartelové dohody – z poznámek z různých setkání, kterých se účastnili členové této kartelové dohody.

281    Tyto dobové údaje prokazují, že byl pan G. vnímán ostatními členy klubu Italia jako osoba zastupující společnost Austria Draht v Itálii. Rovněž nasvědčují tomu, že jako obchodní zástupce společnosti Austria Draht pro Itálii předával pan G. členům klubu Italia informace týkající se jeho činností a že v každém případě získával podrobné informace o činnostech soutěžitelů společnosti Austria Draht na italském trhu.

282    Navíc jsou tyto údaje, jak uvádí Komise, potvrzeny prohlášeními společností ITC a DWK v rámci jejich žádosti o shovívavost. Společnost ITC, která poskytla mnoho dokumentů týkajících se klubu Italia, tak jasně uvádí, že se pan G. účastnil těchto setkání za společnost CB, ale také jako „zástupce společnosti Austria Draht v Itálii“. Stejně tak, odkazuje-li společnost DWK na pana G., upřesňuje, že pan G. „zastupoval společnosti [CB] i Austria Draht v Itálii“ (viz přílohy B.4 a B.5 žalobní odpovědi).

283    Obsah prohlášení pana G., který v podstatě uvádí, že se za společnost CB účastnil setkání klubu Italia a že se nikdy nedopustil protisoutěžního jednání na účet společnosti Austria Draht nebo jí předával informace získané na setkáních klubu Italia, a z prohlášení poskytnutého jménem pana V. (společnost Tréfileurope), ze kterého vyplývá, že se pan G. nikdy neúčastnil kartelových dohod jménem společnosti Austria Draht, proto nestačí ke zpochybnění toho, co je možné vyvodit z výše citovaných důkazů, které z velké části pocházejí z rozhodné doby. Ve srovnání s těmito důkazy jsou tato prohlášení sama o sobě nedostatečná k popření závěrů, které lze vyvodit z ostatních důkazů ve spisu. Zvláště je třeba v této souvislosti odkázat na dostupné důkazy týkající se setkání ze dne 24. června 1997 (viz body 199 až 202 výše), které prokazují, že společnost CB představila pana G. společnosti Tréfileurope tak, že jej označila jako zástupce společnosti Austria Draht a že zejména díky tomuto prostředníkovi bude možné nalézt na italském trhu rovnováhu (viz přílohy A.2 a A.3 žaloby a příloha B.6 žalobní odpovědi).

284    To stejné platí pro obsah tří prohlášení poskytnutých žalobkyněmi dne 14. října 2011, tedy prohlášení zástupců společností ITC a Redaelli ze dne 27. července 2011 a prohlášení zástupce společnosti SLM ze dne 18. července 2011, která v podstatě tvrdí, že pan G. se setkání kartelové dohody účastnil toliko jménem a na účet společnosti CB a že, i když tyto tři osoby věděly, že zastupoval rovněž společnost Austria Draht, nikdy jim o této společnosti neposkytl informace. Tato prohlášení učiněná ve stadiu sporného řízení nestačí ke zpochybnění ostatních důkazů ve spisu. Ačkoliv i tato prohlášení umožňují prokázat, že zástupci těchto tří podniků věděli o tom, že pan G. zastupoval společnost Austria Draht v Itálii, tvrzení, která obsahují, podle nichž pan G. jednal pouze na účet společnosti CB, nebrání závěru, že pouhou svou přítomností na setkáních klubu Italia mu bylo umožněno seznámit se s informacemi protisoutěžní povahy o zákaznících a cenách. Mimo to ze spisu vyplývá, že za neexistence jiného rozumného vysvětlení lze předpokládat, že osobou, která několikrát předala informace týkající se konkrétní situace společnosti Austria Draht, je pan G.

285    Pokud jde o prohlášení učiněná jménem jiných podniků účastnících se klubu Italia, které byly zmíněny účastnicemi řízení, ukazuje se, že i když společnost CB neuvedla Austria Draht jako člena klubu Italia, lze to vysvětlit tím, že pan G. zastupoval převážně společnost CB, a nikoli Austria Draht a že byl považován za součást společnosti CB (viz např. jeho přítomnost na slyšení před Komisí v rámci delegaci zastupující společnost CB). Ze skutkových okolností a zejména ze zprávy společnosti Tréfileurope ze setkání se společností CB ze dne 24. června 1997 však vyplývá, že byl pan G. společností CB představen jako osoba zastupující společnost CB, ale také společnost Austria Draht, čehož bylo možné využít. Co se týká SLM, Redaelli a Trame, ani skutečnost, že tyto podniky výslovně nezmiňují společnost Austria Draht mezi různými členy klubu Italia nemůže stačit ke zpochybnění ostatních důkazů ve spisu. Tato absence odkazu však posiluje obecný dojem, který se podává z důkazů uvedených výše, podle kterých byla Austria Draht v každém případě považována za druhořadý subjekt na italském trhu.

D –  Doba trvání protiprávního jednání vytýkaného společnosti Austria Draht

286    Pokud jde o klub Italia, ze spisu prokazatelně vyplývá, že účast společnosti Austria Draht na kartelové dohodě začala setkáním ze dne 15. dubna 1997 a skončila 19. září 2002, kdy Komise provedla kontroly zejména v prostorách společností Redaelli, CB, Itas, ITC a Tréfileurope.

287    Ze spisu tedy prokazatelně vyplývá, že se společnost Austria Draht a tím pádem i společnost voestalpine od 15. dubna 1997 do 19. září 2002 účastnila klubu Italia prostřednictvím pana G., kterému Austria Draht svěřila prodej své APC v Itálii.

E –  Závěry k prvnímu žalobnímu důvodu

288    Z výše uvedeného vyplývá, že Komise právně dostačujícím způsobem prokázala důvody, jež vedly k přičtení jednání pana G. v rámci klubu Italia společnostem Austria Draht a voestalpine, co se týče činností, kterému mu byly svěřeny v Itálii.

289    První žalobní důvod je tedy třeba zamítnout.

III –  K druhému žalobnímu důvodu, založeném na tom, že se Komise nesprávně domnívala, že se žalobkyně účastnily jediného protiprávního jednání zahrnujícího konkrétně klub Italia a klub Evropa

290    V druhém žalobním důvodu společnosti voestalpine a Austria Draht uvádějí, že i kdyby Komise mohla přičíst společnosti Austria Draht protiprávní jednání jejího obchodního zástupce v Itálii v rámci klubu Italia, nemohla jí Komise přičíst účast na jediném protiprávním jednání zahrnujícím klub Italia a ostatní protisoutěžní ujednání, jak to učinila v napadeném rozhodnutí. Žalobkyně zejména tvrdí, že se Austria Draht neúčastnila celoevropských dohod a že nevěděla ani nemohla vědět o celkovém plánu.

291    Rovnou je třeba odmítnout argument žalobkyň, podle něhož by neúčast společnosti Austria Draht v curyšském klubu, na jižní dohodě či v klubu Evropa stačila k závěru, že se neúčastnily jediného protiprávního jednání. Z judikatury totiž vyplývá, že podniku lze takové protiprávní jednání vytýkat, je-li prokázáno, že tento podnik svým jednáním zamýšlel přispět ke společným cílům sledovaným všemi účastníky a že věděl o plánovaném nebo uplatňovaném protiprávním jednání jiných podniků sledujících tytéž cíle nebo ho mohl rozumně předvídat a byl připraven přijmout z toho plynoucí riziko. Podnik se tak může přímo účastnit jen některých protisoutěžních úkonů tvořících jediné protiprávní jednání, ale rovněž vědět o všech dalších protiprávních úkonech nebo je může rozumně předvídat a být připraven přijmout z toho plynoucí riziko, v kterémžto případě může Komise tomuto podniku přičíst odpovědnost za všechny protiprávní úkony tvořící takové protiprávní jednání (v tomto smyslu viz body 119 až 124 výše).

292    To je v projednávaném případě přístup zastávaný Komisí, která společnosti Austria Draht vytýká její účast na jediném protiprávním jednání jednak a zejména z důvodu její účasti na klubu Italia prostřednictvím jejího obchodního zástupce v Itálii pana B., a jednak na základě jasných nepřímých důkazů nasvědčujících tomu, že se společnost Austria Draht sporadicky zapojovala do protisoutěžních jednání na evropské úrovni, která ji umožnila poznat tuto úroveň kartelové dohody v raném stadiu (viz bod 64 výše).

293    V tomto ohledu, i když se jeví, že se cíle klubu Italia a klubu Evropa nepřekrývaly a mohly být dokonce protichůdné, jelikož se hlavní členové klubu Evropa snažily zejména koordinovat svou činnost ve snaze čelit vývozům směřujícím na sever Evropy od hlavních účastníků klubu Italia, kteří se snažili si tyto vývozy ulehčit, aby měli odbyt pro své výrobky, pravdou zůstává, jak bylo správně uvedeno v napadeném rozhodnutí, že celkový plán, který charakterizuje jediné protiprávní jednání definované Komisí, spočívá ve sledování společného cíle všemi těmito subjekty, a to omezení hospodářské soutěže na trhu s APC, ať již na evropské nebo národní úrovni. Cílem tohoto celkového plánu bylo dosáhnout a zaručit respektování všeobecné rovnováhy mezi jednotlivými ujednáními, která tvořila jediné protiprávní jednání, včetně dohod projednávaných v rámci klubu Evropa a klubu Italia (napadené rozhodnutí, body odůvodnění 610 až 621).

294    S těmito zjištěními je třeba přezkoumat argumenty účastnic řízení týkající se různých důkazů uplatňovaných Komisí v napadeném rozhodnutí k vymezení účasti žalobkyň na jediném protiprávním jednání.

A –  Účast na části jediného protiprávního jednání

295    Za účelem prokázání účasti žalobkyň na jediném protiprávním jednání, Komise především uvedla, že se společnost Austria Draht „přímo účastnila klubu Italia prostřednictvím svého obchodního zástupce v Itálii […] [pana G.] od 15. dubna 1997 do 19. září 2002“ (napadené rozhodnutí, bod 769 odůvodnění) (viz body 76 až 82 výše).

296    Z přezkumu provedeného v rámci prvního žalobního důvodu vyplývá, že i když Komise v projednávané věci nedisponuje důkazy, které by ji umožnily prokázat, že společnost Austria Draht mohla mít jakoukoli informaci o protisoutěžním chování svého obchodního zástupce na různých setkáních klubu Italia, kterých se účastnil, je nicméně oprávněna, z důvodů uvedených v napadeném rozhodnutí v této souvislosti, uzavřít, že mezi obchodním zástupcem a zastoupeným existovala, co se týče činností svěřených panu G. společností Austria Draht, hospodářská jednotka (viz body 167 až 178 výše).

297    Tato nevědomost společnosti Austria Draht o protisoutěžním jednání jejího obchodního zástupce však nemá vliv na vymezení účasti společnosti Austria Draht na klubu Italia ani na splnění podmínky spojené s účastí na části jediného protiprávního jednání, pokud se jedná o prokázání účasti uvedeného podniku na takovém protiprávním jednání. V prvním i druhém případě je třeba mít za to, že jelikož tvoří pan G. a společnost Austria Draht jeden hospodářský subjekt, je zastoupený odpovědný z hlediska práva hospodářské soutěže za protiprávní jednání obchodního zástupce spáchaného v rámci svěřených činností.

298    Pokud pan G. jednal v rámci klubu Italia na účet společnosti Austria Draht, tedy v rámci činností mu svěřených, je považován za osobu jednající jménem společnosti Austria Draht, čím zakládá odpovědnost svému zastoupenému.

B –  Znalost celoevropské úrovně kartelové dohody

299    Je třeba poukázat na to, že Komise výslovně v rozhodnutí uvedla, že „neshledává společnost Austria Draht odpovědnou [za] přímou účast na curyšském klubu nebo klubu Evropa“ (napadené rozhodnutí, bod 652 odůvodnění).

300    Přezkum skutkových okolností ostatně osvědčuje odůvodněnost takového posouzení, když ze spisu nevyplývá, že by Komise mohla žalobkyním vytýkat jednání stejné povahy jako to, které mohla Komise přičíst společnosti Austria Draht prostřednictvím pana G. v souvislosti s klubem Italia na jiném území než v Itálii, kde Austria Draht prodávala APC. Proto pokud je možné vzhledem k důkazům uvedeným v prvním žalobním důvodu identifikovat jména italských zákazníků společnosti Austria Draht a vidět název Austria Draht (nebo přinejmenším iniciály „AD“) v tabulce o rozdělení kvót pro Itálii, objevují se takové údaje jenom ve vztahu k italskému území.

301    V každém případě, i když Komise uvádí, že nepovažuje společnost Austria Draht odpovědnou za přímou účast v curyšském klubu (který skončil před 15. dubnem 1997) nebo klubu Evropa, rovněž uvádí „jasné nepřímé důkazy nasvědčující tomu, že se společnost Austria Draht sporadicky zapojovala do protisoutěžních jednání na evropské úrovni a že tedy v raném stadiu věděla o celoevropské úrovni kartelové dohody“ (napadené rozhodnutí, bod 652 odůvodnění) (viz bod 83 výše).

1.     Důkazy uvedené v napadeném rozhodnutí

302    Za účelem prokázání „individuálního vědomí o účasti na celkovém systému“ předložila Komise o  společnosti Austria Draht vícero důkazů (viz bod 83 výše).

303    Komise zaprvé uvedla, že již mezi roky 1995–1996, tedy dlouho před 15. dubnem 1997 vymezeným jako začátek účasti společnosti Austria Draht na protiprávním jednání, se tato společnost účastnila setkání curyšského klubu, na kterém se připomínala možná nová dohoda o kvótách. Komise tady jako příklad uvedla poznámky ze setkání ze dne 28. května 1995 a 9. ledna 1996 (napadené rozhodnutí, bod 653 odůvodnění).

304    Zadruhé podle Komise přiznala společnost Austria Draht účast na několika setkáních klubu Evropa, o nichž tvrdí, že neměla protisoutěžní obsah. Jedná se o setkání ze dne 14. října 1998, 9. listopadu 1998, 28. února 2000 a 27. září 2001. V tomto ohledu se Komise domnívala, že přinejmenším na setkání ze dne 28. února 2000 byla nadnesena otázka objemu a cen. Stejně tak je v napadeném rozhodnutí uvedeno, že během setkání ze dne 27. září 2001 byl zástupce společnosti Austria Draht vyzván zaměstnancem společnosti DWK k účasti na rozšířeném klubu Evropa (napadené rozhodnutí, body 652 a 653 odůvodnění).

305    Zatřetí Komise uvedla, že na setkání klubu Italia ze dne 16. prosince 1997 (kde nebyl pan G. přítomen) bylo zmíněno, že společnost Austria Draht „nebyla součástí klubu [Evropa], ale přála si zůstat informována.“ Komise dále uvedla, že na pozdějším setkání klubu Italia, kterého se pan G. účastnil za společnost Austria Draht, byli účastníci informováni o jednáních a dohodách v rámci klubu Evropa. Nakonec Komise uvedla, že vícero nepřímých důkazů svědčí o tom, že v období celoevropského rozšiřování se Austria Draht zapojila do jednání o přidělení kvót a zákazníků v určitých zemích a účastnila se prostřednictvím svého obchodního zástupce v Itálii, pana G., nejméně šesti setkání věnovaných rozšiřování klubu Evropa [setkání ze dne 27. září 2001, 10. a 11. října 2001, 6. listopadu 2001, během nichž byl pan G. mimo jiné označen jako možný národní koordinátor pro Itálii, spolu s panem A. (Itas) a panem C. (CB), ze dne 5. a 6. června 2002, 1. července 2002 a 2. července 2002] (napadené rozhodnutí, bod 653 odůvodnění).

306    Vzhledem k těmto skutečnostem Komise uzavřela, že „účastí na klubu Italia Austria Draht věděla nebo měla vědět o tom, že koluze v rámci tohoto klubu byla součástí celkového plánu na stabilizaci trhu s APC a předejití poklesu cen, plánu, který klub Italia sdílel s celoevropskými ujednáními“ (napadené rozhodnutí, bod 654 odůvodnění).

2.     Analýza důkazů uvedených v napadeném rozhodnutí

a)     Důkazy týkající se curyšského klubu

307    Pokud jde o důkazy uváděné v souvislosti se dvěma setkáními curyšského klubu, kterých se měla společnost Austria Draht účastnit, je třeba připomenout obsah uvedených důkazů.

 K setkání ze dne 28. května 1995

308    Obsah setkání curyšského klubu ze dne 28. května 1995 je uveden v příloze 2 napadeného rozhodnutí. Jedná se o setkání konané v Barceloně (Španělsko) při setkání Eurostress Information Service (ESIS), hlavního profesního sdružení výrobců APC v Evropě, jehož byla Austria Draht členem.

309    V tomto ohledu je třeba připomenout, že obecně Komise uvedla, že setkání ESIS, se sídlem v Düsseldorfu (Německo), nejsou sama o sobě považována za protisoutěžní. Komise však uvedla, že účastníci kartelové dohody se někdy při takovýchto setkáních ESIS neformálně scházeli, aby jednali a dohodli se na kvótách, cenách a uspořádání zákazníků. K doložení tohoto tvrzení uvádí Komise dokumenty, které ji předložil Bundeskartellamt a ze kterých vyplývá, že:

„Ráno prvního dne [setkání ESIS] bylo ve skutečnosti využito účastníky k vedení neformálních jednání. Jako vždy, když probíhala setkání ESIS ve více dnech, to nebylo nic neobvyklého. Tato neformální jednání měla za cíl uzavřít dohody pro vnitřní trh […]“ (napadené rozhodnutí, bod 97 odůvodnění).

310    V příloze 2 napadeného rozhodnutí v oddíle týkajícím se setkání curyšského klubu ze dne 28. května 1995 Komise uvedla, že byly zastoupeny podniky Tréfileurope, Nedri, WDI, DWK, Tycsa a Emesa, tedy stálí členové jakož i „Austria“. Podle Komise znamená tento pojem společnost Austria Draht vzhledem k tomu, že tato společnost potvrdila ve své odpovědi na oznámení námitek svou účast na tomto setkání.

311    V příloze 2 napadeného rozhodnutí v oddíle týkajícím se tohoto setkání uvádí Komise body týkající se jednání na setkání curyšského klubu ze dne 28. května 1995 takto:

–        „prohlášení (pravděpodobně oznámeno [zástupci společnosti Redaelli]), podle něhož přijal klub snížení vývozů [do Itálie] a zvýšení dovozů (do Evropy) výrobků pocházejících z Itálie. Dodal, že ‚Aldé‘ je ‚považováno za dovoz‘ “;

–        „oprava číselných údajů pro Rakousko a Španělsko“;

–        „jednání týkající se Itálie. Je otázkou, jak dodržovat vývozní kvóty požadované italskými výrobci. [Zástupce Redaelli] hrozí zablokováním trhů. Nechce zvýšit ceny ani je stanovit ostatním“;

–        „Tycsa […] se ptá, zda jsou ostatní členové klubu připraveni ustoupit. Odpovědí je, že nikdo“;

–        „z toho vyplývá nová snaha o stanovení kvót na základě prodejů, přičemž se odkazuje na objemy prodané společnostmi A[ustria]D[raht], WDI, Köln [DWK], Tréfil[europe], Nedri, Tycsa, Eme[sa]. Italští výrobci jsou uvedeni zvlášť: [Redaelli] + [ITC] + [M. C.] (CB) + Itas“;

–        „setkání je uzavřeno 1) stanoviskem italských výrobců ([zástupce Redaelli] nabízí 20 000 [tun] maximálně [a] žádá, kdy to přijmou CB a Itas?) 2) určením nového setkání v Amsterdamu dne 8. června“.

312    Tyto informace pocházejí jednak z odpovědi společnosti Emesa ze dne 25. října 2002 na žádost Komise o informace, ve které Emesa poukazuje na několik „neoficiálních setkání se členy ESIS“, jejichž předmětem bylo „jednání o cenách, kvótách a návrzích smluv s velkými zákazníky“, a jednak z poznámek společnosti Emesa předložené společností ArcelorMittal dne 28. června 2007, které obsahují poznámky pana P., zástupce společnosti, z tohoto setkání (viz příloha A.41 žaloby a správní spis s. 11491 a 11500 a příloha B.11 žalobní odpovědi).

313    Ačkoli z přezkumu výše uvedených dokumentů lze skutečně konstatovat, že poznámky pana P. ze setkání curyšského klubu ze dne 28. května 1995 v podstatě obsahují údaje, jež jsou převzaté Komisí v napadeném rozhodnutí, toto konstatování nestačí k odůvodnění závěrů učiněných v souvislosti se společností Austria Draht.

314    Zaprvé z odpovědi společnosti Emesa na žádost Komise o informace vyplývá, že účastníky setkání curyšského klubu ze dne 28. května 1995 byly společnosti Tréfileurope, Nedri, WDI, DWK, Tycsa a Emesa, jimž odpovídají jména osob uvedených v této odpovědi v souvislosti s tímto setkáním. Z této odpovědi rovněž vyplývá, že na žádném z 21 „neformálních setkání se členy ESIS“, na které poukazuje společnost Emesa za období od 9. června 1994 do 27. září 2001, není název společnosti Austria Draht ani jednoho z jejích zástupců uváděn mezi jmény účastníků.

315    Zadruhé z odpovědi žalobkyň na oznámení námitek vyplývá, že oproti tomu, co tvrdí Komise, potvrdila Austria Draht toliko svou přítomnost na setkání ESIS konaném v květnu 1995, nikoli na „neformálním setkání s členy ESIS“, na které poukazuje společnost Emesa. Žalobkyně rovněž předložily relevantní důkazy prokazující, že zástupce společnosti Austria Draht na setkání ESIS přijel do Barcelony až 29. května, a nikoli 28. května, kdy se konalo neformální setkání uváděné společností Emesa (příloha A.7 žaloby, s. 835 až 837 žaloby).

316    K tomuto bodu Komise uvádí, že nelze vyloučit, že se zástupce společnosti Austria Draht účastnil „druhé části“ uváděné v poznámkách společnosti Emesa po svém příjezdu do Barcelony. Toto tvrzení však není podloženo přesvědčivými důkazy zejména s ohledem na to, že tuto osobu nikdo v poznámkách pana P. neuváděl. Navíc z napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise uznává, že se neformální setkání konaná při setkáních ESIS obecně odehrávala „ráno prvního dne“ (viz bod 299 výše).

317    Zatřetí, pokud jde o obsah informací vyplývajících z poznámek pana P. ze setkání ze dne 28. května 1995, které jsou v podstatě převzaty v napadeném rozhodnutí (viz bod 311 výše), je třeba poukázat na to, že jediný odkaz, který by se mohl týkat společnosti Austria Draht, spočívá v tom, že v „první části“ je uveden výčet množství prodaného některými subjekty a při této příležitost se uvádí iniciály „AD“ doprovázené číslem „947“, následované číslem „1 500“ a údaj „final 1 500“ (tento poslední údaj je nesprávně převzat ve formě „500“ v přepsané a přeložené verzi, která je přílohou originálních poznámek pana P.). Poznámky pana P. rovněž uvádí takové údaje pro společnosti WDI, DWK, Tréfileurope, Tycsa, Emesa a Nedri.

318    K dotazu na význam takového odkazu žalobkyně uvedly, že kromě nepřítomnosti zástupce společnosti Austria Draht na tomto neformálním setkání, je třeba poukázat na to, že poznámky pana P. odkazují, pokud zmiňují vývozní kvóty do zbytku Evropy vyžadované výrobci se sídlem v Itálii, na odhadovaný podíl 1,5 pro „Austria“, což odpovídá množství „1 500“ prodanému nebo požadovanému nikoli společností Austria Draht, ale výrobci se sídlem v Itálii. Komise nebyla schopna tento výklad, který se vzhledem k poznámkám jeví jako možný, zpochybnit.

319    Pokud jde o údaj „pan T. [zástupce společnosti DWK] + Austria“, který se v poznámkách pana P. objevuje, neexistuje zvláštní důvod se domnívat, že by tento výraz jednoduše odkazoval na Rakousko, ale musí být vykládán jako odkaz na společnost Austria Draht. Takový výklad by v zásadě měl vyplývat také ze seznamu účastníků neformálního setkání ESIS předloženého společností Emesa. Kromě toho ze spisu vyplývá, že to byl často zástupce společnosti DWK, kdo jednal jako koordinátor účastníků kartelové dohody o  Rakouska (viz např. informace týkající se setkání klubu Evropa ze dne 27. září 2001).

320    Na závěr lze uvést, že žádný důkaz uváděný Komisí přesvědčivým způsobem neprokazuje účast zástupce společnosti Austria Draht na setkání curyšského klubu ze dne 28. května 1995, jehož obsah ostatně neumožňuje mít průkazně za to, že se společnost Austria Draht mohla účastnit nebo dokonce věděla o jednáních curyšského klubu týkajících se kvót, jež měly být přiděleny italským výrobcům, aby se snížil konkurenční tlak, který vyvíjeli mimo Itálii.

 K setkání ze dne 9. ledna 1996

321    Obsah setkání curyšského klubu ze dne 9. ledna 1996 je uveden v příloze 2 napadeného rozhodnutí. Jedná se o setkání konané v Bruselu (Belgie) při setkání ESIS.

322    V příloze 2 napadeného rozhodnutí v oddíle týkajícím se tohoto setkání Komise uvedla, že tam byly zastoupeny společnosti Tréfileurope, Nedri, WDI, DWK, Tycsa a Emesa, jakož i společnosti Redaelli a Austria Draht. Žalobkyně přiznávají přítomnost pana Ro., jednoho z řídících pracovníků společnosti Austria Draht, na setkání ESIS (viz příloha A.7 žaloby, s. 54).

323    V příloze 2 napadeného rozhodnutí v oddíle týkajícím se tohoto setkání uvádí Komise body týkající se setkání curyšského klubu ze dne 9. ledna 1996 takto:

–        „jednání týkající se Itálie. Bylo poznamenáno, že na setkání ze dne 19. září dospěli italští výrobci k (vnitřnímu) konsenzu. Připomenuto, že je čas nalézt společné řešení systému kvót podle pana [T.] [ze společnosti DWK]‚ bez ohledu na to, co to znamená“;

–        „jednání mezi členy klubu o budoucnosti klubu – Tréfileurope (pan [Pe]) prohlašuje, že bez systému kvót se vše rozpadne. Podle něj to není ‚šílená válka‘. Poukazuje na to, že smlouvy pro rok 1996 jsou uzavřeny a navrhuje počkat na ‚návrhy‘ “;

–        „NDI, WDI, Austria Draht a Emesa vyjadřují pochybnosti nad možností znovuzavedení [systému kvót] a Tycsa doporučuje prokázat profesionalismus“;

–        „zdá se, že pro zavedení nového systému kvót jsou: Tycsa, Emesa, Nedri (NDI), Austria Draht a WDI. Francouzi jsou proti. WDI také prohlásila, že nevidí důvod být v současnosti v klubu“;

–        „jednání o stanovení dočasného přidělení kvót se nicméně konalo. Tabulka (vyjádřená v procentech) byla projednávána podle zemí a pouze informativně [pro] DWK + Trefd[Tréfilarbed], FU[Fontainunion], STCO [Sainte Colombe], WDI, NDI, I [Itálie], AU [Austria Draht], SP [Španělsko, tzn. skupiny Emesa a Tycsa] na základě trhu z roku 1994. Dotčenými zeměmi jsou ‚D-F-I-NL-UBL-SP-AUS‘ “.

324    Tyto informace pocházejí jednak z odpovědi společnosti Emesa ze dne 25. října 2002 na žádost Komise o informace, ve které Emesa několikrát poukázala na „neformální setkání se členy ESIS“, jejímž předmětem bylo „jednání o cenách, kvótách a návrzích smluv s velkými zákazníky“, a jednak z poznámek společnosti Emesa předložené společností ArcelorMittal dne 28. června 2007, které obsahují poznámky pana P., zástupce Emesa, z tohoto setkání (viz příloha A.41 žaloby, přílohy B.9, B.11 a B.13 žalobní odpovědi, příloha G.14 odpovědi Komise na organizační procesní opatření).

325    Vzhledem k těmto důkazům lze učinit tři poznámky v souvislosti se společností Austria Draht.

326    Zaprvé účast společnosti Austria Draht na tomto setkání není zpochybňována. To je důležité, neboť název Austria Draht není uveden na seznamu účastníků neformálního setkání ESIS předloženého společností Emesa. Navíc, na rozdíl od seznamu účastníků setkání pana P. v jeho poznámkách ze setkání ze dne 28. května 1995, poznámky, které vyhotovil na setkání ze dne 9. ledna 1996, odkazují na jména zástupců účastnících se podniků i na země, jež zastupují. Je tak zmíněno Rakousko, Nizozemsko, Belgie a Francie, ale rovněž „AD“, „NDI“ či „pan [P.] [ze společnosti Tréfileurope]“.

327    Odkaz na Rakousko se již tedy nejeví jako anomálie, ale jako upřesnění k osobě pana T., zástupce společnosti DWK (viz bod 319 výše) a, v každém případě, účast společnosti Austria Draht na setkání není zpochybňována.

328    Zadruhé, jak uvádí Komise, je možné se domnívat, že při příležitosti setkání ze dne 9. ledna 1996 věděl zástupce společnosti Austria Draht o potížích klubu Evropa s koordinací klubu Italia. Je třeba tady poukázat na to, že jedním z přítomných podniků tohoto setkání je společnost Redaelli, která v tomto období kartelové dohody zastupovala hlavní členy klubu Italia v jednáních s curyšským klubem. Z obsahu tohoto setkání, který je uveden v rukopisných poznámkách vyhotovených v rozhodné době, tak vyplývá, že vzhledem k výše uvedených potížím bylo uvažováno o zavedení nového systému kvót přidělených italským výrobcům, aby se snížil konkurenční tlak, který vyvíjeli mimo Itálii.

329    Tato vývozní kvóta představuje jeden z klíčových prvků celkového plánu, který charakterizuje jediné protiprávní jednání, neboť směřuje ke koordinaci členů curyšského klubu se soutěžiteli účastnícími se klubu Italia.

330    Zatřetí, jak uvádí žalobkyně, je také možné poukázat na to, že Austria Draht s dalšími podniky, vyjádřila pochybnosti o zavedení systému kvót. Tyto pochybnosti však mohou být vyvážené skutečností, že byla Austria Draht v této souvislosti rovněž nakloněna novému systému kvót.

331    V každém případě žalobkyně uvádějí, že hned po setkání curyšského klubu ze dne 9. ledna 1996 bylo při příležitosti setkání klubu Italia ze dne 13. února 1996, kde byli přítomni zástupci společností Redaelli, (stejná osoba, která byla přítomna na setkání ze dne 9. ledna 1996), CB (pan C.), ITC a Itas a kde bylo jednáno o přístupu vůči cizincům, uvedeno, že „si Austria Draht nepřeje vstoupit“ (viz oddíl odpovídající tomuto setkání v příloze 3 napadeného rozhodnutí, příloha A.42 žaloby). Toto tvrzení vyplývá z rukopisných poznámek zástupce společnosti ITC z tohoto setkání.

332    Takový údaj nasvědčuje tomu, že přinejmenším v případě zástupce společnosti Redaelli, který je hlavním strůjcem koordinace curyšského klubu a klubu Italia, se „pochybnosti“, které měly být vyjádřeny zástupcem společnosti Austria Draht na setkání curyšského klubu ze dne 9. ledna 1996 podle toho, co bylo zaznamenáno zástupcem společnosti Emesa během tohoto setkání, blížily spíše skutečnému distancování se od obsahu jednání protisoutěžní povahy, které se na tomto setkání mohlo odehrát.

333    Stejně tak pokud jde o tabulku, která je uváděna v poznámkách ze setkání ze dne 9. ledna 1996 vyhotovených panem P. (viz příloha B.13 žalobní odpovědi), je třeba poukázat na to, že tato tabulka, o níž se uvádí, že byla předložena „pouze informativně“, jen reprodukuje, co se týká sloupce „Aus“ údaje totožné s těmi převzatými v bodě 149 odůvodnění napadeného rozhodnutí v souvislosti s rokem 1994, ke kterým Komise uvedla, přebírajíc údaje poskytnuté žadatelem o ochranu před pokutou – společností DWK, že se „Austria Draht neúčastnila curyšského klubu, ale několikrát byla v tabulce pouze ‚pro úplnost‘ uvedena“.

334    Žalobkyně mimoto uvádějí, že kromě výše uvedených skutečností ze spisu vyplývá, že se Austria Draht neúčastnila mnoha setkání curyšského klubu či klubu Evropa, které následovaly po setkání ze dne 9. ledna 1996.

335    V tomto kontextu lze předpokládat, jak tvrdí žalobkyně, že i když byl zástupce společnosti Austria Draht na setkání ESIS přítomný setkání curyšského klubu ze dne 9. ledna 1996, jehož obsah je zaznamenán v poznámkách pana P., neposkytl tento zástupce o společnosti Austria Draht žádnou informaci. Lze rovněž předpokládat, že i když zástupce společnosti Austria Draht mohl vědět o jednáních týkajících se kvót, které měly být přiděleny italským výrobcům, aby se snížil konkurenční tlak, který vyvíjeli mimo Itálii, což nevyplývá jasně z písemností ve spisu, uvedl, že se Austria Draht nebude této dohody účastnit.

336    Proto je třeba dospět k závěru, že z výše uvedeného vyplývá, že Komise se může domnívat, že byl zástupce společnosti Austria Draht přítomný na setkání curyšského klubu ze dne 9. ledna 1996 a že byl při této příležitosti informován o jednom z klíčových prvků celkového plánu, který charakterizuje jediné protiprávní jednání, a to o existenci jednání mezi stálými členy a hlavními italskými výrobci zastoupenými společností Redaelli o přidělení kvót italským výrobcům, aby se snížil konkurenční tlak, který vyvíjejí mimo Itálii.

337    Třebaže se Komise nemůže dovolávat výše uvedených důkazů k prokázání účasti společnosti Austria Draht v curyšském klubu, jak ostatně ani nečinila, může na ně nicméně odkázat, jak učinila v bodě 652 odůvodnění napadeného rozhodnutí jako na „nepřímé důkazy nasvědčující tomu, že se Austria Draht sporadicky zapojovala do protisoutěžních jednání na evropské úrovni a že tedy v raném stadiu věděla o celoevropské úrovni kartelové dohody“.

338    Skutečnost, že tato znalost předcházela začátku období protiprávního jednání vymezeného Komisí, co se týče žalobkyň, nemá v tomto ohledu žádný vliv.

b)     Důkazy týkající se klubu Evropa

339    Je třeba připomenout obsah důkazů uváděných Komisí k setkáním klubu Evropa, kterých se měla společnost Austria Draht přímo účastnit prostřednictvím svých zaměstnanců, a nikoli prostřednictvím pana G., svého obchodního zástupce pro Italii.

340    Na úvod je nutné uvést, že třebaže Komise v napadeném rozhodnutí uvádí přinejmenším čtyři setkání klubu Evropa, tedy setkání ze dne 14. října 1998, 9. listopadu 1998, 28. února 2000 a 27. září 2001, ve svých písemnostech odkazuje rovněž na setkání ze dne 25. září 1997, kterého se měl zástupce Austria Draht účastnit a kde, podle toho, co uvedla Nedri v rámci své žádosti o shovívavost, probíhala jednání o cenách. V každém případě se ukazuje, že žalobkyně dostatečně prokazují, oproti tvrzení Nedri, které však není podpořeno dalšími důkazy, že zástupce společnosti Austria Draht nemohl být přítomen v Düsseldorfu a účastnit se tohoto setkání, neboť byl toho dne v Salcburku (Rakousko) (příloha A.7 žaloby, s. 46 a s. 815 a 816). Ukazuje se také, že Komise neuvedla v příloze 2 napadeného rozhodnutí v oddíle týkajícím se setkání klubu Evropa ze dne 25. září 1997 mezi účastníky zástupce společnosti Austria Draht.

341    V tomto kontextu nic přesvědčivým způsobem neprokazuje, že se mohla společnost Austria Draht účastnit či dokonce vědět o jednáních klubu Evropa týkajících se dohody o cenách probíhající na setkání ze dne 25. září 1997. Je nutné také obecněji konstatovat vzhledem k důkazům předloženým k tomuto bodu Komisí, že prohlášení společnosti Nedri učiněná v její žádosti o shovívavost o  společnosti Austria Draht nejsou ani sebeusvědčující ani nejsou potvrzena dalšími důkazy poskytnutými tímto podnikem.

 K setkání ze dne 14. října 1998

342    Obsah tohoto setkání, které se konalo v Düsseldorfu, je uveden v příloze 2 napadeného rozhodnutí, kde se v příslušném oddíle uvádí, že se týkalo „obecného vývoje na trhu EU v roce 1999“ a že „Nedri a Tréfileurope potvrzují přítomnost společnosti Austria Draht“.

343    Na tomto setkání byly zastoupeny stálé podniky a společnost Austria Draht.

344    Tyto informace pocházejí převážně z informací poskytnutých v rámci žádosti společnosti Nedri o shovívavost, která zmiňuje jméno zástupce společnosti Austria Draht jako osoby přítomné a mimoto z informací poskytnutých ze stejného důvodu společností Tréfileurope, která zmiňuje přítomnost „Rakušanů“ na tomto setkání (příloha B.7 žalobní odpovědi, přílohy H.8 až H.10 odpovědi Komise na důkazní opatření).

345    Vzhledem k dokumentům předloženým Komisi k tomuto bodu je však třeba konstatovat, že výše uvedené informace poskytnuté podniky, které žádají o snížení vlastní sankce poté, co byly podrobeny kontrole Komise, neprokazují – striktně vzato – skutečnosti, které by mohly být kvalifikovány jako protisoutěžní dohody.

346    Podle Komise je odkaz na „jednání o vývoji na evropském trhu“ „eufemismus“ používaný společností Nedri v její žádosti o shovívavost. Toto tvrzení učiněné v roce 2002 v souvislosti se setkáním z roku 1998 tak nemá požadovaný stupeň přesnosti k tomu, aby bylo možné dovodit, že Austria Draht mohla vědět o celkovém plánu, který charakterizuje jediné protiprávní jednání.

347    Stejně tak se ukazuje, že tvrzení učiněná společností Tréfileurope jsou velmi obecná. Zmínka o přítomnost „Rakušanů“ v Düsseldorfu co se týče setkání ze dne 14. října 1998 nestačí k prokázání toho, že při této příležitosti se Austria Draht účastnila setkání, jehož cíle byly protisoutěžní, z důvodu, že podle Tréfileurope uvedené setkání zapadá do skupiny setkání, na nichž probíhala protisoutěžní jednání.

348    Přítomnost Austria Draht na setkání ze dne 14. října 1998 není sama o sobě určující a nemůže být uváděná Komisí k dostatečnému prokázání, že se jedná o „nepřímý důkaz nasvědčující tomu, že se Austria Draht sporadicky zapojovala do protisoutěžních jednání na evropské úrovni a a že tedy v raném stadiu věděla o celoevropské úrovni kartelové dohody“. Za tímto účelem by Komise musela také prokázat protisoutěžní povahu dotčených jednání s přesnějšími důkazy než obecnými, málo jasnými či nedostatečně přesnými tvrzeními, učiněnými žadateli o shovívavost.

 K setkání ze dne 9. listopadu 1998

349    Obsah tohoto setkání, které se odehrálo v Düsseldorfu, je uveden v příloze 2 napadeného rozhodnutí, kde je v odpovídajícím oddíle uvedeno, že toto podle Tréfileurope „půlroční setkání ESIS“, mělo podle Nedri za cíl „jednání o vývoji trhu EU v roce 1999“.

350    Stejně jako předcházející informace, pocházejí tyto informace převážně z žádosti Nedri o shovívavost, v níž je odkazováno na stejné osoby jako ty, které byly přítomny na setkání ze dne 14. října 1998 (příloha B.7 žalobní odpovědi, příloha H.10 odpovědi Komise na důkazní opatření).

351    Tréfileurope ve své žádosti o shovívavost zmínila toliko existenci půlročního setkání ESIS, aniž by uvedla osoby přítomné na tomto setkání (příloha H.9 odpovědi Komise na důkazní opatření).

352    Rovněž je třeba konstatovat, že pouhá přítomnost zástupce společnosti Austria Draht na setkání ESIS nestačí z hlediska důkazů k prokázání toho, že se jedná o „nepřímý důkaz nasvědčující tomu, že se Austria Draht sporadicky zapojovala do protisoutěžních jednání na evropské úrovni, a že tedy v raném stadiu věděla o celoevropské úrovni kartelové dohody“. Toto setkání tedy není rozhodující.

 K setkání ze dne 28. února 2000

353    Obsah tohoto setkání, které se konalo v Düsseldorfu, je uveden v příloze 2 napadeného rozhodnutí, kde se v příslušném oddíle uvádí, že se toto setkání týkalo „uskutečňování dohody z května 1997“ a „jednání o uskutečněných prodejích“.

354    Podniky zastoupenými na tomto setkání byly Tréfileurope, Nedri, WDI, DWK a Tycsa, jakož i Redaelli, Austria Draht, ITC a Socitrel.

355    Tyto informace pocházejí z žádosti společnosti Nedri o shovívavost ze dne 23. října 2002 (viz správní spis s. 7593).

356    V oddíle přílohy 2 napadeného rozhodnutí týkající se setkání klubu Evropa ze dne 28. února 2000 se rovněž poukazuje na zápisky ze setkání ESIS připravené tímto sdružením s datem „29. února 2000“ a předané Komisi společností Austria Draht (viz příloha A.44 žaloby), s tímto obsahem:

„Pan [T.] [ze společnosti DWK] poukázal na to, že navzdory růstu objemu na evropském trhu, nelze dosáhnout žádného zvýšení cen APC. Jelikož hrozí, že bude tato tendence přetrvávat, je naprosto nezbytné ji zvrátit. Zdá se však nemožné tohoto cíle dosáhnout“.

357    Ani v tomto případě nejsou dokumenty uváděné Komisí ve spojitostí se společností Austria Draht velmi přesvědčivé.

358    Na jedné straně, pokud se jedná o „provádění dohody z května 1997“ a o „jednání o uskutečněných prodejích“ zmiňovaných společností Nedri, z tabulky týkající se tohoto setkání, která je uvedena v příloze 2 napadeného rozhodnutí vyplývá, že dotčené prodeje byly prodeje uskutečněné za jednotlivá čtvrtletí roku 1999 stálými členy, tedy podniky Tréfileurope, Nedri, WDI, DWK, Tycsa a Emesa. Austria Draht není v této tabulce zmíněna.

359    Pokud jde o „dohodu z května 1997“, z přílohy 2 napadeného rozhodnutí vyplývá, že ve dnech 12. a 13. května 1997 v Lyonu (Francie) byla stálými členy, jež byly všichni přítomni na tomto setkání, uzavřena „dohoda o kvótách“. Podle této dohody si šest výrobců mělo čtvrtletně vyměňovat informace o svých prodejích. Přítomnost společnosti Austria Draht na tomto setkání, k němuž má Komise k dispozici informace pocházející od společností Nedri, Tréfileurope, Emesa a Arcelor España (v případě posledně jmenované společnosti prostřednictvím poznámek společnosti Emesa předložených v roce 2007), nebyla zaznamenána.

360    Za předpokladu, že by se zástupce společnosti Austria Draht skutečně účastnil setkání, jak uvádí Nedri, jeho přítomnost by společnosti Austria Draht umožnila získat informace o existenci „dohody z května 1997“ a o prodejích uskutečněných v roce 1999 jednotlivými stálými členy klubu Evropa. V takovém případě by setkání klubu Evropa ze dne 28. února 2000 představovalo „nepřímý důkaz nasvědčující tomu, že se Austria Draht sporadicky zapojovala do protisoutěžních jednání na evropské úrovni a že tedy v raném stadiu věděla o celoevropské úrovni kartelové dohody“.

361    Nicméně vzhledem k tomu, že byla přítomnost společnosti Austria Draht na tomto setkání uvedena toliko jedním z jejích účastníků, a to společností Nedri, je třeba konstatovat, že toto tvrzení samo o sobě nemůže stačit k prokázání přítomnosti společnosti Austria Draht na jednáních probíhajících mezi stálými členy o jejich dohodě uzavřené v květnu 1997. Stejně tak je třeba se ptát, z jakého důvodu mohly být informace uváděné Nedri projednávány před osobou, která zastupovala společnost, jež nebyla součástí dotčené dohody. Zdá se pravděpodobnější, že dotčená jednání probíhala mimo oficiální rámec ESIS při příležitosti neformálního setkání šesti výrobců klubu Evropa.

362    Na druhé straně vzhledem k poznámkám ze setkání ESIS připravených tímto sdružením a předložených žalobkyněmi se jeví, že seznam osob přítomných na setkání ze dne 28. února 2000 (setkání uváděné Nedri) a na setkání ze dne 29. února 2000 (setkání uváděné ESIS) se neshoduje. Podle Nedri, jejíž prohlášení převzala Komise, byly na setkání klubu Evropa ze dne 28. února 2000 přítomny osoby zastupující podniky Tréfileurope, Nedri, WDI, DWK a Tycsa, jakož i Redaelli, Austria Draht, ITC a Socitrel. Podle žalobkyň, které v tomto ohledu odkazují na poznámky ESIS ze setkání ze dne 29. února 2000, byly na tomto setkání přítomny nejen osoby uváděné Nedri, ale také dalších pět osob. Rovněž se jeví, že pan K. ze společnosti Tréfileurope, který byl podle Nedri na setkání klubu Evropa ze dne 28. února 2000 přítomný, není uveden na seznamu přítomných osob podle ESIS na setkání ze dne 29. února 2000.

363    Tyto rozdíly také umožňují předpokládat, že se konala dvě odlišná setkání, jedno neformální klubu Evropa a jedno oficiální následující po setkání ESIS.

364    V tomto ohledu je rovněž možné uvést, jak to činí žalobkyně, že na rozdíl od ostatních setkání, nebyl zástupce Austria Draht na tomto setkání ESIS jedním z jejich běžných zástupců, tedy řídící zaměstnanec, ale toliko zaměstnanec této společnosti. To je podle žalobkyň dáno skutečností, že projednávané setkání ESIS mělo být zaměřeno zejména na jednu technickou normu (normu EN 10138). V tomto kontextu se jeví ještě méně pravděpodobné, že by se zástupci stálých členů rozhodli přizvat ke svým jednáním nikoli jednoho z řídících zaměstnanců společnosti Austria Draht, ale toliko jednoho ze zaměstnanců, kterého předtím nepotkali.

365    Komise proto nebyla schopná přesvědčivě prokázat účast zástupce společnosti Austria Draht na setkání klubu Evropa ze dne 28. února 2000.

 K setkání ze dne 27. září 2001

366    Obsah tohoto setkání, které se konalo v Düsseldorfu, je uveden v příloze 2 napadeného rozhodnutí. V oddíle této přílohy týkajícím se tohoto setkání uvádí Komise body, o kterých se na setkání jednalo, takto:

–        „Nedri […]: neformální setkání při oficiálním setkání ESIS; jednání o situaci na trhu, dodávkách (kvótách) italských výrobců do Evropy a minim[álních] cenách“;

–        „Emesa: […] stanovení setkání s koordinátory (‚kapitány‘) v Itálii 12., ve Francii 18., v Nizozemsku 14., v Německu 10. a ve Španělsku 2. [Seznam koordinátorů je rovněž uveden]: „zástupce WDI] – Německo; [zástupce Tréfileurope] – Belgie + Francie; [zástupce Nedri] – Addtek; [zástupce DWK] – Rakousko; Tycsa- „ne!“;

–        „jednání o skutečných prodejích v porovnání s navrhovanými prodeji (‚estable v propuestas‘) podle jednotlivých zemí (Nizozemsko, Německo, Rakousko, Švýcarsko, Belgie, Francie)“;

–        „[zástupce Nedri] poskytl informace o jednáních, které proběhly s Itálií, zejména dne 4. října s cílem přesvědčit italské výrobce ke spolupráci. V opačném případě vstoupí Nedri s ostatními výrobci na italský trh“;

–        „výměna informací o situaci na trhu v Evropě a zejména v Německu. [Zástupce Nedri] poznamenává, že než dojde ke snížení cen, měly by se prozkoumat další trhy, a ohlašuje, že italští výrobci mají cenu 11 000 lir (což ‚dotuje‘ jejich vývozy za nízké ceny) a že se v Evropě pokoušejí prodat 60 000 tun (14 000 v Nizozemsku, 10 000 v Německu, 18 000 ve Francii, 2 000 ve Španělsku, atd.)“;

–        „poznámky objevené u společností Emesa a Tycsa: Setkání soutěžitelů za účelem snahy kontrolovat trh střední Evropy; (setkání klubu Evropa): Jednání o situaci na trhu v Německu a v Evropě. Ceny několika typů výrobků ve více evropských zemích jsou podrobně projednávány a jsou stanoveny minim[ální] ceny (v eurech) pro rok 2002 pro Nizozemsko, Belgii, Francii, Rakousko, Švýcarsko, Německo, Španělsko a Portugalsko podle výrobků (v závislosti na průměru) s přirážkou ve Francii a Belgii pro nejmenší zákazníky. Vysvětlení nárůstu cen, které je třeba podat zákazníkům, se týká zvýšení cen válcovaného drátu a nákladů na energie. Emesa a Tycsa však poznamenaly, že skutečná aplikace cen dohodnutých pro rok 2002 stále závisí na jednáních, které měla vést Nedri v této souvislosti s italskými a maďarskými výrobci“;

–        „Tycsa: [zástupce Nedri] je v kontaktu s italskými a maďarskými výrobci, co se týče cen, které je třeba respektovat a [zástupce Nedri] bude ostatní členy klubu informovat. Je poznamenáno, že ceny pro (nadcházející) rok budou záviset na výsledcích těchto jednání. Všichni účastníci se shodují, že v jižní Evropě (Španělsko, Portugalsko, Itálie a Řecko) jde vše dobře, že to nefunguje ve střední Evropě (Německo, Nizozemsko, Belgie) a že ve Skandinávii zůstala úroveň cen stejná“;

–        „Tycsa: účastníci rovněž jednali o své koordinaci vůči zákazníkovi Addtek: ‚Addtek mluvil s [jiným soutěžitelem] a stěžoval si na slabé ceny s ohledem na to, že [jiný soutěžitel] prodával pod cenou a uváděl, že pokud bude pokračovat tato cenová politika i následující rok, neodebere od Groupe Addtek jediné kilo‘ “;

–        „DWK (‚Říjen 2001‘): setkání s ostatními koordinátory podle jednotlivých zemí k podrobnému jednání o cenách“.

367    Podniky zastoupenými na tomto setkání byly stálí členové a Austria Draht.

368    Tyto informace pocházejí z několika zdrojů: Nedri, DWK, Tycsa, Emesa a Arcelor España (v případě posledně jmenované prostřednictvím poznámek společnosti Emesa předložených v roce 2007) (viz příloha A.45 žaloby v případě poznámek společnosti Tycsa nalezených při kontrole, správní spis s. 240 až 242 v případě rukopisných poznámek společnosti DWK, příloha B.15 žalobní odpovědi a správního spisu s. 11660, 28554 a 28555 v případě poznámek a zápisků společnosti Emesa Emesa).

369    Vzhledem k těmto důkazům se ukazuje, že setkání klubu Evropa ze dne 27. září 2001 mělo zřetelně protisoutěžní obsah. Z poznámek ze setkání ze dne 27. září 2001 vyhotovených v rozhodné době zástupci společností Emesa a Tycsa tak vyplývá, že při této příležitosti bylo jednáno o vývozních kvótách, které měly být přiděleny italským výrobcům, jakož i o prodejích, které se měly uskutečnit v roce 2002.

370    Rovněž se ukazuje, že v poznámkách společností Emesa i Tycsa je zaznamenána přítomnost společnosti Austria Draht na tomto setkání. V tomto ohledu jsou poznámky společnosti Tycsa nalezené při kontrole významné, neboť se v nich uvádí nejen jména a funkce zástupce společnosti Austria Draht, jednoho z jejích řídících zaměstnanců, ale při této příležitosti také některé osoby představily své náhradníky nebo uvedly, že nahrazují své předchůdce. Tyto poznámky tak upřesňují, že tam „Austria Draht byla také poprvé“ („Austria Draht tambien ha estado la primera vez alli“), což ještě posiluje nespolehlivost tvrzení společnosti Nedri, uvedené v bodech 340, 344 a 350 výše a převzaté v napadeném rozhodnutí, pokud jde o přítomnost tohoto zástupce společnosti Austria Draht na setkáních klubu Evropa ze dne 25. září 1997, 14. října 1998 a 9. listopadu 1998.

371    V odpovědi na oznámení námitek a pak znovu před Tribunálem nicméně žalobkyně uvedly, že ačkoli připouští přítomnost zástupce společnosti Austria Draht, pana Ro., na tomto setkání, je třeba rovněž zohlednit skutečnost, že když pan T., zástupce společnosti DWK přizval pana Ro. k účasti na protisoutěžních dohodách, pan Ro. to odmítl.

372    Je nicméně nutné konstatovat, že toto odmítnutí nevyplývá z dostupných důkazů, na rozdíl od např. odmítnutí, které se podává z poznámek pana P. ze společnosti Emesa, když společnost Tycsa na výčet koordinátorů zamýšlených pro různé země odpověděla „NO!“ (příloha B.15 žalobní odpovědi, s. 257).

373    Stejně tak žalobkyně uvádějí, že se pan Ro. účastnil toliko jedné části setkání ze dne 27. září 2001, neboť v den setkání letěl z Grazu (Rakousko) do Düsseldorfu a musel toto setkání opustit již v 13:45 (čas odletu zpátečního letadla byl 14:50). Žalobkyně tak popírají, že by mu mohla témata, o kterých se v přítomnosti pana Ro. jednalo, poskytnout informace o kartelové dohodě a o celkovém plánu.

374    Z důkazů předložených žalobkyněmi však vyplývá, že uznávají možnou přítomnost pana Ro. na místě setkání (Drahthaus, v Düsseldorfu) dne 27. září 2001 od 9:35 do 13:45. Tato doba stačí k tomu, aby mu umožnila účast na setkání, na němž byla jeho přítomnost výslovně zaznamenána v poznámkách společnosti Tycsa (viz příloha 7 žaloby s. 51 a s. 841 až 845 správního spisu).

375    Ostatně je třeba zdůraznit, že důležitou otázkou zůstává, zda mohla mít Komise vzhledem ke skutečnostem uvedeným ve spise za to, že existují „nepřímé důkazy nasvědčující tomu, že se Austria Draht sporadicky zapojovala do protisoutěžních jednání na evropské úrovni a že tedy […]věděla o celoevropské úrovni kartelové dohody“.

376    Tak je tomu v případě setkání klubu Evropa ze dne 27. září 2001.

377    Tribunál však nemá na rozdíl od Komise za to, že existují dostatečné důkazy prokazující, že se společnost Austria Draht účastnila klubu Evropa.

378    Kromě výše uvedeného potvrzení společnosti Tycsa, jednoho ze stálých členů, který prohlásil, že je to poprvé, kdy se zástupce společnosti Austria Draht účastní setkání klubu Evropa (viz bod 371 výše), totiž z dostupných důkazů rovněž vyplývá, že se nepočítalo se společností Austria Draht jako s koordinátorem pro Rakousko a že podle údajů poskytnutých žalobkyněmi v této souvislosti, neodpovídají minimální ceny prodeje, které měly být uskutečňovány v roce 2002 v jednotlivých zemí připomínaných na setkání, prodejním cenám uskutečňovaným společností Austria Draht toho roku, které byly mnohem nižší.

379    Rovněž se ukazuje, že jak uvádějí žalobkyně, na žádném následném setkání klubu Evropa nebyla zaznamenána přítomnost společnosti Austria Draht. To je třeba zdůraznit, neboť na vícero z těchto setkání je zaznamenána přítomnost pana C. ze společnosti CB, jakož i pana G., který během doby trvání protiprávního jednání vytýkaného společnosti Austria Draht pracoval zejména a převážně pro společnost CB.

380    Ve dnech 10. nebo 11. října 2001 se čtyři stálí členové klubu Evropa (Tréfileurope, Nedri, DWK a Tycsa) setkali v Malpense (Itálie) se členy klubu Italia (Redaelli, CB, Itas, ITC, Tréfileurope Italia a SLM), přičemž předmětem tohoto setkání, k němuž Komise uvádí několik zdrojů informací, byla „integrace s italskými výrobci“.

381    Stejně tak dne 6. listopadu 2001 v Düsseldorfu se stálí členové klubu Evropa účastnili setkání, k němuž Komise uvádí několik zdrojů informací, se členy klubu Italia (Redaelli, CB, Itas, ITC a Tréfileurope Italia), a jehož předmětem byla „vyjednávání o kvótách s italskými výrobci“ a „přidělení zákazníků“. Koordinátorem pro Rakousko zmíněným na těchto setkáních je tentýž, jež byl zmiňován na setkání ze dne 27. září 2001, tedy zástupce společnosti DWK.

382    Znovu se čtyři stálí členové klubu Evropa (Tréfileurope, Nedri, WDI a Tycsa) setkali ve dnech 5. a 6. června 2002 v Düsseldorfu se členy klubu Italia (Redaelli, CB a Tréfileurope Italia), přičemž předmětem tohoto setkání, k němuž Komise uvádí několik zdrojů informací, byla „vyjednávání o kvótách s italskými výrobci“ Podobná setkání se konala ve dnech 1. července 2002 v Düsseldorfu a 2. července 2002 v Miláně (Itálie) za přítomnosti pana C. ze společnosti CB, jakož i pana G.

383    Žádná z informací uváděných Komisí v oddíle týkajícím se těchto setkání v příloze 2 napadeného rozhodnutí neobviňuje společnost Austria Draht. Pokud by se Austria Draht účastnila klubu Evropa od setkání v Düsseldorfu ze dne 27. září 2001, jistě by byl někdo ze šesti výrobců, kteří byli stálými členy klubu Evropa a kteří všichni spolupracovali s Komisí v rámci správního řízení, schopen takovou účast prokázat, což se v projednávaném případě nestalo.

384    Navíc nelze mít za to, že když byl pan G. přítomný na setkáních klubu Evropa vedle pana C. ze společnosti CB za účelem jednání o vývozních kvótách, které měly být přiděleny hlavním italským výrobcům, aby se snížil konkurenční tlak, který vyvíjeli mimo Itálii, představoval rovněž hospodářskou jednotku se společností Austria Draht. Taková otázka totiž zjevně nespadá do působnosti zastoupení svěřeného společností Austria Draht jejímu obchodnímu zástupci v Itálii, jak bylo potvrzeno na jednání vzhledem k odpovědím účastnic řízení na otázky položené v této souvislosti Tribunálem.

385    Kromě toho žádný důkaz založený ve spise neprokazuje, že by pan G. předával společnosti Austria Draht jakoukoli informaci o obsahu jednání, kterých se účastnil na účet společnosti CB (viz výše body 171 a následující).

386    Komise proto nesprávně v bodě 653 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že se „společnost Austria Draht účastnila prostřednictví pana G. nejméně šesti setkání zabývajících se rozšiřováním klubu Evropa“, a to setkání ze dne 27. září 2001, na kterém nebyla přítomnost pana G. ani pana C. ze společnosti CB zaznamenána, zatímco je osvědčena přítomnost řídícího zaměstnance společnosti Austria Draht (viz bod 370 výše), setkání ze dne 10. a 11. října 2001, 6. listopadu 2001, během něhož byl pan G. označen jako možný národní koordinátor pro Itálii spolu s panem A. (Itas) a panem C. (CB), setkání ze dne 5. a 6. června 2002, 1. července 2002 a 2. července 2002 (viz bod 305 výše).

387    Z výše uvedeného tak vyplývá, že Komise může uplatnit důkazy, které má k dispozici, jednak co se týče setkání curyšského klubu ze dne 9. ledna 1996, a jednak setkání klubu Evropa ze dne 27. září 2001, nikoli k prokázání účasti společnosti Austria Draht v klubu Evropa – kterou ostatně této společnosti ani nevytýká zřejmě z důvodu příliš konkrétní a izolované povahy těchto důkazů – ale jako „nepřímé důkazy nasvědčující tomu, že se Austria Draht sporadicky zapojovala do protisoutěžních jednání na evropské úrovni a že tedy věděla […] o celoevropské úrovni kartelové dohody“.

388    Ačkoli tyto nepřímé důkazy umožňují prokázat znalost celkového plánu společnosti Austria Draht a tedy celoevropského rozsahu jediného protiprávního jednání, ukazuje se, že nejsou tak „jasné“, jak tvrdila Komise v napadeném rozhodnutí.

c)     Důkazy prokazující znalost kartelové dohody prostřednictvím obchodního zástupce

389    Nakonec žalobkyně zdůrazňují, že v případě, že by měl Tribunál za to, že lze přičíst společnosti Austria Draht jednání jejího obchodního zástupce pro Itálii, nelze zohlednit znalost celkového plánu prostřednictvím tohoto zástupce k prokázání účasti společnosti Austria Draht na jediném protiprávním jednání.

390    K tomuto bodu je třeba připomenout, že Komise měla v napadeném rozhodnutí skutečně nesprávně za to, že znalost celkového plánu lze přičíst společnosti Austria Draht z důvodu přítomnosti pana G. vedle pana C. ze společnosti CB na několika setkání klubu Evropa, v souvislosti s kterými nelze pana G. z důvodu chybějícího smluvního oprávnění v tomto smyslu považovat za jednajícího na účet společnosti Austria Draht (viz body 379 až 386 výše).

391    Pokud se jedná o setkání klubu Italia, na kterých bylo jednáno o klubu Evropa, je třeba rovněž uvést, že v případě velké části těchto setkání a zejména těch, kde společnosti Redaelli nebo Tréfileurope Italie představovaly členům klubu Italia hlavní rysy klubu Evropa (jako na setkáních ze dne 16. prosince 1997, 26. a 27. září 2000 či ze dne 12. července 2001) nebyla přítomnost pana G. zaznamenána. Lze to vysvětlit tím, že byl pan G. vnímán spíše jako subjekt jednající na obchodní úrovni, a nikoli na vyšší rozhodovací úrovni.

392    Jak nicméně uvádí Komise, ukazuje se také, že na vícero setkáních klubu Italia, v souvislosti s kterými jednal pan G. jako obchodní zástupce pro Itálii na účet společnosti Austria Draht, bylo jednáno nejen o domácích aspektech klubu Italia, ale rovněž o vnějším aspektu, který pro hlavní italské výrobce představoval rozdělení si vývozních kvót do ostatních evropských zemí.

393    Příkladmo lze uvést, že z důkazů týkajících se setkání klubu Italia ze dne 19. září 2000 přezkoumaných v rámci prvního žalobního důvodu vyplývá, že i kdyby se toto setkání týkalo rozdělení zákazníků na italském trhu, což potencionálně zajímalo společnost Austria Draht z důvodu přítomnosti jejího obchodního zástupce v Itálii, bylo tam rovněž poukázáno na vývozy a skutečnost, že si společnost SLM přála zůstat mimo klub Evropa (viz bod 245 výše). V této souvislosti je rovněž možné přičíst společnosti Austria Draht znalost získanou jejím obchodním zástupcem v Itálii, pokud to spadá do rámce hospodářské jednotky, kterou spolu tvoří.

394    Za takového předpokladu Komise nemusí prokázat, že zastoupený věděl o protisoutěžním chování svého obchodního zástupce. Vzhledem ke smlouvě a stejně jako v případě dceřiné společnosti téměř 100 % ovládané její mateřskou společností nebo zaměstnance jednajícího na účet svého zaměstnavatele, jedná obchodní zástupce na účet zastoupeného a tvoří s ním hospodářkou jednotku.

395    Vzhledem k výše uvedenému je třeba rozlišit:

–        na jedné straně setkání klubu Italia v přítomnosti pana G., na kterých bylo jednáno nejen o domácích aspektech klubu Italia, ale také o celoevropském rozměru klubu Italia, v souvislosti s kterým jednal pan G. zároveň jako zástupce společnosti CB i „na účet“ společnosti Austria Draht v Itálii,

–        na druhé straně samotná setkání klubu Evropa, kde pan G. nejednal jako obchodní zástupce společnosti Austria Draht v Itálii, ale nutně jako zástupce společnosti CB, přičemž není možné prokázat existenci hospodářské jednotky mezi panem G. a společností Austria Draht.

C –  Závěr k druhému žalobnímu důvodu

396    Lze shrnout, že se Komise mohla oprávněně domnívat ve smyslu z judikatury připomenuté v bodech 116 až 128 výše, zejména v bodech 120 a 124, že se Austria Draht účastnila jediného protiprávního jednání, z těchto důvodů:

–        na jedné straně se Austria Draht „účastnila […] klubu Italia prostřednictvím svého obchodního zástupce v Itálii […] pana G., od 15. dubna 1997 do 19. září 2002“ (napadené rozhodnutí, bod 769 odůvodnění);

–        na druhé straně, i když nebyla Austria Draht shledána odpovědnou za přímou účast na curyšském klubu či klubu Evropa, existují určité nepřímé důkazy „nasvědčující tomu, že se Austria Draht sporadicky zapojovala do protisoutěžních jednání na evropské úrovni a že tedy věděla v raném stadiu o celoevropské úrovni kartelové dohody“ (napadené rozhodnutí, bod 652 odůvodnění).

397    Zapojení společnosti Austria Draht do celoevropské úrovně kartelové dohody lze vyvodit jak z přímé účasti jednoho z jejich zástupců na setkání curyšského klubu ze dne 9. ledna 1996 a na setkání klubu Evropa ze dne 27. září 2001, tak ze znalostí získaných panem G. při příležitosti setkání klubu Italia, která se týkala současně domácích aspektů italského trhu, jakož i určitých celoevropských aspektů odvětví APC z pohledu subjektů tohoto trhu.

398    Přestože všechny nepřímé důkazy uváděné Komisí k prokázání znalosti o celoevropském rozsahu kartelové dohody nelze jednotlivě považovat za dostatečně průkazné, ve svém souhrnu tyto nepřímé důkazy stačí k prokázání znalosti společnosti Austria Draht o celoevropské úrovni kartelové dohody ve smyslu výše uvedené judikatury.

399    Druhý žalobní důvod je tedy třeba zamítnout.

IV –  K třetímu žalobnímu důvodu týkajícímu se skutečností zohledňovaných při posouzení sankce

400    Pokud se ukáže, že může být společnostem voestalpine a Austria Draht vytýkáno jediné protiprávní jednání ve smyslu vymezeného Komisí, podpůrně namítají, že se Komise dopustila závažných pochybení při výpočtu pokuty, která jim byla uložena zejména nezohledněním druhořadé povahy účasti společnosti Austria Draht na kartelové dohodě.

401    V rámci tohoto žalobního důvodu uplatňují žalobkyně tři skupiny námitek založených zaprvé na porušení zásad proporcionality a rovného zacházení, zadruhé na porušení určitých ustanovení pokynů z roku 2006, a to chybného určení výše dodatečné částky a nezohlednění polehčujících okolností vztahujících se k nedbalosti či podstatně omezené účasti na protiprávním jednání, a zatřetí na porušení práva na obhajobu a práva na spravedlivý proces.

402    Třetí skupinu námitek je třeba bez dalšího odmítnout. V tomto ohledu žalobkyně namítají, že tím, že Komise dvakrát pozměnila své původní rozhodnutí po uplynutí lhůty k podání žaloby, porušila jejich právo na obhajobu a právo na spravedlivý proces. Mimoto žalobkyně uvádějí, že Komise v napadeném rozhodnutí poprvé vznesla námitku týkající se setkání ze dne 30. dubna 2002, v souvislosti s kterou již neměly možnost předložit svá předběžná vyjádření.

403    Na jedné straně se ukazuje, že v rámci řízení před Tribunálem mohly žalobkyně obdržet kopie pozměňujících rozhodnutí a rovněž měly možnost k nim uvést svá vyjádření, jak vyplývá z bodů 44 až 48 výše. Žalobkyně se tedy nemohou dovolávat porušení svého práva na obhajobu a práva na spravedlivý proces v souvislosti se změnami původního rozhodnutí zapříčiněnými prvním a druhým pozměňujícím rozhodnutí.

404    Na druhé straně, co se týče konečného odůvodnění Komise v napadeném rozhodnutí o  obsahu setkání ze dne 30. dubna 2002, je nutné především konstatovat, že se čistě vzato nejedná o novou námitku, ale o novou interpretaci důkazu, se kterým již byly žalobkyně seznámeny. Navíc změna analýzy přijaté v této souvislosti Komisí je rovněž reakcí na vyjádření předložená žalobkyněmi k oznámení námitek. Mimoto je třeba poukázat na to, že žalobkyně mohly předložit vyjádření k této nové analýze v rámci této žaloby a že Tribunál může, je-li to nutné, rozhodnout o důkazní hodnotě důkazů týkajících se tohoto setkání. V této souvislosti je tedy třeba odkázat na body 264 až 270 výše, ve kterých Tribunál rozhodl o argumentech žalobkyň týkajících se setkání ze dne 30. dubna 2002.

A –  K porušení zásady proporcionality

405    Žalobkyně tvrdí, že pokuta 22 milionů eur je nepřiměřená vzhledem k tomu, co je jim vytýkáno. Pokuta by měla být uložena z důvodu jednání nevýhradního obchodního zástupce v rámci klubu Italia, o němž Austria Draht nic nevěděla, a to i když jí není vytýkána účast na ostatních protisoutěžních ujednáních. Navíc tento obchodní zástupce stejně jako další účastníci klubu Italia popírá skutečnost, že by byla Austria Draht zastoupena v uvedeném klubu, v každém případě nebyla považována za důležitého člena klubu Italia. Vzhledem k této situaci by žalobkyně měly být sankcionovány pouze symbolickou pokutou. V případě, že by symbolická pokuta nebyla přiměřená, by měla výše pokuty zohledňovat toliko prodeje APC společnosti Austria Draht v Itálii, nikoli prodeje APC v celém EHP. V projednávaném případě představuje část pokuty spojená se znalostí dohod na evropské úrovni, izolovaně bez toho, aby tyto dohody schválila, přibližně 19 milionů eur. Pokud by se vycházelo z prodejů v Itálii a podle metodiky Komise, by pokuta nemohla být vyšší než 3,1 milionů eur. Kromě toho nemůže Komise odůvodnit přiměřenou povahu pokuty tím, že se posouzení závažnosti týká toliko protiprávního jednání jako takového, ani tím, že situace žalobkyň nepředstavuje polehčující okolnost ve smyslu pokynů z roku 2006. Komise by měla zohlednit jednání každého dotčeného podniku a jeho úlohu při zavádění kartelové dohody. Jestliže je žalobkyním vytýkána pouze účast na klubu Italia, pak jediným relevantním trhem pro výpočet pokuty může být nanejvýše Itálie (body 219 až 233 žaloby, body 79 až 87, 99 a 100 repliky).

406    Podle Komise přestože je pravdou, že jedinou skutečností vytýkanou společnosti Austria Draht je, že byla „členem“ klubu Italia a tedy se účastnila dohod uzavřených v rámci tohoto klubu, Austria Draht se rovněž účastnila řady setkání klubu Evropa. Vzhledem k zeměpisnému rozsahu dohod klubu Italia a jejich úzké spojitosti s celoevropskými dohodami se Austria Draht „účastnila“ celkové kartelové dohody. Není proto nepřiměřené určit výši pokuty s ohledem na prodeje APC uskutečněné na evropské úrovni, neboť neexistovala účast omezená pouze na Itálii (body 93 a 98 žalobní odpovědi; body 51 až 54 dupliky).

407    Za účelem přezkoumání těchto argumentů je vhodné připomenout zásady, které se použijí při určení výše pokuty ukládané jako sankci za individuální účast podniku na porušení práva hospodářské soutěže.

1.     Přiměřenost sankce vzhledem ke všem okolnostem

408    Z článku 49 odst. 3 Listiny základních práv vyplývá, že výše trestu nesmí být nepřiměřená protiprávnímu jednání.

409    V tomto ohledu čl. 101 odst. 1 SFEU a čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP výslovně prohlašují za neslučitelné s vnitřním trhem takové dohody a jednání ve vzájemné shodě, které spočívají v tom, že přímo nebo nepřímo určují nákupní nebo prodejní ceny anebo jiné obchodní podmínky nebo omezují či kontrolují výrobu nebo odbyt. Protiprávní jednání tohoto typu, zejména jedná-li se o horizontální kartelové dohody, kvalifikuje judikatura jako zvláště závažná, neboť mají přímý dopad na podstatné parametry hospodářské soutěže na dotčeném trhu (rozsudek ze dne 11. března 1999, Thyssen Stahl v. Komise, T‑141/94, Recueil, EU:T:1999:48, bod 675).

410    Podle čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 může Komise uložit pokutu podnikům, které se účastní na takovém protiprávním jednání, pokud pokuta u každého podniku účastnícího se protiprávního jednání nepřesáhne 10 % jeho celkového obratu za předchozí hospodářský rok. Článek 23 odst. 3 uvedeného nařízení rovněž stanoví, že při stanovování výše pokuty se kromě závažnosti protiprávního jednání přihlíží k jeho době trvání.

411    V této souvislosti z ustálené judikatury vyplývá, že při určení výše pokuty je třeba zohlednit všechny skutečnosti, které mohou ovlivnit posouzení závažnosti tohoto protiprávního jednání, jako je zejména úloha každého z podniků na protiprávním jednání a nebezpečí, které představují protiprávní jednání tohoto druhu pro cíle Unie (viz rozsudek ze dne 15. března 2000, Cimenteries CBR a další v. Komise, T‑25/95, T‑26/95, T‑30/95 až T‑32/95, T‑34/95 až T‑39/95, T‑42/95 až T‑46/95, T‑48/95, T‑50/95 až T‑65/95, T‑68/95 až T‑71/95, T‑87/95, T‑88/95, T‑103/95 až T‑104/95, Recueil, EU:T:2000:77, bod 4949 a citovaná judikatura). Pokud bylo protiprávní jednání spácháno vícero podniky, je třeba zkoumat závažnost účasti každého z nich (viz rozsudek ze dne 8. července 1999, Hercules Chemicals v. Komise, C‑51/92 P, Recueil, EU:C:1999:357, bod 110 a citovaná judikatura).

412    Stejně tak skutečnost, že se určitý podnik nepodílel na všech skutečnostech zakládajících kartelovou dohodu nebo že hrál malou roli v těch aspektech, jichž se účastnil, tak musí být zohledněna při posouzení závažnosti protiprávního jednání a případně při stanovení výše pokuty (rozsudky Komise v. Anic Partecipazioni, bod 119 výše, EU:C:1999:356, bod 90, a Aalborg Portland a další v. Komise, bod 119 výše, EU:C:2004:6, bod 86) (viz bod 124 výše).

413    Zejména v případě jediného protiprávního jednání ve smyslu komplexního protiprávního jednání, které zahrnuje soubor dohod a jednání ve vzájemné shodě na odlišných trzích, kde nepůsobí všichni pachatelé nebo mohou mít jen částečnou znalost celkového plánu, musí být sankce individualizovány v tom smyslu, že se musí vztahovat k jednání a vlastnostem dotyčných podniků (viz obdobně rozsudek ze dne 7. června 2007, Britannia Alloys & Chemicals v. Komise, C‑76/06 P, Sb. rozh., EU:C:2007:326, bod 44).

414    V tomto kontextu ze zásady proporcionality vyplývá, že se pokuta stanovuje poměrně ke skutečnostem zohledňovaným jak pro posouzení objektivní závažnosti protiprávního jednání jako takového, tak pro posouzení závažnosti týkající se účasti sankcionovaného podniku na protiprávním jednání (v tomto smyslu viz a s přihlédnutím ke zmíněnému rozdílu mezi objektivní závažností protiprávního jednání ve smyslu bodů 22 a 23 pokynů z roku 2006 a závažnosti týkající se účasti sankcionovaného podniku na protiprávním jednání posouzeném vzhledem k okolnostem vlastním tomuto podniku ve smyslu bodů 27 a následující těchto pokynů, rozsudek ze dne 27. září 2006, Jungbunzlauer v. Komise, T‑43/02, Recueil, EU:T:2006:270, body 226 až 228 a citovaná judikatura).

415    Proto v oblasti sankcí ukládaných za porušení práva hospodářské soutěže v důsledku kartelových dohod musí Komise zajistit individualizaci trestů ve vztahu k protiprávnímu jednání se zohledněním konkrétní situace každého pachatele (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 15. září 2011, Lucite International a Lucite International UK v. Komise, T‑216/06, EU:T:2011:475, body 87 a 88, ze dne 16. září 2013, Hansa Metallwerke a další v. Komise, T‑375/10, EU:T:2013:475, bod 80 a ze dne 14. května 2014, Donau Chemie v. Komise, T‑406/09, Sb. rozh., EU:T:2014:254, bod 92). Pachatel, který není shledán odpovědným za určité části jediného protiprávního jednání, nemohl hrát roli při provádění těchto částí. Vzhledem k omezenému rozsahu vytýkaného protiprávního jednání, je porušení práva hospodářské soutěže nutně méně závažné než porušení přičítané pachatelům, kteří se účastnili všech částí protiprávního jednání.

416    Individualizace trestu ve vztahu k protiprávnímu jednání se v praxi může uskutečnit v různých fázích stanovení výše pokuty, jako se stalo v napadeném rozhodnutí.

417    Zaprvé může Komise uznat zvláštnost účasti podniku na protiprávním jednání ve fázi posouzení objektivní závažnosti jediného protiprávního jednání. V projednávaném případě byly skutečnosti zohledněné v této fázi jednak věcné omezení (případ společnosti Fundia, která se účastnila toliko koordinace zákazníka Addtek) či zeměpisné omezení (případ společností Socitrel, Fapricela a Proderac, které se účastnily toliko klubu España, jež ovlivňoval pouze Španělsko a Portugalsko) účasti na jediném protiprávním jednání, a jednak pozdní znalost celoevropského rozsahu (v případě těchto podniků – květen 2001).

418    Pokud se jedná o společnost Austria Draht, z bodů 947 až 949 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise při posuzování zeměpisného rozsahu jediného protiprávního jednání zamítla návrh žalobkyň, aby nebyly zohledněny hodnoty prodejů APC uskutečněných ve Španělsku a v Portugalsku, neboť Austria Draht nebyla v rámci klubu España aktivní proto, že tyto dvě země byly rovněž součástí zeměpisného rozsahu klubu Italia.

419    Odůvodnění Komise v tomto ohledu, co se týče žalobkyň, spočívá, jak potvrzuje v písemnostech, na posouzení závažnosti protiprávního jednání jako takového, tedy na určitém počtu faktorů jako je povaha jediného protiprávního jednání, kumulovaný tržní podíl všech dotčených účastníků, zeměpisný rozsah a uskutečňování či neuskutečňování celkové kartelové dohody (viz bod 22 pokynů z roku 2006), a nikoli na posouzení individuální účasti jednotlivých podniků na protiprávním jednání.

420    Zadruhé Komise může uznat zvláštnost účasti podniku na protiprávním jednání ve fázi posouzení polehčujících okolností uvedených v bodě 29 pokynů z roku 2006 v rámci celkového posouzení důležitých okolností (viz bod 27 pokynů z roku 2006). Přestože žádný podnik včetně žalobkyň nebyl schopný předložit důkazy požadované Komisí o tom, že bylo protiprávní jednání spáchané z nedbalosti, Komise uznala, že role společností Proderac a Trame (Emme) byla podstatně omezenější než u dalších účastníků kartelové dohody a že by těmto podnikům mělo být přiznáno snížení (v tomto případě 5%) výše pokuty.

421    Naproti tomu měla Komise za to, že žalobkyně nepředložily důkazy o tom, že by účast společnosti Austria Draht na jediném protiprávním jednání byla podstatně omezenější než u dalších účastníků. Úroveň důkazů vyžadovaných Komisí k naplnění tohoto kritéria je zvláště vysoká, neboť podnik, který se dovolává takové okolnosti, musí prokázat, že „v období, kdy se účastnil protiprávních dohod, se ve skutečnosti vyhýbal jejich provádění a choval se na trhu konkurenčním způsobem“.

422    V tomto ohledu měla Komise za to, že údaje o prodejích za období 1998-2001 (aspekt kvót) a za období 2001-2002 (aspekt cen) předložené společností Austria Draht nebyly dostatečné, neboť byly potvrzené toliko společností Austria Draht a že v každém případě příležitostné podvádění se stanovenými cenami, kvótami či přidělenými zákazníky, samo o sobě neprokazuje, že by některý účastník neuskutečňoval koluzní dohody (napadené rozhodnutí, body 1016 a 1018 odůvodnění).

423    Zatřetí Komise může uznat zvláštnost účasti podniku na protiprávním jednání ve fázi následující po posouzení objektivní závažnosti protiprávního jednání nebo polehčujících okolností uplatňovaných dotčenými podniky. Bod 36 pokynů z roku 2006 stanoví, že Komise může v určitých případech uložit symbolickou pokutu a že se také může, jak je stanoveno v bodě 37 těchto pokynů, odchýlit od obecné metodiky pro stanovení pokut zejména vzhledem ke konkrétním okolnostem dané věci.

424    V projednávaném případě Komise nezohlednila konkrétní situaci tvrzenou žalobkyněmi při stanovení výše pokuty ani v úvodní fázi posouzení závažnosti protiprávního jednání jako takového ani ve fázi následující po jednání o polehčujících okolnostech ani v jakékoli jiné fázi.

425    Proto při neexistenci polehčujících či zvláštních okolností uplatnila Komise stejný vzorec používaný k sankcionování podniků, které se účastnily všech prvků zakládajících celkovou kartelovou dohodu, a nikoli jen některých z nich. Tento vzorec je následující: 19 % hodnoty prodejů APC dotčeného podniku v EHP (v rámci závažnosti protiprávního jednání jako takového) vynásobené počtem let a měsíců účasti na protiprávním jednání (délka individuální účasti společnosti Austria Draht na protiprávním jednání), plus 19 % hodnoty prodejů APC dotčeného podniku v EHP (v rámci dodatečné částky).

426    V případě žalobkyň je výsledkem tohoto vzorce pokuta 22 milionů eur, která byla Komisí uložena v napadeném rozhodnutí, přičemž tato částka nepřesahuje 10 % obratu dosaženého dotčeným podnikem v hospodářském roce předcházejícím sankci.

2.     K zohlednění konkrétní situace žalobkyň

427    V projednávané věci je třeba, aby Tribunál přezkoumal, zda uložením pokuty žalobkyním ve výši 22 milionů eur vypočítané zejména s ohledem na celkové prodeje APC uskutečněné v EHP společností Austria Draht, objektivní závažnost protiprávního jednání jako takového, délku účasti společnosti Austria Draht na klubu Italia prostřednictvím pana G. a bez uvedení jakékoli polehčující okolnosti (viz body 103 až 115 výše), posoudila Komise přiměřeným způsobem okolnosti projednávaného případu a uložila přiměřenou sankci ve vztahu k jedinému protiprávnímu jednání, které je společnosti Austria Draht vytýkáno.

a)     Způsoby účasti v klubu Italia

428    Pokud jde o účast v klubu Italia, lze učinit tři závěry k posouzení sankce ukládané společnosti Austria Draht vzhledem k tomu, co bylo uvedeno v rámci prvního žalobního důvodu.

429    Zaprvé, jak ostatně uvádí i Komise, dohody uzavřené v rámci klubu Italia mají zeměpisný rozsah, který přesahuje Itálii. Kromě italského aspektu tohoto klubu, umožňoval také určitým podnikům, a to tvrdému jádru složeného ze společností Redaelli, CB, ITC a Itas (přítomných v Itálii), jakož i společnosti Tréfileurope (přítomné v Itálii a ve zbytku Evropy), ale také dalším menším italským podnikům (jako SLM), koordinovat snahy italských výrobců při vývozu a současně definovat společnou politiku v reakci na pokusy výrobců z jiných evropských zemí (jako Tycsa, Nedri a DWK, které se občas zapojovaly do klubu Italia) omezit tyto snahy tím, že italským výrobcům navrhly vývozní kvóty do zbytku Evropy.

430    Je však nutné konstatovat, že Austria Draht, která nebyla italským výrobcem, jež by vyvážel do zbytku Evropy, nebyla a ani nemohla být zapojena do činností členů klubu Italia, které měly za cíl koordinaci vývozu. Tato skutečnost musí být při posouzení výše sankce ukládané žalobkyním zohledněna.

431    Zadruhé je třeba uvést, že zástupce společnosti Austria Draht v každém případě nemohl v rámci klubu Italia jednat na účet společnosti Austria Draht nad rámec činností, které mu byly svěřeny, tedy, co se týče APC, „výhradní zastoupení pro Itálii“. Ze spisu ostatně vyplývá, že povaha činností svěřených panu G. společností Austria Draht byla účastníkům klubu Italia (jako například Tréfileurope, ITC nebo CB) naprosto známa.

432    Nic neumožňuje prokázat, že byl pan G. vnímán jako osoba schopná zavazovat společnost Austria Draht mimo Itálii.

433    Takové omezení musí být také zohledněno při posouzení výše sankce ukládané žalobkyním, neboť i tato skutečnost může omezit zeměpisný rozsah jednání pana G. v rámci klubu Italia. Je potřeba ostatně poznamenat, že Komise si je vědoma tohoto omezení, neboť jednání pana G. v rámci klubu Evropa nepřičítá společnosti Austria Draht, ale pouze společnosti CB. Proto v části týkající se „celoevropských ujednání: klub Evropa (1997-2002)“ v příloze 1.1 napadeného rozhodnutí jsou „jména zaměstnanců zapojených“ do těchto ujednání za společnost Austria Draht – pan Ra. a pan Ro. a za společnost CB odkaz na pana G. spolu s jinými osobami. To platí i pro přílohu 2 napadeného rozhodnutí týkající se klubu Evropa. Naproti tomu jméno pana G. je uváděno v části týkající se „Klubu Italia“ přílohy 1.2 napadeného rozhodnutí jak pro společnost Austria Draht (jedná se o jejího „obchodního zástupce pro Itálii“), tak pro společnost CB (prostřednictvím společnosti Studio Crema).

434    Zatřetí je třeba rovněž uvést, že ať již pan G. mohl dělat v rámci klubu Italia cokoli (na účet společnosti Austria Draht nebo ne), Komise neprokázala, že o tom Austria Draht věděla. Žádný z důkazů ve spisu a zejména, jak uznává Komise, žádný z dokumentů vyměněný mezi panem G. a společností Austria Draht, které byly předloženy v odpovědi na žádost Komise o informace, neumožňuje tuto znalost prokázat.

435    Ačkoli je tedy možné přičítat přímo společnosti Austria Draht jednání pana G. v rámci klubu Italia, neboť to spadá do rámce činností vykonávaných na účet společnosti Austria Draht obchodním zástupcem, ať již o tom společnost Austria Draht věděla nebo ne, pokud nejedná tento obchodní zástupce na účet společnosti Austria Draht, může být považován toliko za pomocný orgán společnosti CB.

436    V tomto kontextu je třeba mít za to, že pro potřeby stanovení výše sankce nemůže zeměpisný rozsah jednání pana G. v rámci klubu Italia fakticky přesáhnout území Itálie, vzhledem k omezením jeho smlouvy o obchodním zastoupení i k tomu, že se neprokázalo, že i když pan G. nejednal na účet společnosti Austria Draht ohledně prodejů jejich výrobků v Itálii, přesto jí předával informace o mimoitalských aspektech klubu Italia, které v rámci tohoto klubu mohl získat. Kdyby se totiž jednalo o takový případ, o který v projednávané věci nejde, byla by Austria Draht schopná přizpůsobit své jednání na trzích, na kterých byla kromě toho zastoupena (např. rakouský nebo belgický či nizozemský trh).

b)     Neúčast v klubu Evropa a na dalších ujednáních

437    Z druhého žalobního důvodu vyplývá, že pokud jde o důsledky vyvozované ze sporadického zapojení společnosti Austria Draht v rámci klubu Evropa, nestačí pouhá skutečnost, že Austria Draht mohla vědět o celoevropském rozsahu kartelové dohody, k prokázání možnosti zohlednit hodnoty prodejů uskutečněných na těchto trzích, pro něž není nijak dokázáno, že by se na nich Austria Draht chovala protisoutěžně.

438    Z napadeného rozhodnutí totiž zjevně vyplývá, že se Komise nedomnívala, že se Austria Draht účastnila klubu Evropa ani ostatně jiných částí celkové kartelové dohody (viz body 460 až 462 výše). „Sporadické zapojení“ vyplývající z „nepřímých důkazů“, kterých je méně než se domnívá Komise a které vedou k závěru, že Austria Draht „věděla v raném stadiu o celoevropské úrovni kartelové dohody“ nemůže být rovnocenné skutečné a trvající účasti v klubu Evropa. V projednávaném případě není možné jít nad rámec zjištění učiněných v rozhodnutí, podle něhož se Austria Draht neúčastnila klubu Evropa a tím méně curyšského klubu, klubu España či jižní dohody.

439    Toto tvrzení se může ostatně opírat o několik důkazů ze spisu, které svědčí o vůli společnosti Austria Draht zůstat na jiných trzích než italském, kde nepůsobí pan G., stranou veškeré koordinace jednání o cenách, množství nebo zákaznících.

440    V tomto ohledu může být odkázáno mezi jinými důkazy i na obchodní údaje poskytnuté žalobkyněmi v odpovědi na oznámení námitek k prokázání jejich konkurenčního chování. V projednávaném případě byly tyto údaje Komisí v napadeném rozhodnutí bez dalšího zamítnuty z důvodu, že byly potvrzeny pouze společností Austria Draht (napadené rozhodnutí, bod 1018 odůvodnění). Pro Komisi však bylo snadné, aby v případě pochybností o pravdivosti informací předložených žalobkyněmi na jejich obranu proti skutečnostem vytýkaným jim správním orgánem, ověřila předložené informace u různých zainteresovaných stran tím, že by jim zaslala žádost o informace. Komise rovněž obecně připomněla, že „příležitostné podvádění se stanovenými cenami, kvótami či přidělenými zákazníky, samo o sobě neprokazuje, že by některý účastník neuskutečňoval koluzní dohody“ (napadené rozhodnutí, body odůvodnění 1016 a 1018). Takový důvod však nemůže stačit k popření veškeré relevance přesných a podrobných údajů, které se týkají důležitých období. Takové údaje jsou jako důkazy, které je třeba při prokazování soutěžního chování zohlednit, relevantní.

441    Závěr učiněný Komisí, podle kterého se žalobkyně neúčastnily celkové kartelové dohody, co se týče nejen a výslovně klubu Evropa, ale také implicitně a nutně dalších prvků zakládajících tuto kartelovou dohodu (curyšský klub, klub España, jižní dohoda …) představuje skutečnost, kterou měla Komise při posouzení sankce ukládané žalobkyním zohlednit.

B –  Závěr k porušení zásady proporcionality

442    Z výše uvedeného proto vyplývá, že sankce uložená žalobkyním je nepřiměřená, neboť Komise nezohlednila konkrétní situaci společnosti Austria Draht , když žalobkyním uložila pokuty ve výši 22 milionů eur vypočítané zejména s ohledem na celkové prodeje APC uskutečněné v EHP společností Austria Draht, objektivní závažnost protiprávního jednání jako takového, délku účasti společnosti Austria Draht na klubu Italia prostřednictvím pana G. a bez uvedení jakékoli polehčující okolnosti.

443    Pokuta uložená Komisí žalobkyním zejména nijak nezohledňuje skutečnost, že se Austria Draht účastnila jen jedné části jediného protiprávního jednání (klub Italia, a to prostřednictvím pana G.) a že pokud jde o tuto část, tak se nelze přes nedostatek důkazů domnívat, že by, ať již cílem, nebo účinky, přesáhla italské území.

444    Jak žalobkyně výslovně uvedly, skutečnost uznaná v napadeném rozhodnutí, podle níž se Austria Draht neúčastnila všech dohod sankcionovaných Komisí, se neprojevila nižší pokutou. Naopak, i když uznala, že se Austria Draht neúčastnila evropské úrovně kartelové dohody a při neexistenci důkazů o protisoutěžním chování společnosti Austria Draht mimo italské území, jim Komise uložila pokutu vypočítanou na základě jejich prodejů na evropské úrovni, v důsledku čehož byla žalobkyním uložena stejná pokuta jako by jim byla uložena v případě, že by byla společnosti Austria Draht vytýkána účast na všech částech jediného protiprávního jednání.

445    V projednávaném případě ukládá zásada proporcionality Komisi, aby při výpočtu výše pokuty ukládané žalobkyním zohlednila určité zvláštnosti konkrétní situace společnosti Austria Draht, jakými jsou zaprvé územní omezení smlouvy o obchodním zastoupení pana G., které jej opravňuje k jednání na účet žalobkyň pouze, co se týče prodejů v Itálii, a zadruhé neexistence důkazů umožňujících prokázat, že i když pan G. mohl vědět o dalších skutečnostech než těch týkajících se prodejů v Itálii, informoval o nich Austria Draht, která tak mohla přizpůsobit své chování na jiném než italském trhu APC.

446    Podnik, jehož účast na jediném protiprávním jednání je prokázána, pokud jde o vícero částí této kartelové dohody, totiž více přispívá k jeho účinnosti a závažnosti než pachatel, který se účastnil pouze jedné z jeho částí. První podnik se tedy dopouští závažnějšího protiprávního jednání, než kterého se dopouští druhý podnik, což je nutné při stanovení pokuty zohlednit.

447    Článek 2 bod 5 napadeného rozhodnutí se zrušuje v rozsahu, v němž ukládá nepřiměřenou pokutu společnostem voestalpine a voestalpine Wire Rod Austria.

448    Důsledky výše uvedeného budou přezkoumány dále v rámci pravomoci přezkumu v plné jurisdikci přiznané Tribunálu, jehož uplatnění je v projednávaném případě žádáno.

449    Za těchto okolností již není třeba přezkoumávat argumenty účastnic řízení týkající se námitky porušení zásady rovného zacházení či porušení některých ustanovení pokynů z roku 2006, které nejsou v projednávaném případě schopny zpochybnit výsledek výše uvedeného posouzení.

V –  K výkonu pravomoci Tribunálu k přezkumu v plné jurisdikci a ke stanovení výše pokuty

450    Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci přiznaná na základě článku 229 ES Tribunálu článkem 31 nařízení č. 1/2003 tento soud opravňuje, aby nad rámec pouhého přezkumu legality sankce, jež pouze umožňuje žalobu na neplatnost zamítnout nebo zrušit napadený akt, nahradil posouzení Komise svým posouzením a napadený akt s přihlédnutím ke všem skutkovým okolnostem tedy změnil, aniž jej zruší, především tak, že upraví výši pokuty, je-li mu otázka výše pokuty předložena k posouzení (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 8. února 2007, Groupe Danone v. Komise, C‑3/06 P, Sb. rozh., EU:C:2007:88, body 61 a 62, a ze dne 3. září 2009, Prym a Prym Consumer v. Komise, C‑534/07 P, Sb. rozh., EU:C:2009:505, bod 86 a citovaná judikatura).

451    V tomto ohledu je třeba podotknout, že určení výše pokuty Tribunálem ze své podstaty není přesným aritmetickým výpočtem. Pokud navíc Tribunál rozhoduje v plné jurisdikci, není vázán ani výpočty Komise ani jejími pokyny, ale musí provést vlastní posouzení s ohledem na všechny okolnosti projednávaného případu (viz rozsudek ze dne 5. října 2011, Romana Tabacchi v. Komise, T‑11/06, Sb. rozh., EU:T:2011:560, bod 266 a citovaná judikatura).

452    V projednávané věci je ke stanovení výše pokuty za účast společnosti Austria Draht na jediném protiprávním jednání třeba, aby Tribunál zohlednil následující okolnosti.

453    Zaprvé ze spisu dostatečně průkazně vyplývá, že prostřednictvím pana G., svého obchodního zástupce v Itálii, se společnost Austria Draht účastnila několika setkání klubu Italia, jež se týkala přidělování kvót a stanovení cen na italském trhu. Takové dohody patří již ze své povahy mezi nejzávažnější omezení hospodářské soutěže. Tato účast začala dne 15. dubna 1997 a pokračovala bez významného přerušení až do okamžiku, kdy Komise provedla kontroly v prostorách společnosti CB, dalšího podniku, pro který pan G. pracoval.

454    Účast společnosti Austria Draht v klubu Italia prostřednictvím pana G., kterého Austria Draht pověřila sjednáváním obchodů s její APC v Itálii, je klíčovou skutečností při posouzení sankce.

455    Zadruhé je možné se oprávněně domnívat, že byla Austria Draht „sporadicky zapojena“ do protisoutěžních jednání na celoevropské úrovni. To vyplývá jak z přímé účasti zástupce společnosti Austria Draht na setkání curyšského klubu ze dne 9. ledna 1996 a na setkání klubu Evropa ze dne 27. září 2001, tak ze skutečnosti, že svou přítomností na několika setkáních klubu Italia, kde pan G. jednal z titulu svých funkcí, kterými jej pověřila Austria Draht, mohl získat informace nejen o domácích aspektech italského trhu, ale také o trzích, na které vyvážely výrobci působící v Itálii, a to zejména o německém, španělském a francouzském trhu.

456    Pro posouzení sankce musí být tak rovněž okrajově zohledněno i přímé či nepřímé sporadické zapojení zástupce společnosti Austria Draht do protisoutěžních jednání na celoevropské úrovni.

457    Je však třeba také zatřetí zohlednit skutečnost, že účast na jediném protiprávním jednání vytýkaná společnosti Austria Draht vykazuje určité zvláštnosti.

458    Zaprvé je třeba rovnou poukázat na to, že Komise neprokázala, že se Austria Draht účastnila curyšského klubu, klubu Evropa či klubu España, které tvoří zásadní aspekty jediného protiprávního jednání. Tato zvláštnost je o to více významná, že z obchodního hlediska neměla Austria Draht, na rozdíl od pana G. faktický zájem o účast v klubu Italia. Za předpokladu, že by se Austria Draht účastnila jediného protiprávního jednání vymezeného Komisí sama, a nikoli prostřednictvím pana G., bylo by v jejím obchodním zájmu působit spíše v rámci klubu Evropa, který sdružoval výrobce, již neuskutečňovali prodeje z podstatné části v Itálii, zejména ve snaze čelit vývozům uskutečňovaným na území klubu Evropa výrobci působícími převážně v Itálii.

459    Žádný důkaz však neumožňuje prokázat, že po jednáních, kterých se mohl zástupce společnosti Austria Draht účastnit v roce 1996 a 2001 následovala další setkání, která by umožňovala prokázat již nikoli „sporadické zapojení“, ale skutečnou účast společnosti Austria Draht v klubu Evropa. Příkladmo je třeba zvláště uvést, že jednotlivé důkazy uplatňované před Tribunálem neumožňují prokázat, že se Austria Draht chovala v Rakousku protiprávně. Právě naopak tvrdí žalobkyně, a Komise to relevantně nezpochybňuje, ji členové kartelové dohody vnímali jako hrozbu a omezení pro jednání v tomto členském státě, jakož i ve zbytku EHP.

460    V této souvislosti se skutečně ukazuje, jak uznala i Komise na jednání, že s ohledem na spis, který se zejména v případě klubu Evropa vyznačuje spoluprací šesti výrobců (viz bod 69 výše), by někdo z těchto šesti výrobců nutně musel potvrdit účast společnosti Austria Draht v klubu Evropa, pakliže by tomu tak bylo.

461    Závěr, podle kterého se Austria Draht, a v důsledku toho voestalpine neúčastnily klubu Evropa, platí jak za předpokladu přímé účasti společnosti Austria Draht v klubu Evropa prostřednictvím jejich zaměstnanců, tak ze předpokladu účasti společnosti Austria Draht na této části jediného protiprávního jednání prostřednictvím pana G.

462    Kromě neexistence důkazů, jež by umožňovaly přesvědčivým způsobem prokázat takovouto účast během doby trvání jediného protiprávního jednání vytýkaného společnosti Austria Draht, a použití zásady presumpce neviny, které se žalobkyně mohou dovolávat, je třeba také poukázat na to, že na jedné straně Komise výslovně v bodě 652 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že neshledává společnost Austria Draht odpovědnou za přímou účast na klubu Evropa, ostatně tím spíše ani na curyšském klubu, který mu předcházel. Na druhé straně je třeba uvést, že sama Komise měla v přílohách 1 a 2 napadeného rozhodnutí týkajících se klubu Evropa za to, že protiprávní jednání, které lze vytýkat panu G. ve vztahu k tomuto klubu je přičitatelné společnosti CB, a nikoli společnosti Austria Draht, což lze vysvětlit územním omezením činností svěřených společností Austria Draht panu G.

463    Zadruhé se ukazuje, že v každém případě během celé doby trvání protiprávního jednání uzavíral pan G. obchody na účet společnosti pouze v rámci italského trhu. Tento charakteristický rys účasti společnosti Austria Draht na jediném protiprávním jednání, který vyplývá ze smlouvy uzavřené s panem G., byl mimo jiné potvrzen žalobkyněmi v odpovědi na otázky Tribunálu k tomuto bodu, přičemž to Komise ve svých vyjádřeních v tomto ohledu přesvědčujícím způsobem nepopřela.

464    Zatřetí, musí být poukázáno na to, že žádný důkaz neumožňuje prokázat znalost společnosti Austria Draht o protiprávním jednání pana G., což platí jak pro italský trh, na kterém byl pan G. oprávněn jednat, tak pro ostatní trhy, na kterých nikdy neuzavíral obchody na účet společnosti Austria Draht.

465    Účast společnosti Austria Draht na jediném protiprávním jednání se tedy ukazuje být hlavně prostřednictvím pana G., jejího obchodního zástupce v Itálii, kterého Austria Draht pověřila obchodními činnostmi v této zemi a v souvislosti s kterým nic nenasvědčuje tomu, že předával jakékoli informace týkající se znalostí získaných ze svého protisoutěžního chování. Taková situace není bez vlivu při posouzení sankce.

466    V důsledku toho musí být při stanovení výše pokuty ukládané společnosti Austria Draht v podstatě zohledněno protisoutěžní chování pana G., o němž se má za to, že bylo uskutečněno na účet společnosti Austria Draht. Stejně jako Komise, pokládá Tribunál rovněž za vhodné zohlednit také sporadické zapojení společnosti Austria Draht do protisoutěžních jednání na celoevropské úrovni, aniž by to však potvrzovalo tezi, podle níž bylo správné zohlednit při stanovení výše pokuty prodeje APC uskutečněné společností Austria Draht v rámci EHP.

467    Vzhledem k těmto okolnostem považuje Tribunál pokutu ve výši 7,5 milionů eura za takovou, jež umožňuje účinně postihnout protiprávní jednání společnosti Austria Draht způsobem, který není zanedbatelný a který má stále dostatečný odrazující účinek. Jakákoli pokuta nad tuto výši by byla vzhledem k vytýkanému protiprávnímu jednání žalobkyň hodnocenému ve vzájemných souvislostech charakterizujících účast společnosti Austria Draht na jediném protiprávním jednání nepřiměřená.

468    Z důvodů uvedených v napadeném rozhodnutí, které ostatně žalobkyně nezpochybňují, je třeba mít za to, že společnost voestalpine společně a nerozdílně odpovídá za zaplacení této pokuty.

469    Vzhledem k výše uvedenému je třeba zaprvé zrušit čl. 2 bod 5 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž ukládá žalobkyním nepřiměřenou pokutu za účast společnosti Austria Draht na jediném protiprávním jednání od 15. dubna 1997 do 19. září 2002, zadruhé snížit výši pokuty uložené společně a nerozdílně žalobkyním z 22 milionů eur na 7,5 milionů eura a zatřetí ve zbývající části žalobu zamítnout.

 K nákladům řízení

470    Článek 134 odst. 3 jednacího řádu stanoví, že pokud měli účastníci řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponese každý z nich vlastní náklady řízení. Jeví-li se to však vzhledem k okolnostem v projednávané věci jako odůvodněné, může Tribunál rozhodnout, že účastník řízení ponese vlastní náklady řízení a nahradí část nákladů řízení vynaložených druhým účastníkem řízení.

471    Vzhledem k okolnostem projednávaného případu a s ohledem na podstatné snížení výše pokuty uložené žalobkyním Komisí je třeba rozhodnout, že Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí dvě třetiny nákladů řízení vynaložených žalobkyněmi, a žalobkyně tak ponesou jednu třetinu vlastních nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (šestý senát)

rozhodl takto:

1)      Článek 2 bod 5 rozhodnutí Komise C (2010) 4387 final ze dne 30. června 2010 v řízení podle článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/38344 – Předpínací ocel), ve znění rozhodnutí Komise C (2010) 6676 final ze dne 30. září 2010 a rozhodnutí Komise C (2011) 2269 final ze dne 4. dubna 2011 se zrušuje.

2)      Výše pokuty uložené společně a nerozdílně společnostem voestalpine AG a voestalpine Wire Rod Austria GmbH se snižuje z 22 milionů eur na 7,5 milionů eura.

3)      Ve zbývající části se žaloba zamítá.

4)      Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí dvě třetiny nákladů vynaložených společnostmi voestalpine a voestalpine Wire Rod Austria.

5)      Voestalpine a voestalpine Wire Rod Austria ponesou třetinu vlastních nákladů řízení.

Frimodt Nielsen Dehousse Collins

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 15 července 2015.

Obsah

Předmět sporu

Skutečnosti předcházející sporu

I –  Odvětví, které je předmětem řízení

A –  Výrobek

B –  Struktura nabídky

C –  Struktura poptávky

D –  Obchod v rámci Evropské unie a EHP

II –  Voestalpine a Austria Draht

III –  Správní řízení

A –  První žádost o shovívavost a ochrana před pokutami přiznaná společnosti DWK

B –  Kontroly a žádosti o informace

C –  Další žádosti o shovívavost a odpovědi Komise

D –  Zahájení řízení a oznámení námitek

E –  Přístup ke spisu, slyšení a platební schopnost

F –  Doplňující žádosti o informace

IV –  Napadené rozhodnutí

Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

Právní otázky

I –  Úvodní poznámky

A –  Obsah napadeného rozhodnutí

1.  Složky kartelové dohody a znaky jediného protiprávního jednání

2.  Skutečnosti týkající se společností Austria Draht a voestalpine

a)  Smlouva s panem G.

b)  Klub Italia (od 15. dubna 1997 do 19. září 2002)

c)  Klub Evropa a celoevropský systém

3.  Osoby, jimž bylo určeno napadeného rozhodnutí a individuální délka odpovědnosti

a)  Situace společnosti Austria Draht

b)  Situace společnosti voestalpine

4.  Výpočet výše pokuty uložené společnostem voestalpine a Austria Draht

B –  Připomenutí zásad

1.  Prokázání existence a doby trvání protiprávního jednání

2.  Pojem jediného protiprávního jednání ve smyslu komplexního protiprávního

3.  Pojem distancování se v případě účasti na setkání

II –  K prvnímu žalobnímu důvodu založenému na tom, že se Komise nesprávně domnívala, že se žalobkyně účastnily na části jediného protiprávního jednání prostřednictvím jejich obchodního zástupce v Itálii

A –  Přičtení jednání obchodního zástupce zastoupenému

1.  Podmínky přičitatelnosti jednání obchodního zástupce zastoupenému

2.  Smlouva o obchodním zastoupení a převzetí hospodářského rizika

3.  Vliv dvojího zastoupení obchodním zástupcem

4.  Nevědomost, neexistence kontroly a schválení

B –  Důkazy o protiprávní jednání obchodního zástupce

1.  K setkání ze dne 15. dubna 1997

2.  K setkání ze dne 24. června 1997

3.  K setkání ze dne 11. března 1998

4.  K setkání ze dne 30. března 1998

5.  K setkání ze dne 18. května 1998

6.  K setkání ze dne 19. října 1998

7.  K setkání ze dne 18. ledna 1999

8.  K setkání ze dne 14. prosince 1999

9.  K setkání ze dne 12. ledna 2000

10.  K setkání ze dne 19. září 2000

11.  K setkání ze dne 10. června 2001

12.  K setkání ze dne 23. října 2001

13.  K setkání ze dne 11. ledna 2002

14.  K setkání ze dne 30. dubna 2002

15.  K jiným setkáním a k dokumentům uváděným v napadeném rozhodnutí

C –  K různým prohlášením uplatňovanými účastnicemi řízení

D –  Doba trvání protiprávního jednání vytýkaného společnosti Austria Draht

E –  Závěry k prvnímu žalobnímu důvodu

III –  K druhému žalobnímu důvodu, založeném na tom, že se Komise nesprávně domnívala, že se žalobkyně účastnily jediného protiprávního jednání zahrnujícího konkrétně klub Italia a klub Evropa

A –  Účast na části jediného protiprávního jednání

B –  Znalost celoevropské úrovně kartelové dohody

1.  Důkazy uvedené v napadeném rozhodnutí

2.  Analýza důkazů uvedených v napadeném rozhodnutí

a)  Důkazy týkající se curyšského klubu

K setkání ze dne 28. května 1995

K setkání ze dne 9. ledna 1996

b)  Důkazy týkající se klubu Evropa

K setkání ze dne 14. října 1998

K setkání ze dne 9. listopadu 1998

K setkání ze dne 28. února 2000

K setkání ze dne 27. září 2001

c)  Důkazy prokazující znalost kartelové dohody prostřednictvím obchodního zástupce

C –  Závěr k druhému žalobnímu důvodu

IV –  K třetímu žalobnímu důvodu týkajícímu se skutečností zohledňovaných při posouzení sankce

A –  K porušení zásady proporcionality

1.  Přiměřenost sankce vzhledem ke všem okolnostem

2.  K zohlednění konkrétní situace žalobkyň

a)  Způsoby účasti v klubu Italia

b)  Neúčast v klubu Evropa a na dalších ujednáních

B –  Závěr k porušení zásady proporcionality

V –  K výkonu pravomoci Tribunálu k přezkumu v plné jurisdikci a ke stanovení výše pokuty

K nákladům řízení

* Jednací jazyk: němčina.