ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(první senát)

5. listopadu 2013

Věc F‑103/12

Margaret Doyle

v.

Evropský policejní úřad (Europol)

„Veřejná služba – Zaměstnanci Europolu – Neprodloužení smlouvy – Nepřiznání smlouvy na dobu neurčitou – Zrušení Soudem – Splnění povinností vyplývajících z rozsudku Soudu“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, kterou se M. Doyle domáhá zejména zrušení rozhodnutí ze dne 28. listopadu 2011, kterým jí Evropský policejní úřad (Europol) přiznal částku 3 000 eur za účelem splnění povinností vyplývajících z rozsudku Soudu ze dne 29. června 2010, Doyle v. Europol (F‑37/09, dále jen „rozsudek ze dne 29. června 2010“).

Rozhodnutí:      Rozhodnutí ze dne 28. listopadu 2011, kterým Evropský policejní úřad přiznal M. Doyle částku 3 000 eur za účelem splnění povinností vyplývajících z rozsudku Soudu ze dne 29. června 2010, Doyle v. Europol (F‑37/09), se zrušuje. Evropský policejní úřad ponese vlastní náklady řízení a ukládá se mu náhrada nákladů řízení, které vynaložila Margaret Doyle.

Shrnutí

Žaloby úředníků – Zrušující rozsudek – Účinky – Povinnost přijmout opatření k výkonu rozsudku – Zásada řádné správy – Zvláštní obtíže – Spravedlivé vyrovnání za znevýhodnění vyplývající pro žalobce ze zrušeného aktu – Podmínky

(Článek 266 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, článek 41)

Jedná-li se zvláště o rozsudek ve věcech veřejné služby, musí být pravidla týkající se splnění povinností vyplývajících ze zrušujících rozsudků vykládána rovněž ve světle článku 41 Listiny základních práv Evropské unie, který zakotvuje zásadu řádné správy, a zejména odstavce 1 uvedeného článku, jež se týká práva každého na to, aby jeho záležitosti byly orgány, institucemi a jinými subjekty Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě.

Pouze pokud splnění povinností vyplývajících ze zrušujícího rozsudku přináší zvláštní obtíže, může dotyčný orgán přijmout jakékoli rozhodnutí způsobilé spravedlivě vyrovnat znevýhodnění vyplývající pro dotčené osoby ze zrušeného rozhodnutí a v tomto kontextu s nimi může navázat dialog za účelem dosažení dohody, která jim poskytne spravedlivou náhradu za protiprávnost, jejíž byly oběťmi.

Pokud rozsudek unijního soudu zruší rozhodnutí administrativy z důvodu porušení práva na obhajobu, přísluší dotyčné administrativě, aby prokázala, že přijala všechna možná opatření způsobilá odstranit účinky této protiprávnosti konstatované soudem. Administrativa se tedy nemůže spokojit s tvrzením, že již není možné nastolit takové podmínky, aby oběť tohoto porušení základního práva mohla uplatnit své právo na obhajobu, a to zejména z důvodu rozhodnutí, která sama administrativa následně přijala v téže oblasti. Přijetí takového způsobu jednání by znamenalo zbavit veškeré podstaty povinnost zajistit na prvním místě dodržování práva na obhajobu a splnit povinnosti vyplývající z rozsudku, kterým se jeho porušení konstatuje. Pouze pokud je z důvodů, které nelze přičíst dotyčné administrativě, objektivně obtížné, případně nemožné odstranit účinky porušení práva na obhajobu konstatovaného ve zrušujícím rozsudku, může administrativa přistoupit k vyplacení kompenzační náhrady.

(viz body 38, 39 a 50)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 24. června 2008, Andres a další v. ECB, F‑15/05, bod 132 a citovaná judikatura