Věc T-155/06
Tomra Systems ASA a další
v.
Evropská komise
„Hospodářská soutěž – Zneužití dominantního postavení – Trh zařízení na výkup použitých nápojových obalů – Rozhodnutí konstatující porušení článku 82 ES a článku 54 Dohody o EHP – Výhradní dohody, množstevní závazky a věrnostní slevy, které jsou součástí strategie vyloučení konkurentů z trhu – Pokuta – Proporcionalita“
Shrnutí rozsudku
1. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se určuje, že došlo k protiprávnímu jednání – Použití interní dokumentace podniku, který se účastnil protiprávního jednání, jako důkazu – Přípustnost
(Články 81 ES a 82 ES)
2. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Smlouvy o výhradním zásobování –Smlouva uzavřená mezi podnikem a nákupní centrálou
(Článek 82 ES)
3. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Pojem – Objektivní pojem označující jednání, která mohou ovlivnit strukturu trhu a jejichž účinkem je bránění zachování a rozvoji hospodářské soutěže – Povinnosti dominantního podniku – Hospodářská soutěž pouze na základě výkonnosti
(Článek 82 ES)
4. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Smlouvy o výhradním zásobování –Věrnostní slevy
(Článek 82 ES)
5. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Slevy, jejichž účinkem je uzavření trhu – Věrnostní slevy – Označení za zneužívající jednání
(Článek 82 ES)
6. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Množstevní slevy – Přípustnost – Podmínky – Zneužívající povaha systému slev – Kritéria posouzení
(Článek 82 ES)
7. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí konstatující protiprávní jednání – Povinnost uvést odůvodnění – Dosah
(Články 82 ES a 253 ES)
8. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Pojem – Uzavření podstatné části trhu dominantním podnikem
(Článek 82 ES)
9. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Retroaktivní slevy – Zneužívající povaha – Kritéria posouzení
(Článek 82 ES)
10. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Pojem – Chování, jehož účinkem nebo cílem je bránění zachování a rozvoji hospodářské soutěže
(Článek 82 ES)
11. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Smlouvy o výhradním zásobování – Individualizované množstevní závazky představující zneužití
(Článek 82 ES)
12. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Posuzované skutečnosti – Zvýšení obecné úrovně pokut – Přípustnost – Podmínky
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)
13. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Zohlednění celkového obratu nebo relevantního obratu dotyčného podniku – Meze
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2, a nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03)
1. Interní dokumentace podniku může představovat důkaz porušení pravidel hospodářské soutěže tímto podnikem. Taková dokumentace totiž může uvádět, zda vyloučení hospodářské soutěže bylo plánováno nebo naopak naznačovat jiné vysvětlení zkoumaných praktik. Může Komisi například umožnit umístit tyto praktiky do celkových souvislostí a potvrdit její posouzení týchž praktik.
Pokud Komise tuto dokumentaci používá k odůvodnění svého rozhodnutí, je zcela běžné, že se, ač neskrývá existenci dokumentů poskytujících různé vysvětlení, přednostně zaměřuje na protisoutěžní jednání podniku, a nikoli na jejich řádné jednání zmíněné některými interními dokumenty, jelikož právě protisoutěžní jednání je jednáním, které má Komise prokázat.
(viz body 35–36)
2. Není nezbytné, aby praktiky podniku v dominantním postavení vázaly kupující formální výhradní povinností, za účelem prokázání toho, že představují zneužití dominantního postavení ve smyslu článku 82 ES. Stačí, že tyto praktiky podněcují zákazníky nepřecházet ke konkurenčním poskytovatelům a zásobovat se, pokud jde o veškeré své potřeby nebo jejich významnou část, výlučně u uvedeného podniku, takže není nezbytné analyzovat výhradní povahu sporných mluv na základě použitelných vnitrostátních právních předpisů.
Co se týče dohod uzavřených mezi podnikem a nákupními centrálami vykazujících závaznou povahu pro smluvní strany, otázka, zda mají vliv rovněž na nákupní chování jejich účastníků, nezávisí na formální analýze. Pokud totiž sjednané podmínky závisejí na koupi cílového množství centrálou jako celku, je pro sjednání smlouvy tohoto typu typické, že podnítí členy centrály uskutečnit nákupy s cílem dosáhnout stanoveného cíle.
(viz body 59, 61–62)
3. Pojem „zneužití“ je pojmem objektivním, který se vztahuje na chování podniku v dominantním postavení, které může ovlivnit strukturu trhu, na němž je – právě v důsledku přítomnosti tohoto podniku – stupeň hospodářské soutěže již oslabený a jehož účinkem je bránění, za použití prostředků odlišných od těch, jež jsou používány při běžné soutěži výrobků nebo služeb na základě plnění hospodářských subjektů, zachování stupně hospodářské soutěže, který ještě na trhu existuje, anebo rozvoji této hospodářské soutěže. Z toho vyplývá, že článek 82 ES podniku v dominantním postavení zakazuje vyloučit konkurenta z trhu, a posílit tak své postavení za použití jiných prostředků než těch, které spadají do hospodářské soutěže na základě výkonnosti. Zákaz stanovený v tomto ustanovení je odůvodněn rovněž zájmem na tom, aby spotřebitelům nebyla způsobena újma.
Proto i když konstatování existence dominantního postavení samo o sobě neznamená žádnou výtku vůči dotyčnému podniku, přesto má tento podnik bez ohledu na příčiny takového postavení zvláštní odpovědnost za to, že jeho chování nebude na újmu účinné a nenarušené hospodářské soutěži na společném trhu. Stejně tak, i když existence dominantního postavení nezbavuje podnik, který má toto postavení, práva chránit vlastní obchodní zájmy, pokud jsou ohroženy, a i když je tento podnik oprávněn v rozumné míře činit úkony, které považuje za vhodné pro účely ochrany svých zájmů, nemohou být nicméně taková jednání přijatelná, pokud mají za cíl posílit toto dominantní postavení a zneužívat jej.
(viz body 38, 206–207)
4. Skutečnost, že podnik nacházející se v dominantním postavení na trhu váže kupující – byť na jejich žádost – povinností nebo slibem zásobit se celkově nebo pro podstatnou část svých potřeb výhradně u uvedeného podniku, je zneužitím dominantního postavení ve smyslu článku 82 ES bez ohledu na to, zda je předmětná povinnost stanovena bez dalších podmínek, nebo je její protihodnotou poskytnutí slevy. Totéž platí, jestliže uvedený podnik – ač neváže kupující formální výhradní povinností – používá na základě dohod uzavřených s těmito kupujícími nebo jednostranně systém věrnostních slev, tj. slev podmíněných tím, že se zákazník zásobí celkově nebo pro podstatnou část svých potřeb výhradně u podniku s dominantním postavením.
Závazky výhradního zásobování této povahy, ať již jejich protihodnotou jsou, či nejsou slevy nebo poskytování věrnostních slev, které mají odběratele přimět k výlučnému odběru u podniku s dominantním postavením, jsou totiž neslučitelné s cílem nenarušené hospodářské soutěže na společném trhu, protože nespočívají na hospodářském plnění odůvodňujícím tuto povinnost nebo tuto výhodu, ale směřují k tomu, aby kupujícímu byla odebrána nebo omezena možnost výběru zdrojů zásobování, a k tomu, aby byl výrobcům znemožněn přístup na trh.
(viz body 208–209, 295-296)
5. Věrnostní sleva, která je poskytnuta jako protihodnota za závazek zákazníka, že se bude zásobovat výhradně nebo téměř výhradně u podniku v dominantním postavení, je v rozporu s článkem 82 ES z důvodu účinku uzavření, který způsobuje. Taková sleva má totiž prostřednictvím poskytnutí finanční výhody zabránit tomu, aby se zákazníci zásobovali u konkurenčních výrobců.
(viz body 210–211)
6. Systémy množstevních slev používané podnikem v dominantním postavení, vázané výlučně na objem nákupů uskutečněných u něj, nejsou obecně považovány za systémy s účinkem uzavření trhu zakázaným článkem 82 ES. Pokud se totiž zvýšení množství poskytnutého uvedeným podnikem odrazí v nižších nákladech pro poskytovatele, je poskytovatel oprávněn převést toto snížení na zákazníka prostřednictvím výhodnější ceny. Má se tedy za to, že množstevní slevy odrážejí nárůst efektivnosti a úspory z rozsahu dosažené podnikem v dominantním postavení.
Z toho vyplývá, že systém množstevních slev, jejichž výše roste v závislosti na objemu koupeném u podniku v dominantním postavení, neporušuje článek 82 ES, ledaže kritéria a podmínky poskytnutí slev ukazují, že systém není založen na hospodářsky odůvodněné protihodnotě, ale jako v případě věrnostních a cílových slev má bránit tomu, aby se zákazníci zásobovali u konkurenčních výrobců.
Pro určení případné zneužívající povahy systému množstevních slev je tedy třeba posoudit veškeré okolnosti, a zejména kritéria a podmínky poskytování slev, a přezkoumat, zda slevy tím, že poskytují výhodu, která není založena na žádném hospodářském plnění, které by ji odůvodnilo, směřují k tomu, aby byla kupujícímu odebrána nebo omezena možnost vybrat si své zdroje zásobování, aby bylo zabráněno přístupu soutěžitelů na trh, aby byly uplatňovány rozdílné podmínky vůči obchodním partnerům při plnění stejné povahy nebo aby bylo posíleno dominantní postavení narušenou hospodářskou soutěží.
(viz body 212–214)
7. Odůvodnění vyžadované článkem 253 ES musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musejí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a hájit svá práva a aby soud mohl vykonávat svůj přezkum. Co se týče rozhodnutí přijatého podle článku 82 ES, tato zásada vyžaduje, aby napadené rozhodnutí uvádělo skutkové okolnosti, na nichž závisí právní odůvodnění opatření, a důvody, které vedly k přijetí rozhodnutí.
(viz bod 227)
8. Uzavření podstatné části trhu dominantním podnikem totiž nemůže být odůvodněno tím, že získatelná část trhu ještě poskytuje dostatečný prostor pro omezený počet soutěžitelů. Zákazníci, kteří se nacházejí v uzavřené části trhu, by totiž měli mít možnost mít v nejvyšší možné míře prospěch z hospodářské soutěže, která je na trhu možná, a soutěžitelé by měli mít možnost soutěžit na základě výkonnosti na celém trhu, a nikoli pouze na jeho části. Zároveň není rolí dominantního podniku určovat, kolik životaschopných soutěžitelů mu může konkurovat, pokud jde o ještě získatelnou část poptávky.
Právě na základě analýzy okolností projednávané věci lze prokázat, zda praktiky podniku v dominantním postavení mohou vyloučit hospodářskou soutěž a bylo by nepřirozené a priori stanovit, jaký by byl získatelný podíl trhu, nad jehož rámec by praktiky podniku v dominantním postavení mohly mít účinek vyloučení konkurentů.
(viz body 241–242)
9. V této souvislosti je třeba uvést, že vylučující mechanismus, který představují retroaktivní slevy, nevyžaduje, aby dominantní podnik obětoval zisky, neboť náklady na slevy se rozkládají na velký počet jednotek. Retroaktivním poskytnutím slev může být průměrná cena získaná dominantním podnikem mnohem vyšší než náklady a může přinést v průměru vysoké ziskové rozpětí. Systém retroaktivních slev má však pro zákazníka za následek, že skutečná cena posledních jednotek je z důvodu „odsávajícího účinku“ velmi nízká.
(viz bod 267)
10. Za účelem prokázání porušení článku 82 ES není nezbytné prokázat, že posuzované zneužití ze strany podniku v dominantním postavení mělo konkrétní protisoutěžní účinek na dotčené trhy. V tomto ohledu stačí prokázat, že směřuje k omezení hospodářské soutěže, nebo jinými slovy, že má nebo může mít takový účinek.
(viz bod 289)
11. I za předpokladu, že by kupujícího nevázaly formální výhradní povinností, představují individualizované množstevní závazky, ohledně nichž je po analýze nejen čistě formálně z právního hlediska, nýbrž rovněž s ohledem na konkrétní hospodářský kontext, do kterého spadají, prokázáno, že kupujícího fakticky zavazují nebo jej podněcují k tomu, aby se zásoboval výhradně nebo, pokud jde o podstatnou část svých potřeb, u podniku v dominantním postavení, a které nejsou založeny na hospodářském plnění odůvodňujícím tuto povinnost nebo tuto výhodu, nýbrž směřují k tomu, aby kupujícímu byla odebrána nebo omezena možnost výběru zdrojů zásobování, a k tomu, aby byl výrobcům znemožněn přístup na trh, zneužití dominantního postavení ve smyslu článku 82 ES.
(viz body 297–298)
12. Ani povinnost dodržovat zásadu rovného zacházení ani skutečnost, že Komise v minulosti uplatnila na určité typy protiprávních jednání pokuty určité úrovně, Komisi nezbavují možnosti zvýšit uvedenou úroveň v mezích uvedených v nařízení Rady č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy, pokud je to nezbytné k zajištění uplatňování politiky hospodářské soutěže Společenství.
Závažnost protiprávního jednání musí být stanovena v závislosti na vícero skutečnostech, jako jsou zejména zvláštní okolnosti věci, její kontext a odrazující účinek pokut, a to přestože není sestaven závazný nebo taxativní výčet kritérií, ke kterým musí být povinně přihlédnuto. Přitom se relevantní skutečnosti, jako jsou trhy, výrobky, země, podniky a dotčená období, v každé věci liší. Z toho vyplývá, že Komise nemůže mít povinnost uložit podnikům pokuty, jejichž výše odpovídá stejným procentním podílům jejich příslušného obratu ve věcech srovnatelných z hlediska závažnosti protiprávních jednání.
Jelikož pokuty představují nástroj politiky hospodářské soutěže Komise, musí mít Komise možnost využívat prostoru pro uvážení při stanovení jejich výše, aby mohla směrovat jednání podniků k dodržování pravidel hospodářské soutěže.
(viz body 310–313)
13. Co se týče určení částky pokuty za porušení pravidel hospodářské soutěže Společenství, může Komise pod podmínkou, že dodrží horní mez, kterou stanoví čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy a která vychází z celkového obratu dotyčného podniku, přihlédnout k obratu dotčeného podniku, aby mohla posoudit závažnost protiprávního jednání při stanovení výše pokuty, tomuto obratu však nelze přikládat přílišný význam ve srovnání s ostatními posuzovanými skutečnostmi.
Metoda výpočtu stanovená v Pokynech o metodě stanovování pokut udělených podle s čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO uvádí zohlednění velkého množství skutečností při posuzování závažnosti protiprávního jednání za účelem stanovení výše pokuty, mezi něž patří zejména povaha protiprávního jednání, jeho konkrétní dopad, je-li měřitelný, zeměpisný rozsah dotčeného trhu a nezbytný odrazující účinek pokuty. I když pokyny nestanoví, že se výše pokut vypočítá podle celkového obratu nebo relevantního obratu, nebrání zohlednění těchto obratů při stanovení výše pokuty, aby byly dodrženy obecné právní zásady Společenství a vyžadují-li to okolnosti.
Z toho vyplývá, že i když nelze popřít, že obrat týkající se dotčených výrobků může představovat vhodný základ pro hodnocení újmy způsobené hospodářské soutěži na trhu uvedených výrobků v Evropském hospodářském prostoru, nic to nemění na tom, že tato skutečnost nepředstavuje jediné kritérium, podle kterého musí Komise posoudit závažnost protiprávního jednání.
(viz body 316–318)