Věc T-226/10

Prezes Urzędu Komunikacji Elektronicznej

v.

Evropská komise

„Žaloba na neplatnost – Zastoupení advokáty, kteří nemají povahu třetích osob – Nepřípustnost“

Shrnutí usnesení

Řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky – Podmínky týkající se podpisu – Povaha třetích osob ve vztahu k účastníkům řízení

(Statut Soudního dvora, čl. 19 první, třetí a čtvrtý pododstavec a čl. 21 první pododstavec; jednací řád Tribunálu, čl. 43 odst. 1 první pododstavec).

Z článku 19 prvního, třetího a čtvrtého pododstavce a čl. 21 prvního pododstavce statutu Soudního dvora, jakož i z čl. 43 odst. 1 prvního pododstavce jednacího řádu Tribunálu a především z použití pojmu „zastoupeni“ ve výše uvedeném článku 19 třetím pododstavci, vyplývá, že „účastník řízení“ ve smyslu tohoto ustanovení nemůže sám podat žalobu k Tribunálu, ale musí využít služeb třetí osoby, která musí být oprávněna k výkonu advokacie podle práva některého členského státu nebo státu, který je stranou dohody o Evropském hospodářském prostoru. Tento požadavek využití služeb třetí osoby odpovídá koncepci úlohy advokáta, jenž je povolán poskytnout zcela nezávisle a ve vyšším zájmu spravedlnosti právní pomoc, kterou klient potřebuje.

Za těchto podmínek případné požadavky na nezávislost vyplývající z profesních pravidel nemohou samy o sobě prokázat, že osoby nacházející se v zaměstnaneckém poměru k žalobci, jsou oprávněny jej zastupovat před Tribunálem. Pojem nezávislosti advokáta je totiž vymezen nejen pozitivně, a sice odkazem na profesní disciplínu, ale i negativně, a sice neexistencí zaměstnaneckého poměru. Z toho vyplývá, že existence vztahu podřízenosti v rámci orgánu, jehož výlučnou funkcí je pomoc žalobci, implikuje menší stupeň nezávislosti, než je tomu u právního poradce nebo advokáta, který činnost pro svého klienta vykonává v externí advokátní kanceláři.

(viz body 12, 14–18, 21, 25)