Věc T‑442/12

Changmao Biochemical Engineering Co. Ltd

proti

Radě Evropské unie

„Dumping – Dovoz kyseliny vinné pocházející z Číny – Změna konečného antidumpingového cla – Částečný prozatímní přezkum – Status podniku působícího v tržním hospodářství – Náklady nejdůležitějších vstupů, které se v zásadě zakládají na tržní hodnotě – Změna okolností – Povinnost uvést odůvodnění – Lhůta pro přijetí rozhodnutí o statusu podniku působícího v tržním hospodářství – Právo na obhajobu – Článek 20 odst. 2 nařízení (ES) č. 1225/2009“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (osmého senátu) ze dne 1. června 2017

1.      Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Dumpingové rozpětí – Stanovení běžné hodnoty – Dovozy ze zemí bez tržního hospodářství – Přiznání statusu podniku působícího v tržním hospodářství – Podmínky – Důkazní břemeno výrobců – Hodnocení důkazů orgány – Soudní přezkum – Meze

[Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 2 odst. 7 písm. a), b) a c)]

2.      Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Dumpingové rozpětí – Stanovení běžné hodnoty – Dovozy ze zemí bez tržního hospodářství – Přiznání statusu podniku působícího v tržním hospodářství – Podmínky – Náklady nejdůležitějších vstupů, které se musí v zásadě zakládat na tržní hodnotě – Důkazní břemeno výrobců

[Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 2 odst. 7 písm. c) první odrážka]

3.      Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Částečný prozatímní přezkum antidumpingového cla – Posuzovací pravomoc orgánů – Změna posouzení okolností, které v původním šetření odůvodnily přiznání statusu podniku působícího v tržním hospodářství – Přípustnost

[Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 2 odst. 7 písm. c) a čl. 11 odst. 6]

4.      Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Nařízení ukládající antidumpingová cla

(Článek 296 SFEU)

5.      Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Dumpingové rozpětí – Stanovení běžné hodnoty – Dovozy ze zemí bez tržního hospodářství podle článku 2 odst. 7 písm. b) nařízení č. 1225/2009 – Postup hodnocení podmínek umožňujících výrobci získat status podniku působícího v tržním hospodářství – Nedodržení tříměsíční lhůty Komisí, jak je stanoveno v článku 2 odst. 7 písm. c) druhý pododstavec tohoto nařízení – Důsledky

[Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 2 odst. 7 písm. a), b) a c) druhý pododstavec]

6.      Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Šetření – Dodržování práva na obhajobu – Povinnost orgánů zajistit informování dotčených podniků a respektovat důvěrnou povahu informací tak, aby tyto povinnosti byly ve vzájemné shodě – Porušení informační povinnosti – Podmínky – Neposkytnutí informací, které mohou být použité na obhajobu podniku

(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 20 odst. 2)

7.      Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Antidumpingové řízení – Právo na obhajobu – Soudní přezkum – Zohlednění důvodů, které nejsou základem aktu, v jehož důsledku došlo k údajnému porušení práv na obhajobu – Nepřípustnost

(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 20 odst. 2)

1.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 41–46)

2.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 47–64)

3.      Orgány mohou v rámci zpětné i prospektivní analýzy prováděné při částečném prozatímním přezkumu antidumpingových opatření změnit posouzení okolností, na základě kterých bylo v původním šetření odůvodněno přiznání statusu podniku působícího v tržním hospodářství.

Bylo by totiž nelogické, kdyby orgány musely uplatnit čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení č. 1225/2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, způsobem, který se ukázal jako nesprávný ve světle důkazů poskytnutých v rámci prozatímního přezkumu, pouze z toho důvodu, že byl takto uplatněn v původním šetření. Takový závěr by byl tím spíše nelogický, že podle čl. 11 odst. 6 základního nařízení pouze prozatímní přezkum umožňuje změnu opatření, kdežto přezkum opatření před pozbytím platnosti může vést pouze k jejich zrušení nebo ponechání v platnosti.

(viz body 83, 84)

4.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 89–98)

5.      Článek 2 odst. 7 písm. c) druhý pododstavec základního nařízení č. 1225/2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, stanoví, že rozhodnutí o tom, zda výrobce splňuje kritéria pro přiznání statusu podniku působícího v tržním hospodářství uvedená v prvním pododstavci daného ustanovení, se přijme do tří měsíců od zahájení šetření po zvláštní konzultaci poradního výboru a poté, co výrobní odvětví Unie dostanou možnost zaujmout stanovisko.

Nicméně toto ustanovení neobsahuje žádný údaj o tom, jaké důsledky má překročení lhůty tří měsíců Komisí. Každé překročení této lhůty Komisí totiž nevede automaticky ke zrušení následně přijatého nařízení.

Legalita následně přijatého nařízení může být takovou nesrovnalostí, jako je překročení lhůty tří měsíců, dotčena pouze tehdy, pokud daný podnik prokáže, že pokud by odpověď na žádost o přiznání statusu podniku působícího v tržním hospodářství byla poskytnuta ve lhůtách, mohla být odlišná, a tedy příznivější pro jeho zájmy.

(viz body 111, 113, 115)

6.      Podle čl. 20 odst. 2 základního nařízení č. 1225/2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, mohou strany dotčené antidumpingovým šetřením požádat o konečné informace o nejdůležitějších skutečnostech a úvahách, na jejichž základě je doporučeno uložení konečných opatření nebo zastavení šetření nebo řízení bez přijetí opatření.

Kromě toho dodržování práv na obhajobu v každém řízení vedeném vůči osobě, které může vést k aktu nepříznivě zasahujícímu do jejího právního postavení, je základní zásadou unijního práva, která musí být zajištěna, i když neexistuje jakákoliv právní úprava týkající se řízení. Tato zásada má v antidumpingových řízeních klíčový význam.

Podle této zásady musí být zúčastněným podnikům v průběhu správního řízení umožněno, aby náležitě sdělily své stanovisko k reálnosti a relevanci tvrzených skutečností a okolností a k důkazům, které Komise použila na podporu svého tvrzení o dumpingové praxi a z toho vzniklé újmě.

Informační povinnost, kterou mají unijní orgány v oblasti antidumpingu, musí být v souladu s povinností zachovávat důvěrnou povahu informací. Povinnost zachovávat důvěrnou povahu informací nicméně nemůže právo na obhajobu zbavit jeho podstaty. Dostatečnou povahu informací poskytnutých unijními orgány je třeba posoudit v závislosti na tom, jak specifické jsou požadované informace.

Co se týče konkrétněji toho, že Komise neposkytne podniku, jehož se týká antidumpingové šetření, informace o určení běžné hodnoty dotčených výrobků, skutečnost, že jsou k dispozici podrobné výpočty provedené Komisí a údaje, které byly k těmto výpočtům použity, obecně zúčastněným stranám umožňuje předložit vyjádření, která lépe hájí jejich zájmy. Tyto strany takto mohou přesně ověřit způsob, jak Komise tyto údaje využila, a porovnat je s vlastními výpočty, což jim umožní zjistit případné nedostatky na straně Komise, které by jinak nešlo zjistit. Navíc dotčenému podniku nelze uložit povinnost prokázat, že následné rozhodnutí orgánů by bylo odlišné, pokud by podnik danými informacemi disponoval, ale pouze to, že taková hypotéza není zcela vyloučena, jelikož podnik by mohl lépe zajistit svou obhajobu, kdyby nedošlo k procesnímu pochybení zasahujícímu takto konkrétně do práva na obhajobu.

(viz body 138–140, 142, 143, 156, 157)

7.      Legalita unijního aktu však musí být posuzována podle skutkového a právního stavu existujícího ke dni, kdy byl akt přijat, takže Tribunál nemůže důvody uplatněné během antidumpingového šetření nahradit jinými důvody, které byly poprvé uplatněny až před ním.

Odmítnutí Komise poskytnout podniku, jehož se týká antidumpingové šetření, informace o určení běžné hodnoty dotčených výrobků nelze ospravedlnit důvodem uplatněným během ústní části řízení před Tribunálem, tedy ochranou obchodních zájmů konkurenta tohoto podniku.

(viz bod 153)