ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE (třetího senátu)
21. března 2013(*)
„Veřejná služba – Odměna – Roční úprava odměn a důchodů úředníků a ostatních zaměstnanců – Články 64, 65 a 65a služebního řádu – Příloha XI služebního řádu – Nařízení (EU) č. 1239/2010 – Koeficienty – Úředníci přidělení do Ispra“
Ve věci F‑112/11,
jejímž předmětem je žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a,
Raffaele Dalmasso, smluvní zaměstnanec Evropské komise, s bydlištěm v Monvalle (Itálie), zastoupený C. Mouratem, advokátem,
žalobce,
proti
Evropské komisi, zastoupené J. Currallem a D. Martinem, jako zmocněnci,
žalované,
podporované
Radou Evropské unie, zastoupené M. Bauerem a J. Herrmannem, jako zmocněnci,
vedlejší účastnicí,
SOUD PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE (třetí senát),
ve složení S. Van Raepenbusch (zpravodaj), předseda, R. Barents a K. Bradley, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: J. Tomac, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 27. listopadu 2012,
vydává tento
Rozsudek
1 Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 24. října 2011 podal R. Dalmasso projednávanou žalobu směřující v podstatě ke zrušení rozhodnutí Evropské komise, kterým vůči němu uplatnila nařízení Rady (EU) č. 1239/2010 ze dne 20. prosince 2010, kterým se s účinkem ode dne 1. července 2010 upravují odměny a důchody úředníků a ostatních zaměstnanců Evropské unie a opravné koeficienty [koeficienty] použitelné na tyto odměny a důchody (Úř. věst. L 338, s. 1), v rozsahu, v němž koeficient použitelný na odměnu zaměstnanců přidělených do provincie Varese (Itálie, dále jen „koeficient pro Varese“) stanoví na 92,3 %.
Právní rámec
2 Článek 64 služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“) zní:
„Pokud je odměna úředníka vyjádřena v eurech, upravuje se po povinných srážkách stanovených tímto služebním řádem nebo jeho prováděcími předpisy koeficientem vyšším, nižším nebo rovnajícím se 100 % v závislosti na životních podmínkách v různých místech zaměstnání.
Tyto koeficienty stanoví Rada [Evropské unie] na návrh Komise kvalifikovanou většinou stanovenou v čl. 16 odst. 4 a 5 Smlouvy o Evropské unii. Koeficient použitelný na odměnu úředníků zaměstnaných v prozatímních sídlech Unie činí 100 % k 1. lednu 1962“.
3 Článek 65 služebního řádu stanoví:
„1. Každý rok přezkoumá Rada odměnu úředníků a ostatních zaměstnanců Unie. Toto přezkoumání se provádí v září s ohledem na společnou zprávu Komise založenou na společném indexu vypracovaném Statistickým úřadem Evropské Unie [(Eurostat)] po dohodě s národními statistickými úřady členských států; index odráží situaci v každém členském státě k 1. červenci.
V průběhu tohoto přezkoumání Rada zváží, zda by odměna, jako součást hospodářské a sociální politiky Unie, měla být upravena. Zejména se přihlédne k případnému zvýšení platů ve veřejné službě a nutnosti přijmout nové zaměstnance.
2. V případě podstatné změny životních nákladů Rada rozhodne nejpozději do dvou měsíců o opatřeních k úpravě koeficientů a případně o tom, zda se uplatní zpětně.
3. Pro účely tohoto článku jedná Rada na návrh Komise kvalifikovanou většinou stanovenou v podle čl. 16 odst. 4 a 5 Smlouvy o Evropské unii.“
4 Na základě článku 65a služebního řádu jsou podmínky použití článků 64 a 65 služebního řádu vymezeny v příloze XI služebního řádu.
5 Kapitola 1 přílohy XI služebního řádu je nadepsaná „R[oční přezkum úrovně odměn stanovený v čl. 65 odst. 1 služebního řádu]“. Skládá se ze dvou oddílů: první je nadepsaný „Faktory pro stanovení ročních úprav“ a druhý „Opatření pro roční úpravu odměn a důchodů“.
6 Článek 1 přílohy XI služebního řádu, který je obsažen v oddíle 1 kapitoly 1 této přílohy, stanoví:
„1. Zpráva Statistického úřadu Evropské unie (Eurostat)
Pro účely přezkoumání ve smyslu čl. 65 odst. 1 služebního řádu sestavuje Eurostat každoročně do konce října zprávu o změnách životních nákladů v Bruselu [(Belgie)], paritách kupní síly mezi Bruselem a některými místy zaměstnání v členských státech, a o změnách kupní síly platů státních zaměstnanců v ústředních státních správách jednotlivých států.
2. Změny životních nákladů v Bruselu (bruselský mezinárodní index)
Eurostat sestavuje index vycházející z údajů poskytnutých belgickými úřady k měření změn životních nákladů pro úředníky Evropské unie v Bruselu. Tento index (dále jen ‚bruselský mezinárodní index‘) bere v úvahu změny, ke kterým došlo v období od června předcházejícího roku do června běžného roku, a je založen na statistické metodice vymezené ‚Pracovní skupinou pro článek 64 služebního řádu‘ zmíněnou v článku 13 [této přílohy].
3. Změny životních nákladů mimo Brusel (parity kupní síly a implicitní indexy)
a) Eurostat po dohodě s národními statistickými úřady nebo jinými příslušnými orgány členských států vypočítá parity kupní síly, jimiž se stanoví rovnováha kupní síly:
i) platů úředníků Evropské unie sloužících v hlavních městech členských států, s výjimkou Nizozemska, kde se namísto Amsterdamu používá Haag, a na některých jiných místech zaměstnání, ve srovnání s Bruselem,
ii) důchodů úředníků vyplácených v členských státech, ve srovnání s Belgií.
b) Parity kupní síly se uvádějí každoročně za měsíc červen.
c) Parity kupní síly se vypočítají takovým způsobem, aby bylo možno každý základní prvek dvakrát ročně aktualizovat a kontrolovat pomocí přímého zjišťování alespoň jednou za pět let. Eurostat aktualizuje parity kupní síly pomocí nejvhodnějších indexů definovaných Pracovní skupinou pro článek 64 služebního řádu zmíněnou v článku 13.
d) Kromě území Belgie a Lucemburska se změny životních nákladů během referenčního období měří pomocí implicitních indexů. Tyto indexy získáme, násobíme-li bruselský mezinárodní index změnou v paritě kupní síly.
4. Změny kupní síly platů státních úředníků v ústředních státních správách (specifické ukazatele)
a) Pro účely měření procentuální změny kupní síly platů ve státní službě členských států, buď směrem nahoru, nebo dolů, vypočítá Eurostat podle informací, které do konce září poskytly příslušné národní úřady, specifické ukazatele zachycující změny reálných mezd státních zaměstnanců v ústřední státní správě za období od července předcházejícího roku do července běžného roku. Oba by měly zahrnovat jednu dvanáctinu všech ročně vyplácených složek.
Specifické ukazatele mají dvě podoby:
i) jeden ukazatel pro každou funkční skupinu podle definice ve služebním řádu,
ii) průměrný ukazatel vážený počtem zaměstnanců ve státní službě, který odpovídá každé funkční skupině.
Každý z těchto ukazatelů se stanoví pro reálné hrubé a reálné čisté hodnoty. Při přepočtu z hrubých částek na čisté se přihlédne k zákonem stanoveným odvodům a k obecným daňovým faktorům.
Ke stanovení hrubých a čistých ukazatelů za Evropskou unii celkem použije Eurostat vzorek složený z těchto členských států: Belgie, Německo, Španělsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko a Spojené království. Na základě návrhu Komise podle čl. 65 odst. 3 služebního řádu může Rada schválit nový vzorek, který představuje alespoň 75 % [hrubého domácího produktu (HDP)] Evropské unie a který bude používán od roku, který následuje po jeho přijetí. Výsledky za každou zemi budou váženy v poměru k národnímu HDP měřenému pomocí parity kupní síly znázorněné v nejnovější statistice uveřejněné v souladu s definicemi národních účtů v platném Evropském systému účtů (SEC).
b) Příslušné vnitrostátní orgány poskytnou Eurostatu na jeho žádost doplňující informace, které Eurostat považuje za nezbytné k sestavení specifického ukazatele přesně měřícího změny kupní síly ve státní službě jednotlivých států.
Pokud po dalších projednáních s příslušnými vnitrostátními orgány zjistí Eurostat statistické odchylky v získaných informacích, nebo pokud zjistí, že není možné sestavit ukazatele měřící se statistickou přesností změny reálného příjmu státních zaměstnanců v daném členském státě, informuje o tom Komisi a poskytne jí všechny nezbytné podklady.
c) Kromě specifických ukazatelů Eurostat vypočítá některé kontrolní ukazatele. Jeden takový ukazatel je předložen ve formě údajů o reálných platových poměrech na hlavu v ústřední státní správě a sestaven v souladu s definicemi národních účtů v platném [SEC].
Ke zprávě Eurostatu o specifických ukazatelích se připojí vysvětlení rozdílů mezi těmito ukazateli a výše uvedenými kontrolními ukazateli.“
7 Článek 3 přílohy XI služebního řádu, který je obsažen v oddíle 2 kapitoly 1 této přílohy, stanoví:
„1. S účinkem od 1. července a v souladu s čl. 65 odst. 3 služebního řádu Rada před koncem každého roku rozhodne na návrh Komise a na základě kritérií stanovených v oddíle 1 této přílohy o úpravě odměn a důchodů.
2. Rozsah úpravy se zjistí násobením bruselského mezinárodního indexu specifickým ukazatelem. Úprava se vyjádří v čistých hodnotách jako jednotná procentní sazba.
3. Výše úpravy stanovená tímto způsobem se zařadí podle následující metody do tabulek základních platů uvedených v článku 66 služebního řádu a v příloze XIII služebního řádu a v článcích 20, 63 a 93 pracovního řádu ostatních zaměstnanců:
a) čistá odměna a čistý důchod bez koeficientu se zvýší nebo sníží o částku výše zmíněné roční úpravy;
b) sestaví se nová tabulka základních platů výpočtem hrubé částky, která po odpočtu daně ve smyslu odstavce 4 a povinných odvodů příspěvků na sociální a důchodové zabezpečení odpovídá čisté částce;
převedení čistých částek na hrubé částky vychází ze situace svobodného úředníka / svobodné úřednice, kteří nepobírají různé příspěvky uvedené ve služebním řádu.
[…]
5. V Belgii a Lucembursku se nepoužijí žádné koeficienty. Koeficienty použitelné:
a) na platy úředníků Evropské unie vykonávajících službu v ostatních členských státech a na některých jiných místech zaměstnání;
b) odchylně od čl. 82 odst. 1 služebního řádu na důchody vyplácené v ostatních členských státech pro tu část, která odpovídá nároku získanému před 1. květnem 2004,
se stanoví na základě poměru mezi paritami kupní síly uvedenými v článku 1 [této přílohy] a směnnými kurzy uvedenými v článku 63 služebního řádu platnými pro odpovídající země.
Uplatní se postupy stanovené v článku 8 této přílohy, které se týkají použití koeficientů se zpětnou platností v místech zaměstnání s vysokou mírou inflace.
[…]“
8 Článek 9 přílohy XI služebního řádu stanoví:
„1. Příslušné úřady dotčených členských států, správa orgánu Evropské unie nebo zástupci úředníků Evropské unie v daném místě zaměstnání mohou požadovat stanovení koeficientu pro toto místo.
Tato žádost by měla být podpořena objektivními faktory poukazujícími na významný rozdíl ve výši životních nákladů, který vznikl v průběhu let mezi místem zaměstnání a hlavním městem dotčeného členského státu (s výjimkou Nizozemska, kde se namísto Amsterdamu používá Haag). Pokud Eurostat potvrdí, že rozdíl je skutečně významný (více než 5 %) a dlouhodobě udržitelný, měla by Komise předložit návrh na stanovení koeficientu pro toto místo.
2. Obdobně Rada rozhoduje na návrh Komise o zrušení koeficientu stanoveného pro určité místo. V tomto případě je návrh založen na jednom z následujících předpokladů:
a) žádost příslušných úřadů dotčeného členského státu, správy orgánu Evropské unie nebo zástupců úředníků Evropské unie v daném místě zaměstnání, která prokazuje, že životní náklady v tomto místě se již nadále významně neliší (méně než o 2 %) od životních nákladů hlavního města dotčeného členského státu. Tato aproximace by měla být dlouhodobě udržitelná a ověřená Eurostatem,
b) v uvedeném místě již nadále nejsou zaměstnáni žádní úředníci ani dočasní zaměstnanci Evropské unie.
3. Rada rozhoduje o návrhu v souladu s čl. 64 druhým pododstavcem služebního řádu.“
9 Články 64, 65 a 65a služebního řádu se použijí na smluvní zaměstnance na základě článků 20 a 92 PŘOZ.
10 Bod 1.1 přílohy I, nadepsané „M[etodika]“, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1445/2007 ze dne 11. prosince 2007 o stanovení společných pravidel pro poskytování základních informací o paritách kupní síly a pro jejich výpočet a zveřejňování (Úř. věst. L 336, s. 1) mimoto stanoví:
„Komise (Eurostat) po konzultaci s členskými státy poskytne metodickou příručku, která bude popisovat metody použité v různých fázích sestavování parit kupní síly, včetně metod odhadu chybějících základních informací a odhadu chybějících parit. Metodická příručka se zreviduje pokaždé, když dojde k významné změně v metodice. Příručka může zavést nové metody, které povedou ke zlepšování kvality údajů, snížení nákladů anebo ke zmenšení zátěže poskytovatelů údajů.“
Skutkový základ sporu
11 Žalobce je přidělen do Společného výzkumného centra Komise (JRC) nacházejícího se v Ispra, provincie Varese (Itálie). Koeficientem použitelným na jeho odměnu je koeficient pro Varese, přičemž tento koeficient se liší od koeficientu pro Itálii.
12 Nařízením č. 1239/2010 Rada konkrétně na základě článku 64 služebního řádu upravila s účinností od 1. července 2010 odměny úředníků a ostatních zaměstnanců Evropské unie, jakož i koeficienty, které se dotýkají těchto odměn.
13 Koeficient pro Varese, který byl pro období od 1. července 2009 do 30. června 2010 stanoven na 97,1 %, byl článkem 3 nařízení č. 1239/2010 od 1. července 2010 stanoven na 92,3 %. Tento nový koeficient byl poprvé použit vůči žalobci na jeho výplatní pásku za únor 2011.
14 Dne 21. března 2011 podal žalobce stížnost proti rozhodnutí Komise, kterým se vydává jeho výplatní páska za únor 2011 v rozsahu, v němž v ní byl vůči němu uplatněn nový koeficient pro Varese.
15 Komise stížnost žalobce zamítla rozhodnutím ze dne 12. července 2011.
Návrhová žádání účastníků řízení
16 Žalobce v podstatě navrhuje, aby Soud:
– zrušil jeho výplatní pásku za únor 2011 a jeho výplatní pásky za následující měsíce v rozsahu, ve kterém tyto pásky uplatňují [nový koeficient pro Varese];
– zrušil rozhodnutí Komise ze dne 12. července 2011, kterým se zamítá jeho stížnost;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
17 Komise navrhuje, aby Soud:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobci náhradu nákladů řízení.
18 Rada Evropské unie, vedlejší účastnice řízení, navrhuje, aby Soud žalobu zamítl.
Právní otázky
19 Podle ustálené judikatury je soud Unie oprávněn posoudit podle okolností každého případu, zda řádný výkon spravedlnosti odůvodňuje zamítnutí žaloby po její meritorní stránce, aniž by předtím rozhodl o námitce nepřípustnosti vznesené žalovaným (rozsudek Soudu ze dne 20. listopadu 2012, Soukup v. Komise, F‑1/11, bod 29 a citovaná judikatura). Za okolností dané věci a ve snaze o hospodárnost řízení, i když se žalobce omezil zčásti ve své žalobě na odkázání na svou stížnost, pokud jde o jeho podrobnou argumentaci, je třeba přezkoumat meritorní žalobní důvody, kterých se dovolává v rámci projednávané žaloby, ačkoli předtím nebylo rozhodnuto o námitce nepřípustnosti vznesené Komisí, jelikož žaloba je v každém případě a z důvodů uvedených dále neopodstatněná.
20 Na podporu svých návrhových žádání znějících na zrušení se žalobce dovolává tří žalobních důvodů vycházejících z porušení povinnosti uvést odůvodnění a práva na přístup k dokumentům, zjevně nesprávného posouzení a porušení zásady zákazu diskriminace.
K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění a práva na přístup k dokumentům
21 První žalobní důvod se dělí do dvou částí.
22 V rámci první části se žalobce prostřednictvím námitky dovolává nedostatečného odůvodnění, kterým je podle něj stižena legalita nařízení č. 1239/2010, z něhož vychází individuální rozhodnutí, které napadá.
23 V tomto ohledu je třeba připomenout, že odůvodnění nařízení, kterým se stanoví koeficienty, které se dotýkají odměn úředníků, se může omezit na uvedení jednak celkové situace, jež vedla k jeho přijetí, a jednak obecných cílů, o jejichž dosažení usiluje, a že se nemusí týkat technických aspektů pravidel výpočtu [pokud jde o prováděcí nařízení k článkům 64 a 65 služebního řádu, viz rozsudek Soudu prvního stupně (nyní Tribunálu) ze dne 7. prosince 1995, Abello a další v. Komise, T‑544/93 a T‑566/93, bod 89; pokud jde o nařízení, kterým se stanoví koeficienty použitelné na odměny úředníků přidělených do třetí země, viz rovněž rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 8. listopad 2000, Bareyt a další v. Komise, T‑175/97, bod 75). V projednávané věci je odůvodnění nařízení č. 1239/2010 z hlediska těchto úvah sice stručné, ale dostačující.
24 Nařízení č. 1239/2010 se týká zejména článků 64 a 65 služebního řádu, jakož i jeho přílohy XI; tato ustanovení upřesňují podmínky, za nichž jsou každý rok koeficienty upravovány, tedy, pokud jde o úředníky, jejichž odměna je vyjádřena v eurech, podle změny životních nákladů v Bruselu a jiných místech zaměstnání, pro která je stanoven koeficient. Je tak jasné, že změna koeficientu pro Varese je odůvodněna rozdílnými změnami životních nákladů v Bruselu a ve Varese.
25 I kdyby bylo možné se domnívat, že se žalobce dovolává nedostatečného odůvodnění, kterým je postižena legalita individuálního rozhodnutí, jímž se vůči němu uplatňuje nařízení č. 1239/2010, musela by tato výtka být rovněž zamítnuta.
26 Z ustálené judikatury totiž vyplývá, že účelem povinnosti odůvodnit rozhodnutí, které nepříznivě zasahuje do právního postavení, je jednak poskytnout dotčené osobě dostatečné údaje pro posouzení opodstatněnosti tohoto rozhodnutí a příhodnosti podání žaloby k Soudu, a jednak umožnit soudu Unie přezkoumat legalitu uvedeného rozhodnutí. Pokud jde o rozhodnutí, kterým správa uplatňuje akt s obecnou působností na individuální situaci úředníka, aniž má v tomto ohledu posuzovací pravomoc, může se odůvodnění omezovat na odkaz na normativní akt a v rozsahu, v němž je to nezbytné za okolností daného případu, na uvedení důvodů, na jejichž základě se správa domnívá, že jsou splněny podmínky pro použití uvedeného aktu na tohoto úředníka. Správa naopak nemá povinnost vysvětlit důvody, které odůvodňovaly přijetí normativního aktu unijním zákonodárcem (výše uvedený rozsudek Bareyt a další v. Komise, body 76 a 77).
27 V projednávané věci rozhodnutí ze dne 12. července 2011, kterým se zamítá stížnost žalobce, jasně uvádí, že individuální rozhodnutí, jehož zrušení se žalobce domáhá, bylo přijato na základě nařízení č. 1239/2010. Vzhledem k tomu, že použití tohoto nařízení na odměnu žalobce bylo pro správu povinné, musí být toto odůvodnění považováno za dostatečné (výše uvedený rozsudek Bareyt a další v. Komise, bod 78).
28 V rámci druhé části prvního žalobního důvodu vycházející z porušení práva na přístup k dokumentům žalobce kritizuje, že Komise zamítla žádost o doplňující informace, kterou zástupci zaměstnanců podali v rámci prací „Technické skupiny pro odměny“ (dále jen „TSO“) v průběhu diskusí, jež předcházely přijetí nařízení č. 1239/2010. Z tohoto titulu se dovolává zejména ustanovení článku 15 SFEU, ustanovení nařízení č. 1445/2007, ustanovení metodické příručky uvedené v bodě 1.1 přílohy I uvedeného nařízení, ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009 ze dne 11. března 2009 o evropské statistice a zrušení nařízení (ES, Euratom) č. 1101/2008 o předávání údajů, na které se vztahuje statistická důvěrnost, Statistickému úřadu Evropských společenství, nařízení Rady (ES) č. 322/97 o statistice Společenství a rozhodnutí Rady 89/382/EHS, Euratom, kterým se zřizuje Výbor pro statistické programy Evropských společenství (Úř. věst. L 87, s. 164; Zvl. vyd. 13/09, s. 489), ustanovení článku 11 přílohy XI služebního řádu, která konkrétně stanoví, že „úkolem Eurostatu je sledovat kvalitu základních údajů a statistických metod používaných při sestavování činitelů, které se berou v úvahu při aktualizaci odměn“, zásady řádné správy a nakonec zásady transparentnosti.
29 Žalobce však neprokazuje, že předání určitých statistických údajů zástupcům odborů nebo konzultace těchto zástupců odborů představuje přípravný akt před přijetím nařízení č. 1239/2010 nebo před přijetím individuálních rozhodnutí, která toto nařízení uplatňují. Žalobce se sice konkrétně při jednání dovolával procesní vady, kterou je podle něj stiženo přijetí nařízení č. 1239/2010 a jež spočívá v tom, že Komise protiprávně odmítla předat údaje členům TSO, jenž má právě vytvářet předpoklady pro dosažení dohody se zástupci zaměstnanců před přijetím nařízení týkajících se koeficientů, avšak neprokazuje, že některá ustanovení nebo zásady, kterých se v tomto ohledu dovolává, a zejména ustanovení a zásady uvedené v bodě 28 tohoto rozsudku, ukládaly pro účely přijetí nařízení č. 1239/2010 povinnost předat informace TSO. Soud proto nemůže konstatovat žádnou procesní vadu.
30 I kdyby tak Komise dostatečně neinformovala zástupce zaměstnanců účastnící se prací TSO a bylo konkrétně prokázáno, že Komise odmítla vyhovět žádosti uvedených zástupců směřující k získání informací, nemá tato okolnost vliv na legalitu nařízení č. 1239/2010 nebo individuálních rozhodnutí, která toto nařízení uplatňují.
31 Výtka vycházející z protiprávnosti odmítnutí vyhovět žádosti o doplňující informace tedy musí být zamítnuta jako neúčinná.
32 V každém případě, pokud jde o právo samotného žalobce na přístup k dokumentům, bylo na něm, aby podal žádost o přístup k dokumentům, o jejichž předání měl zájem, na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331). V návaznosti na podání takové žádosti a v případě jejího zamítnutí ze strany správy by tak mohl zpochybnit toto zamítnutí u soudu Unie a na základě takto obdržených informací případně podat žalobu na neplatnost proti svým výplatním páskám s tím, že by se v případě potřeby dovolával existence nové podstatné skutečnosti. Argumentu žalobce přednesenému na jednání, který vychází z porušení účinné soudní ochrany, nelze za těchto podmínek vyhovět.
33 Výše uvedené úvahy nelze zpochybnit ostatními argumenty, které žalobce předložil v rámci žalobního důvodu vycházejícího z porušení práva na přístup k dokumentům.
34 Pokud jde o výtku, že nařízení č. 1239/2010 nebo rozhodnutí, jímž se uplatňuje ve vztahu k žalobci, porušuje ustanovení článku 11 přílohy XI služebního řádu, která stanoví, že Eurostat sleduje kvalitu statistických údajů a metod, tato ustanovení nesouvisí s odůvodněním zpochybněného individuálního rozhodnutí. Poněvadž argument žalobce směřuje k prokázání, že údaje nebo metody použité Eurostatem nejsou důvěryhodné, bude zkoumán níže v rámci žalobního důvodu vycházejícího ze zjevně nesprávného posouzení.
35 Z výše uvedeného vyplývá, že obě části prvního žalobního důvodu musí být zamítnuty.
K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zjevně nesprávného posouzení
36 Úvodem je třeba připomenout, že zásada rovnocennosti kupní síly úředníků – která vyplývá zejména z ustanovení článku 64 služebního řádu – znamená, že finanční nároky úředníků a zaměstnanců dávají za rovnocenných profesních a rodinných situací totožnou kupní sílu bez ohledu na místo zaměstnání. Tato zásada je provedena tím, že se na odměnu použijí koeficienty vyjadřující poměr mezi životními náklady v Bruselu, referenčním městem, a životními náklady v různých místech zaměstnání (rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 25. září 2002, Ajour a další v. Komise, T‑201/00 a T‑384/00, bod 45).
37 V oblasti stanovování a revize koeficientů ukládá příloha XI služebního řádu Eurostatu povinnost vypočítat po dohodě se statistickými úřady členských států paritu kupní síly a ověřit, zda poměr koeficientů správně stanoví rovnocennou kupní sílu (výše uvedené rozsudky Abello a další v. Komise, bod 55, a Ajour a další, bod 46).
38 V tomto ohledu je třeba připomenout, že znění ustanovení článků 64 a 65 služebního řádu a přílohy XI služebního řádu, jakož i míra složitosti dané oblasti s sebou podle judikatury nesou široký prostor pro volné uvážení, pokud jde o faktory a skutečnosti, které je třeba zohlednit při stanovování a revizi koeficientů (výše uvedené rozsudky Abello a další v. Komise, bod 53, a Ajour a další v. Komise, bod 47).
39 Posouzení soudu Unie, pokud jde o vymezení a volbu základních údajů a statistických metod používaných Eurostatem při stanovení návrhů koeficientů, musí být tedy omezeno na přezkum toho, že byly dodrženy zásady stanovené ustanoveními služebního řádu, že při posouzení skutečností, které byly základem pro stanovení koeficientů, nedošlo ke zjevnému pochybení, a že nedošlo ke zneužití pravomoci (výše uvedené rozsudky Abello a další v. Komise, bod 56, a Ajour a další v. Komise, bod 48).
40 Mimoto je třeba zdůraznit, že je věcí účastníků řízení, kteří chtějí zpochybnit faktory a metodiku použité za účelem stanovení koeficientů, aby předložili důkazy způsobilé prokázat, že došlo ke zjevnému pochybení (výše uvedené rozsudky Abello a další v. Komise, bod 79, a Ajour a další v. Komise, bod 49).
41 Zaprvé byl podle žalobce koeficient pro Varese nepřiměřeně snížen ve srovnání se změnami inflačního diferenciálu mezi Bruselem a Varese.
42 Je pravda, že koeficient pro Varese poklesl o 4,8 %, když byl v červenci 2010 snížen z 97,1 % na 92,3 %.
43 Podle žalobce se jedná o podstatnou změnu, která by měla být obvykle vysvětlena stejně podstatným rozdílem v celkové změně cen v Bruselu oproti celkové změně cen ve Varese.
44 Jak přitom vyplývá z údajů předložených samotným žalobcem, mezi červnem 2009 a červnem 2010 se ceny celkově zvýšily více v Bruselu než ve Varese.
45 Snížení koeficientu pro Varese se tak jeví na první pohled odůvodněné.
46 Žalobce nicméně zpochybňuje rozsah tohoto snížení, který je podle něj nepřiměřený ve srovnání s rozdílem ve zvýšení cen v Bruselu oproti zvýšení cen ve Varese.
47 V projednávané věci vedou číselné údaje předložené žalobcem za předpokladu, že jsou správné, ke konstatování, že inflační diferenciál mezi Bruselem a Varese činí 1,2 %, zatímco koeficient pro Varese se snížil o 4,8 %.
48 Je však třeba upřesnit, že číselné údaje týkající se zvýšení cen nevyplývají z uceleného souboru všech transakcí realizovaných během daného období, ale jedná se o pouhý reprezentativní odhad vývoje na základě průzkumů. V oblasti, ve které lze vycházet pouze z odhadů, tak pouhé konstatování, že mezi diferenciálem změn cen v Bruselu a v jiném místě zaměstnání na straně jedné a změnami koeficientu použitého na toto místo zaměstnání na straně druhé existuje rozdíl, nemůže postačovat k závěru, že došlo ke zjevně nesprávnému posouzení. Aby tomu tak bylo, musí být dotčený rozdíl obzvláště významný.
49 I kdyby byly číselné údaje předložené žalobcem dostatečně důvěryhodné, zjištěný rozdíl mezi srovnávacími změnami cen v Bruselu a ve Varese a změnami koeficientu pro Varese nemůže za těchto podmínek vést k závěru, že došlo ke zjevně nesprávnému posouzení.
50 Za účelem prokázání, že je snížení koeficientu pro Varese nepřiměřené v poměru k rozdílu mezi zvýšením cen v Bruselu a zvýšením cen ve Varese, žalobce v každém případě opírá své odůvodnění o předpoklad, že koeficient je úměrný rozdílu ve změnách cen.
51 Ze zprávy Eurostatu ze dne 18. listopadu 2010 o roční úpravě odměn a důchodů [SEC(2010)1406 final], vypracované na základě článků 64 a 65 služebního řádu a přílohy XI služebního řádu (dále jen „zpráva Eurostatu“), připojené k návrhu [COM(2010)678], který vedl k přijetí nařízení č. 1239/2010, na něž žalobce odkazuje ve své stížnosti, však vyplývá, že výpočet koeficientů nelze omezit na rozdíl ve změně indexu spotřebitelských cen v Bruselu a v ostatních místech zaměstnání.
52 Koeficienty jsou totiž vypočítány na základě určitého počtu skupin výdajů. Poměr cen mezi Bruselem a každým místem zaměstnání je stanoven pro každou z těchto skupin výdajů. Tento poměr cen se dále poměrně vyvažuje v závislosti na významu skupiny výdajů ve spotřebním koši „průměrného mezinárodního úředníka“ v Bruselu, jakož i ve spotřebním koši „průměrného mezinárodního úředníka“ v místě zaměstnání.
53 V důsledku tohoto zvláštního poměrného vyvažování spjatého se strukturou výdajů „průměrného mezinárodního úředníka“ neexistuje přímá úměra mezi diferenciálem celkových změn cen v Bruselu a jiném místě zaměstnání a změnou koeficientu použitelného na toto místo zaměstnání.
54 V tomto ohledu ostatně Komise v zamítnutí stížnosti uvedla následující:
„Nová struktura výdajů pro Brusel přikládá větší váhu nájemnému a dalším složkám, které jsou relativně dražší v Bruselu než ve Varese, a menší váhu faktorům, které jsou relativně levnější v Bruselu. V důsledku toho se relativní úroveň bruselských cen zvýšila ve srovnání s úrovní ve Varese, což znamená, že proto, aby byla zachována stejná kupní síla, musí být odměna úředníka přiděleného do Varese snížena ve srovnání s odměnou úředníka přiděleného do Bruselu.“
55 Argumentace žalobce týkající se vztahu mezi změnami cenového indexu a změnami koeficientů pro Brusel a pro Varese musí být tedy zamítnuta.
56 Zadruhé žalobce tvrdí, že na rozdíl od toho, co uvádějí údaje, na jejichž základě byl vypočten koeficient pro Varese – které jsou uvedeny ve zprávě Eurostatu, na niž odkazuje žalobce ve svých písemnostech – jsou ceny za elektřinu, zemní plyn a topný olej vyšší ve Varese než v Bruselu.
57 Skutečnosti, kterých se dovolává žalobce, však nelze považovat za dostatečně důvěryhodné nebo relevantní k tomu, aby byl přijat závěr, že došlo ke zjevně nesprávnému posouzení.
58 Žalobce se totiž opírá o příliš omezený vzorek faktur (osm faktur za elektřinu v Bruselu a sedm ve Varese; šest faktur za zemní plyn v Bruselu a osm ve Varese), a to přesto, že Komise v zamítnutí stížnosti uvedla, že Eurostat používá odhady získané přímo od dodavatelů energie.
59 Žalobce se opírá rovněž o informace, které byly podle něj poskytnuty obchodní organizací, jejímž posláním je shromažďovat a zveřejňovat údaje týkající se energií. Žalobce však neprokazuje, v čem je důvěryhodnost údajů, o které se opírá, větší než důvěryhodnost údajů, ze kterých vychází Eurostat. Tyto údaje se navíc netýkají Bruselu a Varese, ale Belgie a Itálie, což silně omezuje jejich relevanci.
60 Proto je třeba dospět k závěru, že se žalobci nepodařilo prokázat, že jsou údaje o poměru mezi cenami za elektřinu, zemní plyn a topný olej v Bruselu a těmito cenami ve Varese, na jejichž základě byl vypočten koeficient pro Varese, zjevně chybné.
61 Zatřetí žalobce tvrdí, že stanovený poměr mezi cenami za zdravotní služby v Bruselu a ve Varese by měl být mnohem vyšší, než uvádějí údaje uvedené ve zprávě Eurostatu, na základě kterých byl koeficient vypočten.
62 Žalobce se opírá o koeficienty rovnosti použité na základě čl. 20 odst. 5 společných právních pravidel o pojištění pro případ nemoci úředníků Evropské unie přijatých na základě článku 72 služebního řádu s cílem zaručit, aby pro některá plnění, u jejichž úhrady je stanovena maximální výše, byla skutečná výše úhrady ve všech členských státech totožná jako v Belgii.
63 Podle žalobce totiž některé koeficienty rovnosti poukazují na zdravotní služby, které jsou dražší v Itálii než v Belgii.
64 Nejprve je třeba konstatovat, že žalobce nepředkládá písemnosti, na základě kterých vypracoval grafy a tabulku uvedené ve stížnosti, ale uvádí pouze internetovou stránku, ze které mohl tyto údaje získat. Soudu přitom na základě čl. 34 odst. 4 jednacího řádu nepřísluší vyhledávat na internetu přílohy nepřiložené k procesním aktům.
65 Koeficienty rovnosti dále nezohledňují výdaje, pro které je možná úhrada systémem společného nemocenského pojištění (dále jen „SSNP“), což vylučuje některé neuhrazené výdaje, které přesto se zdravím souvisí.
66 Komise navíc v zamítnutí stížnosti uvedla, aniž byla v tomto ohledu rozporována žalobcem, že koeficienty rovnosti se použijí pouze na některé výdaje hrazené SSNP.
67 S ohledem na omezenou důvěryhodnost údajů, o které žalobce opírá svou argumentaci, a na meze metodiky spočívající v zohlednění koeficientů rovnosti, tak musí být přijat závěr, že se žalobci nepodařilo prokázat, že je poměr mezi cenami za zdravotní služby v Bruselu a cenami uplatňovanými ve Varese uvedený ve zprávě Eurostatu zjevně chybný.
68 I kdyby tyto výtky byly opodstatněné, a žalobci se tak podařilo prokázat pochybení postihující tento poměr, bylo by v každém případě dále nutné, aby rovněž prokázal, že je koeficient pro Varese jako celek zjevně chybný s ohledem na význam kumulovaných důsledků těchto pochybení (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Ajour a další v. Komise, bod 49).
69 Tak tomu však v projednávané věci není. Zdravotní výdaje totiž představují ve vztahu k údajům, které jsou uvedeny ve zprávě Eurostatu, pouze 2,39 % váhy výdajů ve spotřebním koši „průměrného mezinárodního úředníka“ ve Varese a 1,92 % váhy výdajů ve spotřebním koši „průměrného mezinárodního úředníka“ v Bruselu.
70 Žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení musí být v konečném výsledku zamítnut.
K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady zákazu diskriminace
71 Žalobce tvrdí, že úředníci a zaměstnanci přidělení do Varese jsou oběťmi diskriminačního zacházení ve srovnání s úředníky a zaměstnanci přidělenými do Parmy (Itálie) a do Turína (Itálie). Na tyto úředníky a zaměstnance není totiž uplatněn zvláštní koeficient, ale koeficient platný pro Itálii, který byl na základě nařízení č. 1239/2010 stanoven na 106,6 %.
72 Skutečnost, že koeficient platí v některých místech zaměstnání a neplatí v jiných místech zaměstnání v témže státě, však není sama o sobě diskriminační, jelikož koeficient je stanoven na základě objektivních údajů o životních nákladech v místě zaměstnání. Ustanovení článku 9 přílohy XI služebního řádu ostatně stanoví, že lze vytvořit nové koeficienty nebo neuplatňovat dříve používané koeficienty.
73 Pouhý odkaz žalobce na několik údajů o životních nákladech ve Varese, Parmě, Turíně a v Římě (Itálie) navíc nestačí k prokázání existence údajné diskriminace.
74 V jedné z písemností předložených žalobcem k prokázání jeho tvrzení je ostatně uvedeno, že dotčené údaje „jsou pouze indikativní“ a že „výpočet celkových životních nákladů je nutně nahodilý“.
75 V důsledku toho je třeba zamítnout žalobní důvod vycházející z porušení zásady zákazu diskriminace.
76 Z výše uvedených úvah vyplývá, že návrhová žádání směřující ke zrušení musejí být zamítnuta.
K nákladům řízení
77 Podle čl. 87 odst. 1 jednacího řádu, s výhradou ostatních ustanovení osmé kapitoly druhé hlavy uvedeného řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle odstavce 2 tohoto článku může Soud v souladu s požadavky ekvity rozhodnout, že se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží pouze částečná náhrada nákladů řízení nebo se mu náhrada nákladů řízení neuloží.
78 Z výše uvedeného odůvodnění vyplývá, že žalobce neměl ve věci úspěch. Komise kromě toho ve svých návrhových žádáních výslovně požadovala, aby byla žalobci uložena náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že okolnosti projednávané věci neodůvodňují použití ustanovení čl. 87 odst. 2 jednacího řádu, musí žalobce nést vlastní náklady řízení a nahradit náklady vynaložené Komisí.
79 Podle čl. 89 odst. 4 jednacího řádu nese vedlejší účastník řízení vlastní náklady.
Z těchto důvodů
SOUD PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(třetí senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Raffaele Dalmasso ponese vlastní náklady řízení a ukládá se mu náhrada nákladů řízení vynaložených Evropskou komisí.
3) Rada Evropské unie, vedlejší účastnice řízení, ponese vlastní náklady řízení.
Van Raepenbusch | Barents | Bradley |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 21. března 2013.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |
W. Hakenberg | | S. Van Raepenbusch |