Věc T‑198/12

Spolková republika Německo

v.

Evropská komise

„Sbližování právních předpisů – Směrnice 2009/48/ES – Bezpečnost hraček – Limitní hodnoty pro nitrosaminy, nitrosovatelné látky, olovo, baryum, arsen, antimon a rtuť v hračkách – Rozhodnutí Komise neschválit v plném rozsahu zachování odchylných vnitrostátních ustanovení – Časově omezené schválení – Důkaz o vyšší úrovni ochrany pro lidské zdraví zajištěné vnitrostátními ustanoveními“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (osmého senátu) ze dne 14. května 2014

1.      Žaloba na neplatnost – Žaloby členských států – Žaloba směřující proti rozhodnutí Komise, kterým není v plném rozsahu schváleno zachování již existujících a odchylných ustanovení – Přípustnost, jejíž podmínkou není odůvodnění právního zájmu

(Článek 263 SFEU)

2.      Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí navazující na předchozí rozhodovací praxi – Nezbytnost výslovného odůvodnění pouze v případě, že je překročen rámec dřívější praxe – Rozhodnutí v rámci postupu upraveného v čl. 114 odst. 4 SFEU – Působnost

(Článek 114 odst. 4 SFEU a čl. 296 druhý pododstavec SFEU)

3.      Sbližování právních předpisů – Článek 114 SFEU – Postup, jímž se schvalují odchylné vnitrostátní předpisy – Žádost o zachování již existujících vnitrostátních ustanovení – Možnost žádajícího členského státu založit svou žádost na hodnocení rizika pro veřejné zdraví, které se odlišuje od hodnocení rizika požadovaného unijním zákonodárcem – Povinnost prokázat vyšší úroveň ochrany veřejného zdraví než představuje ochrana v unijním harmonizačním opatření – Povinnost dodržovat zásadu proporcionality

(Článek 114 odst. 4 a 6 SFEU)

1.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 37, 38)

2.      Ačkoli rozhodnutí Komise navazující na ustálenou rozhodovací praxi lze odůvodnit jen stručně, zejména odkazem na tuto praxi, musí Komise v rozhodnutí jdoucím významně nad rámec dřívějších rozhodnutí výslovně rozvinout své úvahy. Pokud jde o rozhodnutí spadající do rámce postupu stanoveného v čl. 114 odst. 4 SFEU, jeví se být povinnost Komise dostatečně odůvodnit své rozhodnutí o to důležitější, jelikož se na uvedený postup neuplatňuje zásada kontradiktornosti.

V této souvislosti musí být odůvodnění určitého aktu logické a především nesmí vykazovat vnitřní rozpor, který by bránil řádnému pochopení důvodů, ze kterých tento akt vychází. Rozpor v odůvodnění rozhodnutí je totiž porušením povinnosti vyplývající z druhého pododstavce článku 296 SFEU, které může mít dopad na platnost předmětného aktu, prokáže-li se, že osoba, jíž je tento akt určen, není v důsledku tohoto rozporu schopna se zcela či zčásti seznámit se skutečnými důvody rozhodnutí, a že výrok rozhodnutí je tudíž zcela či zčásti právně nepodložený.

(viz body 47–50)

3.      Členský stát může založit žádost o zachování již existujících vnitrostátních ustanovení o vyhodnocení rizika pro veřejné zdraví, které se odlišuje od vyhodnocení provedeného unijním zákonodárcem při přijetí harmonizačního opatření, od kterého se tato vnitrostátní ustanovení odchylují. Za tímto účelem musí žádající členský stát prokázat, že uvedená vnitrostátní ustanovení zajišťují vyšší úroveň ochrany veřejného zdraví než unijní harmonizační opatření a že nepřekračují meze toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

Pro účely odůvodnění zachování vnitrostátních ustanovení může sice různá hodnocení rizik pro veřejné zdraví legitimně provádět žádající členský stát, aniž musí být nezbytně založena na odlišných nebo nových vědeckých údajích, avšak musí prokázat, v čem spočívá nesprávné posouzení důkazů, které již byly Komisi předloženy, a proč mají být unijním soudem interpretovány odlišně.

(viz body 70, 92, 100)