Věc C‑333/14
Scotch Whisky Association a další
proti
Lord Advocate
a
Advocate General for Scotland
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Court of Session (Scotland)]
„Řízení o předběžné otázce – Společná organizace trhů se zemědělskými produkty – Nařízení (EU) č. 1308/2013 ‐ Volný pohyb zboží – Článek 34 SFEU ‐ Množstevní omezení – Opatření s rovnocenným účinkem – Minimální cena alkoholických nápojů stanovená na základě množství alkoholu ve výrobku – Odůvodnění – Článek 36 SFEU ‐ Ochrana zdraví a života lidí – Posouzení vnitrostátním soudem“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 23. prosince 2015
1. Zemědělství – Společná organizace trhů – Víno – Vnitrostátní právní úprava ukládající minimální cenu za jednotku alkoholu pro maloobchodní prodej vína – Přípustnost – Odůvodnění – Ochrana zdraví a života lidí – Podmínka – Dodržení zásady proporcionality
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1308/2013, článek 167)
2. Volný pohyb zboží – Množstevní omezení – Opatření s rovnocenným účinkem – Vnitrostátní právní úprava ukládající minimální cenu za jednotku alkoholu pro maloobchodní prodej alkoholických nápojů – Nepřípustnost – Odůvodnění – Ochrana zdraví a života lidí – Povinnost použít co nejméně omezující opatření – Ověření vnitrostátním soudem
(Články 34 SFEU a 36 SFEU)
3. Volný pohyb zboží – Výjimky – Ochrana zdraví a života lidí – Vnitrostátní právní úprava ukládající minimální cenu za jednotku alkoholu pro maloobchodní prodej alkoholických nápojů – Odůvodnění – Podmínka – Dodržení zásady proporcionality – Kritéria pro posouzení – Rozhodné datum
(Článek 36 SFEU)
1. Nařízení č. 1308/2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení č. 922/72, č. 234/79, č. 1037/2001 a č. 1234/2007, musí být vykládáno v tom smyslu, že nebrání vnitrostátnímu opatření, které pro maloobchodní prodej vína zavádí minimální cenu za jednotku alkoholu, pokud toto opatření je skutečně způsobilé k dosažení cíle ochrany zdraví a života lidí a pokud při zohlednění cílů společné zemědělské politiky, jakož i řádného fungování společné organizace zemědělských trhů nepřekračuje meze toho, co je nezbytné pro dosažení uvedeného cíle ochrany zdraví a života lidí.
Nařízení č. 1308/2013 totiž neobsahuje ustanovení povolující určování maloobchodních cen vína na vnitrostátní nebo unijní úrovni ani ustanovení zakazující členským státům přijmout vnitrostátní opatření určující takové ceny. V důsledku toho mohou členské státy v zásadě i nadále přijímat určitá opatření, která nejsou stanovena v uvedeném nařízení, s výhradou toho, že tato opatření nemohou představovat odchylku od uvedeného nařízení nebo zásah do něj či bránit v jeho řádném fungování. Pokud jde v tomto ohledu o stanovení minimální ceny za jednotku alkoholu, to může představovat zásah do nařízení č. 1308/2013, jelikož je v rozporu se zásadou volné tvorby cen zemědělských produktů působením tržních sil, na níž je uvedené nařízení založeno. Jelikož však zřízení společné organizace zemědělských trhů členským státům nebrání uplatňovat vnitrostátní pravidla sledující jiný cíl obecného zájmu, než který souvisí s touto organizací, může se členský stát dovolávat cíle ochrany zdraví a života lidí k odůvodnění opatření, které je zásahem do systému volné tvorby cen za podmínek skutečné hospodářské soutěže, na němž je nařízení č. 1308/2013 založeno.
Omezující opatření však musí splňovat zásadu proporcionality, tedy být způsobilé zaručit uskutečnění sledovaného cíle a nepřekračovat meze toho, co je nezbytné pro jeho dosažení. K přezkumu proporcionality musí dojít zejména s přihlédnutím k cílům společné zemědělské politiky, jakož i k řádnému fungování společné organizace zemědělských trhů, což vyžaduje zvážení těchto cílů a cíle ochrany veřejného zdraví sledovaného vnitrostátní právní úpravou.
(viz body 17, 19, 24, 26–29 a výrok 1)
2. Články 34 a 36 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby členský stát při plnění cíle ochrany zdraví a života lidí prostřednictvím zvýšení ceny konzumace alkoholu přijal právní úpravu, která zavádí minimální cenu za jednotku alkoholu pro maloobchodní prodej alkoholických nápojů, namísto opatření méně omezujícího obchod a hospodářskou soutěž uvnitř Evropské unie, například zvýšení spotřebních daní. Pouhá okolnost, že posledně uvedené opatření může přinést dodatečné výhody a více přispět k dosažení cíle boje proti nadměrné konzumaci alkoholu, nemůže představovat důvod pro jeho odmítnutí.
Uvedená právní úprava totiž představuje opatření s účinkem rovnocenným množstevnímu omezení ve smyslu článku 34 SFEU, neboť může představovat překážku přístupu alkoholických nápojů legálně uváděných na trh v jiných členských státech na vnitrostátní trh z toho prostého důvodu, že brání tomu, aby se nižší výrobní cena dovážených produktů odrážela v prodejní ceně pro spotřebitele. A jako takové může být tato opatření odůvodněno mj. důvody ochrany zdraví a života lidí ve smyslu článku 36 SFEU pouze tehdy, je-li způsobilé zaručit uskutečnění sledovaného cíle a nepřekračuje meze toho, co je nezbytné k jeho dosažení. V tomto ohledu, co se týče způsobilosti dotčené právní úpravy dosáhnout svého cíle ochrany zdraví a života lidí, nejeví se nepřiměřeným mít za to, že opatření, které stanovuje minimální prodejní cenu alkoholických nápojů, jež má především zvýšit cenu cenově nejdostupnějších alkoholických nápojů, je způsobilé snížit obecně spotřebu alkoholu a zejména škodlivou nebo nebezpečnou konzumaci, vzhledem k tomu, že osoby praktikující tuto konzumaci nakupují z velké části cenově dostupné alkoholické nápoje.
Pokud jde o to, zda uvedená vnitrostátní právní úprava nepřekračuje meze toho, co je nezbytné pro účinnou ochranu zdraví a života lidí, opatření zvyšující zdanění alkoholických nápojů může omezovat obchod s těmito výrobky uvnitř Unie méně nežli opatření zavádějící minimální cenu za jednotku alkoholu. Posledně uvedené opatření totiž silně omezuje volnost hospodářských subjektů při určování maloobchodních cen, a v důsledku toho představuje nezanedbatelnou překážku přístupu alkoholických nápojů legálně uváděných na trh v ostatních členských státech na vnitrostátní trh, jakož i volnému působení hospodářské soutěže na tomto trhu. Okolnost, že vyšší zdanění alkoholických nápojů má za následek všeobecné zvýšení cen těchto výrobků postihující stejně tak střídmé konzumenty alkoholu jako osoby praktikující škodlivou nebo nebezpečnou konzumaci vzhledem ke dvojímu cíli sledovanému dotčenou vnitrostátní právní úpravou podle všeho nevede k závěru, že uvedené vyšší zdanění je v tomto ohledu méně účinné nežli zvolené opatření. Právě naopak, skutečnost, že opatření spočívající ve vyšším zdanění může přinést dodatečné výhody oproti stanovení minimální ceny jednotky alkoholu a přispět k dosažení obecného cíle boje proti nadměrné konzumaci alkoholu, nejen že nemůže představovat důvod pro odmítnutí takového opatření, ale může ve skutečnosti představovat okolnost odůvodňující použití tohoto opatření namísto opatření zavádějícího minimální cenu jednotky alkoholu.
(viz body 32, 33, 36, 46–48, 50 a výrok 2)
3. Článek 36 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že při posuzování vnitrostátní právní úpravy z pohledu jejího odůvodnění týkajícího se ochrany zdraví a života lidí ve smyslu uvedeného článku musí vnitrostátní soud provést objektivní posouzení, zda důkazy předložené dotyčným členským státem umožňují se rozumně domnívat, že zvolené prostředky jsou způsobilé dosáhnout sledovaných cílů, a zda by bylo možné uvedených cílů dosáhnout pomocí opatření méně omezujících volný pohyb zboží a společnou organizaci zemědělských trhů.
Pokud jde o vnitrostátní právní úpravu ukládající minimální cenu za jednotku alkoholu pro maloobchodní prodej alkoholických nápojů, může vnitrostátní soud zohlednit případnou existenci vědecké nejistoty ohledně konkrétních a skutečných účinků takového opatření na spotřebu alkoholu, a tedy na dosažení sledovaného cíle. Okolnost, že vnitrostátní právní úprava stanoví, že mechanismus minimální ceny jednotky alkoholu bude v určité lhůtě ukončen, ledaže by se vnitrostátní zákonodárce rozhodl ho zachovat, je v tomto ohledu skutečností, kterou může vnitrostátní soud vzít rovněž v úvahu. Stejně tak musí uvedený soud posoudit povahu a rozsah omezení volného pohybu zboží plynoucího z takového opatření, jakým je minimální cena jednotky alkoholu, při jeho srovnávání s dalšími možnými opatřeními, méně omezujícími vnitrounijní obchod, jakož i dopad takového opatření na řádné fungování společné organizace zemědělských trhů, přičemž toto posouzení je součástí přezkumu proporcionality.
Kromě toho, pokud jde o okamžik, k němuž musí být legalita dotčeného opatření posuzována, musí být článek 36 SFEU vykládán v tom smyslu, že přezkum proporcionality opatření ukládajícího minimální cenu za jednotku alkoholu pro maloobchodní prodej alkoholických nápojů není omezen pouze na informace, důkazy a jiné písemnosti, které měl vnitrostátní zákonodárce k dispozici při přijetí daného opatření. V tomto ohledu za okolností, kdy má vnitrostátní soud provést přezkum slučitelnosti vnitrostátní právní úpravy s unijním právem, i když ta dosud nenabyla účinnosti ve vnitrostátním právním řádu, musí k tomuto přezkumu slučitelnosti dojít na základě informací, důkazů nebo jiných relevantních písemností, jež má vnitrostátní soud k dispozici v okamžiku, k němuž rozhoduje, a to za podmínek stanovených jeho vnitrostátním právem.
(viz body 57–59, 63, 65 a výroky 3 a 4)