ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(druhého senátu)

17. února 2016

Věc F‑58/14

DE

v.

Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA)

„Veřejná služba – Dočasný zaměstnanec – Neobnovení smlouvy na dobu určitou – Článek 8 první pododstavec pracovního řádu ostatních zaměstnanců – Podstatná změna povahy pracovní náplně zaměstnance – Přerušení profesní dráhy – Překvalifikování smlouvy na dobu určitou na smlouvu na dobu neurčitou – Vyloučení“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, kterou se DE domáhá zrušení rozhodnutí výkonného ředitele Evropské agentury pro léčivé přípravky (EMA) jakožto orgánu oprávněného uzavírat pracovní smlouvy EMA ze dne 12. září 2013 neobnovit jeho smlouvu dočasného zaměstnance a náhrady majetkové a nemajetkové újmy, kterou údajně utrpěl.

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá. DE ponese vlastní náklady řízení a ukládá se mu náhrada nákladů vynaložených Evropskou agenturou pro léčivé přípravky.

Shrnutí

1.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Dočasní zaměstnanci, na které se vztahuje čl. 2 písm. a) pracovního řádu ostatních zaměstnanců – Obnovení po prvním prodloužení smlouvy na dobu určitou – Překvalifikování na smlouvu na dobu neurčitou – Pojem obnovení – Pokračování pracovního poměru se služebním postupem nebo bez služebního postupu

[Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 2 písm. a) a čl. 8 první pododstavec]

2.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Přijetí – Obnovení smlouvy na dobu určitou – Posuzovací pravomoc administrativy – Soudní přezkum – Meze – Zjevně nesprávné posouzení – Pojem

[Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 2 písm. a) a čl. 8 první pododstavec]

1.      Slovní spojení „každé další obnovení“ obsažené v článku 8 prvním pododstavci třetí větě pracovního řádu ostatních zaměstnanců je třeba vykládat tak, že se jedná o jakýkoli úkon, kterým je dočasnému zaměstnanci ve smyslu článku 2 písm. a) uvedeného řádu po uplynutí platnosti jeho smlouvy na dobu určitou umožněno, aby jako dočasný zaměstnanec nadále setrval v pracovněprávním vztahu s jeho zaměstnavatelem, i když je toto obnovení spojeno s postupem v platové třídě či změnou náplně práce. Jinak by tomu bylo pouze tehdy, kdyby touto novou smlouvu došlo k přerušení profesní dráhy projevujícímu se například podstatnou změnou pracovní náplně dotyčného zaměstnance.

(viz bod 43)

Odkazy:

Tribunál Evropské unie: rozsudek ze dne 16. září 2015, EMA v. Drakeford, T‑231/14 P, EU:T:2015:639, body 40 a 41

2.      Ačkoli článek 8 pracovního řádu ostatních zaměstnanců stanoví možnost obnovit smlouvu dočasného zaměstnance, nejedná se o právo dotyčné osoby, ale o pouhou možnost ponechanou na posouzení příslušného orgánu. Unijní orgány mají totiž široký prostor pro uvážení při organizaci svých útvarů v závislosti na úkolech, které jsou jim svěřeny, a při přidělování zaměstnanců, které mají k dispozici, s ohledem na tyto úkoly, avšak za té podmínky, že se toto přidělování uskutečňuje v zájmu služby.

Vzhledem k široké posuzovací pravomoci, kterou mají orgány v oblasti obnovování smluv, musí se Soud pro veřejnou službu, k němuž byla podána žaloba na neplatnost aktu přijatého v rámci výkonu takové pravomoci, omezit na otázku, zda s ohledem na prostředky, které mohly vést administrativu k jejímu závěru, administrativa zůstala v nenapadnutelných mezích a nepoužila svou pravomoc zjevně nesprávným způsobem.

Pochybení může být přitom považováno za zjevné pouze tehdy, je-li snadno zjistitelné a může být očividně odhaleno na základě kritérií, jejichž splněním normotvůrce zamýšlel podmínit výkon posuzovací pravomoci administrativy. Prokázání, že se administrativa dopustila zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, které může odůvodnit zrušení rozhodnutí, jež bylo v důsledku toho přijato, předpokládá, že důkazy, jejichž předložení je na žalobci, jsou dostatečné k tomu, aby vyvrátily věrohodnost posouzení učiněného administrativou. Jinými slovy, žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení je třeba zamítnout, jestliže je navzdory důkazům předloženým žalobcem možné zpochybněné posouzení stále připustit jako odůvodněné a soudržné.

(viz body 62 až 64)

Odkazy:

Tribunál Evropské unie: rozsudek ze dne 10. října 2014, EMA v. BU, T‑444/13 P, EU:T:2014:865, bod 28

Soud pro veřejnou službu: rozsudky ze dne 27. listopadu 2008, Klug v. EMEA, F‑35/07, EU:F:2008:150, body 65 a 66; ze dne 10. září 2014, Tzikas v. ERA, F‑120/13, EU:F:2014:197, bod 91, a ze dne 8. října 2015, FT v. ESMA, F‑39/14, EU:F:2015:117, body 73 a 74 a citovaná judikatura