USNESENÍ TRIBUNÁLU (čtvrtého senátu)
21. října 2011 (*)
„Žaloba na neplatnost – Program MEDA I – Zvláštní dohoda o financování – Plná moc udělená Evropské unii k vymáhání pohledávek Marockého království od třetí osoby – Oznámení o dluhu – Upomínka – Akty neoddělitelné od smlouvy – Akt, který nelze napadnout žalobou – Nepřípustnost“
Ve věci T‑335/09,
Groupement Adriano, Jaime Ribeiro, Conduril – Construção, ACE, se sídlem v Portu (Portugalsko), zastoupená A. Pinto Cardosem a L. Fuzetou da Ponte, avocats,
žalobce,
proti
Evropské komisi, zastoupené A.-M. Rouchaud‑Joët a S. Delaude, jako zmocněnkyněmi, ve spolupráci s R. Fariou da Cunha, avocat,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na zrušení oznámení o dluhu č. 3230905272 vydaného Komisí dne 12. června 2009 a dopisu ze dne 3. srpna 2009, kterým Komise nařídila zaplacení částky požadované v oznámení o dluhu, jakož i souvisejících úroků z prodlení,
TRIBUNÁL (čtvrtý senát),
ve složení I. Pelikánová, předsedkyně, K. Jürimäe (zpravodajka) a M. van der Woude, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,
vydává toto
Usnesení
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 22. září 2000 uzavřelo Evropské společenství, zastoupené Komisí Evropských společenství, a Marocké království zvláštní dohodu o financování (dále jen „zvláštní dohoda o financování“) v rámci programu MEDA I. Tento program vychází z nařízení Rady (ES) č. 1488/96 ze dne 23. července 1996 o finančních a technických doprovodných opatřeních k reformě hospodářských a sociálních struktur v rámci evropsko‑středomořského partnerství (MEDA) (Úř. věst. L 189, s. 1; Zvl. vyd. 11/24, s. 268). Předmětem zvláštní dohody o financování je finanční podpora části Rocade Méditerranéenne (středozemní odklonová dopravní trasa) – silniční infrastruktury – mezi obcemi El Jebha a Ajdir v Maroku. Tato dohoda upravuje podmínky provádění a financování projektu výstavby této části cesty.
2 Dne 21. května 2004 uzavřely Marocké království a žalobce, Groupement Adriano, Jaime Ribeiro, Conduril – Construção, ACE, smlouvu AH 04/2004 (dále jen „smlouva“) v rámci projektu, který se týká části Rocade Méditerranéenne financované Společenstvím. Smlouva se týká především výstavby části silnice mezi obcemi Beni Boufra (Maroko) a Ajdir.
3 Podle čl. 2 odst. 1 zvláštních smluvních podmínek se na smlouvu použije marocké právo.
4 V dopise ze dne 31. července 2006 konstatovalo Marocké království značné prodlení při provádění prací, které měly být realizovány na základě smlouvy, a vyzvalo žalobce, aby tuto situaci napravil.
5 Dopisem ze dne 16. listopadu 2006 oznámilo Marocké království žalobci, že mu prodloužilo lhůtu pro provedení prací.
6 Dopisem ze dne 12. srpna 2008 informovalo Marocké království žalobce, že s účinností od 1. srpna 2008 vypovědělo smlouvu, a to podle článku 61 druhého oddílu smlouvy s názvem „Všeobecné podmínky“ (dále jen „všeobecné smluvní podmínky“) a článku 61 třetího oddílu smlouvy, nazvaného „Zvláštní podmínky“ (dále jen „zvláštní smluvní podmínky“).
7 Dne 28. října 2008 vystavilo Marocké království předběžné vyúčtování provedených prací a výdajů č. 41 (dále jen „předběžné vyúčtování č. 41“), z něhož především vyplývá, že se žalobci ukládají podle článku 34 zvláštních smluvních podmínek sankce z prodlení ve výši 3 745 444,76 eur. V tomto dokumentu je stanoveno, že celková částka, kterou musí žalobce zaplatit Marockému království, činí 3 948 424,99 eur.
8 Komise, která prohlásila, že jedná na účet Marockého království, informovala žalobce dopisem ze dne 22. ledna 2009 o svém úmyslu vymáhat částku ve výši 3 948 424,99 eur na základě předběžného vyúčtování č. 41, jakož i podle článku 34 zvláštních smluvních podmínek a článku 43.5 všeobecných smluvních podmínek. V tomto dopise Komise žalobce upozornila, že tento může předložit ve lhůtě třiceti dnů připomínky a pokud připomínky nepředloží, bude mu zasláno oznámení o dluhu, v němž od něj bude požadováno zaplacení této částky.
9 Dopisem ze dne 23. března 2009 sdělil žalobce Komisi, že zpochybňuje předběžné vyúčtování č. 41 a přeje si smírné urovnání sporu mezi smluvními stranami.
10 Správním příkazem ze dne 23. dubna 2009 oznámilo Marocké království žalobci, že na základě vyúčtování týkajících se provedených prací a výdajů, která následovala po předběžném vyúčtování č. 40, musí být vrácena částka ve výši 3 825 324,11 eur.
11 Dopisem ze dne 12. června 2009 zaslala Komise žalobci oznámení o dluhu č. 3230905272 (dále jen „oznámení o dluhu“), v němž od něj požadovala částku ve výši 3 949 869,02 eur, která zahrnuje sankce z prodlení ve výši 3 745 444,76 eur a „zůstatek zálohy, která nebyla až do předběžného vyúčtování č. 40 (včetně) vypořádána“ ve výši 204 424, 26 eur.
12 Dne 22. června 2009 požádal žalobce v dopise zaslaném Komisi o zrušení oznámení o dluhu.
13 Dopisem ze dne 1. července 2009 Komise žalobce informovala, že nemůže žádosti v dopise žalobce ze dne 22. června 2009 vyhovět. Kromě toho Komise v tomto dopise uvedla, že částka stanovená ve správním příkazu ze dne 23. dubna 2009, tedy částka 3 825 324,11 eur, odpovídá částce „zůstatek zálohy, která nebyla až do předběžného vyúčtování č. 40 (včetně) vypořádána“, a to částce ve výši 204 424, 26 eur a sankcí z prodlení, tedy 3 745 444,76 eur, po odečtení částky ve výši 124 544,91 eur, schválené předběžným vyúčtováním č. 40.
14 Dne 3. srpna 2009 zaslala Komise žalobci dopisem upomínku (dále jen „upomínka“), v níž konstatovala, že částka uvedená v oznámení o dluhu nebyla zaplacena, a vyzvala jej, aby tuto částku zaplatil i s úroky z prodlení ve lhůtě patnácti dnů od obdržení dopisu.
15 Marocké království dopisem zaslaným dne 26. března 2010 Zastoupení Komise v Maroku potvrdilo, že udělilo Komisi plnou moc, aby jednala jeho jménem a na jeho účet za účelem vymožení dlužné částky od žalobce.
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
16 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 24. srpna 2009 podal žalobce tuto žalobu.
17 Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 22. prosince 2009 vznesla Komise námitku nepřípustnosti podle článku 114 jednacího řádu Tribunálu.
18 Žalobce předložil své vyjádření k námitce nepřípustnosti dne 12. února 2010.
19 Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
– oznámení o dluhu a upomínku zrušil;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení, a to i v případě, že bude žaloba odmítnuta jako nepřípustná.
20 Komise navrhuje, aby Tribunál:
– odmítl žalobu jako zjevně nepřípustnou;
– uložil žalobci náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
21 Článek 114 odst. 1 jednacího řádu stanoví, že požaduje‑li to některý účastník řízení, může Tribunál rozhodnout o nepřípustnosti, aniž by se zabýval věcí samou. Podle třetího odstavce tohoto článku se návrh projedná ústně, nerozhodne‑li Tribunál jinak.
22 V projednávaném případě pokládá Tribunál věc na základě písemností ve spise za dostatečně objasněnou k tomu, aby mohl rozhodnout o návrhu předloženém Komisí bez ústní části řízení.
23 Komise namítá nepřípustnost projednávané žaloby z důvodů, že Tribunál nemá v dané věci pravomoc, jelikož oznámení o dluhu bylo vydáno na základě smluvního režimu a že oznámení o dluhu ani upomínka nejsou napadnutelnými akty ve smyslu článku 230 ES.
24 V této souvislosti je třeba připomenout, že soudy Společenství přezkoumávají podle článku 230 ES legalitu aktů přijatých orgány, jež mají mít pro třetí osoby právní účinky tím, že podstatným způsobem mění jejich právní postavení (rozsudek Soudního dvora ze dne 11. listopadu 1981, IBM v. Komise, 60/81, Recueil, s. 2639, bod 9, a rozsudek Tribunálu ze dne 15. ledna 2003, Philip Morris International v. Komise, T‑377/00, T‑379/00, T‑380/00, T‑260/01 a T‑272/01, Recueil, s. II‑1, bod 81).
25 Podle ustálené judikatury se tato pravomoc vztahuje jen na akty uvedené v článku 249 ES, které orgány přijímají za podmínek stanovených ve Smlouvě (viz usnesení Tribunálu ze dne 10. května 2004, Musée Grévin v. Komise, T‑314/03 a T‑378/03, Recueil, s. II‑1421, bod 63 a citovaná judikatura).
26 Naopak akty přijaté orgány, jež zapadají do čistě smluvního rámce, od kterého jsou neoddělitelné, nepatří z důvodu své povahy mezi akty uvedené v článku 249 ES, jejichž zrušení se lze domáhat u soudů Společenství na základě článku 230 ES (usnesení Musée Grévin v. Komise, bod 25 výše, bod 64).
27 V projednávaném případě z písemností ve spisu vyplývá, že v oznámení o dluhu a v upomínce, jejichž předmětem je inkaso penále, které měl zaplatit žalobce Marockému království z důvodu neplnění smlouvy, a zůstatku nevypořádané zálohy, Komise sama uvedla, že jednala v rámci smlouvy jménem a na účet Marockého království.
28 V první řadě z dopisů ze dne 31. července 2006 a 12. srpna 2008 zaslaných žalobci Marockým královstvím vyplývá, že tento stát od roku 2006 konstatoval, že smlouva není plněna, což jej v roce 2008 vedlo k vypovězení uvedené smlouvy. V předběžném vyúčtování č. 41 ze dne 28. října 2008 Marocké království oznámilo žalobci, že mu má zaplatit penále podle článku 34 všeobecných smluvních podmínek a článku 34 zvláštních smluvních podmínek. Článek 34 všeobecných smluvních podmínek stanoví, že Marocké království má v případě prodlení s plněním smlouvy nárok na paušální odškodnění a článek 34 zvláštních smluvních podmínek upravuje způsoby výpočtu tohoto paušálního odškodnění.
29 Dále je nutno uvést, že z dopisu ze dne 22. ledna 2009, jímž Komise žalobce informovala o tom, že mu zasílá oznámení o dluhu, jasně vyplývá, že uvedené oznámení o dluhu vychází z článku 34 zvláštních smluvních podmínek a článku 43.5 všeobecných smluvních podmínek. Podle článku 43.5 všeobecných smluvních podmínek musí subjekt, jemuž byla zadána zakázka, vrátit Marockému království uhrazené částky, které překračují konečnou dlužnou částku. Je třeba ještě uvést, že Komise v dopise ze dne 22. ledna 2009 prohlásila, že jedná na účet Marockého království a že tento stát v dopise ze dne 26. března 2010 zaslaném zastoupení Komise v Maroku potvrdil, že jí udělil plnou moc, aby jednala jeho jménem a na jeho účet za účelem vymožení částek, které mu žalobce dluží.
30 Konečně, z dopisu ze dne 1. července 2009 zaslaného Komisí žalobci vyplývá, že oznámení o dluhu bylo vydáno na základě článku 34.1 všeobecných smluvních podmínek. Ve stejném dopise Komise vysvětluje, že oznámení o dluhu následovalo po správním příkazu ze dne 23. dubna 2009, v němž Marocké království žalobci oznámilo, že požadovaná částka činí 3 825 324,11 eur a odpovídá mimo jiné penále a zůstatku nevypořádané zálohy.
31 Vzhledem k uvedenému je nutno vycházet z toho, že oznámení o dluhu vydané Komisí spadá do rámce smluvních vztahů mezi žalobcem a Marockým královstvím. Jelikož je navíc jediným cílem upomínky vyzvat žalobce, aby uhradil částky uvedené v oznámení o dluhu, spadá do smluvního rámce i tento dopis.
32 Akt přijatý orgánem ve smluvním rámci musí být nicméně považován za oddělitelný od tohoto rámce, a může být tedy napadnut žalobou na neplatnost, pokud byl přijat tímto orgánem při výkonu jeho vlastních pravomocí a pokud vyvolává takové závazné právní účinky, které by mohly mít dopad na zájmy jeho adresáta. Za těchto okolností musí být žaloba na neplatnost podaná adresátem aktu považována za přípustnou (v tomto smyslu obdobně viz rozsudek Soudního dvora ze dne 22. dubna 1997, Geotronics v. Komise, C‑395/95 P, Recueil, s. I‑2271, body 14 a 15, a usnesení Tribunálu ze dne 8. února 2010, Alisei v. Komise, T‑481/08, Sb. rozh. s. II‑117, body 63 a 64).
33 V této souvislosti musí být „vlastní pravomoci určitého orgánu“ chápány jako pravomoci vyplývající ze smluv nebo práva z nich odvozeného, které patří k jeho výsadám veřejné moci, a umožňují mu tak jednostranně zakládat či měnit práva a povinnosti vůči třetím osobám. Naproti tomu výkon smluvních práv orgánem v případě, kdy Unie byla zmocněna jednat jménem a na účet některé ze smluvních stran, nepředstavuje výkon jeho vlastních pravomocí ve smyslu judikatury uvedené v předchozím bodě.
34 Přitom v projednávaném případě, jak bylo uvedeno v bodech 27 až 31, byly jak oznámení o dluhu, tak i upomínka vydány na základě plné moci, kterou Marocké království udělilo Unii za účelem vymáhání pohledávek od žalobce, které tomuto státu dluží podle zvláštních a všeobecných smluvních podmínek. Uvedené písemnosti proto nepředstavují uplatňování výsad veřejné moci ze strany Komise, kterými by byla nadána na základě unijního práva.
35 Není tedy splněna podmínka výkonu vlastních pravomocí ze strany Komise.
36 Z toho vyplývá, že projednávaná žaloba musí být odmítnuta jako nepřípustná, aniž je nutno posuzovat, zda samotné oznámení o dluhu a upomínka vyvolávají závazné právní účinky.
K nákladům řízení
37 Podle čl. 87 odst. 3 jednacího řádu může Tribunál rozdělit náklady mezi účastníky řízení nebo rozhodnout, že každý z nich nese vlastní náklady, pokud každý účastník měl ve věci částečně úspěch i neúspěch nebo pokud jsou k tomu dány výjimečné důvody.
38 Žalobce sice neměl v projednávané věci úspěch, avšak Komise se podle názoru Tribunálu nevyjádřila v textu oznámení o dluhu jasně a jednoznačně. Některé části oznámení o dluhu a především odkaz na možnost vydání rozhodnutí, které je vykonatelným titulem podle článku 256 ES, mohly totiž u žalobce vyvolat dojem, že se jedná o akt, který Komise přijala při výkonu vlastních pravomocí. Vzhledem k tomu má Tribunál za to, že okolnosti případu budou náležitě zohledněny, pokud rozhodne, že Komise ponese vlastní náklady řízení, jakož i náklady řízení žalobce.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (čtvrtý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se odmítá jako nepřípustná.
2) Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Groupement Adriano, Jaime Ribeiro, Conduril – Construção, ACE.
V Lucemburku dne 21. října 2011.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |