Věc T‑526/19
Nord Stream 2 AG
v.
Rada Evropské unie
a
Evropský parlament
Usnesení Tribunálu (osmého senátu) ze dne 20. května 2020
„Žaloba na neplatnost – Energetika – Vnitřní trh se zemním plynem – Směrnice (EU) 2019/692 – Uplatnění směrnice 2009/73/ES na dálkové přepravní plynovody vedoucí do třetích zemí a z nich – Nedostatek bezprostředního dotčení – Nepřípustnost – Předložení protiprávně získaných dokumentů“
1. Soudní řízení –Procesní námitka – Žádost o vynětí dokumentů ze spisu – Kritéria pro posouzení – Právní stanovisko a doporučení Komise Radě pro účely mezinárodních jednání – Dopad utajení dokumentu a předchozího odepření přístupu
[Jednací řád Tribunálu, článek. 130; nařízení Evropského parlamentu a Rady 1049/2001, čl. 4 odst. 1 a 2; rozhodnutí Rady 2013/488, čl. 2 odst. 2 písm. d)]
(viz body 30, 31, 38–45, 48–56, 60–64)
2. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Bezprostřední dotčení – Kritéria – Pozměňovací směrnice, která potenciálně podrobuje část plynárenských přepravních soustav pravidlům platným pro vnitřní trh se zemním plynem – Žaloba provozovatele plynovodu, který pravděpodobně spadá do rozšířené oblasti působnosti pravidel unijního práva – Směrnice vyžadující vnitrostátní prováděcí opatření a umožňující udělování výjimek vnitrostátními regulačními orgány – Nedostatek bezprostředního dotčení – Nepřípustnost
(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73, čl. 9 odst. 8, články 36 a 49a, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2019/692, článek 1)
(viz body 102–115)
Shrnutí
Usneseními Nord Stream 2 v. Parlament a Rada (T‑526/19) a Nord Stream v. Parlament a Rada (T‑530/19), přijatými dne 20. května 2020, Tribunál odmítl jako nepřípustné žaloby podané společnostmi Nord Stream 2 AG a Nord Stream AG, jež zněly na zrušení směrnice 2019/692(1) (2).
Nord Stream AG je společnost založená podle švýcarského práva, jež je z 51 % vlastněná ruskou společností PJSC Gazprom, která vlastní a provozuje plynovod „Nord Stream“ (nyní běžně nazývaný „Nord Stream 1“), a zajišťuje přepravu plynu mezi Vyborgem (Rusko) a obcí Lubmin (Německo) nacházející se nedaleko Greifswaldu (Německo). Výstavba tohoto plynovodu byla dokončena v roce 2012 a provozován má být po dobu 50 let.
Nord Stream 2 AG je společnost založená podle švýcarského práva, jejímž jediným akcionářem je ruská veřejná akciová společnost Gazprom. Odpovídá za plánování, výstavbu a provozování plynovodu „Nord Stream 2“, který je paralelní s plynovodem „Nord Stream 1“.
Dne 17. dubna 2019 přijaly Evropský parlament a Rada Evropské unie směrnici 2019/692, kterou se mění směrnice 2009/73/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem(3). Tato směrnice vstoupila v platnost dne 23. května 2019 a vyžadovala, aby členské státy, které splňují kritéria uvedená v jejím článku 2, včetně Spolkové republiky Německo, přijaly nejpozději do 24. února 2020 vnitrostátní opatření nezbytná pro její provedení do vnitrostátního práva.
Po vstupu pozměňovací směrnice v platnost se na část dálkových přepravních plynovodů takových provozovatelů, jako jsou společnosti Nord Stream AG a Nord Stream 2 AG, v projednávaném případě na část nacházející se mezi členským státem a třetí zemí až po území členských států nebo pobřežní moře tohoto členského státu, potenciálně vztahuje směrnice 2009/73 a vnitrostátní právní předpisy, které jí provádějí. Pro tyto provozovatele to znamená zejména povinnost oddělit přepravní soustavy od provozovatelů přepravních soustav, jakož i zavedení nediskriminačního systému pro přístup třetích osob k plynárenským přepravním a distribučním soustavám, a to na základě zveřejněných sazeb.
Tribunál svými usneseními vyhověl námitkám nepřípustnosti vzneseným Parlamentem a Radou v souladu s čl. 130 odst. 1 svého jednacího řádu, a v důsledku toho odmítl žaloby jako nepřípustné, čímž se staly bezpředmětnými návrhy na vstup vedlejšího účastníka do řízení podané Estonskem, Lotyšskem, Litvou, Polskem a Evropskou komisí.
Tribunál zaprvé rozhodl, že společnosti Nord Stream 2 AG a Nord Stream AG nejsou pozměňovací směrnicí bezprostředně dotčeny.
V tomto ohledu Tribunál uvedl, že takové hospodářské subjekty, jako jsou subjekty, které podaly dotčenou žalobu, budou podléhat nebo podléhají podmínkám stanoveným směrnicí 2009/73 pouze prostřednictvím vnitrostátních opatření provádějících tuto směrnici, která měly přijmout členské státy nejpozději do 24. února 2020, a to za podmínek stanovených těmito členskými státy. V projednávaném případě přitom ve Spolkové republice Německo, na jejímž území se nacházejí dotčené úseky plynovodů Nord Stream a Nord Stream 2, taková vnitrostátní prováděcí opatření k datu podání žaloby neexistovala. Členské státy kromě toho měly při provádění ustanovení pozměňovací směrnice posuzovací pravomoc.
Pozměňovací směrnice totiž umožňuje vnitrostátním regulačním orgánům udělit výjimky z některých ustanovení směrnice 2009/73, ve znění pozdějších předpisů, v případě jednak větších nových plynárenských infrastruktur a jednak dálkových přepravních plynovodů mezi členskými státy a třetími zeměmi dokončených před dnem 23. května 2019. Tribunál přitom uvedl, že přísluší členským státům, aby přijaly vnitrostátní opatření, která umožní dotyčným hospodářským subjektům požádat o tyto výjimky, a zároveň přesně vymezily podmínky pro udělení těchto výjimek s ohledem na obecná kritéria stanovená v článku 49a směrnice 2009/73, ve znění pozdějších předpisů, a stanovily postup umožňující vnitrostátním regulačním orgánům těchto států rozhodnout o těchto žádostech ve lhůtě stanovené pozměňovací směrnicí, a to do 24. května 2020. Kromě toho mají vnitrostátní regulační orgány za účelem provádění těchto podmínek širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o udělování takových výjimek a o případné zvláštní podmínky, kterým mohou tyto výjimky podléhat.
Tribunál dále objasnil, že i když se nyní činnosti žalobkyně částečně řídí unijním právem, v projednávané věci směrnicí 2009/73 ve znění pozdějších předpisů, je tato okolnost v každém případě pouze důsledkem její volby rozvíjet a udržovat svou činnost na území Unie, v tomto případě v pobřežním moři jednoho z členských států Unie. Pozměňovací směrnice jako taková však neměla od doby, kdy vstoupila v platnost, žádné bezprostřední a konkrétní účinky na právní postavení takových hospodářských subjektů, jako jsou žalobkyně, a v žádném případě před uplynutím lhůty pro její provedení.
Ve věci T‑530/19 Tribunál zadruhé rozhodl, že společnost Nord Stream AG není pozměňovací směrnicí osobně dotčena.
V tomto ohledu Tribunál zejména uvedl, že společnost Nord Stream AG nemá právo provozovat nebo nadále provozovat soustavu dvou plynovodů „Nord Stream“, aniž se na ni vztahuje jakékoliv regulační omezení Unie, alespoň pokud jde o část tohoto dálkového přepravního plynovodu nacházející se na území Unie, v projednávaném případě ve vnitřním moři členského státu.
Tribunál z toho vyvodil, že skutečnost, kterou uváděla společnost Nord Stream AG a podle které v okamžiku přijetí pozměňující směrnice byla tato společnost součástí identifikovaného nebo identifikovatelného omezeného okruhu provozovatelů, kteří spadali do rozšířené územní nebo věcné působnosti směrnice 2009/73, neumožňuje mít za to, že se jí pozměňující směrnice osobně dotýká, jelikož použití této směrnice podléhá objektivním kritériím, definovaným unijním normotvůrcem, zejména pak kritériu, aby dálkové přepravní plynovody, které jsou kandidáty na určité výjimky, byly dokončeny a v provozu ke dni vstupu této směrnice v platnost, tedy ke dni 23. května 2019.
Ve věci T‑526/19 Tribunál dále uvedl, v reakci na argumentaci vycházející z porušení práva na účinnou soudní ochranu, že dotčený provozovatel je oprávněn požádat příslušný regulační orgán, v projednávaném případě německý, o udělení výjimky a případně napadnout rozhodnutí tohoto orgánu u německého soudu tím, že se bude dovolávat neplatnosti pozměňovací směrnice a přiměje uvedený soud, aby se v tomto ohledu formou předběžných otázek obrátil na Soudní dvůr.
Ve stejné věci Tribunál rovněž vyhověl námitce vznesené Radou na základě čl. 130 odst. 2 jednacího řádu, jakož i dodatečnému návrhovému žádání tohoto orgánu, jež zněly na to, aby byly ze spisu vyjmuty dokumenty, které společnost Nord Stream 2 AG předložila v rámci své žaloby bez povolení dotyčného orgánu, jakožto autora nebo adresáta. Jednalo se o stanovisko právní služby Rady, doporučení Komise určená Radě za účelem přijetí rozhodnutí týkajícího se mezinárodních jednání se třetí zemí, a pokud jde druhou procesní námitku, připomínky Spolkové republiky Německo zaslané stálým zástupcům Rady v rámci legislativního postupu za účelem přijetí pozměňovací směrnice.
Při rozhodování o těchto procesních námitkách Tribunál v projednávané věci vyhověl návrhovým žádáním Rady, přičemž vycházel z ustanovení nařízení č. 1049/2001(4), jelikož jejich nepoužitelnost nevylučuje to, aby jim byla přiznána určitá orientační hodnota v souladu s nedávnou judikaturou Soudního dvora(5).
Zejména tak konstatoval, pokud jde o dokumenty, ke kterým Rada odepřela přístup požadovaný zaměstnancem společnosti Nord Stream 2, že Rada se právem dovolávala ochrany právních stanovisek a měla za to, že by zpřístupnění výše uvedených doporučení vedlo ke konkrétnímu a skutečnému porušení ochrany veřejného zájmu, pokud jde o mezinárodní vztahy Unie.
Pokud jde o připomínky Spolkové republiky Německo učiněné v průběhu legislativního postupu, Tribunál uvedl, že i když žalobkyně tvrdila, že tyto dokumenty obdržela od stálého zástupce členského státu u Rady, neuvedla však od kterého, ani se nedovolávala souhlasu stálého zástupce Spolkové republiky Německo jakožto autora uvedených dokumentů. Konečně, nezdá se ani, že by ve smyslu nařízení č. 1049/2001 uvedený členský stát mlčky nebo výslovně souhlasil s tím, aby uvedené připomínky byly zaslány žalobkyni, společnosti Nord Stream 2, buď před, nebo poté, co Rada zamítla žádosti zaměstnance žalobkyně.