ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE (druhého senátu)
16. května 2013(*)
„Veřejná služba – Sociální zabezpečení – Závažná nemoc – Pojem – Hospitalizace – Převzetí výdajů – Přímá platba zúčtovací kanceláří – Neexistence stropů pro výdaje na ubytování v obecných prováděcích předpisech (OPP) – Povinnost informovat předem pojištěnce v případě nepřiměřené faktury“
Ve věci F‑104/10,
jejímž předmětem je žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a,
Mario Alberto de Pretis Cagnodo, bývalý úředník Evropské komise,
Serena Trampuz de Pretis Cagnodo, jeho manželka,
společně bydlištěm v Terstu (Itálie), zastoupení C. Falagianim, advokátem,
žalobci,
proti
Evropské komisi, zastoupené J. Currallem a D. Martinem, jako zmocněnci, ve spolupráci s A. Dal Ferrem, advokátem,
žalované,
SOUD PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (druhý senát),
ve složení M. I. Rofes i Pujol (zpravodajka), předsedkyně, I. Boruta a K. Bradley, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: J. Tomac, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 21. června 2012,
vydává tento
Rozsudek
1 Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 21. října podali 2010 M. A. de Pretis Cagnodo a jeho manželka S. Trampuz de Pretis Cagnodo projednávanou žalobu znějící na zrušení rozhodnutí zúčtovací kanceláře v Ispra (Itálie) (dále jen „zúčtovací kancelář“) společného systému nemocenského pojištění (dále jen „SSNP“), jak vyplývají z potvrzení o platbě č. 10 ze dne 1. října 2009, kterými byla zamítnuta úplná náhrada výdajů za hospitalizaci žalobkyně vzniklých v období od 13. února 2009 do 25. března 2009 a žalobci uložena úhrada částky 28 800 eur z titulu výdajů na ubytování během hospitalizace považovaných za nepřiměřené.
Právní rámec
2 Článek 72 služebního řádu úředníků Evropské unie, ve znění použitelném na spor (dále jen „služební řád“), stanoví:
„1. Úředník, jeho manžel/manželka, nemá-li manžel/manželka právo na dávky stejného druhu a ve stejné úrovni podle jiného právního nebo správního předpisu, vyživované děti a další jím vyživované osoby ve smyslu článku 2 přílohy VII jsou pojištěni pro případ nemoci až do výše 80 % vzniklých nákladů a na základě pravidel vypracovaných společnou dohodou mezi orgány [Unie] po projednání s výborem pro služební řád. Tato procentní část se zvýší na 85 % u těchto výkonů: konzultace a návštěvy, chirurgické zákroky, hospitalizace, léčiva, radiologická vyšetření, analýzy, laboratorní testy a lékařsky předepsané protézy s výjimkou protéz zubních. Na 100 % se zvýší u tuberkulózy, dětské obrny, rakoviny, duševních chorob a jiných chorob, které orgán oprávněný ke jmenování považuje za srovnatelně závažné, jakož i u vyšetření k časnému zjištění a u porodu. Náhrada ve výši 100 % se však nevztahuje na takové nemoci z povolání a pracovní úrazy, u kterých se použije článek 73.
[…]
2. Úředník, který setrval ve službě [Unie] do věku 63 let nebo který pobírá příspěvek v invaliditě, má po odchodu ze služby nárok na dávky uvedené v odstavci 1. Výše příspěvku se stanoví s přihlédnutím k výši důchodu nebo příspěvku v invaliditě.
[…]
2a. Pokud nevykonávají výdělečnou činnost, mají na dávky uvedené v odstavci 1 rovněž nárok:
i) bývalí úředníci mající nárok na starobní důchod, kteří odešli ze služby [Unie] před dosažením věku 63 let,
[…]“
3 Článek 27 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (Úř. věst. L 248, s. 1; Zvl. vyd. 01/04 s. 74 až 121), uvádí:
„1. Použití položek rozpočtu musí být v souladu se zásadou řádného finančního řízení, to jest se zásadami hospodárnosti, účinnosti a efektivity.
2. Zásada hospodárnosti vyžaduje, aby prostředky použité orgánem při provádění jeho činností byly k dispozici ve správnou dobu, v dostatečném množství a přiměřené kvalitě a za nejvýhodnější cenu.
Zásada účinnosti se týká dosažení co nejlepšího vztahu mezi použitými prostředky a dosaženými výsledky.
Zásada efektivity se týká dosažení [konkrétních] stanovených cílů a zamýšlených výsledků.
[…]“
4 Článek 36 jednacího řádu stanoví:
„Nesplňuje-li žaloba podmínky stanovené v čl. 35 odst. 1 písm. a), b) a c), odst. 2 nebo odst. 5, určí vedoucí soudní kanceláře žalobci přiměřenou lhůtu k tomu, aby vady odstranil. Nedojde-li v určené lhůtě k odstranění vad, rozhodne Soud, zda nedodržení těchto formálních podmínek činí žalobu nepřípustnou.“
5 Článek 1 společných pravidel týkajících se nemocenského pojištění úředníků Evropské unie, uvedených v článku 72 služebního řádu (dále jen „společná pravidla“), zní takto:
„Podle článku 72 služebního řádu je zřízen [SSNM]. Tento systém zaručuje příjemcům v mezích a za podmínek stanovených v těchto pravidlech a v obecných prováděcích ustanoveních přijatých na základě článku 52 uvedených pravidel náhradu výdajů vzniklých v důsledku nemoci, úrazu nebo mateřství, jakož i vyplacení příspěvku na pohřebné.
Příjemci jsou účastníci systému a osoby zahrnuté do jejich pojištění.
[…]“
6 Článek 2 společných pravidel stanoví:
„[…]
3. Účastníky [SSNP] jsou:
– bývalí úředníci a dočasní zaměstnanci, kteří jsou příjemci starobního důchodu,
– […]“
7 Článek 12 společných pravidel stanoví:
„Osobami zahrnutými do pojištění účastníka jsou podle podmínek stanovených v článcích 13 a 14:
– Manžel/manželka účastníka, pokud není sám/sama účastníkem [SSNP];
– […]“
8 Článek 20 společných pravidel, který stanoví obecná pravidla pro náhradu, zní takto:
„1. S cílem zachovat finanční rovnováhu [SSNP] a v souladu se zásadou sociálního pojištění tvořící základ článku 72 služebního řádu mohou být stropy pro náhrady za některé výkony stanoveny v obecných prováděcích ustanoveních.
Pokud jsou výdaje, které účastníkovi vznikly, nižší než strop, náhrada se vypočítá na základě vzniklé částky.
2. V případě výkonů, pro které nebyl stanoven žádný strop pro náhradu, se neuhradí část výdajů považovaných za nadměrné s ohledem na obvyklé náklady v zemi, kde výdaje vznikly. Část výdajů považovaných za nadměrné je stanovena případ od případu zúčtovací kanceláří [SSNP] po stanovisku pověřeného lékaře.
[…]
6. V souladu s čl. 72 odst. 1 služebního řádu se výdaje hradí ve výši 100 % v případě tuberkulózy, dětské obrny, rakoviny, duševních chorob nebo jiných chorob, které orgán oprávněný ke jmenování považuje za srovnatelně závažné po stanovisku pověřeného lékaře zúčtovací kanceláře [SSNP].
Toto stanovisko je vydáno na základě obecných kritérií stanovených v obecných prováděcích ustanoveních po konzultaci s lékařskou radou [SSNP].
[…]“
9 Článek 30 společných pravidel stanoví:
„1. Účastníkům mohou být poskytnuty zálohy, aby jim umožnily čelit vysokým výdajům. Jsou hlavně přiděleny formou úhrady v případě hospitalizace.
2. Zálohy na léčebné výdaje jsou získány zpět buď z celé částky, kterou má účastník obdržet podle [SSNP], nebo z odměny nebo důchodu, nebo z celé částky, kterou má účastník obdržet od orgánu, nebo z pozůstalostního důchodu v důsledku úmrtí účastníka. […]“
10 Článek 35 společných pravidel uvádí:
„[…]
2. Před přijetím rozhodnutí o stížnosti podané na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu si musí orgán oprávněný ke jmenování nebo případně správní rada [SSNP] vyžádat stanovisko řídícího výboru [SSNP].
[…]“
11 Článek 36 společných pravidel stanoví:
„Fungování tohoto systému zajišťuje řídící výbor, ústřední kancelář, zúčtovací kanceláře a lékařská rada.“
12 Článek 41 společných pravidel stanoví:
„Řídícímu výboru je nápomocna lékařská rada složená z pověřeného lékaře každého orgánu a z pověřených lékařů každé zúčtovací kanceláře.
Lékařská rada může být konzultována řídícím výborem nebo ústřední kanceláří o každé otázce lékařské povahy, která by vznikla v rámci [SSNP]. Zasedá na žádost řídícího výboru nebo ústřední kanceláře nebo na žádost jednoho z pověřených lékařů zúčtovacích kanceláří a zaujme stanovisko ve lhůtě, která je jí určena.“
13 Pokud jde o schválení a kontrolu, článek 43 společných pravidel stanoví:
„1. Provádění příjmů a výdajů [SSNP] se uskutečňuje obdobně v souladu s ustanoveními […] nařízení [č. 1605/2002], a zvláště s článkem 60 uvedeného nařízení.
2. […]
3. Ústřední kancelář provede nebo nechá provést dodatečné kontroly s cílem
– ujistit se o legalitě a řádnosti operací prováděných zúčtovacími kancelářemi a o dodržování zásad řádného finančního řízení,
[…]“
14 Článek 52 společných pravidel uvádí:
„1. Podle čl. 72 odst. 1 třetího pododstavce služebního řádu delegují orgány na [Evropskou] komisi pravomoc, aby stanovila prostřednictvím obecných prováděcích ustanovení pravidla upravující náhradu výdajů, s cílem zachovat finanční rovnováhu [SSNP] a v souladu se zásadou sociálního pojištění tvořící základ čl. 72 odst. 1 prvního pododstavce služebního řádu.
[…]“
15 Bod 1.3 kapitoly 2 hlavy II obecných prováděcích předpisů přijatých Evropskou komisí na základě článku 52 společných pravidel (dále jen „OPP“), který se týká podmínek náhrady výdajů v případě hospitalizace, ohledně sazby náhrady výdajů stanoví:
„Hospitalizace z důvodu chirurgického zákroku nebo léčby se proplácí ve výši 85 %.
Tato sazba náhrady výdajů se zvyšuje na 100 %:
– v případě vážné nemoci;
– […]
– v případě prodloužené hospitalizace pro pobytové výlohy nad [třicet] po sobě jdoucích dnů na základě vyjádření posudkového lékaře.“
16 Pokud jde o podmínky náhrady výdajů, výše uvedený bod 1.3 OPP stanoví:
„Pro účely náhrady výdajů je nutné, aby hospitalizace byla popsána v lékařské zprávě zaslané posudkovému lékaři oddělení pro vyrovnání nároků.
– Výdaje za ubytování:
Pobytové výlohy týkající se pobytu a stravování, služeb a daní, se hradí na základě skutečně vzniklých výdajů a podle fakturačních norem platných v této oblasti ve státě, kde k hospitalizaci došlo. Jsou-li tyto výlohy zahrnuty do paušální ceny za den hospitalizace, provádí se náhrada výdajů vcelku.
Náhrada výdajů vyplývajících z výběru pokoje se omezuje na cenu nejlevnějšího jednolůžkového pokoje v nemocnici.
Náhrada výdajů se omezuje na lékařsky nezbytnou dobu hospitalizace pro provedení zákroků nebo poskytnutí péče ve státě, kde k hospitalizaci došlo.
[…]“
17 Hlava III kapitola 4 OPP, která upravuje převzetí výdajů a zálohy, stanoví:
„V souladu s článkem 30 společných pravidel lze účastníkům společného systému poskytnout zálohy, aby měli možnost zvládnout vysoké výdaje. V zásadě se poskytují formou převzetí výdajů a výjimečně v podobě záloh.
[…]
1. Převzetí výdajů
Kromě naléhavých případů nebo vyšší moci musí účastník systému o převzetí výdajů požádat předem.
K převzetí výdajů se dává souhlas v těchto případech:
– V případě hospitalizace se přebírají hlavní faktury a faktury chirurga.
[…]
V rámci převzetí výdajů se část výloh, kterou hradí účastník společného systému po stanovení sazby, v zásadě sráží z pozdějších náhrad výdajů, případně z jeho mzdy, důchodu nebo z jakékoliv jiné částky, kterou mu vyplácí jeho orgán. Na žádost oddělení pro vyrovnání nároků může být zůstatek uhrazen bankovním převodem na bankovní účet [SSNP].
[…]“
18 Hlava III kapitola 5 OPP, která se týká uznání vážné nemoci, zní takto:
„1. Definice
Za vážnou nemoc se uznávají zejména případy tuberkulózy, poliomyelitidy, rakoviny, duševní onemocnění a další onemocnění se srovnatelným stupněm závažnosti, které uzná orgán oprávněný ke jmenování.
Jedná se o onemocnění, která v různé míře splňují tato čtyři kritéria:
– nepříznivá životní prognóza;
– chronický vývoj;
– nezbytnost diagnostických a/nebo terapeutických léčebných opatření, která představují pro pacienta zátěž;
– výskyt nebo riziko vážného zdravotního postižení.
[…]“
Skutkový základ sporu
19 Žalobce, bývalý úředník Komise a příjemce starobního důchodu, je jako takový účastníkem SSNP. Jeho manželka, která je rovněž žalující stranou v projednávané věci, je pojištěna primárně v rámci SSNP jakožto manželka účastníka a osoba zahrnutá do jeho pojištění.
20 Dne 22. ledna 2009 žalobkyně podala jakožto manželka účastníka systému a osoba jej zastupující zúčtovací kanceláři žádost o převzetí výdajů na základě hlavy III kapitoly 4 bodu 1 OPP v souvislosti se svou hospitalizací plánovanou na 12. února 2009 na klinice Anthea de Bari (Itálie). Dne 5. února 2009 zúčtovací kancelář žádosti vyhověla a zaslala na kliniku dopis, ve kterém ji informovala, že převezme výdaje na hospitalizaci žalobkyně, a uvedla, že pojištěncům nemá být zaslána žádná předběžná faktura ani žádost o zálohu.
21 K hospitalizaci došlo dne 13. února 2009. Dne 14. února 2009 podstoupila žalobkyně zákrok, po němž došlo ke komplikacím, které vyžadovaly druhý chirurgický zákrok dne 25. února 2009. Pobyt žalobkyně na klinice Anthea trval do 25. března 2009, tedy celkem 40 dnů.
22 Dne 13. dubna 2009 v návaznosti na rozhodnutí o převzetí výdajů kontaktovala zúčtovací kancelář kliniku Anthea a požádala ji, aby hlavní fakturu k zaplacení předala přímo jí, a nikoliv pacientce. Klinika Anthea zaslala zúčtovací kanceláři fakturu č. 4080 ze dne 16. dubna 2009 na celkovou částku 83 893,20 eura, včetně daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), která se skládala z částky 57 600 eur za výdaje za ubytování ve výši 1 440 eur za den, včetně DPH, a z částky 26 293,20 eura za léčebné a nemocniční výdaje. Fakturu, která uváděla podrobnosti ohledně těchto posledně uvedených výdajů, ale nespecifikovala druh pokoje, na kterém ležela žalobkyně, zúčtovací kancelář v plné výši uhradila, aniž předtím informovala žalobce o fakturované částce.
23 Zúčtovací kancelář předala žalobci potvrzení o platbě č. 10 ze dne 1. října 2009, ze kterého vyplývá: i) že celková částka zaplacená za hospitalizaci činila 83 893,20 eura; ii) že zúčtovací kancelář považovala výdaje za ubytování fakturované ve výši celkem 57 600 eur za nadměrné; iii) že náhrada za tyto posledně uvedené výdaje byla omezena na 28 800 eur, tedy 720 eur za den, včetně DPH, přičemž zbývajících 28 800 eur zůstalo k úhradě účastníkovi, a iv) že z proplatitelných výdajů na hospitalizaci, a sice 55 093,20 eur, které se skládaly z částky 26 293,20 eura z titulu léčebných výdajů a z částky 28 800 eur odpovídající ubytování, bylo žalobci uhrazeno 85 %, tedy částka 46 829,22 eura, kterou hradí zúčtovací kancelář, a zbývající částka 8 263,98 eura zůstává k úhradě žalobci. Z těchto výpočtů vyplývá, že za 40 dnů hospitalizace považovala zúčtovací kancelář z titulu léčebných výdajů a výdajů za ubytování za proplatitelnou částku 1 377,30 eura za den hospitalizace.
24 Žalobkyně předložila připomínky k potvrzení o platbě č. 10 a zdůraznila možnost kontaktovat kliniku Anthea za účelem získání dalších informací o ubytování. Jak to vyplývá rovněž z rozhodnutí Komise ze dne 23. července 2010, přijatého v odpověď na stížnost podanou žalobkyní na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu (dále jen „rozhodnutí, kterým se zamítá stížnost“), bylo žalobkyni dne 13. listopadu 2009 sděleno, že její spis byl předán pro účely vydání stanoviska lékařské radě SSNP (dále jen „lékařská rada“). Z rozhodnutí, kterým se zamítá stížnost, rovněž vyplývá, že se žalobkyně e-mailem ze dne 26. listopadu 2009 obrátila na pojišťovnu a vyzvala ji, ať kontaktuje kliniku Anthea za účelem případného přezkoumání faktury ze dne 16. dubna 2009.
25 Z rozhodnutí, kterým se zamítá stížnost, dále vyplývá, že e-mailem ze dne 27. listopadu 2009 zúčtovací kancelář sdělila žalobkyni obsah telefonického hovoru, který vedl její vedoucí se zaměstnancem kliniky Anthea. Při tomto rozhovoru tento zaměstnanec kliniky uvedl, že žalobkyně byla hospitalizována ve velmi luxusním apartmánu s mosaznou postelí a jídlem dle výběru. Na písemnou žádost zúčtovací kanceláře o sdělení ceny jejich nejlevnějšího jednolůžkového pokoje klinika Anthea neodpověděla.
26 Ze zápisu ze zasedání lékařské rady konaného v Bruselu (Belgie) dne 10. prosince 2009, jenž byl žalobci předán dopisem zúčtovací kanceláře ze dne 26. ledna 2010, vyplývá, že lékařská rada potvrdila nadměrnou povahu fakturovaných výdajů za ubytování ve výši 57 600 eur na základě informací poskytnutých italskými lékaři, podle kterých se pozorované náklady na tento typ výdajů pohybují v Itálii mezi 400 a 600 eury za den, bez DPH (dále jen „rozhodnutí ze dne 26. ledna 2010“).
27 Dne 16. dubna 2010 podala žalobkyně na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu stížnost, zapsanou do rejstříku Komise dne 22. dubna 2010. Ve své stížnosti žalobkyně tvrdí, že zúčtovací kancelář, které byla určena faktura kliniky Anthea, měla včas namítat nadměrnou povahu částky požadované z titulu výdajů za ubytování a neměla ji proplatit. Kromě toho se žalobkyně domnívá, že výdaje spojené s její hospitalizací měly být uhrazeny ve výši 100 % z důvodu skutečnosti, že nemoc, která vedla k její hospitalizaci, je „závažná“ ve smyslu čl. 72 odst. 1 prvního pododstavce služebního řádu. Žalobkyně konečně tvrdí, že vzhledem k tomu, že doba hospitalizace delší než 30 dní byla odůvodněná, měly být nemocniční výdaje za posledních deset dnů uhrazeny ve výši 100 %. Pokud jde o nadměrnou povahu výdajů za ubytování, žalobkyně si stěžuje na skutečnost, že namísto fakturace těchto výdajů ve výši 300 eur za den za jednolůžkový pokoj, což byla částka, která jí byla dvakrát ústně sdělena před její hospitalizací, navýšila klinika Anthea náklady na ubytování až na 1 440 eur za den pod záminkou, že žalobkyně pobývala v luxusním apartmánu, což není pravda, jelikož uvedená klinika pro pacienty apartmány nemá.
28 S přihlédnutím ke stížnosti si orgán oprávněný ke jmenování (dále jen „OOJ“) vyžádal stanovisko pověřeného lékaře zúčtovací kanceláře (dále jen „pověřený lékař“) k otázce, zda jsou výdaje na hospitalizaci delší než 30 po sobě jdoucích dnů odůvodněné a zda nemoc, která vedla k chirurgickému zákroku, který podstoupila žalobkyně, může být uznána za závažnou nemoc ve smyslu hlavy III kapitoly 5 bodu 1 OPP. Ve stanovisku ze dne 18. května 2010 dospěl pověřený lékař v případě první otázky k závěru, že odchod pacientky z kliniky Anthea byl možný od 8. března 2009, jelikož následnou léčbu i vyšetření bylo možno realizovat doma nebo v rámci externí konzultace. Pokud jde o druhou otázku, domníval se, že nebyla splněna přinejmenším dvě ze základních kritérií pro uznání závažné nemoci, a sice nepříznivá životní diagnóza a výskyt nebo riziko vady nebo vážného zdravotního postižení.
29 V souladu s čl. 35 odst. 2 společných pravidel si OOJ vyžádal rovněž stanovisko řídícího výboru SSNP (dále jen „řídící výbor“). Při jeho zasedání konaném ve dnech 9. a 10. června 2010 tento výbor diskutoval otázky vznesené ve stížnosti a obrátil se na lékařskou radu s otázkou, zda byla doba hospitalizace lékařsky nezbytná. Lékařská rada dne 24. června 2010 odpověděla, že ve spisu nebylo k hospitalizaci delší než 30 dnů dostatek informací, a domnívala se, že se na žalobkyni může použít ustanovení hlavy II kapitoly 2 bodu 1.3 OPP týkající se 100 % náhrady pobytových výloh nad 30 po sobě jdoucích dnů. S přihlédnutím k odpovědi lékařské rady se řídící výbor přiklonil k tomu, aby bylo potvrzeno rozhodnutí zúčtovací kanceláře neuplatnit na žalobkyni sazbu náhrady výdajů ve výši 100 % z důvodu závažné nemoci.
30 V rozhodnutí, kterým se zamítá stížnost, nebylo stížnosti vyhověno, pokud jde o nepřiměřenou povahu výdajů za ubytování převyšujících 720 eur za den, včetně DPH, i o neexistenci závažné nemoci ve smyslu hlavy III kapitoly 5 bodu 1 OPP. Pokud jde o otázku, zda byla hospitalizace žalobkyně delší než 30 dnů nutná, OOJ považoval za nutné vrátit spis zúčtovací kanceláři k novému posouzení s tím, aby si tato kancelář vyžádala externí lékařský posudek.
31 Z rozhodnutí, kterým se zamítá stížnost, rovněž vyplývá, že řídící výbor ve stanovisku přijatém v návaznosti na své zasedání ve dnech 9. a 10. června 2010 požadoval, aby byla žalobkyni ústředním oddělením nebo zúčtovací kanceláří poskytnuta pomoc při vymáhání nepřiměřeně vysoké fakturované částky za ubytování od kliniky Anthea. Ze spisu nevyplývá, že by uvedené zúčtovací kanceláře této žádosti řídícího výboru vyhověly.
Návrhová žádání účastníků řízení
32 Žalobci v žalobě navrhují, aby Soud:
– odložil nebo dočasně zakázal nucené vymáhání dotčených částek a dočasně zakázal srážky ex offo z důchodu žalobce (první bod návrhových žádání);
– určil a prohlásil, že žalobkyni nemůže být nic vytýkáno, pokud jde o výši a úhradu výdajů za ubytování, jak se jich domáhá klinika, ve které podstoupila zákrok (druhý bod návrhových žádání);
– kvalifikoval jako „závažné“ nemoc, která vedla k hospitalizaci žalobkyně, a zákroky, které podstoupila (třetí bod návrhových žádání);
– určil, že doba hospitalizace byla nevyhnutelná a léčebně správná (čtvrtý bod návrhových žádání);
– prohlásil, že žalobci jsou osvobozeni od jakékoliv úhrady plnění uskutečněných ze strany zúčtovací kanceláře (pátý bod návrhových žádání);
– nařídil Komisi, aby zrušila žádost o vrácení částky 41 833 eur nebo jakékoli jiné částky, která bude případně určena (šestý bod návrhových žádání);
– nařídil Komisi, aby z důchodu žalobce neprováděla ex offo žádné srážky částky 41 833 eur nebo jakékoli jiné částky, která bude určena (sedmý bod návrhových žádání);
– přijal různá důkazní opatření (osmý bod návrhových žádání);
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení (devátý bod návrhových žádání).
33 Žalobci upřesnili a rozšířili svá návrhová žádání při odstranění vad žaloby dne 16. listopadu 2010 v tom smyslu, že ve své žalobě navrhují, aby Soud:
– zrušil rozhodnutí Komise, jak vyplývá z potvrzení o platbě č. 10 ze dne 1. října 2009;
– zrušil rozhodnutí ze dne 26. ledna 2010;
– zrušil rozhodnutí, kterým se zamítá stížnost.
34 Komise navrhuje, aby Soud:
– odmítl žalobu jako nepřípustnou nebo zamítl jako neopodstatněnou;
– uložil žalobcům náhradu nákladů řízení.
Řízení
35 Dne 5. listopadu 2010 se kancelář Soudu obrátila na zástupce žalobců v souladu s článkem 36 jednacího řádu za účelem odstranění vad žaloby, ke které nebyly přiloženy akt, jehož zrušení bylo navrhováno, plná moc pro zástupce žalobců a ani shrnutí sporu, a poskytla jim za tímto účelem lhůtu do 15. listopadu 2010. Vzhledem k tomu, že vady žaloby byly odstraněny až 16. listopadu 2010, druhý senát Soudu, kterému byla věc přidělena, při svém zasedání konaném dne 24. října 2011 na základě posuzovací pravomoci, kterou mu přiznává článek 36 jednacího řádu, rozhodl, že nedodržení lhůty pro odstranění vad v projednávané věci nesmí vést k nepřípustnosti žaloby.
36 Samostatným podáním došlým kanceláři Soudu dne 15. listopadu 2010 podali žalobci žalobu, kterou se domáhali, aby soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních nařídil odklad nuceného vymáhání neuhrazených částek týkajících se hospitalizace žalobkyně prostřednictvím srážek ex offo ze starobního důchodu žalobce. Tato žaloba byla zapsána do rejstříku pod číslem F‑104/10 R.
37 Usnesením ze dne 15. února 2011, de Pretis Cagnodo a Trampuz de Pretis Cagnodo v. Komise (F‑104/10 R), předseda Soudu zamítl návrh na odklad z toho důvodu, že žalobci neprokázali, že v projednávané věci byla splněna podmínka týkající se naléhavosti.
38 Dne 11. dubna 2011 předali žalobci Soudu externí lékařský posudek, který si zúčtovací kancelář vyžádala v návaznosti na rozhodnutí, kterým se zamítá stížnost, a který jim zúčtovací kancelář předala dne 30. března 2011. V tomto dokumentu konzultovaný odborný lékař dospěl k závěru, že skutečnosti ve spise umožňovaly odůvodnění hospitalizace žalobkyně delší než 30 dnů. Zúčtovací kancelář vyhověla tomuto stanovisku a v potvrzení o platbě č. 11 ze dne 18. března 2011 vyúčtovala ve prospěch žalobce 2 066 eur, které byly odečteny z celkové částky ponechané k jeho tíži. V návaznosti na tento převod zůstala k tíži žalobce kromě 28 800 eur z titulu výdajů na ubytování, které zúčtovací kancelář považovala za nadměrné, ještě částka 6 197,98 eura.
39 Dne 26. října 2011 sdělila kancelář Soudu účastníkům řízení organizační procesní opatření, o kterých Soud rozhodl v souladu s článkem 56 jednacího řádu a jejichž cílem bylo vyjasnění některých bodů a vyslechnutí žalobců ohledně nepřípustnosti žaloby namítané Komisí v její žalobní odpovědi.
40 Ve stejném sdělení kancelář Soudu informovala účastníky řízení, že Soud zamýšlí na základě článku 77 jednacího řádu posoudit bez návrhu, zda jsou splněny nepominutelné podmínky řízení z důvodu nedostatku právního zájmu žalobkyně na podání žaloby zejména z těch důvodů, že potvrzení o platbě č. 10 nepříznivě zasahovalo do právního postavení žalobce, zatímco pouze žalobkyně podala stížnost, a na první pohled se nejeví, že by mohla mít přímý prospěch z případného zrušení uvedeného potvrzení o platbě, jelikož nebylo jeho adresátem ani z něj neměla prospěch.
41 Účastníci řízení měli tři týdny na to, aby vyhověli organizačním procesním opatřením, jakož i pro předložení vyjádření k námitce nepřípustnosti uplatněné bez návrhu, a ve stanovené lhůtě těmto opatřením vyhověli.
42 Soudce zpravodaj, pověřený za tímto účelem Soudem, na základě článku 68 jednacího řádu zkoumal možnosti smírného narovnání sporu mezi žalobci a Komisí a v březnu 2012 navrhl řešení, které mohlo vést k ukončení spor, ale se kterým účastníci řízení nesouhlasili. Soudní kolegium při svém zasedání dne 26. dubna 2012 konstatovalo neúspěch snahy o smírné narovnání sporu a rozhodlo o zahájení ústní části řízení.
43 Na jednání konaném dne 21. června 2012 informoval zástupce žalobců Soud, že bere zpět čtvrtý bod návrhových žádání znějící na zrušení potvrzení o platbě č. 10 v rozsahu, v němž v něm nebyla uznána nutnost prodloužené hospitalizace, jelikož zúčtovací kancelář s přihlédnutím k závěrům odborníka, který byl konzultován v rámci externího lékařského posudku vyžádaného touto kanceláří, rozhodla o náhradě výdajů na hospitalizaci žalobkyně přesahující 30 dnů ve výši 100 %.
K přípustnosti
Argumenty účastníků řízení
44 Zaprvé Komise v žalobní odpovědi výslovně nenavrhla, aby byla žaloba prohlášena za nepřípustnou, avšak vyjádřila pochybnosti ohledně přípustnosti z toho důvodu, že postup před zahájením soudního řízení byl veden výlučně žalobkyní, která není účastníkem SSNP, zatímco k zahájení správního řízení byl na základě článku 90 a následujících služebního řádu oprávněn pouze účastník systému, tedy žalobce. V tomto ohledu ponechala Komise řešení na úvaze Soudu.
45 Komise dále ve své odpovědi na organizační procesní opatření převzala námitku nepřípustnosti, která byla vznesena bez návrhu Soudem a vycházela z nedostatku právního zájmu žalobkyně na podání žaloby, a formálně navrhla, aby Soud prohlásil žalobu za nepřípustnou, neboť žalobce před podáním své žaloby nepodal stížnost na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu, i když byl jediným adresátem zpochybněného potvrzení o platbě vystaveného zúčtovací kanceláří, přičemž jeho manželka nebyla formálně adresátem faktury vystavené klinikou Anthea.
46 Zadruhé Komise v žalobní odpovědi namítala nepřípustnost žaloby, neboť není v souladu s článkem 35 jednacího řádu, jelikož neobsahuje žalobní důvody ani právní argumenty uplatňované na podporu návrhových žádání žalobců.
47 Zatřetí podle názoru Komise je žaloba nepřípustná, neboť když žalobci mimo jiné navrhují, aby Soud kvalifikoval nemoc žalobkyně jako „závažnou“, domáhají se toho, aby Soud rozhodl o otázkách lékařské povahy, které jsou jako takové vyňaty z jeho pravomoci.
48 Začtvrté Komise navrhuje, aby žaloba byla prohlášena za nepřípustnou z toho důvodu, že žalobci v některých bodech návrhových žádání navrhují, aby vůči ní Soud vydal soudní příkazy.
49 Žalobci tvrdí, že námitka nepřípustnosti vycházející z nedostatku právního zájmu žalobkyně na podání žaloby není opodstatněná. Článek 90 odst. 2 služebního řádu se totiž týká všech osob, které mají zájem na jeho použití. V projednávané věci byla stížnost podána žalobkyní, která nemá žádný vlastní příjem a jejíž obživa závisí výlučně na starobním důchodu, který pobírá její manžel. Jakákoliv událost, která může omezit výši tohoto zdroje příjmu, jako je případná srážka částek dlužných z titulu léčebných výdajů z důchodu jejího manžela, se jí tudíž osobně a bezprostředně dotýká. Podání stížnosti pouze žalobkyní je vysvětleno skutečností, že se nemocniční události týkaly právě jí a že jejich podrobnosti znala lépe než její manžel. Žalobci dodávají, že když žalobkyně podala stížnost jakožto manželka žalobce, učinila tak nejen svým vlastním jménem, ale rovněž jménem a na účet žalobce, a tvrdí, že žaloba byla v každém případě podána oběma manželi, což by mělo odstranit jakékoli pochybnosti ohledně existence jejich právního zájmu na podání žaloby i ohledně řádného průběhu postupu před zahájením soudního řízení. K ostatním námitkám nepřípustnosti vzneseným Komisí se žalobci nevyjádřili.
Závěry Soudu
50 Úvodem je třeba upřesnit, že Komise nesprávně tvrdí, že postup před zahájením soudního řízení neproběhl řádně.
51 Na základě čl. 90 odst. 1 a 2 služebního řádu totiž může každá osoba, na kterou se služební řád vztahuje, buď předložit OOJ žádost, aby vydal v její věci rozhodnutí, nebo se na něj obrátit se stížností na opatření, které se jí nepříznivě dotýká. Kromě toho z čl. 72 odst. 1 prvního pododstavce služebního řádu vyplývá, že žalobkyně je jakožto manželka bývalého úředníka pojištěna pro případ nemoci. Z toho vyplývá, že žalobkyně je „osobou, na kterou se služební řád vztahuje“, ve smyslu článku 90 tohoto služebního řádu.
52 Toto posouzení je potvrzeno ustanoveními společných pravidel, zejména jejich články 12 až 14, na jejichž základě je manželka účastníka osobou zahrnutou do pojištění účastníka, a to v rámci základního nebo doplňkového pojištění podle toho, zda má účastník příjmy z výdělečné činnosti, či nikoli.
53 Je skutečností, že články 27, 28 a 30 společných pravidel vyhrazují účastníkům systému možnost podat žádosti o předběžné povolení, žádosti o náhradu a žádosti o zálohy, aby čelili vysokým výdajům.
54 To však nic nemění na tom, že první článek společných pravidel zahrnuje do pojmu „příjemci SSNP“ účastníky systému a osoby zahrnuté do jejich pojištění a že osoby zahrnuté do pojištění účastníka jsou na základě článku 26 společných pravidel stejně jako samotný účastník zaregistrováni v ústřední kanceláři a v zúčtovací kanceláři SSNP. Pokud jde o okolnost, že potvrzení o platbě č. 10 bylo adresováno pouze žalobci, bylo tomu tak pouze v důsledku skutečnosti, že podle článku 30 společných pravidel a bodu 1 kapitoly 4 hlavy III OPP je kontaktní osobou zúčtovací kanceláře SSNP při podání žádosti o převzetí výdajů právě účastník. I když byla v projednávané věci žádost o převzetí výdajů podána žalobkyní, učinila tak jménem svého manžela, což je možnost, kterou stanoví samotný formulář.
55 V projednávané věci je na fakturách zaslaných klinikou zúčtovací kanceláři a uhrazených touto kanceláří uvedeno jméno žalobkyně a od zaslání potvrzení o platbě č. 10 žalobci podnikla žalobkyně, nacházející se v lepším postavení než její manžel z hlediska znalosti plnění poskytnutých klinikou, kroky ve vztahu k zúčtovací kanceláři, která jí uznala jako kontaktní osobu a obrátila se na lékařskou radu. Stejně tak tomu bylo, když žalobkyně podala na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu stížnost proti rozhodnutí zúčtovací kanceláře. V návaznosti na tuto stížnost si totiž OOJ vyžádal stanovisko pověřeného lékaře a stanovisko řídícího výboru, přičemž byla oslovena rovněž lékařská rada, a v odpověď poté přijal rozhodnutí, kterým se zamítá stížnost a které bylo sděleno žalobkyni ve formě dopisu zaslaného na její jméno, kterým byla informována, že proti uvedenému rozhodnutí může podat žalobu k Soudu ve lhůtě tří měsíců ode dne doručení.
56 Jelikož sama Komise považovala žalobkyni za příslušnou kontaktní osobu v rámci postupu před zahájením soudního řízení a na základě pravidla nemo potest venire contra factum proprium, podle kterého je administrativa povinna respektovat své vlastní úkony, má Soud za těchto podmínek za to, že Komise nemůže v této fázi platně tvrdit, že žalobkyně neměla právní zájem na tom, aby sama při znalosti věci předložila vyjádření k vyúčtování obsaženému v potvrzení o platbě č. 10 nebo dokonce podala proti uvedenému vyúčtování stížnost. Je třeba dodat, že vzhledem k tomu, že žaloba k Soudu byla podána žalujícími manželi, je třeba mít za to, že v okamžiku podání žádosti o převzetí výdajů i během postupu před zahájením soudního řízení jednali žalující manželé na základě společné dohody, i když byly kroky podniknuty samotnou žalobkyní a pouze jejím jménem. Z toho vyplývá, že žaloba není nepřípustná z důvodu domnělých vad postupu před zahájením soudního řízení.
57 Pokud jde o případný rozpor žaloby s čl. 35 odst. 1 písm. e) jednacího řádu, je třeba připomenout, že podle toho ustanovení musí žaloba obsahovat předmět sporu, jakož i žalobní důvody a uplatňované skutkové a právní argumenty. Z ustálené judikatury vyplývá, že tyto údaje musí být dostatečně jasné a přesné pro to, aby umožnily žalovanému připravit svou obranu a Soudu rozhodnout o žalobě případně bez dalších informací (rozsudek Soudu ze dne 1. prosince 2010, Gagalis v. Rada, F‑89/09, body 36 a 37).
58 Soud konstatuje, že v projednávané věci nejsou žalobní důvody a uplatňované skutkové a právní argumenty jako takové uvedeny. Nicméně je skutečností, že při pozorném čtení žaloby je možno tyto důvody a argumenty z textu žaloby vyvodit.
59 Vzhledem k tomu, že použití vzoru žaloby, který je na Curii, internetové stránce Soudního dvora Evropské unie, uveden v části vyhrazené Soudu pod položkou „[…] užitečné informace“, není pro účastníky řízení povinné, přezkoumává-li Soud, zda jsou splněny podmínky stanovené v čl. 35 odst. 1 písm. e) jednacího řádu, a je-li možné určit žalobní důvody a uplatňované skutkové a právní argumenty, je Soud povinen toto ustanovení vyložit dostatečně pružně, aby bylo dodrženo právo svobodně si zvolit advokáta bez ohledu na stát, ve kterém je tento advokát oprávněn vykonávat své povolání, které žalobcům přiznává čl. 19 čtvrtý pododstavec statutu Soudního dvora Evropské unie, jenž je na řízení před Soudem použitelný v souladu s čl. 7 odst. 1 přílohy I téhož statutu.
60 Za těchto okolností a s přihlédnutím k tomu, že údajně neúplný obsah žaloby Komisi podle jejího názoru v projednávané věci nezabránil, aby mohla připravit svou obranu, jelikož mohla předložit žalobní odpověď, ve které se vyjadřuje k přípustnosti i k věci samé, není třeba prohlásit žalobu za nepřípustnou pro porušení čl. 35 odst. 1 písm. e) jednacího řádu.
61 Pokud jde o námitku nepřípustnosti vznesenou Komisí ve vztahu k třetímu bodu návrhových žádání žaloby, jenž směřuje k tomu, aby Soud kvalifikoval jako „závažné“ nemoc, která si vyžádala hospitalizaci žalobkyně, a zákroky, které podstoupila, je třeba připomenout, že z ustálené judikatury vyplývá, že i když je pravda, že opravné prostředky stanovené služebním řádem nelze v zásadě použít za účelem zpochybnění lékařských posudků ve vlastním slova smyslu, které musí být považovány za konečné, pokud byly vyhotoveny za řádných podmínek, nic to nemění na tom, že je věcí Soudu, aby bez zpochybnění lékařských posudků, o které se opírá napadené rozhodnutí, v projednávané věci rozhodnutí o odmítnutí uznat závažnou povahu nemoci žalobkyně, přezkoumal, zda OOJ při přijetí napadeného rozhodnutí správně posoudil skutkové okolnosti a správně použil příslušné právní předpisy (rozsudek Soudu ze dne 18. září 2007, Botos v. Komise, F‑10/07, body 39 a 40). Z toho vyplývá, že třetí bod návrhových žádání žaloby nelze na základě argumentů předložených Komisí prohlásit za nepřípustný.
62 Komise vznáší čtvrtou námitku nepřípustnosti proti dvěma bodům návrhových žádání žaloby, a sice šestému bodu, který směřuje k tomu, aby Soud nařídil Komisi, aby zrušila žádost o vrácení částky 41 833 eur nebo jakékoli jiné částky, která bude případně určena, které nebyly uhrazeny SSNP, a sedmému bodu, který směřuje k tomu, aby Soud nařídil Komisi, aby upustila od jakýchkoli srážek uvedené částky nebo takové částky, která bude případně určena, ex offo z důchodu žalobce. Soud mimoto uvádí, že druhým bodem návrhových žádání žaloby se žalobci domáhají, aby Soud určil a prohlásil, že žalobkyni nemůže být nic vytýkáno, pokud jde o výši a úhradu výdajů za ubytování fakturovaných klinikou Anthea.
63 Z ustálené judikatury vyplývá, že v rámci přezkumu legality založeném na článku 91 služebního řádu nepřísluší unijnímu soudu vydávat vůči administrativě soudní příkazy nebo činit právní prohlášení (rozsudek Soudu ze dne 12. prosince 2012, BS v. Komise, F‑90/11, bod 100 a citovaná judikatura, který je předmětem kasačního opravného prostředku projednávaného Tribunálem Evropské unie, věc T‑83/13 P). Z toho vyplývá, že tři výše uvedené body návrhových žádání musí být odmítnuty jako nepřípustné.
64 Nakonec se prvním bodem návrhových žádání žaloby žalobci domáhají, aby Soud dočasně odložil nucené vymáhání částek, které nebyly nahrazeny ze SSNP, a dočasně Komisi zakázal provádět srážky ex offo z důchodu žalobce.
65 Tato návrhová žádání byla přitom předmětem samostatné žaloby podané žalobci dne 15. listopadu 2010, o které bylo vydáno výše uvedené usnesení de Pretis Cagnodo a Trampuz de Pretis Cagnodo v. Komise, kterým byla uvedená návrhová žádání zamítnuta.
66 Vzhledem k tomu, že tato návrhová žádání byla již zamítnuta, nemohou být předložena Soudu ani Soudem přezkoumána v rámci tohoto řízení.
67 Při odstraňování vad žaloby se žalobci pokusili o upřesnění svých návrhových žádání, když v doplňujícím spise doplnili tři nové body návrhových žádání.
68 I když přitom přípustnost prvního bodu návrhových žádání uvedeného v doplňujícím spise, a sice zrušení potvrzení o platbě č. 10, nevyvolává pochybnosti, jelikož se překrývá s třetím, čtvrtým a pátým bodem návrhových žádání žaloby, jinak je tomu, pokud jde o druhý a třetí bod návrhových žádání uvedené v doplňujícím spise, kterými se žalobci domáhají zrušení rozhodnutí ze dne 26. ledna 2010 a rozhodnutí, kterým se zamítá stížnost, neboť oba dva body návrhových žádání nebyly obsaženy v textu žaloby.
69 Vzhledem k tomu, že se totiž odstraňování vad žaloby může v souladu s článkem 36 jednacího řádu týkat pouze podmínek stanovených v čl. 35 odst. 1 písm. a), b) a c), odst. 2 a odst. 5 jednacího řádu, je v této fázi vyloučeno rozšířit předmět žaloby doplněním bodů návrhových žádání.
70 Z toho vyplývá, že druhý a třetí bod návrhových žádání obsažené v doplňujícím spise nejsou přípustné.
K věci samé
71 Vzhledem k tomu, že první, druhý, šestý a sedmý bod návrhových žádání žaloby, jakož i druhý a třetí bod návrhových žádání doplňujícího spisu žalobců byly prohlášeny za nepřípustné a že žalobci vzali jednání zpět čtvrtý bod návrhových žádání žaloby, zbývá přezkoumat pouze třetí a pátý bod návrhových žádání žaloby, jak byly upřesněny prvním bodem návrhových žádání doplňujícího spisu. Soud přezkoumá nejdříve třetí bod návrhových žádání a poté bod pátý, přičemž oba body se týkají zrušení potvrzení o platbě č. 10 ze dne 1. října 2009, změněného potvrzením o platbě č. 11 ze dne 18. března 2011 (dále jen „sporné potvrzení o platbě“).
K třetímu bodu návrhových žádání, upřesněnému prvním bodem návrhových žádání doplňujícího spisu a směřujícímu proti rozhodnutí zúčtovací kanceláře, jak vyplývá ze sporného potvrzení o platbě, omezit náhradu výdajů na hospitalizaci na 85 % z toho důvodu, že nemoc žalobkyně není považována za „závažnou“
72 Na podporu těchto návrhových žádání na zrušení předkládají žalobci jediný žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení.
Argumenty účastníků řízení
73 Žalobci tvrdí, že se administrativa tím, že odmítla uznat, že nemoc, která vedla k hospitalizaci žalobkyně, je závažnou nemocí, dopustila zjevně nesprávného posouzení. S ohledem na typ provedeného chirurgického zákroku během hospitalizace žalobkyně, na skutečnost, že musela naléhavě podstoupit druhý zákrok, na dobu, během které podstoupila léčebnou rehabilitaci na jiné klinice, jakož i na skutečnost, že musí trvale chodit o berli, totiž její nemoc splňuje podmínky stanovené v hlavě III kapitole 5 bodě 1 OPP k tomu, aby byla považována za „závažnou nemoc“ ve smyslu tohoto ustanovení. Tato kvalifikace by měla za následek zvýšení sazby náhrady výdajů za hospitalizaci žalobkyně na 100 %. Na podporu tohoto tvrzení předkládají žalobci stanoviska dvou odborných lékařů a osvědčení vystavené odborným lékařem místního orgánu veřejného zdraví.
74 Komise tvrdí, že při přijetí rozhodnutí o tom, že nemoc žalobkyně není závažnou nemocí, byly dodrženy použitelné právní předpisy. Odkazuje na stanovisko pověřeného lékaře zúčtovací kanceláře ze dne 18. května 2010, ve kterém tento lékař dospívá k závěru, že dvě ze čtyř základních kritérií stanovených OPP nejsou v projednávané věci splněna.
Závěry Soudu
75 Podle čl. 72 odst. 1 prvního pododstavce služebního řádu se sazba náhrady výdajů za nemoc zvýší na 100 % zejména u tuberkulózy, dětské obrny, rakoviny, duševních onemocnění a dalších onemocnění se srovnatelným stupněm závažnosti, které uzná OOJ. Bod 1 kapitoly 5 hlavy III OPP stanoví kritéria, která umožní považovat nemoc za závažnou nemoc. Na základě tohoto ustanovení se za závažné nemoci uznávají stejné nemoci, jako jsou ty, které jsou uvedeny v čl. 72 odst. 1 prvním pododstavci služebního řádu, s upřesněním, že v případě „onemocnění se srovnatelným stupněm závažnosti, které uzná OOJ“, se jedná o onemocnění, která v různé míře splňují čtyři kritéria, a sice nepříznivou životní prognózu, chronický vývoj, nezbytnost diagnostických nebo terapeutických léčebných opatření, která představují pro pacienta zátěž, a výskyt nebo riziko vážného zdravotního postižení.
76 V tomto ohledu je třeba dodat, že Soud již rozhodl, že kritéria uvedená v předchozím bodě jsou kumulativními kritérii (výše uvedený rozsudek Botos v. Komise, bod 42 a následující). Skutečnost, že jediné z těchto kritérií není splněno, tak odůvodňuje přijetí rozhodnutí o odmítnutí uznat existenci závažné nemoci. Soud rovněž rozhodl, že tatáž kritéria se nejeví jako zjevně nevhodná nebo chybná ve vztahu ke sledovanému cíli, jímž je určit nemoci „srovnatelně závažné“ s těmi, které jsou výslovně uvedeny v článku 72 služebního řádu (viz rozsudek Soudu ze dne 28. září 2011, Allen v. Komise, F‑23/10, bod 49).
77 Čtyři nemoci výslovně uvedené v článku 72 služebního řádu mohou mít totiž v určitých případech zvláště závažné fyzické nebo psychické důsledky, mají trvalou nebo chronickou povahu a vyžadují terapeutická opatření, která představují pro pacienta zátěž a u kterých je nezbytné, aby předchozí diagnóza byla jasně stanovena, což předpokládá zvláštní analýzy nebo vyšetření. Tyto nemoci mohou rovněž vystavit dotčenou osobu riziku závažného zdravotního postižení (viz výše uvedený rozsudek Allen v. Komise, bod 50).
78 Ze samotného znění čl. 72 odst. 1 služebního řádu navíc vyplývá, že i když spadají pod jednu ze čtyř nemocí výslovně uvedených v tomto článku, pouze případy, které jsou obzvláště závažné, lze kvalifikovat jako závažnou nemoc, a umožnit tak dotyčné osobě, aby se na ni vztahoval příznivější režim použitelný v případě uznání takové nemoci (viz výše uvedený rozsudek Allen v. Komise, bod 51).
79 Pokud jde o přezkum, zda odmítnutí uznat závažnou povahu nemoci žalobkyně bylo chybné, je třeba připomenout ustálenou judikaturu uvedenou v bodě 61 tohoto rozsudku, podle které opravné prostředky stanovené služebním řádem nelze v zásadě použít za účelem zpochybnění lékařských posudků ve vlastním slova smyslu, které musí být považovány za konečné, pokud byly vyhotoveny za řádných podmínek [v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 19. ledna 1988, Biedermann v. Účetní dvůr, 2/87, bod 8; rozsudek Soudu prvního stupně (nyní Tribunál) ze dne 16. března 1993, Blackman v. Parlament, T‑33/89 a T‑74/89, bod 44].
80 Je nicméně věcí Soudu, aby bez zpochybnění lékařských posudků, o které se opírá rozhodnutí omezující náhradu výdajů na hospitalizaci na 85 %, přezkoumal, zda OOJ, když odmítl uznat, že nemoc žalobkyně je závažnou nemocí, správně posoudil skutkové okolnosti a správně použil příslušné právní předpisy [v tomto smyslu viz rozsudky Soudu prvního stupně (nyní Tribunál) ze dne 7. listopadu 2002, G v. Komise, T‑199/01, bod 59, a ze dne 12. května 2004, Hecq v. Komise, T‑191/01, bod 63].
81 Soudu tedy v rámci omezeného soudního přezkumu, který má provést v lékařské oblasti, přísluší, aby přezkoumal, zda se OOJ při odmítnutí kvalifikovat nemoc, která si vyžádala hospitalizaci žalobkyně, jako závažnou nedopustil zjevného pochybení, když z lékařských zjištění, která mu byla sdělena a o kterých může Soud rozhodnout pouze tehdy, pokud administrativa zkreslila jejich dosah, vyvodil, že tato kritéria nebyla kumulativně splněna (viz výše uvedený rozsudek Botos v. Komise, bod 41).
82 V projednávané věci vycházel OOJ v rozhodnutí, kterým se zamítá stížnost, ze stanoviska pověřeného lékaře ze dne 18. května 2010, který dospěl k závěru, že „přinejmenším dvě ze základních kritérií [stanovených v bodě 1 kapitoly 5 hlavy III OPP] nejsou splněna, a sice nepříznivá životní prognóza a výskyt nebo aktuální riziko vady nebo vážného zdravotního postižení“, a potvrdil rozhodnutí zúčtovací kanceláře nepoužít sazbu náhrady ve výši 100 % za závažnou nemoc, ale běžnou sazbu náhrady ve výši 85 %. OOJ se tedy nedopustil zjevného pochybení, když z lékařských zjištění, která mu byla sdělena, vyvodil, že podmínky stanovené v OPP pro kvalifikaci závažné nemoci, a v důsledku toho pro použití sazby náhrady ve výši 100 %, nebyly splněny.
83 Zbývá přezkoumat, zda se zúčtovací kancelář, když vycházela ze stanoviska pověřeného lékaře, skutečně opírala o kritéria uvedená v bodě 75 tohoto rozsudku, jejichž splnění je kvalifikace nemoci jako „závažné“ podmíněna.
84 V tomto ohledu z judikatury vyplývá, že ve srovnání s lékařskými posudky ve vlastním slova smyslu vypracovanými lékařskou komisí nebo dokonce výborem pro otázky invalidity, což jsou komise, jejichž pravidla fungování poskytují záruky rovnosti stran a objektivity, neposkytují stanoviska vyhotovená jednostranně pověřenými lékaři orgánů stejné záruky rovnosti stran (viz výše uvedený rozsudek Allen v. Komise, body 68 až 70).
85 Proto je věcí Soudu, aby při rozhodování o odmítnutí uznat existenci závažné nemoci provedl důkladnější přezkum, než jaký provádí ve vztahu k rozhodnutím přijatým na základě článku 73 nebo článku 78 služebního řádu po intervenci lékařské komise nebo výboru pro otázky invalidity. Je však zřejmé, že soud nemá v lékařské oblasti potřebné odborné znalosti, které by mu umožňovaly potvrdit nebo vyvrátit lékařský posudek, či dokonce rozhodnout mezi několika vzájemně si odporujícími lékařskými posudky (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Allen v. Komise, body 70 a 71).
86 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že kritéria závažné nemoci (zkrácení délky života, chronický vývoj, nezbytnost diagnostických nebo terapeutických léčebných opatření, která představují pro pacienta zátěž, výskyt nebo riziko vážného zdravotního postižení) spadají do kategorie lékařských posudků, neboť za účelem rozhodnutí ohledně toho, zda jsou některá z těchto kritérií splněna, se pověřený lékař nebo lékařská rada SSNP neomezují na konstatování skutečností, ale provádějí skutečné posouzení těchto skutečností, přičemž toto posouzení vyžaduje odborné znalosti v lékařské oblasti (výše uvedený rozsudek Allen v. Komise, bod 75).
87 I když se přezkum soudu nevztahuje na lékařské posudky ve vlastním slova smyslu, jako jsou posudky týkající se závažnosti nemoci, je nicméně povinen – zpochybňuje-li žalobce, jako v projednávané věci, posouzení své situace ze strany administrativy, když kritizuje lékařský posudek, o který se administrativa opírá – se ujistit, že pověřený lékař provedl konkrétní a důkladný přezkum situace, která mu byla předložena. V tomto ohledu je třeba upřesnit, že je věcí administrativy, aby prokázala, že takovéto posouzení provedla (výše uvedený rozsudek Allen v. Komise, bod 76).
88 Pověřený lékař, kterého OOJ žádal, aby řekl, zda nemoc, která vedla k chirurgickému zákroku, který podstoupila žalobkyně, může být uznána jako závažná nemoc ve smyslu hlavy III kapitoly 5 bodu 1 OPP, ve svém stanovisku ze dne 18. května 2010 uvádí:
„[...]
2) nemoc [žalobkyně], která vedla k chirurgickému zákroku, nemůže být uznána jako závažná nemoc podle kritérií stanovených v OPP (hlava [III] kapitola 5 bod l).
Jedná se totiž o ortopedickou nemoc […]
Tato nemoc svou povahou nezpůsobuje nepříznivou životní prognózu; kromě toho pacientka nebyla v žádném okamžiku, ani během hospitalizace, v ohrožení života.
V současné době je stav pacientky podle toho, co uvádí odborný lékař v oboru ortopedie, který [žalobkyni] léčí (zpráva ze dne 22. [března] 2010), zcela uspokojivý.
‚Klinický a radiologický výsledek je výborný‘ […]
Nejsou splněna přinejmenším dvě ze základních kritérií stanovených pro uznání závažné nemoci, a sice nepříznivá životní prognóza a výskyt nebo aktuální riziko vady nebo vážného zdravotního postižení.“
89 Je třeba upřesnit, že v projednávané věci žalobkyně nepoužila postup stanovený v bodě 3 kapitoly 5 hlavy III OPP pro žádosti o uznání závažné nemoci, který vede, je-li úspěšný, ke 100 % úhradě výdajů způsobených závažnou nemocí ode dne lékařského potvrzení, které je přiloženo k žádosti o uznání, a nejvýše po dobu 5 let, ale omezila se ve vyjádření, která předložila ve vztahu k potvrzení o platbě č. 10, jakož i ve své stížnosti na žádost, aby pro účely 100 % úhrady pouze jejích výdajů na hospitalizaci byla nemoc, která tyto výdaje způsobila, považována za závažnou. Za těchto okolností bylo třeba provést posouzení čtyř kritérií stanovených v bodě 1 kapitoly 5 hlavy III OPP ve vztahu ke zdravotnímu stavu žalobkyně bezprostředně před její hospitalizací.
90 Ze samotného znění stanoviska pověřeného lékaře ze dne 18. května 2010 přitom vyplývá, že pokud jde o kritérium výskytu nebo rizika vážného zdravotního postižení, tento lékař vycházel z lékařských údajů obsažených ve zprávě odborného lékaře v oboru ortopedie, který léčil žalobkyni, ze dne 23. března 2010, tedy více než rok po chirurgických zákrocích, které žalobkyně podstoupila, a že k posouzení uvedeného kritéria došlo ve vztahu ke zdravotnímu stavu žalobkyně v květnu 2010, a nikoliv bezprostředně před hospitalizací v únoru 2009.
91 Z toho vyplývá, že možnost rizika vážného zdravotního postižení před hospitalizací žalobkyně nebyla řádně přezkoumána.
92 Toto pochybení při použití použitelných pravidel nemůže nicméně vést ke zrušení rozhodnutí zúčtovací kanceláře, kterým byla odmítnuta kvalifikace nemoci jako závažné nemoci. Ze znění stanoviska pověřeného lékaře ze dne 18. května 2010 rovněž vyplývá, že se pověřený lékař neomezil na přezkum, zda jediné ze čtyř kritérií obsažených v bodě 1 kapitoly 5 hlavy III OPP bylo či nebylo splněno, ale vyjádřil se ke druhému kritériu, a sice nepříznivé životní prognóze. V tomto ohledu ve výše uvedeném stanovisku uvedl, že ortopedická nemoc, která způsobila hospitalizaci žalobkyně, svou povahou nezpůsobuje nepříznivou životní prognózu a že žalobkyně nebyla v žádném okamžiku, a to ani během hospitalizace, v ohrožení života.
93 Vzhledem k tomu, že čtyři kritéria pro uznání závažné nemoci jsou kumulativní a musí být nutně splněna všechna, byť v různém rozsahu, k odmítnutí uznání nemoci, která způsobila hospitalizaci žalobkyně, jako závažné nemoci stačila za těchto podmínek skutečnost, že v projednávané věci nebylo jedno z nich splněno. Zúčtovací kancelář se tedy nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když odmítla považovat nemoc žalobkyně za závažnou na základě stanoviska pověřeného lékaře ze dne 18. května 2010, který dospěl k závěru o neexistenci nepříznivé životní prognózy u žalobkyně.
94 Vzhledem k tomu, že jediný žalobní důvod předložený na podporu třetího bodu návrhových žádání není opodstatněný, není třeba zrušit rozhodnutí zúčtovací kanceláře, jak vyplývá ze sporného potvrzení o platbě, omezit náhradu výdajů na hospitalizaci na 85 % z toho důvodu, že nemoc žalobkyně není považována za „závažnou“.
K pátému bodu návrhových žádání, upřesněnému prvním bodem návrhových žádání doplňujícího spisu a směřujícímu proti rozhodnutí zúčtovací kanceláře, jak vyplývá ze sporného potvrzení o platbě, ponechat k tíži žalobců částku 28 800 eur z titulu výdajů za ubytování považovaných za nadměrné
95 Na podporu tohoto bodu návrhových žádání předkládají žalobci jediný žalobní důvod vycházející z porušení zásady řádné správy a povinnosti jednat s náležitou péčí.
Argumenty účastníků řízení
96 Žalobci souhlasí s posouzením provedeným zúčtovací kanceláří, pokud jde o nadměrnou povahu výdajů za ubytování fakturovaných klinikou Anthea. Částka 1 440 eur za den, včetně DPH, je totiž naprosto nepřiměřenou sazbou ve vztahu k poskytnutým plněním, a sice k poskytnutí obyčejného pokoje běžných rozměrů se standardním nábytkem skládajícím se z nemocniční postele a židle, přičemž tento pokoj byl totožný se všemi ostatními pokoji kliniky, a k poskytnutí stravovacích služeb, které byly podle názoru žalobkyně obyčejné a naprosto průměrné.
97 Pokud jde o otázku, kdo musí zaplatit částku 28 800 eur z titulu výdajů za ubytování považovanou zúčtovací kanceláří za nadměrnou, žalobci zaprvé tvrdí, že s přihlédnutím k vysoké částce fakturované za ubytování neměla zúčtovací kancelář tuto částku klinice Anthea zaplatit, aniž je o tom předem informovala. Tato informace by jim umožnila bránit se proti platbě z důvodu skutečnosti, že před hospitalizací klinika Anthea informovala žalobkyni, že výdaje za ubytování jsou 300 eur za den. Způsob jednání zúčtovací kanceláře žalobcům zabránil jednat včas a postavil je před hotovou věc, že budou muset hradit částku považovanou zúčtovací kanceláří za nadměrnou.
98 Zadruhé žalobci uvádějí, že je administrativa nikdy neinformovala o vhodnosti předat zúčtovací kanceláři rozpočet týkající se výdajů za ubytování.
99 Zatřetí se domnívají, že jednání zúčtovací kanceláře bylo nepřípustné a závažně škodlivé nejen ve vztahu k nim, ale zvláště ve vztahu k SSNP, vystavenému bezdůvodné platbě. Vzhledem k tomu, že za těchto okolností byla jediná Komise oprávněna jednat ve vztahu ke klinice Anthea za účelem získání úhrady částky, která byla zaplacena navíc, neměla Komise tuto částku přenést na žalobce.
100 Začtvrté žalobci tvrdí, že jim v žádném případě nemůže být přičítána újma způsobená nedostatkem pozornosti, obezřetnosti a opatrnosti ze strany zúčtovací kanceláře.
101 Komise se domnívá, že tvrzení žalobců nejsou opodstatněná.
102 Zaprvé Komise tvrdí, že přičtení části výdajů za ubytování považovaných za nadměrné s ohledem na obvyklé náklady v zemi, kde výdaje vznikly, žalobcům zúčtovací kanceláří po vydání stanoviska lékařskou radou je založeno na čl. 20 odst. 2 společných pravidel. V tomto ohledu Komise připomíná, že žalobce obdržel kopii dopisu ze dne 5. února 2009, kterým zúčtovací kancelář oznámila klinice převzetí výdajů na hospitalizaci žalobkyně a ke kterému byl přiložen informační formulář vydaný „Úřadem pro správu a vyplácení individuálních nároků“ (PMO, dále jen „informační formulář“) a týkající se stropů náhrady a vymáhání záloh, který zejména připomínal, že částky zaplacené SSNP nebyly nutně uhraditelné na základě článku 72 služebního řádu, ale mohly být poté vymáhány od účastníka.
103 Zadruhé v návaznosti na zpochybnění potvrzení o platbě č. 10 žalobkyní Komise prokázala náležitou péči, když ověřila podmínky ubytování a poskytla jí uspokojivé vysvětlení. Mimoto pověřený lékař předložil věc v souladu s článkem 41 společných pravidel lékařské radě, která vydala své stanovisko na zasedání konaném dne 10. prosince 2009. Podle Komise ze zápisu z uvedeného zasedání vyplývá, že výpočet uhraditelných výdajů byl proveden na základě použitelných právních předpisů s přihlédnutím k referenční hodnotě obvyklých nákladů v zemi, kde výdaje vznikly, za stejný typ ubytování.
Závěry Soudu
104 Je nesporné, že na základě čl. 20 odst. 2 společných pravidel se v případě plnění, pro která nebyl stanoven žádný strop pro náhradu, jako jsou výdaje za ubytování při hospitalizaci, neuhradí část výdajů považovaných za nadměrné s ohledem na obvyklé náklady v zemi, kde výdaje vznikly. Na základě téhož ustanovení je rovněž nesporné, že část výdajů považovaných za nadměrné je stanovena případ od případu zúčtovací kanceláří SSNP.
105 V projednávané věci je mezi účastníky řízení nesporné, že sazba 1 440 eur za den fakturovaná klinikou Anthea je nadměrná ve srovnání s průměrnými obvyklými náklady v Itálii za tento typ plnění, avšak zejména ve srovnání se sazbou 300 eur za den, včetně DPH, která byla žalobkyni ústně sdělena zaměstnankyní kliniky Anthea před její hospitalizací. V tomto ohledu žalobkyně předala do spisu prohlášení svědka, který byl v její blízkosti dne 13. ledna 2009, když se na klinice Anthea informovala ohledně sazby za ubytování. Ze svědectví předloženého žalobci vyplývá, že podle informací poskytnutých ústně výše uvedenou zaměstnankyní byly sazby uplatňované v rozhodné době klinikou Anthea 216 eur za den, pokud byl pacient na pokoji s dalšími pacienty a vztahovalo se na něj obecné právo sociálního zabezpečení, a 300 eur za den, pokud byl pacient na pokoji sám a měl soukromé pojištění.
106 Mezi účastníky řízení je nicméně sporné, zda, jak tvrdí žalobci, výdaje za ubytování považované zúčtovací kanceláří za nadměrné, tedy 28 800 eur, musí být uhrazeny zúčtovací kanceláří z toho důvodu, že nekontaktovala žalobce před uhrazením faktury vystavené klinikou Anthea, nebo zda, jak tvrdí Komise, musí být ponechány k tíži žalobce a sraženy z jeho starobního důchodu.
107 Prima facie je třeba konstatovat, že oprávnění účastníků systému disponovat zálohami v souladu s článkem 30 společných pravidel, aby jim umožnily čelit vysokým výdajům, ve formě převzetí výdajů v případě hospitalizace pro ně představuje nepopiratelnou výhodu. Systematickým zasíláním informačního formuláře příjemcům SSNP při podání žádosti o převzetí výdajů by příjemci mohli být motivováni k tomu, aby se informovali zejména v nemocnici ohledně případných nákladů, které by mohli hradit, a porovnali je s platnými OPP, aby zabránili značným výdajům, které by se mohly ukázat jako neproplatitelné ze strany SSNP, a zůstat tak k jejich tíži. V tomto ohledu je třeba dodat, že pokud jde o výdaje za ubytování během hospitalizace, OPP nestanoví strop.
108 I když se žalobkyně v projednávané věci informovala na klinice Anthea ohledně výdajů za ubytování, které vynaloží, obdržela pouze ústní informace, a nikoliv písemný dokument, který by měl důkazní hodnotu. Je třeba nicméně dodat, že i když bylo žádoucí, aby účastníci systému disponovali takovýmto dokumentem, ve společných pravidlech, ani v OPP neexistuje ustanovení, které by jim ukládalo povinnost opatřit si rozpočet v řádné formě a předat jej likvidačnímu oddělení s žádostí o převzetí výdajů.
109 Za těchto podmínek nelze žalobcům vytýkat, že porušili jakoukoliv povinnost nebo právní pravidlo. Vzhledem k neexistenci stropu stanoveného v OPP pro výdaje za ubytování v případě hospitalizace nemohli totiž porovnat výši výdajů, která jim byla sdělena klinikou Anthea, s výší, která by byla případně uhraditelná. Kromě toho, i kdyby kontaktovali zúčtovací kancelář s dotazem, zda budou uhrazeny výdaje za ubytování ve výši 300 eur za den, odpověď by byla v každém případě kladná s přihlédnutím k tomu, že v potvrzení o platbě č. 10 uvedená kancelář uhradila dané výdaje do výše 720 eur za den.
110 Pokud jde o Komisi, tato má v rámci převzetí výdajů na hospitalizaci dvojí úlohu.
111 Podle článku 27 nařízení č. 1605/2002, použitelného obdobně na řízení SSNP na základě článku 43 společných pravidel, je Komise povinna zajistit plnění příjmů a výdajů podle zásady řádného finančního řízení v souladu se zásadami hospodárnosti, účinnosti a efektivity.
112 V tomto ohledu z článku 52 společných pravidel vyplývá, že Komise spravuje SSNP na základě zmocnění ostatních orgánů a má povinnost stanovit pravidla upravující náhradu léčebných výdajů s cílem zachovat finanční rovnováhu systému mezi výdaji a příjmy. Na základě zásady řádné správy je Komise a potažmo zúčtovací kanceláře SSNP, jejichž vytvoření je zahrnuto mezi řídící úkoly Komise a které jsou, pokud jde o dodržování zásady řádného finančního řízení, kontrolovány ústředním oddělením, povinny postupovat obezřetně, aby nebyly vynakládány prostředky SSNP k proplácení faktur za hospitalizaci, jejichž výše jsou prima facie nepřiměřené ve srovnání s průměrnými náklady na podobná plnění v zemi, kde výdaje vznikly. V projednávané věci měla zúčtovací kancelář s ohledem na své sídlo nejlepší předpoklady k tomu, aby znala průměrné ceny uplatňované nemocnicemi v Itálii v oblasti ubytování a aby reagovala na skutečnost, že klinika Anthea fakturovala v projednávané věci 57 600 eur za ubytování žalobkyně po dobu čtyřiceti dnů.
113 V rámci převzetí výdajů za hospitalizaci je Komise kromě toho povinna jednat s náležitou péčí ve vztahu k zaměstnancům unijních orgánů, kteří jsou příjemci SSNP.
114 Tato povinnost jednat s náležitou péčí ukládá Komisi a potažmo zúčtovacím kancelářím, aby v případě, že obdrží takovou fakturu, jaká byla předána zúčtovací kanceláři klinikou Anthea, a sice fakturu na velmi vysokou částku, ve které jsou sice uvedeny a popsány lékařské úkony, ale ubytování je jednoduše fakturováno za 40 dnů po 1 440 eurech za den bez jakékoli bližší informace týkající se typu pokoje či doplňkových plnění, která by mohla odůvodňovat tak vysokou částku, takovou fakturu neproplatily neprodleně, a to ani v případě převzetí výdajů, ale vyžádaly si písemné informace od nemocnice, která fakturu vystavila, a rovněž informovaly účastníka systému, kterému v konečném výsledku zúčtovací kancelář ve většině případů naúčtuje přinejmenším procentní podíl na fakturovaných výdajích za ubytování, a případně, jako v projednávané věci, veškeré výdaje považované za nadměrné.
115 Pokud by se v projednávané věci zúčtovací kancelář obrátila na žalobce před zaplacením faktury, která jí byla zaslána klinikou Anthea, mohli by žalobci včas uplatnit, že cena za ubytování, která jim byla sdělena, byla 300 eur za den.
116 Naopak z důvodu jednání zúčtovací kanceláře, která zaplatila fakturu, aniž položila jakoukoliv otázku, se neoprávněně navýšily výdaje SSNP, jelikož namísto náhrady výdajů za ubytování za 30 dnů ve výši 85 %, tedy ve výši 300 eur za den, zúčtovací kancelář přiznala náhradu ve výši 720 eur za den.
117 Žalobcům je kromě toho přičítána k tíži nejen částka 28 800 eur za výdaje za ubytování považované zúčtovací kanceláří za nadměrné, ale rovněž 15 % z částky odpovídající 30 dnům ubytování ve výši 720 eur za den, zatímco pokud by za ubytování byla fakturována částka, která byla sdělena žalobkyni, byla by jimi dlužná částka značně nižší.
118 Je tedy třeba konstatovat, že zúčtovací kancelář a potažmo Komise tím, že před zaplacením faktury nepožádaly kliniku Anthea o upřesnění částky fakturované za ubytování a neinformovaly žalobce o uvedené částce, porušily zásadu řádné správy i zásadu povinnosti jednat s náležitou péčí ve vztahu k žalobcům.
119 Vzhledem k tomu, že žalobní důvod předložený na podporu pátého bodu návrhových žádání je opodstatněný, je třeba zrušit rozhodnutí zúčtovací kanceláře, jak vyplývá ze sporného potvrzení o platbě, ponechat k tíži žalobců částku 28 800 eur z titulu výdajů za ubytování považovaných za nadměrné.
120 S přihlédnutím k výše uvedeným úvahám není třeba vyhovět návrhu žalobců, který je předmětem osmého bodu návrhových žádání žaloby, nařídit důkazní opatření, která navrhují.
K nákladům řízení
121 Článek 87 odst. 1 jednacího řádu stanoví, že s výhradou ostatních ustanovení osmé kapitoly druhé hlavy uvedeného jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle článku 88 uvedeného jednacího řádu však „[S]oud může uložit účastníku, a to i když měl ve věci úspěch, částečnou nebo i úplnou náhradu nákladů, odůvodňuje-li to jeho chování, včetně před zahájením řízení, zejména pokud je uvedený účastník způsobil druhému účastníku řízení bezdůvodně nebo zlovolně“.
122 Ačkoli v projednávané věci z výše uvedených důvodů vyplývá, že žalobci mají ve věci úspěch pouze částečně, pokud jde o návrhová žádání směřující proti spornému potvrzení o platbě, což znamená, že Komise nemá ve věci úspěch pouze částečně, pokud jde o uvedená návrhová žádání, vyplývá z toho rovněž, že jednání zúčtovací kanceláře, považované za protiprávní, způsobilo žalobcům dodatečné náklady, jelikož výdaje za ubytování, které byly uhrazeny ve výši 85 %, byly značně vyšší než výdaje, které mohli žalobci očekávat.
123 S ohledem na zvláštní okolnosti věci a po upřesnění, že se použití článku 88 jednacího řádu neomezuje jen na případy, kdy administrativa způsobila žalobcům náklady bezdůvodně nebo zlovolně, musí Komise nést vlastní náklady řízení, včetně nákladů řízení, které vynaložila v řízení o předběžných opatřeních, a nahradit náklady řízení vynaložené žalobci, včetně nákladů řízení, které vynaložili v řízení o předběžných opatřeních.
Z těchto důvodů
SOUD PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (druhý senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí zúčtovací kanceláře v Ispra (Itálie), jak vyplývá z potvrzení o platbě č. 10 ze dne 1. října 2009, že M. A. de Pretis Cagnodovi sám uhradí částku 28 800 eur z titulu výdajů za ubytování S. Trampuz de Pretis Cagnodo, jež jsou považovány za nadměrné, se zrušuje.
2) Ve zbývající části se žaloba zamítá.
3) Evropská komise ponese veškeré vlastní náklady řízení a nahradí veškeré náklady řízení vynaložené M. A. de Pretis Cagnodem a S. Trampuz de Pretis Cagnodo.
Rofes i Pujol | Boruta | Bradley |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 16. května 2013.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předsedkyně |
W. Hakenberg | | M. I. Rofes i Pujol |