Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 14. května 2024 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Sofijski rajonen sad - Bulharsko) – trestní řízení proti CH
(Věc C-15/24 PPU1 , Stačev2 )
„Řízení o předběžné otázce – Justiční spolupráce v trestních věcech – Směrnice 2013/48/EU – Právo na přístup k obhájci v trestním řízení – Článek 3 odst. 6 písm. b) – Dočasná odchylka od práva na přístup k obhájci ve výjimečných případech – Článek 9 – Rozhodnutí vzdát se práva na přítomnost nebo pomoc obhájce – Podmínky – Článek 12 odst. 2 – Dodržení práva na obhajobu a na spravedlivé řízení – Přípustnost důkazních prostředků – Článek 47 Listiny základních práv Evropské unie – Písemné rozhodnutí negramotné podezřelé osoby vzdát se práva na přístup k obhájci – Nepoučení o případných důsledcích rozhodnutí vzdát se tohoto práva – Dopady na následné vyšetřovací úkony – Rozhodnutí o přiměřeném zajišťovacím opatření – Posouzení důkazů získaných při porušení práva na přístup k obhájci“
Jednací jazyk: francouzština
Předkládající soud
Sofijski rajonen sad
Účastník původního trestního řízení
CH
za účasti: Sofijska rajonna prokuratura
Výrok
Článek 3 odst. 6 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/48/EU ze dne 22. října 2013 o právu na přístup k obhájci v trestním řízení a řízení týkajícím se evropského zatýkacího rozkazu a o právu na informování třetí strany a právu na komunikaci s třetími osobami a konzulárními úřady v případě zbavení osobní svobody
musí být vykládán v tom smyslu, že
při neprovedení tohoto ustanovení do vnitrostátního právního řádu se policejní orgány dotčeného členského státu nemohou zmíněného ustanovení dovolávat vůči podezřelé nebo obviněné osobě, aby se odchýlily od uplatňování práva na přístup k obhájci, které je touto směrnicí stanoveno jasně, přesně a bezpodmínečně.
Článek 9 odst. 1 a 2 směrnice 2013/48
musí být vykládán v tom smyslu, že
nelze mít za to, že prohlášení o rozhodnutí negramotné podezřelé osoby vzdát se práva na přístup k obhájci splňuje požadavky stanovené v tomto čl. 9 odst. 1, pokud tato podezřelá osoba nebyla způsobem, který náležitě zohledňuje její konkrétní situaci, poučena o případných důsledcích takového rozhodnutí vzdát se práva a pokud toto rozhodnutí vzdát se práva nebylo zaznamenáno v souladu s vnitrostátním procesním právem, a to způsobem umožňujícím ověřit splnění uvedených požadavků.
Článek 9 odst. 3 směrnice 2013/48
musí být vykládán v tom smyslu, že
pokud se zranitelná osoba ve smyslu článku 13 této směrnice rozhodne vzdát se práva na přístup k obhájci, tato osoba musí být informována o možnosti odvolat toto rozhodnutí vzdát se práva předtím, než bude vykonán jakýkoli následný vyšetřovací úkon, během něhož může nepřítomnost obhájce s ohledem na intenzitu a význam daného vyšetřovacího úkonu ve značné míře poškodit zájmy a práva zmíněné osoby.
Článek 12 odst. 2 směrnice 2013/48 ve spojení s čl. 47 prvním a druhým pododstavcem Listiny základních práv Evropské unie
musí být vykládán v tom smyslu, že
brání vnitrostátní judikatuře, podle které není soudu, který rozhoduje o přiměřenosti zajišťovacího opatření, jež má být uloženo obviněné osobě, a posuzuje přitom účast této obviněné osoby na trestném činu, umožněno posoudit v okamžiku, kdy přijímá rozhodnutí o setrvání uvedené obviněné osoby ve vazbě, zda byly důkazní prostředky získány při porušení ustanovení této směrnice, a případně takové důkazní prostředky odmítnout.
____________
1 Úř. věst. C 2016, 18.3.2024.
1 Název projednávané věci je fiktivní. Neodpovídá skutečnému jménu žádného z účastníků řízení.