Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 26. února 2013 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Haparanda tingsrätt - Švédsko) - Åklagaren v. Hans Åkerberg Fransson

(Věc C-617/10)

"Listina základních práv Evropské unie - Působnost - Článek 51 - Uplatňování práva Unie - Postih jednání ohrožujících vlastní zdroj Unie - Článek 50 - Zásada ne bis in idem - Vnitrostátní systém, v němž existují dvě oddělená řízení, správní a trestní, k sankcionování téhož protiprávního jednání - Slučitelnost"

Jednací jazyk: švédština

Předkládající soud

Haparanda tingsrätt

Účastníci původního řízení

Žalobce: Åklagaren

Žalovaný: Hans Åkerberg Fransson

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce - Haparanda tingsrätt - Výklad článku 6 SEU a článku 50 Listiny základních práv Evropské unie - Vnitrostátní judikatura vyžadující k upuštění od použití vnitrostátních ustanovení, která mohou být v rozporu se zásadou ne bis in idem, jasnou oporu v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod nebo v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva - Vnitrostátní právní úprava, podle níž totéž jednání v rozporu s daňovým právem může být sankcionováno jednak dle správního práva daňovou přirážkou a jednak dle trestního práva trestem odnětí svobody - Slučitelnost vnitrostátního systému, v němž existují dvě oddělená řízení k sankcionování téhož protiprávního jednání, se zásadou ne bis in idem

Výrok

Zásada ne bis in idem uvedená v článku 50 Listiny základních práv Evropské unie nebrání tomu, aby členský stát uložil za totéž jednání spočívající v nesplnění povinnosti podat přiznání k dani z přidané hodnoty postupně daňovou a trestní sankci, jestliže první sankce nemá trestní povahu, což přísluší ověřit vnitrostátnímu soudu.

Unijní právo neupravuje vztah mezi Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsanou v Římě dne 4. listopadu 1950, a právními řády členských států a ani nestanovuje důsledky, které musí vnitrostátní soud vyvodit v případě rozporu mezi právy zaručenými touto Úmluvou a vnitrostátní právní normou.

Unijní právo brání soudní praxi, která povinnost vnitrostátního soudce upustit od použití jakéhokoli ustanovení odporujícího základnímu právu zaručenému Listinou základních práv Evropské unie podmiňuje tím, že uvedený rozpor jasným způsobem vyplývá ze znění této Listiny nebo z příslušné judikatury, jelikož vnitrostátní soud zbavuje možnosti posoudit plně, případně ve spolupráci se Soudním dvorem Evropské unie, slučitelnost uvedeného ustanovení s touto Listinou

____________

¹ - Úř. věst. C 72, 5.3.2011.