Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de Primera Instancia nº 10 bis de Sevilla (Španělsko) dne 27. května 2021 – Vicente v. Delia

(Věc C-335/21)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Juzgado de Primera Instancia nº 10 Bis de Sevilla

Účastníci původního řízení

Žalobce: Vicente

Žalovaná: Delia

Předběžné otázky

Je zkrácené řízení o vymáhání odměny advokátem, v němž není umožněno, aby soud přezkoumal i bez návrhu případnou zneužívající povahu ujednání obsažených ve spotřebitelské smlouvě, v souladu se směrnicí 93/13¹ a se zásadou efektivity této směrnice ve spojení s právem na účinnou právní ochranu podle článku 47 Listiny, vzhledem k tomu, že se v žádném stadiu tohoto řízení nepočítá se zásahem soudu, vyjma případu, kdy klient výše uvedenou žádost o odměnu napadne a následně některý z účastníků řízení podá žalobu proti konečnému rozhodnutí Letrado de la Administración de Justicia (soudní tajemník)

Je provedení případného soudního přezkumu zneužívající povahy v rámci zkráceného řízení výše uvedeného druhu, a to na návrh některého z účastníků řízení nebo i bez návrhu, v řízení o potestativním návrhu na přezkum rozhodnutí přijatého takovým mimosoudním orgánem, jako je soudní tajemník, přičemž tento přezkum musí být omezen pouze na předmět daného rozhodnutí a nejsou v něm přípustné jiné než listinné důkazy, které již účastníci řízení poskytli, v souladu se směrnicí 93/13 a zásadou efektivity této směrnice ve spojení s právem na účinnou právní ochranu podle článku 47 Listiny?

Musí se mít za to, že takové ujednání obsažené ve smlouvě uzavřené mezi advokátem a spotřebitelem, jako je sporné ujednání, které stanoví vyplacení odměny ve zvláštním případě zpětvzetí návrhu klientem před ukončením soudního řízení nebo dosažení dohody s danou institucí bez vědomí advokátní kanceláře nebo v rozporu s jejími pokyny, spadá do působnosti ustanovení obsažených v čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13, neboť se jedná o hlavní ujednání týkající se předmětu smlouvy, v tomto případě ceny?

V případě kladné odpovědi na předchozí otázku, může být výše uvedené ujednání, které určuje odměny odkazem na tarif advokátní komory, v němž se stanoví různá pravidla pro každý konkrétní případ zvlášť, a které nebylo v předem poskytnutých informacích nijak zmíněno, považováno za jasné a srozumitelné ve smyslu výše uvedeného čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13?

V případě záporné odpovědi na předchozí otázku, lze začlenění takového ujednání, jako je sporné ujednání, které určuje odměny advokáta pouhým odkazem na tarif advokátní komory, v němž se stanoví různá pravidla pro každý konkrétní případ zvlášť, a které nebylo v obchodní nabídce ani v předem poskytnutých informacích nijak zmíněno, do smlouvy uzavřené mezi advokátem a spotřebitelem, považovat za nekalou praktiku ve smyslu směrnice 2005/29² ?

____________

¹     Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. 1993, L 95, s. 29; Zvl. vyd. 15/02, s. 288, oprava Úř. věst. 2016, L303, s. 26).

²     Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu (Úř. věst. 2005, L 149, s. 22)