Věc T-212/03

MyTravel Group plc

v.

Komise Evropských společenství

„Mimosmluvní odpovědnost Společenství – Hospodářská soutěž – Rozhodnutí, kterým se spojení prohlašuje za neslučitelné se společným trhem – Zrušení rozhodnutí rozsudkem Soudu – Dostatečně závažné porušení právní normy přiznávající práva jednotlivcům“

Shrnutí rozsudku

1.      Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Dostatečně závažné porušení práva Společenství – Pojem

(Článek 288 druhý pododstavec ES)

2.      Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Dostatečně závažné porušení právní normy přiznávající práva jednotlivcům – Spojování podniků

(Článek 288 druhý pododstavec ES; nařízení Rady č. 4064/89, čl. 2 odst. 1, 2 a 3 a čl. 8 odst. 2 a 3)

3.      Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Dostatečně závažné porušení práva Společenství

(Článek 288 druhý pododstavec ES)

4.      Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Přezkum provedený Komisí – Závazky dotyčných podniků, jež mohou vést ke slučitelnosti oznámeného spojení se společným trhem – Zohlednění závazků předložených po uplynutí lhůty – Podmínky

(Nařízení Rady č. 4064/89, čl. 2 odst. 2, čl. 6 odst. 2, čl. 8 odst. 2 a čl. 18 odst. 3; sdělení Komise o opravných opatřeních přípustných podle nařízení č. 4064/89 a č. 447/98, bod 43)

5.      Řízení – Náklady řízení – Rozhodnutí, že účastník řízení, který měl ve věci úspěch, ponese vlastní náklady řízení

(Jednací řád Soudu prvního stupně, čl. 87 odst. 2 a 3)

1.      Pojem dostatečně závažné porušení práva Společenství nezbytné pro vznik mimosmluvní odpovědnosti Společenství nezahrnuje všechny omyly nebo pochybení, které, i když vykazují určitý stupeň závažnosti, nejsou cizí běžnému jednání orgánu, jenž je pověřen dohledem nad používáním pravidel hospodářské soutěže, která jsou složitá, choulostivá a podléhají významnému prostoru pro výklad.

Skutečnost, že Soud prvního stupně zrušil rozhodnutí Komise, kterým se spojení prohlašuje za neslučitelné se společným trhem, nemůže být bez jiné formy analýzy postavena na roveň zjištění dostatečně závažného porušení, a není tedy sama o sobě postačující pro vznik mimosmluvní odpovědnosti Společenství. Konkrétně pouhé nesprávné posouzení a nepředložení relevantních důkazů v rámci žaloby na neplatnost nemůže být samo o sobě kvalifikováno jako zjevné a závažné překročení mezí posuzovací pravomoci Komise v oblasti kontroly spojování podniků, a zejména v situaci složitého oligopolu.

Kdyby bylo uznáno, že tomu bude jinak, hrozilo by, že bude narušena schopnost Komise plně vykonávat funkci regulátora hospodářské soutěže, kterou jí svěřuje Smlouva o ES, a to z důvodu brzdícího účinku, který by riziko, že bude muset nahradit škody tvrzené dotyčnými podniky, mohlo mít na kontrolu spojování podniků.

Pro zohlednění takového účinku, který je v rozporu s obecným zájmem Společenství, nesplnění právní povinnosti, které, i když je politováníhodné, může být vysvětleno objektivními požadavky, kterými jsou orgán a jeho zaměstnanci vázáni v oblasti kontroly spojování podniků, tedy nemůže zakládat dostatečně závažné porušení práva Společenství pro účely vzniku mimosmluvní odpovědnosti Společenství. Naproti tomu právo na náhradu škody vyplývající z jednání orgánu vzniká, pokud se toto jednání projeví aktem, který je zjevně v rozporu s právní normou a vážně poškozuje zájmy třetích osob a nemůže být ani odůvodněn, ani vysvětlen zvláštními nároky, kterým objektivně podléhá služba v rámci běžného fungování.

(viz body 40–43, 85)

2.      Článek 2 odst. 2 nařízení č. 4064/89 o kontrole spojování podniků, který se vztahuje na případ rozhodnutí o povolení, a čl. 2 odst. 3 uvedeného nařízení, který se vztahuje na případ rozhodnutí o zákazu, se vykládají s ohledem na čl. 2 odst. 1 téhož nařízení, který uvádí skutečnosti, jež má Komise zohlednit pro posouzení slučitelnosti nebo neslučitelnosti spojení, které má význam pro celé Společenství, se společným trhem.

Cílem těchto ustanovení jako celku je přiznat práva jednotlivcům v tom smyslu, že Komise, když rozhoduje o spojení podniků na základě nařízení č. 4064/89, je v zásadě povinna přijmout stanovisko buď ve smyslu povolení tohoto spojení, nebo ve smyslu jeho zákazu v závislosti na posouzení nejpravděpodobnějšího hospodářského vývoje přičitatelného dotčenému spojení. Jestliže jsou podmínky stanovené v čl. 2 odst. 2 uvedeného nařízení splněny, má tak podnik, který oznámil spojení podniků s významem pro celé Společenství, právo na to, aby bylo toto spojení prohlášeno za slučitelné se společným trhem. Tento podnik nicméně nemůže toto spojení provést v případě, kdy neexistuje povolení Komise a rozhodnutí o zákazu má významné důsledky. Takovýto zásah Společenství do obchodního života, který vyžaduje, aby podnik před uskutečněním zamýšleného spojení získal povolení, a který ukládá Komisi, aby zakázala uskutečnění tohoto spojení, jestliže se prokáže, že je neslučitelné se společným trhem, s sebou nezbytně nese skutečnost, že podniky, kterým bylo spojení zakázáno, se mohou domáhat náhrady škodlivých následků takového rozhodnutí, jestliže se prokáže, že toto rozhodnutí spočívá na dostatečně závažném porušení hmotněprávních norem, které Komise použila k posouzení slučitelnosti dotčeného spojení se společným trhem.

Krom toho zjištění nesprávnosti, které by se za obdobných okolností běžně obezřetná a s řádnou péčí postupující správa nedopustila, umožňuje vyvodit závěr, že jednání orgánu představuje protiprávnost, která může založit odpovědnost Společenství podle článku 288 ES.

Článek 2 odst. 3 nařízení č. 4064/89, vykládaný společně s odstavci 1 a 2 tohoto ustanovení a s čl. 8 odst. 2 a 3 uvedeného nařízení, jakož i s povinností řádné péče, tedy zakotvují pravidla, jejichž cílem je přiznat práva podnikům dotčených rozhodnutím, které zakazuje uskutečnění spojení.

(viz body 47–50)

3.      V oblasti mimosmluvní odpovědnosti v zásadě nelze vyloučit, že by zjevné a závažné vady ovlivňující hospodářskou analýzu, z níž vycházelo rozhodnutí přijaté na základě čl. 8 odst. 3 nařízení č. 4064/89 o kontrole spojování podniků, kterým se spojení prohlašuje za neslučitelné se společným trhem podle čl. 2 odst. 1 a 3 uvedeného nařízení, mohly představovat dostatečně závažná porušení na to, aby vedly ke vzniku mimosmluvní odpovědnosti Společenství.

Takový závěr však vyžaduje zohlednění toho, že hospodářské analýzy nezbytné za účelem kvalifikace situace nebo operace podle práva hospodářské soutěže jsou obecně, jak z hlediska skutkových okolností, tak z hlediska úvah vycházejících z popisu skutkového stavu, složité a obtížné intelektuální postupy, mezi něž se mohou vloudit některé nedostatky, jako jsou odhady, nesoudržnosti nebo i některá opominutí. To platí o to více v rámci kontroly spojování podniků zejména vzhledem ke lhůtám, kterými je daný orgán vázán.

Riziko takových nedostatků hospodářské analýzy je o to větší, pokud analýza zahrnuje aspekt pravděpodobného vývoje, jako je tomu v případě kontroly spojování podniků. Závažnost nedostatku podkladů nebo logických nedostatků nemusí za těchto podmínek vždy představovat okolnost dostatečnou k tomu, aby vedla ke vzniku odpovědnosti Společenství.

Komise disponuje za účelem udržování kontroly nad politikou hospodářské soutěže Společenství prostorem pro uvážení, což znamená, že od ní nelze očekávat naprosto stálou a neměnnou praxi provádění příslušných norem, a současně, že má určitou volnost ve výběru ekonometrických nástrojů, kterými disponuje, jakož i ve výběru úhlů pohledu vhodných ke studiu daného jevu, pokud tento výběr není zjevně v rozporu s přijatými pravidly hospodářské kázně a je důsledně prováděn.

Prostor pro uvážení, který je třeba Komisi přiznat v souvislosti s otázkami mimosmluvní odpovědnosti v oblasti kontroly spojování podniků, se uplatní jak v rovině individuálního přezkumu pochybení, ke kterým může dojít ve fázi analýzy účinků spojení na hospodářskou soutěž, tak ve fázi celkového přezkumu takových pochybení.

(viz body 80–83, 95)

4.      V rámci kontroly spojování podniků mohou dotčené podniky nabídnout Komisi závazky, aby obdržely rozhodnutí prohlašující jejich spojení za slučitelné se společným trhem. Podle toho, v jaké fázi se správní řízení nachází, musí nabídnuté závazky Komisi buď přesvědčit, že oznámené spojení již nevyvolává vážné pochybnosti o své slučitelnosti se společným trhem ve fázi předběžného šetření, nebo jí musí umožnit vyřešit námitky vznesené v rámci důkladného šetření. Tyto závazky tedy především umožňují předejít zahájení fáze důkladného šetření nebo následně předejít přijetí rozhodnutí prohlašujícího spojení za neslučitelné se společným trhem. Článek 8 odst. 2 nařízení č. 4064/89 o kontrole spojování podniků totiž umožňuje Komisi připojit k rozhodnutí prohlašujícímu spojení za slučitelné se společným trhem na základě kritéria podle čl. 2 odst. 2 uvedeného nařízení podmínky a povinnosti určené k tomu, aby zajistily, že dotčené podniky dodrží závazky, které vůči Komisi přijaly za účelem zajištění slučitelnosti daného spojení se společným trhem.

S přihlédnutím jak k významu hospodářských zájmů a průmyslových nebo obchodních zájmů, které jsou inherentně tímto druhem transakcí dotčeny, tak k pravomocem, které má Komise v dané oblasti, lze očekávat, že dotčené podniky učiní vše pro to, aby usnadnily práci správy. Z týchž důvodů je Komise rovněž povinna prokázat maximální řádnou péči v rámci výkonu svého úkolu v oblasti kontroly spojování podniků.

Co se týče závazků, které byly předloženy opožděně, z oznámení o nápravných opatřeních, která jsou přijatelná podle nařízení č. 4064/89 a podle nařízení č. 447/98, vyplývá, že takové závazky stran oznámeného spojení mohou být zohledněny za předpokladu, že jsou splněny dvě kumulativní podmínky, a sice zaprvé, že tyto závazky jednoznačně a bez potřeby dalšího šetření vyřeší problémy dříve zjištěné v oblasti hospodářské soutěže, a zadruhé, že zbývá dostatečný čas k projednání těchto závazků s členskými státy.

(viz body 116–119, 127)

5.      Na základě čl. 87 odst. 2 a 3 jednacího řádu Soudu prvního stupně může Soud rozhodnout, že účastník řízení, který měl ve věci úspěch, ponese vlastní náklady řízení, pokud předloží teprve na jednání a v odpovědi na usnesení Soudu přijaté na základě čl. 65 písm. b) a čl. 67 odst. 3 třetího pododstavce jeho jednacího řádu dokumenty požadované žalobkyní, nezbytné pro to, aby jí mohly umožnit uplatnit svá tvrzení a umožnily Soudu posoudit žalobu, které měly být předány již při podání jeho písemností, a to i když lze mít na první pohled za to, že dotčené dokumenty nebyly dostupné podle nařízení č. 4064/89 nebo nařízení č. 1049/2001, a přestože to nemělo dopad na dotčenou věc, jelikož byly tyto dokumenty nakonec předloženy v rámci soudního řízení.

(viz body 135–139)