Language of document : ECLI:EU:T:2020:606

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (třetího senátu)

16. prosince 2020(*)

„Ochranná známka Evropské unie – Námitkové řízení – Přihláška slovní ochranné známky Evropské unie Canoleum – Starší mezinárodní slovní ochranná známka MARMOLEUM – Relativní důvod pro zamítnutí zápisu – Opožděné podání odůvodnění odvolání – Nepřípustnost odvolání před odvolacím senátem – Žádost o navrácení do původního stavu – Náhlé onemocnění advokáta zastupujícího žalobkyni – Povinnost řádné péče – Důkazní hodnota čestného prohlášení učiněného advokátem“

Ve věci T‑3/20,

Forbo Financial Services AG, se sídlem v Baar (Švýcarsko), zastoupená S. Fröhlichem, advokátem,

žalobkyně,

proti

Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zastoupenému M. Fischerem, jako zmocněncem,

žalovanému,

přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem EUIPO byla

Windmöller GmbH, se sídlem v Augustdorfu (Německo),

jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 9. října 2019 (věc R 773/2019-2), týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Forbo Financial Services a Windmöller,

TRIBUNÁL (třetí senát),

ve složení A. M. Collins (zpravodaj), předseda, Z. Csehi a G. De Baere, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,

s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 3. ledna 2020,

s přihlédnutím k vyjádření k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 10. března 2020,

s ohledem na to, že účastníci řízení ve lhůtě tří týdnů od okamžiku, kdy bylo účastníkům řízení doručeno sdělení o ukončení písemné části řízení, nepodali žádost o konání jednání, a poté, co na základě čl. 106 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu stanovil, že bude rozhodováno bez konání ústní části řízení,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

1        Dne 17. května 2017 podala společnost Windmöller Flooring Products WFP GmbH, právní předchůdkyně společnosti Windmöller GmbH, další účastnice řízení před odvolacím senátem Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), přihlášku ochranné známky Evropské unie u EUIPO na základě nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1), v platném znění [nahrazeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1)].

2        Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je slovní označení Canoleum.

3        Výrobky, pro které byl zápis požadován, náležejí do tříd 19 a 27 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků.

4        Přihláška ochranné známky byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Evropské unie č. 2017/122 ze dne 30. června 2017.

5        Dne 27. září 2017 podala žalobkyně, společnost Forbo Financial Services AG, proti zápisu přihlášené ochranné známky pro výrobky uvedené v bodě 3 výše námitky na základě článku 41 nařízení č. 207/2009 (nyní článek 46 nařízení 2017/1001).

6        Námitky byly založeny na mezinárodním zápisu slovní ochranné známky MARMOLEUM, který byl zapsán dne 11. září 1997 pod číslem 683531, s rozšířením ochrany pro Evropskou unii a řadu členských států Unie, pro výrobky náležející do tříd 19 a 27.

7        Důvodem uplatněným na podporu námitek byl důvod uvedený v čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001].

8        Rozhodnutím ze dne 12. února 2019, oznámeným téhož dne, námitkové oddělení námitky zamítlo v podstatě z důvodu, že u relevantní veřejnosti mezi kolidujícími ochrannými známkami neexistuje nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

9        Dne 9. dubna 2019 podala žalobkyně k EUIPO proti rozhodnutí námitkového oddělení odvolání na základě článků 66 až 71 nařízení 2017/1001.

10      Žalobkyně však odůvodnění odvolání předložila až dne 26. června 2019, tedy po uplynutí lhůty stanovené v čl. 68 odst. 1 poslední větě nařízení 2017/1001, která uplynula dne 12. června 2019 o půlnoci. K tomuto odůvodnění odvolání přiložila žádost o navrácení do původního stavu na základě článku 104 uvedeného nařízení, ve které v podstatě tvrdila, že advokát, který byl pověřen jejím spisem v řízení před EUIPO (dále jen „původní advokát“), nemohl uvedené odůvodnění předložit ve stanovené lhůtě z důvodu vážného onemocnění, jímž byl stižen nepředvídatelným způsobem. Na podporu tohoto tvrzení žalobkyně předložila dvě čestná prohlášení, z nichž jedno pochází od uvedeného advokáta a druhé od jeho manželky.

11      Rozhodnutím ze dne 9. října 2019 (dále jen „napadené rozhodnutí“) druhý odvolací senát EUIPO prohlásil žádost o navrácení do původního stavu za přípustnou, ale zamítl ji jako neopodstatněnou. Měl v podstatě za to, že původní advokát „dostatečně neprokázal, že zachoval řádnou péči vyžadovanou okolnostmi“ (bod 16 napadeného rozhodnutí).

12      Konkrétně měl odvolací senát zaprvé poté, co připustil, že ve výjimečných případech může náhlé onemocnění představovat nepředvídatelnou příčinu odůvodňující navrácení do původního stavu (bod 18 napadeného rozhodnutí), za to, že původní advokát nepředložil dostatečný důkaz o onemocnění, na které se odvolával, jelikož jeho čestné prohlášení, jakož i čestné prohlášení jeho manželky mají pouze omezenou důkazní hodnotu (bod 19 napadeného rozhodnutí). Odvolací senát mu konkrétněji vytýkal, že nepředložil lékařské potvrzení (body 19 a 20 napadeného rozhodnutí). V tomto ohledu uvedl, že náhlé onemocnění může představovat nepředvídatelnou příčinu pouze tehdy, pokud je natolik závažné, že dotyčnému brání v tom, aby přijal vhodná opatření k dodržení lhůty, jako je například upozornění kolegy z dotyčné advokátní kanceláře. V takovém případě by přitom „[bylo] třeba předpokládat, že léčba je v zásadě […] vyžadována“ (bod 20 napadeného rozhodnutí).

13      Zadruhé odvolací senát původnímu advokátovi vytýkal, že nepředložil dostatečný důkaz o tom, že „neměl ani možnost požádat svou manželku o to, aby zatelefonovala [kolegovi z dotyčné advokátní kanceláře], aby jej pověřila podepsáním a zasláním odůvodnění odvolání“ (bod 21 napadeného rozhodnutí).

14      Zatřetí odvolací senát uvedl, že neexistuje dostatečný důkaz o tom, že dne 12. června 2019 nebyl v prostorách dotyčné advokátní kanceláře přítomen žádný kolega původního advokáta, který by místo něj mohl podepsat a zaslat odůvodnění odvolání (bod 22 napadeného rozhodnutí).

15      Začtvrté měl odvolací senát za to, že nebylo dostatečně prokázáno, že ke dni 12. června 2019 bylo odůvodnění odvolání již dokončeno a potvrzeno žalobkyní, a uplatněné onemocnění bylo tudíž skutečně příčinou překročení lhůty (body 23 až 25 napadeného rozhodnutí).

16      Odvolací senát tudíž odvolání odmítl jako nepřípustné na základě čl. 23 odst. 1 písm. d) nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/625 ze dne 5. března 2018, kterým se doplňuje nařízení 2017/1001 a zrušuje nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/1430 (Úř. věst. 2018, L 104, s. 1).

 Návrhová žádání účastníků řízení

17      Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí,

–        uložil EUIPO náhradu náklady řízení.

18      EUIPO navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu,

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

19      Žalobkyně uplatňuje jediný žalobní důvod, vycházející z porušení článku 104 nařízení 2017/1001 ve spojení s čl. 97 odst. 1 písm. f) téhož nařízení.

20      Žalobkyně v podstatě tvrdí, že původní advokát nemohl předložit odůvodnění odvolání ve stanovené lhůtě z důvodu vážného onemocnění doprovázeného příznaky akutní otravy potravinami, kterým byl stižen nepředvídatelným způsobem, a to i přesto, že jednal s veškerou řádnou péčí vyžadovanou okolnostmi. Žalobkyně tvrdí, že důkazy, které v projednávané věci předložila, byly dostačující k odůvodnění toho, aby její žádosti o navrácení do původního stavu bylo vyhověno, a má za to, že odvolací senát v napadeném rozhodnutí použil příliš striktní kritéria, pokud jde o prokázání relevantních skutečností. Odvolacímu senátu zvláště vytýká, že dostatečně nezohlednil okolnosti projednávané věci a čestná prohlášení, která předložila, „paušálně“ odmítl.

21      Zaprvé žalobkyně uvádí několik argumentů, které mají prokázat, že původní advokát jednal s veškerou řádnou péčí vyžadovanou okolnostmi.

22      V tomto ohledu žalobkyně zaprvé uvádí, že původní advokát je specializován v oblasti známkového práva a má odbornou praxi přesahující 20 let. Uvádí rovněž, že advokátní kancelář, jejímž je členem, disponuje dostatečně spolehlivým systémem kontroly a sledování lhůt. Podrobně uvádí jednotlivé postupy a opatření, která v této advokátní kanceláři byla v tomto ohledu zavedena.

23      Zadruhé žalobkyně s odkazem na čestná prohlášení původního advokáta a jeho manželky popisuje okolnosti, které vedly k překročení lhůty pro podání odůvodnění odvolání. Uvádí, že tato lhůta, která uplynula dne 12. června 2019 o půlnoci, byla řádně zapsána do elektronického i ručního kalendáře, které dotyčná advokátní kancelář používá pro účely správy lhůt, a že před tímto datem bylo toto odůvodnění dokončeno, bylo předáno advokátům zastupujícím ji ve Švýcarsku a bylo jí samotnou potvrzeno. Uvádí, že jedinými členy známkoprávního oddělení dotčené kanceláře, kteří v ní byli přítomni k tomuto datu, byl původní advokát a zaměstnankyně pověřená známkoprávními záležitostmi, přičemž ostatní advokáti, kteří byli členy tohoto oddělení, čerpali dovolenou nebo měli profesní schůzku mimo prostory kanceláře. Ráno původní advokát požádal tuto zaměstnankyni, aby připravila odůvodnění odvolání tak, že k němu přiloží přílohy a seznam těchto příloh a aby mu jej předložila k podpisu. Ihned poté se účastnil několika telefonických konferencí a následně relativně pozdě obědval v restauraci v blízkosti uvedené kanceláře. Když se uvedená zaměstnankyně chystala opustit tuto kancelář po svém pracovním dni kolem 17:00 hodin, dotázala se na stav tohoto odůvodnění původního advokáta, který jí sdělil, že jej podepíše a sám jej zašle EUIPO. Kolem 18:30 hodin původní advokát náhle onemocněl, což mu zabránilo podepsat uvedené odůvodnění a odeslat jej EUIPO, a z důvodu závažnosti vykázaných příznaků ani nemyslel na to, že by tyto úkoly svěřil třetí osobě. Následující den, a sice dne 13. června 2019, si uvědomil, že odůvodnění odvolání EUIPO nezaslal.

24      Zadruhé, pokud jde o důkazy určené k podložení okolností uvedených v bodě 23 výše, žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že obě čestná prohlášení, která předložila, odmítl „paušálně“, to znamená, že neprovedl dostatečné celkové posouzení jejich obsahu, neformuloval sebemenší vyjádření k otázce, v jakém rozsahu je uvedený obsah podrobný, smysluplný a celkově spolehlivý a dostatečně nezohlednil okolnosti projednávané věci. Kromě toho žalobkyně tvrdí, že neexistoval žádný jiný důkaz, který by mohl podpořit obsah čestných prohlášení, který by mohl být v projednávané věci rozumně požadován. Uvádí, že konkrétněji nebylo možné předložit lékařské potvrzení, jelikož původní advokát nemohl z důvodu vykazovaných příznaků konzultovat lékaře, když se jeho onemocnění projevilo náhlým způsobem. Podle ní nebylo možné takové potvrzení získat ani následujícího dne, jelikož žádný lékař nemohl potvrdit onemocnění, které nastalo předešlý den. Dodává, že podle uvedeného advokáta nemělo význam konzultovat lékaře následující den, jelikož příznaky onemocnění již byly slabší.

25      Pokud jde o čestné prohlášení pocházející od manželky původního advokáta, žalobkyně zpochybňuje tvrzení odvolacího senátu obsažené v bodě 19 napadeného rozhodnutí, podle něhož má pouze omezenou důkazní hodnotu z důvodu, že uvedená manželka není „neutrální třetí osobou“. Tvrdí, že nelze mít za to, že manželka má automaticky osobní zájem na otázkách týkajících se profesního života svého manžela a zdůrazňuje, že dotčené prohlášení je čestným prohlášením ve smyslu čl. 97 odst. 1 písm. f) nařízení 2017/1001.

26      Žalobkyně rovněž zpochybňuje, že onemocnění může představovat výjimečnou okolnost, která může vést k navrácení do původního stavu, pouze pokud je předmětem léčby. Podle jejího názoru totiž nezbytnost léčby nepředstavuje čistě objektivní okolnost, jejíž důkaz může být snadno předložen. Z různých důvodů, jako je silná odolnost vůči bolesti nebo strach z lékařů, některé osoby, i když vykazují závažné příznaky, lékaře nekonzultují.

27      Žalobkyně v odpověď na konstatování odvolacího senátu, podle něhož původní advokát nepředložil dostatečný důkaz o tom, že neměl ani možnost požádat svou manželku o to, aby zatelefonovala jednomu z jeho kolegů z dotyčné advokátní kanceláře, aby jej pověřila podepsáním a zasláním odůvodnění odvolání místo něj, uvádí, že takový důkaz mohl být předložen pouze prostřednictvím čestných prohlášení předložených v projednávané věci.

28      Kromě toho má žalobkyně za to, že otázka, zda v okamžiku, kdy se onemocnění původního advokáta projevilo, byli kolegové z dotyčné advokátní kanceláře k dispozici k podpisu a zaslání odůvodnění odvolání místo něj, je „čistě hypotetické povahy“ a postrádá relevanci. Tvrdí, že uvedený advokát totiž nebyl z důvodu svého fyzického stavu schopen informovat vůbec nikoho.

29      Konečně žalobkyně nesouhlasí s tvrzením odvolacího senátu, podle něhož nebylo dostatečně prokázáno, že onemocnění původního advokáta bylo skutečně příčinou překročení lhůty. Uvádí, že na rozdíl od toho, co naznačuje odvolací senát, bylo odůvodnění odvolání již dokončeno a mělo být pouze podepsáno. Má za to, že neexistuje žádný důvod pochybovat o obsahu čestného prohlášení uvedeného advokáta v tomto ohledu a uvádí, že nebylo možné požadovat, jak učinil odvolací senát v bodě 25 napadeného rozhodnutí, aby předložila e-mailovou korespondenci mezi ním a advokáty, kteří ji zastupují ve Švýcarsku, neboť se jedná o důvěrnou korespondenci mezi advokáty. V každém případě v okamžiku, kdy nastalo onemocnění původního advokáta v 18:30 hodin, zbývalo ještě téměř šest hodin před uplynutím lhůty, během nichž mohlo být uvedené odůvodnění vypracováno a odesláno. Podpůrně žalobkyně připojila v příloze žaloby e-mailovou korespondenci mezi dotyčnou advokátní kanceláří a advokáty, kteří ji zastupují ve Švýcarsku, z níž vyplývá, že tito advokáti schválili odůvodnění odvolání již dne 3. června 2019.

30      Zatřetí žalobkyně tvrdí, že ostatní podmínky pro navrácení do původního stavu byly splněny. V tomto ohledu zaprvé uvádí, že lhůta pro předložení odůvodnění odvolání je lhůtou, v rámci níž může dojít k navrácení do původního stavu. Upřesňuje, že jelikož žádosti o navrácení do původního stavu vyhověno nebylo, byla přímým následkem zmeškání lhůty k předložení tohoto odůvodnění ztráta práva na podání odvolání, které bylo odmítnuto jako nepřípustné na základě čl. 23 odst. 1 písm. d) nařízení v přenesené pravomoci 2018/625. Zadruhé tvrdí, že v souladu s čl. 104 odst. 2 nařízení 2017/1001 byla žádost o navrácení do původního stavu podána písemně ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy pominula příčina zmeškání, který představuje skutečnost, že si dne 13. června 2019 původní advokát uvědomil, že uvedené odůvodnění neodeslal. Zmeškaný úkon, v projednávané věci předložení odůvodnění odvolání, byl učiněn ve stejné lhůtě. Zatřetí uvádí, že žádost o navrácení do původního stavu byla odůvodněná a poplatek za navrácení do původního stavu byl zaplacen prostřednictvím povolení k přímé inkasní platbě ze dne 25. června 2019, které EUIPO doručil kurýr dne 26. června 2019. Začtvrté tvrdí, že důvody pro vyloučení stanovené v čl. 104 odst. 5 nařízení 2017/1001 nebyly v projednávaném případě použitelné.

31      EUIPO argumentaci žalobkyně zpochybňuje. Tvrdí, že se odvolací senát nedopustil nesprávného právního posouzení, když žádost o navrácení do původního stavu odmítl, a odvolání tudíž prohlásil za nepřípustné.

32      EUIPO tvrdí, že náhlé onemocnění může pouze výjimečně představovat nepředvídatelnou příčinu, která může odůvodnit navrácení do původního stavu, jelikož podnik musí obvykle zajistit náhradu v případě nemoci. Tvrdí, že v takovém případě musí být okolnosti, které vedly k překročení lhůty, popsány se zvláštní péčí a musí být prokázány nevyvratitelným způsobem. V projednávané věci se přitom žalobkyně spokojila s tím, že předložila dvě čestná prohlášení, přičemž jedno navíc pochází od dotyčné osoby a druhé od její manželky.

33      EUIPO zpochybňuje, že odvolací senát celkově odmítl čestné prohlášení původního advokáta nebo podstatně zpochybnil jeho věrohodnost. Odvolací senát pouze poznamenal, že v souladu s ustálenou judikaturou, s ohledem na vlastní zjevný zájem jeho autora na úspěšnosti žádosti o navrácení do původního stavu, mohla být důkazní hodnota jeho prohlášení pouze omezená, a měla být tedy podložena dodatečnými důkazy. Totéž platí, pokud jde o čestné prohlášení manželky tohoto advokáta, která zjevně není neutrální třetí osobou.

34      EUIPO má za to, že takové dodatečné důkazy mohly být snadno předloženy.

35      Žalobkyně tak mohla předložit lékařské potvrzení. S ohledem na popis příznaků pociťovaných původním advokátem bylo podle EUIPO zjevné, že měl okamžitě vyhledat naléhavou lékařskou péči, a nikoli, jak je uvedeno v jeho čestném prohlášení, „vrátit se domů vozem taxislužby za cenu značného úsilí“. EUIPO připouští, že se uvedený advokát mohl svobodně rozhodnout nevyužít lékařskou pomoc, ale má za to, že mu potom příslušelo předložit důkazy, které mají důkazní hodnotu srovnatelnou s důkazní hodnotou lékařského potvrzení, které objektivně prokazují závažnost uváděného onemocnění.

36      EUIPO, který připomíná sílu uváděných příznaků, odmítá jako nereálné tvrzení žalobkyně, že následující den by lékař nemohl konstatovat onemocnění uplatněné původním advokátem.

37      EUIPO rovněž tvrdí, že bylo snadné, aby původní advokát podložil své tvrzení, že večer, kdy uplynula lhůta, nebyl v dotyčné advokátní kanceláři přítomen žádný advokát, zejména žádný z advokátů známkoprávního oddělení uvedené kanceláře, a to předložením osvědčení, v němž by tito advokáti potvrdili, že v té době byli skutečně nepřítomni. Zpochybňuje, že by tato otázka byla čistě hypotetické povahy.

38      Stejně tak bylo podle EUIPO snadné během řízení před odvolacím senátem podložit tvrzení, že odůvodnění odvolání bylo již dokončeno a potvrzeno žalobkyní nebo jejími advokáty zastupujícími ji ve Švýcarsku, zejména předložením výměny korespondence mezi původním advokátem a posledně uvedenými advokáty, přičemž by případně byly skryty důvěrné pasáže. Okolnost, že se jeví, že korespondence předložená poprvé před Tribunálem potvrzuje, že toto odůvodnění bylo žalobkyní potvrzeno již dne 3. června 2019, nemění nic na skutečnosti, že odvolací senát nemohl mít k tomuto důkazu přístup.

39      EUIPO dodává, že i za předpokladu, že by byly dostatečně prokázány okolnosti opožděného předložení odůvodnění odvolání, což jsou okolnosti uplatněné žalobkyní, zůstává nedostatek řádné péče vytýkaný odvolacím senátem platný. Má za to, že systém kontroly a sledování lhůt v advokátní kanceláři musí takové události zohledňovat a institucionálně zaručovat dodržování lhůt prostřednictvím organizačních opatření. V projednávané věci institucionální záruka již nebyla zajištěna později v okamžiku, kdy se původní advokát nacházel v den uplynutí lhůty v kanceláři sám.

40      Konečně má EUIPO za to, že skutečnost, že bez zjevného důvodu oddálil zaslání odůvodnění odvolání po 18:30 hodin dne, kdy lhůta uplynula, přestože bylo připraveno již ráno, je v rozporu s povinností řádné péče. Má rovněž za to, že je zcela nevysvětlitelné, že toto odůvodnění nebylo podáno následující den, ale bylo podáno až dva týdny po uplynutí lhůty.

41      Podle čl. 68 odst. 1 poslední věty nařízení 2017/1001 musí být písemné odůvodnění odvolání předloženo ve lhůtě čtyř měsíců ode dne oznámení rozhodnutí, kterého se odvolání týká. V souladu s čl. 23 odst. 1 písm. d) nařízení v přenesené pravomoci 2018/625 odvolací senát odmítne odvolání jako nepřípustné, pokud toto odůvodnění nebylo předloženo v této lhůtě.

42      V projednávané věci ze spisu vyplývá a mezi účastníky řízení je nesporné, že námitkové oddělení vydalo rozhodnutí dne 12. února 2019 a že v návaznosti na odvolání podané žalobkyní dne 9. dubna 2019 předložila žalobkyně odůvodnění odvolání až 26. června 2019, tedy dva týdny po uplynutí čtyřměsíční lhůty uvedené v bodě 41 výše, která uplynula dne 12. června 2019 o půlnoci.

43      Článek 104 nařízení 2017/1001, nadepsaný „Navrácení do původního stavu“, stanoví zejména následující:

„1.      Přihlašovateli nebo vlastníkovi ochranné známky Evropské unie nebo i každému jinému účastníku řízení před úřadem, který při prokazatelném zachování péče vyžadované okolnostmi nebyl schopen dodržet vůči úřadu lhůtu, budou na žádost jeho práva navrácena, pokud je podle ustanovení tohoto nařízení přímým následkem zmeškání lhůty ztráta práva nebo opravného prostředku.

2.      Žádost se podává písemně ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy pominula příčina zmeškání. V této lhůtě musí být učiněn zmeškaný úkon. Žádost lze podat pouze do jednoho roku od uplynutí zmeškané lhůty. V případě nepodání žádosti o obnovu zápisu nebo nezaplacení poplatku za obnovu se šestiměsíční dodatečná lhůta uvedená v čl. 53 odst. 3 třetí větě od této roční lhůty odečte.

3.      Žádost musí být odůvodněna a musí v ní být uvedeny skutečnosti, o které se opírá. Žádost se považuje za podanou až po zaplacení poplatku za navrácení práv.

4.      O žádosti rozhoduje oddělení, které je příslušné rozhodnout o zmeškaném úkonu.

5.      Tento článek se nevztahuje na lhůty uvedené v odstavci 2 tohoto článku, v čl. 46 odst. 1 a 3 a článku 105.“

44      Ze spisu vyplývá, a mezi účastníky řízení je nesporné, že mezi podmínkami pro přiznání navrácení do původního stavu uvedenými v bodě 43 výše je jedinou podmínkou, v souvislosti s níž měl odvolací senát za to, že v projednávané věci není splněna, podmínka spočívající ve skutečnosti, že účastník řízení musel jednat s veškerou péčí vyžadovanou okolnostmi.

45      V souladu s čl. 104 odst. 1 nařízení 2017/1001 přísluší povinnost řádné péče nejprve přihlašovateli nebo vlastníkovi ochranné známky Evropské unie nebo každému jinému účastníku řízení před EUIPO. Pokud se však tyto osoby nechají zastupovat, povinnosti řádné péče podléhá stejně jako tyto osoby i zástupce. Je totiž třeba mít za to, že úkony osoby, která jedná jménem a na účet přihlašovatele nebo vlastníka ochranné známky Evropské unie anebo jakéhokoli jiného účastníka řízení před EUIPO, jsou úkony těchto osob [viz rozsudek ze dne 5. dubna 2017, Renfe-Operadora v. EUIPO (AVE), T‑367/15, nezveřejněný, EU:T:2017:255, bod 25 a citovaná judikatura].

46      Kromě toho je třeba připomenout, že podle judikatury výraz „zachování péče vyžadované okolnostmi“ vyžaduje zavedení systému vnitřní kontroly a dohledu nad lhůtami, který obecně vyloučí jejich neúmyslné nedodržení. Z toho vyplývá, že pouze v případě výjimečných událostí, a tudíž podle zkušenosti nepředvídatelných událostí, může dojít k navrácení do původního stavu [rozsudek ze dne 28. června 2012, Constellation Brands v. OHIM (COOK’ S), T‑314/10, nezveřejněný, EU:T:2012:329, bod 19, a rozsudek ze dne 5. dubna 2017, AVE, T‑367/15, nezveřejněný, EU:T:2017:255, bod 26].

47      Kromě toho je třeba poznamenat, že podmínky pro použití čl. 104 odst. 1 nařízení 2017/1001 musí být vykládány striktně. Dodržování lhůt je totiž otázkou nepominutelnou a navrácení lhůty po jejím uplynutí do původního stavu může narušit právní jistotu [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. června 2015, H. P. Gauff Ingenieure v. OHIM – Gauff (Gauff JBG Ingenieure), T‑585/13, nezveřejněný, EU:T:2015:386, bod 25 a citovaná judikatura].

48      V napadeném rozhodnutí odvolací senát nikterak nezpochybnil relevanci a spolehlivost systému kontroly a sledování lhůt používaného dotyčnou advokátní kanceláří. EUIPO ve vyjádření k žalobě tedy této kanceláři marně vytýká, že v uvedeném systému neupravila „institucionální záruku“ zajišťující dodržení lhůt v takovém případě, jako je případ v projednávané věci, kdy se oběť náhlé události nachází v den uplynutí lhůty v kanceláři sama (viz bod 39 výše). Napadené rozhodnutí se na takovém údajném nedostatku řádné péče nezakládá.

49      V napadeném rozhodnutí odvolací senát neměl ani za to, že nedostatek řádné péče představuje skutečnost, že původní advokát nezaslal EUIPO odůvodnění odvolání před 18:30 hodin dne, kdy lhůta uplynula, přestože bylo připraveno již ráno, ani skutečnost, že uvedené odůvodnění podal až dva týdny po uplynutí lhůty, a nikoli hned následující den po události. EUIPO se tedy ve vyjádření k žalobě rovněž marně dovolává těchto okolností.

50      Ve skutečnosti odvolací senát v napadeném rozhodnutí vycházel ze zcela správného předpokladu, že ve výjimečných případech může náhlé onemocnění představovat nepředvídatelnou událost odůvodňující přiznání navrácení do původního stavu (viz bod 18 napadeného rozhodnutí). Měl však v podstatě za to, že žalobkyně dostatečně neprokázala existenci a závažnost onemocnění uplatněného původním advokátem, a v každém případě ani to, že odůvodnění odvolání bylo již dokončeno a potvrzeno v okamžiku, kdy toto onemocnění nastalo. Konkrétně měl za to, že důkazy předložené žalobkyní na podporu její žádosti o navrácení do původního stavu, a sice čestná prohlášení pocházející od uvedeného advokáta a jeho manželky, nepostačují k prokázání uvedených skutečností.

51      V tomto ohledu je třeba připomenout, že čestné prohlášení představuje důkaz přípustný ve smyslu čl. 97 odst. 1 písm. f) nařízení 2017/1001. Podle ustálené judikatury platí, že pro posouzení důkazní hodnoty určitého dokumentu je třeba ověřit hodnověrnost a pravdivost informací, jež jsou v něm obsaženy. Je třeba zohlednit zejména původ dokumentu, okolnosti jeho vyhotovení, komu je dokument určen, a klást si otázku, zda se dokument vzhledem ke svému obsahu jeví jako smysluplný a důvěryhodný [viz rozsudek ze dne 8. května 2017, Les Éclaires v. EUIPO – L’éclaireur International (L’ECLAIREUR), T‑680/15, nezveřejněný, EU:T:2017:320, bod 72 a citovaná judikatura].

52      Kromě toho, i když z judikatury, zejména z rozsudku ze dne 16. června 2015, Gauff JBG Ingenieure (T‑585/13, nezveřejněný, EU:T:2015:386, body 28 až 31), o který se opírá odvolací senát v bodě 19 napadeného rozhodnutí, vyplývá, že prohlášení vyhotovené v zájmu svého autora má pouze omezenou důkazní hodnotu a vyžaduje, aby bylo podloženo dodatečnými důkazy, neumožňuje to oddělením EUIPO, aby měly v zásadě za to, že takové prohlášení samo o sobě postrádá veškerou věrohodnost. Důkazní hodnota, kterou je třeba přiznat takovému prohlášení, posuzovanému izolovaně nebo ve spojení s jinými důkazy, závisí zejména na okolnostech projednávané věci.

53      V projednávané věci je přitom nutno konstatovat, jak správně tvrdí žalobkyně, že odvolací senát ve skutečnosti bez dalšího uvedl, že obě dotčená čestná prohlášení nemají žádnou věrohodnost a odmítl podrobná vysvětlení, která v nich byla obsažena, z důvodů, pokud jde o prohlášení pocházející od původního advokáta, že tento advokát měl vlastní zájem na úspěšnosti žádosti o navrácení do původního stavu, a pokud jde o prohlášení pocházející od manželky tohoto advokáta, že není „neutrální třetí osobou“ s ohledem na její „osobní blízkost“.

54      Odvolací senát tak řádně nezohlednil okolnosti projednávané věci.

55      Pokud jde nejprve o prohlášení vyhotovené původním advokátem, odvolací senát nezohlednil skutečnost, že tento advokát je odborníkem v oblasti práva, který musí vykonávat své funkce v souladu s pravidly profesní etiky a morálními normami, což mu zakazuje zejména úmyslně klamat orgány, a zvláště soud. Kromě toho, pokud by vyhotovil nepravdivé čestné prohlášení, vystavil by se nejen trestněprávním sankcím, ale ohrozil by svou profesní pověst a vážně by zpochybnil svou bezúhonnost.

56      Je přitom třeba mít za to, že čestné prohlášení učiněné advokátem představuje samo o sobě pádný důkaz o skutečnostech, které jsou v něm uvedeny, pokud je jednoznačné, bez vnitřních rozporů a koherentní, a pokud neexistuje žádná skutková okolnost, která by mohla zpochybnit jeho pravdivost.

57      Dále odvolací senát nezohlednil skutečnost, která je jádrem projednávané věci, že událost, kterou původní advokát uplatňuje jako příčinu překročení lhůty, spadá do jeho intimní sféry a má nejlepší předpoklady k tomu, aby poskytl informace ohledně uvedené události, a zejména příznaků a potíží, kterými trpěl. Odvolací senát se soustředil pouze na skutečnost, která je sice správná, ale nevylučuje skutečnost konstatovanou výše, že uvedený advokát měl osobní zájem na tom, aby žalobkyni bylo přiznáno navrácení do původního stavu, jelikož nechal uplynout lhůtu k podání odůvodnění odvolání.

58      Konečně, pokud jde o čestné prohlášení pocházející od manželky původního advokáta, i když je nepopiratelné, že s ohledem na manželský svazek, který je pojí, mezi nimi existuje „osobní blízkost“, měl odvolací senát zohlednit skutečnost, jak správně tvrdí žalobkyně, že osoby, které jsou svědky takové události, jako je událost, k níž došlo v projednávané věci, a které tedy mohou dosvědčit skutečnosti, které se k ní vztahují, nejčastěji patří k okruhu blízkých osob dotyčného. Kromě toho by manželka tohoto advokáta, podobně jako tento advokát, byla vystavena trestněprávním sankcím, pokud by učinila nepravdivé čestné prohlášení.

59      Odvolací senát rovněž nezohlednil skutečnost, že v projednávané věci nemohly být rozumně vyžadovány dodatečné důkazy, které by mohly podpořit obsah obou čestných prohlášení, nebo nebyly k dispozici. V tomto ohledu je třeba uvést, že jak správně poznamenala žalobkyně v žalobě, projednávaná věc se týká neobvyklé a náhodné události spadající do intimní sféry dotyčného, a liší se tedy od situací, na které se obecně vztahuje judikatura týkající se důkazní hodnoty čestných prohlášení, v nichž jsou tato prohlášení předkládána k doložení takových čistě objektivních skutečností postrádajících osobní charakter, jako je řádné užívání ochranné známky [rozsudek ze dne 12. března 2020, Maternus v. EUIPO – adp Gauselmann (Jokers WILD Casino), T‑321/19, nezveřejněný, EU:T:2020:101, body 45 a 46] nebo skutečnost, že ochranná známka získala rozlišovací způsobilost užíváním [rozsudek ze dne 26. června 2018, Jumbo Africa v. EUIPO – ProSiebenSat.1 Licensing (JUMBO), T‑78/17, nezveřejněný, EU:T:2018:383, body 55 a 56].

60      Od původního advokáta tak nebylo možné požadovat, aby konzultoval lékaře ten samý večer, kdy jeho onemocnění nastalo a získal při tom lékařské potvrzení. S ohledem na povahu příznaků způsobených tímto onemocněním je totiž zcela pochopitelné, jak uvádí ve svém čestném prohlášení, že upřednostnil vrátit se okamžitě do svého bydliště, a to využitím vozu taxislužby. Dále vzhledem k tomu, že se ve většině případů osoby trpící tímto typem onemocnění samy poměrně rychle zotaví, přičemž není nezbytná žádná medikace, není překvapující, že uvedený advokát nepovažoval za nezbytné nechat se později vyšetřit lékařem.

61      Je třeba rovněž připustit, že z důvodu příznaků, které vykazoval, a zejména z důvodu stavu zmatenosti, v němž se nacházel, nebyl původní advokát schopen pověřit některého ze svých kolegů z dotyčné advokátní kanceláře, aby podepsal a zaslal místo něj odůvodnění odvolání. Otázka, zda v okamžiku, kdy nastalo náhlé onemocnění uvedeného advokáta, byli takoví kolegové za tímto účelem přítomni v prostorách uvedené advokátní kanceláře, či nikoli, tedy postrádá relevanci.

62      Ze stejných důvodů není příliš překvapivé, že původní advokát neměl na mysli požádat svou manželku, jakmile se vrátil do svého bydliště, aby kontaktovala jednoho z jeho kolegů z dotyčné advokátní kanceláře, aby mu tento úkol svěřila. Vzhledem k tomu, že tuto skutečnost lze prokázat pouze čestnými prohlášeními předloženými v projednávané věci, odvolací senát marně vytýká žalobkyni, že ji nepodložila dodatečnými důkazy.

63      Konečně je třeba mít za to, že odvolací senát není oprávněn vytýkat žalobkyni ani to, že během správního řízení nepředložila důkazy potvrzující tvrzení původního advokáta obsažené v jeho čestném prohlášení, že v den uplynutí dotčené lhůty bylo odůvodnění odvolání již dokončeno a potvrzeno. Uvedený advokát jakožto zkušený odborník v oblasti práva totiž s ohledem na úvahy uvedené v bodě 55 výše nemohl rozumně očekávat, že odvolací senát v takovém rozsahu zpochybní pravdivost jeho vysvětlení. Kromě toho je třeba v tomto ohledu uvést, že z výměny korespondence mezi tímto advokátem a advokáty žalobkyně, kteří ji zastupují ve Švýcarsku, kterou žalobkyně předložila v rámci tohoto řízení, vyplývá, že odůvodnění odvolání bylo skutečně dokončeno a potvrzeno již dne 3. června 2019.

64      Ze všech předcházejících úvah vyplývá, že jedinému žalobnímu důvodu je třeba vyhovět, a napadené rozhodnutí musí být tudíž zrušeno.

 K nákladům řízení

65      Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a EUIPO neměl ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (třetí senát)

rozhodl takto:

1)      Rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 9. října 2019 (věc R 773/2019-2) se zrušuje.

2)      EUIPO se ukládá náhrada nákladů řízení.

Collins

Csehi

De Baere

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 16. prosince 2020.

Podpisy


*– Jednací jazyk: němčina.