ROZSUDEK TRIBUNÁLU (třetího rozšířeného senátu)

22. listopadu 2023(*)

„Hospodářská a měnová unie – Bankovní unie – Jednotný mechanismus pro řešení krizí úvěrových institucí a některých investičních podniků – Řešení krize Banco Popular Español – Rozhodnutí SRB, kterým nebylo přiznáno odškodnění akcionářům a věřitelům dotčeným opatřeními k řešení krize – Právo na vlastnictví – Právo být vyslechnut – Právo na účinný opravný prostředek – Oceňování rozdílu v zacházení – Nezávislost odhadce“

Ve spojených věcech T‑302/20, T‑303/20 a T‑307/20,

Antonio Del Valle Ruíz, s bydlištěm v Mexico City (Mexiko), a další žalobci, jejichž jména jsou uvedena v příloze(1), zástupci: B. Fernández García, J. Álvarez González a P. Rubio Escobar, advokáti,

žalobci ve věci T‑302/20,

podporovaní:

Aeris Invest Sàrl, se sídlem v Lucemburku (Lucembursko), zástupci: R. Vallina Hoset a M. Varela Suárez, advokáti,

vedlejší účastnice ve věci T‑302/20,

José María Arias Mosquera, s bydlištěm v Madridu (Španělsko), a další žalobci, jejichž jména jsou uvedena v příloze(2), zástupci: Fernández García, Álvarez González a Rubio Escobar,

žalobci ve věci T‑303/20,

Calatrava Real State 2015, SL, se sídlem v Madridu, zástupci: Fernández García, Álvarez González a Rubio Escobar,

žalobkyně ve věci T‑307/20,

proti

Jednotnému výboru pro řešení krizí (SRB), zástupci: M. Fernández Rupérez, A. Lapresta Bienz, L. Forestier a J. Rius Riu, jako zmocněnci, ve spolupráci s: H.‑G. Kamann, F. Louis, V. Del Pozo Espinosa de los Monteros a L. Hesse, advokáti,

žalovanému,

podporovanému:

Španělským královstvím, zástupci: A. Gavela Llopis, jako zmocněnkyně,

vedlejší účastník ve spojených věcech T‑302/20, T‑303/20 a T‑307/20,

TRIBUNÁL (třetí rozšířený senát),

během porad ve složení: M. van der Woude, předseda, G. De Baere (zpravodaj), G. Steinfatt, K. Kecsmár a S. Kingston, soudci,

za soudní kancelář: P. Nuñez Ruiz, radová,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

po jednání konaném dne 7. září 2022,

vydává tento

Rozsudek

1        Žalobami podanými na základě článku 263 SFEU se žalobci, Antonio Del Valle Ruíz a 36 dalších fyzických nebo právnických osob, jejichž jména jsou uvedena v příloze, José María Arias Mosquera a 28 dalších fyzických nebo právnických osob, jejichž jména jsou uvedena v příloze, jakož i společnost Calatrava Real State 2015, SL, domáhají zrušení rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí (dále jen „SRB“) SRB/EES/2020/52 ze dne 17. března 2020, jehož cílem bylo určit, zda má být akcionářům a věřitelům dotčeným opatřeními k řešení krize, jež byla přijata ve vztahu k Banco Popular Español, SA, vyplaceno odškodnění (dále jen „napadené rozhodnutí“).

 Skutečnosti předcházející sporu

2        Žalobci jsou fyzické a právnické osoby, které byly akcionáři Banco Popular Español (dále jen „Banco Popular“) před přijetím programu řešení krize pro posledně uvedenou společnost.

3        Dne 7. června 2017 přijalo výkonné zasedání SRB rozhodnutí SRB/EES/2017/08 o přijetí programu řešení krize pro Banco Popular (dále jen „program řešení krize“) na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. července 2014, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. 2014, L 225, s. 1).

4        Před přijetím programu řešení krize SRB dne 23. května 2017 na základě výběrového řízení najal společnost Deloitte Réviseurs d’Entreprises jakožto odhadce (dále jen „kancelář odhadce“) v rámci přípravy případného řešení krize Banco Popular. S kanceláří odhadce byla uzavřena zvláštní smlouva na základě výběrového řízení podle rámcové smlouvy na poskytování různých služeb, kterou SRB uzavřel se šesti kancelářemi, včetně kanceláře odhadce. Podle uvedené zvláštní smlouvy bylo úkolem kanceláře odhadce provést ocenění Banco Popular před případným řešením krize, jakož i ocenění rozdílu v zacházení podle čl. 20 odst. 16 až 18 nařízení č. 806/2014 po případném řešení krize.

5        Dne 5. června 2017 přijal SRB první ocenění podle čl. 20 odst. 5 písm. a) nařízení č. 806/2014, jehož cílem bylo poskytnout informace umožňující určit, zda byly splněny podmínky pro zahájení postupu řešení krize, které jsou stanoveny v čl. 18 odst. 1 nařízení č. 806/2014.

6        Dne 6. června 2017 předala kancelář odhadce SRB druhé ocenění (dále jen „ocenění 2“) vypracované na základě čl. 20 odst. 10 nařízení č. 806/2014. Cílem ocenění 2 bylo posoudit hodnotu aktiv a závazků Banco Popular, poskytnout posouzení toho, jak by bylo zacházeno s akcionáři a věřiteli, pokud by Banco Popular vstoupila do běžného úpadkového řízení, jakož i poskytnout informace umožňující přijmout rozhodnutí týkající se akcií a nástrojů účasti, které mají být převedeny, a umožňující SRB určit obchodní podmínky pro účely nástroje převodu činnosti.

7        V programu řešení krize se SRB, jenž měl za to, že podmínky stanovené v čl. 18 odst. 1 nařízení č. 806/2014 byly splněny, rozhodl uplatnit na Banco Popular postup řešení krize. SRB rozhodl o odpisu a konverzi kapitálových nástrojů Banco Popular na základě článku 21 nařízení č. 806/2014 a o použití nástroje převodu činnosti podle článku 24 nařízení č. 806/2014 prostřednictvím převodu akcií na nabyvatele.

8        SRB se rozhodl zrušit 100 % akcií Banco Popular, konvertovat a odepsat celou jistinu nástrojů vedlejšího kapitálu tier 1 vydaných Banco Popular a konvertovat celou jistinu nástrojů kapitálu tier 2 vydaných Banco Popular na „nové akcie II“. Na základě transparentního a otevřeného procesu prodeje uskutečněného španělským orgánem příslušným k řešení krize, Fondo de Reestructuración Ordenada Bancaria (FROB, Fond pro řádnou restrukturalizaci bank, Španělsko), byly „nové akcie II“ převedeny na Banco Santander SA za protiplnění spočívající v uhrazení kupní ceny ve výši jednoho eura. Následně se Banco Santander stala dne 28. září 2018 univerzální právní nástupkyní Banco Popular v důsledku fúze sloučením.

9        Dne 7. června 2017 přijala Evropská komise rozhodnutí (EU) 2017/1246, kterým se schvaluje program řešení krize pro Banco Popular (Úř. věst. 2017, L 178, s. 15).

10      Dne 14. června 2018 předala kancelář odhadce SRB ocenění rozdílu v zacházení podle čl. 20 odst. 16 až 18 nařízení č. 806/2014, které bylo provedeno s cílem určit, zda by se akcionářům a věřitelům dostalo lepšího zacházení, pokud by podnik, na který se vztahuje postup řešení krize, vstoupil do běžného úpadkového řízení (dále jen „ocenění 3“). Dne 31. července 2018 kancelář odhadce zaslala SRB dodatek k tomuto ocenění, v němž byly opraveny některé formální chyby.

11      Kancelář odhadce v ocenění 3 odhadovala zacházení, kterého by se dostalo dotčeným akcionářům a věřitelům, pokud by Banco Popular v okamžiku, v němž byl přijat programu řešení krize, vstoupila do běžného úpadkového řízení. Toto posouzení uvedená kancelář provedla v rámci scénáře likvidace za použití Ley 22/2003, Concursal (zákon 22/2003 o úpadku) ze dne 9. července 2003 (BOE č. 164, ze dne 10. července 2003, s. 26905).

12      Kancelář odhadce uvedla, že hypotetický scénář likvidace byl připraven na základě neauditovaných finančních informací ze dne 6. června 2017 nebo, pokud nebyly uvedené informace k dispozici, na základě finančních informací ze dne 31. května 2017. Měla za to, že zahájení běžného úpadkového řízení s Banco Popular ke dni 7. června 2017 by vedlo k neplánované likvidaci. Pro účely ocenění hodnoty realizace aktiv zohlednila kancelář odhadce tři různé časové scénáře likvidace, a sice scénáře v trvání 18 měsíců, tří let a sedmi let, přičemž každý z nich obsahoval jednu lepší a jednu horší hypotézu vývoje. Kancelář odhadce dospěla k závěru, že v žádné z těchto hypotéz by u dotčených akcionářů a podřízených věřitelů nebylo v běžném úpadkovém řízení možné očekávat jakékoli inkaso pohledávek, a tedy neexistoval rozdíl v zacházení ve srovnání se zacházením vyplývajícím z opatření k řešení krize.

13      Dne 6. srpna 2018 zveřejnil SRB na svých internetových stránkách své stanovisko ze dne 2. srpna 2018 o svém předběžném rozhodnutí týkajícím se toho, zda je třeba poskytnout odškodnění akcionářům a věřitelům, kterých se dotýkala opatření k řešení krize přijatá ve vztahu k Banco Popular, a o zahájení procesu zajištění práva být vyslechnut (SRB/EES/2018/132) (dále jen „předběžné rozhodnutí“), jakož i nedůvěrnou verzi ocenění 3. Dne 7. srpna 2018 bylo v Úředním věstníku Evropské unie zveřejněno sdělení týkající se stanoviska SRB (Úř. věst. 2018, C 277 I, s. 1).

14      V předběžném rozhodnutí měl SRB za to, že z ocenění 3 vyplývá, že neexistuje rozdíl mezi zacházením, jehož se skutečně dostalo dotčeným akcionářům a věřitelům z důvodu řešení krize Banco Popular, a zacházením, kterého by se jim dostalo, kdyby uvedená společnost ke dni řešení krize vstoupila do běžného úpadkového řízení. SRB předběžně rozhodl, že není povinen vyplatit dotčeným akcionářům a věřitelům odškodnění podle čl. 76 odst. 1 písm. e) nařízení č. 806/2014.

15      Aby mohl SRB přijmout konečné rozhodnutí o tom, zda je či není třeba přiznat dotčeným akcionářům a věřitelům odškodnění, vyzval je, aby v souladu s čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) vyjádřili, zda mají v souvislosti s předběžným rozhodnutím zájem uplatnit své právo být vyslechnut.

16      SRB uvedl, že proces zajištění práva být vyslechnut bude probíhat ve dvou fázích.

17      V první fázi, kterou byla fáze registrace, byli dotčení akcionáři a věřitelé vyzváni, aby do 14. září 2018 vyjádřili svůj zájem na uplatnění svého práva být vyslechnut prostřednictvím on-line formuláře k registraci. SRB měl dále ověřit, zda každá strana, která vyjádřila svůj zájem, měla skutečně postavení dotčeného akcionáře nebo věřitele. Dotčení akcionáři a věřitelé museli předložit důkaz o své totožnosti a důkaz o tom, že ke dni 6. června 2017 drželi jeden nebo více kapitálových nástrojů Banco Popular, které byly odepsány nebo konvertovány a převedeny v souvislosti s řešením krize.

18      Ve druhé fázi mohli dotčení akcionáři a věřitelé, kteří vyjádřili zájem na uplatnění svého práva být vyslechnut v první fázi a jejichž postavení SRB ověřil, předložit své připomínky k předběžnému rozhodnutí, k němuž bylo připojeno ocenění 3.

19      Dne 16. října 2018 oznámil SRB, že způsobilí akcionáři a věřitelé budou vyzváni, aby se od 6. listopadu 2018 k předběžnému rozhodnutí písemně vyjádřili. Dne 6. listopadu 2018 zaslal SRB způsobilým akcionářům a věřitelům jediný osobní link, který jim umožňoval přístup k formuláři na internetu, prostřednictvím kterého měli možnost předložit do 26. listopadu 2018 své připomínky k předběžnému rozhodnutí, jakož i k nedůvěrnému znění ocenění 3.

20      Po skončení fáze konzultace posoudil SRB příslušné připomínky dotčených akcionářů a věřitelů k předběžnému rozhodnutí. SRB požádal kancelář odhadce, aby mu poskytla dokument obsahující její hodnocení relevantních připomínek k ocenění 3 a přezkoumala, zda ve světle těchto připomínek zůstává ocenění 3 i nadále platné.

21      Dne 18. prosince 2019 poskytla kancelář odhadce SRB své hodnocení nazvané „Objasňující dokument k ocenění rozdílu v zacházení“ (dále jen „objasňující dokument“). Kancelář odhadce v uvedeném dokumentu potvrdila, že strategie a různé hypotetické scénáře likvidace, které jsou podrobně popsány v ocenění 3, jakož i uplatněné metodiky a provedené analýzy zůstávají i nadále v platnosti.

22      Dne 17. března 2020 přijal SRB napadené rozhodnutí. Dne 20. března 2020 byla k uvedenému rozhodnutí zveřejněna tisková zpráva v Úředním věstníku Evropské unie (Úř. věst. 2020, C 91, s. 2).

23      V napadeném rozhodnutí měl SRB za to, že kancelář odhadce je nezávislá v souladu s požadavky stanovenými v čl. 20 odst. 1 nařízení č. 806/2014 a v kapitole IV nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/1075 ze dne 23. března 2016, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, pokud jde o regulační technické normy upřesňující obsah ozdravných plánů, plánů řešení krize a skupinových plánů řešení krize, minimální kritéria, která má příslušný orgán posoudit v souvislosti s ozdravnými plány a skupinovými ozdravnými plány, podmínky vnitroskupinové finanční podpory, požadavky na nezávislé odhadce, smluvní uznání pravomoci k odpisu a konverzi, postupy a obsah požadavků na oznamování a oznámení o pozastavení, jakož i běžné fungování kolegií k řešení krize (Úř. věst. 2016, L 184, s. 1).

24      V oddíle 5 napadeného rozhodnutí, nadepsaném „Ocenění 3“, shrnul SRB obsah ocenění 3 a měl za to, že je v souladu s použitelným právním rámcem a je dostatečně odůvodněné a úplné na to, aby mohlo být základem pro rozhodnutí přijímané podle čl. 76 odst. 1 písm. e) nařízení č. 806/2014. Měl za to, že ocenění 3 vyhodnotilo nezbytné prvky stanovené v čl. 20 odst. 17 nařízení č. 806/2014 a v nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/344 ze dne 14. listopadu 2017, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, pokud jde o regulační technické normy upřesňující kritéria týkající se metodiky oceňování rozdílu v zacházení v rámci řešení krize (Úř. věst. 2018, L 67, s. 3).

25      V oddíle 6 napadeného rozhodnutí SRB uvedl „připomínky předané dotčenými akcionáři a věřiteli, jakož i jejich hodnocení“. V oddíle 6.1 napadeného rozhodnutí, nadepsaném „posouzení relevance“, SRB vysvětlil, že některé z těchto připomínek, které se netýkaly jeho předběžného rozhodnutí ani ocenění 3, nejsou relevantní v rozsahu, v němž nespadají do procesu zajištění práva být vyslechnut. V oddíle 6.2 napadeného rozhodnutí SRB provedl „přezkum relevantních připomínek“ předložených dotčenými akcionáři a věřiteli, které se týkaly nezávislosti kanceláře odhadce a obsahu ocenění 3, seskupených podle témat.

26      SRB dospěl k závěru, že z ocenění 3 ve spojení s objasňujícím dokumentem a závěry uvedenými v oddíle 6.2 napadeného rozhodnutí vyplývá, že neexistuje rozdíl mezi zacházením, kterého se skutečně dostalo dotčeným akcionářům a věřitelům, a zacházením, kterého by se jim dostalo, kdyby Banco Popular v okamžiku řešení krize vstoupila do běžného úpadkového řízení.

27      V důsledku toho SRB rozhodl:

„Článek 1

Oceňování

S cílem určit, zda má být akcionářům a věřitelům dotčeným opatřeními k řešení krize, jež byla přijata vůči Banco Popular […], přiznáno odškodnění, se ocenění rozdílu v zacházení v rámci řešení krize podle čl. 20 odst. 16 nařízení č. 806/2014 stanovuje v souladu s přílohou I tohoto rozhodnutí ve spojení s objasňujícím dokumentem […] uvedeným v příloze II tohoto rozhodnutí.

Článek 2

Odškodnění

Akcionáři a věřitelé dotčení opatřeními k řešení krize, jež byla přijata vůči Banco Popular […], nemají nárok, aby jim bylo podle čl. 76 odst. 1 písm. e) nařízení č. 806/2014 vyplaceno odškodnění z Jednotného fondu pro řešení krizí.

Článek 3

Určení

Toto rozhodnutí je určeno FROB jakožto vnitrostátnímu orgánu příslušnému k řešení krize ve smyslu čl. 3 odst. 1 bodu 3 nařízení č. 806/2014.“

 Návrhová žádání účastníků řízení

28      Žalobci navrhují, aby Tribunál:

–        napadené rozhodnutí zrušil;

–        uložil SRB a Španělskému království náhradu nákladů řízení.

29      SRB navrhuje, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl;

–        uložil žalobcům náhradu nákladů řízení.

30      Ve věci T‑302/20 vedlejší účastnice, společnost Aeris Invest Sàrl, navrhuje, aby Tribunál:

–        vyhověl žalobě;

–        uložil SRB náhradu nákladů řízení.

31      Španělské království navrhuje, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl;

–        uložil žalobcům náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

32      Na podporu svých žalob uplatňují žalobci pět žalobních důvodů. První žalobní důvod vychází z porušení čl. 15 odst. 1 písm. g) nařízení č. 806/2014. Druhý žalobní důvod vychází z porušení čl. 20 odst. 16 nařízení č. 806/2014. Třetí žalobní důvod vychází z porušení práva být vyslechnut, které je zakotveno v čl. 41 odst. 2 Listiny. Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení práva na účinnou právní ochranu, které je zakotveno v článku 47 Listiny. Pátý žalobní důvod vychází z porušení práva na vlastnictví, které je zakotveno v článku 17 a čl. 52 odst. 1 Listiny, jakož i v článku 1 protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“).

33      Předně je třeba připomenout, že v judikatuře je vymezen rozsah přezkumu prováděného Tribunálem jak v situacích, v nichž je napadený akt založen na posouzení velmi složitých vědeckých a technických skutečností, tak stran komplexního ekonomického posouzení.

34      Zaprvé v situacích, kdy orgány Evropské unie disponují širokou posuzovací pravomocí, zejména ohledně posouzení velmi složitých vědeckých a technických skutečností pro určení povahy a rozsahu přijímaných opatření, musí být přezkum prováděný soudem Unie omezen na přezkum toho, zda výkon takové pravomoci není postižen zjevným pochybením nebo zneužitím pravomoci nebo zda tyto orgány zjevně nepřekročily meze své posuzovací pravomoci. V takovém kontextu totiž soud Unie svým posouzením vědeckých a technických skutečností nemůže nahradit posouzení orgánů, kterým Smlouva o FEU jako jediným svěřila tuto úlohu [viz rozsudky ze dne 21. července 2011, Etimine, C‑15/10, EU:C:2011:504, bod 60 a citovaná judikatura, a ze dne 1. června 2022, Algebris (UK) a Anchorage Capital Group v. Komise, T‑570/17, EU:T:2022:314, bod 105 a citovaná judikatura].

35      Zadruhé přezkum komplexních ekonomických posouzení unijních orgánů, jejž provádějí unijní soudy, je přezkumem omezeným, jenž se nutně omezuje na prověření, že byla dodržena procesní pravidla a pravidla týkající se odůvodnění, jakož i na přezkum věcné správnosti skutkových zjištění a neexistence zjevně nesprávného posouzení a zneužití pravomoci. Unijnímu soudu tudíž v rámci tohoto přezkumu rovněž nepřísluší nahradit hospodářské posouzení příslušného unijního orgánu vlastním posouzením [viz rozsudky ze dne 2. září 2010, Komise v. Scott, C‑290/07 P, EU:C:2010:480, bod 66 a citovaná judikatura, a ze dne 1. června 2022, Algebris (UK) a Anchorage Capital Group v. Komise, T‑570/17, EU:T:2022:314, bod 106 a citovaná judikatura].

36      Vzhledem k tomu, že rozhodnutí SRB, jejichž cílem je určit, zda má být akcionářům a věřitelům dotčeným opatřeními k řešení krize, jež byla přijata vůči určitému subjektu, přiznáno odškodnění, jsou založena na velmi složitých ekonomických a technických posouzeních, je třeba se domnívat, že na přezkum, který má soud vykonat, se použijí zásady vyplývající z judikatury uvedené v bodech 35 a 36 výše.

37      Přestože je SRB přiznána posuzovací pravomoc v ekonomické a technické oblasti, neznamená to, že by unijní soud nesměl přezkoumat způsob, jakým SRB vykládal údaje ekonomické povahy, na nichž se zakládá jeho rozhodnutí. Jak totiž rozhodl Soudní dvůr, i v případě komplexního posouzení musí unijní soud ověřit nejen věcnou správnost dovolávaných důkazních materiálů, jejich věrohodnost a soudržnost, ale musí rovněž přezkoumat, zda tyto skutečnosti představují veškeré relevantní údaje, jež musí být při posuzování komplexní situace vzaty v úvahu, a zda o ně lze opřít závěry, které z nich byly vyvozeny [viz rozsudky ze dne 11. listopadu 2021, Autostrada Wielkopolska v. Komise a Polsko, C‑933/19 P, EU:C:2021:905, bod 117 a citovaná judikatura, a ze dne 1. června 2022, Algebris (UK) a Anchorage Capital Group v. Komise, T‑570/17, EU:T:2022:314, bod 108 a citovaná judikatura].

38      Proto, aby bylo prokázáno, že se SRB dopustil zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, které může odůvodnit zrušení napadeného rozhodnutí, musí být důkazy předložené žalobci dostatečné k tomu, aby zbavily hodnověrnosti posouzení skutkového stavu uvedená v napadeném rozhodnutí [obdobně viz rozsudky ze dne 7. května 2020, BTB Holding Investments a Duferco Participations Holding v. Komise, C‑148/19 P, EU:C:2020:354, bod 72, a ze dne 1. června 2022, Algebris (UK) a Anchorage Capital Group v. Komise, T‑570/17, EU:T:2022:314, bod 109 a citovaná judikatura].

39      V důsledku toho musí být žalobní důvod, který vychází ze zjevně nesprávného posouzení, zamítnut, jestliže zpochybněné posouzení může navzdory důkazům předloženým žalobcem být stále přijato jako pravdivé nebo platné (viz rozsudky ze dne 27. září 2018, Spiegel-Verlag Rudolf Augstein a Sauga v. ECB, T‑116/17, nezveřejněný, EU:T:2018:614, bod 39 a citovaná judikatura, a ze dne 25. listopadu 2020, BMC v. Společný podnik Clean Sky 2, T‑71/19, nezveřejněný, EU:T:2020:567, bod 76 a citovaná judikatura).

40      Z ustálené judikatury mimoto vyplývá, že v případech, kdy jsou orgány nadány takovou posuzovací pravomocí, má dodržení záruk přiznaných právním řádem Unie ve správních řízeních o to větší význam. K těmto zárukám přiznaným unijním právním řádem ve správních řízeních patří zejména zásada řádné správy zakotvená v čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny, ke které se váže povinnost příslušného orgánu pečlivě a nestranně přezkoumat všechny relevantní skutečnosti projednávaného případu. Pouze takto může unijní soud ověřit, zda byly splněny skutkové a právní okolnosti, na nichž závisí výkon posuzovací pravomoci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. listopadu 1991, Technische Universität München, C‑269/90, EU:C:1991:438, bod 14).

 K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 15 odst. 1 písm. g) nařízení č. 806/2014

41      Žalobci tvrdí, že jejich znalecký posudek přiložený k žalobám ukazuje, že ocenění 3 vychází z nepřesných předpokladů a používá kritéria, která nejsou vhodná pro ocenění Banco Popular. Uvádějí, že analýza obsažená v uvedeném znaleckém posudku odůvodňuje 19 výtek vůči ocenění 3, které jsou uvedeny v žalobách.

42      Žalobci tvrdí, že znalecký posudek, který je uveden v příloze k žalobám a opírá se o vlastní ocenění, prokázal, že základní kapitál Banco Popular činil ke dni řešení krize přibližně 5,974 miliardy eur, a že by se jim tedy dostalo v rámci běžného úpadkového řízení lepšího zacházení než v rámci řešení krize.

43      SRB tvrdí, že tento žalobní důvod je nepřípustný, neboť žalobci poukazují na 19 chyb v ocenění 3 v podobě 19 výtek o jedné větě, které představují velmi obecná tvrzení, jež nejsou sama o sobě srozumitelná a lze je pochopit pouze na základě znaleckého posudku přiloženého k žalobám. Žaloby podle SRB neobsahují ani argumenty ani skutečnosti na podporu těchto tvrzení.

44      Podle článku 21 statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 76 písm. d) jednacího řádu Tribunálu musí všechny žaloby obsahovat předmět sporu a stručný popis dovolávaných žalobních důvodů. Tento popis musí být dostatečně jasný a přesný, aby umožnil žalovanému připravit si svou obhajobu a Tribunálu o žalobě rozhodnout případně bez dalších podpůrných informací.

45      Podle ustálené judikatury je pro to, aby byla žaloba přípustná, nezbytné, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založena, vyplývaly, přinejmenším stručně, ale uceleně a srozumitelně, z textu samotné žaloby. Ačkoliv obsah žaloby lze podpořit a doplnit v konkrétních bodech odkazy na určité výňatky z písemností, které tvoří její přílohu, obecný odkaz na ostatní písemnosti, byť přiložené k žalobě, nemůže zhojit neexistenci základních prvků právní argumentace, jež podle výše připomenutých ustanovení musí být uvedeny v žalobě. Tribunálu mimoto nepřísluší, aby v přílohách vyhledával a zjišťoval žalobní důvody a argumenty, které by mohl považovat za důvody a argumenty tvořící základ žaloby, jelikož přílohy mají pouze důkazní a pomocnou funkci [viz rozsudky ze dne 3. března 2022, WV v. ESVČ, C‑162/20 P, EU:C:2022:153, body 68 a 70 a citovaná judikatura, a ze dne 1. června 2022, Algebris (UK) a Anchorage Capital Group v. Komise, T‑570/17, EU:T:2022:314, bod 299 a citovaná judikatura].

46      Je třeba poukázat na to, že jak uvedl SRB, žalobci se omezují na 19 velmi obecných tvrzení, jež se týkají určitých posouzení, která v ocenění 3 provedla kancelář odhadce. Prvních šest tvrzení se týká scénáře likvidace Banco Popular a ostatní se týkají posouzení různých kategorií aktiv provedeného v ocenění 3.

47      Žalobci pouze uvádějí, že tato tvrzení jsou odůvodněna analýzou uvedenou ve znaleckém posudku přiloženém k žalobám. Obecně tedy odkazují na znalecký posudek připojený k žalobám, který má 87 stran a obsahuje 76 stran příloh a nijak neodkazují na konkrétní části znaleckého posudku, o něž se opírá každé z těchto 19 tvrzení.

48      Totéž platí pro závěr žalobců, podle kterého z jejich znaleckého posudku vyplývá, že by se jim dostalo lepšího zacházení v běžném úpadkovém řízení než v rámci řešení krize.

49      V souladu s judikaturou citovanou v bodě 46 výše přitom Tribunálu nepřísluší, aby v uvedeném znaleckém posudku vyhledával důkazy odůvodňující všechna tato jednotlivá tvrzení. Je tedy třeba uvést, že Tribunál na základě formulace posuzovaného žalobního důvodu nemůže rozhodnout bez dalších podpůrných informací, a pokud by tyto přílohy mohly sloužit k podrobnému prokázání tvrzení, které nebylo dostatečně jasně a přesně uvedeno v žalobách, odporovalo by to ryze důkazní a pomocné funkci uvedených příloh. Argumentaci, která obecně odkazuje na znalecký posudek uvedený v příloze žalob, je tudíž třeba odmítnout jako nepřípustnou.

50      Z toho vyplývá, že Tribunál není s to na základě obsahu žalob přesně určit argumenty, které by mohl považovat za základ tohoto žalobního důvodu.

51      Z toho vyplývá, že v rozporu s pravidlem stanoveným v čl. 76 písm. d) jednacího řádu je tento žalobní důvod pouze uveden, aniž je podpořen argumentací, a musí být odmítnut jako nepřípustný.

52      Mimoto je třeba dodat, že tento závěr nepředjímá přípustnost znaleckého posudku přiloženého k žalobám ani argumenty vznesené žalobci v ostatních žalobních důvodech, které jsou na tomto posudku založeny a jsou dostatečně podložené.

 Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 20 odst. 16 nařízení č. 806/2014

53      Žalobci tvrdí, že SRB porušil dvě podmínky stanovené v čl. 20 odst. 16 nařízení č. 806/2014.

54      V článku 20 odst. 16 nařízení č. 806/2014 je stanoveno:

„Aby se vyhodnotilo, zda by se akcionářům a věřitelům dostalo lepšího zacházení, pokud by instituce v režimu řešení krize vstoupila do běžného úpadkového řízení, zajistí [SRB], aby po provedení jednoho nebo více opatření k řešení krize bylo co nejdříve provedeno ocenění nezávislou osobou uvedenou v odstavci 1.“

55      V první části žalobci tvrdí, že v napadeném rozhodnutí nebylo určeno, zda by se bývalým akcionářům společnosti Banco Popular dostalo v běžném úpadkovém řízení lepšího zacházení, neboť běžné úpadkové řízení bylo postaveno na roveň likvidaci. Ve druhé části tvrdí, že ocenění 3 nebylo provedeno nezávislou osobou.

 K první části, týkající se určení hypotetického srovnávacího scénáře

56      Žalobci zpochybňují hypotetický srovnávací scénář použitý v ocenění 3 za účelem stanovení zacházení, jehož by se dostalo dotčeným akcionářům a věřitelům, pokud by společnost Banco Popular vstoupila do běžného úpadkového řízení, a sice scénář likvidace. V rámci první výtky žalobci tvrdí, že použitelné právní předpisy upřednostňují před likvidací jiné řešení. Žalobci ve své druhé výtce, kterou vznáší podpůrně, tvrdí, že za předpokladu, že by se použil scénář likvidace, španělské právní předpisy neukládají povinnost převodu aktiv jednotlivě nebo podle portfolií.

–       K první výtce, směřující ke zpochybnění použití scénáře likvidace

57      Žalobci, podporovaní společností Aeris Invest, tvrdí, že se SRB dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že hypotetické zacházení v rámci běžného úpadkového řízení vyžaduje zohlednění scénáře likvidace. Domnívají se, že podle španělských právních předpisů je vyrovnání prioritním výsledkem úpadkového řízení.

58      Žalobci tvrdí, že vyrovnání je ve španělských právních předpisech podporováno řadou opatření směřujících k dosažení uspokojení věřitelů prostřednictvím dohody obsažené v právním narovnání. Mají za to, že SRB vyložil tuto právní úpravu tak, aby to bylo co nejpříznivější pro jeho vlastní zájmy, neboť ocenění Banco Popular v rámci scénáře likvidace je nižší než ocenění, kterého by bylo dosaženo v rámci vyrovnání.

59      SRB v napadeném rozhodnutí uvedl, že podle čl. 15 odst. 1 písm. g) nařízení č. 806/2014 musí ocenění 3 určit, zda bylo s dotčenými akcionáři a věřiteli zacházeno v rámci řešení krize méně příznivě, než by s nimi bylo zacházeno, kdyby Banco Popular byla „likvidována v běžném úpadkovém řízení“. SRB, stejně jako kancelář odhadce v objasňujícím dokumentu (bod 5.1.5), uvedl, že Ley 11/2015 de recuperación y resolución de entidades de crédito y empresas de servicios de inversión (zákon 11/2015 o ozdravných postupech a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků) ze dne 18. června 2015 (BOE č. 146 ze dne 19. června 2015, s. 50797), kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. 2014, L 173, s. 190), konkrétně stanoví, že se ocenění rozdílu v zacházení provede za předpokladu, že subjekt vstoupil do likvidačního řízení.

60      Zaprvé, pokud jde o relevantní ustanovení nařízení č. 806/2014, je třeba připomenout, že cílem ocenění stanoveného v čl. 20 odst. 16 uvedeného nařízení je určit, zda by se akcionářům a věřitelům dostalo lepšího zacházení, pokud by instituce podrobená režimu řešení krize vstoupila do běžného úpadkového řízení.

61      Podle čl. 20 odst. 17 nařízení č. 806/2014 stanoví ocenění uvedené v odstavci 16 téhož článku, zda existuje rozdíl, mezi skutečným zacházením, kterého se akcionářům a věřitelům dostalo v rámci řešení krize, a zacházením, jehož by se jim dostalo, kdyby subjekt v okamžiku přijetí rozhodnutí o opatření k řešení krize vstoupil do běžného úpadkového řízení.

62      Toto ocenění slouží k tomu, aby byla uplatněna zásada, podle níž se žádnému věřiteli nemá dostat horšího zacházení, jež je zakotvena v čl. 15 odst. 1 písm. g) nařízení č. 806/2014, v němž se stanoví, že „žádnému věřiteli nevzniknou větší ztráty, než jaké by mu vznikly, pokud by subjekt uvedený v článku 2 byl likvidován v běžném úpadkovém řízení, v souladu se zárukami stanovenými v článku 29“.

63      V článku 76 odst. 1 písm. e) nařízení č. 806/2014 je podle této zásady uvedeno, že SRB může použít Jednotný fond pro řešení krizí k tomu, aby „vyplatil odškodnění akcionářům nebo věřitelům, pokud na základě ocenění podle čl. 20 odst. 5 utrpěli větší ztráty, než by utrpěli na základě ocenění podle čl. 20 odst. 16 při likvidaci v běžném úpadkovém řízení“.

64      Z výše uvedených ustanovení nařízení č. 806/2014 tedy jasně vyplývá, že odkaz, který je uveden v čl. 20 odst. 16 až 18 nařízení č. 806/2014, na zacházení, kterého by se dostalo akcionářům a věřitelům subjektu, kdyby tento subjekt vstoupil do běžného úpadkového řízení, odkazuje na hypotetické zacházení, jehož by se jim dostalo v případě likvidace subjektu.

65      Kromě toho podle čl. 4 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2018/344 spočívá metodika pro provedení ocenění zacházení, jehož by se dostalo akcionářům a věřitelům, ve vztahu k nimž byla provedena opatření k řešení krize, v případě, že by ke dni přijetí rozhodnutí o řešení krize vstoupil subjekt do běžného úpadkového řízení, pouze v určení diskontované výše očekávaných peněžních toků v běžném úpadkovém řízení. Cílem faktorů, které je třeba zohlednit pro posouzení těchto peněžních toků, které jsou uvedeny v čl. 4 odst. 4 a 5 nařízení v přenesené pravomoci 2018/344, je určit v rámci hypotetického převodu hodnotu aktiv podle toho, zda jsou obchodována na aktivním trhu, či nikoli. V článku 4 odst. 8 nařízení v přenesené pravomoci 2018/344 je rovněž stanoveno, že hypotetické výnosy plynoucí z ocenění jsou přiděleny akcionářům a věřitelům podle jejich úrovně priority na základě použitelného insolvenčního práva.

66      Z toho vyplývá, že metodika ocenění zacházení, kterého by se akcionářům a věřitelům dostalo v rámci hypotetického běžného úpadkového řízení, která je definována v nařízení v přenesené pravomoci 2018/344, odpovídá realizaci aktiv instituce, a tedy likvidaci, jak je vymezena v čl. 3 odst. 1 bodě 42 nařízení č. 806/2014.

67      Pokud jde o mechanismus odškodnění akcionářů a věřitelů subjektu, na nějž se vztahuje opatření k řešení krize, zavedený nařízením č. 806/2014, v bodě 62 odůvodnění tohoto nařízení je uvedeno:

„Zásah do majetkových práv by neměl být nepřiměřený. Dotčeným akcionářům a věřitelům by proto neměly vzniknout větší ztráty, než které by jim vznikly, pokud by v době přijetí rozhodnutí o řešení krize došlo k likvidaci subjektu. V případě částečného převodu aktiv instituce v režimu řešení krize na soukromého kupujícího nebo překlenovací instituci by zbývající část instituce v režimu řešení krize měla být likvidována v běžném úpadkovém řízení. V zájmu ochrany akcionářů a věřitelů subjektu během likvidačního řízení by tito akcionáři a věřitelé měli mít nárok obdržet úhradu svých pohledávek, která by neměla být nižší než odhad toho, co by získali zpět, pokud by byl likvidován celý subjekt v běžném úpadkovém řízení.“

68      Podle čl. 20 odst. 18 písm. a) a b) nařízení č. 806/2014 vychází ocenění rozdílu v zacházení podle čl. 20 odst. 16 téhož nařízení z předpokladu, že by instituce v režimu řešení krize, ve vztahu k níž bylo provedeno jedno nebo více opatření k řešení krize, vstoupila do běžného úpadkového řízení v okamžiku přijetí rozhodnutí o opatřeních k řešení krize, a z předpokladu, že nebyla provedena opatření k řešení krize.

69      Je třeba rovněž připomenout, že přijetí opatření k řešení krize ve vztahu k danému subjektu předpokládá, že jsou splněny podmínky stanovené v čl. 18 odst. 1 nařízení č. 806/2014, a sice že subjekt je v selhání nebo je jeho selhání pravděpodobné, že neexistují jiná opatření soukromého sektoru nebo obezřetnostní opatření, která by mohla zabránit v přiměřené lhůtě jeho selhání, a že opatření k řešení krize je nezbytné ve veřejném zájmu. Podle čl. 18 odst. 5 nařízení č. 806/2014 se opatření k řešení krize považují za opatření ve veřejném zájmu, pokud jsou ve vztahu k dosažení jednoho nebo více účelů řešení krize přiměřená, kdežto likvidací subjektu v běžném úpadkovém řízení by jich ve stejné míře dosaženo nebylo.

70      Opatření k řešení krize tak představuje alternativu k likvidaci subjektu, pokud to vyžaduje veřejný zájem.

71      Podle čl. 76 odst. 1 písm. e) nařízení č. 806/2014, jehož cílem je uplatnit zásadu uvedenou v čl. 15 odst. 1 písm. g) téhož nařízení, mají akcionáři a věřitelé při řešení krize nárok na uspokojení nebo odškodnění svých pohledávek, které není nižší než odhadovaná částka, kterou by získali zpět, kdyby celá dotčená instituce nebo podnik byly likvidovány v běžném úpadkovém řízení [obdobně viz rozsudek ze dne 5. května 2022, Banco Santander (Řešení bankovní krize Banco Popular), C‑410/20, EU:C:2022:351, bod 48].

72      Z toho vyplývá, že při stanovení rozdílu v zacházení se srovnání týká skutečného zacházení, jehož se dostalo dotčeným akcionářům a věřitelům v důsledku řešení krize, a posouzení jejich situace za předpokladu, že by opatření k řešení krize nebylo přijato, tedy za předpokladu likvidace subjektu.

73      Zadruhé, pokud jde o použitelné vnitrostátní právní předpisy, srovnání se zacházením, kterého by se dostalo dotčeným akcionářům a věřitelům, pokud by instituce vstoupila do běžného úpadkového řízení, odkazuje na vnitrostátní řízení, které by se na instituci vztahovalo, kdyby se na ni nevztahovalo opatření k řešení krize.

74      V tomto ohledu je v čl. 4 odst. 3 nařízení v přenesené pravomoci 2018/344 stanoveno:

„Při stanovení diskontované částky očekávaných peněžních toků v běžném úpadkovém řízení odhadce zohlední:

a)      použitelné insolvenční právo a zvyklosti v příslušné jurisdikci, jež mohou ovlivňovat faktory, jako jsou očekávaná lhůta pro prodej nebo míry výtěžnosti;

[…]“

75      Společnost Aeris Invest tedy nemůže platně tvrdit, že španělské právo nebylo použitelné, pokud jde o určení hypotetického srovnávacího scénáře pro Banco Popular.

76      Jak přitom uvádí Španělské království, španělský zákonodárce při úpravě posouzení rozdílu v zacházení nezamýšlel jiný případ, než je likvidace v běžném úpadkovém řízení.

77      V tomto ohledu Real Decreto 1012/2015 por el que se desarrolla la Ley 11/2015, y por el que se modifica el Real Decreto 2606/1996, de 20 de diciembre, sobre fondos de garantía de depósitos de entidades de crédito (královské nařízení 1012/2015, kterým se provádí zákon 11/2015 a kterým se mění královské nařízení 2606/1996 ze dne 20. prosince 1996 o fondech pojištění vkladů úvěrových institucí) ze dne 6. listopadu 2015 (BOE č. 267, ze dne 7. listopadu 2015, s. 105911), kterým se provádí směrnice 2014/59, obsahuje zvláštní ustanovení pro posouzení rozdílu v zacházení.

78      V článku 10 odst. 2 královského nařízení 1012/2015 je stanoveno, že ocenění musí určit, jaké zacházení by se akcionářům a věřitelům dostalo, kdyby subjekt, na který se vztahovalo řešení krize, vstoupil v okamžiku přijetí rozhodnutí o řešení krize do úpadkového řízení.

79      V tomto ohledu je v čl. 10 odst. 3 písm. a) královského nařízení 1012/2015 stanoveno, že ocenění vychází z předpokladu, že subjekt, na nějž byla uplatněna opatření k řešení krize, by ke dni přijetí rozhodnutí o řešení krize byl likvidován v úpadkovém řízení.

80      V rámci posouzení rozdílu v zacházení v návaznosti na řešení krize, o němž rozhodl FROB, španělské právo stanoví, že hypotetický srovnávací scénář je scénářem likvidace subjektu, který zohledňuje ustanovení zákona 22/2003 týkající se likvidace.

81      V tomto ohledu, jak uvádí Španělské království, pojem „likvidace“ uvedený v článcích 148 a 149 zákona 22/2003 spočívá v realizaci majetku a práv podniku v úpadku za účelem uspokojení věřitelů tím, co bylo získáno, a odpovídá definici uvedené v čl. 3 odst. 1 bodě 42 nařízení č. 806/2014.

82      Kromě toho je článek 100 zákona 22/2003, který se týká vyrovnání, obsažen v hlavě V uvedeného zákona, nadepsané „Fáze likvidace nebo vyrovnání“. Z toho vyplývá, že zákon 22/2003, který je obecným zákonem o úpadku, stanoví, že vyrovnání s věřiteli je alternativním řešením k likvidaci na konci společné fáze úpadkového řízení. V tomto ohledu žalobci připouštějí, že podle ustanovení zákona 22/2003 jsou vyrovnání a likvidace dvěma řešeními, která se vzájemně vylučují.

83      Královské nařízení 1012/2015 tedy tím, že výslovně stanovilo, že při posuzování rozdílu v zacházení musí být zohledněn předpoklad, podle něhož subjekt vstoupil do fáze likvidace, vyloučilo možnost použití alternativního řešení spočívajícího ve vyrovnání s věřiteli.

84      Z toho vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobci, je v použitelných ustanoveních španělských právních předpisů stanoveno, že určení rozdílu v zacházení musí vycházet ze scénáře likvidace. Žalobci a společnost Aeris Invest tedy nesprávně tvrdí, že použitelný právní rámec umožňoval stanovit hypotetický srovnávací scénář zohledňující vyrovnání s věřiteli.

85      Tvrzení žalobců a společnosti Aeris Invest, že řešení v podobě vyrovnání s věřiteli by bylo v běžném úpadkovém řízení ve Španělsku zvýhodněno, tudíž není relevantní.

86      Z toho vyplývá, že žalobci a společnost Aeris Invest nesprávně tvrdí, že se SRB dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že hypotetické zacházení v rámci běžného úpadkového řízení vyžaduje zohlednění scénáře likvidace.

87      První výtku je proto třeba zamítnout.

–       Ke druhé výtce, směřující ke zpochybnění převodu aktiv jednotlivě nebo podle portfolií

88      Žalobci tvrdí, že i za předpokladu, že by bylo nutné uvažovat o scénáři likvidace, SRB údajně porušil použitelné právní předpisy tím, že uplatnění úpadkového řízení nutně neznamená prodej aktiv samostatně nebo podle portfolií, což byla metodika, kterou v ocenění 3 použila kancelář odhadce. Zákon 22/2003 upřednostňuje zachování a kontinuitu podniků, a tedy jejich převod jako celku nebo po produkčních jednotkách.

89      Žalobci a společnost Aeris Invest tvrdí, že Banco Popular mohla pokračovat v činnosti s ohledem na stav její likvidity a skutečnost, že by jí nebyla odebrána bankovní licence.

90      Žalobci odkazují na znalecký posudek připojený k žalobám, podle něhož by výsledek likvidace Banco Popular prodejem instituce jako celku nebo po produkčních jednotkách vedl k tomu, že její základní kapitál by byl vyšší než základní kapitál, který je uveden v ocenění 3, a z něhož dále vyplývá, že by se jim v běžném úpadkovém řízení dostalo lepšího zacházení, než jakého se jim dostalo v rámci řešení krize.

91      V projednávané věci je třeba připomenout, že za předpokladu, že by program řešení krize nebyl přijat, spočívala alternativa v likvidaci Banco Popular podle postupu běžného úpadkového řízení [rozsudek ze dne 1. června 2022, Algebris (UK) a Anchorage Capital Group v. Komise, T‑570/17, EU:T:2022:314, bod 421].

92      V tomto ohledu SRB v napadeném rozhodnutí uvedl, že v souladu s oceněním 3 by s ohledem na okolnosti projednávané věci, a zejména s ohledem na to, že Banco Popular nebyla schopna splácet své splatné dluhy, vedlo zahájení běžného úpadkového řízení v okamžiku zahájení řešení krize k likvidaci Banco Popular, která by znamenala zrychlenou realizaci aktiv bez minimální závazné ceny a vyplacení čistého výnosu z realizace věřitelům v souladu s posloupností stanovenou zákonem 22/2003.

93      Je třeba rovněž uvést, že argument žalobců, podle kterého by hypotetický srovnávací scénář s opatřením k řešení krize neznamenal, že je třeba uplatnit hypotézu likvidace Banco Popular, již byl vznesen některými dotčenými akcionáři a věřiteli během procesu zajištění práva být vyslechnut.

94      V napadeném rozhodnutí SRB uvedl, že uvedení akcionáři a věřitelé tvrdili, že by buď bylo možné nalézt řešení, jež by vzešlo ze soukromého sektoru, nebo že by hypotetický srovnávací scénář měl vycházet z prodeje Banco Popular jakožto podniku, jehož činnost zůstává zachována, neboť ke dni přijetí programu řešení krize byla uvedená banka na trhu stále činná. SRB zejména uvedl, že někteří dotčení akcionáři a věřitelé tvrdili, že věřitelé mohli uzavřít dohodu (vyrovnání), která by zabránila likvidaci Banco Popular. Jiní poznamenali, že španělské úpadkové řízení stanoví možnost předem stanovené platební neschopnosti, podle níž jsou životaschopná aktiva subjektu oddělena a prodána jakožto podnik, jehož činnost zůstává zachována. Tvrdili, že kancelář odhadce měla toto řešení vzít v potaz při určování strategie likvidace, neboť by umožnilo lépe zachovat franšízovou hodnotu Banco Popular.

95      SRB uvedl, že aniž jsou dotčeny požadavky stanovené v nařízení č. 806/2014 a v použitelném vnitrostátním právu, kancelář odhadce v objasňujícím dokumentu vysvětlila důvody, proč v případě Banco Popular nebylo možné uskutečnit prodej jakožto podniku, jehož činnost je zachována (prostřednictvím předem stanoveného úpadkového řízení nebo jinak), nebo provést vyrovnání. V tomto ohledu kancelář odhadce předně uvedla, že s ohledem na stav likvidity Banco Popular ke dni řešení krize a na posouzení, jež provedla Evropská centrální banka (dále jen „ECB“) a týkalo se selhání nebo pravděpodobného selhání Banco Popular, by nemohla být zachována činnost uvedené banky během období, v němž by byla vedena jednání, v jejichž důsledku by byla významně snížena její hodnota. SRB dodal, že dopis generálního ředitele Banco Popular ze dne 6. června 2017 podporuje závěr, že stav likvidity Banco Popular by jí neumožňoval pokračovat v její činnosti. Dále měla kancelář odhadce za to, že by Banco Popular byla odňata bankovní licence, neboť byly splněny podmínky pro její odnětí stanovené španělskými právními předpisy. Uvedl, že bankovní licence je nezbytná pro přijímání vkladů klientů, které byly zásadní pro zachování činnosti Banco Popular nebo pro její prodej jakožto podniku, jehož činnost je zachována.

96      SRB dodal, že kancelář odhadce v objasňujícím dokumentu zmínila, že zřízení „dobré banky“ a „špatné banky“ není stanoveno zákonem 22/2003 a jeho uskutečnění by každopádně vyžadovalo čas, který tehdy nebyl k dispozici.

97      SRB dospěl k závěru, že kancelář odhadce provedla odpovídající posouzení scénáře likvidace použitého v ocenění 3.

98      Žalobci a společnost Aeris Invest tvrdí, že hypotetický srovnávací scénář likvidace měl vycházet z předpokladu, že Banco Popular byla s to pokračovat ve své činnosti.

99      V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 20 odst. 17 a 18 nařízení č. 806/2014 musí být zacházení, jehož by se dostalo dotčeným akcionářům a věřitelům, kdyby Banco Popular vstoupila do běžného úpadkového řízení, určeno v okamžiku přijetí programu řešení krize.

100    Hypotetický srovnávací scénář likvidace uvedený v ocenění 3 tak měl být stanoven s ohledem na situaci Banco Popular ke dni řešení krize, tedy situaci selhání nebo pravděpodobného selhání.

101    Je třeba uvést, že SRB měl v programu řešení krize za to, že jsou splněny podmínky stanovené v čl. 18 odst. 1 nařízení č. 806/2014, a že Komise v rozhodnutí 2017/1246 tento program řešení krize schválila, neboť měla za to, že je v souladu s ustanoveními nařízení č. 806/2014. Ke dni přijetí programu k řešení krize tudíž zaprvé Banco Popular byla v selhání nebo její selhání bylo pravděpodobné, zadruhé neexistovala jiná opatření, která by mohla v přiměřené lhůtě zabránit selhání Banco Popular, a zatřetí ve veřejném zájmu bylo nezbytné přijmout opatření k řešení krize ve formě nástroje pro převod činností Banco Popular.

102    Je přitom třeba uvést, že argumenty žalobců a společnosti Aeris Invest, podle nichž měla kancelář odhadce zvážit scénář likvidace zohledňující hypotézu, podle níž by Banco Popular byla schopna pokračovat ve své činnosti, jsou v rozporu se skutkovými okolnostmi zjištěnými ke dni řešení krize, jakož i s rozhodnutím o uplatnění režimu řešení krize na Banco Popular.

103    Závěr, že Banco Popular byla ke dni řešení krize s to pokračovat ve své činnosti, by totiž měl za následek zpochybnění skutečnosti, že podmínky stanovené v čl. 18 odst. 1 nařízení č. 806/2014 byly ke dni přijetí programu řešení krize splněny, a znamenal by tedy zpochybnění legality uvedeného programu. V této souvislosti stačí uvést, že program řešení krize není předmětem projednávaných žalob.

104    Z toho vyplývá, že žalobci nemohou platně tvrdit, že se SRB dopustil zjevně nesprávného posouzení, když schválil posouzení kanceláře odhadce, podle kterého nebylo možné uplatnit hypotetický srovnávací scénář vycházející z předpokladu podniku, jehož činnost je zachována, neboť Banco Popular nebyla ke dni řešení krize schopna pokračovat ve svých činnostech.

105    Každopádně nemohou obstát argumenty žalobců a společnosti Aeris Invest, jejichž cílem je prokázat, že Banco Popular mohla ke dni řešení krize pokračovat ve svých činnostech s ohledem na stav její likvidity a skutečnost, že by jí nebyla odebrána bankovní licence.

106    Žalobci a společnost Aeris Invest zaprvé tvrdí, že vzhledem ke stavu své likvidity by Banco Popular mohla pokračovat ve své činnosti.

107    V tomto ohledu společnost Aeris Invest v první řadě tvrdí, že SRB porušil svou povinnost posoudit dostupné informace o nouzovém poskytnutí likvidity, které ECB povolila a které by Banco Popular umožnilo disponovat dostatečnou likviditou.

108    Je třeba připomenout, že podle čl. 20 odst. 18 nařízení č. 806/2014 ocenění 3 za účelem stanovení hypotetického srovnávacího scénáře vychází z předpokladu, že by Banco Popular vstoupila do běžného úpadkového řízení v okamžiku přijetí programu řešení krize a opatření k řešení krize by nebyla provedena, a nezohledňuje případné poskytnutí mimořádné veřejné finanční podpory.

109    Stačí přitom konstatovat, že ke dni přijetí programu řešení krize Španělská centrální banka neudělila ve prospěch Banco Popular nouzové poskytnutí likvidity povolené ECB, které zmínila společnost Aeris Invest. Toto nouzové poskytnutí likvidity tudíž nemohlo být zohledněno v ocenění 3 pro účely posouzení situace Banco Popular v rámci hypotézy, podle níž by k témuž datu vstoupila do běžného úpadkového řízení.

110    Žalobci a společnost Aeris Invest mají ve druhé řadě za to, že SRB na podporu tvrzení, že Banco Popular nemohla pokračovat ve své činnosti, nesprávně vycházel z posouzení ECB týkajícího se selhání nebo pravděpodobného selhání společnosti Banco Popular, neboť toto posouzení nemá závazné účinky a nestanoví, že by Banco Popular musela ukončit činnost.

111    Je třeba připomenout, že dne 6. června 2017, tedy v den před přijetím programu řešení krize, přijala ECB posouzení selhání nebo pravděpodobného selhání Banco Popular. V tomto posouzení ECB zohlednila zvláště značný odliv vkladů, rychlost, s jakou banka přišla o svou likviditu, a její neschopnost vytvořit likviditu novou, a poté dospěla k závěru, že existují objektivní skutečnosti nasvědčující tomu, že Banco Popular nebude v blízké budoucnosti pravděpodobně schopna splatit své splatné dluhy nebo jiné závazky. ECB z toho vyvodila, že se má za to, že Banco Popular je v selhání nebo je její selhání každopádně v blízké budoucnosti pravděpodobné, ve smyslu čl. 18 odst. 1 písm. a) a čl. 18 odst. 4 písm. c) nařízení č. 806/2014.

112    Postačí uvést, že závěr ECB o selhání nebo pravděpodobném selhání Banco Popular představuje skutečnost, kterou mohly kancelář odhadce a SRB zohlednit při posuzování situace Banco Popular ke dni řešení krize. Mimoto, jak uvedla kancelář odhadce v ocenění 3, toto zjištění bylo ostatně potvrzeno správní radou Banco Popular, která dne 6. června 2017 informovala ECB, že dospěla k závěru, že se banka nachází ve stavu pravděpodobného selhání.

113    Konečně kancelář odhadce ani SRB netvrdily, že by posouzení provedené ECB zavazovalo Banco Popular k ukončení její činnosti.

114    Společnost Aeris Invest ve třetí řadě tvrdí, že nedostatek likvidity v Banco Popular nebyl takový, aby vedl k likvidaci, neboť nebylo zahájeno žádné šetření z důvodu nedodržení obezřetnostních požadavků.

115    V tomto ohledu je třeba připomenout, že SRB v programu řešení krize konstatoval, že dne 12. května 2017 klesl požadavek na krytí likvidity (Liquidity Coverage Requirement, LCR) Banco Popular pod minimální prahovou hodnotu 80 % stanovenou v čl. 460 odst. 2 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. 2013, L 176, s. 1). Společnost Aeris Invest přitom tuto skutečnost nezpochybňuje.

116    Ke konstatování, že Banco Popular již nebyla schopna s ohledem na svou likviditu a skutečnost, že nemohla dostát svým závazkům ve stanovené lhůtě, ke dni řešení krize pokračovat ve své činnosti, navíc nebylo třeba, aby vnitrostátní orgány přijaly konkrétní opatření v reakci na nedodržení požadavků na krytí likvidity.

117    Tento argument je proto irelevantní.

118    Zadruhé žalobci a společnost Aeris Invest tvrdí, že Banco Popular by nebyla odebrána bankovní licence.

119    V tomto ohledu je třeba uvést, že kancelář odhadce v ocenění 3 a v objasňujícím dokumentu uvedla, že bankovní licence Banco Popular byla odňata na základě článku 8 Ley 10/2014 de ordenación, supervisión y solvencia de entidades de crédito (zákon 10/2014 o organizaci, dohledu a solventnosti úvěrových institucí) ze dne 26. června 2014 (BOE č. 156 ze dne 27. června 2014, s. 49412). V tomto ustanovení je mezi případy, za nichž může být odebráno povolení vydané úvěrové instituci, mimo jiné stanovena zaprvé skutečnost, že u uvedené úvěrové instituce dochází k ohrožení její schopnosti vyplatit peněžní prostředky, které jí svěřili vkladatelé, nebo uvedená instituce neposkytuje záruku, že může dostát svým závazkům vůči věřitelům, a zadruhé skutečnost, že bylo přijato soudní rozhodnutí o zahájení fáze likvidace úpadkového řízení. Kancelář odhadce uvedla, že i ve velmi nepravděpodobném případě, že by Španělská centrální banka nepřijala žádná opatření k odnětí bankovní licence Banco Popular, riziko odlivu vkladů a rozhodnutí SRB neuplatnit své pravomoci k řešení krize by vedoucí pracovníky Banco Popular nutily k tomu, aby podali návrh na nařízení likvidace, což by k takovému odnětí bankovní licence vedlo.

120    Stačí připomenout, že ke dni řešení krize měla ECB i správní rada Banco Popular za to, že Banco Popular je v selhání nebo je její selhání pravděpodobné, což podle čl. 18 odst. 4 písm. c) nařízení č. 806/2014 znamená, že Banco Popular nebyla schopna splácet své splatné dluhy nebo jiné závazky, nebo že existovaly objektivní skutečnosti podporující závěr, že tomu tak v blízké budoucnosti bude.

121    Žalobci se pouze omezují na tvrzení, že situace Banco Popular jí umožnila vypořádat se se splácením jejích dluhů, aniž předložili jakýkoli důkaz na podporu tohoto tvrzení. Kromě toho z důvodů uvedených v bodě 110 výše se společnost Aeris Invest nemůže opírat o nouzové poskytnutí likvidity povolené ECB, aby tvrdila, že společnost Banco Popular mohla dostát svým závazkům.

122    Z toho vyplývá, že žalobci ani společnost Aeris Invest nemohou platně tvrdit, že situace Banco Popular ke dni řešení krize neodpovídala prvnímu případu stanovenému v článku 8 zákona 10/2014, který je zmíněn v bodě 120 výše, a že se SRB dopustil zjevně nesprávného posouzení, když měl za to, že Banco Popular by byla odebrána bankovní licence.

123    Proto je třeba odmítnout jako irelevantní i argument společnosti Aeris Invest, podle kterého situace Banco Popular, jelikož ta podle španělského práva nevstoupila do fáze likvidace, neodpovídala druhému případu stanovenému v článku 8 zákona č. 10/2014, který se týká zahájení fáze likvidace.

124    Z toho vyplývá, že žalobci nemohou tvrdit, že kancelář odhadce měla provést ocenění Banco Popular za předpokladu prodeje instituce jako celku nebo po produkčních jednotkách, který znamená pokračování činnosti podniku.

125    Žalobci tudíž neprokázali, že by se kancelář odhadce dopustila pochybení, když použila metodiku založenou na scénáři likvidace a na prodeji aktiv jednotlivě nebo podle portfolií.

126    Žalobci dále tvrdí, že strategie „dobré banky/špatné banky“ byla v souladu s použitelnými vnitrostátními právními předpisy přípustná a podle znaleckého posudku přiloženého k žalobám byla nejlepší strategií pro uplatnění zásady, podle které se žádnému z věřitelů nedostane horšího zacházení. Žalobci uvádějí, že v tomto posudku vzal jejich znalec v potaz likvidaci banky po produkčních jednotkách podle obdobného scénáře, jako je oddělení aktiv prostřednictvím založení dvou nových společností, kdy na první z nich je převedena hlavní činnost s bankovní licencí, a na druhou z nich, jež se zabývá správou aktiv, jsou převedena neproduktivní aktiva. Likvidace společnosti po produkčních jednotkách podle žalobců znamená, že se provádí u podniku, jehož činnost zůstává zachována, s převodem bankovní licence, která by podle znaleckého posudku neměla být odňata, a umožnila by kratší likvidační období, a tedy snížení nákladů.

127    Stačí konstatovat, že tento argument, jakož i znalecký posudek připojený k žalobám v rozsahu, v němž obsahuje ocenění Banco Popular jakožto podniku, jehož činnost zůstává zachována, není relevantní, jelikož vychází z nesprávného předpokladu, podle kterého Banco Popular mohla pokračovat ve své činnosti.

128    Okolnost, že výsledek posouzení hodnoty aktiv Banco Popular v případě hypotetického běžného úpadkového řízení, který je uveden ve znaleckém posudku žalobkyň, je v rozporu s posouzeními uvedenými v ocenění 3, s výjimkou případu, kdy žalobci tvrdí, že tato posouzení nejsou věrohodná, je každopádně zpochybněním, které jde nad rámec omezeného přezkumu vykonávaného Tribunálem, jenž je stanoven v judikatuře uvedené v bodech 35 a 36 výše (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 25. listopadu 2020, BMC v. Společný podnik Clean Sky 2, T‑71/19, nezveřejněný, EU:T:2020:567, bod 78).

129    Znalecký posudek přiložený k žalobám totiž v rozsahu, v němž obsahuje ocenění Banco Popular, které je založeno na hypotéze, podle které je zachována činnost podniku, jež se odlišuje od hypotézy uplatněné v ocenění 3, nemůže zbavit věrohodnosti hypotézy, které v ocenění 3 uplatnila kancelář odhadce.

130    Z toho vyplývá, že druhá výtka musí být zamítnuta, a tudíž i první část.

 K druhé části, týkající se nezávislosti kanceláře odhadce

131    Žalobci ve svých žalobách tvrdí, že SRB porušil čl. 20 odst. 16 nařízení č. 806/2014, neboť dostatečně nezajistil nezávislost kanceláře odhadce. Tvrdí, že vzhledem k tomu, že kancelář odhadce byla pověřena provedením ocenění 2, je legitimní pochybovat o tom, že by se mohla v ocenění 3 odchýlit od kritérií a závěrů uvedených v ocenění 2, jež se týkají analýzy rozdílů v zacházení. Žalobci poukazují na to, že velká část ocenění 3 je ve shodě s oceněním 2.

132    Na jednání žalobci v odpovědi na otázky Tribunálu upřesnili rozsah své argumentace. Žalobci připustili, že ocenění 3 a simulace scénáře likvidace uvedená v ocenění 2 se opírají o odlišné údaje, nicméně uvedli, že závěr, k němuž dospěla kancelář odhadce, je tentýž, a sice že dotčení akcionáři a věřitelé nemají nárok na odškodnění. Žalobci uvedli, že v ocenění 3 použila kancelář odhadce stejnou metodiku jako v druhé části ocenění 2, jež obsahuje simulaci scénáře likvidace, a sice že provedla ocenění aktiv podle portfolií, a nikoli pro podnik, jehož činnost zůstává zachována. Měli za to, že Banco Popular by měla velmi vysokou hodnotu, pokud by byla oceněna jako podnik, jehož činnost je zachována.

133    Z vysvětlení poskytnutých žalobci na jednání tak vyplývá, že tvrdí, že lze pochybovat o nezávislosti kanceláře odhadce, neboť uvedená kancelář v ocenění 3 posuzovala aktiva Banco Popular podle stejné metody, jež byla použita při simulaci scénáře likvidace uvedeného v ocenění 2, a sice podle hypotetického srovnávacího scénáře likvidace.

134    Z analýzy první části přitom vyplývá, že s ohledem na použitelná ustanovení a situaci Banco Popular ke dni řešení krize bylo možné provést posouzení zacházení, kterého by se dostalo dotčeným akcionářům a věřitelům, pokud by Banco Popular vstoupila do běžného úpadkového řízení, pouze na základě scénáře likvidace a že nebylo možné provést její ocenění jakožto podniku, jehož činnost zůstává zachována.

135    Z toho vyplývá, že jakýkoli jiný odhadce, jehož by SRB jmenoval za účelem provedení ocenění 3, by musel použít stejnou metodu.

136    Žalobci tudíž nemohou platně tvrdit, že by skutečnost, že kancelář odhadce použila v oceněních 2 a 3 stejnou metodu, a sice ocenění Banco Popular podle hypotetického scénáře likvidace, mohla prokázat nedostatek nezávislosti kanceláře odhadce.

137    Druhá část musí být tedy zamítnuta, a tudíž i druhý žalobní důvod.

 Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení práva být vyslechnut zakotveného v čl. 41 odst. 2 Listiny

138    Žalobci tvrdí, že ač SRB skutečně umožnil dotčeným akcionářům a věřitelům, aby před přijetím napadeného rozhodnutí vyjádřili své připomínky, omezil nicméně jejich právo být vyslechnut, neboť byli nuceni použít formulář, který obsahoval sedm omezujících otázek s omezeným prostorem pro odpověď. Žalobci tvrdí, že SRB dodržel svou povinnost vyslechnout dotčené akcionáře a věřitele před přijetím napadeného rozhodnutí pouze zdánlivě, neboť povinnost odpovědět na formulář připravený SRB, který byl uzpůsoben jeho zájmům, jim bránila v užitečném uplatnění práva být vyslechnut.

139    Mají za to, že formulář vypracovaný SRB neumožňoval zabývat se řadou otázek a že skutečnost, že měli možnost předložit veškeré další připomínky k předběžnému rozhodnutí v maximálním počtu 5 000 znaků, neumožňuje kritickou analýzu ocenění 3 a předběžného rozhodnutí, a to tím spíše že k němu nebylo možné přiložit další dokumenty.

140    Je třeba připomenout, že čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny stanoví, že právo na řádnou správu zahrnuje právo každého být vyslechnut před přijetím jemu určeného individuálního opatření, které by se jej mohlo nepříznivě dotknout.

141    Právo být vyslechnut zaručuje každému možnost užitečným a účinným způsobem vyjádřit své stanovisko v průběhu správního řízení před přijetím každého rozhodnutí, které by se mohlo nepříznivě dotknout jeho zájmů. Mimoto z ustálené judikatury vyplývá, že právo být vyslechnut sleduje dvojí cíl. Jednak slouží šetření věci a co nejpřesnějšímu a nejsprávnějšímu zjištění skutkových okolností a jednak umožňuje zajistit účinnou ochranu dotčené osoby. Účelem práva být vyslechnut je především zaručit, že každé rozhodnutí nepříznivě zasahující do právního postavení bude přijato s plnou znalostí okolností věci, a má zejména za cíl umožnit příslušnému orgánu napravit pochybení nebo dotčené osobě uplatnit takové skutečnosti týkající se její osobní situace, jež mohou ovlivnit, zda rozhodnutí bude, či nebude přijato, anebo to, zda bude mít určitý obsah [viz rozsudky ze dne 21. října 2021, Parlament v. UZ, C‑894/19 P, EU:C:2021:863, body 89 a 90 a citovaná judikatura, a ze dne 1. června 2022, Algebris (UK) a Anchorage Capital Group v. Komise, T‑570/17, EU:T:2022:314, bod 325 a citovaná judikatura].

142    Jak vyplývá z jeho samotného znění, toto ustanovení je obecně použitelné. Z toho plyne, že právo být vyslechnut musí být dodrženo v každém řízení, které může vést k aktu nepříznivě zasahujícímu do právního postavení, i když použitelná právní úprava takovou náležitost výslovně nestanoví [viz rozsudky ze dne 18. června 2020, Komise v. RQ, C‑831/18 P, EU:C:2020:481, bod 67 a citovaná judikatura, a ze dne 1. června 2022, Algebris (UK) a Anchorage Capital Group v. Komise, T‑570/17, EU:T:2022:314, bod 326 a citovaná judikatura].

143    Vzhledem k tomu, že zásada práva na obhajobu, která zahrnuje i právo být vyslechnut, je základní a obecnou zásadou unijního práva, nelze její uplatnění právním předpisem vyloučit ani omezit a její dodržování musí být zajištěno jak v případě, že není specificky upravena, tak v případě, že právní předpis sám uvedenou zásadu nezohledňuje [viz rozsudek ze dne 1. června 2022, Algebris (UK) a Anchorage Capital Group v. Komise, T‑570/17, EU:T:2022:314, bod 327 a citovaná judikatura].

144    Předně je třeba uvést, že nařízení č. 806/2014 nestanoví zvláštní postup, který by zajistil, aby akcionáři a věřitelé, jichž se opatření k řešení krize týká, byli vyslechnuti před přijetím rozhodnutí o tom, zda jim má být poskytnuta náhrada podle čl. 76 odst. 1 písm. e) uvedeného nařízení, či nikoliv.

145    V projednávané věci přitom SRB zorganizoval proces k zajištění práva být vyslechnut podle čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny, kterého se mohli účastnit všichni akcionáři a věřitelé dotčení řešením krize Banco Popular a jehož cílem bylo umožnit jim, aby se před přijetím napadeného rozhodnutí vyjádřili k ocenění 3 a předběžnému rozhodnutí.

146    V tomto ohledu, jak bylo připomenuto v bodě 144 výše, i když dodržování práva být vyslechnut musí být zajištěno i při neexistenci právní úpravy výslovně upravující výkon tohoto práva, nic to nemění na tom, že v nařízení č. 806/2014, ani článku 41 Listiny není stanoven zvláštní postup pro uplatnění práva být vyslechnut. SRB tedy disponoval prostorem pro uvážení, aby zorganizoval postup, který považoval za vhodný k tomu, aby umožnil dotčeným akcionářům a věřitelům výkon jejich práva být vyslechnut, za předpokladu, že tito věřitelé mohli své právo uplatnit účinně a účelně.

147    Vzhledem k neexistenci zvláštních ustanovení týkajících se procesu zajištění práva být vyslechnut tak skutečnost, že se SRB rozhodl použít ke shromáždění připomínek dotčených akcionářů a věřitelů daný formulář, spadala do jeho prostoru pro uvážení v rámci organizace tohoto procesu.

148    Žalobci nezpochybňují, že tento proces měl za cíl zaručit dotčeným akcionářům a věřitelům jejich právo být vyslechnuti před přijetím napadeného rozhodnutí. Nezpochybňují volbu, která spočívá v použití formuláře jakožto metody konzultace. Jak vyplývá z bodů 17 a 100 žaloby ve věci T‑302/20 a z bodů 18 a 101 žalob ve věcech T‑303/20 a T‑307/20, žalobci vytýkají SRB, že omezil výkon jejich práva být vyslechnut tím, že uvedený formulář omezoval obsah a délku připomínek k ocenění 3 a předběžnému rozhodnutí, a tedy neměli „úplnou svobodu“ při výkonu tohoto práva.

149    Výkon práva být vyslechnut přitom může být omezen v souladu s čl. 52 odst. 1 Listiny, podle něhož:

„Každé omezení výkonu práv a svobod uznaných touto listinou musí být stanoveno zákonem a respektovat podstatu těchto práv a svobod. Při dodržení zásady přiměřenosti mohou být omezení zavedena pouze tehdy, pokud jsou nezbytná a pokud skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého.“

150    V tomto ohledu z ustálené judikatury vyplývá, že taková základní práva, jako je dodržování práva na obhajobu, včetně práva být vyslechnut, nejsou absolutními výsadami, nýbrž mohou být omezena, to však za podmínky, že tato omezení skutečně odpovídají cílům obecného zájmu sledovaným dotčeným opatřením a vzhledem k sledovanému cíli nepředstavují nepřiměřený a neúnosný zásah, jímž by byla ohrožena samotná podstata takto zaručených práv [viz rozsudky ze dne 15. července 2021, Komise v. Polsko (Kárný režim soudců), C‑791/19, EU:C:2021:596, bod 207 a citovaná judikatura, a ze dne 1. června 2022, Algebris (UK) a Anchorage Capital Group v. Komise, T‑570/17, EU:T:2022:314, bod 337 a citovaná judikatura].

151    Mimoto podle ustálené judikatury porušení práva na obhajobu, zejména práva být vyslechnut, způsobuje zrušení rozhodnutí přijatého na konci dotčeného správního řízení pouze tehdy, pokud by v případě neexistence této vady mohlo toto řízení vést k jinému výsledku (viz rozsudky ze dne 18. června 2020, Komise v. RQ, C‑831/18 P, EU:C:2020:481, bod 105 a citovaná judikatura, a ze dne 16. června 2021, ES v. Výbor regionů, T‑355/19, EU:T:2021:369, bod 101 a citovaná judikatura).

152    Žalobci nicméně nelze uložit povinnost prokázat, že by dotčené rozhodnutí bylo odlišné, ale pouze to, že taková hypotéza není zcela vyloučena, protože by si tato strana mohla lépe zajistit obhajobu, kdyby nedošlo k tomuto procesnímu pochybení (viz rozsudek ze dne 4. května 2022, CRIA a CCCMC v. Komise, T‑30/19 a T‑72/19, EU:T:2022:266, bod 242 a citovaná judikatura).

153    Nicméně pochybení týkající se práva na obhajobu může vést ke zrušení napadeného aktu pouze tehdy, jestliže existuje možnost, že z důvodu tohoto pochybení by mohlo správní řízení vést k jinému výsledku, čímž by došlo ke konkrétnímu zásahu do práva žalobce na obhajobu (viz rozsudky ze dne 16. února 2012, Rada a Komise v. Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP, C‑191/09 P a C‑200/09 P, EU:C:2012:78, bod 79 a citovaná judikatura, a ze dne 4. května 2022, CRIA a CCCMC v. Komise, T‑30/19 a T‑72/19, EU:T:2022:266, bod 243 a citovaná judikatura).

154    V rámci procesu zajištění práva být vyslechnut, popsaného v bodech 16 až 21 výše, byli dotčení akcionáři a věřitelé, kteří splňovali kritéria fáze zápisu, vyzváni, aby vyplnili formulář, jenž byl dostupný na internetových stránkách SRB a obsahoval devět obecných otázek, a sice sedm hlavních otázek, z nichž jedna byla rozdělena do tří podotázek, což jim umožnilo vyjádřit se k předběžnému rozhodnutí i k nedůvěrnému znění ocenění 3. Konkrétně poslední otázka byla otevřenou otázkou, která jim umožnila vznést připomínky ke všem záležitostem týkajícím se předběžného rozhodnutí, které nebyly uvedeny již ve formuláři.

155    Zaprvé žalobci a společnost Aeris Invest vytýkají SRB, že neposuzoval některé připomínky kvůli tomu, že „nespadaly do uvedeného procesu“.

156    V tomto ohledu SRB v oddílu 6.1, nadepsaném „posouzení relevantnosti“, napadeného rozhodnutí uvedl, že přezkoumal nejprve relevanci těchto poznámek, neboť dotčení akcionáři a věřitelé uvedli řadu skutečností, které nesouvisely s předběžným rozhodnutím nebo jeho odůvodněním obsaženým v ocenění 3. SRB měl za to, že takové připomínky, které byly vzneseny během procesu zajištění práva být vyslechnut a nebyly zohledněny, nemohou mít vliv na otázku, zda by se dotčeným akcionářům a věřitelům dostalo lepšího zacházení, kdyby Banco Popular vstoupila do běžného úpadkového řízení.

157    SRB tak uvedl výčet připomínek, které považuje za irelevantní, mezi něž patří připomínky k situaci Banco Popular před přijetím programu řešení krize a ke skutečnosti, že tato společnost nesplňuje podmínky řešení krize, připomínky týkající se jiných prvků programu řešení krize a ocenění 2, připomínky k nedostatku informací o programu řešení krize a o posouzení ECB o selhání nebo pravděpodobném selhání Banco Popular a připomínky k uplatnění procesu zajištění práva být vyslechnut, a zejména k náležitostem formuláře.

158    Z toho vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobci a společnost Aeris Invest, SRB zkoumal všechny obdržené připomínky a v napadeném rozhodnutí vysvětlil, proč některé z nich nejsou relevantní pro účely přijetí napadeného rozhodnutí.

159    Je přitom třeba konstatovat, že žalobci ani společnost Aeris Invest neuvádějí, které z připomínek, jež SRB odmítl jakožto irelevantní, měly být zkoumány. Nevysvětlují, v jakém rozsahu mohly tyto připomínky ovlivnit obsah napadeného rozhodnutí, neboť se netýkají ocenění 3 ani předběžného rozhodnutí.

160    Je třeba každopádně připomenout, že účelem procesu zajištění práva být vyslechnut bylo získat připomínky k předběžnému rozhodnutí a ocenění 3, aby SRB mohl přijmout rozhodnutí o případném odškodnění dotčených akcionářů a věřitelů. V souladu s čl. 20 odst. 17 nařízení č. 806/2014, připomenutým v bodě 62 výše, se uvedené rozhodnutí zakládá na srovnání mezi skutečným zacházením, kterého se dostalo dotčeným akcionářům a věřitelům v důsledku řešení krize, a zacházením, jehož by se jim dostalo v rámci hypotetické likvidace Banco Popular ke dni řešení krize.

161    Jak vyplývá z bodů 100 až 104 výše, situace Banco Popular ke dni řešení krize představuje skutečnost, kterou nelze zpochybnit ve fázi určování nároku na případné vyplacení odškodnění podle čl. 76 odst. 1 písm. e) nařízení č. 806/2014. Připomínky k situaci Banco Popular před řešením krize tedy nebyly relevantní pro účely přijetí napadeného rozhodnutí.

162    SRB tudíž nelze vytýkat, že porušil právo žalobců být vyslechnut kvůli tomu, že odmítl irelevantní připomínky.

163    Zadruhé žalobci tvrdí, že formulář vypracovaný SRB neumožňoval zabývat se řadou záležitostí, jako jsou metodický přístup, nezávislost odhadce, hypotézy vyjádřené kanceláří odhadce, makroekonomický kontext, dopad likvidace Banco Popular na ostatní společnosti skupiny a rozsah rezerv na právní rizika.

164    Je přitom třeba konstatovat, že otázky uvedené v tomto formuláři pokrývaly otázky, jež žalobci uvedli. Otázka č. 1 totiž odkazuje na body předběžného rozhodnutí, které se týkají metodiky použité v ocenění 3; otázka č. 3 odkazuje na bod 3.2 předběžného rozhodnutí, který se týká najmutí kanceláře odhadce, a zejména její nezávislosti; otázka č. 4 se výslovně týká hypotéz vyjádřených kanceláří odhadce; otázka č. 6 se týká rezerv na právní rizika. Otázka č. 7 byla otevřenou otázkou, která žalobcům umožnila zabývat se makroekonomickým kontextem a dopadem likvidace Banco Popular na ostatní společnosti skupiny.

165    Z napadeného rozhodnutí a z objasňujícího dokumentu dále vyplývá, že SRB a kancelář odhadce analyzovaly připomínky dotčených akcionářů a věřitelů týkající se témat, která zmínili žalobci. Žalobci tedy nemohou tvrdit, že jim formulář neumožnil zabývat se uvedenými otázkami.

166    V tomto ohledu, pokud jde o objasňující dokument, bod 5.1 reaguje na připomínky k metodice, jež byla použita kanceláří odhadce, a zejména na připomínky k hypotézám, jež byly uplatněny v ocenění 3, bod 5.2 reaguje na připomínky k makroekonomickému kontextu, bod 5.3 na připomínky ke strategii hypotetické likvidace použité v ocenění 3, a zejména k jednotlivým hypotetickým scénářům, jež byly přijaty, bod 5.11 odpovídá na připomínky k rezervám na právní rizika a bod 5.3.4 reaguje na připomínky k dopadu likvidace Banco Popular na její dceřiné společnosti. Pokud jde o napadené rozhodnutí, oddíl 6.2.1 odpovídá na „připomínky k nezávislosti kanceláře odhadce“ a oddíl 6.2.2 odpovídá na „připomínky k obsahu ocenění 3“, zejména na připomínky k metodice, jež byla použita kanceláří odhadce, a k jednotlivým hypotézám vyjádřeným v ocenění 3, jež se týkají zejména scénářů likvidace. Například v uvedeném oddílu SRB odpovídá na připomínky k makroekonomickému scénáři, dopadu likvidace Banco Popular na ostatní subjekty skupiny a rezervám na právní rizika.

167    Z toho vyplývá, že žalobci neprokázali, že nebyli s to předložit připomínky k záležitostem, jež nebyly předmětem žádné z otázek obsažených ve formuláři a které by měly dopad na napadené rozhodnutí.

168    Zatřetí žalobci tvrdí, že SRB údajně vypracoval formulář způsobem, jenž odpovídá jeho zájmům, nebo že cílem uvedeného formuláře bylo podpořit kritéria a závěry ocenění 3.

169    V tomto ohledu může Tribunál pouze konstatovat, že ve formuláři byly otázky formulovány neutrálně v podobě stručného popisu dotčeného tématu a odkazu na dotčené části předběžného rozhodnutí nebo ocenění 3, po nichž následovala výzva dotčeným akcionářům a věřitelům, aby předložili své připomínky nebo stanoviska k tomuto tématu.

170    Začtvrté žalobci a společnost Aeris Invest tvrdí, že SRB porušil jejich právo být vyslechnut tím, že omezil délku jejich připomínek na 5 000 znaků u každé otázky a formulář neskýtal možnost přikládat další dokumenty.

171    V tomto ohledu SRB v napadeném rozhodnutí uvedl, že na formulář odpovědělo 2 855 dotčených akcionářů a věřitelů, což představovalo přibližně 23 822 připomínek.

172    Připomínky předložené dotčenými akcionáři a věřiteli během procesu zajištění práva být vyslechnut v odpovědi na formulář byly přitom podrobně analyzovány v oddílu 6 napadeného rozhodnutí a vedly kancelář odhadce k přijetí objasňujícího dokumentu. I když byla délka připomínek formulářem omezena, SRB a kancelář odhadce na ně podrobně odpověděly.

173    Kromě toho je třeba uvést, že žalobci neuvádějí, jaké jiné připomínky než ty, které předložili dotčení akcionáři a věřitelé v procesu zajištění práva být vyslechnut, na něž SRB a kancelář odhadce odpověděly, nemohli uplatnit kvůli velikosti formuláře. Neupřesňují ani to, které dokumenty chtěli k formuláři připojit.

174    Z toho vyplývá, že argument žalobců týkající se omezení délky odpovědí na formulář je čistě teoretický a není s to právně dostačujícím způsobem prokázat, že bez takového omezení by uvedený proces mohl vést k jinému výsledku.

175    Pokud jde o argument společnosti Aeris Invest, podle něhož v odpovědi na formulář nebylo možné navrhnout jinou metodu ocenění, je třeba konstatovat, že je irelevantní. Cílem procesu zajištění práva být vyslechnut totiž bylo shromáždit připomínky k předběžnému rozhodnutí a ocenění 3, jež by mohly ovlivnit rozhodnutí, které měl SRB přijmout. Pouhé předložení jiné metody ocenění, než je metoda uvedená v ocenění 3, přitom nemůže samo o sobě zpochybnit platnost ocenění 3, a tudíž ani ovlivnit legalitu napadeného rozhodnutí.

176    Třetí žalobní důvod musí být tedy zamítnut.

 Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení práva na účinnou právní ochranu, které je zakotveno v článku 47 Listiny

177    Žalobci tvrdí, že SRB porušil právo na účinnou právní ochranu, které je zakotveno v článku 47 Listiny, tím, že prohlásil podstatné části ocenění 3 za důvěrné, což žalobcům zabránilo podat projednávanou žalobu s nezbytnými zárukami a bylo tím porušeno jejich právo na obhajobu. Vytýkají SRB, že opomněl uvést informace týkající se rezerv na právní rizika obsažené v ocenění 3.

178    Žalobci tvrdí, že i nadále nejsou známy okolnosti, jež vedly SRB k tomu, aby přijal program řešení krize, a že SRB i nadále opomíjí uvádět informace, jež jsou zásadní pro jejich obhajobu, čímž byli nuceni k tomu, že si nechali vypracovat znalecký posudek v nevýhodné situaci ve srovnání s kanceláří odhadce, jež mohla získat informace, které nebyly zveřejněny. SRB se tak podle žalobců oproti nim nachází ve výsadním postavení a údajně porušil zásadu rovnosti zbraní.

179    SRB a Španělské království tvrdí, že tento žalobní důvod je nepřípustný. SRB má za to, že žalobci zpochybňují jiná rozhodnutí, než je napadené rozhodnutí, jež jsou pro účely tohoto řízení irelevantní. Španělské království má za to, že tento žalobní důvod vychází z obecného tvrzení, které není podložené.

180    V první řadě, pokud jde o zásadu účinné soudní ochrany, článek 47 první pododstavec Listiny stanoví, že každý, jehož práva a svobody zaručené právem Unie byly porušeny, má za podmínek stanovených tímto článkem právo na účinné prostředky nápravy před soudem. Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že účinnost soudního přezkumu zaručeného tímto ustanovením zejména vyžaduje, aby dotyčná osoba mohla hájit svá práva za co nejpříznivějších podmínek a rozhodnout se s plnou znalostí věci, zda je účelné obrátit se na příslušný soud s žalobou směřující proti určitému subjektu (viz rozsudek ze dne 29. dubna 2021, Banco de Portugal a další, C‑504/19, EU:C:2021:335, bod 57 a citovaná judikatura).

181    Nicméně, jak je uvedeno v bodě 151 výše, z ustálené judikatury vyplývá, že základní práva nejsou absolutními výsadami, nýbrž mohou být předmětem omezení za podmínky, že tato omezení skutečně odpovídají cílům obecného zájmu sledovaným dotčeným opatřením a nejsou vzhledem ke sledovanému cíli nepřiměřeným a neúnosným zásahem, jímž by byla ohrožena samotná podstata takto zaručených práv (viz rozsudek ze dne 13. září 2018, UBS Europe a další, C‑358/16, EU:C:2018:715, bod 62 a citovaná judikatura).

182    Taková omezení mohou mít zejména za cíl ochranu požadavků důvěrnosti nebo zachování služebního tajemství, které mohou být narušeny poskytnutím přístupu k určitým informacím a určitým dokumentům (viz rozsudek ze dne 13. září 2018, UBS Europe a další, C‑358/16, EU:C:2018:715, bod 63 a citovaná judikatura).

183    V případě rozporu mezi zájmem osoby, která je dotčena aktem nepříznivě zasahujícím do jejího právního postavení, na tom, aby měla k dispozici informace nezbytné k tomu, aby mohla v plném rozsahu vykonat právo na obhajobu, na straně jedné a zájmy týkající se zachování důvěrnosti informací, na které se vztahuje povinnost zachovávat služební tajemství, na straně druhé, je na příslušných orgánech nebo soudech, aby s přihlédnutím k okolnostem každého případu hledaly rovnováhu mezi těmito protichůdnými zájmy (viz rozsudek ze dne 13. září 2018, UBS Europe a další, C‑358/16, EU:C:2018:715, bod 69 a citovaná judikatura).

184    Je třeba uvést, že v čl. 88 odst. 5 nařízení 806/2014 je stanoveno:

„Před poskytnutím jakýchkoli informací [SRB] zajistí, aby neobsahovaly důvěrné informace, zejména tak, že bude posouzen dopad, který by poskytnutí těchto informací mohlo mít na veřejný zájem, pokud jde o finanční, měnovou nebo hospodářskou politiku, na obchodní zájmy fyzických a právnických osob a na účel kontrol, na šetření či vyšetřování a na audity. Postup kontroly dopadů poskytování informací zahrne konkrétní posouzení dopadů jakéhokoli sdělení obsahu a podrobností plánů řešení krize podle článků 8 a 9 [nařízení č. 806/2014], výsledku jakéhokoli posouzení provedeného podle článku 10 [uvedeného nařízení] nebo programu řešení krize podle článku 18 [uvedeného nařízení].“

185    Zaprvé, pokud jde o to, že nebyly poskytnuty některé informace o rezervách na právní rizika, jež jsou obsaženy v ocenění 3, SRB v napadeném rozhodnutí uvedl, že pro účely zveřejnění nedůvěrného znění ocenění 3 byly z uvedeného ocenění odstraněny určité části na základě čl. 88 odst. 5 nařízení č. 806/2014 za účelem ochrany důvěrných informací týkajících se Banco Popular, které podléhají profesnímu tajemství. SRB uvedl, že odstraněny byly pouze informace obsahující jednotlivé konkrétní odhady a tvrzení uvedené v bodě 4.9 ocenění 3, jež se týkají rezerv na právní rizika, avšak informace o povaze a důvodech konkrétních žalobních nároků a o odhadovaných celkových realizacích odstraněny nebyly. SRB upřesnil, že odstraněné informace rozhodně nejsou veřejnými informacemi a mají do určité míry povahu výhledu a jejich poskytnutí by mohlo ohrozit právo Banco Popular na obhajobu v rámci probíhajících soudních řízení. SRB uvedl, že na základě konzultace s Banco Popular a zvážení zájmů dotčených akcionářů a věřitelů a své povinnosti nezpřístupnit informace, na které se vztahuje profesní tajemství, odstranil některé omezené informace uvedené v bodě 4.9 ocenění 3.

186    Je přitom třeba uvést, že žalobci nezpochybňují posouzení SRB, podle kterého se na odstraněné údaje týkající se rezerv na právní rizika obsažených v ocenění 3 vztahuje profesní tajemství a uvedené údaje jsou důvěrné. Nezpochybňují povinnost SRB chránit důvěrné údaje, která vyplývá z čl. 88 odst. 5 nařízení č. 806/2014.

187    Žalobci mimoto nevznášejí žádný argument, který by mohl prokázat, že jejich zájem na získání těchto informací by měl mít přednost před dodržováním profesního tajemství a údaje, jež byly v ocenění 3 zakryty a jež se týkají rezerv na právní rizika, jsou nezbytné pro pochopení napadeného rozhodnutí nebo pro uplatnění jejich práva na účinnou soudní ochranu.

188    Zadruhé, pokud jde o argument týkající se toho, že nebyly poskytnuty některé informace o programu řešení krize, stačí uvést, že žalobci neupřesnili, které z informací považují za „podstatné“.

189    Žalobci navíc nevysvětlují, v jakém rozsahu jsou informace týkající se programu řešení krize, spisu k tomuto programu nebo okolností, které vedly k jeho přijetí, relevantní pro účely zpochybnění napadeného rozhodnutí.

190    Z toho vyplývá, že argument žalobců týkající se porušení práva na účinnou právní ochranu musí být odmítnut.

191    Ve druhé řadě podle judikatury zásada „rovnosti zbraní“, která je nedílnou součástí zásady účinné soudní ochrany práv zakotvené v článku 47 Listiny, jež jednotlivci vyplývají z unijního práva, jelikož je stejně jako zejména zásada kontradiktornosti logickým důsledkem samotného pojmu „spravedlivý proces“, znamená povinnost dát každému účastníku řízení přiměřenou možnost prezentovat svoji věc, včetně důkazů, za podmínek, které ho nestaví do jasně nevýhodnější situace oproti jeho protivníkovi (viz rozsudky ze dne 16. října 2019, Glencore Agriculture Hungary, C‑189/18, EU:C:2019:861, bod 61 a citovaná judikatura, a ze dne 12. července 2022, Nord Stream 2 v. Parlament a Rada, C‑348/20 P, EU:C:2022:548, bod 128 a citovaná judikatura).

192    Tato zásada má za cíl zajistit procesní rovnováhu mezi účastníky soudního řízení tím, že těmto účastníkům zaručí stejná práva a povinnosti, zejména co se týče pravidel upravujících provádění důkazů a kontradiktorního projednání věci před soudem, jakož i právo těchto účastníků řízení na opravný prostředek. Ke splnění požadavků spojených s právem na spravedlivý proces je třeba, aby se účastníci řízení seznámili jak se skutkovými, tak s právními okolnostmi, které jsou rozhodné pro výsledek řízení, a měli možnost se k nim kontradiktorně vyjádřit (viz rozsudek ze dne 16. října 2019, Glencore Agriculture Hungary, C‑189/18, EU:C:2019:861, bod 62 a citovaná judikatura).

193    Stačí přitom uvést, že toto ustanovení se v projednávané věci nepoužije a žalobci se nemohou důvodně dovolávat porušení zásady rovnosti zbraní, neboť řízení, které vedlo k přijetí napadeného rozhodnutí, není řízením soudním, nýbrž správním, a SRB není soudem ve smyslu článku 47 Listiny (obdobně viz rozsudek ze dne 11. května 2017, Deza v. ECHA, T‑115/15, EU:T:2017:329, bod 213).

194    Žalobci každopádně nemohou tvrdit, že k tomu, aby nechali provést ocenění znalcem, museli mít k dispozici stejné informace jako kancelář odhadce. Ocenění provedené znalcem určeným žalobci totiž nařízení č. 806/2014 nestanovuje a jeho výsledek nemůže být pro SRB závazný. Pokud jde o přístup k důvěrným informacím, žalobci se tedy nemohou dovolávat rovného zacházení mezi kanceláří odhadce a jejich znalci, a nemohou z toho dovozovat závěr, že SRB má v tomto řízení oproti nim výsadní postavení.

195    Z výše uvedeného vyplývá, že čtvrtý žalobní důvod musí být zamítnut.

 K pátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení práva na vlastnictví, které je zakotveno v článku 17 a čl. 52 odst. 1 Listiny, jakož i v článku 1 protokolu č. 1 k EÚLP

196    Žalobci tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje vlastnické právo bývalých akcionářů Banco Popular, jelikož neobdrželi spravedlivou náhradu za svou ztrátu. Tvrdí, že zásah do jejich práva na vlastnictví nebyl v souladu s požadavky stanovenými v článku 17 Listiny, jelikož nebyl stanoven „v případech a za podmínek stanovených zákonem“. Mají za to, že ačkoli právní předpisy stanoví právo na spravedlivou náhradu, neobdrželi ji, ač znalecký posudek připojený k žalobám prokazuje, že bývalým akcionářům Banco Popular by se v běžném úpadkovém řízení dostalo lepšího zacházení, než jehož se jim dostalo v rámci řešení krize. Žalobci mají za to, že bez vyplacení částky přiměřené ve vztahu k hodnotě majetku by zbavení majetku představovalo zásah do vlastnického práva zakotveného v článku 1 protokolu č. 1 k EÚLP.

197    Je třeba připomenout, že v čl. 17 odst. 1 Listiny je stanoveno:

„Každý má právo vlastnit zákonně nabytý majetek, užívat jej, nakládat s ním a odkazovat jej. Nikdo nesmí být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu, v případech a za podmínek, které stanoví zákon, a při poskytnutí spravedlivé náhrady v přiměřené lhůtě. Užívání majetku může rovněž být upraveno zákonem v míře nezbytné z hlediska obecného zájmu.“

198    Zásada, podle níž se žádnému věřiteli nedostane horšího zacházení a jež je zakotvena v čl. 15 odst. 1 písm. g) nařízení č. 806/2014, stanoví, že žádnému věřiteli nevzniknou větší ztráty, než jaké by mu vznikly, pokud by byl subjekt, na který se vztahuje opatření k řešení krize, likvidován v běžném úpadkovém řízení.

199    Pokud se na základě ocenění provedeného podle čl. 20 odst. 16 nařízení č. 806/2014 zjistí, že akcionáři nebo věřitelé utrpěli v rámci řešení krize větší ztráty, než by utrpěli při likvidaci v běžném úpadkovém řízení, čl. 76 odst. 1 písm. e) téhož nařízení stanoví, že SRB může k jejich odškodnění využít Jednotný fond pro řešení krizí.

200    Z toho vyplývá, že nařízení č. 806/2014 zavádí mechanismus, jehož cílem je zaručit akcionářům nebo věřitelům subjektu podléhajícího řešení krize spravedlivou náhradu v souladu s požadavky čl. 17 odst. 1 Listiny [rozsudek ze dne 1. června 2022, Algebris (UK) a Anchorage Capital Group v. Komise, T‑570/17, EU:T:2022:314, bod 415].

201    V projednávané věci musí žalobci ke konstatování existence případného porušení svého práva na vlastnictví v důsledku napadeného rozhodnutí prokázat, že se SRB dopustil zjevně nesprávného posouzení, když na základě ocenění 3 dospěl k závěru, že dotčeným akcionářům a věřitelům Banco Popular by se v běžném úpadkovém řízení nedostalo lepšího zacházení než v rámci řešení krize.

202    Ze zamítnutí prvních čtyř žalobních důvodů přitom vyplývá, že žalobci existenci takového pochybení neprokázali.

203    Společnost Aeris Invest nemůže platně tvrdit, že SRB porušil článek 17 Listiny tím, že hodnota odškodnění na základě zásady, že žádnému věřiteli se nedostane horšího zacházení, byla vypočtena na základě nejhoršího možného scénáře pro akcionáře, a sice úpadkového řízení vůči Banco Popular. Stačí totiž připomenout, že z analýzy první části prvního žalobního důvodu vyplývá, že použití hypotetického srovnávacího scénáře likvidace je v souladu s použitelnými ustanoveními.

204    Žalobci se ostatně v pátém žalobním důvodu pouze omezují na tvrzení, že znalecký posudek přiložený k žalobám prokazuje, že dotčeným akcionářům a věřitelům by se dostalo v rámci běžného úpadkového řízení lepšího zacházení, než jakého se jim dostalo v rámci řešení krize.

205    V tomto ohledu přitom stačí připomenout, že znalecký posudek připojený k žalobám není v rozsahu, v němž obsahuje ocenění Banco Popular jakožto podniku, jehož činnost zůstává zachována, relevantní, jelikož vychází z nesprávného předpokladu, že Banco Popular by mohla pokračovat v činnosti. Tento posudek tedy v žádném případě nemůže prokázat, že v hypotetickém srovnávacím scénáři likvidace v běžném úpadkovém řízení by se věřitelům Banco Popular dostalo lepšího zacházení než v rámci řešení krize, a z důvodu výsledného rozdílu v zacházení by bylo třeba vyplatit odškodnění.

206    Společnost Aeris Invest kromě toho tvrdí, že k určení, zda je odškodnění dostatečné ve smyslu článku 17 Listiny, je třeba zkoumat systém odškodnění, jak je stanoven v nařízení č. 806/2014, jako celek. Podle ní je předně v čl. 20 odst. 11 a 12 nařízení č. 806/2014 stanoveno odškodnění vypočtené na základě čisté hodnoty aktiv po konečném ocenění. Dále je v čl. 20 odst. 16 a čl. 76 odst. 1 písm. e) téhož nařízení stanoveno odškodnění na základě zásady, podle níž se žádnému věřiteli nedostane horšího zacházení. Podle uvedené společnosti se tak jedná o dvě doplňující se etapy a odškodnění na základě zásady, podle níž se žádnému věřiteli nedostane horšího zacházení, není úplné bez odškodnění vypočteného na základě čisté hodnoty aktiv. V projednávané věci přitom SRB údajně možnost takového odškodnění s ohledem na použitý nástroj řešení krize vyloučil.

207    Jak uvádí SRB, tento argument společnosti Aeris Invest vychází z nesprávného pochopení nařízení č. 806/2014. Článek 20 odst. 12 nařízení č. 806/2014 nezavádí mechanismus odškodnění, ale stanovuje změnu opatření k řešení krize, pokud následné ocenění provedené na základě čl. 20 odst. 11 téhož nařízení vede k jinému výsledku než prozatímní ocenění. Odškodnění podle čl. 76 odst. 1 písm. e) nařízení č. 806/2014 a opatření stanovená v čl. 20 odst. 12 téhož nařízení mají odlišné cíle a nepředstavují doplňující se opatření.

208    Soudní dvůr ostatně rozhodl, že použití nástroje převodu činnosti, který je nástrojem řešení krize přijatým ve vztahu k Banco Popular, nepatří mezi případy uvedené v čl. 20 odst. 12 nařízení č. 806/2014, kdy může být v důsledku konečného následného ocenění vyplacena náhrada [rozsudky ze dne 21. prosince 2021, Aeris Invest v. SRB, C‑874/19 P, EU:C:2021:1040, bod 81, a ze dne 21. prosince 2021, Algebris (UK) a Anchorage Capital Group v. SRB, C‑934/19 P, EU:C:2021:1042, bod 92].

209    V každém případě je třeba konstatovat, že společnost Aeris Invest nevysvětluje, v čem mohla skutečnost, že nebylo provedeno konečné následné ocenění podle čl. 20 odst. 11 nařízení č. 806/2014, změnit posouzení obsažené v napadeném rozhodnutí, pokud jde o neexistenci odškodnění podle čl. 76 odst. 1 písm. e) nařízení č. 806/2014 z důvodu rozdílu v zacházení.

210    V důsledku toho tento argument nemůže ovlivnit platnost napadeného rozhodnutí a je irelevantní.

211    Konečně na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Aeris Invest, nebyl výpočet případného odškodnění proveden k okamžiku, který by byl velmi vzdálen od vyvlastnění. Podle čl. 20 odst. 18 nařízení č. 806/2014 totiž kancelář odhadce vycházela v ocenění 3 z předpokladu, že by Banco Popular v okamžiku přijetí programu řešení krize vstoupila do běžného úpadkového řízení, pokud by uvedený program nebyl uskutečněn. Kancelář odhadce tedy nevycházela z hodnoty Banco Popular v období po řešení krize.

212    Žalobci a společnost Aeris Invest tudíž neprokázali, že rozhodnutí SRB nepřiznat jim odškodnění podle čl. 76 odst. 1 písm. e) nařízení č. 806/2014 zakládalo porušení jejich práva na vlastnictví.

213    Z výše uvedeného vyplývá, že pátý žalobní důvod musí být zamítnut.

 K návrhu na provedení důkazů

214    Žalobci ve svých žalobách a v odpovědi na organizační procesní opatření navrhli Tribunálu, aby na základě čl. 88 odst. 1 jednacího řádu přijal důkazní opatření, jímž by nařídil vyslechnutí osoby, jež byla autorem znaleckého posudku připojeného v příloze k žalobám.

215    Pokud jde o návrhy na organizační procesní opatření nebo důkazní opatření předložené účastníkem řízení ve sporu, je třeba připomenout, že pouze Tribunál je oprávněn posoudit, zda je případně nezbytné doplnit poznatky, které má k dispozici o věcech, které mu jsou předloženy [viz rozsudky ze dne 4. března 2021, Liaño Reig v. SRB, C‑947/19 P, EU:C:2021:172, bod 98 a citovaná judikatura, a ze dne 1. června 2022, Algebris (UK) a Anchorage Capital Group v. Komise, T‑570/17, EU:T:2022:314, bod 435 a citovaná judikatura].

216    Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že i když návrh na výslech svědka přesně uvádí, kterých skutečností se má výslech svědka týkat a z jakých důvodů má být svědek vyslechnut, přísluší Tribunálu, aby posoudil relevantnost návrhu ve vztahu k předmětu sporu a nezbytnost výslechu uvedeného svědka (viz rozsudek ze dne 26. ledna 2017, Mamoli Robinetteria v. Komise, C‑619/13 P, EU:C:2017:50, bod 118 a citovaná judikatura; rozsudek ze dne 22. října 2020, Silver Plastics a Johannes Reifenhäuser v. Komise, C‑702/19 P, EU:C:2020:857, bod 29).

217    Je třeba uvést, že v projednávané věci postačují důkazy obsažené ve spisu i vysvětlení poskytnutá na jednání k tomu, aby Tribunál mohl vynést rozsudek, jelikož může užitečně rozhodnout na základě návrhových žádání, žalobních důvodů a argumentů rozvinutých v průběhu řízení a s ohledem na dokumenty předložené účastníky.

218    Z toho plyne, že návrh žalobců na provedení důkazů musí být zamítnut a rovněž musí být zamítnuta žaloba v plném rozsahu.

 K nákladům řízení

219    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobci neměli ve věci úspěch a SRB požadoval náhradu nákladů řízení, je důvodné rozhodnout, že žalobci ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené SRB.

220    Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. Španělské království ponese vlastní náklady řízení.

221    Podle čl. 138 odst. 3 jednacího řádu může Tribunál rozhodnout, že vlastní náklady řízení nesou i jiní vedlejší účastníci, než jsou účastníci uvedení v odstavcích 1 a 2. V projednávané věci ponese vlastní náklady řízení společnost Aeris Invest, která vstoupila do řízení jako vedlejší účastnice na podporu žalobců ve věci T‑302/20.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (třetí rozšířený senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloby se zamítají.

2)      Ve věci T‑302/20, Antonio Del Valle Ruíz a další žalobci, jejichž jména jsou uvedena v příloze, ve věci T‑303/20, José María Arias Mosquera a další žalobci, jejichž jména jsou uvedena v příloze, a ve věci T‑307/20, společnost Calatrava Real State 2015, SL, ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Jednotným výborem pro řešení krizí (SRB).

3)      Španělské království ponese vlastní náklady řízení.

4)      Společnost Aeris Invest Sàrl ponese vlastní náklady řízení.

van der Woude De Baere Steinfatt

Kecsmár       Kingston

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 22. listopadu 2023.

Podpisy

Obsah

Skutečnosti předcházející sporu

Návrhová žádání účastníků řízení

Právní otázky

K  prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 15 odst. 1 písm. g) nařízení č. 806/2014

Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 20 odst. 16 nařízení č. 806/2014

K  první části, týkající se určení hypotetického srovnávacího scénáře

– K první výtce, směřující ke zpochybnění použití scénáře likvidace

– Ke druhé výtce, směřující ke zpochybnění převodu aktiv jednotlivě nebo podle portfolií

K  druhé části, týkající se nezávislosti kanceláře odhadce

Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení práva být vyslechnut zakotveného v čl. 41 odst. 2 Listiny

Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení práva na účinnou právní ochranu, které je zakotveno v článku  47 Listiny

K  pátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení práva na vlastnictví, které je zakotveno v článku 17 a čl. 52 odst. 1 Listiny, jakož i v článku 1 protokolu č. 1 k EÚLP

K  návrhu na provedení důkazů

K  nákladům řízení

*      Jednací jazyk: španělština.

1 Seznam dalších žalobců je připojen pouze ke znění oznámenému účastníkům řízení..

2 Seznam dalších žalobců je připojen pouze ke znění oznámenému účastníkům řízení.