Věc T-427/08
Confédération européenne des associations d’horlogers-réparateurs (CEAHR)
v.
Evropská komise
„Kartelové dohody — Zneužití dominantního postavení — Rozhodnutí, kterým se zamítá stížnost — Odmítnutí výrobců švýcarských hodinek dodávat náhradní díly nezávislým hodinářům — Zájem Společenství — Relevantní trh — Primární trh a poprodejní trh — Povinnost odůvodnění — Zjevně nesprávné posouzení“
Shrnutí rozsudku
1. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Přezkum stížností – Stanovení priorit Komisí
(Články 81 ES, 82 ES a 85 ES)
2. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Relevantní trh – Vymezení – Kritéria – Primární trh a poprodejní trh
(Článek 82 ES)
3. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Přezkum stížností – Zohlednění zájmu Společenství na vyšetření věci – Kritéria posouzení
(Články 81 ES a 82 ES)
4. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Přezkum stížností – Rozhodnutí o odložení odůvodněné možností stěžovatele obrátit se na vnitrostátní soud – Legalita – Podmínka
(Články 81 ES a 82 ES)
1. Komise, které čl. 85 odst. 1 ES ukládá dbát na provádění článků 81 ES a 82 ES, má za úkol vymezit a provádět politiku hospodářské soutěže Unie a má za tímto účelem diskreční pravomoc při projednávání stížností.
Jestliže Komise při výkonu uvedené diskreční pravomoci rozhodne přidělit stížnostem, které jí byly předloženy, různé stupně priority, může nejen určit pořadí, v jakém budou stížnosti přezkoumány, ale rovněž zamítnout stížnost pro nedostatek zájmu Společenství na pokračování přezkumu věci.
Diskreční pravomoc Komise však není neomezená. Komise musí zohlednit všechny právní a skutkové okolnosti, které jsou relevantní pro účely vyřízení stížnosti. Konkrétně je povinna pozorně přezkoumat veškeré skutkové a právní okolnosti, o kterých ji uvědomí stěžovatel. Stejně tak je vázána povinností odůvodnění, pokud odmítne pokračovat v přezkumu stížnosti, přičemž toto odůvodnění musí být dostatečně přesné a podrobné, aby mohl Tribunál účinně přezkoumat výkon ze strany Komise diskreční pravomoci vymezit priority.
Přezkum, který provádí soud Unie, vůči výkonu diskreční pravomoci, která je Komisi přiznána v rámci vyřizování stížností, nemůže vést uvedený soud k tomu, aby nahradil posouzení významu věci pro Společenství provedené Komisí svým posouzením, ale má za cíl ověřit, že sporné rozhodnutí není založeno na věcně nesprávných skutkových zjištěních a že není stiženo nesprávným právním posouzením ani zjevně nesprávným posouzením skutkového stavu nebo zneužitím pravomoci.
(viz body 26–28, 65)
2. 2. V rámci řízení o zneužití dominantního postavení z pojmu relevantní trh vyplývá, že účinná hospodářská soutěž může existovat mezi výrobky nebo službami, které jsou jeho součástí, což předpokládá dostatečný stupeň zaměnitelnosti pro účely téhož použití mezi všemi výrobky nebo službami, které jsou součástí téhož trhu. Zaměnitelnost či zastupitelnost se neposuzuje pouze ve vztahu k objektivním charakteristikám dotčených výrobků a služeb, ale je třeba rovněž zohlednit podmínky hospodářské soutěže a strukturu poptávky a nabídky na trhu.
Ze sdělení Komise o definici relevantního trhu pro účely práva hospodářské soutěže Společenství rovněž vyplývá, že relevantní výrobkový trh zahrnuje všechny výrobky a/nebo služby, které jsou spotřebitelem s ohledem na jejich vlastnosti, ceny a zamýšlené použití považovány za zaměnitelné nebo zastupitelné.
Podle uvedeného sdělení vyžaduje posouzení nahraditelnosti poptávky stanovení sortimentu výrobků, které spotřebitel považuje za náhrady. Jedním ze způsobů, jak tento sortiment stanovit, může být spekulativní experiment předpokládající hypoteticky malou, avšak trvalou změnu relativních cen a hodnotící pravděpodobné reakce zákazníků. V bodě 17 tohoto sdělení je upřesněno, že otázkou, již je třeba zodpovědět, je, zda by zákazníci přešli na snadno dostupné náhrady v reakci na hypoteticky malé (v rozmezí od 5 do 10 %), avšak stálé zvyšování relativní ceny pro posuzované výrobky a uvažované oblasti. V případě, že by bylo nahrazení tak velké, že by zvýšení cen bylo neziskové v důsledku ztráty prodeje, zahrnou se do relevantního trhu náhrady.
Krom toho podle bodu 56 uvedeného sdělení existují určité oblasti, kde je třeba používat výše uvedené zásady opatrně. To platí při úvahách o primárních a sekundárních trzích, zejména má-li být chování podniků v určitém okamžiku analyzováno podle článku 82 ES. Metoda používaná pro vymezení trhů je stejná, to znamená, že je třeba hodnotit vliv změn relativních cen na rozhodnutí o koupi zákazníků, ovšem s přihlédnutím k omezením nahrazování, která jsou způsobena podmínkami na souvisejících trzích. K úzké definici trhu sekundárních výrobků, např. u náhradních dílů, může dojít, je-li důležitá jejich slučitelnost s primárním výrobkem. Problémy s nacházením slučitelných sekundárních výrobků spolu s existencí vysokých cen a dlouhou životností primárních výrobků mohou učinit relativní zvýšení cen sekundárních výrobků ziskovým. K jiné definici trhu může dojít, pokud jsou sekundární výrobky snadno nahraditelné, nebo mohou-li charakteristické znaky primárních výrobků vyvolat rychlou a přímou reakci spotřebitelů na zvýšení relativních cen sekundárních výrobků.
S ohledem na výše uvedené mohla Komise právem dospět k závěru, že trh náhradních dílů pro primární výrobky určité značky není odlišným relevantním trhem ve dvou případech: zaprvé, pokud spotřebitel může přejít k náhradním dílům vyráběným jiným výrobcem; zadruhé, pokud spotřebitel může přejít k jinému primárnímu výrobku, aby se vyhnul zvýšení cen na trhu náhradních dílů. Toto konstatování ovšem platí za podmínky, že se prokáže, že by se v případě mírného a trvalého zvýšení cen sekundárních výrobků dostatečný počet spotřebitelů obrátil k jiným primárním či sekundárním výrobkům, v důsledku čehož by takové zvýšení nebylo rentabilní. V důsledku toho k prokázání pro účely vymezení relevantního trhu není pouze čistě teoretická možnost přechodu k jinému primárnímu výrobku dostatečná.
Jinak z výše uvedeného rovněž vyplývá, že pouhá možnost spotřebitele vybírat mezi početnými existujícími značkami primárního výrobku nedostačuje k tomu, aby byly primární trh a poprodejní trhy posuzovány jako jediný trh, není-li prokázáno, že tento výběr je prováděn zejména v závislosti na podmínkách hospodářské soutěže na sekundárním trhu. Za další, pokud jsou určité hospodářské subjekty specializované a činné pouze na poprodejním trhu určitého primárního trhu, je sama tato skutečnost závažným ukazatelem existence specifického trhu
(viz body 67–70, 79–80, 102, 105, 108)
3. 3. Komise musí za účelem posouzení zájmu Společenství na pokračování v přezkumu věci zohlednit okolnosti případu v projednávané věci, a zejména skutkové a právní okolnosti, které jsou jí sděleny ve stížnosti. Komisi přísluší zejména porovnat význam údajného protiprávního jednání pro fungování společného trhu, pravděpodobnost možnosti prokázat jeho existenci a rozsah nezbytných vyšetřovacích opatření s cílem splnit za co nejlepších podmínek svůj úkol dohlížet na dodržování článků 81 ES a 82 ES.
(viz bod 158)
4. 4. Pokud jsou účinky protiprávních jednání tvrzených ve stížnosti z podstatné části pociťovány pouze na území jednoho členského státu a pokud stěžovatel předložil spory týkající se těchto protiprávních jednání příslušným soudům a správním orgánům tohoto členského státu, je Komise oprávněna zamítnout stížnost z důvodu chybějícího zájmu Společenství, ovšem za podmínky, že vnitrostátní soudy mohou dostatečně zaručit dodržení práv stěžovatele, což předpokládá, že dané soudy mohou shromáždit skutkové informace pro určení, zda dotčené jednání porušuje výše uvedená ustanovení Smlouvy.
Nicméně úvaha, že se vnitrostátní orgány a soudy nacházejí v dobrém postavení k tomu, aby projednaly případná protiprávní jednání, která jsou předmětem stížnosti, sama o sobě nedostačuje k vyvození závěru o neexistenci dostatečného zájmu Společenství, pokud se kritizované jednání vyskytuje nejméně v pěti členských státech, a možná dokonce ve všech členských státech, a lze jej přičíst podnikům, které mají sídla a výrobní závody mimo Unii, což znamená, že by zásah na úrovni Unie mohl být účinnější než několik zásahů na národní úrovni.
(viz body 173, 176)