Language of document : ECLI:EU:T:2021:632

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (devátého senátu)

29. září 2021(*)

„Zemědělství – Nařízení (EU) 2016/2031 – Ochranná opatření proti škodlivým organismům rostlin – Seznam regulovaných nekaranténních škodlivých organismů pro Unii – Prahová hodnota, po jejímž překročení má výskyt regulovaného nekaranténního škodlivého organismu pro Unii na rostlinách k pěstování nepřijatelný hospodářský dopad – Prováděcí nařízení (EU) 2019/2072 – Profesní spolky – Žaloba na neplatnost – Aktivní legitimace – Přípustnost – Přiměřenost – Povinnost uvést odůvodnění“

Ve věci T‑116/20,

Società agricola Vivai Maiorana Ss, se sídlem v Curinze (Itálie),

Confederazione Italiana Agricoltori – CIA, se sídlem v Římě (Itálie),

MIVA – Moltiplicatori Italiani Viticoli Associati, se sídlem ve Faenze (Itálie),

zastoupené E. Scoccinim a G. Scoccinim, advokáty,

žalobci,

proti

Evropské komisi, zastoupené B. Eggers a F. Moro, jako zmocněnkyněmi,

žalované,

podporované

Radou Evropské unie, zastoupenou S. Emmerechtsem, A. Vitrem a S. Barbagallo, jako zmocněnci,

a

Evropským parlamentem, zastoupeným L. Knudsen a G. Mendolou, jako zmocněnci,

vedlejšími účastníky řízení,

jejímž předmětem je návrh na zrušení částí A, B, C, F, I a J přílohy IV prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/2072 ze dne 28. listopadu 2019, kterým se stanoví jednotné podmínky pro provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2031, pokud jde o ochranná opatření proti škodlivým organismům rostlin, a kterým se zrušuje nařízení Komise (ES) č. 690/2008 a mění prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/2019 (Úř. věst. 2019, L 319, s. 1),

TRIBUNÁL (devátý senát),

ve složení M. J. Costeira, předsedkyně, D. Gratsias (zpravodaj) a M. Kančeva, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: J. Palacio González, vrchní rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 9. června 2021,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

1        Cílem nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2031 ze dne 26. října 2016 o ochranných opatřeních proti škodlivým organismům rostlin, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 228/2013, (EU) č. 652/2014 a (EU) č. 1143/2014 a o zrušení směrnic Rady 69/464/EHS, 74/647/EHS, 93/85/EHS, 98/57/ES, 2000/29/ES, 2006/91/ES a 2007/33/ES (Úř. věst. 2016, L 317, s. 4) je stanovit opatření týkající se zjištění fytosanitárních rizik, která představují škodlivé organismy ohrožující zdraví rostlin, a snížení těchto rizik na přijatelnou úroveň.

2        Článek 36 nařízení 2016/2031 zní:

„‚Regulovaným nekaranténním škodlivým organismem pro Unii‘ se rozumí škodlivý organismus, pokud je uveden na seznamu stanoveném v článku 37 a splňuje všechny tyto podmínky:

a)      jeho totožnost je stanovena v souladu s přílohou I oddílem 4 bodem 1;

b)      vyskytuje se na území Unie;

c)      není karanténním škodlivým organismem pro Unii ani škodlivým organismem, na nějž se vztahují opatření přijatá podle čl. 30 odst. 1;

d)      přenáší se zejména prostřednictvím určitých rostlin k pěstování, v souladu s přílohou I oddílem 4 bodem 2;

e)      jeho výskyt na uvedených rostlinách k pěstování má nepřijatelný hospodářský dopad, pokud jde o zamýšlené použití těchto rostlin k pěstování, v souladu s přílohou I oddílem 4 bodem 3;

f)      jsou k dispozici proveditelná a účinná opatření, jejichž cílem je zabránit jeho výskytu na dotčených rostlinách k pěstování.“

3        Článek 37 odst. 2 nařízení 2016/2031 v podstatě stanoví, že Evropská komise prostřednictvím prováděcího aktu stanoví seznam regulovaných nekaranténních škodlivých organismů pro Unii (dále jen „RNŠO“) a určitých rostlin k pěstování. Podle čl. 37 odst. 1 prvního pododstavce nařízení 2016/2031 platí, že „[p]rofesionální provozovatelé nesmí [RNŠO] dovážet na území Unie nebo jej přemísťovat na tomto území na rostlinách k pěstování, jejichž prostřednictvím se přenáší, podle seznamu stanoveného v odstavci 2“.

4        Článek 37 odst. 8 nařízení 2016/2031 stanoví, že pokud je podmínka uvedená v čl. 36 písm. e) téhož nařízení splněna, pouze pokud se dotčený škodlivý organismus vyskytuje s četností výskytu překračující určitou prahovou hodnotu vyšší než nula, stanoví seznam uvedený v čl. 37 odst. 2 tuto prahovou hodnotu a uvede, že zákaz dovozu a přemísťování se uplatní pouze při překročení této prahové hodnoty. Aby však Komise mohla takovou prahovou hodnotu stanovit, je podle téhož ustanovení ještě třeba, aby profesionální provozovatelé mohli zajistit, že četnost výskytu RNŠO na uvedených rostlinách k pěstování nepřekročí uvedenou prahovou hodnotu, a aby bylo možné ověřit, zda v partiích předmětných rostlin není uvedená prahová hodnota překročena.

5        Pojem „profesionální provozovatel“ je definován v čl. 2 bodu 9) nařízení 2016/2031 jako jakákoli osoba, na niž se vztahuje veřejné nebo soukromé právo, která se profesionálně zabývá jednou nebo několika z níže uvedených činností týkajících se rostlin, rostlinných produktů a jiných předmětů a je za tyto činnosti právně odpovědná:

–        výsadbou;

–        šlechtěním;

–        produkcí, včetně pěstování, množení a udržování;

–        dovozem na území Unie a přemísťováním na tomto území a z tohoto území;

–        dodáváním na trh;

–        skladováním, sběrem, odesíláním a zpracováváním.

6        Zejména na základě čl. 37 odst. 2 nařízení 2016/2013 (viz bod 3 výše) přijala Komise prováděcí nařízení (EU) 2019/2072 ze dne 28. listopadu 2019, kterým se stanoví jednotné podmínky pro provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2031, pokud jde o ochranná opatření proti škodlivým organismům rostlin, a zrušuje nařízení Komise (ES) č. 690/2008 a mění prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/2019 (Úř. věst. 2019, L 319, s. 1) (dále jen „napadené prováděcí nařízení“).

7        Článek 5 napadeného prováděcího nařízení stanoví:

„Seznam [RNŠO] a určitých rostlin k pěstování s kategoriemi a prahovými hodnotami, jak je uvedeno v čl. 37 odst. 2 nařízení (EU) 2016/2031, je stanoven v příloze IV tohoto nařízení. Uvedené rostliny k pěstování se nesmí dovážet na území Unie, ani v jeho rámci přemísťovat, pokud výskyt RNŠO nebo příznaků způsobovaných těmito organismy na uvedených rostlinách k pěstování překračuje dotčené prahové hodnoty.

Zákaz dovozu a přemísťování stanovený v prvním pododstavci se vztahuje pouze na kategorie rostlin k pěstování stanovené v příloze IV.“

8        Příloha IV napadeného prováděcího nařízení stanoví seznam RNŠO týkajících se dvanácti určitých rostlin. Předmětná příloha je v této souvislosti rozdělena na dvanáct částí A až L, mezi kterými je i:

–        část A, ve které jsou uvedeny dvě kombinace RNŠO a osiva pícnin;

–        část B, ve které jsou uvedeny dvě kombinace RNŠO a osiva obilovin;

–        část C, ve které je uvedeno devět kombinací RNŠO a révového množitelského materiálu;

–        část F, ve které je uvedeno třináct kombinací RNŠO a osiva zeleniny;

–        část I, ve které je uvedeno patnáct kombinací RNŠO a sadby a rozmnožovacího materiálu zeleniny, kromě osiva;

–        část J, ve které je uvedeno 155 kombinací RNŠO a rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce.

9        Podle těchto částí přílohy IV napadeného prováděcího nařízení stanovila Komise – se čtyřmi výjimkami – prahovou hodnotu výskytu RNŠO na 0 %.

 Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

10      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 20. února 2020 podali žalobci Società agricola Vivai Maiorana Ss, Confederazione Italiana Agricoltori – CIA (dále jen „CIA“) a MIVA – Moltiplicatori Italiani Viticoli Associati (dále jen „MIVA“) projednávanou žalobu.

11      Podáními došlými kanceláři Tribunálu dne 11. a 27. května 2020 požádaly Evropský parlament a Rada Evropské unie o vstup do řízení jako vedlejší účastníci na podporu návrhových žádání Komise. Rozhodnutími ze dne 8. a 22. července 2020 předsedkyně devátého senátu Tribunálu tato vedlejší účastenství povolila. Vedlejší účastníci předložili spisy vedlejšího účastníka a hlavní účastníci řízení k nim předložili vyjádření ve stanovených lhůtách.

12      Žalobci navrhují, aby Tribunál:

–        zrušil části A, B, C, F, I a J přílohy IV napadeného prováděcího nařízení v rozsahu, v němž se podle těchto částí stanoví prahové hodnoty výskytu RNŠO na dotčených rostlinách;

–        prohlásil, že článek 36, čl. 37 odst. 2 a příloha I oddíl 4 bod 3 nařízení 2016/2031 jsou neplatné;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

13      Komise, Parlament a Rada navrhují, aby Tribunál:

–        žalobu zčásti odmítl jako nepřípustnou a zčásti zamítl jako neopodstatněnou;

–        uložil žalobcům náhradu nákladů řízení.

14      Tribunál v rámci organizačních procesních opatření upravených v článku 89 svého jednacího řádu položil žalobcům 8. února a 30. dubna 2021 písemné otázky. Žalobci těmto opatřením vyhověli v dopisech z 24. února a 14. května 2021. Dopisem ze dne 17. května 2021 předložila Komise vyjádření ke skutečnostem, které žalobci uvedli dne 24. února 2021.

15      Tribunál (devátý senát) na návrh soudce zpravodaje rozhodl o zahájení ústní části řízení.

16      Vzhledem k překážce na straně původně určeného soudce zpravodaje byla projednávaná věc rozhodnutím předsedy Tribunálu ze dne 8. června 2021 přidělena novému soudci zpravodaji zasedajícímu v devátém senátu. Rozhodnutím ze dne 8. června 2021 nadto předsedkyně devátého senátu určila jiného soudce k doplnění senátu.

 Právní otázky

17      Žalobci na podporu své žaloby vznáší čtyři žalobní důvody, které vycházejí z:

–        porušení čl. 36 písm. e) a f) nařízení 2016/2031, zásady proporcionality a povinnosti uvést odůvodnění;

–        porušení Mezinárodní smlouvy o genetických zdrojích rostlin pro výživu a zemědělství (dále jen „ITPGRFA“), jejíž uzavření bylo schváleno jménem Evropského společenství rozhodnutím Rady 2004/869/ES ze dne 24. února 2004 (Úř. věst. 2004, L 378, s. 1; Zvl. vyd. 2004, L 378, s. 1).

–        porušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/848 ze dne 30. května 2018 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 834/2007 (Úř. věst. 2018, L 150, s. 1);

–        neslučitelnosti sporných částí přílohy IV napadeného prováděcího nařízení se společnou zemědělskou politikou.

18      Před tím, než Komise zpochybnila opodstatněnost žaloby, vyjádřila pochybnosti o přípustnosti žaloby z hlediska právního zájmu na podání žaloby a aktivní legitimace žalobců, jakož i z hlediska jasnosti vznesených žalobních důvodů. Parlament a Rada mají za to, že z námitky protiprávnosti vznesené proti nařízení 2016/2031 s požadovanou jasností nevyplývají důvody, na nichž je založena, takže musí být odmítnuta jako nepřípustná.

 K přípustnosti

 K aktivní legitimaci

19      Komise v prvé řadě zdůrazňuje, že napadené prováděcí nařízení představuje nařizovací akt, který nevyžaduje přijetí prováděcích opatření ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU. Z toho podle ní vyplývá, že má-li být sporná žaloba přípustná, je třeba, aby se uvedené nařízení žalobců bezprostředně dotýkalo ve smyslu posledně uvedeného ustanovení.

20      V případě první žalobkyně Società agricola Vivai Maiorana, která působí jako révová školkařka, tomu tak ovšem podle Komise není, jelikož tato žalobkyně netvrdí, že je profesionálním provozovatelem, jehož se týkají části A, B, F, I a J přílohy IV napadeného prováděcího nařízení. První žalobkyně je tedy jakožto révová školkařka bezprostředně dotčena pouze částí C uvedené přílohy.

21      Co se týče dvou žalujících spolků CIA a MIVA, Komise tvrdí, že jsou aktivně legitimovány k podání návrhu na zrušení napadeného prováděcího nařízení pouze ve třech případech: zaprvé pokud jim takové právo výslovně přiznává zákon, zadruhé pokud mají individuální aktivní legitimaci někteří členové, které zastupují, nebo zatřetí pokud se mohou dovolávat vlastního zájmu.

22      Tito žalobci ovšem podle Komise zaprvé netvrdí, že by v projednávané věci nastal první z těchto případů.

23      Žalující spolky zadruhé dle názoru Komise neupřesňují, kteří z jejich členů jsou profesionálními provozovateli působícími v oblasti produkce rostlin, kterých se týkají části přílohy IV napadeného prováděcího nařízení, jejichž zrušení se domáhají, a jejich uvádění na trh. Tato informace nevyplývá ze stanov CIA a MIVA a nelze ji dovodit ani z dokumentů předložených v příloze repliky. Vzhledem k tomu, že první žalobkyně kromě toho podala žalobu vlastním jménem, nemůže MIVA zakládat svou aktivní legitimaci na tom, že mezi jeho členy patří dotčená žalobkyně. Co se týče provozovatelů uvedených v odpovědi žalobců ze dne 24. února 2021, žalobci neprokázali, že jsou zapsáni do úředního registru profesionálních provozovatelů, který členské státy musí vést a aktualizovat podle článku 65 nařízení 2016/2031. Komise mimoto zpochybňuje relevanci faktur předložených žalobci. V tomto ohledu Komise tvrdí – podle toho, o kterého profesionálního provozovatele se jedná – že se buď netýkají rostlin uvedených ve sporných částech přílohy IV napadeného prováděcího nařízení, nebo se týkají pouze některých z těchto rostlin, nebo jsou opatřeny datem následujícím po datu podání žaloby. Komise dodává, že v důsledku pochybností o aktivní legitimaci žalobců je rozsah žaloby nejistý a tyto pochybnosti mohou narušit její právo se v řízení účinně bránit.

24      Zatřetí v rozsahu, v němž se CIA dovolává za účelem prokázání své aktivní legitimace vlastního zájmu, Komise zdůrazňuje, že části přílohy IV napadeného nařízení, jejichž zrušení je navrhováno, nemění práva nebo povinnosti CIA jakožto spolku, takže tento spolek není předmětnými částmi bezprostředně dotčen.

25      Co se týče žalobců, ti se rovněž domnívají, že napadené prováděcí nařízení je nařizovací akt, který nevyžaduje přijetí prováděcích opatření, ale mají za to, že jsou jeho ustanoveními bezprostředně dotčeni. V tomto ohledu žalobci zaprvé namítají, že členy CIA jsou provozovatelé z celého spektra zemědělských činností, zatímco členy MIVA jsou výlučně producenti révového množitelského materiálu. Z toho vyplývá, že všichni členové žalujících spolků jsou k podání žaloby na neplatnost směřující proti sporným částem přílohy IV napadeného prováděcího nařízení aktivně legitimováni jakožto producenti nebo nabyvatelé osiva, jehož se týkají tyto části. V tomto ohledu žalující spolky v odpovědi na organizační procesní opatření předložily důkazy, které podle jejich názoru prokazují, že k nim náleží alespoň jeden profesionální provozovatel, jehož činnost spadá do působnosti částí A, B, C, F, I nebo J přílohy IV napadeného prováděcího nařízení.

26      CIA je kromě toho s ohledem na počet svých členů spolkem obzvláště reprezentativním. V projednávaném případě chce chránit kolektivní zájem v souladu se svým cílem uvedeným ve stanovách, kterým je rozvoj a zhodnocení venkovských oblastí, rozvoj zemědělství a podpora biologické rozmanitosti.

27      Úvodem je třeba připomenout, že napadené prováděcí nařízení bylo přijato zejména na základě čl. 37 odst. 2 nařízení 2016/2031. V rozsahu, v němž napadené prováděcí nařízení provádí posledně uvedené ustanovení, má podle bodů 2, 14 a 15 svého odůvodnění za cíl sestavit seznamy RNŠO a určitých kategorií rostlin k pěstování a zároveň stanovit prahové hodnoty maximálního výskytu RNŠO, jsou-li splněny podmínky tohoto postupu (viz body 3, 4 a 6 výše).

28      V této souvislosti je třeba uvést, že příloha IV napadeného prováděcího nařízení obsahuje seznam RNŠO a určitých rostlin k pěstování s kategoriemi a prahovými hodnotami. Podle článku 5 napadeného prováděcího nařízení se uvedené rostliny k pěstování nesmí dovážet na území Unie, ani v jeho rámci přemísťovat, pokud výskyt RNŠO nebo příznaků způsobovaných těmito RNŠO na uvedených rostlinách k pěstování překračuje dotčené prahové hodnoty (viz body 7 až 9 výše).

29      Jak v tomto ohledu tvrdí žalobci a Komise (viz body 19 a 25 výše), napadené prováděcí nařízení je coby nelegislativní akt s obecnou působností nařizovacím aktem ve smyslu článku 263 SFEU (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 6. září 2011, Inuit Tapiriit Kanatami a další v. Parlament a Rada, T‑18/10, EU:T:2011:419, bod 56).

30      Kromě toho je třeba podotknout – obdobně jak to učinili žalobci a Komise – že v rozsahu, v němž sporné části přílohy IV napadeného prováděcího nařízení stanoví prahové hodnoty výskytu RNŠO na dotčených rostlinách k pěstování, nevyžadují přijetí prováděcích opatření ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU. Článek 5 posledně uvedeného nařízení navíc stanoví zákaz dovozu do Unie a přemísťování v Unii, pokud výskyt RNŠO nebo příznaků způsobovaných RNŠO na uvedených rostlinách k pěstování překračuje dotčené prahové hodnoty; přijetí prováděcích opatření přitom nevyžaduje ani tento zákaz.

31      K tomu, aby žalobci byli aktivně legitimováni, tudíž postačuje prokázat, že jsou ustanoveními, jejichž zrušení se domáhají, bezprostředně dotčeni ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU .

32      Podmínka, podle níž musí být fyzická nebo právnická osoba rozhodnutím, které je předmětem žaloby, bezprostředně dotčena, jak je upravena v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU, vyžaduje, aby byla kumulativně splněna dvě kritéria. Zaprvé zpochybněné opatření musí vyvolávat bezprostřední účinky na právní postavení jednotlivce. Zadruhé toto opatření nesmí ponechávat adresátům pověřeným jeho provedením žádnou posuzovací pravomoc, přičemž toto provedení je čistě automatické povahy a vyplývá výlučně z unijní právní úpravy, aniž je třeba použít další zprostředkující předpisy (viz rozsudek ze dne 6. listopadu 2018, Scuola Elementare Maria Montessori v. Komise, Komise v. Scuola Elementare Maria Montessori a Komise v. Ferracci, C‑622/16 P až C‑624/16 P, EU:C:2018:873, bod 42 a citovaná judikatura).

33      Komise, která nevznesla námitku nepřípustnosti v samostatném podání, má pochybnosti o tom, zda je v projednávaném případě první podmínka týkající se ovlivnění právního postavení žalobců naplněna ve vztahu ke všem žalobcům a pokud jde o všechny sporné části přílohy IV napadeného prováděcího nařízení (viz body 19 až 24 výše).

34      Je třeba uvést, že zákaz dovozu a přemísťování rostlin k pěstování, pokud výskyt RNŠO nebo příznaků způsobovaných RNŠO překračuje prahové hodnoty stanovené ve sporných částech přílohy IV napadeného prováděcího nařízení, který vyplývá z článku 5 tohoto nařízení, se bezprostředně dotýká „profesionálních provozovatelů“ ve smyslu čl. 2 bodu 9) nařízení 2016/2031 (viz bod 5 výše). V souladu s čl. 37 odst. 1 nařízení 2016/2031 se totiž dotčený zákaz vztahuje právě na tyto provozovatele (viz bod 3 výše). Tento zákaz neponechává členským státům pověřeným jeho provedením žádnou posuzovací pravomoc. Zákazem stanoveným v nařízení 2016/2031 je tudíž bezprostředně dotčeno právní postavení profesionálního provozovatele ve smyslu čl. 2 bodu 9) posledně uvedeného nařízení, který vykonává činnost ve vztahu ke kategorii rostlin dotčené jednou nebo několika spornými částmi přílohy IV napadeného prováděcího nařízení.

35      V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že nařízení 2016/2031 rozlišuje mezi „profesionálními provozovateli“, jak jsou definováni v jeho čl. 2 bodu 9), a „registrovanými provozovateli“, kterými jsou podle čl. 2 bodu 10) téhož nařízení profesionální provozovatelé registrovaní v souladu s článkem 65 tohoto nařízení. V posledně zmíněném ustanovení je uvedeno především to, že příslušný vnitrostátní orgán vede a aktualizuje registr profesionálních provozovatelů, kteří splňují určité podmínky. Z článku 65 odst. 3 nařízení 2016/2031 však vyplývá, že se do předmětného registru nezapisují profesionální provozovatelé, kteří splňují určitá kritéria související s fytosanitárními riziky, která představují rostliny, jež pěstují.

36      Zákaz dovozu a přemísťování rostlin k pěstování, pokud výskyt RNŠO nebo příznaků způsobovaných RNŠO překračuje prahové hodnoty stanovené ve sporných částech přílohy IV napadeného prováděcího nařízení, se tudíž vztahuje na profesionální provozovatele ve smyslu čl. 2 bodu 9) nařízení 2016/2031, a nikoli pouze na registrované provozovatele ve smyslu čl. 2 bodu 10) téhož nařízení. Argument Komise vycházející z toho, že není jisté, zda jsou provozovatelé, kteří jsou členy druhého a třetího žalobce, registrovanými provozovateli, tedy musí být odmítnut.

37      Zadruhé podle čl. 2 bodu 9) nařízení 2016/2031 zahrnuje pojem „profesionální provozovatel“ jakoukoli osobu, na niž se vztahuje veřejné nebo soukromé právo, která se profesionálně zabývá jednou nebo několika z činností uvedených v bodě 5 výše týkajících se mimo jiné i rostlin.

38      Výraz „rostliny“ je přitom definován v čl. 2 bodu 1) nařízení 2016/2031 tak, že zahrnuje živé rostliny a živé části rostlin, jako jsou zejména semena, plody, zelenina, hlízy, rouby, řízky a roubovance.

39      Z článku 37 odst. 1 a 2 nařízení 2016/2031 kromě toho vyplývá, že seznam RNŠO a určitých rostlin k pěstování, který Komise stanoví prostřednictvím takového prováděcího nařízení, jako je napadené prováděcí nařízení, nezahrnuje nutně všechny rostliny k pěstování, ale pouze rostliny k pěstování, „jejichž prostřednictvím se [RNŠO] přenáší“. Jak je konkrétně uvedeno v bodě 8 výše, příloha IV napadeného prováděcího nařízení je rozdělena na dvanáct částí od A do L, přičemž v každé z nich je uvedeno několik kombinací rostlin a RNŠO.

40      Například směrnice Rady 66/401/EHS ze dne 14. června 1966 o uvádění osiva pícnin na trh (Úř. věst. 1966, P 125, s. 2298; Zvl. vyd. 03/01, s. 55) v čl. 2 odst. 1 písm. A) uvádí seznam 87 rodů nebo druhů pícnin. V části A přílohy IV napadeného prováděcího nařízení, nadepsané „RNŠO týkající se osiva pícnin“, je však uveden pouze druh vojtěšky (Medicago sativa L.), jehož prostřednictvím se rozšiřují dva v této části zmíněné RNŠO (Clavibacter michiganensisDitylenchus dipsaci).

41      Z toho vyplývá, že pojem „profesionální provozovatel“ zahrnuje všechny provozovatele zabývající se jednou nebo několika činnostmi vyjmenovanými v čl. 2 bodu 9) nařízení 2016/2031, které se týkají „rostlin“, jak jsou definovány v čl. 2 bodu 1) nařízení 2016/2031 a uvedeny v jednotlivých směrnicích o jejich uvádění na trh.

42      V této souvislosti je pravda, že zákaz dovozu RNŠO na území Unie a jejich přemísťování na tomto území, který vyplývá z článku 5 napadeného prováděcího nařízení, ve spojení s čl. 37 odst. 1 nařízení 2016/2031, se ratione materiae vztahuje na rostliny k pěstování uvedené v příloze IV napadeného prováděcího nařízení. Ratione personae se však tento zákaz vztahuje na všechny profesionální provozovatele ve smyslu čl. 2 bodu 9) nařízení 2016/2031.

43      Normotvůrce chtěl tímto způsobem omezit riziko šíření RNŠO nejen ze strany „registrovaných provozovatelů“ nebo provozovatelů, kteří vykonávali činnosti týkající se konkrétně rostlin uvedených v příloze IV napadeného prováděcího nařízení, ale ze strany každého profesionálního provozovatele působícího v oblasti rostlin, který z tohoto důvodu může vykonávat činnosti týkající se rostlin, jejichž prostřednictvím se RNŠO přenáší a které jsou uvedeny ve zmíněné příloze IV.

44      Z toho vyplývá, že s přístupem Komise, podle kterého bylo dotčeno pouze právní postavení profesionálních provozovatelů, kteří vykonávali činnost toliko v souvislosti s rostlinami uvedenými ve sporných přílohách napadeného prováděcího nařízení, nelze souhlasit. Kromě toho, že dotčený přístup odporuje použitelným ustanovením (viz body 35 až 41 výše), vychází z předpokladu, že zákaz plynoucí z článku 5 napadeného prováděcího nařízení není uložen všem profesionálním provozovatelům ve smyslu čl. 2 bodu 9) nařízení 2016/2031, ale pouze těm, kteří v minulosti vykonávali činnost v souvislosti s rostlinami, jejichž prostřednictvím se RNŠO přenáší. Kdyby však byl takový názor akceptován, byl by vážně ohrožen užitečný účinek politiky zaměřující se na prevenci šíření RNŠO v Unii.

45      V této souvislosti je nutno konstatovat, že první žalobkyně je jakožto podnik zabývající se révovým školkařstvím, který působí v odvětví révového množitelského materiálu, profesionálním provozovatelem ve smyslu čl. 2 bodu 9) nařízení 2016/2031. V této pozici je však právní postavení první žalobkyně dotčeno – jak tvrdí Komise – pouze částí C přílohy IV napadeného prováděcího nařízení, která se vztahuje na RNŠO týkající se révového množitelského materiálu. První žalobkyně je tedy aktivně legitimována pouze v rozsahu, v němž se domáhá zrušení této části napadeného prováděcího nařízení.

46      Pokud jde o oba žalující spolky CIA a MIVA, je třeba připomenout, že spolek pověřený ochranou kolektivních zájmů svých členů je aktivně legitimován k podání žaloby na neplatnost proto, že byly dotčeny jeho vlastní zájmy jakožto spolku nebo jestliže mají individuální aktivní legitimaci osoby, které zastupuje, či některé z nich (rozsudek ze dne 30. dubna 2019, UPF v. Komise, T‑747/17, EU:T:2019:271, bod 20).

47      Co se týče první z těchto podmínek, které se dovolává CIA (viz bod 26 výše), je třeba konstatovat – podobně jak poznamenala Komise – že sporné části přílohy IV napadeného prováděcího nařízení nemění práva nebo povinnosti tohoto spolku jako takového, takže se jeho právního postavení nedotýkají. Z toho vyplývá, že se CIA nemůže s úspěchem dovolávat aktivní legitimace z důvodu dotčení vlastních zájmů.

48      Pokud jde o aktivní legitimaci osob, které CIA zastupuje, je třeba bez dalšího uvést, že podle čl. 3 osmnácté odrážky jejích stanov je cílem této organizace podporovat zájmy svých členů. Žalobci přiložili k replice seznam obsahující jména a adresy 584 842 členů této organizace. V odpovědi na organizační procesní opatření (viz bod 14 výše) žalobci předložili důkazy, které dokládají, že osm členů CIA je profesionálními provozovateli působícími v odvětvích osiva pícnin, osiva obilovin, révového množitelského materiálu, osiva zeleniny, zeleniny a ovocných rostlin. Tato odvětví jsou dotčena částmi A, B, C, F, I a J přílohy IV napadeného prováděcího nařízení.

49      Pokud jde o MIVA, z článku 8 stanov tohoto spolku vyplývá, že jeho členy jsou profesionální provozovatelé ve smyslu čl. 2 bodu 9) nařízení 2016/2031, pokud jde o révový množitelský materiál. Tak je tomu zajisté v případě první žalobkyně. Tato okolnost ovšem nemůže mít za následek přípustnost žaloby v rozsahu, v němž je podána spolkem MIVA, jelikož první žalobkyně podala žalobu vlastním jménem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. dubna 2019, UPF v. Komise, T‑747/17, EU:T:2019:271, body 25 až 27).

50      V odpovědi na organizační procesní opatření přijaté dne 8. února 2021 přitom žalobci předložili důkazy, které dokládají, že tři členové MIVA, kromě první žalobkyně, jsou profesionálními provozovateli působícími v odvětvích révového množitelského materiálu, zeleniny a ovocných rostlin. Tato odvětví jsou dotčena částmi C, I a J přílohy IV prováděcího nařízení (EU) 2019/2072. V tomto ohledu je třeba dodat, že podle článku 3 stanov MIVA je cílem tohoto spolku podporovat zájmy související s činnostmi jeho členů; z tohoto rozsahu přitom nejsou vyloučeny zemědělské činnosti týkající se jiných rostlin než révového množitelského materiálu.

51      Pokud jde o argument Komise, že některé faktury předložené žalobci jsou opatřeny datem následujícím po datu podání žaloby, nelze s ním souhlasit. Postavení „profesionálního provozovatele“ ve smyslu čl. 2 bodu 9) nařízení 2016/2031 se totiž již z povahy věci prokazuje na základě souboru shodujících se nepřímých důkazů. Kdyby totiž byla akceptována argumentace Komise, znamenalo by to, že prokázat postavení profesionálního provozovatele mohou pouze důkazy opatřené datem, kdy byla podána žaloba, jelikož například faktury vystavené před tímto datem by neumožňovaly vyloučit, že v mezidobí dotyčný provozovatel od činnosti související s dotčenými rostlinami neupustil.

52      V projednávané věci přitom žalobci předložili několik faktur znějících na nemalé částky, z nichž vyplývá, že jejich vystavitelé – členové žalujících spolků – jsou profesionálními provozovateli ve smyslu čl. 2 bodu 9) nařízení 2016/2031. Jak kromě toho tvrdili žalobci na jednání, uvádění rostlin k pěstování na trh vyžaduje provedení celé řady předchozích opatření, která se v závislosti na dotčené rostlině uskutečňují v rámci více či méně dlouhé doby. Z toho vyplývá, že předložení faktur opatřených datem následujícím po datu podání žaloby, které mají prokázat, že členové druhého a třetího žalobce jsou profesionálními provozovateli ve výše uvedeném smyslu, nemůže samo o sobě relevanci těchto důkazů vyloučit.

53      A konečně je třeba uvést, že jelikož bylo Komisi umožněno účinně předložit písemné i ústní vyjádření ke všem skutečnostem, které žalobci uvedli v souvislosti se svojí aktivní legitimací, nelze konstatovat, že by došlo k narušení jejího práva se v řízení účinně bránit.

54      Z toho vyplývá, že žalobci jsou aktivně legitimováni s následujícími upřesněními:

–        první žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby na neplatnost proti části C přílohy IV napadeného prováděcího nařízení;

–        CIA je aktivně legitimován k podání žaloby na neplatnost proti částem A, B, C, F, I a J přílohy IV napadeného prováděcího nařízení;

–        MIVA je aktivně legitimován k podání žaloby na neplatnost proti částem C, I a J přílohy IV napadeného prováděcího nařízení.

 K právnímu zájmu na podání žaloby

55      Komise tvrdí, že případné zrušení částí A, B, C, F, I a J přílohy IV napadeného prováděcího nařízení by vedlo k neplatnosti prahových hodnot výskytu RNŠO stanovených na základě dotčených částí, takže by se již na dotyčné rostliny nevztahoval zákaz dovozu na území Unie a jejich přemísťování na tomto území. Takové zrušení by však nemělo vliv na sanační povinnosti profesionálních provozovatelů, jak vyplývají z různých směrnic upravujících uvádění těchto rostlin na trh. Tyto směrnice představují samostatné akty, ve kterých se pouze zohledňují prahové hodnoty výskytu RNŠO stanovené ve sporných částech přílohy IV napadeného prováděcího nařízení. Nelze je tedy kvalifikovat jako akty provádějící napadené prováděcí nařízení, jejichž platnost by byla dotčena v důsledku případného zrušení tohoto nařízení. Z toho podle Komise vyplývá, že i kdyby žalobci požadovaného zrušení v projednávané věci dosáhli, dotyční profesionální provozovatelé by byli i nadále povinni dodržovat fytosanitární požadavky stanovené v uvedených směrnicích jak stran nenákladné sanace ve fázi produkce, tak stran sanace nezbytné pro uvádění dotčených rostlin na trh. Nakonec Komise uvádí, že zájem žalobců spočívající v ochraně biologické rozmanitosti je založen na pouhých domněnkách.

56      Z ustálené judikatury vyplývá, že žaloba na neplatnost podaná fyzickou nebo právnickou osobou je přípustná pouze v případě, že má tato osoba zájem na zrušení napadeného aktu. Předpokladem takového zájmu je, že samotné zrušení tohoto aktu může vyvolat právní následky a že žaloba může ve výsledku přinést straně, která ji podala, prospěch (viz rozsudek ze dne 17. září 2015, Mory a další v. Komise, C‑33/14 P, EU:C:2015:609, bod 55 a citovaná judikatura).

57      V tomto ohledu Komise tvrdí, že žalobci by z případného zrušení sporných částí přílohy IV napadeného prováděcího nařízení žádný prospěch neměli, neboť takové zrušení by neovlivnilo povinnosti sanace dotčených rostlin k pěstování, jak vyplývají z příslušných směrnic upravujících uvádění zmíněných rostlin na trh.

58      Při posuzování opodstatněnosti tohoto argumentu Komise je třeba popsat základní prvky unijního systému rostlinolékařské péče týkající se RNŠO, jak vyplývají z nařízení 2016/2031, napadeného prováděcího nařízení a směrnic upravujících uvádění rostlin dotčených touto žalobou na trh.

59      Jak konkrétně vyplývá z článku 36 nařízení 2016/2031, RNŠO jsou škodlivé organismy vyskytující se na území Unie, které se šíří především prostřednictvím určitých rostlin k pěstování a jejichž výskyt na uvedených rostlinách má nepřijatelný hospodářský dopad, pokud jde o zamýšlené použití dotčených rostlin.

60      Podle bodu 23 odůvodnění nařízení 2016/2031 by za účelem omezení výskytu RNŠO měly být jejich dovoz na území Unie a přemísťování na tomto území na dotčených rostlinách k pěstování zakázány, pokud se uvedené škodlivé organismy vyskytují s četností výskytu překračující určitou prahovou hodnotu.

61      Jak bylo uvedeno v bodech 3 a 4 výše, Komise stanovuje seznam RNŠO a určitých rostlin k pěstování, případně doplněný o prahové hodnoty vyšší než nula, po jejichž překročení má výskyt RNŠO na rostlinách k pěstování nepřijatelný hospodářský dopad. Tento seznam je obsažen v příloze IV napadeného prováděcího nařízení (viz bod 8 výše).

62      Dále je třeba uvést, že pravidla upravující, jak jsou jednotlivé rostliny k pěstování, jichž se týkají jednotlivé části přílohy IV napadeného prováděcího nařízení, uváděny na trh, jsou stanovena na základě směrnic. Souvislosti mezi RNŠO uvedenými v jednotlivých sporných částech přílohy IV napadeného prováděcího nařízení a směrnicemi o uvádění na trh, které se jich týkají, jsou uvedeny v následující tabulce:

Část přílohy IV napadeného prováděcího nařízení

Směrnice o uvádění na trh

Část A

RNŠO týkající se osiva pícnin

Směrnice 66/401

Část B

RNŠO týkající se osiva obilovin

Směrnice Rady 66/402/EHS ze dne 14. června 1966 o uvádění osiva obilovin na trh (Úř. věst. 1966, 125, s. 2309; Zvl. vyd. 03/01, s. 66)

Část C

RNŠO týkající se révového množitelského materiálu

Směrnice Rady 68/193/EHS ze dne 9. dubna 1968 o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh (Úř. věst. L 1968, L 93, s. 15; Zvl. vyd. 03/01, s. 123)

Část F

RNŠO týkající se osiva zeleniny

Směrnice Rady 2002/55/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění osiva zeleniny na trh (Úř. věst. 2002, L 193, s. 33; Zvl. vyd. 03/36, s. 313)

Část I

RNŠO týkající se sadby a rozmnožovacího materiálu zeleniny, kromě osiva

Směrnice Rady 2008/72/ES ze dne 15. července 2008 o uvádění sadby a rozmnožovacího materiálu zeleniny mimo osivo na trh (Úř. věst. 2008, L 205, s. 28)

Směrnice Komise 93/61/EHS ze dne 2. července 1993, kterou se stanoví tabulka požadavků na sadbu a rozmnožovací materiál zeleniny mimo osivo podle směrnice Rady 92/33/EHS (Úř. věst. 1993, L 250, s. 19; Zvl. vyd. 03/15, s. 101)

Část J

RNŠO týkající se rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce

Směrnice Rady 2008/90/ES ze dne 29. září 2008 o uvádění na trh rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce (Úř. věst. 2008, L 267, s. 8)

Prováděcí směrnice Komise 2014/98/EU ze dne 15. října 2014, kterou se provádí směrnice 2008/90/ES, pokud jde o zvláštní požadavky na rody a druhy ovocných rostlin uvedených v příloze I uvedené směrnice, zvláštní požadavky na dodavatele a podrobná pravidla pro úřední inspekce (Úř. věst. 2014, L 298, s. 22)

63      Směrnice upravující uvádění na trh stanoví fytosanitární opatření, která musí být přijata za účelem zvládání rizika výskytu RNŠO a zajištění toho, že rostliny dovezené do Unie a přemísťované v Unii splňují požadavky příslušné části přílohy IV napadeného prováděcího nařízení, pokud jde o výskyt RNŠO.

64      V návaznosti na přijetí napadeného prováděcího nařízení byly v této souvislosti směrnice upravující uvádění rostlin na trh pozměněny prováděcí směrnicí Komise (EU) 2020/177 ze dne 11. února 2020, kterou se mění směrnice Rady 66/401, 66/402, 68/193, 2002/55, 2002/56 a 2002/57, směrnice Komise 93/49/EHS a 93/61 a prováděcí směrnice 2014/21/EU a 2014/98, pokud jde o škodlivé organismy rostlin na osivu a dalším rozmnožovacím materiálu rostlin (Úř. věst. 2020, L 41, s. 1).

65      Zejména z bodů 5, 6, 8, 10 až 12, 14 a 19 až 23 odůvodnění prováděcí směrnice 2020/177 vyplývá, že směrnice upravující uvádění rostlin dotčených spornými částmi napadeného prováděcího nařízení na trh musely být změněny s cílem stanovit opatření, která zajistí, aby rozmnožovací materiál rostlin, který spadá do jejich působnosti, splňoval požadavky týkající se mimo jiné i RNŠO stanovených ve sporných částech přílohy IV napadeného prováděcího nařízení. Částečnou výjimku představuje směrnice 66/401 o uvádění osiva pícnin na trh, a to v tom smyslu, že byla pozměněna tak, že dotčené osivo musí splňovat i požadavky týkající se RNŠO stanovené podle části A přílohy IV napadeného prováděcího nařízení, ovšem další požadavky oproti požadavkům platným před přijetím prováděcí směrnice 2020/177 nestanoví.

66      Komise tento systematický vztah mezi napadeným prováděcím nařízením na jedné straně a směrnicemi upravujícími uvádění rostlin k pěstování, které jsou uvedeny ve sporných částech přílohy IV zmíněného nařízení, na trh na straně druhé výslovně potvrzuje v bodech 24 až 27 žalobní odpovědi a v bodech 68 a 70 dupliky.

67      Z těchto zjištění vyplývá, že i když dotčené směrnice – jak uvádí Komise – nepředstavují prováděcí akty k napadenému prováděcímu nařízení, ukládají provozovatelům povinnosti, které zohledňují normy výskytu RNŠO stanovené v posledně uvedeném nařízení a mají zajistit, aby dotyční provozovatelé uvedené normy dodržovali. Tento závěr platí i pro směrnici 66/401, která v současné době stanoví, že porost a osivo pícnin musí splňovat i požadavky týkající se výskytu RNŠO stanovené podle části A přílohy IV napadeného prováděcího nařízení, i když v tomto ohledu nezavedla žádná další opatření.

68      Komise tedy nemůže s úspěchem tvrdit, že případné zrušení sporných částí přílohy IV napadeného prováděcího nařízení nemůže první žalobkyni nebo členům CIA a MIVA v žádném případě přinést prospěch. S ohledem na vnitřní soudržnost unijního systému rostlinolékařské péče, která se vyznačuje systematickým vztahem mezi napadeným prováděcím nařízením a souvisejícími směrnicemi upravujícími uvádění rostlin k pěstování na trh, by totiž normotvůrce v případě částečného zrušení uvedeného prováděcího nařízení možná musel v závislosti na důvodech zrušení a opatřeních, která by musela být přijata podle článku 266 SFEU, dotčené směrnice, které by přišly o svůj právní základ v aktuálním znění, přezkoumat.

69      Ustanovení směrnic o uvádění rostlin k pěstování na trh proto zájem žalobců na zrušení sporných částí přílohy IV napadeného prováděcího nařízení, které se bezprostředně dotýkají jejich právního postavení podle upřesnění uvedených v bodech 34 až 54 výše, nevyvracejí. Z toho mimoto vyplývá, že pro účely přípustnosti žaloby z hlediska právního zájmu na podání žaloby není nezbytné, aby žalobci prokázali konkrétní vlastní zájem na ochraně biologické rozmanitosti, takže argument Komise vycházející z údajné hypotetické povahy takového zájmu musí být odmítnut jako irelevantní.

 K jasnosti žaloby

70      Komise, podporovaná Parlamentem a Radou, zaprvé tvrdí, že v popisu žalobních důvodů nejsou uvedeny právní normy, kterým údajně odporuje článek 36, čl. 37 odst. 2 a příloha I oddíl 4 bod 3 nařízení 2016/2031 a jejichž porušení má v souladu s návrhovými žádáními žalobců způsobovat neplatnost těchto ustanovení. Komise zadruhé uvádí, že žalobci předkládají konkrétní argumenty, na jejichž základě lze pochopit údajnou protiprávnost, pouze ve vztahu k části C přílohy IV napadeného prováděcího nařízení. Návrh na zrušení ostatních sporných částí přílohy IV uvedeného nařízení naproti tomu vychází pouze z obecných tvrzení, která postrádají přesnost vyžadovanou v článku 21 statutu Soudního dvora Evropské unie, a to i při zohlednění vysvětlení podaných v replice. Nařízení 2016/2031 každopádně není stiženo žádnou vadou spočívající v protiprávnosti, u které by bylo možno mít za to, že byla ve vztahu k tomuto nařízení namítnuta.

71      Je pravda, že v žalobě nejsou uvedeny úvahy, které by mohly podrobně odůvodnit údajnou protiprávnost nařízení 2016/2031, ani v ní není obsažena zvláštní analýza týkající se jiných sporných částí přílohy IV napadeného prováděcího nařízení než části C dotčené přílohy. Kromě toho je rovněž pravda, že několik argumentů žalobců je předloženo ve formě návrhových žádání, u nichž často není zjevná souvislost se spornými částmi přílohy IV napadeného prováděcího nařízení.

72      Žalobci ovšem zaprvé uvedli několik argumentů týkajících se některých jiných sporných částí přílohy IV napadeného prováděcího nařízení než části C v replice. Tyto argumenty, které spadají do rámce žalobních důvodů vznesených v žalobě, představují přípustné rozšíření těchto důvodů. Zadruhé, i když není vždy zjevná souvislost mezi některými argumenty předloženými na podporu uplatněných žalobních důvodů, na základě zevrubného prostudování právního rámce jako celku lze význam výtek, které žalobci vznášejí, pochopit. Zatřetí zmínky o údajném porušení zásady proporcionality v důsledku nařízení 2016/2031 Tribunálu umožňují, aby toto nařízení s ohledem na argumentaci žalobců jako celek přezkoumal.

73      Námitka nepřípustnosti týkající se jasnosti žaloby proto musí být zamítnuta.

 K věci samé

 K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 36 písm. e) a f) nařízení 2016/2031, zásady proporcionality a povinnosti uvést odůvodnění

74      Žalobci připomínají, že podle článku 36 nařízení 2016/2031 může být škodlivý organismus zařazen na seznam RNŠO pouze tehdy, pokud splňuje podmínky uvedené v tomto ustanovení. Mezi tyto podmínky patří podmínky týkající se nepřijatelného hospodářského dopadu, který má výskyt organismu ve smyslu přílohy I oddílu 4 bodu 3 uvedeného nařízení, a existence proveditelných a účinných opatření, jejichž cílem je zabránit jeho výskytu na těchto rostlinách [čl. 36 písm. e) a f) nařízení 2016/2031]. Prahové hodnoty stanovené na základě sporných částí přílohy IV napadeného prováděcího nařízení však nejsou odůvodněny na základě podrobné analýzy hospodářského dopadu, který má výskyt RNŠO na dotčené rostliny, ani nejsou založeny na existenci proveditelných a účinných opatření, jejichž cílem je tomuto výskytu zabránit. Stanovení prahových hodnot výskytu RNŠO na 0 % kromě toho zakládá povinnosti fytosanitární sanace dotčených odrůd prostřednictvím genetické selekce, což bude mít za následek definitivní odstranění rozmanitosti odrůd „standardní“ kategorie, které v současné době sanovány nejsou, a povede k tomu, že již nebudou odlišovány odrůdy spadající do „standardní“ kategorie na jedné straně a odrůdy spadají do „certifikované“ kategorie na straně druhé.

75      Jako příklad žalobci uvádí, že na základě prahových hodnot stanovených podle části C přílohy IV napadeného prováděcího nařízení bude kvůli neexistenci klonů schopných zajistit dodržování nulové prahové hodnoty výskytu RNŠO zakázáno uvádět na trh 57,7 % odrůd zapsaných do italského registru révy určené k produkci vína. Tento zákaz by nejméně na deset let znemožnil obnovení nebo provedení nové výsadby původních odrůd, na které se vztahují označení původu nebo zeměpisná označení, a vedl by k radikálnímu zjednodušení některých odrůdových biotypů. Důsledkem sanačních opatření nezbytných k boji proti virům, viroidům a virům podobným chorobám by bylo především značné snížení meziodrůdové biologické rozmanitosti. Tyto nepříznivé důsledky ovšem nejsou spojeny s žádným přínosem ani nezaručují, že sanované rostliny nebudou po výsadbě infikovány hmyzími přenašeči. Komise přitom měla tyto důsledky v rámci posuzování nepřijatelného hospodářského dopadu RNŠO na rostliny k pěstování zohlednit. Současná situace naproti tomu svědčí o tom, že výskyt RNŠO, na které se vztahují sporné části přílohy IV napadeného prováděcího nařízení, neovlivnil výnosnost dotčených zemědělských podniků, takže nelze mít za to, že by tento výskyt měl nepřijatelný hospodářský dopad ve smyslu čl. 36 písm. e) nařízení 2016/2031.

76      Za těchto podmínek je podle žalobců nutno konstatovat, že studie Evropské a středozemní organizace pro ochranu rostlin (dále jen „EPPO“), ze které Komise vycházela při přijímání sporných částí přílohy IV napadeného prováděcího nařízení, je v rozsahu, v němž v ní bylo dovozeno, že je třeba stanovit 0 % prahové hodnoty výskytu RNŠO, které jsou v Evropě přítomny již velmi dlouho a nemají přitom žádné negativní hospodářské dopady, chybná a vadná.

77      Žalobci dodávají, že nařízená sanace je spojena s náklady ve výši 120 000 eur u každé odrůdy a vyžaduje deset let práce v odborných strukturách; nelze přitom očekávat návratnost těchto výdajů. Tuto finanční zátěž nelze unést, pokud je obdělávaná plocha menší než přibližně 1 000 hektarů na odrůdu, což platí v případě původních odrůd, které se uvádí na trh v omezené míře. V ojedinělých případech, kdy je předmětná sanace ekonomicky racionální, zmenšuje genofond výchozí odrůdy. Komise však tyto dopady před tím, než stanovila prahové hodnoty výskytu RNŠO podle sporných částí přílohy IV napadeného prováděcího nařízení, nezohlednila, takže podmínka stanovená v čl. 36 písm. f) nařízení 2016/2031 není splněna.

78      V této souvislosti je podle žalobců nutno konstatovat, že skutečnost, že články 36 a 37 nařízení 2016/2031 nestanovily, že prahové hodnoty výskytu musí odpovídat riziku, které představují RNŠO pro konkrétní oblasti, a dále nákladům na sanaci, představuje porušení zásady proporcionality a povinnosti chránit identitu uvedených oblastí.

79      Žalobci konečně tvrdí, že důsledky, které bude mít stanovení 0 % prahové hodnoty výskytu RNŠO na biologickou rozmanitost, jakož i na náklady na sanaci prostřednictvím genetické selekce, jež bude nutné vynaložit, měly být předmětem posouzení dopadů v souladu s interinstitucionální dohodou mezi Parlamentem, Radou a Komisí o zdokonalení tvorby právních předpisů (Úř. věst. 2016, L 123, s. 1). Jelikož takové posouzení provedeno nebylo, sporné části přílohy IV napadeného prováděcího nařízení jsou stiženy vadou spočívající v nedostatku odůvodnění a porušením zásady proporcionality.

80      Komise tyto závěry zpochybňuje.

81      V rámci prvního žalobního důvodu žalobci v podstatě tvrdí, že Komise porušila čl. 36 písm. e) a f) nařízení 2016/2031. Na podporu tohoto závěru žalobci uplatňují v podstatě tři výtky.

82      První výtka vychází z údajných nepříznivých důsledků, které má stanovení 0 % prahové hodnoty výskytu RNŠO na biologickou rozmanitost. V rámci této výtky žalobci tvrdí, že stanovení uvedené prahové hodnoty výskytu na 0 % zakládá povinnosti sanace prostřednictvím genetické selekce, čímž se drasticky sníží rozmanitost „standardní“ kategorie rostlin k pěstování, kterých je však v současné době velký počet. Zmíněná okolnost rovněž vede k tomu, že se již nebudou rozlišovat kategorie „standardního“ materiálu a „certifikovaného“ materiálu (viz bod 92 výše), a má nepříznivé důsledky pro odvětví vína. Podle žalobců měla Komise tyto skutečnosti zohlednit při posuzování toho, zda má sebemenší výskyt RNŠO na rostlinách k pěstování nepřijatelný hospodářský dopad podle čl. 36 písm. e) nařízení 2016/2031, a také při ověřování toho, zda existují proveditelná a účinná opatření, jejichž cílem je zabránit tomuto výskytu podle čl. 36 písm. f) téhož nařízení. V této souvislosti žalobci dodávají, že k šíření RNŠO může dojít prostřednictvím hmyzích přenašečů a že analýza hospodářského dopadu RNŠO provedená EPPO je nedostatečná (viz body 74 až 76 výše).

83      Druhá výtka vychází z toho, že Komise nezohlednila náklady na sanační opatření, jejichž provedení je v důsledku stanovení prahové hodnoty výskytu uvedených RNŠO na 0 % nezbytné, což představuje porušení čl. 36 písm. f) nařízení 2016/2031 (viz bod 77 výše). Kromě toho žalobci tvrdí, že pokud je takový přístup v článcích 36 a 37 nařízení 2016/2031 umožněn, tato ustanovení jsou stižena porušením zásady proporcionality a povinnosti „chránit identitu dané oblasti“ (viz bod 78 výše).

84      Třetí výtka vychází z toho, že Komise před přijetím napadeného prováděcího nařízení neposoudila environmentální, sociální a hospodářské dopady. V této souvislosti žalobci namítají i nedostatek odůvodnění a porušení zásady proporcionality (viz bod 79 výše).

85      Všechny tyto výtky vycházejí z jediného předpokladu. Jde o tvrzení, že stanovení prahové hodnoty výskytu RNŠO uvedených ve sporných částech přílohy IV napadeného prováděcího nařízení na 0 % zakládá povinnost sanace prostřednictvím genetické selekce rostlin k pěstování, kterých se týkají předmětné části. Tato povinnost má údajně nepříznivé důsledky na biologickou rozmanitost a profesionálním provozovatelům vznikají v jejím důsledku přemrštěně vysoké sanační náklady. Skutečnost, že Komise tyto okolnosti nezohlednila při stanovování prahových hodnot výskytu RNŠO na rostlinách k pěstování, podle žalobců představuje především porušení čl. 36 písm. e) a f) nařízení 2016/2031. Pokud by byl učiněn závěr, že čl. 36 písm. e) a f) nařízení 2016/2031 povinnost zohlednit tyto okolnosti neukládá, toto ustanovení by podle žalobců odporovalo zásadě proporcionality a povinnosti „chránit identitu dané oblasti“.

86      Zaprvé je třeba uvést, že jak je zmíněno v bodě 12 odůvodnění napadeného prováděcího nařízení, EPPO znovu posoudila škodlivé organismy, které byly do té doby uvedeny ve směrnici Rady 2000/29/ES ze dne 8. května 2000 o ochranných opatřeních proti zavlékání organismů škodlivých rostlinám nebo rostlinným produktům do Společenství a proti jejich rozšiřování na území Společenství (Úř. věst. 2000, L 169, s. 1; Zvl. vyd. 03/29, s. 258), jakož i ve směrnicích o uvádění rostlin k pěstování na trh.

87      Podle bodu 13 odůvodnění napadeného prováděcího nařízení bylo uvedené opětovné posouzení nutné pro účely aktualizace fytosanitárního statusu uvedených škodlivých organismů v souladu s nejnovějšími odbornými a vědeckými poznatky a rovněž pro účely posouzení toho, nakolik splňují příslušná kritéria článku 36 nařízení 2016/2031 v souvislosti s územím Unie a oddílu 4 přílohy I uvedeného nařízení (viz bod 2 výše).

88      Na základě tohoto opětovného posouzení byl učiněn závěr, že některé škodlivé organismy splňují podmínky stanovené v článku 36 nařízení 2016/2031 v souvislosti s územím Unie, a proto tyto organismy musí být uvedeny na seznamu RNŠO (bod 14 odůvodnění napadeného prováděcího nařízení). Rovněž byly zohledněny podmínky stanovené v čl. 37 odst. 8 téhož nařízení, pokud jde o případné stanovení prahových hodnot výskytu RNŠO překračujících 0 % (bod 15 odůvodnění napadeného prováděcího nařízení).

89      Tento proces vedl k přijetí přílohy IV napadeného prováděcího nařízení, která stanoví normy pro výskyt RNŠO na rostlinách k pěstování za účelem jejich dovozu do Unie a přemísťování v Unii.

90      Zadruhé je třeba uvést, že tento žalobní důvod v plném rozsahu vychází z nesprávného pojetí povinností, které v důsledku stanovení 0 % prahové hodnoty výskytu RNŠO uvedených ve sporných částech přílohy IV napadeného prováděcího nařízení vznikají dotyčným profesionálním provozovatelům.

91      Jak bylo konkrétně uvedeno v bodě 63 výše, směrnice upravující uvádění rostlin k pěstování na trh stanoví opatření, která musí být přijata za účelem zvládání rizika a zajištění toho, že rostliny dovezené do Unie a přemísťované v Unii splňují požadavky příslušné části přílohy IV napadeného prováděcího nařízení, pokud jde o výskyt RNŠO.

92      Některé z těchto směrnic v tomto kontextu rozdělují rostliny k pěstování do různých kategorií. Například směrnice 68/193 o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, na niž žalobci zaměřují svoji analýzu, v čl. 2 odst. 1 písm. D, E, F a G rozděluje množitelský materiál spadající do její působnosti na materiál „výchozí“, „základní“, „certifikovaný“ a „standardní“.

93      Osmý bod odůvodnění směrnice 68/193 zněl v tomto ohledu následovně:

„vzhledem k tomu, že je vhodné omezit uvádění na trh na certifikovaný množitelský materiál révy získaný klonovou selekcí; že je však v současné době nemožné dosáhnout tohoto cíle, neboť potřeby Společenství nemohou být zcela pokryty tímto materiálem; že je proto […] nezbytné dočasně povolit uvádění na trh kontrolovaného standardního množitelského materiálu, který musí být rovněž odrůdově pravý a čistý, avšak neposkytuje vždy stejnou záruku jako množitelský materiál získaný klonovou selekcí; že by tato kategorie měla nicméně postupně zmizet[.]“

94      Z článku 2 odst. 1 písm. G, jakož i z přílohy I oddílu 8 bodu 6 písm. c) směrnice 68/193, ve znění prováděcí směrnice 2020/177, přitom vyplývá, že „standardní“ kategorie révového množitelského materiálu se na trh stále uvádí (viz bod 101 výše). Konkrétně tabulka obsažená v části C přílohy IV napadeného prováděcího nařízení stanoví prahovou hodnotu výskytu RNŠO pro „výchozí“, „základní“ a „certifikovaný“ rozmnožovací materiál a dále prahovou hodnotu pro „standardní“ materiál.

95      Žalobci se domnívají, že důsledky stanovení prahových hodnot výskytu RNŠO na 0 % se týkají především „standardních“ kategorií rostlin k pěstování. Podle žalobců tyto kategorie zahrnují původní materiál, který se uvádí na trh pouze v určitých oblastech.

96      Co se týče důsledků prahových hodnot výskytu RNŠO, je pravda, že směrnice o uvádění na trh, ve znění prováděcí směrnice 2020/177 (viz body 64 a 65 výše), stanoví za tímto účelem několik opatření spočívajících v sanaci množitelského materiálu. Žádná z těchto směrnic – jak uvádí Komise – nicméně dotyčným profesionálním provozovatelům neukládá povinnost provést sanaci prostřednictvím genetické selekce, která by mohla ovlivnit biologickou rozmanitost takovými způsoby, jaké popisují žalobci.

97      Konkrétně je třeba uvést, že:

–        směrnice 66/401 o uvádění osiva pícnin na trh byla pozměněna v tom smyslu, že porost a osivo pícnin musí rovněž splňovat požadavky týkající se výskytu RNŠO zavedené podle části A přílohy IV napadeného prováděcího nařízení, i když pro některé konkrétní RNŠO v ní nejsou stanoveny žádné další požadavky (viz bod 8 odůvodnění, článek 1 a příloha I prováděcí směrnice 2020/177);

–        směrnice 66/402 o uvádění osiva obilovin na trh byla pozměněna v tom smyslu, že výskyt RNŠO na porostech a osivu musí splňovat požadavky stanovené podle části B přílohy IV napadeného prováděcího nařízení. V pozměněném znění této směrnice je kromě toho upřesněn maximální počet rostlin s příznaky napadení zjištěných při přehlídkách porostu na reprezentativním vzorku, aby byl porost považován za „prakticky prostý“ houby Gibberella fujikuroi Sawada [GIBBFU], jak je vyžadováno v části B přílohy IV napadeného prováděcího nařízení (viz bod 10 odůvodnění, článek 2 a příloha II prováděcí směrnice 2020/177);

–        směrnice 68/193 o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh byla pozměněna v podstatě v tom smyslu, že podnožové vinice, jakož i révové školky musí být podrobeny vizuální prohlídce a případně se z nich odeberou vzorky a otestují se, aby bylo zajištěno, že jsou prosty RNŠO uvedených v části C přílohy IV napadeného prováděcího nařízení. Pokud je zjištěn výskyt RNŠO nebo s nimi souvisejících příznaků, příloha I směrnice 68/193, v pozměněném znění, počítá v závislosti na RNŠO a kategorii množitelského materiálu s přijetím takových opatření, jako je odstranění a zničení dotčené révy, odstranění této révy z množitelského materiálu, ošetření horkou vodou, ošetření baktericidním prostředkem, udržování v zařízeních chráněných proti hmyzím přenašečům, vhodné štěpování nebo fumigace (viz bod 11 odůvodnění, článek 3 a příloha III prováděcí směrnice 2020/177);

–        směrnice 2002/55 o uvádění osiva zeleniny na trh byla pozměněna v tom smyslu, že výskyt RNŠO na osivu zeleniny nesmí, alespoň na základě vizuální prohlídky, překračovat příslušné prahové hodnoty vymezené v části F přílohy IV napadeného prováděcího nařízení (viz bod 14 odůvodnění, článek 6 a příloha VI prováděcí směrnice 2020/177);

–        směrnice 93/61 o uvádění sadby a rozmnožovacího materiálu zeleniny mimo osivo na trh byla pozměněna v tom smyslu, že výskyt RNŠO na těchto rostlinách nesmí alespoň při vizuální prohlídce překračovat prahové hodnoty stanovené v části I přílohy IV napadeného prováděcího nařízení (viz bod 12 odůvodnění, článek 5 a příloha V prováděcí směrnice 2020/177);

–        prováděcí směrnice 2014/98, kterou se stanoví zvláštní požadavky týkající se zejména uvádění na trh rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce byla pozměněna v tom smyslu, že na základě vizuální prohlídky a v případě pochybností po odběru vzorků a testování musí být konstatováno, že prvotní matečné rostliny, prvotní materiál, základní matečné rostliny, základní materiál, certifikované matečné rostliny a certifikovaný materiál jsou prosty RNŠO uvedených v části J přílohy IV napadeného prováděcího nařízení. Pokud je zjištěn výskyt RNŠO nebo s nimi souvisejících příznaků, příloha IV prováděcí směrnice 2014/98, v pozměněném znění, počítá v závislosti na RNŠO a kategorii množitelského materiálu s přijetím takových opatření, jako je odstranění a zničení rozmnožovacího materiálu a dotčených rostlin, jakož i testování reprezentativního vzorku rozmnožovacího materiálu a rostlin bez příznaků (viz body 19 až 23 odůvodnění, článek 10 a příloha X prováděcí směrnice 2020/177).

98      Z těchto okolností vyplývá – jak poznamenala Komise – že prahové hodnoty výskytu RNŠO stanovené podle sporných částí přílohy IV napadeného prováděcího nařízení zakládají povinnost přijmout určitá opatření spočívající ve vizuálních prohlídkách rostlin a v případě výskytu příznaků přičitatelných RNŠO v uplatňování hygienických opatření nebo vhodných ošetření. Ze sporných ustanovení napadeného prováděcího nařízení nebo směrnic o uvádění dotčených rostlin na trh však nevyplývá, že by profesionální provozovatelé byli povinni provést sanaci prostřednictvím genetické selekce.

99      Žalobci se kromě toho nedovolávají žádného ustanovení, které by takovou povinnost ukládalo.

100    Žalobci se v tomto ohledu zaměřují (viz bod 75 výše) na důsledky, které má údajně část C přílohy IV napadeného prováděcího nařízení na rozmanitost révového množitelského materiálu infikovaného viry, viroidy nebo virům podobnými chorobami. Žalobci tvrdí, že pokud nejsou k dispozici vhodná hygienická opatření nebo antivirotika, lze odrůdy postižené těmito chorobami sanovat pouze takovými metodami, jako je termoterapie, pěstování vzrostných vrcholů nebo somatická embryogeneze, které podle jejich názoru vedou ke značnému snížení meziodrůdové biologické rozmanitosti.

101    Postačuje však poznamenat, že podle přílohy I oddílu 2 bodů 2 a 3 a oddílu 8 bodu 6 písm. c) směrnice 68/193, ve znění prováděcí směrnice 2020/177, jsou příznaky těchto RNŠO po provedení vizuální prohlídky tolerovány nejvýše u 10 % révy v podnožových vinicích určených k produkci materiálu „standardní“ kategorie, přičemž daná réva musí být odstraněna z množitelského materiálu. Z oddílu 8 bodu 5 písm. c) téže přílohy uvedené směrnice naproti tomu vyplývá, že „výchozí“, „základní“ a „certifikovaný“ množitelský materiál (viz bod 93 výše) musí stran předmětných příznaků respektovat přísnější normy; ani v tomto případě však není stanovena povinnost genetické selekce.

102    Kromě toho žalobci netvrdí, že by RNŠO přirozeně napadaly veškerý materiál „standardní“ kategorie, a uplatnění 0 % prahové hodnoty výskytu by tedy automaticky zakládalo povinnost vyloučit ho z množitelského materiálu v plném rozsahu. Samotné stanovení horní hranice 10 % v příloze I oddílu 8 bodu 6 písm. c) směrnice 68/193, ve znění prováděcí směrnice 2020/177 (viz bod 101 výše), svědčí spíše o opaku.

103    Jak poznamenává Komise, cílem ani účinkem části C přílohy IV napadeného prováděcího nařízení tudíž není uložit profesionálním provozovatelům povinnost zavést metody sanace prostřednictvím genetické selekce, jaké jsou uvedeny v bodě 100 výše, nebo zakázat uvádění na trh révového množitelského materiálu spadajícího do „standardní“ kategorie.

104    V tomtéž kontextu je třeba dodat – obdobně tomu, co uvádí Komise – že několik směrnic upravujících uvádění rostlin k pěstování na trh obsahuje odchylná ustanovení, jejichž cílem je právě genetickou rozmanitost podpořit.

105    Konkrétně jde o:

–        článek 3 odst. 3 písm. c) směrnice 68/193 o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh;

–        článek 8 odst. 2 písm. c) směrnice 2008/72 o uvádění sadby a rozmnožovacího materiálu zeleniny mimo osivo na trh a 

–        článek 3 odst. 4 písm. c) směrnice 2008/90 o uvádění na trh rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce.

106    Cílem těchto ustanovení je umožnit uvádět na trh určité množství rostlin k pěstování i přesto, že nesplňují příslušné rostlinolékařské podmínky, jestliže má toto uvádění na trh přispět k zachování genetické rozmanitosti.

107    V tomto ohledu je třeba odkázat i na čl. 44 odst. 2 písm. a) směrnice 2002/55 o uvádění osiva zeleniny na trh, na jehož základě byla přijata směrnice Komise 2009/145/ES ze dne 26. listopadu 2009, kterou se stanovují některé odchylky pro povolování krajových odrůd zeleniny a odrůd zeleniny, které se tradičně pěstují v určitých místech a oblastech a jsou ohroženy genetickou erozí, a odrůd zeleniny, které samy o sobě nemají hodnotu pro obchodní pěstování zeleniny, ale jsou vyšlechtěny pro pěstování za zvláštních podmínek, a pro uvádění osiva těchto odrůd na trh (Úř. věst. 2009, L 312, s. 44).

108    Argument žalobců vycházející z údajné neúčinnosti stanovení prahových hodnot výskytu RNŠO na 0 %, jelikož se tyto organismy mohou šířit prostřednictvím hmyzích přenašečů, musí být rovněž odmítnut. Jak totiž uvádí Komise, zabránit šíření dotčených organismů prostřednictvím hmyzích přenašečů může pravidlo, že veškerý rostlinný materiál k pěstování musí být podle předpokladů stanovených ve sporných částech přílohy IV napadeného prováděcího nařízení prostý RNŠO.

109    Pokud jde o argument vycházející z údajně nedostatečné analýzy hospodářského dopadu RNŠO, kterou provedla EPPO (viz bod 76 výše), je třeba uvést, že uvádění révového množitelského materiálu spadajícího do „standardní“ kategorie na trh, k němuž dochází již mnoho let, nemůže vyvrátit existenci nepřijatelného hospodářského dopadu, pokud jde o zamýšlené použití rostlin k pěstování, z důvodu výskytu RNŠO ve smyslu čl. 36 písm. e) nařízení 2016/2031. Jak totiž vyplývá ze studie, která obsahuje shrnutí práce provedené v rámci EPPO, skutečnost, že se určitý RNŠO na území Unie již vyskytuje, znamená, že tento dopad mohl být konstatován na základě již dostupných podrobných informací z první ruky.

110    Z toho rovněž v tomto ohledu plyne, že jelikož se již na RNŠO vztahují certifikační režimy omezující hospodářský dopad jejich výskytu, související analýza musí zohlednit, jaký dopad by mělo, kdyby byla stávající omezení odstraněna. Posouzení hospodářského dopadu v této souvislosti vycházelo z informací poskytnutých vnitrostátními orgány pro ochranu rostlin, jakož i zúčastněnými stranami, které se do posuzování zapojily.

111    V rozsahu, v němž je analýza EPPO zpochybněna proto, že údajně nebylo přihlédnuto k okamžitému vymizení množitelského materiálu spadajícího do „standardní“ kategorie, a to kvůli přemrštěně vysokým nákladům na sanaci, musí být tento argument odmítnut z důvodů uvedených v bodech 90 až 108 výše.

112    Návrhu žalobců na přijetí důkazního opatření týkajícího se ustanovení znalce tudíž není namístě vyhovět.

113    Z tohoto posouzení vyplývá, že první výtka žalobců vycházející z porušení čl. 36 písm. e) a f) nařízení 2016/2031, a to kvůli údajným nepříznivým důsledkům, které má podle jejich názoru stanovení 0 % prahové hodnoty výskytu RNŠO na biologickou rozmanitost, je založena na nesprávném předpokladu, že předmětná prahová hodnota vyžaduje zavedení metod sanace prostřednictvím genetické selekce rostlin k pěstování. Tato výtka proto musí být zamítnuta.

114    Ze stejných důvodů musí být zamítnuta i druhá výtka vycházející z toho, že Komise nevzala do úvahy náklady na sanační opatření, jejichž provedení je podle žalobců v důsledku stanovení prahové hodnoty výskytu uvedených RNŠO na 0 % nezbytné, což údajně představuje porušení čl. 36 písm. f) nařízení 2016/2031 (viz bod 83 výše).

115    Argumenty žalobců týkající se údajně přemrštěně vysokých nákladů na sanační opatření, která jsou důsledkem stanovení prahové hodnoty výskytu RNŠO na 0 %, totiž také vycházejí z předpokladu, že dotčená sanace musí být provedena prostřednictvím genetické selekce. Jak přitom vyplývá z bodů 90 až 113 výše, tento předpoklad je nesprávný.

116    Podobně jak tvrdí Komise, z čl. 36 písm. e) a f) ve spojení s čl. 37 odst. 8 nařízení 2016/2031 dále vyplývá, že existence proveditelných a účinných opatření, jejichž cílem je zabránit výskytu škodlivého organismu na dotčených rostlinách k pěstování, je podmínkou zařazení tohoto organismu na seznam RNŠO a netýká se možnosti stanovit prahovou hodnotu výskytu tohoto organismu vyšší než 0 %. Žalobci se však nedomáhají zrušení sporných částí přílohy IV napadeného prováděcího nařízení v rozsahu, v němž Komise na základě těchto částí sestavila seznam RNŠO, ale pouze v rozsahu, v němž byly v předmětných částech stanoveny prahové hodnoty výskytu uvedených organismů na 0 %.

117    Z nesprávnosti předpokladu, na němž je založena první výtka tohoto žalobního důvodu, rovněž vyplývá, že musí být zamítnuta námitka protiprávnosti vznesená proti článkům 36 a 37 nařízení 2016/2031. Na podporu uvedené námitky totiž žalobci v podstatě uvádí, že tato ustanovení jsou stižena porušením zásady proporcionality, jelikož Komisi nezabránila v tom, aby v důsledku stanovení prahové hodnoty výskytu RNŠO na 0 % uložila nepřiměřené povinnosti související se sanací prostřednictvím genetické selekce. Je však třeba uvést, že jelikož cílem ani účinkem napadeného prováděcího nařízení není uložit takové povinnosti, musí být výtka vycházející z toho, že dotčená ustanovení nařízení 2016/2031 jsou stižena porušením zásady proporcionality nebo nerespektováním povinnosti „chránit danou oblast“, v každém případě zamítnuta jako irelevantní (viz bod 78 výše).

118    Co se týče třetí výtky vycházející z neposouzení dopadů (viz bod 79 výše), ani ta nemůže obstát, jelikož vychází z údajných nepříznivých důsledků pro biologickou rozmanitost a údajně přemrštěně vysokých nákladů na opatření sanace prostřednictvím genetické selekce, která jsou důsledkem stanovení prahové hodnoty výskytu RNŠO na 0 %; tato tvrzení jsou ovšem neopodstatněná (viz body 90 až 113 výše).

119    Pokud jde o argument vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění, je třeba připomenout, že odůvodnění vyžadované článkem 296 SFEU musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musejí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a unijní soud mohl vykonat přezkum. Není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 296 SFEU, musí být posuzována s ohledem nejen na znění tohoto aktu, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla, jež upravují dotyčnou oblast. Pokud se jedná, jako v projednávané věci, o akt s obecnou působností, odůvodnění se může omezit na uvedení jednak celkové situace, jež vedla k jeho přijetí, a jednak obecných cílů, o jejichž dosažení usiluje (rozsudek ze dne 7. září 2006, Španělsko v. Rada, C‑310/04, EU:C:2006:521, body 57 a 58).

120    Je přitom nutno konstatovat, že v bodech 12 až 15 odůvodnění napadeného prováděcího nařízení (viz body 86 až 88 výše) je jasně uveden kontext jeho přijetí a cíle, o jejichž dosažení usiluje. Obsah prováděcí směrnice 2020/177 nadto svědčí o tom, že sanitární předpisy, které doporučila EPPO pro uvádění rostlin k pěstování na trh v návaznosti na stanovení prahové hodnoty výskytu RNŠO na 0 %, nepočítaly se sanací prostřednictvím genetické selekce. Komise tudíž nemusela odůvodnit přijetí sporných částí přílohy IV napadeného prováděcího nařízení vzhledem k nákladům takových sanačních metod nebo údajným důsledkům těchto metod pro biologickou rozmanitost.

121    Z toho vyplývá, že první žalobní důvod musí být zamítnut.

 Ke druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení ITPGRFA

122    Žalobci tvrdí, že stanovení prahové hodnoty výskytu RNŠO na 0 % u původních rostlinných odrůd odporuje čl. 9 odst. 3 ITPGRFA. Toto ustanovení zemědělcům zaručuje právo uchovávat, využívat, směňovat a prodávat osivo nebo množitelský materiál. Povinnost genetické selekce uložená ve sporných částech přílohy IV napadeného prováděcího nařízení za účelem požadované sanace přitom podle žalobců narušuje snahu o zachování genofondu rostlinných zdrojů natolik, že práva, kterých by měli zemědělci požívat na základě výše uvedeného ustanovení, jsou zbavena své podstaty.

123    Stejně jako první žalobní důvod i druhý žalobní důvod vychází z nesprávného předpokladu, že stanovení 0 % prahové hodnoty výskytu RNŠO uvedených ve sporných částech přílohy IV napadeného prováděcího nařízení zakládá povinnost sanace prostřednictvím genetické selekce rostlin k pěstování, jichž se předmětné části týkají. Tento žalobní důvod tedy musí být z tohoto důvodu zamítnut.

124    Přezkum platnosti aktu unijního práva z hlediska mezinárodní smlouvy v každém případě vyžaduje zejména to, aby dovolávané ustanovení obsahovalo jasnou a přesnou povinnost, jejíž provedení nebo účinky nejsou podmíněny vydáním žádného pozdějšího aktu (rozsudek ze dne 21. prosince 2011, Air Transport Association of America a další, C‑366/10, EU:C:2011:864, bod 55).

125    Článek 9 ITPGRFA v tomto ohledu stanoví, že smluvní strany by „v souladu s národní legislativou“ měly přijmout opatření na ochranu a podporu práv zemědělců.

126    Odstavec 2 tohoto článku zejména stanoví, že v souladu se svými potřebami a prioritami by každá smluvní strana měla „v souladu s národní legislativou“ přijmout opatření na ochranu a podporu práv zemědělců, včetně:

–        ochrany tradičních znalostí týkajících se rostlinných genetických zdrojů pro výživu a zemědělství,

–        práva na spravedlivý podíl z přínosů vyplývajících z využívání rostlinných genetických zdrojů pro výživu a zemědělství a

–        práva účastnit se rozhodování na národní úrovni v záležitostech vztahujících se k uchovávání a trvale udržitelnému využívání rostlinných genetických zdrojů pro výživu a zemědělství.

127    Článek 9 odst. 3 ITPGRFA, kterého se dovolávají žalobci, v těchto souvislostech stanoví, že text tohoto článku 9 nesmí být žádným způsobem interpretován tak, že by omezoval práva zemědělců ve smyslu uchovávání, využívání, směny a prodeje vlastního osiva / množitelského materiálu, „pokud jsou tato práva upravena národní legislativou, případně ošetřena jinak [aniž je v odpovídajícím rozsahu dotčena národní legislativa]“.

128    Je pravda, že cílem čl. 9 odst. 3 ITPGRFA je vyloučit, aby byl tentýž článek 9 vykládán tak, že omezuje práva zemědělců ve smyslu uchovávání, využívání, směny a prodeje vlastního osiva nebo množitelského materiálu. Tato práva však nejsou v čl. 9 odst. 3 ITPGRFA zaručena. Jak totiž výslovně stanoví čl. 9 odst. 3 ITPGRFA, tato práva musí být v rozsahu, v němž jsou přiznána národní legislativou, vykonávána tak, aniž je tato legislativa dotčena.

129    Článek 9 odst. 3 ITPGRFA tudíž neukládá Unii žádnou povinnost, a legalitu nařízení 2016/2013 nebo sporných částí přílohy IV napadeného prováděcího nařízení proto z hlediska tohoto ustanovení v žádném případě nelze posuzovat (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. července 2012, Association Kokopelli, C‑59/11, EU:C:2012:447, body 90 až 92).

130    Druhý žalobní důvod je tedy třeba zamítnout.

 Ke třetímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení nařízení 2018/848

131    Žalobci uvádějí, že stanovení 0 % prahové hodnoty výskytu RNŠO u původních rostlinných odrůd odporuje článku 13 nařízení 2018/848. S cílem zachovat rostlinnou genetickou rozmanitost toto ustanovení umožňuje uvádět na trh rozmnožovací materiál rostlin z ekologického heterogenního materiálu, aniž jsou dodrženy požadavky na registraci a certifikační kategorie rozmnožovacího materiálu „předstupňů“, „základního“ a „certifikovaného“ rozmnožovacího materiálu nebo požadavky na další kategorie, jak jsou stanoveny ve směrnicích upravujících uvádění rostlin k pěstování na trh.

132    Úvodem je třeba uvést, že jelikož má nařízení 2018/848 stejnou právní sílu jako nařízení 2016/2031, nelze se ho ve snaze zpochybnit platnost posledně uvedeného nařízení dovolávat. Tento žalobní důvod tedy lze chápat pouze tak, že se týká výlučně napadeného prováděcího nařízení.

133    Je dále pravda, že bod 18 odůvodnění nařízení 2018/848 uvádí, že je třeba se zaměřit na agronomickou výkonnost, genetickou rozmanitost, odolnost vůči chorobám, dlouhověkost a přizpůsobení se různým místním půdním a klimatickým podmínkám a současně respektovat přirozené hranice křížení.

134    V bodě 36 odůvodnění nařízení 2018/848 je v této souvislosti zmíněno, že výzkum v Unii týkající se rozmnožovacího materiálu rostlin, který nesplňuje definici odrůdy z hlediska uniformity, ukazuje, že by používání tohoto různorodého materiálu mohlo skýtat výhody, zejména co se týče ekologické produkce, například v zájmu omezení šíření chorob, zlepšení odolnosti a zvýšení biologické rozmanitosti.

135    V tomto kontextu je v bodě 37 odůvodnění nařízení 2018/848 uvedeno, že pro použití v ekologické produkci by měl být k dispozici rozmnožovací materiál rostlin, který nenáleží k určité odrůdě, avšak ke skupině rostlin v rámci jediného botanického taxonu s vysokou mírou genetické a fenotypové rozmanitosti mezi jednotlivými reprodukčními jednotkami. Z tohoto důvodu normotvůrce podle téhož bodu odůvodnění umožnil hospodářským subjektům uvádět na trh rozmnožovací materiál rostlin z ekologického heterogenního materiálu, aniž jsou dodrženy požadavky na registraci a certifikační kategorie rozmnožovacího materiálu „předstupňů“, „základního“ a „certifikovaného“ rozmnožovacího materiálu nebo požadavky na další kategorie, jak jsou stanoveny ve směrnicích upravujících uvádění na trh.

136    Článek 13 nařízení 2018/848 v tomto ohledu zní následovně:

„1.      Rozmnožovací materiál rostlin z ekologického heterogenního materiálu může být uváděn na trh, aniž jsou dodrženy požadavky na registraci a certifikační kategorie předstupňů, základního a certifikovaného materiálu nebo požadavky na další kategorie, jak jsou stanoveny ve směrnicích [66/401], [66/402], [68/193], 98/56/ES, 2002/53/ES, 2002/54/ES, [2002/55], 2002/56/ES, 2002/57/ES, [2008/72] a [2008/90] nebo v aktech přijatých na základě těchto směrnic.

2.      Rozmnožovací materiál rostlin z ekologického heterogenního materiálu podle odstavce 1 může být uveden na trh poté, co dodavatel odpovědným úředním orgánům uvedeným ve směrnicích [66/401], [66/402], [68/193], 98/56/ES, 2002/53/ES, 2002/54/ES, [2002/55], 2002/56/ES, 2002/57/ES, [2008/72] a [2008/90] předloží oznámení o ekologickém heterogenním materiálu [...]“

137    Článek 13 odst. 2 nařízení 2018/848 rovněž stanoví základní obsah oznámení uvedeného v témže ustanovení, jakož i příslušná procesní pravidla; odstavec 3 téhož článku pak svěřuje Komisi pravomoc stanovit pravidla týkající se produkce rozmnožovacího materiálu rostlin z ekologického heterogenního materiálu konkrétních rodů nebo druhů a jeho uvádění na trh.

138    Článek 13 nařízení 2018/848 tedy nezpochybňuje legalitu stanovení prahových hodnot výskytu RNŠO na základě sporných částí přílohy IV napadeného prováděcího nařízení, nýbrž umožňuje – výjimečně a ve striktně vymezeném rámci – uvádět na trh rozmnožovací materiál rostlin z ekologického heterogenního materiálu, aniž jsou dodrženy požadavky uvedené ve směrnicích upravujících uvádění na trh. Z toho vyplývá, že ve snaze zpochybnit legalitu sporných částí přílohy IV napadeného prováděcího nařízení v rozsahu, v němž podle nich byly stanoveny 0 % prahové hodnoty výskytu RNŠO na rostlinách k pěstování, se tohoto ustanovení nelze dovolávat.

139    Třetí žalobní důvod je tedy třeba zamítnout.

 Ke čtvrtému žalobnímu důvodu vycházejícímu z neslučitelnosti sporných částí přílohy IV napadeného prováděcího nařízení se společnou zemědělskou politikou

140    Žalobci tvrdí, že stanovení prahových hodnot výskytu RNŠP na 0 % podle sporných částí přílohy IV napadeného prováděcího nařízení:

–        znemožňuje kvůli povinnosti provést genetickou selekci malého počtu druhů, kterou ukládá, splnění povinnosti zamezit vysazování nepůvodních druhů, která je stanovena na základě zvláštních ustanovení směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. 1992, L 206, s. 7; Zvl. vyd. 15/02, s. 102);

–        je v rozporu s politikou ochrany původních nesanovaných rostlinných zdrojů, prováděnou nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 ze dne 21. listopadu 2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin (Úř. věst. 2012, L 343, s. 1);

–        odporuje zásadě udržitelného zemědělského rozvoje a zlepšování biologické rozmanitosti rostlin, které jsou financovány na základě nástrojů spadajících do působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1305/2013 ze dne 17. prosince 2013 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 (Úř. věst. 2013, L 347, s. 487);

–        není konzistentní zaprvé s normami mezinárodního práva a s unijním právem na ochranu zemědělské biologické rozmanitosti, zadruhé s normami unijního práva na ochranu polopřírodních biotopů a rozvoje venkova a zatřetí se směrnicemi upravujícími uvádění osiva a rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin na trh.

141    Bez dalšího je třeba uvést, že jelikož mají nařízení uvedená v bodě 140 první až třetí odrážce výše stejnou právní sílu jako nařízení 2016/2031, nelze se jich ve snaze zpochybnit platnost posledně uvedeného nařízení dovolávat. Tento žalobní důvod tedy lze chápat pouze tak, že se týká výlučně napadeného prováděcího nařízení.

142    Ze všech argumentů uvedených na podporu tohoto žalobního důvodu přitom vyplývá, že i tento důvod vychází z předpokladu, že stanovení prahové hodnoty výskytu RNŠO uvedených ve sporných částech přílohy IV napadeného prováděcího nařízení na 0 % zakládá povinnost sanace prostřednictvím genetické selekce rostlin k pěstování, jichž se týkají předmětné části, což má nepříznivé důsledky na biologickou rozmanitost. Jak přitom vyplývá z analýzy prvního žalobního důvodu (viz body 90 až 113 výše), tento předpoklad je nesprávný.

143    S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba čtvrtý žalobní důvod zamítnout, a v důsledku toho je třeba zamítnout žalobu v plném rozsahu.

 K nákladům řízení

144    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobci neměli ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedeným uložit náhradu nákladů řízení vynaložených tímto orgánem.

145    Článek 138 odst. 1 jednacího řádu stanoví, že orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. Je tedy třeba rozhodnout, že Parlament a Rada ponesou vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (devátý senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Società agricola Vivai Maiorana Ss, Confederazione Italiana Agricoltori – CIA a MIVA – Moltiplicatori Italiani Viticoli Associati ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

3)      Evropský parlament a Rada Evropské unie ponesou vlastní náklady řízení.

Costeira

Gratsias

Kančeva

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 29. září 2021.

Podpisy


*       Jednací jazyk: italština.