Věc T-256/07

People’s Mojahedin Organization of Iran

v.

Rada Evropské unie

„Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření namířená proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu – Zmrazení finančních prostředků – Žaloba na neplatnost – Právo na obhajobu – Odůvodnění – Soudní přezkum“

Shrnutí rozsudku

1.      Řízení – Rozhodnutí nebo nařízení nahrazující v průběhu řízení napadený akt

2.      Akty orgánů – Presumpce platnosti – Neexistující akt – Pojem

(Článek 249 ES)

3.      Žaloba na neplatnost – Zrušující rozsudek – Účinky – Povinnost přijmout prováděcí opatření

(Článek 233 ES)

4.      Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Dosah

(Článek 253 ES; společný postoj Rady 2001/931, čl. 1 odst. 6; nařízení Rady č. 2580/2001, čl. 2 odst. 3)

5.      Evropská unie – Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Zvláštní omezující opatření namířená proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu

(Společný postoj Rady 2001/931, článek 1; nařízení Rady č. 2580/2001, čl. 2 odst. 3)

6.      Evropská unie – Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Zvláštní omezující opatření namířená proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu

(Společný postoj Rady 2001/931, čl. 1 odst. 4 a 6; nařízení Rady č. 2580/2001, čl. 2 odst. 3)

7.      Evropská společenství – Soudní přezkum legality aktů orgánů

(Články 60 ES, 301 ES a 308 ES)

1.      Pokud je rozhodnutí nebo nařízení, které se bezprostředně a osobně dotýká jednotlivce, v průběhu řízení nahrazeno aktem se stejným předmětem, musí být tento akt považován za novou skutečnost, která umožňuje žalobci upravit svá návrhová žádání a žalobní důvody. Bylo by totiž v rozporu s řádným výkonem spravedlnosti a požadavkem na hospodárnost řízení požadovat po žalobci, aby podal novou žalobu. Mimoto by bylo nespravedlivé, aby dotčený orgán s cílem čelit kritice obsažené v žalobě podané proti aktu k soudu Společenství mohl změnit napadený akt nebo jej nahradit jiným a dovolávat se v průběhu soudního řízení této změny nebo tohoto nahrazení, aby tak druhého účastníka řízení zbavil možnosti rozšířit jeho původní návrhová žádání a žalobní důvody na pozdější akt nebo proti němu předložit doplňující návrhová žádání a žalobní důvody.

(viz bod 46)

2.      Na akty orgánů Společenství, i když vadné, se v zásadě vztahuje presumpce platnosti, a tyto akty proto zakládají právní účinky tak dlouho, dokud nejsou vzaty zpět, zrušeny v rámci žaloby na neplatnost nebo prohlášeny neplatnými v návaznosti na předběžnou otázku nebo námitku protiprávnosti.

Výjimkou z této zásady je to, že akty stižené vadou, jejíž závažnost je tak zjevná, že nemůže být strpěna v právním řádu Společenství, musí být pokládány za akty bez právního účinku, dokonce i dočasného, to znamená, že musí být považovány za právně nicotné. Tato výjimka směřuje k zachování rovnováhy mezi dvěma základními, ale někdy si vzájemně odporujícími požadavky, jež musí právní řád splňovat, a sice mezi stabilitou právních vztahů a dodržováním legality. Závažnost následků, které jsou spojeny se zjištěním nicotnosti aktu orgánů Společenství, předpokládá, že z důvodů právní jistoty je toto zjištění vyhrazeno jen pro skutečně zcela krajní případy.

(viz body 55–57)

3.      Aby vyhověl rozsudku o zrušení a aby byl vykonán v celém rozsahu, je orgán, který je autorem aktu, povinen dodržet nejen výrok rozsudku, ale i odůvodnění, které tvoří jeho nezbytnou oporu v tom smyslu, že je nezbytné pro určení přesného smyslu toho, co bylo rozhodnuto ve výroku. Je to totiž toto odůvodnění, které jednak určuje přesné ustanovení považované za protiprávní, a jednak ukazuje přesné důvody protiprávnosti, která je určena ve výroku, které musí dotyčný orgán brát v úvahu při nahrazení zrušeného aktu.

Ale i když určení protiprávnosti konstatované v odůvodnění zrušujícího rozsudku zavazuje v první řadě orgán, který je autorem zrušeného aktu, aby v aktu, jenž má nahradit zrušený akt, tuto protiprávnost odstranil, může rovněž v rozsahu, v němž se týká ustanovení o přesném obsahu v dané oblasti, vyvolat pro tento orgán další důsledky.

Pokud jde o zrušení pro formální a procesní vady rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků, které musí být podle čl. 1 odst. 6 společného postoje 2001/931 o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu pravidelně prověřováno, musí orgán, který je jeho autorem, především dbát na to, aby případná následná rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků, která budou přijata po zrušujícím rozsudku za účelem úpravy období následujících po tomto rozsudku, nebyla stižena stejnými vadami.

Nicméně když je akt zrušen pro formální nebo procesní vady, má dotyčný orgán právo znovu přijmout stejný akt, tentokrát při dodržení dotčených formálních a procesních pravidel, a dokonce tomuto aktu přiznat zpětný účinek, pokud je to nezbytné pro uskutečnění sledovaného cíle obecného zájmu a pokud je náležitě respektováno legitimní očekávání dotčených osob. Pokud opatření vyplývající z rozsudku o zrušení v souladu s článkem 233 ES s sebou mohou nést to, že orgán změní nebo případně vezme zpět akty, které po ukončení ústní části řízení zrušily a nahradily zrušené rozhodnutí, dotyčný orgán má právo ponechat v platnosti tyto akty po dobu, která je pro něj nezbytně nutná k přijetí nového aktu v souladu s dotyčnými formálními nebo procesními pravidly.

(viz body 60–62, 64–66)

4.      Jak odůvodnění původního rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků, tak následná rozhodnutí se musí týkat nejen zákonných podmínek použití nařízení č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu, zejména existence vnitrostátního rozhodnutí přijatého příslušným orgánem, ale rovněž specifických a konkrétních důvodů, na základě kterých se Rada při výkonu své diskreční posuzovací pravomoci domnívá, že dotyčná osoba musí být předmětem opatření ke zmrazení finančních prostředků.

Krom toho z čl. 1 odst. 6 společného postoje 2001/931 o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu, na který odkazuje rovněž čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001, vyplývá, že i když následným rozhodnutím o zmrazení finančních prostředků musí předcházet prověření situace dotčené osoby, není to pouze za účelem ověřit, zda tato osoba nadále páchá teroristické činy, ale za účelem ujistit se, že trvají důvody pro její ponechání na seznamu uvedeného v příloze tohoto nařízení, případně na základě nových informací nebo důkazů. V tomto ohledu, pokud odůvodnění následného rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků je v podstatě stejné jako odůvodnění již uplatněné při příležitosti předcházejícího rozhodnutí, může za tímto účelem postačovat pouhé prohlášení, zejména jestliže dotčená osoba je skupinou nebo subjektem.

(viz body 81–82)

5.      Ani čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu, ani čl. 1 odst. 2, 3 a 6 společného postoje 2001/931 o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu nezakazují uložení omezujících opatření namířených proti osobám nebo subjektům, které v minulosti páchaly teroristické činy, bez ohledu na neexistenci důkazů prokazujících, že aktuálně takové činy páchají nebo se na nich podílí, pokud to okolnosti odůvodňují.

V prvé řadě, i když je pravda, že čl. 1 odst. 2 společného postoje používá přítomný čas oznamovacího způsobu („osoby, které páchají […]“) pro definování toho, co je třeba rozumět pod „osobami, skupinami a subjekty, které jsou zapojeny do teroristických činů“, je to ve smyslu gnómickém, vlastním zákonným definicím a vymezením skutkových podstat, a nikoliv jako odkaz na dané časové období. Totéž platí pro příčestí přítomné použité ve francouzské („les personnes […] commettant […]“) a anglické verzi („persons committing […]“) čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001, což potvrzuje použití přítomného oznamovacího způsobu pro obdobnou formulaci použitou v jiných jazykových zněních. Krom toho odst. 4 čl. 1 tohoto společného postoje umožňuje přijetí omezujících opatření zejména proti osobám, které byly odsouzeny za teroristické činy, což obvykle znamená minulou teroristickou činnost, a nikoliv činnost aktivně páchanou v okamžiku, kdy dojde k jejímu zjištění v odsuzujícím rozhodnutí. Konečně odstavec 6 téhož článku stanoví, že jména osob a subjektů na sporném seznamu se budou pravidelně, nejméně však jednou za šest měsíců, prověřovat s cílem zjistit, zda trvají důvody pro jejich uvedení v seznamu. Nemá-li být toto ustanovení zbaveno svého užitečného účinku, je třeba mít za to, že umožňuje ponechat na sporném seznamu osoby nebo subjekty, které nespáchaly žádný nový teroristický čin v průběhu jednoho nebo více šestiměsíčních období před prověřením, pokud toto ponechání na seznamu zůstává odůvodněné s ohledem na všechny relevantní okolnosti.

Zadruhé, nařízení č. 2580/2001 a společný postoj 2001/931, jakož i rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů 1373(2001), kterou provádějí, mají za cíl bojovat proti hrozbám mezinárodnímu míru a bezpečnosti, které představují teroristické činy. Uskutečnění tohoto cíle, který má základní význam pro mezinárodní společenství, by mohlo být znemožněno, pokud by se opatření ke zmrazení finančních prostředků stanovená těmito akty mohla použít jen na osoby, skupiny a subjekty, které aktuálně páchají teroristické činy nebo které je spáchaly velmi nedávno.

Jelikož tato opatření mají hlavně zabránit spáchání takových aktů nebo jejich opakování, jsou krom toho více založena na hodnocení současné nebo budoucí hrozby než na posouzení chování v minulosti. V tomto ohledu na základě poučení vycházejícího ze zkušenosti nepředstavuje dočasné přerušení aktivit organizace s teroristickou minulostí samo o sobě záruku, že je dotčená organizace v kterémkoliv okamžiku neobnoví, a že není nezbytně třeba věřit údajnému upuštění od násilí vyjádřenému v této souvislosti. Z toho vyplývá, že široká posuzovací pravomoc, kterou Rada disponuje, pokud jde o skutečnosti, které mají být zohledněny za účelem přijetí nebo zachování opatření ke zmrazení finančních prostředků, se vztahuje na hodnocení hrozby, kterou může i nadále představovat organizace, která v minulosti spáchala teroristické činy, bez ohledu na přerušení této teroristické činnosti po více či méně dlouhou dobu, nebo dokonce její zdánlivé ukončení.

(viz body 107–112)

6.      I když důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že zmrazení finančních prostředků osoby, skupiny nebo subjektu je nebo zůstává legálně odůvodněné s ohledem na čl. 1 odst. 4 a 6 společného postoje 2001/931 o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu a na čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu, přísluší Radě, má toto břemeno na úrovni řízení Společenství o zmrazení finančních prostředků relativně omezený předmět. V případě původního rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků se týká hlavně existence přesných informací nebo materiálů ze spisu, které prokazují, že ve vztahu k dotčené osobě bylo vnitrostátním orgánem přijato rozhodnutí odpovídající definici uvedené v čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931. Krom toho v případě následného rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků přijatého po prověření se důkazní břemeno týká hlavně otázky, zda s ohledem na všechny relevantní okolnosti projednávaného případu, a zejména s ohledem na důsledky uvedeného rozhodnutí příslušného vnitrostátního orgánu trvají důvody pro zmrazení finančních prostředků.

(viz bod 134)

7.      Rada má širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o skutečnosti, které mají být zohledněny za účelem přijetí hospodářských a finančních sankcí na základě článků 60 ES, 301 ES a 308 ES, v souladu se společným postojem přijatým v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Tato posuzovací pravomoc se zejména týká úvah o účelnosti, na kterých jsou taková rozhodnutí založena.

Nicméně i když soud Společenství přiznává Radě v dané oblasti posuzovací pravomoc, neznamená to, že se musí zdržet přezkumu výkladu příslušných údajů tímto orgánem. Soud Společenství totiž musí ověřit nejen věcnou správnost dovolávaných důkazních materiálů, jejich věrohodnost a soudržnost, ale musí rovněž přezkoumat, zda tyto skutečnosti představují veškeré rozhodné údaje, jež musí být při posuzování situace vzaty v úvahu, a zda lze o ně opřít vyvozené závěry. Nicméně v rámci tohoto přezkumu mu nepřísluší nahradit posouzení Rady ohledně účelnosti vlastním posouzením.

Krom toho v případě, kdy orgán Společenství disponuje širokou posuzovací pravomocí, má přezkum dodržování určitých procesních záruk zásadní význam. K těmto zárukám patří i povinnost příslušného orgánu zkoumat pečlivě a nestranně všechny rozhodné skutečnosti projednávaného případu a dostatečným způsobem odůvodnit své rozhodnutí.

(viz body 137–139)