ROZSUDEK TRIBUNÁLU (třetího senátu)
16. prosince 2010(*)
„Ochranná známka Společenství – Přihláška slovní ochranné známky Společenství Hallux – Absolutní důvod pro zamítnutí – Článek 7 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 40/94 [nyní čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 207/2009] “
Ve věci T‑286/08,
Fidelio KG, se sídlem v Linci (Rakousko), zastoupená M. Gailem, advokátem,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému S. Schäffnerem, jako zmocněncem,
žalovanému,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 21. května 2008 (věc R 632/2007‑4), týkajícímu se zápisu slovního označení Hallux jako ochranné známky Společenství,
TRIBUNÁL (třetí senát),
ve složení J. Azizi, předseda, E. Cremona a S. Frimodt Nielsen (zpravodaj), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: J. Plingers, rada,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 21. července 2008,
s přihlédnutím k vyjádření k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 16. října 2008,
s přihlédnutím k replice došlé kanceláři Tribunálu dne 7. ledna 2009,
po jednání konaném dne 15. září 2010,
vydává tento
Rozsudek
1 Žalobkyně Fidelio KG je společností založenou podle rakouského práva, jejímž předmětem podnikání je velkoobchod obuví. Specializuje se na odvětví pohodlné obuvi.
2 Dne 19. července 2006 podala žalobkyně, pod tehdejší obchodní firmou Kasperek KG, u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku k zápisu ochranné známky Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů [nahrazeného nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1)].
3 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je slovní označení Hallux.
4 Výrobky, pro které byl zápis požadován, spadají do tříd 10, 18 a 25 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:
– třída 10: „Ortopedické potřeby“;
– třída 18: „Kůže, imitace kůže, výrobky z těchto materiálů (obsažené ve třídě 18); kufry a zavazadla; deštníky, slunečníky a hole“;
– třída 25: „Oděvy, obuv, kloboučnické zboží“.
5 Rozhodnutím ze dne 28. února 2007 (dále jen „rozhodnutí průzkumového referenta“) průzkumový referent na základě článku 38 nařízení č. 40/94 (nyní článek 37 nařízení č. 207/2009) zamítl přihlášku ochranné známky pro následující výrobky:
– třída 10: „Ortopedické potřeby“;
– třída 18: „Kůže, imitace kůže, výrobky z těchto materiálů (obsažené ve třídě 18)“;
– třída 25: „Oděvy, obuv“.
6 Dne 24. dubna 2007 podala žalobkyně na základě článků 57 až 62 nařízení č. 40/94 (nyní články 58 až 64 nařízení č. 207/2009) proti rozhodnutí průzkumového referenta odvolání.
7 Rozhodnutím ze dne 21. května 2008 (věc R 632/2007‑4) (dále jen „napadené rozhodnutí“) čtvrtý odvolací senát vyhověl tomuto odvolání, pokud jde o všechny sporné výrobky náležející do třídy 18 a o oděvy náležející do třídy 25. Odvolací senát naopak zamítl odvolání ve zbývající části pro následující výrobky:
– třída 10: „Ortopedické potřeby“;
– třída 25: „Obuv“.
8 V napadeném rozhodnutí odvolací senát shledal, že výraz „hallux“ je latinským slovem znamenajícím „palec nohy“. Toto slovo je užíváno v lékařském názvosloví pro označení různých vrozených či získaných deformit chodidla. Jednou z nich je hallux valgus, který se vyznačuje deformitou základního kloubu palce nohy, jež způsobuje vbočení palce dovnitř chodidla. Výraz „hallux“ je laickou německy hovořící veřejností užíván pro označení této zdaleka nejčastější nemoci (body 10 až 12 napadeného rozhodnutí).
9 Výraz „hallux“ si průměrný německy hovořící spotřebitel přímo spojí s ortopedickými potřebami a s obuví, neboť evokuje účel těchto výrobků, které jsou chápány jako vhodné pro pacienty trpící hallux valgus.
10 Pokud jde konkrétněji o ortopedické potřeby, ty jsou sice ve volném prodeji, ale obvykle jsou nakupovány na radu lékaře. Při konzultaci má lékař, který zná latinské odborné výrazy, příležitost vysvětlit význam výrazu „hallux“ pacientům, kterým se nošení obuvi přizpůsobené hallux valgus doporučuje. Krom toho odvolací senát připustil možnost, aniž z toho vyvodil jakékoli důsledky, že by tento výraz mohl být popisný i v částech Evropské unie, ve kterých se nehovoří německy (bod 13 napadeného rozhodnutí).
11 Pokud jde obecně o obuv, odvolací senát měl za to, že relevantní veřejnost chápe výraz „hallux“ jako označující obuv, jež je vhodná pro osoby trpící lehkým hallux valgus, které nemusí nutně nosit ortopedickou obuv, ale nošení takovéto obuvi jim může být přínosem, neboť je obzvláště pohodlná, netlačí, snadno se přizpůsobí deformitě nebo může stabilizovat stav této deformity na jejím počátku (bod 14 napadeného rozhodnutí).
12 Vzhledem k tomu, že výraz „hallux“ je popisný pro tyto dvě kategorie výrobků, rovněž postrádá rozlišovací způsobilost, neboť relevantní veřejnost jej vnímá pouze jako označující vlastnost dotčených výrobků, a nikoli jako ochrannou známku označující obchodní původ těchto výrobků (bod 17 napadeného rozhodnutí).
Návrhová žádání účastníků řízení
13 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– uložil OHIM náhradu nákladů řízení.
14 OHIM navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
15 Na jednání žalobkyně prohlásila, že prvním bodem svého návrhového žádání se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí pouze v rozsahu, v němž toto rozhodnutí zamítá její odvolání pro ortopedické potřeby náležející do třídy 10 a obuv náležející do třídy 25, což bylo zaznamenáno do protokolu z jednání.
Právní otázky
16 Na podporu této žaloby vznáší žalobkyně dva žalobní důvody vycházející z porušení čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 [nyní čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009] a porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 [nyní čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009].
Argumenty účastníků řízení
17 V rámci prvního žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že relevantní veřejnost není schopna si bezprostředně a bez rozvahy učinit konkrétní spojitost mezi výrazem „hallux“ a vlastnostmi sporných výrobků.
18 Zaprvé, jak to dokládá výňatek z latinsko-německého slovníku přiložený k replice, výraz „hallux“ je latinským slovem znamenajícím „palec nohy“. Neoznačuje tedy vlastnost sporných výrobků.
19 Žalobkyně tvrdí, že obuv, ale i ortopedické potřeby jsou ve volném prodeji a mohou být nakupovány bez lékařského předpisu, takže pro všechny tyto výrobky je relevantní veřejnost tvořena běžně informovaným, pozorným a obezřetným průměrným spotřebitelem.
20 Žalobkyně odkazuje na judikaturu Bundespatentgericht (Spolkový patentový soud, Německo), podle které jsou výrazy vycházející z mrtvých jazyků zpravidla způsobilé k zápisu, neboť se v očích veřejnosti v zásadě vyznačují určitou originalitou, která jim umožňuje plnit úlohu označení původu vlastní ochranné známce, ledaže by přímo popisovaly výrobky, na které se vztahuje přihláška, a byly obvykle užívány k tvorbě výrazů typických pro určitou oblast.
21 Podle žalobkyně se však výraz „hallux“ nestal součástí německé slovní zásoby, nepopisuje přímo výrobky uvedené v její přihlášce a není užíván jako zvláštní odborný výraz. Význam tohoto výrazu tak není znám německy hovořícímu obyvatelstvu Unie, včetně spotřebitelů, kteří mají znalost latiny, neboť dotčený výraz nespadá do obvykle studované literární slovní zásoby. Výraz „hallux“ tudíž nemá žádný zvláštní význam pro relevantní veřejnost, která v něm naopak spatřuje fantazijní označení, jež může sloužit jako označení původu sporných výrobků a tak plnit identifikační funkci připadající ochranným známkám.
22 I kdyby význam latinského slova „hallux“ byl znám, bylo by třeba dospět k závěru, že tento výraz přímo nepopisuje sporné výrobky.
23 Navíc nemoc zvaná „hallux valgus“ (uchýlení kloubu palce nohy směrem ven) se převážné části relevantní veřejnosti netýká a obuv obvykle prodávaná v obchodech není zvláště určena veřejnosti trpící touto nemocí. I ta část relevantní veřejnosti, která zná výraz „hallux“, nebude přihlášené označení vnímat jako popis sporných výrobků, neboť palec nohy nemá přímou spojitost s účelem nebo jakoukoli jinou vlastností obuvi a ortopedických potřeb.
24 Zadruhé měl odvolací senát podle žalobkyně nesprávně za to, že výraz „hallux“ je známou zkratkou výrazu „hallux valgus“. Existují totiž jiné nemoci palce nohy, jejichž latinské názvy obsahují výraz „hallux“ (např. hallux rigidus nebo hallux malleus), a není dán žádný důvod k domněnce, že výraz „hallux“ užitý samostatně je zkratkou jednoho konkrétního onemocnění. Výňatky z internetových stránek, na které odkazoval odvolací senát, nejsou s to prokázat obvyklost užívání výrazu „hallux“. Nedokládají, že výraz „hallux“ je běžnou zkratkou výrazu „hallux valgus“. Krom toho výskyt výrazu „Hallux Schuhe“ (obuv Hallux) na jedné ze stránek zmíněných v napadeném rozhodnutí je výsledkem obchodní strategie podniku a nestačí k prokázání toho, že tento výraz obsahuje běžnou zkratku.
25 Krom toho neexistuje obuv zvláště určená k léčbě hallux valgus. Naproti tomu nošení jakékoli pohodlné obuvi, která nevykazuje určité konkrétní vlastnosti, je faktorem prevence nebo zabránění zhoršení tohoto onemocnění. Neexistuje tudíž obuv, jejíž vlastnosti by osobě trpící hallux valgus přinesly určitou úlevu. Za těchto podmínek je spojitost, kterou by si relevantní veřejnost mohla učinit mezi výrazem „hallux“ a obuví, příliš vágní a nedostatečně konkrétní na to, aby se tento výraz stal popisným.
26 Zatřetí žalobkyně tvrdí, že se asociace výrazu „hallux“ s obuví určenou široké veřejnosti začleňuje do obchodní strategie a jejím cílem je nanejvýš působit sugestivně. Podle judikatury přitom slovní ochranná známka, která pouze evokuje účel výrobků, není nutně popisná a postrádající rozlišovací způsobilost.
27 K tomu, aby průměrný spotřebitel, včetně osoby trpící hallux valgus, dospěl k závěru, že mezi přihlášenou ochrannou známkou a nemocí zvanou „hallux valgus“ existuje spojitost, musí vynaložit značné myšlenkové úsilí, které nelze presumovat. Vzhledem k tomu, že existuje několik různých nemocí palce nohy, které se všechny označují výrazem „hallux“, a vzhledem k nedostatku konkrétního, přímého a bezprostředního údaje o jakosti nebo určité vlastnosti sporných výrobků bude totiž relevantní veřejnost, včetně části této veřejnosti, která trpí hallux valgus a zná název této nemoci, schopna vnímat označení, jehož zápis je požadován, jako popisné až po analytické úvaze vyžadující výkladové úsilí. Při vytváření jakékoli spojitosti mezi palcem nohy na straně jedné a obuví a ortopedickými potřebami na straně druhé přitom existuje široký prostor pro výklad.
28 Začtvrté neexistuje žádné odborné názvosloví, ve kterém by byl výraz „hallux“ užíván pro označení obuvi nebo ortopedických potřeb.
29 Zapáté žalobkyně tvrdí, že se OHIM nepodařilo prokázat, že vzhledem k předvídatelnému demografickému vývoji vzroste znalost výrazů „hallux“ nebo „hallux valgus“ u široké veřejnosti. Žalobkyně je toho názoru, že počet spotřebitelů, kteří budou chtít nosit pohodlnou obuv, aniž by trpěli nemocí hallux valgus, vzroste z důvodu stárnutí populace. Nic přitom neumožňuje předvídat, že tato veřejnost zajímající se o výrobky žalobkyně bude vědět o existenci hallux valgus nebo se tak či onak setká s výrazem „hallux“.
30 OHIM popírá argumenty žalobkyně.
Závěry Tribunálu
31 Podle čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 se do rejstříku nezapíšou ochranné známky, které jsou tvořeny výlučně označeními nebo údaji, které mohou sloužit v oblasti obchodu k označení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu nebo doby výroby výrobků nebo poskytnutí služby nebo jiných jejich vlastností. Článek 7 odst. 2 téhož nařízení (nyní čl. 7 odst. 2 nařízení č. 207/2009) mimoto uvádí, že se odstavec 1 použije, i když důvody k zamítnutí existují jen v části Společenství.
32 Označení nebo údaje, které mohou sloužit v oblasti obchodu k označení vlastností výrobků nebo služeb, pro které je zápis požadován, jsou totiž podle nařízení č. 40/94 pokládány ze své podstaty za nezpůsobilé plnit funkci označení původu, kterou ochranná známka má, aniž je tím dotčena možnost získání rozlišovací způsobilosti užíváním, jak je stanoveno v čl. 7 odst. 3 nařízení č. 40/94 (nyní čl. 7 odst. 3 nařízení č. 207/2009) (rozsudek Soudního dvora ze dne 23. října 2003, OHIM v. Wrigley, C‑191/01 P, Recueil, s. I‑12447, bod 30).
33 Podle ustálené judikatury sleduje čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 cíl obecného zájmu, který vyžaduje, aby označení nebo údaje popisující vlastnosti výrobků nebo služeb, pro které je zápis požadován, mohly být všemi volně užívány [rozsudek OHIM v. Wrigley, bod 32 výše, bod 31, a rozsudek Tribunálu ze dne 7. června 2005, Münchener Rückversicherungs-Gesellschaft v. OHIM (MunichFinancialServices), T‑316/03, Sb. rozh. s. II‑1951, bod 25].
34 K tomu, aby bylo zamítnutí zápisu na základě čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 odůvodněné, není nezbytné, aby označení a údaje tvořící dotčenou ochrannou známku byly v okamžiku podání přihlášky k zápisu skutečně užívány pro účely popisu takových výrobků nebo služeb, pro které je přihláška podána, nebo vlastností těchto výrobků nebo služeb. Jak uvádí samotné znění tohoto ustanovení, stačí, že tato označení nebo údaje mohou být pro takové účely používány. Zápis slovního označení tak musí být zamítnut, jestliže alespoň v jednom ze svých možných významů označuje vlastnost dotyčných výrobků nebo služeb (rozsudek OHIM v. Wrigley, bod 32 výše, bod 32).
35 Posouzení popisného charakteru označení může být provedeno pouze ve vztahu k jeho chápání dotčenou veřejností a ve vztahu k dotčeným výrobkům nebo službám [viz rozsudek Tribunálu ze dne 9. června 2010, Hoelzer v. OHIM (SAFELOAD), T‑315/09, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 17 a uvedená judikatura].
36 OHIM tak musí podle čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 posoudit, zda ochranná známka, jejíž zápis je požadován, představuje v současnosti pro zúčastněné kruhy popis vlastností dotyčných výrobků nebo služeb nebo zda lze přiměřeně předpokládat, že by tomu tak mohlo být v budoucnosti. Pokud po tomto přezkumu odvolací senát dospěje k závěru, že tomu tak je, musí na základě uvedeného ustanovení zápis ochranné známky zamítnout (viz obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 12. února 2004, Koninklijke KPN Nederland, C‑363/99, Recueil, s. I‑1619, bod 56).
37 Krom toho, je-li zápis označení jako ochranné známky Společenství požadován bez rozdílu pro celou kategorii výrobků a je-li toto označení popisné pouze ve vztahu k části výrobků spadajících do této kategorie, brání přesto důvod pro zamítnutí uvedený v čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 zápisu tohoto označení pro celou dotčenou kategorii [v tomto smyslu viz rozsudky Tribunálu ze dne 27. února 2002, Streamserve v. OHIM (STREAMSERVE), T‑106/00, Recueil, s. II‑723, bod 46, a ze dne 20. listopadu 2007, Tegometall International v. OHIM – Wuppermann (TEK), T‑458/05, Sb. rozh. s. II‑4721, bod 94 a uvedená judikatura].
38 Právě s ohledem na výše uvedené úvahy je třeba posoudit opodstatněnost prvního žalobního důvodu vzneseného žalobkyní, pokud jde jak o ortopedické potřeby náležející do třídy 10, tak o obuv náležející do třídy 25.
– K ortopedickým potřebám
39 Žalobkyně napadá posouzení odvolacího senátu, podle něhož se relevantní veřejnost, jde-li o ortopedické potřeby, skládá z informovaných osob, a sice z osob trpících vadou nebo poruchou kosterního a svalového ústrojí, jakož i lékařů a odborníků specializovaných na ortopedický materiál (bod 13 napadeného rozhodnutí).
40 Vzhledem k tomu, že ortopedické potřeby jsou volně prodejné a mohou být zakoupeny bez lékařského předpisu, je podle žalobkyně třeba mít za to, že relevantní veřejností ve vztahu k uvedeným potřebám je široká veřejnost.
41 Ačkoli je pravda, že podmínky prodeje určitého výrobku mohou mít vliv na složení cílové veřejnosti, nelze naproti tomu tvrdit, že všechny výrobky prodávané volně a dostupné bez lékařského předpisu jsou již z tohoto důvodu určeny široké veřejnosti. Je spíše třeba vycházet především z povahy daných výrobků a z kategorie obyvatelstva, které jsou určeny.
42 V tomto ohledu musí být potvrzeno zjištění odvolacího senátu, že pokud jde o ortopedické potřeby, relevantní veřejnost se skládá z odborníků působících v tomto odvětví a z pacientů trpících vadami nebo poruchami vyžadujícími si nápravu prostřednictvím nošení takových ortopedických výrobků. Z toho vyplývá, že úroveň odborných znalostí relevantní veřejnosti musí být považována za vysokou.
43 Je tedy třeba přezkoumat, zda lze z hlediska vnímání relevantní veřejnosti výraz „hallux“ chápat jako označující takovou vlastnost ortopedických potřeb, jako je jejich účel.
44 Je nesporné, že některé ortopedické potřeby zahrnuté v kategorii uvedené v přihlášce k zápisu jsou zvláště přizpůsobeny vadám palce nohy. Z judikatury uvedené výše v bodě 37 mimoto vyplývá, že k tomu, aby byl zápis zamítnut na základě čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94, stačí, že se absolutní důvod, který tento článek stanoví, uplatní na část výrobků zahrnutých do kategorie, pro kterou je zápis označení Hallux požadován.
45 V napadeném rozhodnutí učinil odvolací senát tři zjištění, která podložil odkazem na internetové stránky. Zaprvé výraz „hallux“ znamená v latině „palec nohy“. Zadruhé tentýž výraz ve spojení s jinými latinskými slovy označuje vady chodidla příznačné pro několik onemocnění. Zatřetí výraz „hallux“ se užívá samostatně pro označení nejčastější z těchto vad, a sice uchýlení se základního kloubu palce nohy směrem ven, která se nazývá „hallux valgus“.
46 Žalobkyně souhlasí s tím, že výraz „hallux“ znamená v latině „palec nohy“ a že výraz „hallux“ se pojí s jinými výrazy za účelem označení různých vad chodidla. Naproti tomu popírá, že je výraz „hallux“ chápán jako zkratka výrazu „hallux valgus“ a že význam výrazu „hallux“ je v německy hovořících oblastech Unie znám.
47 Žalobkyně důvodně tvrdí, že předložení výňatků z internetových stránek nestačí k prokázání, že relevantní veřejnost je schopna vnímat výraz „hallux“ jako zkratku běžně užívanou namísto výrazu „hallux valgus“, a to tak dalece, že tento výraz označuje tuto jedinou nemoc. Užívání určitého výrazu na internetových stránkách není totiž dostačující k tomu, aby prokázalo četnost jeho užívání, včetně užívání specializovanou veřejností.
48 Sama žalobkyně však uznává, že výraz „hallux“ znamená v latině „palec nohy“ a že se užívá ve vědecké slovní zásobě pro označení několika nemocí a vad chodidla. Žalobkyně přitom nepředkládá žádný důkaz, který by mohl vyvolat pochybnost o opodstatněnosti argumentu vzneseného odvolacím senátem, podle něhož vědecký název nemocí chodidla je znám relevantní veřejnosti, tj. nejen odborníkům – lékařům vystavujícím lékařské předpisy a prodejcům ortopedických potřeb –, ale též těm konečným spotřebitelům, kteří trpí nemocemi palce nohy a potřebují ortopedické pomůcky přizpůsobené těmto nemocem. Osoby, které hodlají zakoupit ortopedické potřeby přizpůsobené svým nemocem, se totiž mohou zpravidla samy informovat nebo být informovány o vědeckém názvu nemocí, kterými trpí, nebo též být o něm informovány při koupi ortopedických potřeb přizpůsobených jejich nemoci. Je tedy pravděpodobné, že osoby trpící vadami palce nohy budou vědět, že trpí nemocí, jejíž název zahrnuje výraz „hallux“, a je důvodné předpokládat, že část veřejnosti, které se týkají ortopedické potřeby přizpůsobené vadám palce nohy, která ještě nebyla obeznámena s výrazem „hallux“, může být o významu tohoto výrazu informována při koupi těchto potřeb [v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 9. července 2010, Exalation v. OHIM (Vektor-Lycopin), T‑85/08, Sb. rozh. s. I-0000, body 42 a 43 a uvedená judikatura].
49 V mysli veřejnosti, které se týkají ortopedické potřeby určené k léčení nemocí palce nohy, bude tudíž výraz „hallux“ evokovat samotnou nemoc. Na rozdíl od tvrzení žalobkyně je tedy relevantní veřejnost, které se týkají tyto potřeby, schopna, aniž by musela nutně vyvíjet zvláštní myšlenkové úsilí, učinit si konkrétní spojitost mezi výrazem „hallux“ a účelem těchto výrobků.
50 Toto zjištění není ostatně zpochybněno skutečností, na kterou poukázali účastníci řízení na jednání, že ne všechny ortopedické potřeby jsou určeny k léčbě nemocí palce nohy. I když přihláška zahrnuje ortopedické potřeby, které jsou určeny k léčbě jiných nemocí, a přestože veřejnost, které se tyto potřeby týkají, nemusí tudíž znát význam výrazu „hallux“, který označuje nemoc, jež ji nesužuje, je totiž třeba podotknout, že tato část veřejnosti nepředstavuje veřejnost, které se týkají ortopedické potřeby určené k léčbě nemocí palce nohy. Z důvodů uvedených výše v bodech 48 a 49 se přitom odvolací senát nedopustil omylu, když shledal, že výraz „hallux“ označuje z pohledu veřejnosti, které se týkají tyto výrobky, jednu z jejich vlastností. Vzhledem k tomu, že kategorie výrobků, na kterou se vztahuje přihláška k zápisu, zahrnuje výrobky, pro které je označení Hallux popisné, tedy tento důvod stačí k zamítnutí zápisu pro celou kategorii, v níž jsou tyto výrobky zahrnuty (v tomto smyslu viz rozsudky STREAMSERVE, bod 37 výše, bod 46, a TEK, bod 37 výše, bod 94 a uvedená judikatura).
51 Krom toho je třeba podotknout, že se žalobkyně nemůže na podporu svého žalobního důvodu směřujícího k prokázání, že OHIM nesprávně použil čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94, užitečně dovolávat judikatury Bundespatentgericht v oblasti zápisu označení tvořených slovem příslušejícím k některému mrtvému jazyku. OHIM je totiž v oblasti ochranných známek Společenství nadán úzce vymezenou pravomocí k uplatnění pouze relevantních ustanovení právních předpisů Společenství, jak je vykládá soud Společenství [v tomto smyslu viz rozsudky Tribunálu ze dne 31. ledna 2001, Sunrider v. OHIM (VITALITE), T‑24/00, Recueil, s. II‑449, bod 33 a uvedená judikatura, a ze dne 3. prosince 2003, Audi v. OHIM (TDI), T‑16/02, Recueil, s. II‑5167, bod 40 a uvedená judikatura].
52 Z předcházejícího vyplývá, že odvolací senát použil čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 správně, když měl za to, že absolutní důvod pro zamítnutí stanovený v tomto ustanovení brání zápisu označení Hallux pro ortopedické potřeby náležející do třídy 10.
– K obuvi
53 Žalobkyně a OHIM souhlasí s odvolacím senátem, který v napadeném rozhodnutí uvedl, že jelikož obuv je zbožím běžné spotřeby, relevantní veřejností je široká veřejnost. Tento závěr musí být potvrzen. Z toho vyplývá, že je třeba posoudit vnímání výrazu „hallux“ běžně informovaným a přiměřeně pozorným a obezřetným průměrným spotřebitelem [rozsudek Tribunálu ze dne 27. února 2002, Ellos v. OHIM (ELLOS), T‑219/00, Recueil, s. II‑753, bod 30; viz rovněž obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 22. června 1999, Lloyd Schuhfabrik Meyer, C‑342/97, Recueil, s. I‑3819, bod 26].
54 Zaprvé je třeba poznamenat, že přestože se slovo „hallux“ vyskytuje ve slovnících, je součástí mrtvého jazyka, jehož studium není běžné. Navíc, jak na to upozorňuje žalobkyně, tento výraz nepatří k literární slovní zásobě, s níž se lze při studiu latiny nejčastěji setkat. Krom toho nelze předpokládat, že široká veřejnost zná vědecké názvy různých vad palce nohy. V tomto ohledu se odvolací senát omezil na odkaz na výňatky z internetových stránek. Takovéto důkazy však nestačí k prokázání četnosti užívání určitého odborného výrazu, a tudíž znalosti tohoto výrazu širokou veřejností (viz bod 47 výše). Tribunál již totiž judikoval, že nestačí prokázat, že užívání určitého odborného výrazu je potvrzeno ve specializovaných slovnících, aby tak bylo prokázáno, že relevantní veřejnost, je-li tvořena průměrnými spotřebiteli, tento výraz zná [v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 12. března 2008, Compagnie générale de diététique v. OHIM (GARUM), T‑341/06, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 39].
55 Zadruhé je však třeba podotknout, že v rámci obecné kategorie obuvi lze rozlišovat podkategorii pohodlné obuvi. V tomto ohledu Tribunál ostatně konstatuje, že žalobkyně ve svých písemnostech a na jednání tvrdila, že prodává pohodlnou obuv. Tato zvláštní podkategorie obuvi sice není podle tvrzení žalobkyně obsaženého v jejích písemnostech (viz bod 25 výše) konkrétně určena pacientům trpícím hallux valgus, nicméně jim vyhovuje a omezuje zhoršení jejich nemoci.
56 Je přitom třeba podotknout, že se veřejnost, které se tato zvláštní podkategorie obuvi týká, zčásti shoduje s veřejností, které se týkají ortopedické potřeby přizpůsobené nemocem palce nohy, u které bylo prokázáno, že zná význam výrazu „hallux“ nebo že o něm mohla být informována (viz bod 48 výše). Krom toho, jak tvrdí OHIM, veřejnost, které se týká pohodlná obuv, zahrnuje rovněž osoby, které aniž musí nosit ortopedickou obuv, jsou přesto buď přímo postiženy nemocemi chodidla, nebo vědí o existenci těchto problémů a mohou v tomto směru vykazovat zvláštní pozornost. Ačkoli je pravda, že se pohodlná obuv nakupuje bez lékařského předpisu, prodejci takovéto obuvi mohou přesto podat vysvětlení a poradit osobám trpícím nemocemi palce nohy, a zejména je informovat o názvu nemocí, kterým je pohodlná obuv přizpůsobena. Za těchto okolností je třeba dospět k závěru, že spotřebitelé pohodlné obuvi, která by byla prodávána pod značkou Hallux, by toto označení vnímali jako uvádějící, že dotčené výrobky vyhovují zvláště osobám trpícím nemocemi palce nohy.
57 Odvolací senát tedy správně, alespoň ve vztahu k podkategorii pohodlné obuvi, dospěl k závěru, že označení „hallux“ popisuje účel výrobků, na které se vztahuje přihláška k zápisu. Odvolací senát tedy právem shledal, že dotčené označení nemůže být zapsáno pro celou kategorii (v tomto smyslu viz rozsudky STREAMSERVE, bod 37 výše, bod 46, a TEK, bod 37 výše, bod 94 a uvedená judikatura).
58 Z předcházejícího vyplývá, že odvolací senát použil čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 správně, když shledal, že absolutní důvod pro zamítnutí stanovený v tomto ustanovení brání zápisu označení Hallux pro obuv náležející do třídy 25.
59 První žalobní důvod musí být tudíž zamítnut pro všechny sporné výrobky.
60 Ze znění čl. 7 odst. 1 nařízení č. 40/94 vyplývá, že k tomu, aby označení nemohlo být zapsáno jako ochranná známka Společenství, postačuje uplatnění pouze jednoho z absolutních důvodů pro zamítnutí uvedených v tomto ustanovení [viz rozsudek Tribunálu ze dne 26. října 2000, Community Concepts v. OHIM (Investorworld), T‑360/99, Recueil, s. II‑3545, bod 26 a uvedená judikatura].
61 Z toho vyplývá zaprvé to, že odvolací senát správně shledal, že označení Hallux nemůže být zapsáno jako ochranná známka Společenství ve vztahu ke všem sporným výrobkům, a zadruhé to, že návrhové žádání žalobkyně směřující k částečnému zrušení napadeného rozhodnutí musí být zamítnuto, aniž by bylo třeba rozhodovat o druhém žalobním důvodu.
K nákladům řízení
62 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že OHIM požadoval náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (třetí senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Fidelio KG se ukládá náhrada nákladů řízení.
Azizi | Cremona | Frimodt Nielsen |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 16. prosince 2010.
Podpisy.