ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(třetí senát)

23. října 2013

Věc F‑148/12

Ulrik Solberg

v.

Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA)

„Veřejná služba – Bývalý dočasný zaměstnanec – Hodnotící zpráva – Právní zájem na podání žaloby – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah posuzovací pravomoci“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, kterou se U. Solberg domáhá zrušení rozhodnutí orgánu oprávněného uzavírat pracovní smlouvy (dále jen „OOUPS“) Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA nebo dále jen „Monitorovací centrum“), o vypracování jeho hodnotící zprávy za rok 2011.

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá. Ulrik Solberg ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropským monitorovacím centrem pro drogy a drogovou závislost.

Shrnutí

1.      Žaloby úředníků – Právní zájem na podání žaloby – Žaloba na zrušení hodnotící zprávy podaná dočasným zaměstnancem po ukončení výkonu jeho funkcí – Zachování právního zájmu na podání žaloby

(Služební řád, články 90 a 91)

2.      Úředníci – Hodnocení – Hodnotící zpráva – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah

(Listina základních práv Evropské unie, článek 41; služební řád, článek 43)

3.      Úředníci – Hodnocení – Hodnotící zpráva – Posuzovací pravomoc hodnotitelů – Soudní přezkum – Meze – Zjevně nesprávné posouzení – Důkazní břemeno

(Služební řád, článek 43)

4.      Úředníci – Hodnocení – Hodnotící zpráva – Nezbytná koherence mezi popisnými komentáři a posouzením vyjádřeným číselně – Zrušení výlučně v případě zjevné inkoherence

(Služební řád, článek 43)

1.      Aby žalobce mohl právoplatně podat žalobu podle článků 90 a 91 služebního řádu, musí prokázat vzniklý a trvající osobní zájem na zrušení napadeného aktu, přičemž takový zájem se posuzuje k okamžiku podání žaloby a musí přetrvat až do vyhlášení soudního rozhodnutí, v opačném případě nebude vydáno rozhodnutí ve věci samé.

Hodnotící zpráva je přitom zásadním dokumentem v hodnocení zaměstnanců zaměstnaných orgány, neboť umožňuje zhodnotit schopnosti, výkonost a chování úředníka nebo zaměstnance a je nadřízenými provedeným hodnocením toho, jak úředník nebo zaměstnanec plnil jemu svěřené úkoly, a chování úředníka nebo zaměstnance ve službě během dotyčného období. Každý úředník má tudíž nárok na spravedlivé a přiměřené hodnocení své práce a v souladu s právem na účinnou soudní ochranu mu svědčí právo zpochybnit hodnotící zprávu, která se jej týká, z důvodu jejího obsahu nebo proto, že nebyla vypracována podle pravidel předepsaných služebním řádem. Totéž musí platit pro hodnoceného zaměstnance, na kterého se vztahuje pracovní řád ostatních zaměstnanců.

Pro posouzení osobního a trvajícího zájmu bývalého dočasného zaměstnance na podání žaloby na neplatnost jeho hodnotící zprávy je třeba s přihlédnutím ke zkušenostem, které získal v dotyčné agentuře, zohlednit jeho vůli k znovuzařazení mezi unijní zaměstnance v budoucnosti a zájem, který by mohl mít na tom, aby se mohl pro tyto účely dovolávat hodnotícího posudku, který se vztahuje na poslední rok jeho činnosti jako dočasného zaměstnance a není stižen vadami. Navíc skutečnost, že by v případě znovuzařazení mezi unijní zaměstnance služební postup uvedené osoby pokračoval, může rovněž prokázat odůvodnění zájmu na podání žaloby proti sporné hodnotící zprávě.

(viz body 16, 17 a 21)

Odkazy:

Soudní dvůr: 29. října 1975, Marenco a další v. Komise, 81/74 až 88/74, bod 6; 22. prosince 2008, Gordon v. Komise, C 198/07 P, body 42, 43 a 45

Soud prvního stupně: 18. června 1992, Turner v. Komise, T‑49/91, bod 24; 28. června 2005, Ross v. Komise, T‑147/04, body 24 a 25 a citovaná judikatura

Tribunál Evropské unie: 12. července 2011, Komise v. Q, T‑80/09 P, bod 162; 4. června 2012, Attey a další v. Rada, T‑118/11, T‑123/11 a T‑124/11, bod 28

2.      K zárukám poskytovaným unijním právem ve správních řízeních patří i zásada řádné správy, zakotvená článkem 41 Listiny základních práv Evropské unie, a zejména jeden z jejích výrazů uvedený v odst. 2 písm. c) téhož článku, a sice „povinnost správních orgánů odůvodňovat svá rozhodnutí“.

Povinnost odůvodnit rozhodnutí nepříznivě zasahující do něčího právního postavení představuje základní zásadu unijního práva, od které se lze odchýlit jen z naléhavých důvodů.

Pro posouzení, zda je hodnotící zpráva dostatečně odůvodněná, je třeba přihlédnout ke všem informacím, s nimiž byl dotyčný úředník nebo zaměstnanec seznámen, a nikoliv pouze k informacím obsaženým v uvedené zprávě.

(viz body 28 až 31)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 29. září 2005, Napoli Buzzanca v. Komise, T‑218/02, bod 57 a citovaná judikatura; 8. září 2009, ETF v. Landgren, T‑404/06 P, bod 148 a citovaná judikatura

Tribunál Evropské unie: 27. září 2012, Applied Microengineering v. Komise, T‑387/09, bod 76

Soud pro veřejnou službu: 13. září 2011, Nastvogel v. Rada, F‑4/10, bod 61; 11. července 2013, Tzirani v. Komise, F‑46/11, bod 136

3.      Hodnotitelům je přiznána velmi široká posuzovací pravomoc při hodnocení práce osob, jejichž hodnocením jsou pověřeni. Přezkum obsahu hodnotících zpráv vykonávaný unijním soudem je tedy omezen na přezkum dodržení procesních pravidel, věcné správnosti skutkových zjištění a neexistence zjevně nesprávného posouzení či zneužití pravomoci. Soudu pro veřejnou službu nepřísluší, aby přezkoumával opodstatněnost hodnocení hodnotitele ohledně profesní způsobilosti úředníka nebo zaměstnance, pokud zahrnuje komplexní hodnotové úsudky, které již svou povahou nemohou být objektivně ověřeny.

Navíc, pokud jde o přezkum unijním soudem týkající se existence zjevného pochybení v hodnocení úředníků, musí se omezit na posouzení otázky, zda s ohledem na způsoby a prostředky, na jejichž základě mohla administrativa provést své posouzení, se posledně uvedená držela v mezích, k nimž nelze mít výhrady, a nevykonala svou pravomoc zjevně nesprávným způsobem.

Důkazy, které musí předložit žalobce k prokázání, že se administrativa dopustila zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, které by mohlo odůvodnit zrušení hodnotící zprávy, musejí být dostatečné k tomu, aby se posouzení administrativy stalo nepřijatelným. Jinými slovy, žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení je třeba zamítnout, jestliže je navzdory důkazům předloženým žalobcem možné zpochybněné posouzení připustit jako pravdivé nebo platné.

(viz body 39 a 40)

Odkazy:

Soudní dvůr: 3. prosince 1981, Bakke-d’Aloya v. Rada, 280/80, bod 10; 3. dubna 2003, Parlament v. Samper, C‑277/01 P, bod 35

Soud prvního stupně: 29. února 1996, Lopes v. Soudní dvůr, T‑547/93, bod 133; 12. prosince 1996, AIUFFASS a AKT v. Komise, T‑380/94, bod 59; 12. února 2008, BUPA a další v. Komise, T‑289/03, bod 221

Tribunál Evropské unie: 16. prosince 2010, Rada v. Stols, T‑175/09 P, bod 23 a citovaná judikatura; 16. května 2013, Canga Fano v. Rada, T‑281/11 P, bod 41

Soud pro veřejnou službu: 29. září 2009, Wenning v. Europol, F‑114/07, bod 111; 23. února 2010, Faria v. OHIM, F‑7/09, bod 44; 15. února 2012, AT v. EACEA, F‑113/10, bod 74; 12. prosince 2012, Lebedef v. Komise, F‑109/11, bod 61, který je předmětem kasačního opravného prostředku projednávaného před Tribunálem Evropské unie, věc T‑117/13 P

4.      Popisné komentáře uvedené v hodnotící zprávě mají za cíl odůvodnit analytické hodnocení obsažené ve zprávě a slouží jako podklad pro vypracování hodnocení a umožňují dotyčnému úředníkovi nebo zaměstnanci porozumět obdrženým známkám. Vzhledem k jejich dominantní úloze při vypracování hodnotící zprávy musí být tedy komentáře koherentní s udělenými známkami, jelikož hodnocení musí být považováno za číselné nebo analytické vyjádření komentářů. Vzhledem k široké posuzovací pravomoci přiznané hodnotitelům může však případná inkoherence v hodnotící zprávě odůvodnit zrušení uvedené zprávy pouze tehdy, pokud je tato inkoherence zjevná.

(viz bod 41)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 13. prosince 2007, Sequeira Wandschneider v. Komise, F‑28/06, body 109 a 110; 13. září 2011, Behnke v. Komise, F‑68/10, bod 78