ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (velkého senátu)
5. března 2024(*)
„Kasační opravný prostředek – Spolupráce v oblasti prosazování práva – Nařízení (EU) 2016/794 – Článek 49 odst. 3 a článek 50 – Ochrana osobních údajů – Protiprávní zpracování údajů – Trestní řízení vedené na Slovensku proti navrhovateli – Odborné posouzení provedené Agenturou Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) pro účely vyšetřování – Extrakce údajů z mobilních telefonů navrhovatele a jeho paměťového zařízení USB – Zveřejnění těchto údajů – Nemajetková újma – Žaloba na náhradu újmy – Povaha mimosmluvní odpovědnosti“
Ve věci C‑755/21 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek podaný na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie dne 8. prosince 2021,
Marián Kočner, s bydlištěm v Bratislavě (Slovensko), zástupci: M. Mandzák a M. Para, advokáti,
účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatel),
přičemž další účastnicí řízení je:
Agentura Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol), zástupci: A. Nunzi, jako zmocněnec, ve spolupráci s: M. Kottmann a G. Ziegenhorn, Rechtsanwälte,
žalovaná v prvním stupni,
podporovaná:
Slovenskou republikou, zástupkyně: původně S. Ondrášiková, poté E. V. Drugda a S. Ondrášiková, jako zmocněnkyně,
vedlejší účastnicí v řízení o kasačním opravném prostředku,
Španělským královstvím,
vedlejším účastníkem v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (velký senát),
ve složení: K. Lenaerts, předseda, L. Bay Larsen, místopředseda, A. Arabadžev, A. Prechal, E. Regan, F. Biltgen, N. Piçarra a O. Spineanu-Matei (zpravodajka), předsedové senátů, S. Rodin, P. G. Xuereb, L. S. Rossi, N. Wahl, I. Ziemele, J. Passer a D. Gratsias, soudci,
generální advokát: A. Rantos,
za soudní kancelář: A. Calot Escobar, vedoucí,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 15. června 2023,
vydává tento
Rozsudek
1 Marián Kočner se v rámci kasačního opravného prostředku domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 29. září 2021, Kočner v. Europol (T‑528/20, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2021:631), kterým Tribunál zamítl jeho návrh podaný na základě článku 268 SFEU, jímž se domáhal náhrady újmy, která mu údajně vznikla v důsledku toho, že Agentura Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) zveřejnila jeho osobní údaje a zapsala jeho jméno na „mafiánské seznamy“.
Právní rámec
2 Body 23, 45, 56, 57 a 65 odůvodnění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794 ze dne 11. května 2016 o Agentuře Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) a o zrušení a nahrazení rozhodnutí [Rady] 2009/371/SVV, 2009/934/SVV, 2009/935/SVV, 2009/936/SVV a 2009/968/SVV (Úř. věst. 2016, L 135, s. 53; oprava Úř. věst. 2016, L 238, s. 12) zní takto:
„(23) Za účelem předcházení trestné činnosti v působnosti Europolu a boje proti této trestné činnosti je nezbytné, aby měl Europol co nejúplnější a nejaktuálnější informace. [Europol by měl] být oprávněn ke zpracování údajů poskytovaných členskými státy, […]
[…]
(45) K zaručení bezpečnosti osobních údajů by Europol a členské státy měly přijmout nezbytná technická a organizační opatření.
[…]
(56) Na Europol by se měla vztahovat obecná pravidla smluvní a mimosmluvní odpovědnosti platná pro orgány, agentury a instituce [Evropské u]nie, s výjimkou pravidel týkajících se odpovědnosti za protiprávní zpracování údajů.
(57) Dotčená fyzická osoba by někdy mohla obtížně rozlišit, zda škoda, již utrpěla v důsledku protiprávního zpracování údajů, byla způsobena činností Europolu nebo členského státu. Europol a členský stát, ve kterém došlo k události, ze které škoda vznikla, by proto měly nést společnou a nerozdílnou odpovědnost.
[…]
(65) Europol zpracovává údaje vyžadující zvláštní ochranu, protože obsahují citlivé neutajované a utajované informace EU. Měl by proto vypracovat pravidla týkající se důvěrnosti a zpracovávání těchto informací. Pravidla týkající se ochrany utajovaných informací EU by měla být v souladu s rozhodnutím Rady 2013/488/EU[ze dne 23. září 2013 o bezpečnostních pravidlech na ochranu utajovaných informací EU (Úř. věst. 2013, L 274, s. 1)].“
3 Článek 2 tohoto nařízení, nadepsaný „Definice“, stanoví:
„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
[…]
h) ‚osobními údaji‘ veškeré informace o subjektu údajů;
i) ‚subjektem údajů‘ identifikovaná nebo identifikovatelná fyzická osoba, přičemž ‚identifikovatelnou osobou‘ je osoba, kterou lze přímo nebo nepřímo identifikovat, zejména s odkazem na určitý identifikátor, například jméno, identifikační číslo, lokační údaje, síťový identifikátor nebo na jeden nebo více zvláštních prvků fyzické, fyziologické, genetické, psychické, ekonomické, kulturní nebo sociální identity této osoby;
[…]
k) ‚zpracováním‘ jakákoliv operace nebo soubor operací s osobními údaji nebo soubory osobních údajů, který je prováděn pomocí či bez pomoci automatizovaných postupů, jako je shromáždění, zaznamenání, uspořádání, strukturování, uložení, přizpůsobení nebo pozměnění, vyhledání, nahlédnutí, použití, zpřístupnění přenosem, šíření nebo jakékoliv jiné zpřístupnění, seřazení či zkombinování, omezení, výmaz nebo zničení;
[…]“
4 Článek 3 uvedeného nařízení, nadepsaný „Cíle“, v odstavci 1 stanoví:
„Europol podporuje a posiluje činnost příslušných orgánů členských států, jakož i jejich vzájemnou spolupráci při předcházení závažné trestné činnosti dotýkající se dvou nebo více členských států, terorismu a těm formám trestné činnosti, které se dotýkají společného zájmu, jenž je předmětem některé politiky Unie, a při boji proti takové trestné činnosti[…]“
5 Článek 17 téhož nařízení, nadepsaný „Zdroje informací“, v odstavci 1 stanoví:
„Europol zpracovává pouze informace, které mu poskytly:
a) členské státy podle svého vnitrostátního práva a článku 7;
[…]“
6 Článek 18 nařízení 2016/794, nadepsaný „Účely zpracování informací“, v odstavci 1 stanoví:
„Je-li to nezbytné pro dosažení jeho cílů stanovených v článku 3, může Europol zpracovávat informace, včetně osobních údajů.“
7 Článek 28 tohoto nařízení, nadepsaný „Obecné zásady ochrany údajů“, v odstavci 1 stanoví:
„Osobní údaje jsou:
a) zpracovávány korektně a v souladu s právními předpisy;
b) shromažďovány pro stanovené účely, výslovně vyjádřené a legitimní, a nesmí být dále zpracovávány způsobem, který je s těmito účely neslučitelný. […]
[…]
f) zpracovány způsobem, který zaručí náležité zabezpečení osobních údajů.“
8 Článek 32 uvedeného nařízení, nadepsaný „Bezpečnost zpracování“, v odstavci 1 stanoví:
„Europol provede vhodná technická a organizační opatření na ochranu osobních údajů proti náhodnému nebo nedovolenému zničení, náhodné ztrátě nebo neoprávněnému zveřejnění, úpravám a přístupu nebo jakýmkoli jiným nedovoleným formám zpracování.“
9 Článek 38 téhož nařízení, nadepsaný „Odpovědnost za ochranu údajů“, v odstavcích 4, 5 a 7 uvádí:
„[…]
4. Europol odpovídá za dodržování zásad uvedených v čl. 28 odst. 1 písm. a), b), […] a f).
5. Za oprávněnost předání údajů odpovídá:
a) členský stát, který poskytl osobní údaje Europolu;
b) Europol v případě osobních údajů, které poskytl členským státům, […]
[…]
7. Europol je odpovědný za veškeré operace zpracování údajů, které provádí, […]“
10 Článek 49 nařízení 2016/794, nadepsaný „Obecná ustanovení o odpovědnosti a právu na náhradu škody“, v odstavci 3 stanoví:
„Aniž je dotčen článek 49, v případě mimosmluvní odpovědnosti nahradí Europol v souladu s obecnými zásadami, které jsou společné právním řádům členských států, škodu způsobenou jeho útvary nebo jeho zaměstnanci při plnění jejich úkolů.“
11 Článek 50 tohoto nařízení, nadepsaný „Odpovědnost za nesprávné zpracování osobních údajů a právo na náhradu škody“, stanoví:
„1. Každá fyzická osoba, která utrpěla škodu v důsledku protiprávního postupu zpracování údajů, má právo na náhradu škody buď od Europolu podle článku 340 [SFEU], nebo od členského státu, ve kterém došlo k události, ze které škoda vznikla, podle práva tohoto státu. Žalobu na Europol podá tato osoba u Soudního dvora Evropské unie a žalobu na členský stát u příslušného vnitrostátního soudu tohoto členského státu.
2. Spor mezi Europolem a členským státem o konečnou odpovědnost za náhradu škody vyplacenou fyzické osobě podle odstavce 1 se předloží správní radě, která rozhodne dvoutřetinovou většinou svých členů, aniž je dotčeno právo napadnout toto rozhodnutí podle článku 263 [SFEU].“
Skutečnosti předcházející sporu
12 Skutečnosti předcházející sporu uvedené v bodech 1 až 16 napadeného rozsudku lze pro účely tohoto řízení shrnout následovně.
13 V rámci vyšetřování vedeného slovenskými orgány kvůli vraždě novináře a jeho snoubenky, k níž došlo na Slovensku v únoru 2018, Europol na žádost Národné kriminálné agentúry (Národní kriminální agentura, Slovensko) (dále jen „NAKA“) poskytl těmto orgánům pomoc spočívající v tom, že provedl extrakci údajů uložených zaprvé ve dvou mobilních telefonech, které patřily navrhovateli (dále jen „dotčené mobilní telefony“) a které mu NAKA předala dne 10. října 2018, a zadruhé na paměťovém zařízení USB.
14 Dne 21. června 2019 Europol zaslal NAKA konečné forenzní zprávy o operacích, které byly s dotčenými mobilními telefony provedeny.
15 Europol uvedl, že před tím, než zaslal tyto zprávy, předal NAKA dne 23. října 2018 pevný disk obsahující šifrované údaje extrahované mimo jiné i z těchto mobilních telefonů a dne 13. února 2019 předal NAKA tyto mobilní telefony.
16 Za účelem prokázání těchto předání předložil Europol kopii protokolu s oficiální hlavičkou NAKA ze dne 23. října 2018, na němž bylo uvedeno referenční číslo PPZ-203/NKA-PZ-ZA-2018 a který byl podepsán vedoucím vyšetřovacího týmu A, a kopii formuláře o doručení/převzetí důkazů ze dne 13. února 2019 se stejným referenčním číslem, v němž jsou uvedeny mimo jiné i dotčené mobilní telefony a který byl podepsán jak doručovatelem, tak příjemcem důkazů.
17 V protokolu ze dne 23. října 2018 bylo uvedeno následující:
„Dnes, 23. října 2018 v 1:30 hod., mi byl předán externí disk HDD černé barvy obsahující předběžné výsledky vyšetřování Europolu, který byl získán na základě usnesení ze dne 8. října 2018 a 10. října 2018. Uvedený externí disk byl osobně přivezen z centrály Europolu v Haagu [Nizozemsko] pracovníkem Europolu B.
Předmětný disk obsahuje předběžné výsledky ve formě akvizic a extrakcí z paměti k důkazům 1Z (pouze SIM karta), 2Z, 3Z, 4Z (pouze SIM karta), 5Z, 6Z, 7Z, 8Z, 1K, 2K.
Obsah uvedeného disku HDD je chráněn heslem, které mi bylo sděleno.“
18 Pokud jde o paměťové zařízení USB, NAKA dne 17. října 2018 požádala Europol o pomoc zejména se zkoumáním údajů v něm obsažených.
19 Ve zprávě Europolu ze dne 13. ledna 2019 (dále jen „zpráva Europolu“), která byla NAKA předána dne 14. února 2019, se v části nazvané „Kontext (pozadí)“ uvádí, že „[navrhovatel] je od 20. června 2018 ve vazbě pro podezření z finančního trestného činu. Jeho jméno kromě toho přímo souvisí s tzv. ‚mafiánskými seznamy‘ a s ‚Panama Papers‘.“
20 Dne 1. dubna 2019 slovenské orgány činné v trestním řízení použily informace nacházející se v dotčených mobilních telefonech v rámci trestního řízení zahájeného proti navrhovateli. Z úředního záznamu slovenských policejních orgánů ze dne 18. června 2019 rovněž vyplývá, že slovenské orgány činné v trestním řízení provedly úplnou analýzu údajů nacházejících se v těchto telefonech.
21 Značné množství informací o navrhovateli pocházejících mimo jiné z dotčených mobilních telefonů bylo kromě toho uvedeno v různých novinových článcích a na internetových stránkách, a to i na internetových stránkách mezinárodní sítě investigativních novinářů, jejichž prostřednictvím byly tyto informace zpřístupněny veřejnosti. Na údaje z těchto telefonů se konkrétně poukazovalo v několika novinových článcích z 20. a 29. května 2019. Dne 19. května 2020 pak byl na jedné internetové stránce zveřejněn výběr dokumentů týkajících se navrhovatele a zejména přepisy jeho intimní komunikace s jeho přítelkyní, která proběhla prostřednictvím služby pro zasílání šifrovaných zpráv a nacházela se v uvedených telefonech. Slovenský tisk tento výběr použil dne 21. května 2020.
22 Dopisem ze dne 4. května 2020 navrhovatel Europol na základě čl. 50 odst. 1 nařízení 2016/794 požádal o vyplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 100 000 eur, která mu podle jeho názoru vznikla v důsledku porušení jeho práva na respektování jeho soukromého a rodinného života, k němuž došlo ze dvou důvodů. Tato újma je podle jeho názoru zaprvé důsledkem zveřejnění jeho osobních údajů v tisku a na internetu, a to zvláště zveřejnění přepisů jeho komunikace intimní a sexuální povahy. Uvedená újma je zadruhé důsledkem zapsání jeho jména na „mafiánské seznamy“, a to údajně na základě zprávy Europolu, což rezonovalo v tisku poté, co unikly informace ze spisu týkajícího se vnitrostátního trestního řízení ve věci vraždy novináře a jeho snoubenky, kteří jsou zmíněni v bodě 13 tohoto rozsudku, a obsahujícího tuto zprávu.
23 V návaznosti na vyšetřování vedené slovenskými orgány, které je zmíněno v bodě 13 tohoto rozsudku, byl navrhovatel stíhán pro účastenství na této vraždě jakožto její objednavatel.
24 Dne 3. září 2020 příslušný slovenský soud v prvním stupni navrhovatele obžaloby zprostil. Dne 15. června 2021 Nejvyšší soud Slovenské republiky (Najvyšší súd Slovenskej republiky) prvostupňový rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek
25 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 18. srpna 2020 podal navrhovatel žalobu opírající se o články 268 a 340 SFEU, jakož i o čl. 50 odst. 1 nařízení 2016/794, kterou se domáhal náhrady nemajetkové újmy, jež mu údajně vznikla v důsledku jednání Europolu. V rámci prvního bodu návrhových žádání se domáhal náhrady újmy ve výši 50 000 eur, která mu měla vzniknout v důsledku zveřejnění osobních údajů pocházejících z dotčených mobilních telefonů, které byly následně zveřejněny na internetu a převzaty slovenským tiskem. V důsledku zveřejnění těchto osobních údajů mu údajně bylo ublíženo na cti, došlo k zásahu do jeho profesní pověsti a bylo porušeno jeho právo na respektování jeho soukromého a rodinného života a právo na respektování jeho komunikace, které jsou zaručeny v článku 7 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“). V rámci druhého bodu návrhových žádání se navrhovatel domáhal náhrady újmy ve stejné výši, která mu měla vzniknout v důsledku toho, že Europol zapsal jeho jméno na „mafiánské seznamy“.
26 Tribunál v napadeném rozsudku nejprve posoudil námitky nepřípustnosti vznesené Europolem, které se týkaly prvního bodu návrhových žádání navrhovatele, a poté konstatoval, že tento bod návrhových žádání je přípustný pouze v tom rozsahu, v němž se navrhovatel dovolává nemajetkové újmy vzniklé v důsledku toho, že Europol údajně zveřejnil přepisy intimních a sexuálních rozhovorů navrhovatele s jeho přítelkyní, získané z dotčených mobilních telefonů. Pokud jde o rozsah tvrzené újmy, Tribunál v tomto ohledu konstatoval, že i když navrhovatel Europolu vytýká, že zveřejnil značné množství osobních údajů získaných z těchto telefonů, listinnými důkazy bylo doloženo pouze zveřejnění těchto přepisů, a to na rozdíl od údajného zveřejnění fotografií „vysoce důvěrné povahy“, kdy na některých z nich je přítelkyně navrhovatele odhalená.
27 Z meritorního hlediska pak Tribunál takto vymezený první bod návrhových žádání zamítl. V bodech 58 až 91 napadeného rozsudku v prvé řadě konstatoval, že navrhovatel nepředložil „důkaz, kterým by dostatečně prokázal příčinnou souvislost“ mezi tvrzenou újmou a případným jednáním Europolu. Navrhovatel zejména neprokázal, že by zveřejnění údajů nacházejících se v dotčených mobilních telefonech nebo přepisů rozhovorů mezi navrhovatelem a jeho přítelkyní bylo možné přičíst Europolu.
28 V bodech 92 až 95 uvedeného rozsudku Tribunál ve druhé řadě konstatoval, že tento závěr vycházející z toho, že zveřejnění dotčených údajů nelze přičíst Europolu, není možné vyvrátit bodem 57 odůvodnění, čl. 49 odst. 3 ani článkem 50 nařízení 2016/794, jichž se navrhovatel dovolával.
29 V tomto ohledu Tribunál v bodech 93 až 95 napadeného rozsudku rozhodl, že v čl. 49 odst. 3 a čl. 50 odst. 1 nařízení 2016/794 je pouze upřesněno, že v případě mimosmluvní odpovědnosti a zejména odpovědnosti za protiprávní postupy zpracování údajů musí Europol nahradit škodu způsobenou jeho útvary nebo jeho zaměstnanci při plnění jejich úkolů, a to podle podmínek stanovených v článku 340 SFEU. Podle Tribunálu však tyto podmínky v projednávaném případě nebyly splněny. Tribunál dále připomněl, že i když je v bodě 57 odůvodnění nařízení 2016/794 v podstatě uvedeno, že Europol a členský stát, v němž vznikla škoda v důsledku protiprávního zpracování údajů ze strany této agentury nebo tohoto členského státu, nesou za tuto škodu společnou a nerozdílnou odpovědnost, je třeba konstatovat, že tento mechanismus společné a nerozdílné odpovědnosti není nikterak vyjádřen v ustanoveních tohoto nařízení ani v nich nemá žádný základ. Kromě toho zdůraznil, že podle judikatury Soudního dvora není preambule unijního aktu právně závazná a nemůže být použita jako důvod pro odchýlení se od vlastních ustanovení dotčeného aktu. Tribunál tudíž konstatoval, že „bod 57 odůvodnění nařízení 2016/794 nemůže v projednávané věci založit společnou a nerozdílnou odpovědnost Europolu“.
30 Tribunál proto první bod návrhových žádání zamítl jako neopodstatněný a měl za to, že není nutné zkoumat, zda byly splněny ostatní podmínky vzniku mimosmluvní odpovědnosti Unie.
31 Pokud jde o druhý bod návrhových žádání týkající se náhrady újmy, která měla navrhovateli vzniknout tím, že Europol zapsal jeho jméno na „mafiánské seznamy“, Tribunál v bodech 102 a 105 napadeného rozsudku konstatoval, že nebylo prokázáno, že by tyto seznamy byly vypracovány a vedeny unijním orgánem ve smyslu čl. 340 druhého pododstavce SFEU, a to konkrétně Europolem, a že tento závěr nelze zpochybnit bodem 57 odůvodnění, čl. 49 odst. 3 ani článkem 50 nařízení 2016/794, a to ze stejných důvodů, jaké byly uvedeny v bodech 92 až 95 napadeného rozsudku a shrnuty v bodě 29 tohoto rozsudku.
32 Tribunál kromě toho v bodech 106 až 109 napadeného rozsudku uvedl, že kdyby měl být druhý bod návrhových žádání „chápán tak, že se v něm Europolu vytýká, že zapříčinil, že slovenský tisk začal ve vztahu k žalobci používat jiná označení, a to v tom smyslu, že již nebyl prezentován jako ‚kontroverzní podnikatel‘, ale jako ‚mafián‘ nebo jako ‚osoba uvedená na mafiánských seznamech‘ “, i tento bod návrhových žádání je neopodstatněný. V tomto ohledu měl Tribunál zejména za to, že navrhovatel nepředložil žádný důkaz, který by mohl doložit, že informace zveřejněné ve slovenském tisku pocházejí ze zprávy Europolu, ani právně dostačujícím způsobem prokázat příčinnou souvislost mezi únikem informací z této zprávy a skutečností, že slovenský tisk změnil od počátku roku 2019 způsob označování navrhovatele. Tvrzená časová shoda byla vyvrácena důkazy, které předložil navrhovatel i Europol a z nichž vyplynulo, že slovenský tisk navrhovatele příležitostně označoval za „mafiána“ již dlouho před začátkem roku 2019, a je tedy vyloučeno, že by tento způsob označování byl důsledkem úniku informací z vnitrostátního trestního spisu týkajícího se navrhovatele a obsahujícího uvedenou zprávu.
33 Tribunál tudíž zamítl druhý bod návrhových žádání jako neopodstatněný a v plném rozsahu zamítl i žalobu.
Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastníků řízení
34 Podáním došlým kanceláři Soudního dvora dne 8. prosince 2021 podal navrhovatel proti napadenému rozsudku kasační opravný prostředek.
35 V rámci kasačního opravného prostředku navrhovatel navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek;
– vrátil věc Tribunálu a
– aby o nákladech řízení bylo rozhodnuto v rámci hlavního řízení.
36 Europol navrhuje, aby Soudní dvůr:
– kasační opravný prostředek zamítl a
– uložil navrhovateli náhradu nákladů řízení.
37 Rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne 1. dubna 2022 bylo Slovenské republice povoleno vedlejší účastenství na podporu návrhových žádání Europolu.
Ke kasačnímu opravnému prostředku
38 Navrhovatel uplatňuje na podporu kasačního opravného prostředku šest důvodů. První až čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku se týkají zamítnutí prvního bodu návrhových žádání, jehož předmětem byla náhrada nemajetkové újmy, která navrhovateli údajně vznikla v důsledku zveřejnění osobních údajů pocházejících z dotčených mobilních telefonů. Pátý a šestý důvod kasačního opravného prostředku se týkají zamítnutí druhého bodu návrhových žádání, jehož předmětem byla náhrada nemajetkové újmy, která navrhovateli údajně vznikla v důsledku zapsání jeho jména na „mafiánské seznamy“.
K přípustnosti prvního a pátého důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace účastníků řízení
39 Europol tvrdí, že první a pátý důvod kasačního opravného prostředku, které vycházejí z nesprávného právního posouzení, jehož se měl Tribunál dopustit tím, že vyloučil společnou a nerozdílnou odpovědnost Europolu a dotyčného členského státu za škodu vzniklou v důsledku protiprávního zpracování údajů, jsou nepřípustné v rozsahu, v němž se týkají žalobního důvodu, který navrhovatel v řízení před Tribunálem uplatnil opožděně, a sice ve fázi repliky. Tribunál měl nepřípustnost tohoto žalobního důvodu zkoumat i bez návrhu.
40 Navrhovatel navrhuje, aby byla tato námitka nepřípustnosti zamítnuta.
Závěry Soudního dvora
41 Z článku 84 odst. 1 a 2 jednacího řádu Tribunálu vyplývá, že žalobní důvody uplatněné poprvé ve fázi repliky, které se nezakládají na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení, musí být prohlášeny za nepřípustné. Soudní dvůr již ovšem v tomto ohledu rozhodl, že žalobní důvod nebo argument, který rozšiřuje důvod dříve uvedený v žalobě, musí být považován za přípustný (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. dubna 2007, Alcon v. OHIM, C‑412/05 P, EU:C:2007:252, body 38 až 40 a citovaná judikatura). Takový žalobní důvod tudíž nemůže být prohlášen za nepřípustný z důvodu opožděnosti.
42 V projednávané věci je třeba konstatovat, že navrhovatel v bodě 58 žaloby podané k Tribunálu uvedl, že za újmu, která mu vznikla, musí na základě společné a nerozdílné odpovědnosti podle čl. 49 odst. 3 a článku 50 nařízení 2016/794 a s ohledem na bod 57 odůvodnění tohoto nařízení odpovídat Europol, i když se jednání, kterým byla způsobena škoda, Europol dopustil společně se slovenskými orgány. Navrhovatel tuto argumentaci rozvedl v bodě 24 repliky, když uvedl, že podle těchto ustanovení a zejména s ohledem na tento bod odůvodnění Europol v každém případě odpovídá za újmu způsobenou protiprávním zpracováním údajů společně a nerozdílně s dotyčným členským státem.
43 Navrhovatel se tedy v žalobě existence mechanismu společné a nerozdílné odpovědnosti Europolu podle článků 49 a 50 nařízení 2016/794, ve spojení s bodem 57 jeho odůvodnění, výslovně dovolával, takže Tribunál měl správně za to, že mu byla v rámci této žaloby předložena k posouzení otázka společné a nerozdílné odpovědnosti v kontextu projednávané věci. Bod 24 repliky proto musí být považován za rozšíření argumentace, která byla v této souvislosti uvedena v žalobě.
44 Za těchto okolností Tribunál postupoval správně, když provedl rozbor ustanovení a bodu odůvodnění, kterých se navrhovatel dovolával v rámci této argumentace.
45 Námitku nepřípustnosti vznesenou Europolem je tudíž nutno zamítnout.
K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace účastníků řízení
46 V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel Tribunálu vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 94 a 95 napadeného rozsudku rozhodl, že při určování odpovědnosti Europolu na základě čl. 50 odst. 1 nařízení 2016/794 nezohlední bod 57 odůvodnění tohoto nařízení, jelikož preambule nařízení není právně závazná. Z toho dle navrhovatele vyplývá, že Tribunál zamítl první bod návrhových žádání nesprávně, když rozhodl, že tento bod odůvodnění nemůže založit společnou a nerozdílnou odpovědnost Europolu za protiprávní zpracování údajů touto agenturou nebo dotyčným členským státem.
47 V tomto ohledu navrhovatel v podstatě tvrdí, že Tribunál měl za to, že za škodu odpovídá ten, komu ji lze přičíst, tj. buď Europol, nebo dotyčný členský stát; z čl. 49 odst. 3 a článku 50 nařízení 2016/794, ve spojení s bodem 57 jeho odůvodnění, a cílů tohoto nařízení ovšem dle názoru navrhovatele plyne, že toto nařízení počítá se společnou a nerozdílnou odpovědností Europolu a členského státu, v němž vznikla škoda v důsledku protiprávního zpracování údajů ze strany této agentury nebo tohoto členského státu.
48 Europol, podporovaný Slovenskou republikou, tvrdí, že první důvod kasačního opravného prostředku není opodstatněný.
49 Tato agentura uvádí, že vznik odpovědnosti Unie podle článku 340 SFEU závisí na splnění několika podmínek, a to včetně protiprávnosti jednání vytýkaného dotčenému unijnímu orgánu. Rovněž tvrdí, že pokud unijní orgán protiprávně nejednal, odpovědnost Unie nemůže být založena a nemůže ji založit škoda způsobená členskými státy. Europol kromě toho podotýká, že v situacích, kdy unijní orgány a orgány členských států postupují ve vzájemné interakci, Soudní dvůr mimo jiné konstatoval, že v případě škody, kterou společně způsobily Unie a členský stát, může unijní soud o škodě rozhodnout až poté, co v tomto ohledu přijme rozhodnutí vnitrostátní soud. Pokud Unie a dotyčný členský stát jednají společně, jejich společná a nerozdílná odpovědnost v zásadě není v rámci čl. 340 druhého pododstavce SFEU uznána; unijní normotvůrce by se o ní v tomto smyslu musel výslovně zmínit.
50 Europol se kromě toho domnívá, že na zpracování údajů, o něž se jedná v projednávaném případě, se nepoužije článek 50 nařízení 2016/794 – ten se uplatní výlučně na zpracování údajů prováděné v rámci operací a úkolů Europolu. Vzhledem k tomu, že k tvrzeným skutečnostem, ze kterých škoda vznikla, došlo v souvislosti s vedením vnitrostátního vyšetřovacího spisu, tyto události nepředstavují „protiprávní postupy zpracování údajů“ ve smyslu tohoto článku, které spadají do působnosti tohoto nařízení.
51 Článek 50 odst. 1 nařízení 2016/794 kromě toho výslovně nestanoví společnou a nerozdílnou odpovědností Europolu a dotyčného členského státu. Podle tohoto ustanovení totiž Europol odpovídá pouze „podle článku 340 [SFEU]“, což dle názoru této agentury znamená, že tato odpovědnost může být založena pouze tehdy, jsou-li splněny všechny tři podmínky vyplývající z tohoto ustanovení. I kdyby se tudíž tento čl. 50 odst. 1 v projednávané věci použil, odpovědnost Europolu by nemohla být založena, jelikož se nedopustil žádného protiprávního jednání a mezi takovým jednáním a vzniklou škodou není dána příčinná souvislost. Unie nadto nemůže být podle uvedeného čl. 50 odst. 1 povinna nahradit škodu způsobenou jednáním členského státu – toto ustanovení se použije pouze na škody způsobené společně Unií a členským státem, jak to potvrzuje znění čl. 50 odst. 2 tohoto nařízení.
52 Z bodu 57 odůvodnění nařízení 2016/794 nelze dle názoru Europolu vyvodit odlišný závěr. Pojem „společná a nerozdílná odpovědnost“ uvedený v tomto bodě odůvodnění předpokládá, že za tutéž škodu odpovídá více než jeden subjekt, a nikoli to, že by Europol mohl odpovídat za činnost členského státu, ačkoliv se nedopustil žádného protiprávního jednání. Výklad uvedeného bodu odůvodnění, jak jej provádí navrhovatel, odporuje smyslu tohoto nařízení i znění jeho článku 50. Vzhledem k tomu, že preambule unijního aktu není právně závazná, nelze se jí dovolávat jako důvodu pro odchýlení se od jasného znění určitého ustanovení.
Závěry Soudního dvora
53 Nejprve je třeba posoudit, zda je v čl. 50 odst. 1 nařízení 2016/794 zaveden režim společné a nerozdílné odpovědnosti Europolu a dotyčného členského státu pro případ protiprávního zpracování údajů. Je-li tomu tak, bude třeba dále určit, jaké jsou podmínky vzniku této odpovědnosti.
– Povaha režimu odpovědnosti podle čl. 50 odst. 1 nařízení 2016/794
54 Pro účely výkladu čl. 50 odst. 1 nařízení 2016/794, a to zejména ve snaze určit, jakou povahu má režim odpovědnosti, který je v něm zakotven, je třeba v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora vzít v úvahu nejen znění tohoto ustanovení, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. června 2021, TEAM POWER EUROPE, C‑784/19, EU:C:2021:427, bod 43 a citovaná judikatura).
55 Pokud jde o znění čl. 50 odst. 1 nařízení 2016/794, v tomto ustanovení je uvedeno, že osoba poškozená v důsledku protiprávního postupu zpracování údajů má právo na náhradu škody „buď od Europolu […], nebo od členského státu, ve kterém došlo k události, ze které škoda vznikla[…]“. Jak uvedl generální advokát v bodě 38 svého stanoviska, toto znění není – pokud jde o povahu dotčené odpovědnosti – jednoznačné. Může totiž znamenat, že se poškozená fyzická osoba musí obrátit buď na Europol, a to v případě škody, která je zcela nebo zčásti přičitatelná této agentuře, nebo na dotyčný členský stát, a to v případě škody, která je zcela nebo zčásti přičitatelná tomuto členskému státu. Jelikož ovšem z uvedeného znění může vyplývat i to, že se poškozený může za účelem náhrady celé škody vzniklé v důsledku protiprávního zpracování údajů, ke kterému došlo v rámci spolupráce Europolu a dotyčného členského státu, obrátit na kterýkoliv z těchto subjektů – tedy buď na Europol, nebo na tento členský stát – samotné znění tohoto ustanovení nevylučuje, že by v něm mohla být v tomto ohledu stanovena společná a nerozdílná odpovědnost uvedených subjektů.
56 Je tedy třeba posoudit, zda toto ustanovení zavádí režim společné a nerozdílné odpovědnosti Europolu a dotyčného členského státu za škodu vzniklou v důsledku protiprávního zpracování údajů, ke kterému došlo v rámci spolupráce Europolu a tohoto členského státu na základě nařízení 2016/794, s ohledem na cíl čl. 50 odst. 1 tohoto nařízení a jeho kontext.
57 Podle bodu 57 odůvodnění nařízení 2016/794, ve kterém je tento cíl vyjádřen, by „[d]otčená fyzická osoba […] někdy mohla obtížně rozlišit, zda škoda, již utrpěla v důsledku protiprávního zpracování údajů, byla způsobena činností Europolu nebo členského státu[, a] Europol a členský stát, ve kterém došlo k události, ze které škoda vznikla, by proto měly nést společnou a nerozdílnou odpovědnost“.
58 Z toho vyplývá, že s ohledem na situaci, kdy by fyzická osoba poškozená protiprávním zpracováním údajů nemohla rozlišit, zda je škoda, která jí vznikla, přičitatelná činnosti Europolu, nebo činnosti členského státu, se kterým Europol spolupracoval, zavedl unijní normotvůrce režim společné a nerozdílné odpovědnosti Europolu a členského státu, ve kterém došlo k události, ze které škoda vznikla, a to ve snaze zajistit této fyzické osobě pro případ, že se ocitne v takové situaci, úplnou ochranu.
59 V tomto ohledu je třeba připomenout, že i když bod odůvodnění unijního aktu není právně závazný, má pro účely výkladu značný význam, jelikož může upřesňovat obsah ustanovení dotyčného aktu a objasnit vůli autora tohoto aktu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. července 2023, Komise v. CK Telecoms UK Investments, C‑376/20 P, EU:C:2023:561, body 104 a 105, jakož i citovaná judikatura).
60 Je pravda, že bod odůvodnění unijního aktu nemůže být uplatňován jako důvod pro odchýlení se od vlastních ustanovení dotčeného aktu ani pro výklad těchto ustanovení ve smyslu zjevně odporujícím jejich znění (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 19. června 2014, Karen Millen Fashions, C‑345/13, EU:C:2014:2013, bod 31 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 16. února 2022, Maďarsko v. Parlament a Rada, C‑156/21, EU:C:2022:97, bod 191).
61 Bod 57 odůvodnění nařízení 2016/794 však v projednávané věci znění čl. 50 odst. 1 tohoto nařízení nikterak neodporuje. Jak totiž bylo uvedeno v bodě 55 tohoto rozsudku, znění tohoto článku umožňuje mimo jiné i výklad, že se tímto ustanovením zavádí režim společné a nerozdílné odpovědnosti Europolu a dotyčného členského státu, a to ve prospěch fyzické osoby poškozené protiprávním zpracováním údajů, ke kterému došlo v rámci spolupráce těchto subjektů.
62 Z této analýzy vyplývá, že čl. 50 odst. 1 nařízení 2016/794, ve spojení s bodem 57 odůvodnění tohoto nařízení, zavádí – v souladu se záměrem unijního normotvůrce napomoct poškozené fyzické osobě – režim společné a nerozdílné odpovědnosti Europolu a dotyčného členského státu za škodu vzniklou v důsledku takového zpracování.
63 Tento výklad je podpořen i kontextem, do kterého je toto ustanovení zasazeno, a to zejména článkem 49 a čl. 50 odst. 2 nařízení 2016/794.
64 Článek 49 nařízení 2016/794 totiž – dle svého názvu – obsahuje obecná ustanovení o odpovědnosti a právu na náhradu škody. Z nadpisu článku 50 tohoto nařízení naproti tomu vyplývá, že se tento článek týká konkrétně odpovědnosti za nesprávné zpracování osobních údajů a z toho plynoucího práva na náhradu škody. Skutečnost, že uvedený článek 50 má povahu výjimky z obecných zásad mimosmluvní odpovědnosti Unie, je zdůrazněna zejména v čl. 49 odst. 3 uvedeného nařízení ve spojení s bodem 56 jeho odůvodnění.
65 V posledně zmíněném ustanovení je uvedeno, že v případě mimosmluvní odpovědnosti nahradí Europol v souladu s obecnými zásadami, které jsou společné právním řádům členských států, škodu způsobenou jeho útvary nebo jeho zaměstnanci při plnění jejich úkolů. Toto pravidlo ovšem platí, „aniž je dotčen článek 49“ nařízení 2016/794.
66 V tomto ohledu je třeba poznamenat, že odkaz na „článek 49“ uvedený v čl. 49 odst. 3 tohoto nařízení je zjevnou redakční chybou. Tento odkaz by totiž postrádal smysl, kdyby se v něm poukazovalo na článek, jehož je součástí. Vzhledem k tomu, že režim odchylující se od obecných pravidel mimosmluvní odpovědnosti Unie, která jsou uvedena ve zmíněném čl. 49 odst. 3, je upraven v článku 50 tohoto nařízení, čl. 49 odst. 3 musí být vykládán – pokud jde o jeho úvodní část obsahující slovní spojení „aniž je dotčen“ – tak, že odkazuje na tento článek 50.
67 Výklad provedený v předchozím bodě je podpořen i bodem 56 odůvodnění nařízení 2016/794, v němž je uvedeno, že „[n]a Europol by se měla vztahovat obecná pravidla smluvní a mimosmluvní odpovědnosti platná pro orgány, agentury a instituce Unie, s výjimkou pravidel týkajících se odpovědnosti za protiprávní zpracování údajů“.
68 Z toho vyplývá, že cílem článku 50 nařízení 2016/794 je zavést zvláštní režim mimosmluvní odpovědnosti za postupy protiprávního zpracování údajů, který se odchyluje od obecného režimu odpovědnosti upraveného v tomto nařízení.
69 Dále je třeba podotknout, že z čl. 50 odst. 2 nařízení 2016/794 vyplývá, že je-li u Soudního dvora Evropské unie nebo příslušného vnitrostátního soudu zpochybněna odpovědnost Europolu nebo dotyčného členského státu za protiprávní zpracování údajů, ke kterému došlo v rámci spolupráce těchto subjektů, jedná se pouze o první ze dvou fází mechanismu odpovědnosti podle článku 50 tohoto nařízení. Podle čl. 50 odst. 2 tohoto nařízení totiž druhá fáze tohoto mechanismu spočívá v určení „konečné odpovědnosti“ Europolu, nebo dotyčného členského státu za náhradu škody vyplacenou fyzické osobě podle čl. 50 odst. 1 tohoto nařízení; správní radě Europolu přitom lze v tomto ohledu předložit veškeré spory mezi Europolem a členským státem, aniž je dotčeno právo napadnout její rozhodnutí u Soudního dvora Evropské unie podle článku 263 SFEU.
70 Možnost stanovená v čl. 50 odst. 2 nařízení 2016/794, aby správní rada Europolu v rámci této druhé fáze určila „konečnou odpovědnost“ subjektu, kterému lze přičíst protiprávní jednání, jež škodu způsobilo, či dokonce podíl odpovědnosti jednotlivých subjektů v případě souběhu protiprávních jednání, by přitom v případě neexistence společné a nerozdílné odpovědnosti těchto subjektů postrádala veškerý smysl.
71 S ohledem na výše uvedené je třeba mít za to, že článek 50 nařízení 2016/794, ve spojení s čl. 49 odst. 3 a body 56 a 57 odůvodnění tohoto nařízení, zavádí režim společné a nerozdílné odpovědnosti Europolu a členského státu, v němž vznikla škoda v důsledku protiprávního zpracování údajů, ke kterému došlo v rámci spolupráce těchto subjektů na základě zmíněného nařízení.
72 Jak uvedl generální advokát v bodě 51 svého stanoviska, tento režim společné a nerozdílné odpovědnosti není unijnímu právu v oblasti zpracování údajů cizí. S takovou odpovědností počítá například čl. 82 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. 2016, L 119, s. 1), a to v případě, že se jedná o více než jednoho správce.
– Podmínky vzniku odpovědnosti podle čl. 50 odst. 1 nařízení 2016/794
73 V souladu s podmínkami vyplývajícími z článku 340 SFEU, na který je odkázáno v čl. 50 odst. 1 nařízení 2016/794 v situaci, kdy poškozený podá žalobu na Europol, musí být pro vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie podle tohoto článku 340 splněno několik podmínek, a sice protiprávnost jednání vytýkaného dotčenému orgánu, instituci nebo jinému subjektu Unie, skutečná existence škody a existence příčinné souvislosti mezi tímto jednáním a uplatňovanou škodou (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. prosince 2020, Rada v. K. Chrysostomides & Co. a další, C‑597/18 P, C‑598/18 P, C‑603/18 P a C‑604/18 P, EU:C:2020:1028, body 79 a 80, jakož i citovaná judikatura).
74 V kontextu nařízení 2016/794 ze znění čl. 50 odst. 1 tohoto nařízení vyplývá, že fyzická osoba, která chce na základě tohoto ustanovení uplatnit vůči Europolu nebo členskému státu, který napadá, svůj nárok na náhradu škody, musí prokázat existenci „protiprávního postupu zpracování údajů“, existenci „škody“ a existenci příčinné souvislosti mezi tímto postupem a touto škodou. Pokud jde o první z podmínek připomenutých v předchozím bodě, tato osoba musí prokázat pouze to, že k protiprávnímu zpracování údajů došlo v rámci spolupráce Europolu a členského státu na základě uvedeného nařízení.
75 Jak bylo uvedeno v bodech 57 a 58 tohoto rozsudku, cílem čl. 50 odst. 1 nařízení 2016/794 je podle bodu 57 odůvodnění tohoto nařízení vypořádat se s obtížemi, s nimiž se může potýkat dotyčná fyzická osoba při rozlišování toho, zda škoda, již utrpěla v důsledku protiprávního zpracování údajů, k němuž došlo v rámci takové spolupráce, byla způsobena činností Europolu, nebo dotyčného členského státu.
76 Nemá-li přitom být zmíněný čl. 50 odst. 1, vykládaný ve světle tohoto bodu 57 odůvodnění, připraven o svůj užitečný účinek, po této osobě nelze požadovat, aby prokázala, komu – tedy zda Europolu nebo dotyčnému členskému státu – je třeba tuto škodu přičíst, nebo aby za účelem získání náhrady škody v plné výši podala žalobu proti oběma těmto subjektům.
77 V posledně uvedeném ohledu je třeba podotknout, že čl. 50 odst. 1 nařízení 2016/794 nestanoví, že by dotčená fyzická osoba mohla podat žalobu proti oběma subjektům potenciálně odpovědným za protiprávní zpracování údajů u téhož soudu – toto ustanovení vyžaduje, aby žalobu na Europol podala uvedená osoba u Soudního dvora Evropské unie a žalobu na členský stát u příslušného soudu tohoto členského státu.
78 Je tudíž třeba předně uvést, že i když mají dotyčný členský stát a Europol možnost do řízení před Tribunálem nebo do řízení před soudem tohoto členského státu vstoupit, nelze vyloučit, že řízení o žalobě této osoby bude nutno vést bez účasti některého z těchto subjektů. Dále je třeba podotknout, že i kdyby se oba subjekty řízení před soudem, jemuž by byla věc předložena, účastnily, z předchozího bodu v každém případě vyplývá, že v rámci probíhajícího řízení se lze dovolávat pouze odpovědnosti jednoho z nich, což může být problematické v rámci zjišťování skutkového stavu. Nakonec je třeba zmínit, že řízení o žalobách podaných dotyčnou osobou proti Europolu u Tribunálu a proti dotyčnému členskému státu u soudu tohoto členského státu by mohla vést k tomu, že oba tyto soudy by dospěly ke stejnému závěru, že odpovědný není žádný z těchto žalovaných subjektů, jelikož tato osoba právně dostačujícím způsobem neprokázala, že jim lze tvrzenou škodu přičíst.
79 Právě s ohledem na tyto obtíže související s dokazováním přitom unijní normotvůrce v článku 50 nařízení 2016/794 stanovil pro náhradu škody způsobené protiprávním zpracováním údajů dvoufázový mechanismus odpovědnosti, podle něhož dotyčná fyzická osoba nemusí prokazovat, čí jednání tvrzenou škodu způsobilo, a který počítá s tím, že jakmile je tato osoba odškodněna, o „konečné odpovědnosti“ za tuto škodu se s konečnou platností případně rozhodne v řízení před správní radou Europolu, jehož se účastní už jen Europol a dotyčný členský stát.
80 Z toho vyplývá, že čl. 50 odst. 1 nařízení 2016/794, ve spojení s bodem 57 odůvodnění tohoto nařízení, musí být vykládán v tom smyslu, že nestanoví, že by dotyčná fyzická osoba, která prokázala existenci protiprávního zpracování údajů, k němuž došlo v rámci spolupráce Europolu a členského státu na základě uvedeného nařízení, byla povinna určit, který ze subjektů účastnících se této spolupráce jednal způsobem představujícím toto protiprávní zpracování.
81 K tomu, aby byla založena společná a nerozdílná odpovědnost Europolu nebo dotyčného členského státu, a k tomu, aby dotyčná fyzická osoba mohla buď u unijního soudu, nebo u vnitrostátního soudu dosáhnout na základě čl. 50 odst. 1 nařízení 2016/794 náhrady vzniklé škody v plné výši, postačuje, aby tato osoba prokázala, že v rámci spolupráce Europolu a dotyčného členského státu na základě tohoto nařízení došlo k protiprávnímu zpracování údajů, které jí způsobilo škodu, a není přitom vyžadováno, aby prokázala i to, kterému z těchto dvou subjektů lze toto protiprávní zpracování přičíst.
82 Žalovaný subjekt nicméně může jakýmikoliv právními prostředky prokázat, že je vyloučeno, aby tvrzená škoda souvisela s údajným protiprávním zpracováním údajů, ke kterému došlo v rámci takové spolupráce. Tak by tomu bylo například v situaci, kdyby tento subjekt prokázal, že škoda vznikla v důsledku událostí, k nimž došlo před navázáním spolupráce na základě nařízení 2016/794.
83 Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že když Tribunál v bodě 91 napadeného rozsudku zamítl první bod návrhových žádání navrhovatele, a to z toho důvodu, že neprokázal, že zveřejnění jeho osobních údajů lze přičíst Europolu, a tudíž „nepředložil důkaz, kterým by dostatečně prokázal příčinnou souvislost mezi újmou tvrzenou v rámci [tohoto bodu návrhových žádání] a případným jednáním Europolu“, a v bodech 92 až 95 napadeného rozsudku konstatoval, že tento závěr nelze zpochybnit bodem 57 odůvodnění, čl. 49 odst. 3 ani článkem 50 nařízení 2016/794, dopustil se nesprávného právního posouzení, jelikož měl mylně za to, že čl. 50 odst. 1 tohoto nařízení, ve spojení s bodem 57 odůvodnění téhož nařízení, nezprošťuje dotyčnou fyzickou osobu povinnosti prokázat, kterému ze dvou dotčených subjektů lze protiprávní zpracování údajů přičíst.
84 Z toho vyplývá, že první důvod kasačního opravného prostředku je opodstatněný.
85 Tímto nesprávným právním posouzením je stižena celá část napadeného rozsudku, v níž Tribunál zamítl první bod návrhových žádání, jak byl vymezen v bodě 49 zmíněného rozsudku; toto vymezení přitom nebylo v rámci kasačního opravného prostředku zpochybněno.
86 Prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku je proto třeba vyhovět a napadený rozsudek zrušit v rozsahu, v němž Tribunál takto vymezený první bod návrhových žádání zamítl jako neopodstatněný.
Ke druhému až čtvrtému důvodu kasačního opravného prostředku
87 Druhý až čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku se stejně jako první důvod kasačního opravného prostředku týkají zamítnutí prvního bodu návrhových žádání, jehož předmětem byla náhrada nemajetkové újmy, která navrhovateli údajně vznikla v důsledku zveřejnění osobních údajů pocházejících z dotčených mobilních telefonů.
88 Vzhledem k tomu, že posouzení druhého až čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku by nemohlo vést ke zrušení napadeného rozsudku v širším rozsahu, než jaký vychází z toho, že bylo vyhověno prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku, není namístě se těmito důvody kasačního opravného prostředku zabývat.
K šestému důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace účastníků řízení
89 Šestý důvod kasačního opravného prostředku, který je třeba posoudit před tím, než bude zkoumán pátý důvod, má dvě části a týká se bodů 102 a 106 až 111 napadeného rozsudku.
90 V rámci první části šestého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel Tribunálu vytýká, že v těchto bodech napadeného rozsudku dospěl k nesprávnému závěru o neexistenci příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním – namítaným v rámci druhého bodu návrhových žádání a spočívajícím v tom, že Europol zapsal jméno navrhovatele na „mafiánské seznamy“ nebo že navrhovatele s těmito seznamy spojil – a škodou, která mu údajně vznikla v důsledku tohoto zapsání nebo spojení.
91 Na podporu této první části navrhovatel tvrdí, že Europol spojení navrhovatele s „mafiánskými seznamy“ nezdůvodnil a tímto spojením porušil zásadu proporcionality, jelikož překročil rámec svého úkolu, který spočíval toliko v analýze dotčeného paměťového zařízení USB.
92 Navrhovatel kromě toho uvádí, že jelikož byla zpráva Europolu součástí vnitrostátního trestního spisu týkajícího se navrhovatele a došlo k úniku informací obsažených v tomto spise, je třeba dospět k závěru, že mezi protiprávním jednáním Europolu a újmou, která navrhovateli vznikla, existuje příčinná souvislost. Skutečnost, že v žádném z dotčených novinových článků není tato zpráva zmíněna – jak uvedl Tribunál v bodě 107 napadeného rozsudku – existenci této příčinné souvislosti nezpochybňuje.
93 Navrhovatel kromě toho tvrdí, že Europol je jediný, kdo v uvedené zprávě spojil jméno navrhovatele s „mafiánskými seznamy“ – vnitrostátní právo, ani unijní právo ovšem nepočítá s možností takové seznamy vypracovat a vést. V tomto ohledu nelze brát v úvahu slovenské sdělovací prostředky, podle kterých byly „mafiánské seznamy“ vedeny slovenskými policejními orgány. Navrhovatel kromě toho uvádí, že tím, že Europol uvedené spojení založil na veřejně přístupných zdrojích, porušil povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 29 odst. 6 nařízení 2016/794. Ze skutečnosti, že ve zprávě Europolu není uvedeno, že by Europol čerpal informace o spojení navrhovatele s „mafiánskými seznamy“ ze sdělovacích prostředků, jakož i ze skutečnosti, že tyto informace jsou v této zprávě výslovně uvedeny, je třeba dle názoru navrhovatele dovodit, že toto spojení nepocházelo z „bulvárního tisku“, ale že jej zavedl Europol.
94 Druhá část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku vychází ze zkreslení důkazů. Navrhovatel tvrdí, že závěr Tribunálu uvedený v bodech 108 a 109 napadeného rozsudku, podle něhož z novinových článků, které byly předloženy v rámci řízení před tímto soudem, vyplývá, že navrhovatel byl označován za „mafiána“ ještě před sepsáním zprávy Europolu, je nesprávný. O tom, že navrhovatel nebyl s „mafiánskými seznamy“ nikterak spojován, svědčí název novinového článku zveřejněného dne 28. února 2012, v němž je navrhovatel prezentován jako „[m]afián, který neexistuje“.
95 Europol a Slovenská republika navrhují, aby byl šestý důvod kasačního opravného prostředku zamítnut.
Závěry Soudního dvora
96 Pokud jde o druhou část šestého důvodu kasačního opravného prostředku, kterou je třeba posoudit v prvé řadě, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury dochází ke zkreslení důkazů zejména tehdy, pokud Tribunál zjevně překročil meze přiměřeného posouzení těchto důkazů. Zkreslení musí zjevně vyplývat z písemností ve spise, aniž je nutné provést nové posouzení skutkového stavu a důkazů. V tomto ohledu nestačí prokázat, že dokument může být vykládán jinak, než jak jej vyložil Tribunál (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. února 2023, Komise v. Itálie a Španělsko, C‑635/20 P, EU:C:2023:98, bod 127, jakož i citovaná judikatura).
97 V projednávaném případě Tribunál v bodě 108 napadeného rozsudku konstatoval, že „časová shoda, na kterou poukazuje žalobce, byla vyvrácena důkazy, které předložil samotný žalobce i Europol“. V tomtéž bodě v tomto ohledu uvedl, že „žalobce v žalobě odkazuje na novinový článek zveřejněný dne 28. února 2012, s názvem ‚Marián Kočner. Mafián, který neexistuje‘, podle kterého ‚[n]a tzv. mafiánských seznamech, které z policie unikly v roce 2005, najdete podnikatele Mariána Kočnera v rubrice ‚zájmová motorová vozidla‘ “ a že „Europol odkazuje na novinové články zveřejněné 21. června 2005 a 9. července 2017, v nichž se rovněž poukazuje na případné mafiánské praktiky žalobce“.
98 Vše tedy nasvědčuje tomu, že Tribunál opřel svůj závěr, podle kterého byl navrhovatel označován za „mafiána“ ještě před sepsáním zprávy Europolu, o několik novinových článků týkajících se navrhovatele, a nikoliv o jeden článek z roku 2012, který předložil navrhovatel a který jej – dle jeho názoru – od „mafiánských seznamů“ distancoval. Na rozdíl od názoru navrhovatele Tribunál tímto nepřekročil meze přiměřeného posouzení těchto skutečností zkoumaných jako celek, ani uvedený novinový článek, jehož se navrhovatel dovolával, nezkreslil tím, že by jej vyložil způsobem, který by byl neslučitelný s jeho zněním.
99 Druhá část šestého důvodu kasačního opravného prostředku proto musí být zamítnuta jako neopodstatněná.
100 Pokud jde o první část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba připomenout, že v oblasti mimosmluvní odpovědnosti Unie je otázka existence příčinné souvislosti mezi škodní událostí a škodou, která je podmínkou vzniku této odpovědnosti, otázkou právní, která proto podléhá přezkumu Soudního dvora (rozsudek ze dne 16. července 2009, Komise v. Schneider Electric, C‑440/07 P, EU:C:2009:459, bod 192, a usnesení ze dne 3. září 2019, FV v. Rada, C‑188/19 P, EU:C:2019:690, bod 36). Tento přezkum ovšem nemůže spočívat v tom, že by Soudní dvůr zpochybnil zjištění a posouzení skutkového stavu provedené Tribunálem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. července 2009, Komise v. Schneider Electric, C‑440/07 P, EU:C:2009:459, bod 193).
101 Je přitom nutno konstatovat, že navrhovatel se v rámci této první části ve skutečnosti snaží zpochybnit některá posouzení skutkového stavu, která Tribunál provedl s ohledem na důkazy, jež mu byly předloženy. Zaprvé se jedná o posouzení uvedené v bodě 102 napadeného rozsudku, podle něhož navrhovatel nepředložil žádný důkaz, který by byl s to prokázat, že „mafiánské seznamy“, do nichž mělo být zapsáno jeho jméno, byly vypracovány a vedeny Europolem. Navrhovatel zadruhé zpochybňuje i posouzení provedené Tribunálem, podle kterého mezi údajně protiprávním jednáním Europolu a tvrzenou škodou není dána příčinná souvislost, jelikož Tribunál v bodě 107 napadeného rozsudku konstatoval, že navrhovatel nepředložil žádný důkaz o tom, že by informace zveřejněné v tomto ohledu pocházely právě ze zprávy Europolu, a dále v bodech 108 a 109 tohoto rozsudku uvedl, že slovenský tisk navrhovatele označoval za mafiána již dlouho před začátkem roku 2019. Vzhledem k tomu, že navrhovatel v rámci této části nenamítá zkreslení důkazů, uvedená posouzení nepodléhají přezkumu ze strany Soudního dvora.
102 První část šestého důvodu kasačního opravného prostředku je proto nepřípustná.
103 Z toho vyplývá, že tento důvod kasačního opravného prostředku musí být zčásti odmítnut jako nepřípustný a zčásti zamítnut jako neopodstatněný.
K pátému důvodu kasačního opravného prostředku
104 V rámci pátého důvodu kasačního opravného prostředku, který se opírá o stejnou argumentaci jako první důvod kasačního opravného prostředku, navrhovatel Tribunálu vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 105 napadeného rozsudku rozhodl, že při určování odpovědnosti Europolu nezohlední bod 57 odůvodnění nařízení 2016/794, jelikož preambule nařízení není právně závazná. Z toho podle navrhovatele vyplývá, že Tribunál nesprávně zamítl druhý bod návrhových žádání směřující k získání náhrady újmy, která navrhovateli dle jeho názoru vznikla v důsledku toho, že Europol údajně zapsal jeho jméno na „mafiánské seznamy“, když rozhodl, že ve vztahu k situaci protiprávního zpracování údajů ze strany Europolu nebo dotyčného členského státu není v ustanoveních tohoto nařízení vyjádřen žádný mechanismus společné a nerozdílné odpovědnosti ani v těchto ustanoveních nemá žádný základ.
105 Europol, podporovaný Slovenskou republikou, navrhuje, aby byl pátý důvod kasačního opravného prostředku zamítnut, přičemž v reakci na argumentaci navrhovatele uvedenou v rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku uplatňuje tytéž argumenty, které jsou uvedeny v bodech 49 až 52 tohoto rozsudku.
106 V tomto ohledu je třeba uvést, že Tribunál – který je jako jediný příslušný ke zjištění a posouzení skutkového stavu a k posuzování důkazů, které má k dispozici na podporu tohoto skutkového stavu – zamítl druhý bod návrhových žádání směřující k získání náhrady újmy, která navrhovateli dle jeho názoru vznikla v důsledku toho, že Europol zapsal jeho jméno na „mafiánské seznamy“, na základě několika skutečností. V bodě 102 napadeného rozsudku, jehož se týká šestý důvod kasačního opravného prostředku, který byl zčásti zamítnut a zčásti odmítnut, Tribunál konstatoval, že navrhovatel neprokázal, že „mafiánské seznamy“, na které mělo být jeho jméno zapsáno, vypracoval a vedl Europol. V bodech 108 a 109 napadeného rozsudku, jichž se rovněž týká šestý důvod kasačního opravného prostředku, který byl zčásti zamítnut a zčásti odmítnut, měl Tribunál za to, že časová shoda – na kterou poukazuje navrhovatel – mezi zprávou Europolu a změnou označení používaných při popisu navrhovatele ve slovenském tisku, který jej po úniku informací z vnitrostátního trestního spisu jeho se týkajícího prezentoval jako „mafiána“ nebo jako „osobou uvedenou na mafiánských seznamech“, byla vyvrácena důkazy, které předložil jak navrhovatel, tak Europol, a to s odkazem na novinové články zveřejněné v letech 2005, 2012 a 2017. V bodě 109 napadeného rozsudku Tribunál navíc v tomto ohledu konstatoval, že „slovenský tisk žalobce označoval nejen za ‚kontroverzního podnikatele‘, ale i za ‚mafiána‘ již dlouho před začátkem roku 2019“, a na základě těchto důkazů vyloučil, že „by tento způsob označování žalobce mohl být důsledkem úniku informací z [vnitrostátního] trestního spisu [týkajícího se žalobce] [a obsahujícího] zprávu Europolu“.
107 Ze zjištění učiněných v bodech 108 a 109 napadeného rozsudku tedy zejména vyplývá, že jelikož byla zpráva Europolu pozdějšího data a již z tohoto důvodu nemá nic společného se škodní událostí, na kterou navrhovatel poukazuje v rámci druhého bodu návrhových žádání, je vyloučeno, aby škoda, které se navrhovatel dovolává, mohla souviset s případným protiprávním zpracováním údajů, k němuž došlo v rámci spolupráce Europolu a slovenských orgánů. Jak přitom bylo uvedeno v bodech 96 až 102 tohoto rozsudku, navrhovatel v rámci šestého důvodu kasačního opravného prostředku neprokázal, že by se Tribunál v souvislosti s těmito zjištěními dopustil zkreslení důkazů nebo nesprávného právního posouzení.
108 V projednávané věci tudíž není naplněn požadavek pro vznik společné a nerozdílné odpovědnosti Europolu na základě čl. 50 odst. 1 nařízení 2016/794, který je uveden v bodě 81 tohoto rozsudku, takže této odpovědnosti se v žádném případě v rámci druhého bodu návrhových žádání nelze dovolávat.
109 Z toho vyplývá, že bez ohledu na nesprávné právní posouzení, kterého se Tribunál dopustil tím, že v bodě 105 napadeného rozsudku a z důvodů uvedených v bodech 92 až 95 zmíněného rozsudku již z principu vyloučil společnou a nerozdílnou odpovědnost Europolu v kontextu tohoto nařízení, musí být pátý důvod kasačního opravného prostředku zamítnut jako irelevantní.
110 Vzhledem k tomu, že pátý důvod kasačního opravného prostředku byl zamítnut a šestý důvod kasačního opravného prostředku byl zčásti odmítnut a zčásti zamítnut, kasační opravný prostředek musí být v rozsahu, v němž se týká druhého bodu návrhových žádání, zčásti odmítnut a zčásti zamítnut.
K žalobě před Tribunálem
111 V souladu s čl. 61 prvním pododstavcem druhou větou statutu Soudního dvora Evropské unie může Soudní dvůr v případě, že zruší rozhodnutí Tribunálu, vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje.
112 V projednávaném případě je třeba konstatovat, že zejména s ohledem na okolnost, že je žaloba navrhovatele podaná u Tribunálu založena na žalobních důvodech, které byly předmětem kontradiktorní diskuze před tímto soudem a jejichž posouzení nevyžaduje přijetí žádného dalšího organizačního procesního opatření nebo dokazování, má Soudní dvůr za to, že soudní řízení dovoluje o této žalobě rozhodnout a je namístě vydat konečné rozhodnutí ve věci v mezích sporu, který mu byl předložen (obdobně viz rozsudek ze dne 4. března 2021, Komise v. Fútbol Club Barcelona, C‑362/19 P, EU:C:2021:169, bod 108 a citovaná judikatura).
113 S ohledem na částečné zrušení napadeného rozsudku je třeba rozhodnout pouze o prvním bodu návrhových žádání uplatněném v řízení před Tribunálem, jak je vymezen v bodě 49 zmíněného rozsudku.
114 Navrhovatel se na základě článků 268 a 340 SFEU, jakož i čl. 50 odst. 1 nařízení 2016/794 domáhá zaplacení částky 50 000 eur jakožto náhrady újmy, která mu podle jeho názoru vznikla v důsledku zveřejnění osobních údajů pocházejících z dotčených mobilních telefonů, které byly zpřístupněny veřejnosti na internetu a převzaty slovenským tiskem. V důsledku zveřejnění těchto osobních údajů mu dle jeho tvrzení bylo ublíženo na cti, došlo k zásahu do jeho profesní pověsti a bylo porušeno jeho právo na respektování jeho soukromého a rodinného života a právo na respektování jeho komunikace, která jsou zaručena v článku 7 Listiny.
115 Navrhovatel v tomto ohledu s odkazem na bod 57 odůvodnění nařízení 2016/794 tvrdí, že společnou a nerozdílnou odpovědnost Europolu na základě čl. 50 odst. 1 tohoto nařízení lze konstatovat tehdy, pokud byla škoda, již údajně utrpěl v důsledku protiprávního zpracování údajů, způsobena činností Europolu nebo členského státu.
116 Europol tvrdí, že není prokázáno, že by se dopustil protiprávního zpracování údajů, jelikož nebylo doloženo, že by k úniku údajů o navrhovateli došlo z jeho strany. V každém případě uvádí, že jeho mimosmluvní odpovědnost automaticky není založena jakýmkoliv únikem informací, a to i kdyby byl prokázán. Europol totiž tvrdí, že podle judikatury Soudního dvora může mimosmluvní odpovědnost unijních institucí vzniknout pouze tehdy, pokud mimo jiné došlo k dostatečně závažnému porušení právní normy přiznávající práva jednotlivcům. Článek 32 odst. 1 nařízení 2016/794 přitom nestanoví absolutní povinnost dosáhnout výsledku; ukládá Europolu pouze to, aby přijal vhodná technická a organizační opatření na ochranu osobních údajů proti jakýmkoliv nedovoleným formám zpracování, což Europol učinil. Europol kromě toho údaje extrahované z dotčených mobilních telefonů nikdy nezpracovával v dešifrované a srozumitelné formě.
117 Podle judikatury Soudního dvora platí, že vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie podle čl. 340 druhého pododstavce SFEU je vázán na splnění souboru podmínek, kterými jsou dostatečně závažné porušení právní normy, jejímž cílem je přiznat práva jednotlivcům, skutečná existence škody a příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti ze strany původce jednání a škodou způsobenou poškozeným osobám (rozsudek ze dne 10. září 2019, HTTS v. Rada, C‑123/18 P, EU:C:2019:694, bod 32 a citovaná judikatura).
118 Z této judikatury plyne, že první podmínka vzniku takové odpovědnosti, která se týká protiprávnosti jednání vytýkaného dotčenému orgánu, instituci nebo jinému subjektu Unie ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 73 tohoto rozsudku, má dva aspekty – je nezbytné, aby zaprvé došlo k porušení normy unijního práva, jejímž cílem je přiznat práva jednotlivcům, a aby zadruhé bylo toto porušení dostatečně závažné (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. září 2019, HTTS v. Rada, C‑123/18 P, EU:C:2019:694, bod 36).
119 Pokud jde o první aspekt této podmínky, podle ustálené judikatury vznikají práva jednotlivců nejen tehdy, když to ustanovení unijního práva výslovně stanoví, ale také v důsledku pozitivních či negativních povinností, které tato ustanovení jasně stanoveným způsobem ukládají jak jednotlivcům, tak členským státům a orgánům, institucím nebo jiným subjektům Unie [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. prosince 2022, Ministre de la Transition écologique a Premier ministre (Odpovědnost státu za znečištění ovzduší), C‑61/21, EU:C:2022:1015, bod 46]. Toto pravidlo platí i pro povinnosti, které stanoví unijní právo v rámci spolupráce mezi unijní agenturou, jakou je Europol, a členskými státy.
120 V důsledku porušení takových povinností může dojít k zásahu do práv, která jsou takto implicitně jednotlivcům přiznána na základě dotčených ustanovení unijního práva. Plná účinnost těchto ustanovení a ochrana práv, která přiznávají, vyžadují, aby jednotlivci měli možnost získat náhradu škody [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. prosince 2022, Ministre de la Transition écologique a Premier ministre (Odpovědnost státu za znečištění ovzduší), C‑61/21, EU:C:2022:1015, bod 47].
121 V projednávané věci je třeba konstatovat, že nařízení 2016/794 ukládá Europolu a příslušným orgánům členských států, které mají s touto unijní agenturou spolupracovat v rámci trestního stíhání, povinnost chránit jednotlivce před protiprávním zpracováním jejich osobních údajů, která vyplývá zejména z čl. 2 písm. h), i) a k), ve spojení s čl. 28 odst. 1 písm. a) a f), čl. 38 odst. 4 a čl. 50 odst. 1 tohoto nařízení.
122 Článek 2 písm. k) nařízení 2016/794 totiž definuje „zpracování“ jako jakoukoli operaci nebo soubor operací s osobními údaji nebo soubory osobních údajů, který je prováděn pomocí či bez pomoci automatizovaných postupů, jako je zpřístupnění přenosem, šíření nebo jakékoliv jiné zpřístupnění. Článek 2 písm. h) a i) tohoto nařízení definuje „osobní údaje“ jako veškeré informace o „subjektu údajů“, přičemž posledně uvedeným pojmem se rozumí identifikovaná nebo identifikovatelná fyzická osoba. Článek 28 odst. 1 písm. a) a f) uvedeného nařízení kromě toho vyžaduje, aby byly osobní údaje zpracovávány „korektně a v souladu s právními předpisy“ a způsobem, který zaručí náležité zabezpečení osobních údajů. Podle čl. 38 odst. 4 téhož nařízení odpovídá za dodržování těchto zásad uvedených ve zmíněném čl. 28 odst. 1 písm. a) a f) Europol. A konečně čl. 50 odst. 1 nařízení 2016/794 ukládá subjektům účastnícím se spolupráce podle tohoto nařízení povinnost nahradit škodu, kterou fyzická osoba utrpěla v důsledku protiprávního zpracování údajů, a obsahuje tedy implicitní povinnost těchto subjektů chránit všechny fyzické osoby před jakoukoliv protiprávní formou zpřístupnění jejich osobních údajů.
123 Ze znění ustanovení uvedených v předchozích dvou bodech v jejich vzájemném spojení vyplývá, že jakékoli zpřístupnění osobních údajů, zpracovávaných v rámci spolupráce Europolu a příslušných vnitrostátních orgánů na základě nařízení 2016/794, osobám, které nejsou oprávněny se s nimi seznámit, představuje porušení normy unijního práva, jejímž cílem je přiznat práva jednotlivcům.
124 V projednávané věci je třeba konstatovat, že ze zjištění, která Tribunál učinil v bodech 1, 2, 44, 84, 85 a 90 napadeného rozsudku, s nimiž se Soudní dvůr ztotožňuje, vyplývá, že osobní údaje navrhovatele spočívající v jeho intimních rozhovorech s jeho přítelkyní, které byly obsaženy v dotčených mobilních telefonech, jež slovenské orgány předaly Europolu v rámci spolupráce na základě nařízení 2016/794, byly z těchto telefonů extrahovány a že tyto údaje, které měl k dispozici nejprve Europol a od 23. října 2018 Europol a tyto orgány, byly zpřístupněny osobám, jež nebyly oprávněny se s nimi seznámit, což vedlo k jejich zveřejnění ve slovenském tisku dne 20. května 2019. Takové okolnosti svědčí o takovém porušení, jako je porušení uvedené v předchozím bodě.
125 V tomto ohledu je třeba odmítnout argument Europolu, že dodržel povinnosti, které pro něj vyplývají z nařízení 2016/794, když přijal vhodná technická a organizační opatření na ochranu osobních údajů proti jakýmkoliv nedovoleným formám zpracování. Jak totiž bylo uvedeno v bodě 80 tohoto rozsudku, čl. 50 odst. 1 tohoto nařízení upravuje režim společné a nerozdílné odpovědnosti, v jehož rámci je osoba, která byla dle svého názoru poškozena protiprávním zpracováním údajů, zproštěna povinnosti prokázat, kterému ze subjektů účastnících se spolupráce na základě uvedeného nařízení lze takové zpracování přičíst, aniž je dotčena případná možnost Europolu obrátit se následně na základě čl. 50 odst. 2 téhož nařízení na svoji správní radu za účelem určení konečné odpovědnosti za náhradu škody vyplacenou této osobě.
126 Pokud jde o druhý aspekt první podmínky vzniku mimosmluvní odpovědnosti Unie, která se týká požadavku dostatečně závažného porušení normy unijního práva, jejímž cílem je přiznat práva jednotlivcům, v tomto ohledu je pro posouzení toho, zda je porušení tohoto práva dostatečně závažné, rozhodující kritérium zjevného a závažného překročení mezí posuzovací pravomoci vyplývající z porušené normy (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 4. července 2000, Bergaderm a Goupil v. Komise, C‑352/98 P, EU:C:2000:361, bod 43 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 4. dubna 2017, Veřejný ochránce práv v. Staelen, C‑337/15 P, EU:C:2017:256, bod 31 a citovaná judikatura). Pokud dotčený orgán disponuje pouze značně omezeným, nebo dokonce nedisponuje žádným prostorem pro uvážení, může k prokázání existence dostatečně závažného porušení tohoto práva postačovat prosté porušení unijního práva (rozsudek ze dne 10. července 2003, Komise v. Fresh Marine, C‑472/00 P, EU:C:2003:399, bod 26 a citovaná judikatura). Takové porušení představují zejména případy neomluvitelných pochybení, hrubé nedbalosti při plnění určité povinnosti nebo zjevný nedostatek řádné péče (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. ledna 1992, Finsider a další v. Komise, C‑363/88 a C‑364/88, EU:C:1992:44, bod 22, jakož i citovaná judikatura).
127 V rámci prováděného posouzení je třeba zohlednit oblast, podmínky a kontext, v nichž dotčený orgán nese danou povinnost (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. dubna 2017, Veřejný ochránce práv v. Staelen, C‑337/15 P, EU:C:2017:256, bod 40 a citovaná judikatura).
128 Kromě toho je třeba zohlednit především stupeň jasnosti a přesnosti porušené normy, jakož i rozsah prostoru pro uvážení, který tato norma dotčenému orgánu ponechává (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. května 2017, Safa Nicu Sepahan v. Rada, C‑45/15 P, EU:C:2017:402, bod 30 a citovaná judikatura), složitost situace, kterou bylo třeba vyřešit, a obtížnost použití nebo výkladu znění právních předpisů [rozsudek ze dne 19. dubna 2007, Holcim (Deutschland) v. Komise, C‑282/05 P, EU:C:2007:226, bod 50 a citovaná judikatura].
129 V projednávané věci je třeba konstatovat, že ustanovení zmíněná v bodech 122 a 123 tohoto rozsudku neponechávají subjektům účastnícím se spolupráce na základě nařízení 2016/794 žádný prostor pro uvážení, pokud jde o jejich povinnost chránit všechny fyzické osoby před jakoukoli protiprávní formou zpřístupnění jejich osobních údajů, a to tím, že provedou za tímto účelem vhodná technická a organizační opatření. Dále je třeba podotknout, že tato povinnost je stanovena v rámci citlivého kontextu spolupráce Europolu a členských států při trestním stíhání, kdy jsou takové údaje zpracovávány bez jakékoli součinnosti ze strany subjektů údajů, nejčastěji bez jejich vědomí – tyto subjekty tudíž nemohou nikterak zakročit, aby zabránily případnému protiprávnímu zpracování svých údajů.
130 Intimní povaha údajů, které se mohou nacházet v takových nosičích, jako jsou nosiče dotčené v projednávané věci, zesiluje potřebu striktního zajištění ochrany těchto údajů navrhovatele, a to tím spíše, že uvedené údaje nikterak nesouvisejí se skutky, pro které byl navrhovatel trestně stíhán.
131 Za těchto podmínek je třeba mít s ohledem na zjištění Tribunálu připomenutá v bodě 124 tohoto rozsudku za to, že protiprávní zpracování uvedených údajů, ke kterému došlo v rámci spolupráce Europolu a slovenských orgánů na základě nařízení 2016/794, představovalo dostatečně závažné porušení normy unijního práva, jejímž cílem je přiznat práva jednotlivcům.
132 Je třeba dodat, že samotnou existenci takového porušení z důvodu protiprávního zpracování údajů, k němuž došlo v rámci této spolupráce, nemůže zpochybnit argument Europolu, podle něhož nikdy nedisponoval údaji extrahovanými z dotčených mobilních telefonů v dešifrované a srozumitelné formě. Jak přitom vyplývá z bodu 80 tohoto rozsudku, čl. 50 odst. 1 nařízení 2016/794 upravuje režim společné a nerozdílné odpovědnosti, v jehož rámci je osoba poškozená takovým zpracováním zproštěna povinnosti prokázat, kterému ze subjektů účastnících se takové spolupráce lze toto zpracování přičíst. Z toho vyplývá, že tento argument v žádném případě nemůže v kontextu projednávané věci obstát – tím ovšem není dotčena možnost Europolu jej případně uplatnit v rámci řízení před jeho správní radou podle čl. 50 odst. 2 tohoto nařízení.
133 Pokud jde o druhou a třetí podmínku vzniku mimosmluvní odpovědnosti Unie podle čl. 340 druhého pododstavce SFEU, které se týkají prokázání vzniklé škody a příčinné souvislosti mezi touto škodou a dostatečně závažným porušením normy unijního práva, kterým je v projednávané věci protiprávní zpracování údajů, navrhovatel tvrdí, že zveřejněním jeho osobních údajů obsažených v dotčených mobilních telefonech nebylo porušeno pouze jeho právo na respektování jeho soukromého života, ale i jeho právo na respektování jeho rodinného života. Toto zveřejnění mělo negativní dopad na jeho vztahy s jeho dcerami, jichž se zveřejnění uvedených údajů – které se týkaly především veřejně prezentovaného intimního vztahu jejich otce s jeho přítelkyní a jejich intimních rozhovorů – hluboce dotklo. To u navrhovatele vedlo k pocitům frustrace a nespravedlnosti a dále k ublížení na cti a zásahu do profesní pověsti. Uvedeným zveřejněním rovněž došlo k porušení práva na respektování jeho komunikace, které je zaručeno v článku 7 Listiny.
134 Europol nepředložil žádný konkrétní argument, který by se týkal existence nemajetkové újmy tvrzené navrhovatelem a existence příčinné souvislosti mezi protiprávním zpracováním údajů a touto újmou. Uvedl pouze to, že jelikož nebyly předloženy důkazy o události, ze které újma vznikla, nebo o její přičitatelnosti Europolu, musí být první bod návrhových žádání zamítnut.
135 Pokud jde o podmínky týkající se existence škody a příčinné souvislosti, mimosmluvní odpovědnost Unie může být založena pouze tehdy, pokud žalobci opravdu vznikla skutečná a určitá škoda a tato škoda dostatečně přímým způsobem pramení z tvrzeného porušení normy unijního práva. Je na žalobci, aby unijnímu soudu předložil důkazy prokazující existenci a rozsah škody, které se dovolává, jakož i existenci dostatečně přímého vztahu příčiny a následku mezi tímto porušením a tvrzenou škodou (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. května 2017, Safa Nicu Sepahan v. Rada, C‑45/15 P, EU:C:2017:402, body 61 a 62 a citovaná judikatura).
136 Jak bylo v projednávaném případě uvedeno v bodě 124 tohoto rozsudku, protiprávní zpracování údajů, k němuž došlo v důsledku zpřístupnění údajů týkajících se intimních rozhovorů navrhovatele s jeho přítelkyní neoprávněným osobám, vedlo k tomu, že tyto údaje byly zpřístupněny veřejnosti, o čemž svědčí jejich zveřejnění ve slovenském tisku. S ohledem na obsah těchto rozhovorů je třeba mít za to, že v důsledku tohoto protiprávního zpracování bylo porušeno právo navrhovatele na respektování jeho soukromého a rodinného života i jeho komunikace, které je zaručeno v článku 7 Listiny, bylo mu ublíženo na cti a zasaženo do jeho pověsti, což mu způsobilo nemajetkovou újmu.
137 Navrhovatel se z titulu náhrady újmy tvrzené v rámci prvního bodu návrhových žádání domáhá zaplacení částky 50 000 eur.
138 Tribunál měl nicméně za to, že posouzení prvního bodu návrhových žádání je nutno omezit na tvrzenou újmu, která je důsledkem zveřejnění přepisů rozhovorů intimní a sexuální povahy mezi navrhovatelem a jeho přítelkyní, jelikož navrhovatel nepředložil žádný důkaz, který by mohl přímo či nepřímo prokázat, že skutečně došlo ke zveřejnění fotografií zmíněných v bodě 26 tohoto rozsudku.
139 Vzhledem k tomu, že toto částečné zamítnutí prvního bodu návrhových žádání nebylo v rámci kasačního opravného prostředku zpochybněno, tuto část tvrzené újmy je třeba z náhrady újmy, jež bude navrhovateli přiznána, vyloučit.
140 Za těchto podmínek je třeba rozhodnout, že nemajetková újma, která navrhovateli vznikla v důsledku zveřejnění přepisů jeho intimních rozhovorů s jeho přítelkyní, bude přiměřeně nahrazena tím, že mu bude vyplacena náhrada újmy stanovená v souladu se zásadami ekvity na částku 2 000 eur.
K nákladům řízení
141 Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora platí, že není-li kasační opravný prostředek opodstatněný nebo je-li tento opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení.
142 Podle čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 uvedeného jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Článek 138 odst. 3 první věta tohoto jednacího řádu stanoví, že pokud měli účastníci řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponese každý z nich vlastní náklady řízení.
143 Navrhovatel v projednávané věci navrhuje, aby bylo o nákladech řízení rozhodnuto „v rámci hlavního řízení“. V tomto ohledu je třeba uvést, že i když v návrhových žádáních uplatněných v řízení v prvním stupni požadoval, aby byla Europolu uložena náhrada nákladů řízení, v kasačním opravném prostředku náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku nepožadoval.
144 Europol požaduje, aby byla navrhovateli uložena náhrada nákladů řízení v prvním stupni i nákladů řízení o kasačním opravném prostředku.
145 Za těchto okolností je třeba konstatovat, že jelikož měli účastníci řízení v rámci řízení o kasačním opravném prostředku a v rámci řízení v prvním stupni částečně úspěch i neúspěch, ponese každý z nich vlastní náklady vynaložené v řízení v prvním stupni a v řízení o kasačním opravném prostředku.
146 Podle čl. 140 odst. 1 jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 téhož jednacího řádu, členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. Slovenská republika, která vstoupila jako vedlejší účastnice do řízení před Soudním dvorem, tedy ponese vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:
1) Rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 29. září 2021, Kočner v. Europol (T‑528/20, EU:T:2021:631), se zrušuje v rozsahu, ve kterém jím byl zamítnut první bod návrhových žádání, jak byl vymezen v uvedeném rozsudku.
2) Ve zbytku se kasační opravný prostředek zčásti zamítá a zčásti odmítá.
3) Agentuře Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) se ukládá povinnost zaplatit Mariánu Kočnerovi náhradu újmy ve výši 2 000 eur.
4) Ve zbývající části se žaloba zamítá.
5) Marián Kočner a Europol ponesou vlastní náklady vynaložené v řízení v prvním stupni a v řízení o kasačním opravném prostředku.
6) Slovenská republika ponese vlastní náklady řízení.
Podpisy