Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Kúria (Hungría) dne 17. října 2023 ZH a KN v. AxFina Hungary Zrt.
(Věc C-630/23, AxFina Hungary)
Jednací jazyk: maďarština
Předkládající soud
Kúria
Účastníci původního řízení
Navrhovatelé: ZH, KN
Odpůrkyně: AxFina Hungary Zrt.
Předběžné otázky
1. Je správné vykládat výraz „[smlouva] může [...] nadále existovat bez dotyčných zneužívajících ujednání“ uvedený v čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS1 ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice 93/13“) v tom smyslu, že spotřebitelská smlouva uzavřená v cizí měně může nadále existovat bez smluvního ujednání, které je součástí hlavního předmětu smlouvy a které bez omezení přenáší kurzové riziko na spotřebitele, a to s ohledem na skutečnost, že právo členského státu upravuje mechanismus převodu cizích měn prostřednictvím kogentních zákonných ustanovení?
Je s čl. 1 odst. 2, čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 směrnice 93/13 slučitelná soudní praxe členského státu (založená na výkladu práva členského státu provedeném s ohledem na tuto směrnici, který je v souladu s výkladovými zásadami stanovenými Soudním dvorem Evropské unie), podle které je s ohledem na zásadu bezdůvodného obohacení
a) uložena povinnost vrátit spotřebiteli (nebo zaplatit spotřebiteli) částky, které věřitel vybral na základě ujednání, které bylo prohlášeno za zneužívající, ale tato povinnost není uložena v rámci restitutio in integrum, protože zvláštní ustanovení vnitrostátního práva vylučuje tento možný právní důsledek neplatnosti, ani se samostatně nepoužijí pravidla bezdůvodného obohacení, protože vnitrostátní právo nestanoví tento právní důsledek neplatnosti smlouvy, ale spotřebitel je spíše zbaven důsledků, které ho zvláště poškozují, a rovnováha smlouvy mezi smluvními stranami je současně obnovena uplatněním hlavního právního následku, který právo členského státu stanoví pro neplatnost, totiž tím, že je potvrzena platnost smlouvy tak, že zneužívající ujednání neukládají spotřebiteli žádnou povinnost, ale ostatní (nikoli zneužívající) prvky smlouvy (včetně smluvních úroků a jiných nákladů) zůstávají pro strany závazné za stejných podmínek?
b) v případě, že potvrzení platnosti není možné, stanoví právní důsledky neplatnosti tak, že se pro účely vyúčtování prohlásí platnost smlouvy až do vydání rozsudku a přistoupí k vyúčtování mezi stranami za použití zásady bezdůvodného obohacení?
2. Lze při určování právních důsledků smlouvy, která je neplatná z výše uvedeného důvodu, prohlásit za nepoužitelné ustanovení právní úpravy členského státu, které vstoupilo v platnost později a které od tohoto okamžiku zavedlo povinný převod na forinty, protože toto ustanovení v důsledku stanovení směnného kurzu přenáší určitou část kurzového rizika na spotřebitele, který by měl být - z důvodu zneužívajícího smluvního ujednání - tohoto rizika zcela zbaven?
3. Pokud není podle unijního práva možné stanovit právní důsledky neplatnosti ani prostřednictvím potvrzení platnosti, ani prostřednictvím prohlášení platnosti, jaké jsou tedy právní důsledky, s odpovídajícím doktrinálním základem, které tedy musí být stanoveny contra legem, bez ohledu na právní úpravu členského státu týkající se právních důsledků a pouze na základě unijního práva, a to s ohledem na to, že směrnice 93/13 neupravuje právní důsledky neplatnosti?
____________
1 Úř. věst. 1993, L 95, s. 29; Zvl. vyd. 15/02, s. 102.