USNESENÍ TRIBUNÁLU (prvního senátu)
7. července 2014(*)
„Žaloba na neplatnost – Životní prostředí – Směrnice 94/62/ES – Obaly a obalové odpady – Směrnice 2013/2/EU – Role, trubice a válce, na kterých jsou navinuty flexibilní materiály – Profesní sdružení – Neexistence bezprostředního dotčení – Nepřípustnost“
Ve věci T‑202/13,
Group’Hygiène, se sídlem v Paříži (Francie), zastoupené J.-M. Leprêtrem a N. Chahid-Nouraïem, advokáty,
žalobce,
proti
Evropské komisi, zastoupené A. Alcover San Pedro a J.‑F. Brakelandem, jako zmocněnci,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na částečné zrušení směrnice Komise 2013/2/EU ze dne 7. února 2013, kterou se mění příloha I směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES o obalech a obalových odpadech (Úř. věst. L 37, s. 10), v rozsahu, v němž Komise zařadila role, trubice a válce, na kterých jsou navinuty flexibilní materiály, kromě těch, které slouží jako součást výrobních strojů a které se nepoužívají k úpravě výrobku jako prodejní jednotky, na seznam názorných příkladů pro uplatnění kritérií vymezujících pojem „obal“,
TRIBUNÁL (první senát),
ve složení H. Kanninen, předseda, I. Pelikánová a E. Buttigieg (zpravodaj), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,
vydává toto
Usnesení
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 20. prosince 1994 přijaly Evropský parlament a Rada Evropské unie směrnici 94/62/ES o obalech a obalových odpadech (Úř. věst. L 365, s. 10; Zvl. vyd. 13/13, s. 349), jejímž účelem je harmonizovat různá vnitrostátní opatření týkající se nakládání s obaly a obalovými odpady, aby se zabránilo jakýmkoli vlivům na životní prostředí všech členských států i třetích zemí, anebo aby se tyto účinky zmenšily, a tím se dosáhlo vysoké úrovně ochrany životního prostředí, a dále aby se zabezpečilo fungování vnitřního trhu, zabránilo se překážkám obchodu a omezování a narušování hospodářské soutěže v rámci Evropské unie. Za tímto účelem ukládá směrnice členským státům povinnost zavést opatření k prevenci vzniku obalových odpadů a omezení množství těchto odpadů určených ke konečnému odstranění, zejména zavedením systému zpětného odběru nebo sběru použitých obalů nebo obalových odpadů a systému opakovaného používání nebo jiného využití shromážděných obalů nebo obalových odpadů.
2 Podle pátého bodu odůvodnění a článku 2 se má směrnice 94/62 vztahovat na všechny obaly, které přicházejí na trh v Unii.
3 Článek 3 bod 1 směrnice 94/62 definuje pojem „obal“.
4 Směrnice 94/62 byla v tomto ohledu změněna směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/12/ES ze dne 11. února 2004 (Úř. věst. L 47, s. 26; Zvl. vyd. 13/34, s. 3), jejímž účelem je mimo jiné upřesnit definici pojmu „obal“ zavedením některých kritérií a přílohy I s názornými příklady, pozitivními i negativními, uplatnění těchto kritérií (bod 2 odůvodnění směrnice 2004/12). Směrnice 2004/12 změnila čl. 3 bod 1 směrnice 94/62 tak, že do něj doplnila dva pododstavce, včetně čtvrtého pododstavce, který stanoví, že Evropská komise v souladu s postupem podle článku 21 posledně uvedené směrnice posoudí a podle potřeby reviduje seznam názorných příkladů uvedený v příloze I. Trubice a role, na kterých jsou navinuty flexibilní materiály, jsou nyní výslovně uvedeny mezi výrobky, kterými má Komise v rámci svého posouzení přednostně zabývat.
5 Na základě čl. 3 bodu 1 čtvrtého pododstavce směrnice 94/62 a postupem podle článku 21 této směrnice přijala Komise dne 7. února 2013 směrnici 2013/2/EU, kterou se mění příloha I směrnice 94/62 (Úř. věst. L 37, s. 10, dále jen „napadená směrnice“). Napadenou směrnicí zařadila Komise na seznam názorných příkladů výrobků, které představují obaly, uvedený v příloze I směrnice 94/62, mimo jiné „[r]ole, trubice a válce, na kterých jsou navinuty flexibilní materiály (např. plastová fólie, alobal, papír), kromě rolí, trubic a válců, které slouží jako součást výrobních strojů a které se nepoužívají k úpravě výrobku jako prodejní jednotky“ (dále jen „role, trubice a válce, na kterých jsou navinuty flexibilní materiály“).
6 Směrnice 94/62 byla provedena do francouzského práva zejména článkem L 541‑10 a násl. a článkem R 543‑42 a násl. zákona o životním prostředí, které byly v rámci provedení směrnice 2004/12 pozměněny ministerskou vyhláškou ze dne 7. února 2012 o příkladech uplatnění kritérií upřesňujících pojem „obal“ definovaný v článku R 543‑43 zákona o životním prostředí (JORF ze dne 23. února 2012, s. 3070). Z článků L 541‑10 II a R 543‑56 zákona o životním prostředí vyplývá, že výrobci nebo dovozci výrobků určených ke spotřebě nebo použití v domácnostech a prodávaných v obalech, nebo podniky odpovědné za první uvedení těchto výrobků na francouzský trh, jsou povinni přispívat na nakládání s veškerými svými obalovými odpady nebo je zajistit. Za tímto účelem určí obaly, jejichž zpracování zajistí za tímto účelem schválená organizace nebo podnik, a ostatní obaly odeberou zpět. Článek R 543‑43 I uvádí kritéria, která definují pojem „obal“ a stanoví, že názorné příklady uplatnění těchto kritérií upřesňuje vyhláška ministra životního prostředí.
7 Napadená směrnice byla provedena do francouzského práva ministerskou vyhláškou ze dne 6. srpna 2013, kterou se mění ministerská vyhláška ze dne 7. února 2012 o příkladech uplatnění kritérií upřesňujících pojem „obal“ definovaný v článku R 543‑43 zákona o životním prostředí (JORF ze dne 27. srpna 2013, s. 14487) a kterou byly do posledně uvedené vyhlášky jako příklady výrobků představujících obaly doplněny mimo jiné role, trubice a válce, na kterých jsou navinuty flexibilní materiály.
8 Žalobce, Group’Hygiène, je profesní sdružení podle francouzského práva, které v souladu se svými stanovami zastupuje zájmy výrobců výrobků na jedno použití v oblasti hygieny, zdraví a čistoty, jako jsou výrobky z papíru pro hygienu a domácnost, působících na francouzském trhu. Členové Group’Hygiène vyrábějí výrobky, jejichž nosiči jsou trubice z kartónu, které se nacházejí uprostřed rolí toaletního papíru nebo papírových ručníků.
9 V lednu 2013 podala soukromá ekologická organizace, schválená ve Francii k zajištění nakládání s obalovými odpady (dále jen „ekologická organizace“), proti několika členům žalobce žalobu k francouzskému soudu, z důvodu, že v rámci účasti na systému nakládání s obalovými odpady neuvedli odpady, které představují role, trubice a válce používané ve výrobcích, jež uvádějí na francouzský trh, a v důsledku toho nezaplatili odpovídající poplatek.
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
10 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 9. dubna 2013 podal žalobce projednávanou žalobu.
11 Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 27. června 2013 vznesla Komise námitku nepřípustnosti podle čl. 114 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu.
12 Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 26. července 2013 požádaly společnosti Sphère France SAS a Schweitzer SAS o vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání žalobce.
13 Dne 23. listopadu 2013 předložil žalobce vyjádření k námitce nepřípustnosti.
14 Žalobce v žalobě navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil „s okamžitou účinností“ napadenou směrnici v rozsahu, v němž doplňuje role, trubice a válce, na kterých jsou navinuty flexibilní materiály, kromě těch, které slouží k průmyslovému využití, na seznam názorných příkladů obalů uvedený v příloze I směrnice 94/62;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
15 V námitce nepřípustnosti Komise navrhuje, aby Tribunál:
– odmítl žalobu jako nepřípustnou;
– uložil žalobci náhradu nákladů řízení.
16 Ve vyjádření k námitce nepřípustnosti žalobce navrhuje, aby Tribunál:
– námitku nepřípustnosti zamítl;
– zrušil částečně a „s okamžitou účinností“ napadenou směrnici;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
17 Článek 114 odst. 1 a 4 jednacího řádu stanoví, že požaduje-li to některý účastník řízení, může Tribunál o námitce nepřípustnosti rozhodnout, aniž by se zabýval věcí samou. Podle odstavce 3 téhož článku je další část řízení ústní, nerozhodne-li Tribunál jinak. V projednávaném případě pokládá Tribunál věc za dostatečně objasněnou na základě písemností ve spise, a proto není důvodné zahajovat ústní část řízení.
18 Komise navrhuje prohlásit projednávanou žalobu za nepřípustnou, přičemž vznáší tři námitky nepřípustnosti vycházející zaprvé z nedostatku právního zájmu žalobce na podání žaloby, jelikož zrušení napadené směrnice by nepřineslo žádnou výhodu ani jemu ani jeho členům, zadruhé ze skutečnosti, že napadená směrnice není nařizovacím aktem, který se bezprostředně dotýká členů žalobce a nevyžaduje přijetí prováděcích opatření ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, jakož i zatřetí z nedostatku aktivní legitimace žalobce z důvodu chybějícího bezprostředního a osobního dotčení jeho členů.
19 Vzhledem k tomu, že Group’Hygiène je sdružením zastupujícím zájmy výrobců výrobků na jedno použití v oblasti hygieny, zdraví a čistoty, může dle judikatury podat žalobu na neplatnost v zásadě pouze tehdy, jsou-li osoby, které zastupuje, nebo některé z nich jednotlivě aktivně legitimovány nebo může-li toto sdružení uplatnit vlastní zájem (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 22. června 2006, Belgie a Forum 187 v. Komise, C‑182/03 a C‑217/03, Sb. rozh. s. I‑5479, bod 56 a citovaná judikatura, a usnesení Tribunálu ze dne 4. června 2012, Eurofer v. Komise, T‑381/11, bod 18).
20 Žalobce neuplatňuje vlastní zájem na zrušení napadené směrnice, ale tvrdí, že jeho členové mají zájem na tom, aby tato směrnice byla zrušena, a jsou jednotlivě aktivně legitimováni k podání žaloby na neplatnost proti této směrnici.
21 Nejprve je třeba přezkoumat aktivní legitimaci členů žalobce.
22 Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU stanoví, že „[k]aždá fyzická nebo právnická osoba může za podmínek uvedených v prvním a druhém pododstavci podat žalobu proti aktům, které jsou jí určeny nebo které se jí bezprostředně a osobně dotýkají, jakož i proti právním aktům s obecnou působností [nařizovacím aktům], které se jí bezprostředně dotýkají a nevyžadují přijetí prováděcích opatření“.
23 Směrnice je podle čl. 288 třetího pododstavce SFEU určena členským státům. Jednotlivci, jako jsou členové žalobce, tak podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU mohou podat žalobu na neplatnost směrnice pouze za podmínky, že buďto představuje nařizovací akt, který se jich bezprostředně dotýká a nevyžaduje přijetí prováděcích opatření, anebo se jich dotýká bezprostředně a osobně [v tomto smyslu viz rozsudky Tribunálu ze dne 25. října 2010, Microban International a Microban (Europe) v. Komise, T‑262/10, Sb. rozh. s. II‑7697, bod 19, a ze dne 6. září 2013, Sepro Europe v. Komise, T‑483/11, bod 29].
24 Tribunál považuje za vhodné začít přezkumem námitky nepřípustnosti vycházející z neexistence bezprostředního dotčení, jelikož ta vychází z podmínky přípustnosti žaloby, která je společná druhé i třetí kategorii aktů uvedených v bodě 22 výše.
25 Komise v podstatě tvrdí, že napadená směrnice nemá bezprostředně účinky na právní postavení členů žalobce. Podle Komise skutečnost, že se jich tato směrnice může dotknout finančně, nestačí, aby bylo možné mít za to, že se jich bezprostředně dotýká. Členské státy mají kromě toho prostor pro uvážení, pokud jde o dosažení cílů stanovených směrnicí 94/62 v souvislosti s rolemi, trubicemi a válci, na kterých jsou navinuty flexibilní materiály, které napadená směrnice doplnila na seznam příkladů výrobků představujících obaly ve smyslu čl. 3 bodu 1 směrnice 94/62.
26 Žalobce v podstatě uvádí, že napadená směrnice automaticky znamená, že role, trubice a válce, na kterých jsou navinuty flexibilní materiály, musí být nyní považovány za obaly a neponechává v tomto ohledu příslušným vnitrostátním orgánům žádný prostor pro uvážení. Přímým a bezprostředním důsledkem napadené směrnice tedy je, že členům sdružení Group’Hygiène jsou uloženy další povinnosti, zejména finanční povahy, z titulu jejich účasti na systému nakládání s obalovými odpady, které představují tyto výrobky.
27 V projednávaném případě je třeba konstatovat, že napadená směrnice je jak formou, tak obsahem obecně závazným aktem, který se použije na objektivně určené situace a vztahuje se obecně a abstraktně na všechny hospodářské subjekty členských států vykonávající činnost v oblasti odpadů představovaných výrobky zařazenými napadenou směrnicí do přílohy I směrnice 94/62, včetně odpadů, které představují role, trubice a válce, na kterých jsou navinuty flexibilní materiály.
28 Je třeba připomenout, že Soudní dvůr označil opakovaně směrnici za obecně závazný akt (v tomto smyslu viz rozsudky Soudního dvora ze dne 22. dubna 1984, Kloppenburg, 70/83, Recueil, s. 1075, bod 11, a ze dne 29. června 1993, Gibraltar v. Rada, C‑298/89, Recueil, s. I‑3605, bod 16; usnesení Soudního dvora ze dne 23. listopadu 1995, Asocarne v. Rada, C‑10/95 P, Recueil, s. I‑4149, bod 29). Není však vyloučeno, že za určitých okolností se mohou ustanovení takového obecně závazného aktu bezprostředně a osobně dotýkat jednotlivce (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 18. května 1994, Codorniu v. Rada, C‑309/89, Recueil, s. I‑1853, body 19 až 22; rozsudky Tribunálu ze dne 27. června 2000, Salamander a další v. Parlament a Rada, T‑172/98, T‑175/98 až T‑177/98, Recueil, s. II‑2487, bod 30, a ze dne 2. března 2010, Arcelor v. Parlament a Rada, T‑16/04, Recueil, s. II‑211, bod 96).
29 Kromě toho z ustálené judikatury, co se týče podmínky bezprostředního dotčení, jež byla uvedena v čl. 230 čtvrtém pododstavci ES, vyplývá, že podmínka, podle níž musí být fyzická nebo právnická osoba aktem, který je předmětem žaloby, bezprostředně dotčena, vyžaduje, aby tento akt měl bezprostřední účinky na její právní postavení a aby osobám, jimž je určen, které jsou pověřeny jeho provedením, neponechával volnost uvážení a aby toto provedení bylo čistě automatické povahy a vyplývalo výlučně z unijní právní úpravy, aniž by bylo třeba použít další zprostředkující předpisy [rozsudek Soudního dvora ze dne 5. května 1998, Dreyfus v. Komise, C‑386/96 P, Recueil, s. I‑2309, bod 43; rozsudky Salamander a další v. Parlament a Rada, bod 28 výše, bod 52; Arcelor v. Parlament a Rada, bod 28 výše, bod 97, a Microban International a Microban (Europe) v. Komise, bod 23 výše, bod 27].
30 To znamená, že v případě, kdy orgán určí unijní akt členskému státu, je-li krok, který musí učinit členský stát v návaznosti na daný akt automatický, nebo je-li výsledek v každém případě nepochybný, dotýká se akt bezprostředně každé osoby, která je dotčena tímto krokem. Jestliže naopak akt ponechává členskému státu možnost jednat, či nikoliv, dotýká se dotčené osoby činnost či nečinnost členského státu, nikoliv samotný akt. Jinak řečeno, vyvolání účinků předmětného aktu nesmí záviset na výkonu diskreční pravomoci ze strany třetí osoby, ledaže je zjevné, že lze tuto pravomoc použít pouze v určitém smyslu (usnesení Tribunálu ze dne 10. září 2002, Japan Tobacco a JT International v. Parlament a Rada, T‑223/01, Recueil, s. II‑3259, bod 46).
31 Vzhledem k tomu, že podmínka bezprostředního dotčení stanovená v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU nebyla změněna, platí tato judikatura i v projednávaném případě (usnesení Soudního dvora ze dne 9. července 2013, Regione Puglia v. Komise, C‑586/11 P, bod 31; v tomto smyslu rovněž viz usnesení Tribunálu ze dne 15. června 2011, Ax v. Rada, T‑259/10, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 21, a ze dne 12. října 2011, GS v. Parlament a Rada, T‑149/11, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 19).
32 Tribunál tedy musí ověřit, zda napadená směrnice má sama o sobě účinky na právní postavení členů žalobce.
33 V tomto ohledu je třeba připomenout, že směrnice nemůže sama o sobě ukládat povinnosti jednotlivci, a nelze se jí tedy jako takové vůči němu dovolávat (rozsudky Soudního dvora ze dne 26. února 1986, Marshall, 152/84, Recueil, s. 723, bod 48, a ze dne 7. března 1996, El Corte Inglés, C‑192/94, Recueil, s. I‑1281, bod 15; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek Soudního dvora ze dne 14. července 1994, Faccini Dori, C‑91/92, Recueil, s. I‑3325, bod 25). Z toho vyplývá, že se směrnice, která – jako v projednávaném případě – zavazuje členský stát k tomu, aby považoval určité výrobky za odpady ve smyslu čl. 3 bodu 1 směrnice 94/62, nemůže sama o sobě před přijetím opatření k jejímu provedení ze strany státu a nezávisle na něm bezprostředně dotýkat právního postavení hospodářských subjektů ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek Salamander a další v. Parlament a Rada, bod 28 výše, bod 54).
34 Žalobce nicméně tvrdí, že napadená směrnice se bezprostředně dotkla jeho členů již před svým provedením a nezávisle na něm.
35 Žalobce zaprvé poukazuje na finanční dopady, které ponesou, nebo mohou nést, jeho členové v důsledku přijetí napadené směrnice, kvůli tomu, že zařazuje role, trubice a válce, na kterých jsou navinuty flexibilní materiály, na seznam příkladů obalů. Členové žalobce, kteří používají tyto výrobky ve výrobcích, které vyrábějí, jsou tak povinni účastnit se systému nakládání s obaly, které představují tyto výrobky, a musí z tohoto titulu platit určité finanční příspěvky. Spor probíhající u francouzského soudu, v němž stojí jeho členové proti ekologické organizaci, dokládá nevyhnutelnost a časovou blízkost těchto finančních dopadů.
36 V tomto ohledu je nutné konstatovat, že takové důsledky nevyplývají z napadené směrnice, nýbrž z jejího provedení francouzskými orgány. Tato směrnice totiž pouze mění seznam příkladů výrobků, které je či není třeba považovat za obaly ve smyslu čl. 3 bodu 1 směrnice 94/62. Samotné zařazení určitých výrobků, konkrétně rolí, trubic a válců, na kterých jsou navinuty flexibilní materiály, na seznam příkladů obalů neukládá hospodářským subjektům působícím v oblasti obalů představovaných těmito výrobky povinnost účastnit se systému nakládání s nimi. I když je pravda, že důsledkem článku 1 napadené směrnice a její přílohy I je, že role, trubice a válce, na kterých jsou navinuty flexibilní materiály, je nyní ve vnitrostátních právních systémech třeba považovat za obaly ve smyslu čl. 3 bodu 1 směrnice 94/62, napadená směrnice nedává žádné konkrétní pokyny k opatření, která přijmou vnitrostátní orgány k dosažení cílů stanovených směrnicí 94/62 v souvislosti s těmito výrobky.
37 Konkrétně povinnost zavést systém zpětného odběru, sběru a využití odpadů pocházejících z výrobků označených napadenou směrnicí za obaly, vyplývající z článku 7 směrnice 94/62, není na členy žalobce přímo použitelná. Vyžaduje totiž akt ze strany dotčeného členského státu, aby upřesnil, jakým způsobem zamýšlí provést dotčenou povinnost, pokud jde konkrétně o role, trubice a válce, na kterých jsou navinuty flexibilní materiály (v tomto smyslu a obdobně viz usnesení Tribunálu ze dne 22. června 2006, Freiherr von Cramer-Klett a Rechtlerverband Pfronten v. Komise, T‑136/04, Sb. rozh. s. II‑1805, bod 52).
38 Na postavení členů žalobce tedy mohou mít právní účinky vnitrostátní ustanovení provádějící napadenou směrnici, a nikoliv tato směrnice.
39 O napadené směrnici tedy nelze mít za to, že se bezprostředně dotýká práv těchto členů nebo výkonu takových práv.
40 Finanční dopady, na které poukazuje žalobce, nepůsobí každopádně na právní postavení jeho členů, nýbrž pouze na jejich faktickou situaci (v tomto smyslu viz rozsudek Salamander a další v. Parlament a Rada, bod 28 výše, bod 62, a usnesení Tribunálu ze dne 19. září 2006, Benkö a další v. Komise, T‑122/05, Sb. rozh. s. II‑2939, bod 47). Kromě toho, jak vyplývá z judikatury, pouhá skutečnost, že akt může mít vliv na materiální situaci žalobce, nepostačuje k tomu, aby mohl být tento akt považován za akt, který se žalobce bezprostředně dotýká. Subjekt tak může opravňovat k podání žaloby podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU pouze existence zvláštních okolností, jestliže tvrdí, že akt ovlivní jeho postavení na trhu (rozsudek Soudního dvora ze dne 10. prosince 1969, Eridania a další v. Komise, 10/68 a 18/68, Recueil, s. 459, bod 7, a usnesení Tribunálu ze dne 18. února 1998, Comité d’entreprise de la Société française de production a další v. Komise, T‑189/97, Recueil, s. II‑335, bod 48, a ze dne 21. září 2011, Etimine a Etiproducts v. ECHA, T‑343/10, Recueil, s. II‑6611, bod 41). Vzhledem k tomu, že v projednávané věci žalobce pouze uvedl, že jeho členům vzniknou v souvislosti s nakládáním s obalovými odpady tvořenými rolemi, trubicemi a válci, na kterých jsou navinuty flexibilní materiály, další finanční povinnosti, neprokázal existenci takových zvláštních okolností.
41 Žalobce zadruhé poukazuje na to, že napadená směrnice se bezprostředně dotýká právního postavení jeho členů, neboť ekologická organizace se jí může přímo dovolávat v rámci sporu u francouzského soudu s cílem požadovat od těchto členů příspěvky z titulu jejich účasti na systému nakládání s obaly tvořenými rolemi, trubicemi a válci, na kterých jsou navinuty flexibilní materiály.
42 V tomto ohledu je třeba uvést, jak bylo připomenuto v bodě 33 výše, že směrnice nemůže sama o sobě ukládat povinnosti jednotlivci, a nelze se jí tedy jako takové vůči němu dovolávat. Tento argument žalobce je tedy nepodložený.
43 Zatřetí podložený není ani argument žalobce, že jeho členové jsou napadenou směrnicí bezprostředně dotčeni nezávisle na jejím provedení, jelikož neponechává členským státům v souvislosti s prováděcími opatřeními žádnou diskreční pravomoc. Je pravda, jak uvádí žalobce, že napadená směrnice neponechává členským státům prostor pro uvážení, pokud jde o to, zda lze nyní role, trubice a válce, na kterých jsou navinuty flexibilní materiály, považovat za obaly ve smyslu čl. 3 bodu 1 směrnice 94/62. Členské státy však stále mají prostor pro uvážení, pokud jde o volbu opatření, která budou přijata za účelem dosažení cílů stanovených směrnicí 94/62 v souvislosti s těmito výrobky. Případné účinky na právní postavení členů žalobce nevyplývají z požadavku dosáhnout tohoto výsledku, nýbrž z volby opatření, která se členský stát rozhodne přijmout, aby bylo tohoto výsledku dosaženo (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 13. března 2008, Komise v. Infront WM, C‑125/06 P, Sb. rozh. s. I‑1451, body 62 a 63).
44 Ani směrnice 94/62, ani napadená směrnice totiž neurčují systém nakládání s domovními obalovými odpady na jedno použití, jako jsou role, trubice a válce používané ve výrobcích vyráběných členy žalobce, který umožňuje dosáhnout sledovaných cílů. Ponechávají tak volbu nejvhodnějšího systému na členských státech (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 14. prosince 2004, Radlberger Getränkegesellschaft a S. Spitz, C‑309/02, Sb. rozh. s. I‑11763, bod 42). Směrnice 94/62 ponechává na členských státech rovněž rozhodnutí vymezit kategorii subjektů, které jsou povinny účastnit se systémů pro zpětný odběr, sběr a využití obalů a obalových odpadů zavedených na základě čl. 7 odst. 1 směrnice 94/62, za podmínky, že tyto systémy musí být „otevřeny účasti hospodářských subjektů ze zúčastněných odvětví a příslušných orgánů veřejné moci“ (v tomto smyslu viz usnesení Soudního dvora ze dne 16. února 2006, Plato Plastik Robert Frank, C‑26/05, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 33). Ani směrnice 94/62, ani napadená směrnice nevyžadují povinnou účast uživatelů obalů, jako jsou členové žalobce, na systému nakládání s obaly, který Francouzská republika zavede v případě rolí, trubic a válců, na kterých jsou navinuty flexibilní materiály.
45 Skutečnost, že vnitrostátní orgány již přijaly opatření na základě směrnice 94/62, neznamená, že prostor členského státu pro uvážení při provedení napadené směrnice je čistě teoretický, jelikož nelze vyloučit, že vnitrostátní orgány přijmou v návaznosti na tuto směrnici jiné typy opatření (v tomto smyslu a obdobně viz usnesení Tribunálu ze dne 14. července 2008, Calebus v. Komise, T‑366/06, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 43).
46 Začtvrté nelze přijmout ani argument, který žalobce vyvozuje z rozsudku Microban International a Microban (Europe) v. Komise, bod 23 výše, v němž Tribunál uznal, že sporné rozhodnutí, kterým bylo zakázáno uvádění předmětné chemické látky na trh, mělo bezprostřední účinky na právní postavení žalobců. Zaprvé je třeba uvést, že aktem napadeným žalobci v této věci bylo rozhodnutí, které je podle čl. 288 čtvrtého pododstavce SFEU závazné v celém rozsahu. V projednávané věci je napadeným aktem směrnice, která je podle čl. 288 třetího pododstavce SFEU závazná pro členské státy, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, přičemž volba formy a prostředků se ponechává vnitrostátním orgánům.
47 Zadruhé na rozdíl od rozhodnutí, o které se jednalo ve věci Microban International a Microban (Europe) v. Komise, bod 23 výše, napadená směrnice neukládá členům žalobce žádný zákaz ani příkaz, ale ponechává na členských státech, aby určily, jaké důsledky bude mít zařazení některých výrobků na seznam příkladů obalů pro dotčené hospodářské subjekty, s ohledem na cíle stanovené směrnicí 94/62.
48 Totéž platí o argumentu žalobce vycházejícím z rozsudku Tribunálu ze dne 7. října 2009, Vischim v. Komise (T‑420/05, Sb. rozh. s. II‑3841), v němž Tribunál rozhodl, že žalobkyně v této věci byla oprávněna podat žalobu na neplatnost proti směrnici, která stanovila podmínky uvedení účinné látky tvořící součást přípravků na ochranu rostlin na unijní trh. Ve věci, v níž byl vydán tento rozsudek, totiž měla dotčená směrnice bezprostřední účinky na právní postavení žalobkyně jako společnosti vyrábějící tuto účinnou látku. Okolnosti věci, v níž byl vydán uvedený rozsudek, se však liší od okolností projednávané věci, jelikož směrnice napadená v rámci projednávané žaloby nestanoví podmínky uvádění obalů, tvořených výrobky, které zařazuje na seznam v příloze I směrnice 94/62, na trh.
49 Okolnosti jak věci, v níž byl vydán rozsudek Microban International a Microban (Europe) v. Komise, bod 23 výše (bod 29), tak věci, v níž byl vydán rozsudek Vischim v. Komise, bod 48 výše (bod 77), jsou tedy odlišné od okolností projednávané věci.
50 Vzhledem k tomu, že podmínka bezprostředního dotčení je podmínkou přípustnosti společnou žalobám směřujícím proti aktům, které nejsou určeny žalobci, a žalobám směřujícím proti nařizovacím aktům, které nevyžadují přijetí prováděcích opatření, není třeba k učinění závěru, že členové žalobce nejsou v projednávaném případě aktivně legitimováni, přezkoumávat otázku, zda napadená směrnice představuje nařizovací akt ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce, poslední části věty SFEU (v tomto smyslu viz usnesení Ax v. Rada, bod 31 výše, bod 25, a GS v. Parlament a Rada, bod 31 výše, bod 28).
51 Vzhledem k tomu, že členové žalobce nejsou aktivně legitimováni a žalobce neuplatnil dotčení vlastního zájmu, je třeba v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 19 výše konstatovat, že projednávaná žaloba je nepřípustná, aniž je třeba vyjadřovat se k opodstatněnosti námitky nepřípustnosti vycházející z nedostatku právního zájmu členů žalobce na podání žaloby.
52 Za těchto podmínek není namístě rozhodnout o návrhu společností Sphère France SAS a Schweitzer SAS na vstup do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání žalobce (v tomto smyslu viz usnesení Soudního dvora ze dne 5. července 2001, Conseil national des professions de l’automobile a další v. Komise, C‑341/00 P, Recueil, s. I‑5263, body 33 až 37).
K nákladům řízení
53 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobce neměl ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (první senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se odmítá jako nepřípustná.
2) O návrhu společností Sphère France SAS a Schweitzer SAS na vstup do řízení jako vedlejší účastnice není namístě rozhodnout.
3) Group’Hygiène ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.
V Lucemburku dne 7. července 2014.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |