Language of document : ECLI:EU:F:2014:168

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(třetí senát)

25. června 2014

Věc F‑66/13

Beatriz Molina Solano

v.

Evropský policejní úřad (Europol)

„Veřejná služba – Zaměstnanci Europolu – Úmluva o Europolu – Služební řád pro zaměstnance Europolu – Rozhodnutí 2009/371/SVV – Použitelnost pracovního řádu ostatních zaměstnanců na zaměstnance Europolu – Neobnovení smlouvy dočasného zaměstnance na dobu určitou – Odmítnutí poskytnout smlouvu dočasného zaměstnance na dobu neurčitou“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, kterou se B. Molina Solano domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 28. září 2012, kterým Evropský policejní úřad (Europol) odmítl obnovit na dobu neurčitou její smlouvu dočasného zaměstnance uzavřenou na dobu určitou, jejíž platnost uplynula dne 31. prosince 2012.

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá. Beatriz Molina Solano ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí náhrada nákladů řízení vynaložených Evropským policejním úřadem.

Shrnutí

1.      Úředníci – Zásady – Ochrana legitimního očekávání – Podmínky – Konkrétní ujištění poskytnutá administrativou

2.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Přijímání – Obnovení smlouvy na dobu určitou – Posuzovací pravomoc administrativy – Povinnost administrativy jednat s náležitou péčí – Zohlednění zájmů dotčeného zaměstnance – Soudní přezkum – Meze

(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 88)

1.      Právo domáhat se ochrany legitimního očekávání svědčí každému jednotlivci, který se nachází v situaci, ze které vyplývá, že administrativa u něj vyvolala odůvodněné očekávání tím, že mu poskytla konkrétní ujištění ve formě přesných, nepodmíněných a shodujících se informací z oprávněných a spolehlivých zdrojů.

(viz bod 42)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: rozsudek Mendes v. Komise, F‑125/11, EU:F:2013:35, bod 62

2.      Administrativa má v oblasti obnovování smluv širokou posuzovací pravomoc a soudní přezkum se v tomto kontextu omezuje na otázku, zda se administrativa držela s ohledem na způsoby a prostředky, které ji mohly vést při posuzování, v přijatelných mezích a svou pravomoc nepoužila zjevně nesprávným způsobem.

Povinnost jednat s náležitou péčí krom toho znamená zejména to, že příslušný orgán, který rozhoduje o situaci zaměstnance, a to i v rámci výkonu široké posuzovací pravomoci, zohlední všechny skutečnosti, které mohou mít vliv na jeho rozhodnutí; musí přitom zohlednit nejen služební zájem, ale i zájmy dotyčného úředníka či zaměstnance. Právě vzhledem k rozsahu posuzovací pravomoci, kterou mají orgány při hodnocení služebního zájmu, se musí přezkum unijního soudu omezit pouze na otázku, zda se příslušný orgán držel v rozumných mezích a zda svou posuzovací pravomoc nepoužil zjevně nesprávným způsobem.

(viz body 54 a 55)

Odkazy:

Soud prvního stupně: rozsudek BUPA a další v. Komise, T‑289/03, EU:T:2008:29, bod 221

Soud pro veřejnou službu: rozsudek Gheysens v. Rada, F‑8/10, EU:F:2010:151, bod 75