ROZSUDEK TRIBUNÁLU (sedmého rozšířeného senátu)
19. dubna 2023(*)
„Veřejná služba – Úředníci – Zdravotní krize související s pandemií covidu-19 – Rozhodnutí o povolení výkonu práce na částečný úvazek pro účely péče o rodinné příslušníky mimo místo zaměstnání – Nemožnost pracovat na dálku na plný úvazek mimo místo zaměstnání – Vada postupu před zahájením soudního řízení – Rozhodnutí, jímž bylo vyhověno žádosti o práci na částečný úvazek – Neexistence právního zájmu na podání žaloby – Nepřípustnost – Odměna – Pozastavení příspěvku za práci v zahraničí – Články 62 a 69 služebního řádu – Porušení článku 4 přílohy VII služebního řádu“
Ve věci T‑39/21,
PP,
PQ,
PR,
PS,
PT,
zástupkyně: M. Casado García-Hirschfeld, avocate,
žalobci,
proti
Evropskému parlamentu, zástupkyně: S. Seyr, D. Boytha a M. Windisch, jako zmocněnkyně,
žalovanému,
TRIBUNÁL (sedmý rozšířený senát)
během porad ve složení: R. da Silva Passos, předseda, V. Valančius, I. Reine (zpravodajka), L. Truchot a M. Sampol Pucurull, soudci,
za soudní kancelář: H. Eriksson, radová,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
po jednání konaném dne 14. července 2022,
vydává tento
Rozsudek
1 PP, PS, PQ, PR a PT, jakožto žalobci, se prostřednictvím svých žalob podaných na základě článku 270 SFEU domáhají v podstatě zaprvé toho, aby byla zrušena rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 14. dubna 2020, jímž bylo povoleno, aby PQ a PS vykonávali svou činnost na částečný úvazek mimo místo zaměstnání v důsledku pandemie covidu-19, ze dne 18. května 2020, jímž bylo povoleno, aby PP vykonával svou činnost na částečný úvazek mimo místo zaměstnání v důsledku pandemie covidu-19 (dále jen společně „rozhodnutí o povolení práce na částečný úvazek“), ze dní 7., 15. a 16. dubna 2020 a ze dne 19. května 2020, jimiž bylo žalobcům pozastaveno vyplácení příspěvku za práci v zahraničí během období, kdy pracovali mimo místo zaměstnání (dále jen společně „rozhodnutí o pozastavení příspěvku za práci v zahraničí“), jakož i ze dne 6. května 2020, jímž bylo nařízeno, aby PR a PT vrátily přeplatky (dále jen společně „rozhodnutí o vrácení přeplatků“), a zadruhé toho, aby jim byla poskytnuta náhrada újmy, kterou v důsledku napadených rozhodnutí utrpěli.
I. Skutečnosti předcházející sporu
2 Žalobci jsou úředníky Evropského parlamentu. Při nástupu do služebního poměru jim byl přiznán nárok na příspěvek za práci v zahraničí.
3 Vzhledem k tomu, že šíření a závažnost onemocnění koronavirem způsobeného virem SARS-CoV-2, tj. covidem-19, dosáhlo znepokojivé úrovně, Světová zdravotnická organizace (WHO) prohlásila dne 11. března 2020, že šíření covidu-19 představuje pandemii projevující se rychlým nárůstem případů mimo území Číny a stoupajícím počtem zasažených zemí.
4 Elektronickou zprávou z téhož dne oznámil generální tajemník Parlamentu (dále jen „generální tajemník“) všem zaměstnancům, že s ohledem na zdravotní situaci vydal generálním ředitelům příkaz zavést režim práce na dálku pro všechny kolegy, jejichž fyzická přítomnost v prostorách Parlamentu není naprosto nezbytná, a to v rozsahu 70 % z pracovní doby. V této elektronické zprávě bylo dále upřesněno, že zmíněné opatření bude účinné od 16. března 2020 a rozsah práce na dálku může podle vývoje situace dosáhnout až 100 % pracovní doby.
5 Dne 16. března 2020 oznámil generální tajemník zaměstnancům, že s ohledem na vývoj zdravotní situace bude rozsah práce na dálku v případě kolegů, jejichž fyzická přítomnost v prostorách Parlamentu není nezbytná a kteří již pracují na dálku v rozsahu 70 %, dosahovat 100 %.
6 Generální tajemník zaslal dne 19. března 2020 všem zaměstnancům elektronickou zprávu, která s ohledem na pandemii covidu-19 opravňovala tyto zaměstnance k tomu, aby pracovali na poloviční úvazek s cílem pečovat o své přímé rodinné příslušníky. Na rozdíl od obvyklé praxe mohla být tato práce na poloviční úvazek vykonávána z kteréhokoli členského státu Evropské unie, podle zjištěného bydliště blízkých osob, o které si úředník nebo jiný zaměstnanec přál pečovat. Toto rozhodnutí vstoupilo okamžitě v platnost a mělo být používáno po celou dobu trvání pandemie covidu-19.
7 Dne 31. března 2020 přijal generální tajemník nové rozhodnutí, které se týkalo dočasné práce na částečný úvazek mimo místo zaměstnání z rodinných důvodů v důsledku pandemie covidu-19 (dále jen „rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 31. března 2020“). Toto rozhodnutí, kterým bylo nahrazeno rozhodnutí ze dne 19. března 2020 o práci na poloviční úvazek, znělo následovně:
„[S] ohledem na čl. 234 odst. 2 jednacího řádu Evropského parlamentu:
Kolegové, kteří si během stávající mimořádné situace způsobené covidem-19 přejí intenzivněji pečovat o své přímé rodinné příslušníky, např. rodiče, děti nebo manžela/manželku, mohou pracovat na částečný úvazek (75 %).
Na rozdíl od obvyklé praxe může být tato práce na částečný úvazek vykonávána z kteréhokoli členského státu Evropské unie, podle zjištěného bydliště těchto blízkých osob, a až do ukončení přechodného období, tj. do 31. prosince 2020, ze Spojeného království.
Formální žádost podejte příslušnému řediteli pro lidské zdroje, a to co nejdříve před požadovaným datem zahájení.
V žádosti musí být uvedeno jméno blízké osoby, příbuzenský vztah i požadované období.
Během doby, jíž se povolení týká, má zaměstnanec nárok na 75 % svého platu. Použije se čl. 3 přílohy IVa služebního řádu [úředníků Evropské unie]. Nelze přiznat příspěvek za práci v zahraničí ani příspěvek za pobyt v zahraničí, které jsou uvedeny v článku 4 přílohy VII služebního řádu.
Toto rozhodnutí se použije na úředníky, kteří jsou zaměstnanci sekretariátu Parlamentu.
Obdobně se použije i na úředníky, kteří se vzdálili z místa svého zaměstnání a jsou s to vykonávat práci na dálku. V takovém případě může orgán oprávněný ke jmenování přijmout rozhodnutí i bez podání formální žádosti.
Co se týče žádostí podaných v souladu s čl. 6 odst. 2 vnitřních pravidel týkajících se práce na částečný úvazek, orgán oprávněný ke jmenování si vyhrazuje právo tyto žádosti zamítnout.
Povolení k práci na částečný úvazek se vydává na dobu tří měsíců, kterou lze prodloužit.
Toto rozhodnutí vstoupí v platnost dne 1. dubna 2020 a bude používáno po celou dobu trvání pandemie covidu-19. Nahrazuje rozhodnutí ze dne 19. března 2020.“
A. K postavení PP
8 PP je úředníkem Parlamentu v Lucemburku (Lucembursko).
9 Dne 14. března 2020 odjel PP se svou rodinou do Maďarska, aby se tam setkal se svým synem poté, co došlo k okamžitému uzavření internátní školy, kde jeho syn studoval.
10 Na základě rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 31. března 2020 podal PP dne 12. května 2020 žádost o povolení vykonávat práci z Maďarska na částečný úvazek, a to v rozsahu 75 % se zpětnou účinností k 1. dubnu 2020. Dne 18. května 2020 bylo této žádosti vyhověno na období od 1. dubna do 30. června 2020.
11 Dne 18. května 2020 začal PP znovu pracovat na plný úvazek z Lucemburska.
12 Vedoucí oddělení pro individuální nároky generálního ředitelství (GŘ) Parlamentu pro lidské zdroje na základě žádosti PP uvedené výše v bodě 10 a přímo v důsledku použití rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 31. března 2020 pozastavil prostřednictvím rozhodnutí ze dne 19. května 2020 posledně jmenovanému příspěvek za práci v zahraničí, a to od 1. dubna 2020 po celé období, v němž měl povoleno pracovat v Maďarsku na částečný úvazek.
13 PP podal dne 12. června 2020 stížnost namířenou zejména proti rozhodnutím uvedeným výše v bodech 10 a 12.
14 Dne 27. října 2020 generální tajemník jako orgán oprávněný ke jmenování zamítl stížnost, kterou podal PP, v rozsahu, v němž byla namířena proti rozhodnutím uvedeným výše v bodech 10 a 12.
B. K postavení PQ
15 PQ je úřednicí Parlamentu v Lucemburku.
16 Dne 10. března 2020 odcestovala PQ letadlem do Dánska dříve, než došlo k prvním omezením cestování na území Unie v důsledku pandemie covidu-19. Její návrat, k němuž mělo dojít dne 22. března 2020, byl znemožněn zrušením všech letů mezi Lucemburskem a Dánskem. Vzhledem k tomu, že si PQ přála zůstat v blízkosti svého manžela, který byl považován za osobu ohroženou virem, dostala mimořádné povolení pracovat dočasně z Dánska, a to do okamžiku, kdy Parlament přijme obecná opatření týkající se zdravotní situace.
17 Na základě rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 31. března 2020 podala PQ dne 6. dubna 2020 žádost o povolení vykonávat práci z Dánska na částečný úvazek v rozsahu 75 %, a to od 1. dubna 2020 na dobu tří měsíců.
18 Dne 14. dubna 2020 generální ředitel GŘ Parlamentu pro překlady vyhověl žádosti PQ o práci na částečný úvazek v rozsahu 75 % na dobu od 1. dubna 2020 do 30. června 2020.
19 Dne 15. dubna 2020 vedoucí oddělení pro individuální nároky GŘ Parlamentu pro lidské zdroje na základě žádosti PQ uvedené výše v bodě 17 a přímo v důsledku použití rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 31. března 2020 pozastavil posledně jmenované příspěvek za práci v zahraničí, a to od 1. dubna 2020 po celé období, v němž měla povoleno pracovat v Dánsku na částečný úvazek.
20 PQ podala dne 27. května 2020 stížnost namířenou proti rozhodnutím uvedeným výše v bodech 17 a 19.
21 Dne 1. července 2020 začala PQ znovu pracovat na plný úvazek z Lucemburska.
22 Dne 16. října 2020 generální tajemník jako orgán oprávněný ke jmenování zamítl stížnost, kterou podala PQ.
C. K postavení PR
23 PR je úřednicí Parlamentu v Lucemburku.
24 Dne 27. března 2020 odcestovala do Francie, aby se postarala o své rodiče.
25 Poté, co generální tajemník přijal rozhodnutí ze dne 31. března 2020, podala PR dne 2. dubna 2020 žádost o povolení vykonávat práci na částečný úvazek, a to v rozsahu 75 % na dobu tří měsíců, a této žádosti bylo vyhověno rozhodnutím přijatým téhož dne.
26 Rozhodnutím ze dne 7. dubna 2020 vedoucí oddělení pro individuální nároky GŘ Parlamentu pro lidské zdroje na základě žádosti PR uvedené výše v bodě 25 a přímo v důsledku použití rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 31. března 2020 pozastavil posledně jmenované příspěvek za práci v zahraničí, a to od 2. dubna 2020 po celé období, v němž měla povoleno pracovat na částečný úvazek.
27 Elektronickou zprávou ze dne 6. května 2020 bylo PR oznámeno, že s ohledem na změnu její pracovní doby v důsledku pandemie covidu-19 obdržela neoprávněně částku 2 173,40 eur, která byla získána zpět srážkou z odměny za měsíc květen 2020.
28 Dne 3. června 2020 podala PR stížnost proti rozhodnutí o pozastavení jejího příspěvku za práci v zahraničí a proti rozhodnutí o vrácení přeplatků, která jsou uvedena výše v bodě 26, respektive v bodě 27.
29 Dne 1. července 2020 se PR vrátila do Lucemburska.
30 Dne 22. října 2020 generální tajemník jako orgán oprávněný ke jmenování zamítl stížnost, kterou podala PR.
D. K postavení PS
31 PS je úředníkem Parlamentu v Lucemburku.
32 Na konci měsíce března 2020 odcestoval na Maltu, aby se mohl postarat o svou dceru.
33 S ohledem na rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 31. března 2020 podal PS dne 7. dubna 2020 žádost o povolení vykonávat práci na Maltě na částečný úvazek, a to v rozsahu 75 %. Této žádosti bylo vyhověno dne 14. dubna 2020, a to na dobu tří měsíců od 23. března do 23. června 2020.
34 Rozhodnutím ze dne 15. dubna 2020 vedoucí oddělení pro individuální nároky GŘ Parlamentu pro lidské zdroje na základě žádosti PS uvedené výše v bodě 33 a přímo v důsledku použití rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 31. března 2020 pozastavil posledně jmenovanému příspěvek za práci v zahraničí, a to od 23. března 2020 po celé období, v němž pracovala na Maltě na částečný úvazek.
35 Dne 4. července 2020 začal PS znovu pracovat na plný úvazek z Lucemburska.
36 Dne 13. července 2020 podal PS stížnost namířenou proti rozhodnutím uvedeným výše v bodech 33 a 34.
37 Generální tajemník jako orgán oprávněný ke jmenování zamítl stížnost, kterou podal PS, rozhodnutím ze dne 24. listopadu 2020, jež bylo PS zasláno elektronickou zprávou ze dne 2. prosince 2020.
E. K postavení PT
38 PT je úřednicí Parlamentu v Bruselu (Belgie).
39 Dne 13. března 2020 odcestovala PT do Irska za svými dětmi.
40 Dne 14. dubna 2020 podala PT na základě rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 31. března 2020 žádost o povolení vykonávat práci v Irsku na částečný úvazek, a to v rozsahu 75 %. Téhož dne bylo této žádosti vyhověno, a sice na dobu od 15. dubna 2020.
41 Rozhodnutím ze dne 16. dubna 2020 vedoucí oddělení pro individuální nároky GŘ Parlamentu pro lidské zdroje na základě žádosti PT uvedené výše v bodě 40 a přímo v důsledku použití rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 31. března 2020 pozastavil posledně jmenované příspěvek za práci v zahraničí, a to od 15. dubna 2020 po celé období, v němž pracovala v Irsku na částečný úvazek.
42 Elektronickou zprávou ze dne 6. května 2020 bylo PT oznámeno, že s ohledem na změnu její pracovní doby v důsledku pandemie covidu-19 obdržela neoprávněně částku 931,01 eur, která byla získána zpět srážkou z odměny za měsíc květen 2020.
43 Dne 23. června 2020 podala PT stížnost namířenou proti rozhodnutí uvedenému výše v bodě 41, kterým jí byl pozastaven příspěvek za práci v zahraničí, a požádala o zrušení všech jeho účinků.
44 Generální tajemník jako orgán oprávněný ke jmenování zamítl stížnost, kterou podala PT, rozhodnutím ze dne 27. října 2020, jež PT převzala dne 20. prosince 2020.
II. Návrhová žádání účastníků řízení
45 Žalobci v podstatě navrhují, aby Tribunál:
– zrušil zaprvé rozhodnutí o povolení práce na částečný úvazek, zadruhé rozhodnutí o pozastavení příspěvku za práci v zahraničí a zatřetí rozhodnutí o vrácení přeplatků (dále jen společně „napadená rozhodnutí“);
– zrušil v případě potřeby rozhodnutí, jimiž Parlament zamítl jejich stížnosti namířené proti napadeným rozhodnutím;
– uložil Parlamentu náhradu morální újmy, kterou utrpěli a která byla odhadnuta ex aequo et bono na 1 000 eur pro každého z nich;
– uložil Parlamentu náhradu majetkové újmy, kterou utrpěli a která odpovídá 25 % z jejich jednotlivých odměn, jakož i splatných kompenzačních úroků a úroků z prodlení;
– uložil Parlamentu náhradu nákladů řízení.
46 Parlament v podstatě navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl návrh na náhradu nemajetkové újmy jako zčásti nepřípustný a zčásti neopodstatněný;
– každopádně zamítl žalobu jako neopodstatněnou;
– uložil žalobcům náhradu nákladů řízení.
III. Právní otázky
A. K návrhovým žádáním směřujícím ke zrušení
1. K předmětu návrhových žádání směřujících ke zrušení
47 Prostřednictvím druhého bodu návrhových žádání se žalobci domáhají toho, aby byla v případě potřeby zrušena rozhodnutí, jimiž Parlament zamítl jejich stížnosti.
48 Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury tvoří administrativní stížnost, jak je upravena v čl. 90 odst. 2 služebního řádu, a její výslovné nebo implicitní zamítnutí nedílnou součást komplexního řízení a jsou jen jedním z předpokladů, které musí být splněny před podáním žaloby. Za těchto podmínek je žalobou, i když formálně směřující proti zamítnutí stížnosti, předložen soudu akt, proti němuž byla stížnost podána, ledaže je dopad zamítnutí stížnosti odlišný od dopadu aktu napadeného touto stížností (viz rozsudek ze dne 24. dubna 2017, HF v. Parlament, T‑584/16, EU:T:2017:282, bod 70 a citovaná judikatura).
49 Výslovné rozhodnutí o zamítnutí stížnosti nemusí totiž vzhledem ke svému obsahu potvrzovat akt napadený žalobcem. O tento případ se jedná tehdy, když rozhodnutí o zamítnutí stížnosti obsahuje přezkum situace žalobce podle nových právních a skutkových okolností nebo když upravuje či doplňuje původní rozhodnutí. V těchto případech představuje zamítnutí stížnosti akt podléhající přezkumu soudem, který jej vezme v úvahu při posouzení legality napadeného aktu, či jej dokonce vyhodnotí jako akt nepříznivě zasahující do právního postavení nahrazující původní akt (viz rozsudek ze dne 24. dubna 2017, HF v. Parlament, T‑584/16, EU:T:2017:282, bod 71 a citovaná judikatura).
50 Rozhodnutí, jímž byla stížnost, kterou podal PP, zamítnuta v rozsahu, v němž byla namířena proti rozhodnutí ze dne 18. května 2020 o povolení práce na částečný úvazek a proti rozhodnutí ze dne 19. května 2020, jímž byl PP pozastaven příspěvek za práci v zahraničí, v projednávané věci pouze potvrzuje tato dvě rozhodnutí v rozsahu, v němž zamítá stížnost, která byla proti nim podána.
51 Rozhodnutí, jimiž byly zamítnuty stížnosti, jež podali PS, PR a PT, ostatně pouze potvrzují rozhodnutí, proti nimž byly tyto stížnosti podány, a to upřesněním důvodů, jimiž byla posledně uvedená rozhodnutí podpořena.
52 Návrhová žádání směřující ke zrušení rozhodnutí, jimiž byly zamítnuty stížnosti, jež podali PP a PS, jakož i stížnosti, jež podaly PR a PT, ve vztahu k napadeným rozhodnutím uvedeným výše v bodě 50 postrádají samostatný obsah, a proto není třeba o nich zvlášť rozhodnout. Při zkoumání zákonnosti jednotlivých napadených rozhodnutí je však třeba zohlednit odůvodnění uvedené v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, neboť u tohoto odůvodnění se má za to, že je shodné s odůvodněním napadeného rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. dubna 2019, Wattiau v. Parlament, T‑737/17, EU:T:2019:273, bod 43 a citovaná judikatura).
53 V rozhodnutí, jímž byla zamítnuta stížnost, kterou podala PQ, přezkoumal generální tajemník nejen stížnost namířenou v podstatě proti rozhodnutí ze dne 14. dubna 2020, jímž byla posledně jmenované povolena práce na částečný úvazek, ale i žádost, kterou PQ vznesla poprvé ve své stížnosti s cílem získat povolení k tomu, aby mohla v budoucnu vykonávat svou práci na plný úvazek mimo místo zaměstnání. Ze struktury tohoto rozhodnutí vyplývá, že generální tajemník tuto žádost zamítl z týchž důvodů, jakých se dovolává na podporu zamítnutí stížnosti.
54 Znamená to, že v rozsahu, v němž rozhodnutí o zamítnutí stížnosti PQ zamítá žádost o práci na plný úvazek mimo místo zaměstnání, nemůže být toto rozhodnutí chápáno v tom smyslu, že pouze potvrzuje napadený akt, a představuje tedy akt podléhající přezkumu Tribunálu.
2. K přípustnosti
a) Obecně k přípustnosti návrhových žádání směřujících ke zrušení
55 Parlament má za to, že žaloba není jasná, pokud jde o to, kterých rozhodnutí se týkají jednotlivé důvody návrhu na zrušení. Má proto pochybnosti, zda byly dodrženy požadavky jasnosti, jež ukládá čl. 76 odst. d) jednacího řádu Tribunálu.
56 Kromě toho se Parlament domnívá, že žalobci v replice rozšířili rozsah námitky protiprávnosti rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 31. března 2020 o druhý, třetí a čtvrtý důvod, které byly vzneseny s cílem zpochybnit zákonnost napadených rozhodnutí. Pokud je takové upřesnění uskutečněno ve stadiu repliky, představuje změnu žaloby, jež je nepřípustná.
57 Je třeba připomenout, že podle článku 21 jednacího řádu Soudního dvora Evropské unie a podle čl. 76 písm. d) jednacího řádu musí žaloba obsahovat předmět sporu, jakož i stručný popis žalobních důvodů. Z judikatury vyplývá, že tyto údaje musí být dostatečně jasné a přesné pro to, aby umožnily žalovanému připravit svou obranu a Tribunálu vykonat přezkum případně i bez dalších podpůrných informací [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. dubna 2019, Fleig v. ESVČ, T‑492/17, EU:T:2019:211, bod 41 (nezveřejněný)].
58 Mimoto platí, že žalobní důvody mohou být vyjádřeny spíše prostřednictvím své podstaty než svou právní kvalifikací, avšak musí být splněna podmínka, že dané žalobní důvody jsou v žalobě uvedeny dostatečně jasně (rozsudek ze dne 13. května 2020, Agmin Italy v. Komise, T‑290/18, nezveřejněný, EU:T:2020:196, bod 96). Námitka protiprávnosti může být ostatně vznesena implicitně, jestliže z žaloby relativně jasně vyplývá, že žalobce takovou výtku ve skutečnosti formuluje (viz rozsudek ze dne 30. června 2021, GY v. ECB, T‑746/19, nezveřejněný, EU:T:2021:390, bod 21 a citovaná judikatura).
59 Přestože je v projednávané věci pravda, že obsah žaloby neodkazuje vždy výslovně na akty, proti nimž jsou namířeny jednotlivé žalobní důvody a argumenty, z bodů 2 až 6 žaloby i z jejích návrhových žádání jasně vyplývá, že návrh na zrušení se týká napadených rozhodnutí, jež jsou upřesněna výše v bodě 45, jakož i v případě potřeby rozhodnutí, jimiž byly zamítnuty stížnosti, jež proti výše uvedeným rozhodnutím podali žalobci. Žalobci ostatně potvrdili v replice, že tato rozhodnutí představují předmět sporu, což vzal Parlament v duplice na vědomí.
60 Ze žaloby i z repliky navíc s dostatečnou jasností vyplývá, že se první žalobní důvod týká námitky protiprávnosti rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 31. března 2020.
61 Druhý žalobní důvod se týká současně legality rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 31. března 2020 a legality napadených rozhodnutí. Přestože je v replice uvedeno, že druhá část druhého žalobního důvodu byla vznesena pouze pro případ, že bude zamítnuta námitka protiprávnosti rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 31. března 2020, nemění to nic na tom, že argumenty uvedené v této části se týkají i legality výše uvedeného rozhodnutí.
62 Z argumentů vznesených v rámci třetího žalobního důvodu, a to jak v žalobě, tak i v replice, navíc vyplývá, že v něm žalobci zpochybňují legalitu napadených rozhodnutí z důvodu, že tato rozhodnutí byla přijata zaprvé v rozporu se zásadami rovného zacházení a zákazu diskriminace a zadruhé v rozporu se zásadou řádné správy a povinnosti náležité péče. Jak žalobci potvrdili na jednání, tyto body se týkají legality napadených rozhodnutí, a to obdobným způsobem v žalobě i v replice.
63 Kromě toho, čtvrtý žalobní důvod, který se týká nedodržení podmínek stanovených v článku 85 služebního řádu pro účely vymáhání částek neoprávněně vyplacených úředníkům nebo jiným zaměstnancům, byl vznesen podpůrně pro případ, že by byly zamítnuty všechny tři předchozí žalobní důvody. Tento žalobní důvod se týká pouze legality rozhodnutí o vrácení přeplatků.
64 Na rozdíl od toho, co tvrdí Parlament, je tedy třeba konstatovat, že v projednávané věci byly dodrženy požadavky stanovené v čl. 76 písm. d) jednacího řádu a replika nijak nemění rozsah námitky protiprávnosti rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 31. března 2020.
b) K přípustnosti návrhových žádání směřujících ke zrušení rozhodnutí o povolení práce na částečný úvazek a rozhodnutí o zamítnutí stížnosti PQ v rozsahu, v němž zamítá žádost posledně jmenované o práci na plný úvazek
65 Parlament ve svých odpovědích na organizační procesní opatření zpochybňuje přípustnost návrhových žádání směřujících ke zrušení rozhodnutí o povolení práce na částečný úvazek. Parlament má totiž zejména za to, že přijetím těchto rozhodnutí vyhověl žádostem, jež podali PP, PS a PQ, takže tito žalobci neměli žádný právní zájem na podání žaloby proti těmto rozhodnutím.
66 Úvodem je třeba konstatovat, že PP, PS a PQ navrhují, aby byla zrušena rozhodnutí, jimiž jim byla povolena práce na částečný úvazek.
67 Je třeba připomenout, že přípustnost žaloby na neplatnost je podmíněna tím, že fyzická nebo právnická osoba, která ji podává, prokáže, že má existující a trvalý zájem na zrušení napadeného aktu. Předpokladem takového zájmu je zejména, že napadený akt může nepříznivě zasáhnout do právního postavení osoby, která podala žalobu, takže jí zrušení tohoto aktu může přinést prospěch. Akt, jenž tuto osobu zcela uspokojuje, není tedy již z povahy věci způsobilý zasáhnout nepříznivě do jejího právního postavení a tato osoba nemá zájem požadovat zrušení aktu [viz rozsudek ze dne 1. února 2012, mtronix v. OHIM – Growth Finance (mtronix), T‑353/09, nezveřejněný, EU:T:2012:40, bod 16 a citovaná judikatura; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 11. března 2009, TF1 v. Komise, T‑354/05, EU:T:2009:66, bod 85 a citovaná judikatura].
68 V projednávané věci je třeba konstatovat, že rozhodnutí, jimiž byla PP, PS a PQ povolena práce na částečný úvazek, byla přijata na žádost posledně jmenovaných osob, a to na základě rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 31. března 2020, aby se zmíněné osoby mohly setkat se svými rodinnými příslušníky mimo místo svého zaměstnání, a že Parlament těmto žádostem v plném rozsahu vyhověl.
69 Vzhledem k tomu, že Parlament dotčeným žalobcům vyhověl, tito žalobci nemají zájem na tom, aby navrhli zrušení rozhodnutí o povolení práce na částečný úvazek, takže návrhová žádání, jež za tímto účelem předložili, musí být odmítnuta jako nepřípustná.
70 Žalobci ovšem tvrdí, že byli k podání žádosti o práci na částečný úvazek donuceni na základě rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 31. března 2020, neboť toto rozhodnutí skýtalo jedinou možnost, jak se vzdálit z místa svého zaměstnání, setkat se s rodinnými příslušníky a přitom nadále pracovat.
71 Ačkoli je pravda, že neexistovalo žádné rozhodnutí generálního tajemníka Parlamentu, které by úředníkům umožňovalo podat žádost o povolení pracovat na plný úvazek mimo místo zaměstnání, nemění to nic na tom, že žalobci měli možnost podat žádost v tomto smyslu k orgánu oprávněnému ke jmenování na základě čl. 90 odst. 1 služebního řádu a uvést v ní své konkrétní důvody.
72 Návrhová žádání směřující ke zrušení rozhodnutí o povolení práce na částečný úvazek musí být tedy odmítnuta jako nepřípustná.
73 Jak ostatně vyplývá z bodů 53 a 54 výše, PQ ve své stížnosti žádala Parlament, aby mohla pracovat na plný úvazek mimo místo svého zaměstnání. Znamená to, že podala k orgánu oprávněnému ke jmenování žádost, aby ve vztahu k ní přijal rozhodnutí ve smyslu čl. 90 odst. 1 služebního řádu, a tato žádost byla zamítnuta v rozhodnutí, jímž byla zamítnuta její stížnost.
74 S ohledem na výše uvedené je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je přípustnost žaloby podané k Tribunálu na základě článku 270 SFEU a článku 91 služebního řádu podmíněna řádným průběhem postupu před zahájením soudního řízení a dodržením lhůt, které upravuje (viz rozsudek ze dne 24. dubna 2017, HF v. Parlament, T‑584/16, EU:T:2017:282, bod 64 a citovaná judikatura). Zejména platí, že každé žalobě proti aktu nepříznivě zasahujícímu do právního postavení, který vydá orgán oprávněný ke jmenování, musí obecně nutně předcházet správní stížnost, jež byla výslovně nebo konkludentně zamítnuta (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. března 2000, Rudolph v. Komise, T‑197/98, EU:T:2000:86, bod 53).
75 V projednávané věci však PQ nepodala žádnou stížnost proti rozhodnutí o zamítnutí její žádosti o práci na plný úvazek v té podobě, v jaké je obsaženo ve výslovném rozhodnutí o zamítnutí dotčené stížnosti. Vzhledem k tomu, že nebyl dodržen povinný postup před zahájením soudního řízení, žaloba na neplatnost podaná proti tomuto rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost PQ o práci na plný úvazek, je tedy zjevně nepřípustná.
76 Navíc, pokud žalobci hodlají Parlamentu vytýkat, že na ně vyvíjel psychologický nátlak, aby požádali o uplatnění rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 31. března 2020, takový nátlak by nezakládal akt nepříznivě zasahující do jejich právního postavení, proti němuž by mohla být podána žaloba na neplatnost, nýbrž jednání Parlamentu, které nemá rozhodovací charakter a žalobci jej mohou zpochybnit podáním žaloby na náhradu škody.
77 V této souvislosti je třeba připomenout, že žalobě na náhradu škody, která směřuje k náhradě škody, jež nebyla způsobena aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení, jehož zrušení je požadováno, nýbrž jednáním správního orgánu, které nemá rozhodovací charakter, musí pod hrozbou nepřípustnosti předcházet správní postup o dvou fázích. Ten musí nutně začínat podáním žádosti ve smyslu čl. 90 odst. 1 služebního řádu, ve které je orgán oprávněný ke jmenování vyzván k náhradě dovolávané škody, a poté musí případně následovat podání stížnosti proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. května 1999, Connolly v. Komise, T‑214/96, EU:T:1999:103, bod 34). Je věcí úředníků nebo zaměstnanců, aby se s takovou žádostí obrátili na orgán, a to v přiměřené lhůtě počínaje okamžikem, kdy se dozvěděli o situaci, na kterou si stěžují. Přiměřenost lhůty musí být posouzena v závislosti na všech okolnostech vlastních každé věci, a zejména na významu sporu pro dotčenou osobu, složitosti věci, jakož i jednání dotčených účastníků řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. února 2013, Réexamen Arango Jaramillo a další v. EIB, C‑334/12 RX‑II, EU:C:2013:134, bod 28).
78 V projednávané věci však žalobci nepodali žádost o náhradu škody způsobené jednáním Parlamentu, které údajně spočívalo v tom, že na ně Parlament vyvíjel nátlak, aby podali žádost o práci na částečný úvazek.
3. K věci samé
79 Žalobci se na podporu svých návrhových žádání směřujících ke zrušení dovolávají čtyř žalobních důvodů, z nichž první vychází z protiprávnosti rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 31. března 2020, druhý z porušení článku 4 přílohy VII služebního řádu, z existence zjevně nesprávného posouzení, zjevně nesprávného použití pojmu „práce v zahraničí“, porušení článků 62 a 69 služebního řádu, jakož i z porušení zásad legality a právní jistoty, třetí z porušení zásad rovného zacházení a zákazu diskriminace, jakož i z porušení zásady řádné správy a povinnosti náležité péče, a čtvrtý z porušení článku 85 služebního řádu a zásady ochrany legitimního očekávání.
80 Úvodem je třeba konstatovat, že pouze první tři žalobní důvody se týkají rozhodnutí o pozastavení příspěvku za práci v zahraničí, takže legalita těchto rozhodnutí bude zkoumána ve světle těchto tří žalobních důvodů.
81 Čtvrtý žalobní důvod, který se týká rozhodnutí o vrácení přeplatků, byl vznesen podpůrně pro případ, že by byla zamítnuta návrhová žádání směřující ke zrušení ostatních napadených rozhodnutí. Tento čtvrtý žalobní důvod tedy bude zkoumán pouze za předpokladu, že budou zamítnuty první tři žalobní důvody v rozsahu, v němž se týkají ostatních napadených rozhodnutí.
a) K návrhovým žádáním směřujícím ke zrušení rozhodnutí o pozastavení příspěvku za práci v zahraničí
82 Jak vyplývá z bodů 79 a 80 výše, žalobci uplatňují na podporu svého návrhu na zrušení rozhodnutí o pozastavení příspěvku za práci v zahraničí tři žalobní důvody.
83 Konkrétně v prvním žalobním důvodu žalobci uvádějí, že generální tajemník nemohl na základě čl. 234 odst. 2 jednacího řádu Parlamentu změnit práva, která jim přiznává služební řád, pokud jde o příspěvek za práci v zahraničí.
84 V první části druhého žalobního důvodu navíc žalobci tvrdí, že plošné pozastavení příspěvku za práci v zahraničí, v té podobě, jak je uvedeno v rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 31. března 2020, je v rozporu s čl. 4 odst. 1 písm. a) přílohy VII služebního řádu. Nárok na příspěvek za práci v zahraničí musí být totiž posuzován podle situace každého úředníka nebo jiného zaměstnance k datu jeho vstupu do služebního poměru v Unii a vzniká při splnění podmínek stanovených v tomto ustanovení služebního řádu. V projednávané věci však nedošlo k žádné události, která by zásadně změnila situaci žalobců a umožnila by Parlamentu znovu přezkoumat jejich situaci ve vztahu k přiznání příspěvku za práci v zahraničí.
85 Žalobci dále uvádějí, že vznik nároku na příspěvek za práci v zahraničí není podmíněn tím, že má úředník bydliště v místě svého zaměstnání. Nanejvýš existuje povinnost mít bydliště v takové vzdálenosti od místa zaměstnání, která je slučitelná s řádným výkonem funkce, v souladu s článkem 20 služebního řádu. Naproti tomu v okamžiku, kdy byla přijata rozhodnutí o pozastavení příspěvku za práci v zahraničí, vzhledem k zdravotní situaci podléhali všichni zaměstnanci režimu povinné práce na dálku. Vzdálenost od místa, z něhož úředník vykonává svou práci, měla být proto posuzována s přihlédnutím k mimořádným okolnostem způsobeným pandemií covidu-19.
86 Parlament odpovídá, že ačkoli čl. 234 odst. 2 jeho jednacího řádu neobsahuje žádné přenesení pravomoci, které by přímo zmocnilo generálního tajemníka k přijímání konkrétních opatření týkajících se pracovních podmínek zaměstnanců sekretariátu Parlamentu, generální tajemník je na základě zmocnění uděleného předsednictvem Parlamentu přesto oprávněn k tomu, aby přijal vnitřní pravidla týkající se pracovních podmínek úředníků. K témuž byl zmocněn i rozhodnutím předsedy Parlamentu s ohledem na rychlý vývoj pandemie covidu-19.
87 Parlament dodává, že rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 31. března 2020 nestanoví odnětí příspěvku za práci v zahraničí, nýbrž pouze jeho pozastavení po dobu trvání režimu práce na částečný úvazek povoleného na žádost dotyčné osoby. Nedošlo k žádnému přezkoumání nároku žalobců na příspěvek za práci v zahraničí, neboť se nezměnilo ani místo jejich zaměstnání, ani míra jejich působení na místě zaměstnání.
88 Podle názoru Parlamentu má vyplácení příspěvku za práci v zahraničí kompenzovat důsledky vzdálení daného úředníka z místa jeho původu. Není tedy žádný důvod k tomu, aby byl tento příspěvek vyplácen úředníkům, kteří pracují na dálku mimo místo svého zaměstnání.
89 Povinnost mít bydliště v místě zaměstnání, která je stanovena v článku 20 služebního řádu, se ostatně použije na všechny úředníky včetně žadatelů přidělených k GŘ pro překlady i osob využívajících režim práce na částečný úvazek, který je stanoven v článku 55a a v příloze IVa služebního řádu. Tato povinnost je odůvodněna nezbytností zajistit řádný chod orgánu. Práce na dálku tedy nepředstavuje právo stanovené služebním řádem a nezprošťuje úředníky jejich povinnosti být svému orgánu kdykoli k dispozici. Na počátku zdravotní krize byla tedy blízkost úředníků místu jejich práce zásadní pro zajištění plynulé činnosti Parlamentu.
90 V projednávané věci z rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 31. března 2020 vyplývá, že během období, na které se vztahuje povolení vykonávat na základě tohoto rozhodnutí práci na částečný úvazek, nepobírá úředník příspěvek za práci v zahraničí stanovený v článku 4 přílohy VII služebního řádu, na který by měl za obvyklých okolností nárok. V souvislosti s dotčenými zaměstnanci Parlamentu se tedy toto rozhodnutí odchyluje od výše uvedeného ustanovení.
91 Článek 4 odst. 1 přílohy VII služebního řádu, ve znění použitelném v projednávaném případě (k 1. lednu 2020), stanoví:
„Příspěvek za práci v zahraničí ve výši 16 % z celkového součtu základního platu, příspěvku na domácnost a příspěvku na vyživované dítě vyplácených úředníkovi je poskytován:
a) úředníkům,
– kteří nejsou a nikdy nebyli státními příslušníky státu, na jehož území se nachází místo, kde jsou zaměstnáni, a
– kteří v době pěti let končících šest měsíců přede dnem jejich nástupu do služebního poměru neměli na evropském území tohoto státu ani bydliště, ani zde nevykonávali své hlavní povolání. Pro účely tohoto ustanovení se nepřihlíží k okolnostem vyplývajícím z práce konané pro některý jiný stát nebo mezinárodní organizaci;
b) úředníkům, kteří jsou nebo byli státními příslušníky státu, na jehož území se nachází místo, kde jsou zaměstnáni, ale kteří v době deseti let přede dnem jejich nástupu do služebního poměru měli bydliště mimo evropské území uvedeného státu z důvodů jiných, než je výkon funkce ve službách státu nebo mezinárodní organizace.
Minimální výše příspěvku za práci v zahraničí činí 567,38 [eur] měsíčně.“
92 Rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 31. března 2020 bylo přijato na základě čl. 234 odst. 2 jednacího řádu Parlamentu. Podle tohoto ustanovení generální tajemník řídí sekretariát, jehož složení a organizaci stanoví předsednictvo Parlamentu.
93 Je třeba připomenout, že čl. 234 odst. 2 jednacího řádu Parlamentu nemůže být vykládán v tom smyslu, že generální tajemník má, byť za takových mimořádných okolností, jako jsou okolnosti související s pandemií covidu-19, pravomoc přijímat vnitřní směrnice, jež by se odchylovaly od takových hierarchicky nadřazených ustanovení, jako jsou ustanovení služebního řádu (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudky ze dne 20. listopadu 2007, Ianniello v. Komise, T‑308/04, EU:T:2007:347, bod 38, a ze dne 20. března 2018, Argyraki v. Komise, T‑734/16, nezveřejněný, EU:T:2018:160, body 66 a 67).
94 Kromě toho je nutno konstatovat, že čl. 4 odst. 1 přílohy VII služebního řádu výslovně nestanoví možnost přezkumu nároku na příspěvek za práci v zahraničí vzhledem ke změně okolností, k níž došlo v průběhu kariéry úředníka (rozsudek ze dne 5. října 2020, Brown v. Komise, T‑18/19, EU:T:2020:465, bod 36), natož pak možnost pozastavit vyplácení tohoto příspěvku úředníkovi, který musí v průběhu své kariéry dočasně pracovat na dálku mimo místo svého zaměstnání.
95 Z článku 4 odst. 1 přílohy VII služebního řádu přitom nelze v žádném případě vyvodit závěr, že pobírání příspěvku za práci v zahraničí představuje nabyté právo (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. září 1993, Magdalena Fernández v. Komise, T‑90/92, EU:T:1993:78, bod 32). Orgán, který zaměstnává úředníka, může přezkoumat jeho finanční nároky v případě jejich neoprávněného přiznání či neoprávněných pokračujících plateb (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. března 1978, Herpels v. Komise, 54/77, EU:C:1978:45, bod 39).
96 Příspěvek za práci v zahraničí je navíc vyplácen měsíčně úředníkům, kteří pro tento účel splňují podmínky. Administrativa proto nemůže pokračovat v jeho vyplácení, pokud nastane událost, která podstatným způsobem mění situaci osoby, jež jej pobírá, jelikož má tato událost dopad na podmínky, na které je vázáno přiznání tohoto příspěvku. Na rozdíl od zpětného zrušení rozhodnutí je totiž zrušení do budoucna stále možné, pokud již nejsou dány okolnosti odůvodňující toto rozhodnutí (rozsudek ze dne 5. října 2020, Brown v. Komise, T‑18/19, EU:T:2020:465, bod 37).
97 Je tedy třeba ověřit, zda v projednávaném případě představuje dočasné provádění práce na dálku mimo místo zaměstnání v souvislosti s pandemií covidu-19 událost, která může podstatně změnit faktickou nebo právní situaci úředníka, který je příjemcem příspěvku za práci v zahraničí podle čl. 4 odst. 1 přílohy VII služebního řádu.
98 V tomto ohledu je třeba uvést, že účelem příspěvku za práci v zahraničí, který je stanoven v článku 69 služebního řádu a přiznáván za podmínek upřesněných v čl. 4 odst. 1 přílohy VII téhož služebního řádu, je kompenzovat zvláštní zátěž a nevýhody vyplývající z výkonu funkce pro Unii úředníkům, kteří jsou v této souvislosti nuceni přesunout místo svého pobytu ze státu svého bydliště do státu, kde je vykonávána práce, a začlenit se do nového prostředí (viz rozsudky ze dne 2. května 1985, De Angelis v. Komise, 246/83, EU:C:1985:165, bod 13 a citovaná judikatura; ze dne 29. listopadu 2007, Salvador García v. Komise, C‑7/06 P, EU:C:2007:724, bod 43 a citovaná judikatura, a ze dne 24. ledna 2008, Adam v. Komise, C‑211/06 P, EU:C:2008:34, bod 38 a citovaná judikatura).
99 Pojem „zvláštní zátěž a nevýhody“ byl vysvětlen v informativním sdělení Rady GS/84/59 k příspěvku za pobyt v zahraničí nebo odlučnému ze dne 11. prosince 1959. Jak uvedl Parlament, z tohoto sdělení, které je součástí přípravných prací k článku 4 přílohy VII služebního řádu, vyplývá, že „příspěvek za pobyt v zahraničí nebo odlučné“ se poskytuje jako náhrada materiálních výdajů a nevýhod nemajetkové povahy vyplývajících ze skutečnosti, že úředník je odloučen od místa svého původu a zpravidla udržuje rodinné vztahy s oblastí, ze které pochází.
100 S ohledem na výše uvedené je třeba ověřit, zda úředníci, kteří tak jako žalobci dočasně změnili v podmínkách pandemie covidu-19 skutečné místo svého bydliště, aby pečovali o své rodinné příslušníky, nadále nesli materiální výdaje a nevýhody nemajetkové povahy vyplývající z výkonu funkce pro Unii v novém prostředí.
101 Co se týče materiálních výdajů, ze spisu vyplývá, že žalobci pracovali mimo místo zaměstnání krátkou dobu, během níž nadále nesli náklady na pobyt ve zmíněném místě zaměstnání, například nájemné nebo splácení úvěru, poplatky za energie, vodu či údržbu společného majetku. Tyto náklady nadále nesli proto, že jim rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 31. března 2020, které představovalo dočasné mimořádné opatření, umožňovalo pracovat mimo místo jejich zaměstnání zpočátku jen na dobu tří měsíců, neboť nebylo možné předvídat, jak dlouho bude pandemie covidu-19 trvat.
102 Znamená to, že vyplácení příspěvku za práci v zahraničí žalobcům neztratilo za mimořádných okolností spojených s pandemií covidu-19 v žádném případě smysl.
103 Je pravda, že přiznání příspěvku za práci v zahraničí podle čl. 4 odst. 1 přílohy VII služebního řádu je inherentně spjato s povinností týkající se bydliště unijních úředníků, která je stanovena v článku 20 služebního řádu, podle něhož zaprvé úředník má bydliště buď v místě svého zaměstnání, nebo v takové vzdálenosti od místa svého zaměstnání, která je slučitelná s řádným výkonem jeho funkce, a zadruhé úředník sdělí orgánu oprávněnému ke jmenování svou adresu a neprodleně jej informuje o každé změně své adresy.
104 Článek 20 služebního řádu musí být nicméně vykládán ve spojení s čl. 55 odst. 1 služebního řádu, podle něhož jsou úředníci v činné službě kdykoli k dispozici svému orgánu. Vyplývá z toho, že úředník, který nemá bydliště v místě svého zaměstnání, musí být v souladu s předpisy platnými v oblasti organizace práce, které jsou na něj použitelné, nicméně schopen se kdykoli dostavit na své pracoviště a vykonávat na něm úkoly, které mu byly ve služebním zájmu přiděleny.
105 Za mimořádných okolností souvisejících s pandemií covidu-19 se však vnitřní pravidla týkající se práce na dálku a fyzické přítomnosti zaměstnanců v prostorách Parlamentu dočasně nepoužívala, o čemž svědčí jednotlivá rozhodnutí přijatá generálním tajemníkem na počátku pandemie, která jsou uvedena výše v bodech 4 až 7. Jak totiž vyplývá z bodu 5 výše, všichni zaměstnanci, jejichž přítomnost nebyla považována za nezbytnou, včetně žalobců, pracovali od 16. března 2020 povinně na plný úvazek na dálku.
106 Parlament tedy nemůže tvrdit, že „plošné pozastavení“ příspěvku za práci v zahraničí, jež je stanoveno v rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 31. března 2020, vycházelo i v případě žalobců z nedodržení povinnosti týkající se bydliště, která je stanovena v článku 20 služebního řádu.
107 Kromě toho služební řád neobsahuje žádné ustanovení, které by stanovilo, že orgán, instituce nebo jiný subjekt Unie může pozastavit vyplácení příspěvku za práci v zahraničí, a to ani za takových mimořádných okolností, jako jsou okolnosti související s pandemií covidu-19.
108 Vyplývá z toho, že pozastavení příspěvku za práci v zahraničí, které je stanoveno v rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 31. března 2020, je v rozporu s čl. 4 odst. 1 přílohy VII služebního řádu.
109 Navíc je třeba uvést, že ačkoli nárok na příspěvek za práci v zahraničí nebyl rozhodnutím generálního tajemníka ze dne 31. března 2020 s konečnou platností odňat, nýbrž pouze pozastaven na omezenou dobu, toto pozastavení mělo za následek snížení odměny žalobců po určitou dobu, a to bez možnosti zpětného získání.
110 Skutečnost, že rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 31. března 2020 stanovilo pouze pozastavení příspěvku za práci v zahraničí dotyčným úředníkům Parlamentu, včetně žalobců, a nikoli odnětí tohoto příspěvku, tedy nemůže zhojit protiprávnost tohoto rozhodnutí.
111 S ohledem na výše uvedené je tedy třeba dospět k závěru, že rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 31. března 2020 bylo přijato v rozporu s hierarchicky nadřazenými ustanoveními, a tedy generální tajemník překročil v tomto ohledu své pravomoci. Toto rozhodnutí je v rozporu s čl. 4 odst. 1 přílohy VII služebního řádu v rozsahu, v němž stanoví pozastavení vyplácení příspěvku za práci v zahraničí úředníkům, kteří dočasně pracují na dálku mimo místo svého zaměstnání, aby mohli v podmínkách pandemie covidu-19 pečovat o své rodinné příslušníky.
112 Proto rozhodnutí o pozastavení příspěvku za práci v zahraničí postrádají právní základ, a musí být tedy zrušena, aniž je nezbytné se vyjádřit k ostatním žalobním důvodům a argumentům, jež vznesli žalobci na podporu své žaloby na neplatnost těchto rozhodnutí.
b) K návrhovým žádáním směřujícím ke zrušení rozhodnutí o vrácení přeplatků
113 Je třeba konstatovat, že zrušení rozhodnutí o vrácení přeplatků, které jsou předmětem tohoto návrhu na zrušení, navrhují pouze PT a PR.
114 Ve čtvrtém žalobním důvodu, jediném, jehož se žalobkyně dovolávají na podporu návrhu na zrušení rozhodnutí o vrácení přeplatků, tvrdí podpůrně a pro případ, že bude návrh na zrušení ostatních napadených rozhodnutí zamítnut, že nebyly splněny podmínky, jež stanoví článek 85 služebního řádu pro účely vracení přeplatků. Dodávají, že v okamžiku, kdy bylo přijato rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 31. března 2020, PT a PR již učinily opatření k tomu, aby se přemístily ke svým rodinám mimo místo svého zaměstnání, takže měly legitimní očekávání, že jejich odměna zůstane nezměněna.
115 Parlament zpochybňuje argumenty žalobkyň.
116 Jak vyplývá z bodu 112 výše, rozhodnutí o pozastavení příspěvku za práci v zahraničí postrádají v projednávané věci právní základ a musí být zrušena. Naproti tomu návrh na zrušení rozhodnutí o povolení práce na částečný úvazek byl odmítnut jako nepřípustný, stejně jako žaloba v rozsahu, v němž byla namířena proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti PQ o práci na plný úvazek. Vzhledem k tomu, že čtvrtý žalobní důvod byl vznesen pouze podpůrně pro případ, že bude návrh na zrušení ostatních napadených rozhodnutí zamítnut, tento žalobní důvod musí být zkoumán pouze v rozsahu, v němž se týká zpětného získání části odměny PT a PR vyplývající z omezení jejich pracovní doby na 75 %.
117 V této souvislosti je nutné zaprvé připomenout, že čl. 85 první pododstavec služebního řádu stanoví, že každá neoprávněně vyplacená částka musí být vrácena, jestliže si byl příjemce vědom, že k takové platbě nebyl důvod, nebo pokud je zřejmé, že mu tato skutečnost musela být známa.
118 V projednávané věci jasně vyplývá z rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 31. března 2020, že úředníci, jimž byl povolen odchylný režim zavedený tímto rozhodnutím, pobírali odměnu vypočtenou úměrně pracovní době, která odpovídala 75 %. PR a PT, jež požádaly o povolení režimu zavedeného tímto rozhodnutím, si tedy musely být vědomy přinejmenším finančních důsledků povolení, jež jim bylo uděleno.
119 Co se zadruhé týče údajného nedodržení zásady ochrany legitimního očekávání, je třeba připomenout, že právo dovolávat se této ochrany legitimního očekávání předpokládá současné splnění tří podmínek. Zaprvé je třeba, aby byla dotčené osobě unijní administrativou poskytnuta konkrétní, nepodmíněná a shodující se ujištění vyplývající z oprávněných a spolehlivých zdrojů. Zadruhé musí být tato ujištění takové povahy, že jsou schopna vyvolat legitimní očekávání u toho, komu jsou určena. Zatřetí musí být poskytnutá ujištění v souladu s platnými normami (rozsudek ze dne 12. února 2020, ZF v. Komise, T‑605/18, EU:T:2020:51, bod 151).
120 V projednávané věci však žalobkyně nepředložily žádnou skutečnost, která by mohla prokázat, že Parlament poskytl PR nebo PT konkrétní, nepodmíněná a shodující se ujištění, jež by vyvolala legitimní očekávání, pokud jde o zachování plné výše jejich odměny během období práce na částečný úvazek mimo místo zaměstnání. Toto zachování by bylo ostatně v rozporu s čl. 3 prvním pododstavcem přílohou IVa služebního řádu, jenž stanoví, že úředník má po dobu, po kterou je mu povolen zkrácený pracovní úvazek, nárok na procentuální část své odměny, jež odpovídá procentu obvyklé odpracované pracovní doby.
121 Čtvrtý žalobní důvod je tedy neopodstatněný.
122 Návrhová žádání směřující ke zrušení rozhodnutí o vrácení přeplatků, jež vycházejí ze čtvrtého žalobního důvodu, musí být tedy zamítnuta, aniž je nezbytné zkoumat přípustnost těchto návrhových žádání v rozsahu, v němž je předložila PT.
4. Závěr týkající se návrhů na zrušení
123 Z výše uvedeného vyplývá, že návrhu na zrušení rozhodnutí o pozastavení příspěvku za práci v zahraničí musí být vyhověno na základě první části druhého žalobního důvodu.
124 Naproti tomu návrh na zrušení rozhodnutí o povolení práce na částečný úvazek je odmítnut jako nepřípustný a návrh na zrušení rozhodnutí o zamítnutí stížnosti PQ, v rozsahu, v němž toto rozhodnutí zamítá žádost PQ o práci na plný úvazek, je odmítnut jako zjevně nepřípustný. Mimoto návrh na zrušení rozhodnutí o vrácení přeplatků musí být každopádně zamítnut jako neopodstatněný.
B. K návrhu na náhradu újmy
125 Žalobci se prostřednictvím svých návrhových žádání směřujících k náhradě újmy domáhají zaprvé nahrazení majetkové újmy odpovídající 25 % jejich odměny, navýšené o kompenzační úroky a úroky z prodlení, které jsou v mezidobí splatné, a zadruhé nahrazení nemajetkové újmy oceněné ex æquo et bono na 1 000 eur pro každého z nich.
126 Žalobci tvrdí, že tato újma byla způsobena tím, že rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 31. března 2020 postrádá právní základ a je protiprávní, jakož i tím, že Parlament vůči nim uplatnil nesprávný úřední postup a nejednal s náležitou péčí. Dovolávají se rovněž porušení svého práva na pracovní podmínky, které měly respektovat jejich zdraví a jejich důstojnost, jakož i existence nesprávného úředního postupu na straně Parlamentu, spočívajícího v tom, že jim neumožnil práci na plný úvazek.
127 Parlament zpochybňuje argumenty žalobců.
128 Úvodem je třeba připomenout, že opodstatněnost žaloby na náhradu škody podané na základě článku 270 SFEU je podmíněna splněním souhrnu podmínek, které se týkají protiprávnosti jednání vytýkaného orgánům, skutečné existence dovolávané škody a existence příčinné souvislosti mezi jednáním a dovolávanou škodou (rozsudky ze dne 1. června 1994, Komise v. Brazzelli Lualdi a další, C‑136/92 P, EU:C:1994:211, bod 42, a ze dne 21. února 2008, Komise v. Girardot, C‑348/06 P, EU:C:2008:107, bod 52). Tyto tři podmínky jsou kumulativní, takže nesplnění jedné z nich postačuje k zamítnutí žaloby na náhradu škody.
1. K majetkové újmě
129 V souvislosti s dovolávanou majetkovou újmou je třeba konstatovat, že žalobci se domáhají pouze nahrazení majetkové újmy odpovídající 25 % jejich odměny, navýšené o kompenzační úroky a úroky z prodlení, které jsou v mezidobí splatné. Tato újma byla v podstatě způsobena zkrácením jejich pracovní doby na 75 % v důsledku přijetí rozhodnutí, jimiž byla povolena práce na částečný úvazek.
130 Z ustálené judikatury v oblasti veřejné služby vyplývá, že návrhová žádání znějící na náhradu újmy musí být zamítnuta, pokud vykazují úzkou souvislost s návrhovými žádáními směřujícími ke zrušení, jež byla sama zamítnuta, ať již jako nepřípustná, nebo jako neopodstatněná (rozsudek ze dne 30. září 2003, Martínez Valls v. Parlament, T‑214/02, EU:T:2003:254, bod 43; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 9. dubna 2019, Aldridge a další v. Komise, T‑319/17, nezveřejněný, EU:T:2019:231, bod 64).
131 V projednávané věci vykazují návrhová žádání směřující k náhradě majetkové újmy úzkou souvislost s návrhovými žádáními směřujícími ke zrušení rozhodnutí o povolení práce na částečný úvazek, která byla odmítnuta jako nepřípustná, a s návrhovými žádáními směřujícími ke zrušení rozhodnutí o zamítnutí stížnosti PQ, v rozsahu, v němž toto rozhodnutí zamítá žádost PQ o práci na plný úvazek, která byla odmítnuta jako zjevně nepřípustná.
132 Žalobci ostatně nepředkládají žádný argument, na základě něhož by bylo možné pochopit, čím rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 31. března 2020, které umožnilo úředníkům vykonávat v podmínkách pandemie covidu-19 práci v blízkosti jejich rodinných příslušníků, porušilo jejich právo na pracovní podmínky, které respektují jejich zdraví a důstojnost.
133 Návrh na náhradu majetkové újmy musí být proto zamítnut.
2. K nemajetkové újmě
134 Co se týče návrhových žádání na náhradu nemajetkové újmy způsobené přijetím rozhodnutí o povolení práce na částečný úvazek, tato návrhová žádání musí být zamítnuta z týchž důvodů, jaké jsou uvedeny výše v bodech 130 až 132.
135 Co se týče návrhových žádání na náhradu nemajetkové újmy způsobené přijetím rozhodnutí o pozastavení příspěvku za práci v zahraničí, z bodu 112 výše vyplývá, že tato rozhodnutí musí být zrušena proto, že rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 31. března 2020, z něhož prvně uvedená rozhodnutí vychází, je protiprávní. Podmínka týkající se protiprávnosti jednání správního orgánu, která je zmíněna výše v bodě 128, je tedy splněna.
136 Je však třeba připomenout, že zrušení protiprávního aktu může samo o sobě představovat přiměřenou náhradu, v zásadě dostatečnou pro veškerou nemajetkovou újmu, již tento akt mohl způsobit, ledaže by žalobce prokázal, že utrpěl nemajetkovou újmu, která nemůže být tímto zrušením plně napravena (rozsudek ze dne 28. dubna 2021, Correia v. EHSV, T‑843/19, EU:T:2021:221, bod 86).
137 V projednávané věci žalobci tvrdí, že zrušení rozhodnutí o pozastavení příspěvku za práci v zahraničí nepředstavuje přiměřenou a dostatečnou náhradu nemajetkové újmy, a to s ohledem na narušení jejich důstojnosti a kvality jejich profesního života, jakož i na způsobenou úzkost a zdravotní problémy, jimiž trpěl zejména PP. V replice žalobci dodávají, že jim ztráta části jejich odměny přivodila nespavost a stresové stavy.
138 K výše uvedenému je třeba konstatovat, že žalobci nepředkládají žádný důkaz, kterým by tato tvrzení podpořili. Nevysvětlují ani, jakým způsobem narušila rozhodnutí o pozastavení příspěvku za práci v zahraničí jejich důstojnost a kvalitu jejich profesního života.
139 Návrh na náhradu majetkové a nemajetkové újmy musí být tedy zamítnut.
IV. K nákladům řízení
140 Podle čl. 134 odst. 3 jednacího řádu platí, že pokud měli účastníci řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponese každý z nich vlastní náklady řízení. Jeví-li se to však vzhledem k okolnostem v projednávané věci jako odůvodněné, může Tribunál rozhodnout, že účastník řízení ponese vlastní náklady řízení a nahradí část nákladů řízení vynaložených druhým účastníkem řízení.
141 V projednávané věci bylo návrhovým žádáním směřujícím ke zrušení vyhověno, pokud jde o rozhodnutí o pozastavení příspěvku za práci v zahraničí. Tato návrhová žádání byla naopak zamítnuta v rozsahu, v němž jsou namířena proti rozhodnutím o povolení práce na částečný úvazek a proti rozhodnutím o vrácení přeplatků, jakož i v rozsahu, v němž jsou namířena proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti PQ o práci na plný úvazek, které je obsaženo v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti PQ. Rovněž návrhová žádání směřující k náhradě újmy byla zamítnuta.
142 V projednávaném případě je třeba rozhodnout, že žalobci ponesou polovinu vlastních nákladů řízení. Parlament ponese vlastní náklady řízení a nahradí polovinu nákladů řízení vynaložených žalobci.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (sedmý rozšířený senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 19. května 2020 o pozastavení příspěvku PP za práci v zahraničí se zrušuje.
2) Rozhodnutí Parlamentu ze dne 7. dubna 2020 o pozastavení příspěvku PR za práci v zahraničí se zrušuje.
3) Rozhodnutí Parlamentu ze dne 15. dubna 2020 o pozastavení příspěvku PQ za práci v zahraničí se zrušuje.
4) Rozhodnutí Parlamentu ze dne 15. dubna 2020 o pozastavení příspěvku PS za práci v zahraničí se zrušuje.
5) Rozhodnutí Parlamentu ze dne 16. dubna 2020 o pozastavení příspěvku PT za práci v zahraničí se zrušuje.
6) Ve zbývající části se žaloba zamítá.
7) PP, PS, PR, PQ a PT ponesou polovinu vlastních nákladů řízení.
8) Parlament ponese vlastní náklady řízení a nahradí polovinu nákladů řízení vynaložených PP a PS, jakož i PR, PQ a PT.
da Silva Passos | Valančius | Reine |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 19. dubna 2023.
Podpisy.