Kasační opravný prostředek podaný dne 26. února 2021 Rada Evropské unie proti rozsudku Tribunálu (sedmého senátu) vydanému dne 16. prosince 2020 ve věci T-243/18, VW v. Komise

(Věc C-139/21 P)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Rada Evropské unie (zástupci: M. Bauer a M. Alver, zmocněnci)

Další účastníci řízení: VW, Evropská komise, Evropský parlament

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

vyhověl kasačnímu opravnému prostředku a zrušil napadený rozsudek;

rozhodl ve věci samé a zamítl žalobu v prvním stupni jako neopodstatněnou;

uložil žalobkyním v prvním stupni náhradu nákladů řízení vynaložených Radou v tomto řízení a v řízení v prvním stupni.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu svého kasačního opravného prostředku uplatňuje Rada tři důvody kasačního opravného prostředku.

První důvod kasačního opravného prostředku, který byl vznesen primárně, vychází z nesprávného právního posouzení, pokud jde o existenci rozdílného zacházení pro účely přiznání pozůstalostního důchodu podle článku 18 nebo článku 20 přílohy VIII služebního řádu, a to s pozůstalým manželem/pozůstalou manželkou bývalého úředníka, který uzavřel manželství před skončením služebního poměru, a pozůstalým manželem/pozůstalou manželkou bývalého úředníka, který uzavřel manželství po skončení služebního poměru. V tomto ohledu Rada tvrdí, že Tribunál neposoudil srovnatelnost dotčených situací s ohledem na všechny prvky, jimiž se vyznačují, zejména ve světle předmětu a cíle unijního aktu, který zakládá dotčené odlišení, a sice služebního řádu jako celku. Tribunál se tedy podle Rady dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že datum uzavření manželství je jediným faktorem určujícím použití článku 18 nebo článku 20 přílohy VIII služebního řádu, zatímco rozdílné zacházení je odůvodněno zásadním právní a faktickým rozdílem mezi právní situací úředníka umístěného na jedné z pozic uvedených v článku 35 služebního řádu a právní situací bývalého úředníka.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku, který byl vznesen podpůrně, vychází z nesprávného právního posouzení, pokud jde o rozsah soudního přezkumu volby provedené unijním normotvůrcem. Podle názoru Rady Tribunál poukázal na existenci „prostého“ manévrovacího prostoru unijního normotvůrce, který „s sebou nese nutnost ověřit, zda se nejeví být nepřiměřené, aby se unijní normotvůrce domníval, že zavedené rozdílné zacházení může být k dosažení sledovaného cíle přiměřené a nezbytné“. Tribunál však uznává, že unijní normotvůrce má při výkonu pravomocí, které mu byly svěřeny, širokou posuzovací pravomoc, pokud jeho činnost předpokládá volby politické, ekonomické a sociální povahy a pokud má provést komplexní posouzení a hodnocení, což je případ uspořádání systému sociálního zabezpečení. Nejedná se tedy o otázku, zda je opatření přijaté v takové oblasti jedinou nebo nejlepší možností. Legalita tohoto opatření totiž může být dotčena pouze jeho zjevně nepřiměřeným charakterem ve vztahu k cíli, který hodlají příslušné orgány sledovat. Tribunál prostřednictvím přezkumu, který šel nad zjevně nepřiměřený charakter dotčeného opatření, nahradil své vlastní posouzení posouzením normotvůrce, a překročil tak meze přezkumu legality.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení, kterého se dopustil Tribunál při přezkumu odůvodnění rozdílného zacházení. Tento přezkum je podle Rady nejprve zmařen nesprávným právním posouzením, kterého se dopustil Tribunál při vymezení rozsahu svého přezkumu volby, kterou provedl normotvůrce. Tribunál dále nezohlednil judikaturu, podle níž je na žalobkyni, aby poskytla důkaz o neslučitelnosti právního předpisu s primárním právem, a nikoli na orgánech, které jsou autory aktu, aby prokázaly legalitu tohoto ustanovení. Na třetím místě se Tribunál podle Rady dopustil nesprávného právního posouzení, když přezkoumal odůvodnění rozdílného zacházení ve světle judikatury, podle níž obecná domněnka podvodu nemůže stačit k odůvodnění opatření, které narušuje cíle Smlouvy o FEU, aby dospěl k závěru, že článek 20 přílohy VIII služebního řádu zavádí „obecnou a nevyvratitelnou domněnku podvodu vůči manželstvím, která trvala méně než pět let.“

____________