USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(druhý senát)
12. prosince 2013
Věc F‑47/13
JJ
v.
Rada Evropské unie
„Veřejná služba – Úředníci – Povýšení – Povyšovací řízení 2012 – Rozhodnutí nepovýšit žalobce – Převedení mezi orgány v průběhu povyšovacího řízení předcházejícího povyšovacímu řízení, v němž by případné rozhodnutí o povýšení nabylo účinnosti – Orgán příslušný k rozhodnutí o povýšení převáděného úředníka“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se JJ domáhá, aby bylo zrušeno rozhodnutí Rady Evropské unie, že nebude povýšen do platové třídy AD 11 v rámci povyšovacího řízení 2012, a aby byla Radě uložena náhrada škody údajně způsobené v důsledku tohoto rozhodnutí.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá jako zjevně postrádající jakýkoli právní základ. JJ ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou Evropské unie.
Shrnutí
1. Úředníci – Povýšení – Zvážení srovnatelných zásluh – Převedení mezi orgány v průběhu roku předcházejícího povyšovacímu řízení – Pravomoc orgánu, ke kterému byl úředník převeden, rozhodnout o povýšení
(Služební řád, článek 45)
2. Úředníci – Povýšení – Zvážení srovnatelných zásluh – Posuzovací pravomoc administrativy – Soudní přezkum – Meze
(Služební řád, článek 45)
1. V souladu s požadavky článku 45 služebního řádu je pro rozhodnutí o povýšení úředníka, který je způsobilý k povýšení v průběhu roku, během něhož je převeden od jednoho orgánu ke druhému, příslušný orgán oprávněný ke jmenování toho orgánu, z něhož je úředník převáděn. K posouzení toho, zda má být úředník povýšen se zpětným účinkem k 1. lednu roku N, či dokonce obecněji v průběhu roku N, musí totiž uvedený orgán v praxi provést zvážení srovnatelných minulých zásluh úředníků, zejména zásluh dosažených v průběhu roku N-1, s ohledem na posudky týkající se výkonů těchto úředníků v průběhu let N-1 a předchozích. Je tedy nezbytné porovnat zásluhy převedených úředníků se zásluhami těch úředníků, kteří byli během roku předcházejícího jejich převedení ještě jejich kolegy, což může platně provést pouze orgán, z něhož je úředník převáděn.
Avšak jinak je tomu v případě, že byl úředník převeden v roce předcházejícím roku, během kterého byl způsobilý k povýšení s účinkem k 1. lednu. V této situaci nelze zásluhy úředníka za rok N-1 porovnat pouze se zásluhami jeho bývalých kolegů v orgánu, z něhož byl převeden, neboť musí být rovněž zohledněny zásluhy jeho kolegů v orgánu, ke kterému byl převeden. Za takových okolností přísluší orgánu oprávněnému ke jmenování toho orgánu, ke kterému byl úředník převeden, rozhodnout o jeho povýšení. Porovnání zásluh a posudků vypracovaných na úředníka, který byl převeden mezi orgány, je těžší než porovnání pouze mezi úředníky orgánu, ke kterému byl úředník převeden, avšak jako takové není nemožné ani diskriminační. Takové porovnání vyžaduje větší úsilí k zajištění srovnatelnosti posouzení, která původně nebyla nezbytná, přičemž takový postup nelze stavět na roveň porušení zásady rovného zacházení.
(viz body 22 až 25)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 11. června 1998, Skrikas v. Parlament, T‑167/97, bod 45
Soud pro veřejnou službu: 28. června 2011, Mora Carrasco a další v. Parlament, F‑128/10, body 35 a 39; 5. července 2011, Alari v. Parlament, F‑38/11, bod 31
2. V rámci rozhodnutí o povýšení podle článku 45 služebního řádu úředníků Unie má orgán oprávněný ke jmenování širokou posuzovací pravomoc a přezkum unijního soudu se musí omezit na otázku, zda s ohledem na prostředky a způsoby, které mohly administrativu dovést k jejímu posouzení, se tento orgán držel v nezpochybnitelných mezích a svoji pravomoc nepoužil zjevně nesprávným způsobem. Nesprávnost je zjevná tehdy, je-li snadno postřehnutelná a může být očividně odhalena na základě kritérií, jejichž splněním zákonodárce zamýšlel podmínit rozhodnutí o povýšení. Důkazy, které musí předložit žalobce k prokázání toho, že se administrativa dopustila zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, které by mohlo odůvodnit zrušení rozhodnutí, musí být proto dostatečné k tomu, aby posouzení administrativy zbavily věrohodnosti. Jinými slovy, žalobní důvod vycházející ze zjevné nesprávnosti musí být zamítnut, jestliže zpochybněné posouzení může být navzdory důkazům předloženým žalobcem stále přijato jako pravdivé nebo platné.
(viz body 31 a 33)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 29. února 1996, Lopes v. Soudní dvůr, T‑547/93, bod 133 a citovaná judikatura
Tribunál Evropské unie: 16. května 2013, Canga Fano v. Rada, T‑281/11 P, bod 41
Soud pro veřejnou službu: 24. března 2011, Canga Fano v. Rada, F‑104/09, bod 35; 18. dubna 2012, Buxton v. Parlament, F‑50/11, bod 21 a citovaná judikatura