Language of document : ECLI:EU:T:2022:261

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (osmého senátu)

27. dubna 2022(*)

„Mimosmluvní odpovědnost – Spolupráce policejních orgánů a dalších orgánů pro vymáhání práva členských států – Boj proti trestné činnosti – Sdělování informací Europolem členskému státu – Údajně protiprávní zpracování údajů – Nařízení (EU) 2016/794 – Článek 50 odst. 1 – Morální újma“

Ve věci T‑436/21,

Leon Leonard Johan Veen, s bydlištěm v Ossu (Nizozemsko), zastoupený T. Lysinou, advokátem,

žalobce,

proti

Agentuře Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol), zastoupené A. Nunzim, jako zmocněncem, ve spolupráci s G. Ziegenhornem a M. Kottmannem, advokáty,

žalované,

TRIBUNÁL (osmý senát),

ve složení J. Svenningsen (zpravodaj), předseda, R. Barents a C. Mac Eochaidh, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,

s ohledem na písemnou část řízení,

s ohledem na to, že účastníci řízení ve lhůtě tří týdnů od okamžiku, kdy jim bylo doručeno sdělení o ukončení písemné části řízení, nepodali žádost o konání jednání, a poté, co na základě čl. 106 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu stanovil, že bude rozhodováno bez konání ústní části řízení,

vydává tento

Rozsudek

1        Žalobou podanou na základě článku 268 SFEU se žalobce Leon Leonard Johan Veen domáhá náhrady újmy, kterou údajně utrpěl v důsledku protiprávního zpracování osobních údajů Agenturou Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol).

 Skutečnosti předcházející sporu

2        V souvislosti s vyšetřováním v návaznosti na zabavení 1,5 tuny metamfetaminu požádala slovenská policie na základě čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 písm. a), b) a h) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794 ze dne 11. května 2016 o Europolu a o zrušení a nahrazení rozhodnutí Rady 2009/371/SVV, 2009/934/SVV, 2009/935/SVV, 2009/936/SVV a 2009/968/SVV (Úř. věst. 2016, L 135, s. 53) Europol o pomoc a uvedla mimo jiné, že žalobce je podezřelý z účasti na obchodování s touto látkou.

3        Na základě informací předaných členskými státy a zpracovávaných podle čl. 17 odst. 1 písm. a), čl. 18 odst. 1 a 2 písm. a), c) a d) a článku 31 nařízení 2016/794 provedl Europol křížovou kontrolu podle čl. 18 odst. 2 písm. a) uvedeného nařízení a poté vypracoval zprávu (dále jen „zpráva“).

4        Zpráva, jejíž stupeň důvěrnosti byl stanoven na „dokument Europolu nepodléhající utajení – základní úroveň ochrany“, byla předána pouze Francouzské republice, Nizozemskému království, Slovenské republice a United States Drug Enforcement Administration (úřad pro boj proti obchodování s drogami, Spojené státy americké).

5        Ve zprávě vyhotovené v angličtině je jméno žalobce uvedeno v následujícím odstavci:

„Both, Leon Leonard Johan Veen and [A] came into noticed in several Dutch investigations concerning suspicious transactions. In addition, Leon Leonard Johan Veen had been reported also in a Swedish investigation concerning drugs trafficking and a Polish investigation concerning fraud.“ (Leonard Johan Veen a [A] se dostali do povědomí v souvislosti s několika nizozemskými vyšetřováními podezřelých transakcí. Kromě toho byl o Leonardu Johanu Veenovi veden záznam i v rámci švédského vyšetřování obchodování s drogami a v rámci polského vyšetřování podvodu.)

 Návrhová žádání účastníků řízení

6        Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

–        uložil Europolu povinnost zaplatit mu částku 50 000 eur;

–        uložil Europolu náhradu nákladů řízení.

7        Europol navrhuje, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl;

–        uložil žalobci náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

8        Touto žalobou poukazuje žalobce na škodlivá jednání Europolu spočívající v protiprávním zpracování údajů a požaduje na základě článků 268 a 340 SFEU, jakož i čl. 50 odst. 1 nařízení 2016/794 náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 eur vzniklé v důsledku těchto jednání.

9        Podle čl. 50 odst. 1 nařízení 2016/794 má každá fyzická osoba, která utrpěla škodu v důsledku protiprávního postupu zpracování údajů, právo na náhradu škody buď od Europolu podle článku 340 SFEU, nebo od členského státu, ve kterém došlo k události, ze které škoda vznikla, podle práva tohoto státu.

10      Vzhledem k tomu, že žalobce podal u Tribunálu žalobu proti Europolu, musí být jeho žaloba zkoumána na základě článků 268 a 340 SFEU.

 K přípustnosti

11      Europol má za to, že žaloba je nepřípustná z důvodu nedostatečné jasnosti a přesnosti žaloby.

12      Podle čl. 21 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, který se v souladu s čl. 53 prvním pododstavcem téhož statutu, jakož i čl. 76 písm. d) jednacího řádu Tribunálu použije na řízení před Tribunálem, musí žaloba obsahovat předmět sporu, dovolávané žalobní důvody a argumenty, jakož i stručný popis uvedených žalobních důvodů. Tyto údaje musí být dostatečně jasné a přesné, aby umožnily žalovanému připravit si obranu a Tribunálu rozhodnout o žalobě případně i bez dalších informací. Za účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti je k přípustnosti žaloby nezbytné, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založena, vyplývaly stručně, ale uceleně a srozumitelně z textu samotné žaloby (viz usnesení ze dne 11. března 2021, Techniplan v. Komise, T‑426/20, nezveřejněné, EU:T:2021:129, bod 19 a citovaná judikatura).

13      Aby byly splněny tyto požadavky jasnosti a přesnosti, musí žaloba na náhradu újmy údajně způsobené unijním orgánem obsahovat skutečnosti, důkazy nebo důkazní návrhy, jež umožňují určit jednání, které žalobce orgánu vytýká, důvody, na základě kterých má za to, že mezi tímto jednáním a újmou, o které tvrdí, že ji utrpěl, existuje příčinná souvislost, jakož i charakter a rozsah této újmy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. října 2015, Accorinti a další v. ECB, T‑79/13, EU:T:2015:756, bod 53 a citovaná judikatura).

14      V projednávané věci ze žaloby vyplývá, že se žalobce domáhá náhrady újmy, kterou údajně utrpěl v důsledku dvou jednání Europolu, a sice uvedení osobních údajů, které se jej týkají, ve zprávě (první část žaloby) a dále vložení této zprávy Europolem do spisu v rámci slovenského trestního řízení vedeného vůči němu (druhá část žaloby), přičemž v případě těchto jednání poukazuje na jejich nezákonnou povahu s ohledem na právní předpisy přiznávající práva jednotlivci včetně ustanovení, jejichž účelem je zaručit ochranu jeho osobních údajů.

15      Je tedy třeba konstatovat, že předmět žaloby a žalobní důvody uvedené žalobcem v žalobě vyplývají dostatečně srozumitelně z jejího samotného textu. Toto konstatování je potvrzeno i skutečností, že Europol byl schopen na uvedené žalobní důvody reagovat.

16      Dále je nutno ohledně argumentů Europolu k námitce nepřípustnosti vycházející z nedostatečných důkazů žalobce o údajném protiprávním jednání a údajné újmě konstatovat, že takové otázky nespadají do posouzení přípustnosti návrhu na náhradu újmy, nýbrž do posouzení jeho opodstatněnosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. září 2021, Kočner v. Europol, T‑528/20, nezveřejněný, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2021:631, bod 39).

17      Je tedy třeba mít za to, že žaloba splňuje požadavky stanovené v čl. 76 písm. d) jednacího řádu a je tedy přípustná.

 K věci samé

18      Úvodem je třeba připomenout, že podle čl. 340 druhého pododstavce SFEU nahradí Unie v případě mimosmluvní odpovědnosti v souladu s obecnými zásadami společnými právním řádům členských států škody způsobené jejími orgány nebo jejími zaměstnanci při výkonu funkce.

19      Z toho vyplývá, že čl. 340 druhý pododstavec SFEU přiznává unijnímu soudu pravomoc pouze za účelem náhrady škod způsobených unijními orgány nebo jejich zaměstnanci jednajícími při výkonu jejich funkcí, tedy k nápravě škod, které by mohly založit mimosmluvní odpovědnost Unie (usnesení ze dne 9. července 2019, Scaloni a Figini v. Komise, T‑158/18, nezveřejněné, EU:T:2019:491, bod 19, a rozsudek ze dne 29. září 2021, Kočner v. Europol, T‑528/20, nezveřejněný, EU:T:2021:631, bod 59).

20      V tomto ohledu z ustálené judikatury vyplývá, že pojem „orgán“ ve smyslu čl. 340 druhého pododstavce SFEU zahrnuje nejen orgány Unie uvedené v čl. 13 odst. 1 SEU, ale také všechny ostatní instituce a jiné subjekty Unie zřízené Smlouvami nebo na jejich základě, jejichž cílem je přispět k dosažení cílů Unie (viz rozsudek ze dne 16. prosince 2020, Rada a další v. K. Chrysostomides & Co. a další, C‑597/18 P, C‑598/18 P, C‑603/18 P a C‑604/18 P, EU:C:2020:1028, bod 80 a citovaná judikatura), včetně unijních agentur, a tedy Europolu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. září 2021, Kočner v. Europol, T‑528/20, nezveřejněný, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2021:631, bod 60).

21      Vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie ve smyslu čl. 340 druhého pododstavce SFEU je dále vázán na splnění tří kumulativních podmínek, a sice protiprávnosti jednání vytýkaného unijnímu orgánu, skutečné existence škody a existence příčinné souvislosti mezi jednáním tohoto orgánu a uplatňovanou škodou (rozsudek ze dne 16. prosince 2020, Rada a další v. K. Chrysostomides & Co. a další, C‑597/18 P, C‑598/18 P, C‑603/18 P a C‑604/18 P, EU:C:2020:1028, bod 79).

22      Vzhledem k tomu, že jsou tyto tři podmínky vzniku odpovědnosti kumulativní, nesplnění jedné z nich stačí k zamítnutí žaloby na náhradu škody (rozsudek ze dne 25. února 2021, Dalli v. Komise, C‑615/19 P, EU:C:2021:133, bod 42).

23      Obě části žaloby je třeba zkoumat ve světle výše uvedených zásad.

 K první části žaloby

24      Žalobce se domáhá náhrady újmy, kterou údajně utrpěl z důvodu, že Europol uvedl ve své zprávě nesprávnou a nepodloženou skutečnost, že byl ve Švédsku vyšetřován z důvodu obchodování s drogami a v Polsku pro podvod, ačkoli v těchto státech neprobíhá ani nebylo vedeno žádné vyšetřování, které by se jej týkalo.

25      Uvedení těchto nesprávných a nepodložených informací o jeho osobě představuje podle jeho názoru protiprávní postup zpracování osobních údajů, který porušuje jeho právo na respektování soukromého a rodinného života, jeho právo na ochranu osobních údajů, jakož i zásadu presumpce neviny, které jsou všechny zaručeny Listinou základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“). Tyto informace jej totiž vykreslují jako osobu, která obchodovala s drogami nebo se dopustila podvodu.

26      Podle žalobce je toto porušení protiprávní tím spíše, že se nemohl vyjádřit k informacím obsaženým ve zprávě, že této zprávě nepředcházelo soudní rozhodnutí nebo rozhodnutí nezávislého správního orgánu a že Europol neměl žádný důkaz o pravdivosti informací, které se jej týkají.

27      Tato skutečnost u něj vyvolala pocit nespravedlnosti a poškodila jej na jeho cti a pověsti, jakož i v jeho soukromém životě, zejména v jeho vztazích s partnerkou a synem.

28      Europol argumenty žalobce zpochybňuje.

29      Pokud jde zaprvé o podmínku týkající se protiprávnosti jednání vytýkaného Europolu, je třeba uvést, že tvrzení žalobce, že zpráva protiprávně zmiňovala dvě vyšetřování vedená vůči němu ve Švédsku a v Polsku, vychází z chybného chápání této zprávy.

30      Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, totiž sporný odstavec této zprávy i přes jeho jazykové nedostatky v anglickém jazyce a navzdory způsobu, jakým jej žalobce vyložil, neuvádí, že vůči žalobci byla vedena dvě vyšetřování ve Švédsku a v Polsku, ale pouze to, že v souvislosti s jeho jménem byl v rámci těchto dvou vyšetřování pořízen záznam, jak vyplývá z následujícího znění zprávy: „In addition, Leon Leonard Johan Veen had been reported also in a Swedish investigation concerning drugs trafficking and a Polish investigation concerning fraud.“ (Kromě toho byl Leonard Johan Veen rovněž předmětem záznamu v rámci švédského vyšetřování týkajícího se obchodování s drogami a polského vyšetřování ohledně podvodu). Europol navíc v žalobní odpovědi vysvětlil, že pokud zamýšlí uvést ve zprávě určené vnitrostátním policejním orgánům, že určitá osoba je nebo byla v rámci vyšetřování podezřelá, uvede to výslovně a jednoznačně a použije zejména takové výrazy, jako je „podezřelý“ nebo „je předmětem vyšetřování“.

31      Žalobce tedy Europolu neprávem vytýká, že ve zprávě protiprávně zmínil skutečnost, že vůči němu byla vedena dvě vyšetřování ve Švédsku a v Polsku, a že jej tedy identifikoval jako osobu zúčastněnou na obchodování s drogami nebo na podvodu.

32      V každém případě nemůže zmínka ve zprávě Europolu o informacích osobního charakteru týkajících se osoby, jejíž příjmení nebo osobní údaje byly shromážděny nebo jsou uchovávány touto agenturou, sama o sobě představovat protiprávnost, která by mohla založit odpovědnost této agentury.

33      Jak totiž vyplývá z čl. 3 odst. 1 nařízení 2016/794 ve spojení s body 12 a 13 jeho odůvodnění, Europol je centrem pro výměnu operativních informací o trestné činnosti mezi orgány členských států pro vymáhání práva určeným k podpoře a posílení činnosti příslušných orgánů členských států a jejich vzájemné spolupráce při předcházení některým závažným trestným činům dotýkajícím se dvou nebo více členských států.

34      Pro dosažení těchto cílů a v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. a) a b) nařízení 2016/794 má Europol zejména za úkol shromažďovat, uchovávat, zpracovávat, analyzovat a vyměňovat informace, včetně operativních informací o trestné činnosti, jakož i sdělovat členským státům bezodkladně veškeré informace a souvislosti mezi trestnými činy, které se jich týkají, přičemž toto sdělování může být podle článku 22 uvedeného nařízení dokonce povinné.

35      Za tímto účelem čl. 18 odst. 1 a 2 nařízení 2016/794 ve spojení s body 24 a 25 jeho odůvodnění opravňuje Europol zpracovávat informace včetně osobních údajů, zejména prováděním křížové kontroly s cílem nalézt souvislosti nebo jiné důležité spojitosti mezi informacemi týkajícími se různých kategorií osob.

36      Článek 18 odst. 4 nařízení 2016/794 však Europolu ukládá, aby dodržoval záruky ochrany údajů stanovené tímto nařízením. Jak vyplývá z kapitoly VI tohoto nařízení, nadepsané „Záruky ochrany údajů“, jakož i z bodu 40 jeho odůvodnění, tato ochrana je autonomní a přizpůsobená specifické povaze zpracování osobních údajů v oblasti vymáhání práva, což umožňuje Prohlášení č. 21 o ochraně osobních údajů v oblasti justiční spolupráce v trestních věcech a policejní spolupráce připojené ke Smlouvě o EU a Smlouvě o FEU, které uznává specifickou povahu zpracování osobních údajů v trestněprávním kontextu.

37      V tomto rámci upřesňuje čl. 38 odst. 2, 4, 5 a 7 nařízení 2016/794 ve spojení s bodem 47 jeho odůvodnění rozdělení odpovědnosti v oblasti ochrany osobních údajů mezi mimo jiné Europolem a členskými státy.

38      Europol nese zejména odpovědnost za dodržování obecných zásad v oblasti ochrany údajů uvedených v článku 28 tohoto nařízení, s výjimkou požadavku na správnost a aktuálnost těchto údajů, jakož i odpovědnost za všechny postupy zpracování údajů, které provádí, s výjimkou dvoustranných výměn údajů uskutečňovaných prostřednictvím jeho struktur. Členské státy pak odpovídají za kvalitu osobních údajů, které poskytují Europolu, jakož i za legalitu jejich předání.

39      V projednávané věci přitom žalobce nepředkládá žádnou skutečnost, která by mohla prokázat, že by Europol v souvislosti s uvedením jeho jména nebo osobních údajů, které se jej týkají, ve zprávě porušil některou z povinností, které pro něj vyplývají z nařízení 2016/794, za což může být činěn odpovědným na základě článku 38 uvedeného nařízení ve spojení s jeho čl. 50 odst. 1.

40      V tomto smyslu žalobce netvrdí ani a fortiori neprokazuje, že by Europol křížovou kontrolou informací, které měl k dispozici a které se týkají žalobce, a poté jejich předáním v rámci důvěrného režimu omezenému počtu donucovacích orgánů jednal mimo oblast působnosti nařízení 2016/794 vymezenou v čl. 18 odst. 5 nebo překročil pravomoci, které mu svěřuje zejména čl. 18 odst. 2 uvedeného nařízení.

41      Pokud žalobce naznačuje, že informace, které se jej týkají, obsažené ve zprávě jsou nepravdivé, je třeba poukázat na to, že vůbec netvrdil, že se jeho jméno neobjevilo v rámci uvedených vyšetřování.

42      I kdyby byly uvedené informace nepravdivé, nijak neprokázal, že by Europol mohl být za tuto nesprávnost odpovědný. Jak totiž bylo uvedeno v bodě 38 výše, Europol nemůže odpovídat za případnou nesprávnost údajů předaných členským státem. Žalobce přitom nepředložil žádný důkaz nebo důkaz prima facie umožňující přinejmenším vyvolat domněnku, že Europol pozměnil informace předložené švédskými a polskými orgány.

43      Pokud jde nakonec o výtku žalobce, že jej Europol nevyslechl před tím, než ve zprávě uvedl osobní údaje, které se jej týkají, nebo že tyto údaje zpracovával bez předchozího povolení soudu nebo nezávislého správního orgánu, postačí uvést, že nařízení 2016/794 takové povinnosti nestanoví.

44      Uložením povinnosti Europolu vyslechnout každou osobu před uvedením osobních údajů, které se jí týkají, ve zprávě určené pouze určitým policejním orgánům a orgánům pro vymáhání práva by mohl být zpochybněn užitečný účinek nařízení 2016/794, jakož i činnosti uvedených orgánů, které má nařízení podporovat a posilovat.

45      Kromě toho musí být odmítnuty argumenty vycházející z porušení článků 7 a 8, jakož i čl. 48 odst. 1 Listiny, které se týkají respektování soukromého a rodinného života, ochrany osobních údajů a presumpce neviny.

46      Stran tvrzení o porušení článků 7 a 8 Listiny je třeba připomenout, že její čl. 52 odst. 1 stanoví, že každé omezení výkonu práv a svobod uznaných touto Listinou musí být stanoveno zákonem, což zejména znamená, že právní základ, který umožňuje zásah do těchto práv, musí sám definovat rozsah omezení výkonu dotyčného práva a že právní úprava zahrnující opatření umožňující takový zásah musí stanovit jasná a přesná pravidla pro rozsah a použití předmětného opatření a vymezit minimální požadavky tak, aby osoby, jejichž osobní údaje byly předány, měly dostatečné záruky umožňující účinně chránit tyto údaje před rizikem zneužití [viz rozsudek ze dne 24. února 2022, Valsts ieņēmumu dienests (Zpracování osobních údajů pro daňové účely), C‑175/20, EU:C:2022:124, body 54 et 55 a citovaná judikatura].

47      Jak je přitom uvedeno v bodě 76 odůvodnění nařízení 2016/794, toto nařízení bylo přijato zejména za účelem zajištění dodržování práva na ochranu osobních údajů a práva na respektování soukromého života, která jsou zaručena články 8 a 7 Listiny, a zároveň za účelem naplňování legitimního a nezbytného cíle účinného boje proti závažné trestné činnosti ohrožující dva nebo více členských států, nebo dokonce překračující vnější hranice Unie.

48      V tomto rámci, jak vyplývá zejména z kapitoly VI nařízení 2016/794 ve spojení s bodem 50 jeho odůvodnění, upravil unijní normotvůrce jasná a přesná pravidla týkající se rozsahu pravomocí svěřených Europolu, podrobil činnost Europolu minimálním požadavkům v oblasti ochrany osobních údajů a zavedl nezávislé, transparentní a odpovědné kontrolní struktury.

49      Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že Europol porušil své povinnosti, když ve zprávě uvedl osobní údaje, které se žalobce dotýkají, nelze z tohoto důvodu konstatovat žádné porušení článků 7 a 8 Listiny.

50      Tvrzené porušení čl. 48 odst. 1 Listiny, který upravuje presumpci neviny, není podloženo žádnými argumenty. Nesplňuje tedy požadavky stanovené v čl. 76 písm. d) jednacího řádu, takže je nepřípustné.

51      Z výše uvedeného vyplývá, že žalobce neprokázal existenci protiprávního jednání ze strany Europolu, pokud jde o první část žaloby.

52      Pokud jde zadruhé o podmínky týkající se skutečné existence tvrzené újmy a existence příčinné souvislosti mezi touto újmou a jednáním Europolu, je třeba uvést, že žalobce pouze tvrdil, že zpráva byla „přístupná“ státnímu zástupci, vyšetřovateli, vnitrostátnímu soudu, jakož i účastníkům řízení, které však neidentifikuje.

53      Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že byl porušen režim důvěrnosti, jemuž Europol zprávu podrobil, nebo že k ní měly přístup jiné osoby než adresáti zprávy, nemůže důvodně tvrdit, že uvedení jeho osobních údajů v uvedené zprávě poškodilo jeho pověst nebo čest.

54      Z podobných důvodů a z důvodu nepředložení důkazů na podporu svého tvrzení neprokázal žalobce ani to, že uvedení těchto údajů ve zprávě se dotklo jeho vztahů s jeho partnerkou a dítětem, kteří s ohledem na skutečnosti předložené Tribunálu neměli k uvedené zprávě přístup. 

55      Z výše uvedeného vyplývá, že první část žaloby na náhradu újmy musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

 Ke druhé části žaloby

56      Žalobce se domáhá náhrady újmy, která mu údajně vznikla tím, že Europol vložil zprávu do spisu v rámci slovenského trestního řízení vedeného proti němu, jelikož u něj tento úkon vyvolal pocit nespravedlnosti a poškodil jeho čest, pověst, jakož i jeho právo na rodinný život.

57      Europol argumenty žalobce zpochybňuje a zejména tvrdí, že zprávu ke spisu dotčeného trestního řízení nevložil.

58      V tomto ohledu je třeba uvést, že žalobce nepředkládá žádný důkaz, a dokonce ani důkaz prima facie umožňující prokázat, že zpráva byla do spisu uvedeného trestního řízení vložena skutečně Europolem, a nikoli slovenskými orgány činnými v trestním řízení.

59      Z bodu 17 žaloby navíc výslovně vyplývá, že podle tvrzení samotného žalobce předal Europol zprávu slovenským policejním orgánům.

60      Toto konstatování je navíc potvrzeno logikou nařízení 2016/794 a úkolem svěřeným Europolu v systému spolupráce v oblasti prosazování práva zavedeném tímto nařízením.

61      Z článku 3 odst. 1 nařízení č. 2016/794 totiž vyplývá, že úkolem Europolu je podporovat a posilovat činnost příslušných orgánů členských států, definovaných v čl. 2 písm. a) uvedeného nařízení jako „všechny policejní orgány a jiné orgány pro vymáhání práva v členských státech, které jsou podle vnitrostátního práva odpovědné za předcházení trestné činnosti a boj proti ní“.

62      Na rozdíl od tvrzení žalobce, a s ohledem na důkazy, které předložil Tribunálu, nelze tedy mít za to, že zprávu do spisu slovenského trestního řízení vedeného vůči němu vložil Europol.

63      Újma, která údajně vznikla v důsledku vložení zprávy do trestního spisu, není proto přičitatelná Europolu.

64      Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že druhá část žaloby na náhradu újmy musí být stejně jako žaloba v plném rozsahu zamítnuta jako neopodstatněná, aniž je nezbytné rozhodovat o návrzích žalobce na provedení důkazů, jakož i o jeho návrzích na organizační procesní opatření a provádění dokazování, a zejména o jejich přípustnosti, jelikož Tribunál pokládá věc za dostatečně objasněnou na základě skutečností obsažených ve spise, aby mohl o sporu rozhodnout.

 K nákladům řízení

65      Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Europol požadoval náhradu nákladů řízení a žalobce neměl ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (osmý senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Leonu Leonardu Johanu Veenovi se ukládá náhrada nákladů řízení.

Svenningsen

Barents

Mac Eochaidh

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 27. dubna 2022.

Podpisy.


*      Jednací jazyk: slovenština.