Language of document : ECLI:EU:T:2022:268

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (třetího senátu)

4. května 2022(*)

„Státní podpory – Podpory poskytnuté Řeckem – Rozhodnutí prohlašující podpory za neslučitelné s vnitřním trhem – Pojem státní podpora – Výhoda – Zásada soukromého hospodářského subjektu – Záruční prémie – Podnik v obtížích – Znalost řeckých orgánů – Sdělení Komise o státních podporách ve formě záruk – Zjevně nesprávné posouzení“

Ve věci T‑423/14 RENV,

Larko Geniki Metalleftiki kai Metallourgiki AE, se sídlem v Athénách (Řecko), zastoupená I. Drillerakisem, E. Rantosem a N. Korogiannakisem, advokáty,

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, zastoupené A. Bouchagiarem, jako zmocněncem,

žalované,

jejímž předmětem je návrh podaný na základě článku 263 SFEU a směřující k částečnému zrušení rozhodnutí Komise 2014/539/EU ze dne 27. března 2014 o státní podpoře SA.34572 (13/C) (ex 13/NN), kterou poskytlo Řecko společnosti Larco General Mining & Metallurgical Company SA (Úř. věst. 2014, L 254, s. 24),

TRIBUNÁL (třetí senát),

ve složení G. De Baere, předseda, V. Kreuschitz (zpravodaj) a K. Kecsmár, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

1        Společnost Larko Geniki Metalleftiki kai Metallourgiki AE (dále jen „žalobkyně“, nebo „společnost Larko“) je podnik, který se zabývá těžbou a zpracováním lateritu, těžbou lignitu a výrobou feroniklu a vedlejších produktů.

2        Žalobkyně byla založena v roce 1989 jako nový podnik po likvidaci společnosti Hellenic Mining and Metallurgical SA. V době rozhodné z hlediska skutkových okolností sporu měla tři akcionáře: řecký stát, který vlastnil 55,2 % akcií prostřednictvím společnosti Hellenic Republic Asset Development Fund, soukromou finanční instituci, National Bank of Greece SA (dále jen „ETE“), která vlastnila 33,4 % akcií, a společnost Public Power Corporation (hlavní výrobce elektrické energie v Řecku, jehož většinovým akcionářem je stát), která vlastnila 11,4 % akcií.

3        V březnu 2012 společnost Hellenic Republic Asset Development Fund informovala Evropskou komisi o programu privatizace společnosti Larko.

4        V dubnu 2012 Komise z úřední moci zahájila předběžné posouzení uvedené privatizace v souladu s pravidly v oblasti státních podpor.

5        Předmětem posouzení bylo následujících šest opatření:

–        První opatření se týkalo zaprvé dohody o splacení pohledávek z roku 1998 mezi společností Larko a jejími hlavními věřiteli, na jejímž základě měly být pohledávky uvedené společnosti vůči věřitelům splaceny s úrokem ve výši 6 % ročně, a zadruhé toho, že řecký stát tyto pohledávky nevymáhal (dále jen „opatření č. 1“);

–        Druhé opatření se týkalo záruky za úvěr ve výši 30 milionů eur poskytnutý společností ATE Bank společnosti Larko, záruky poskytnuté řeckým státem v roce 2008 (dále jen „opatření č. 2“ nebo „záruka z roku 2008“); tato záruka kryla 100 % úvěru po dobu maximálně tří let a stanovila záruční prémii ve výši 1 % ročně;

–        Třetí opatření se týkalo navýšení základního kapitálu o 134 milionů eur navrženého v roce 2009 správní radou společnosti Larko, které bylo schváleno jejími třemi akcionáři a jehož se plně účastnil řecký stát a částečně ETE (dále jen „opatření č. 3“);

–        Čtvrté opatření se týkalo záruky poskytnuté státem v roce 2010 na dobu neurčitou k úplnému pokrytí záruční listiny, kterou ETE poskytla společnosti Larko na částku přibližně 10,8 milionů eur a která stanovila záruční prémii ve výši 2 % ročně (dále jen „opatření č. 4“); dotčená záruční listina zaručuje odklad vykonatelnosti, ze strany Areios Pagos (Kasační soud, Řecko), rozsudku, kterým Efeteio Athinon (odvolací soud v Athénách, Řecko) konstatoval existenci dluhu ve výši 10,8 milionu eur společnosti Larko ve vztahu k jednomu z věřitelů;

–        Páté opatření se týkalo záručních listin, které na základě rozhodnutí řeckých soudů nahrazovaly povinnost předem zaplatit 25 % daňové pokuty (dále jen „opatření č. 5“);

–        Šesté opatření se týkalo dvou záruk poskytnutých státem v roce 2011 za dvě půjčky ve výši 30 milionů eur a 20 milionů eur, které poskytla společnost ATE Bank; tyto záruky kryly 100 % uvedených půjček a stanovily záruční prémii ve výši 1 % ročně (dále jen „opatření č. 6“).

6        Během předběžného posouzení Komise požádala řecké orgány o doplňující informace, které uvedené orgány poskytly v letech 2012 a 2013. Rovněž došlo k setkání služeb Komise a zástupců řeckých orgánů.

7        Rozhodnutím ze dne 6. března 2013 (Úř. věst. 2013, C 136, s. 27, dále jen „rozhodnutí o zahájení“) Komise zahájila formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU týkající se státní podpory SA.34572 (13/C) (ex 13/NN).

8        Během řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU Komise vyzvala řecké orgány a zúčastněné třetí strany, aby předložily vyjádření k opatřením uvedeným v bodě 5 výše. Komise obdržela vyjádření řeckých orgánů dne 30. dubna 2013 a od třetích zúčastněných osob žádné vyjádření neobdržela.

9        Dne 27. března 2014 Komise přijala rozhodnutí 2014/539/EU o státní podpoře SA.34572 (13/C) (ex 13/NN) kterou poskytlo Řecko společnosti Larco General Mining & Metallurgical Company SA (Úř. věst. 2014, L 254, s. 24, dále jen „napadené rozhodnutí“).

10      V napadeném rozhodnutí měla Komise úvodem za to, že v době poskytnutí šesti dotčených opatření byla společnost Larko podnikem v obtížích ve smyslu bodů 9 až 11 pokynů Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (Úř. věst. 2004, C 244, s. 2, dále jen „pokyny pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci“).

11      Pokud jde o posouzení opatření uvedených v bodě 5 výše, měla Komise především za to, že opatření č. 2 až 4 a 6 představují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, dále za to, že poskytnutím uvedených opatření byla porušena oznamovací povinnost a zákaz provádění stanovené v čl. 108 odst. 3 SFEU, a konečně za to, že uvedená opatření byla podporami neslučitelnými s vnitřním trhem a podléhala povinnosti navrácení ve smyslu čl. 14 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [108 SFEU] (Úř. věst. 1999, L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339).

12      Komise měla rovněž za to, že další dvě opatření, a to opatření č. 1 a č. 5 týkající se nevymáhání dluhu ministerstvem financí a dvou záruk státu z roku 2011 (viz bod 5 výše), nepředstavují státní podporu.

13      Výrok napadeného rozhodnutí zní takto:

„Článek 1

Nevymáhání dluhu ministerstvem financí a přijetí záručních listin místo platby dodatečné daně předem v roce 2010, což Řecko uplatnilo v případě společnosti [Larko], nepředstavují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 [SFEU].

Článek 2

Státní podpora ve výši 135 820 824,35 [euro] ve formě státních záruk pro společnost [Larko] poskytnutých v letech 2008, 2010 a 2011 a účast státu na navýšení základního kapitálu společnosti v roce 2009 protiprávně poskytnutá Řeckem v rozporu s článkem 108 odst. 3 [SFEU] jsou neslučitelné s vnitřním trhem.

Článek 3

1.      Řecko od příjemce zajistí navrácení neslučitelné podpory uvedené v článku 2.

2.      Částky, které mají být navráceny, se úročí ode dne, kdy byly dány k dispozici příjemci, až do okamžiku jejich skutečného navrácení.

3.      Úroky se vypočítají jako složené úroky v souladu s kapitolou V nařízení Komise (ES) č. 794/2004 ve znění pozdějších předpisů.

4.      Pokud jde o opatření [č.] 3, Řecko poskytne přesné datum (data), kdy poskytlo svůj příspěvek k navýšení základního kapitálu v roce 2009.

5.      Řecko zruší všechny neprovedené platby podpory uvedené v článku 2 s účinností ode dne přijetí tohoto rozhodnutí.

Článek 4

1.      Navrácení podpory uvedené v článku 2 musí být okamžité a účinné.

2.      Řecko zajistí, aby toto rozhodnutí bylo provedeno ve lhůtě čtyř měsíců ode dne oznámení tohoto rozhodnutí.

Článek 5

1.      Do dvou měsíců ode dne oznámení tohoto rozhodnutí Řecko předloží následující informace:

a)      celkovou částku (jistinu a úrok do okamžiku vrácení podpory), která má být příjemcem navrácena;

b)      podrobný popis opatření již přijatých a plánovaných k dosažení souladu s tímto rozhodnutím;

c)      doklady prokazující, že příjemci bylo nařízeno navrácení podpory.

2.      Řecko bude Komisi informovat o vývoji vnitrostátních opatření přijatých k provedení tohoto rozhodnutí až do okamžiku úplného navrácení podpory uvedené v článku 2. Na žádost Komise předloží Řecko okamžitě informace o již přijatých a plánovaných opatřeních k dosažení souladu s tímto rozhodnutím. Poskytne rovněž podrobné informace o výši podpory a úroků, které již příjemce vrátil.

Článek 6

Toto rozhodnutí je určeno Řecké republice.“

14      Příloha napadeného rozhodnutí uváděla „informace o výši obdržené podpory, o výši podpory, která má být vrácena, a o výši podpory již vrácené“ a je uvedena níže:


Totožnost příjemce – opatření

Celková výše obdržené podpory

Celková částka podpory, která má být vrácena (jistina)

Celková částka, která již byla vrácena




Jistina

Úrok do okamžiku vrácení podpory

Lar[k]o – opatření [č.] 2

30 000 000

30 000 000

0

0

Lar[k]o – opatření [č.] 3

44 999 999,40

44 999 999,40

0

0

Lar[k]o – opatření [č.] 4

10 820 824,95

10 820 824,95

0

0

Lar[k]o – opatření [č.] 6

50 000 000

50 000 000

0

0

 Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

15      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 6. června 2014 podala žalobkyně projednávanou žalobu.

16      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 9. října 2014 podala společnost Elliniki Metalleftiki kai Metallourgiki Larymnis Larko AE návrh na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastník na podporu návrhových žádání žalobkyně. Návrh byl zamítnut usnesením ze dne 11. června 2015, Larko v. Komise (T‑423/14, nezveřejněné, EU:T:2015:439). Kasační opravný prostředek podaný proti tomuto usnesení byl rovněž zamítnut usnesením ze dne 6. října 2015, Metalleftiki kai Metallourgiki Etairia Larymnis Larko v. Komise [C‑385/15 P(I), nezveřejněné, EU:C:2015:681].

17      Rozhodnutím předsedy devátého senátu Tribunálu ze dne 3. září 2015 bylo řízení přerušeno až do rozhodnutí Soudního dvora, jímž se ukončí řízení ve věci C‑385/15 P(I). Řízení pokračovalo ode dne 16. října 2015.

18      Při změně složení senátů Tribunálu byl na základě čl. 27 odst. 5 jednacího řádu Tribunálu soudce zpravodaj přidělen k šestému senátu, kterému byla tudíž přidělena projednávaná věc.

19      Na návrh soudce zpravodaje Tribunál (šestý senát) rozhodl zahájit ústní část řízení a v rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 89 jednacího řádu položil účastníkům řízení písemné otázky a vyzval je, aby na ně odpověděly písemně. Účastníci řízení předložili své odpovědi kanceláři Tribunálu ve stanovené lhůtě.

20      Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 26. ledna 2017.

21      Rozsudkem ze dne 1. února 2018, Larko v. Komise (T‑423/14, EU:T:2018:57), Tribunál žalobu v plném rozsahu zamítl.

22      Podáním došlým kanceláři Soudního dvora dne 4. dubna 2018 podala žalobkyně kasační opravný prostředek proti rozsudku ze dne 1. února 2018, Larko v. Komise (T‑423/14, EU:T:2018:57).

23      Rozsudkem ze dne 26. března 2020, Larko v. Komise (C‑244/18 P, EU:C:2020:238), Soudní dvůr zrušil rozsudek ze dne 1. února 2018, Larko v. Komise (T‑423/14, EU:T:2018:57) v rozsahu, v němž Tribunál zamítl první část prvního žalobního důvodu v části, ve které se týkala opatření č. 2, ve zbývající části kasační opravný prostředek zamítl, vrátil věc Tribunálu a rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.

24      Pokud jde o první část prvního žalobního důvodu, Soudní dvůr konstatoval, že se Tribunál dopustil nesprávných právních posouzení (rozsudek ze dne 26. března 2020, Larko v. Komise, C‑244/18 P, EU:C:2020:238, body 61 až 71).

25      Konkrétně zaprvé z bodu 70 rozsudku ze dne 26. března 2020, Larko v. Komise (C‑244/18 P, EU:C:2020:238) vyplývá, že jelikož navrácení dotčené podpory od jejího příjemce má za cíl odstranit narušení hospodářské soutěže zapříčiněné zjištěným soutěžním zvýhodněním, a obnovit tak stav před vyplacením této podpory, nemůže Komise předpokládat, že podnik získal výhodu, jež zakládá státní podporu, tím, že se opře pouze o zápornou domněnku, založenou na neexistenci informací umožňujících dojít k opačnému závěru, nejsou-li jiné poznatky, které mohou pozitivně prokázat existenci takové výhody (rozsudek ze dne 17. září 2009, Komise v. MTU Friedrichshafen, C‑520/07 P, EU:C:2009:557, body 57 a 58). Přitom podle Soudního dvora Tribunál tím, že se domníval, když v podstatě dospěl k závěru, že neexistují žádné důkazy, které by odkazovaly na situaci předcházející poskytnutí opatření č. 2 nebo situaci v době poskytnutí tohoto opatření, jež by prokazovaly, že řecké orgány věděly při poskytnutí tohoto opatření o obtížích společnosti Larko, že soukromý hospodářský subjekt nacházející se v situaci řeckých orgánů měl v této době o těchto obtížích vědět, nezohlednil výše uvedenou judikaturu a nevycházel z kontextu přijetí uvedeného opatření (rozsudek ze dne 26. března 2020, Larko v. Komise, C‑244/18 P, EU:C:2020:238, bod 71). Soudní dvůr kromě toho upřesnil, že Tribunálu přísluší ověřit, zda správní spis obsahuje poznatky mající určitou spolehlivost a soudržnost, které jsou dostačujícím základem pro závěr, že zaprvé řecké orgány věděly nebo měly vědět o údajných obtížích společnosti Larko při poskytnutí opatření č. 2, a zadruhé, zda tento bod nebyl během správního řízení mezi Komisí a řeckými orgány sporný (rozsudek ze dne 26. března 2020, Larko v. Komise, C‑244/18 P, EU:C:2020:238, bod 123).

26      Soudní dvůr měl dále za to, že není třeba zkoumat argumentaci žalobkyně uvedenou v bodech 50 a 51 rozsudku ze dne 26. března 2020, Larko v. Komise (C‑244/18 P, EU:C:2020:238), týkající se otázky, zda je roční záruční prémie ve výši 1 % v souladu s chováním soukromého hospodářského subjektu (rozsudek ze dne 26. března 2020, Larko v. Komise, C‑244/18 P, EU:C:2020:238, bod 72).

27      Po vyhlášení rozsudku ze dne 26. března 2020, Larko v. Komise (C‑244/18 P, EU:C:2020:238), byla věc nyní s číslem T‑423/14 RENV přidělena třetímu senátu Tribunálu, k němuž byl přidělen soudce zpravodaj.

28      V souladu s článkem 217 jednacího řádu účastníci řízení předložili ve stanovených lhůtách vyjádření a dodatečná vyjádření k závěrům, které je třeba pro vyřešení sporu vyvodit z rozsudku ze dne 26. března 2020, Larko v. Komise (C‑244/18 P, EU:C:2020:238).

29      Na návrh soudce zpravodaje položil Tribunál (třetí senát) v rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 89 jednacího řádu účastníkům řízení písemné otázky a vyzval je, aby na ně písemně odpověděli. Účastníci řízení předložili své odpovědi kanceláři Tribunálu ve stanovených lhůtách.

30      Rozhodnutím předsedy Tribunálu ze dne 22. listopadu 2021 byla věc T‑423/14 RENV na základě čl. 27 odst. 1 jednacího řádu přidělena novému soudci zpravodaji zasedajícímu ve třetím senátu.

31      Ve svém vyjádření k závěrům, které je třeba vyvodit z rozsudku ze dne 26. března 2020, Larko v. Komise (C‑244/18 P, EU:C:2020:238), žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

–        vyhověl žalobě na základě první části prvního žalobního důvodu;

–        zrušil článek 2 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž kvalifikuje opatření č. 2 jako státní podporu neslučitelnou s vnitřním trhem;

–        zrušil článek 3 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž nařizuje navrácení údajné podpory související s uvedeným opatřením ve výši 30 milionů eur, navýšené o úroky;

–        nařídil vrácení, včetně úroků, všech částek, které případně v tomto ohledu získala zpět přímo nebo nepřímo na základě napadeného rozhodnutí;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených jak před Tribunálem, tak před Soudním dvorem.

32      Ve svém vyjádření k závěrům, které je třeba vyvodit z rozsudku ze dne 26. března 2020, Larko v. Komise (C‑244/18 P, EU:C:2020:238), Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl první část prvního žalobního důvodu, a tudíž i žalobu;

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

 K rozsahu sporu

33      Článek 61 první a druhý pododstavec statutu Soudního dvora Evropské unie stanoví, že je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a věc se vrací zpět Tribunálu k rozhodnutí, je tento tribunál vázán právním názorem obsaženým v rozhodnutí Soudního dvora. V návaznosti na zrušení rozhodnutí Soudním dvorem a vrácení věci Tribunálu je tedy tento na základě článku 215 jednacího řádu vázán rozsudkem Soudního dvora a musí znovu rozhodnout o všech žalobních důvodech směřujících ke zrušení vznesených žalobcem, s výjimkou částí výroku, které nebyly Soudním dvorem zrušeny, jakož i úvah, které představují nezbytný základ uvedených částí, neboť tyto části se staly pravomocnými (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. července 2018, Keramag Keramische Werke a další v. Komise, T‑379/10 RENV a T‑381/10 RENV, nezveřejněný, EU:T:2018:400, bod 26 a citovaná judikatura).

34      Pokud jde o rozsah projednávaného sporu, je třeba připomenout, že se týká pouze první části prvního žalobního důvodu, přičemž ostatní žalobní důvody žalobkyně byly s konečnou platností zamítnuty rozsudkem ze dne 1. února 2018, Larko v. Komise (T‑423/14, EU:T:2018:57), v rozsahu, v němž byl potvrzen rozsudkem ze dne 26. března 2020, Larko v. Komise (C‑244/18 P, EU:C:2020:238) (viz bod 23 výše).

35      Cílem uvedené první části je zpochybnit opodstatněnost důvodů uvedených v bodech 73, 74 a 77 odůvodnění napadeného rozhodnutí, které zní následovně:

„(73)      Komise nesouhlasí s argumentem řeckých orgánů, že jsou splněny podmínky [bodu] 3.2 sdělení [Komise o použití článků 107 a 108 SFEU na státní podpory ve formě] záruk. Komise dospěla k závěru, že společnost Lar[k]o byla v roce 2008 podnikem v obtížích. Kromě toho roční záruku [záruční prémii] ve výši 1 % ročně nelze považovat za záruku zohledňující riziko selhání [platby], pokud jde o zaručené úvěry, a to vzhledem ke značným finančním obtížím společnosti Lar[k]o a zejména vzhledem k vysokému podílu dluhů k vlastnímu kapitálu v případě této společnosti.

(74)      Komise se domnívá, že rozumný tržní věřitel v tržním hospodářství by společnosti Lar[k]o záruku za těchto podmínek neposkytl. Vzhledem k tomu, že opatření bylo poskytnuto selektivně společnosti Lar[k]o, dospěla Komise k závěru, že státní záruka poskytnutá v roce 2008 poskytla příjemci selektivní výhodu.

[…]

(77)      Proto dospěla Komise k závěru, že opatření [č.] 2 představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 [SFEU] […]“.

36      Důvody uvedené v bodě 73 odůvodnění napadeného rozhodnutí se týkají hlavně dvou částí, a to zaprvé konstatování Komise, podle kterého byla společnost Larko v roce 2008 „podnikem v obtížích“ ve smyslu bodu 3.2 písm. a) sdělení Komise o použití článků [107 a 108 SFEU] na státní podpory ve formě záruk (Úř. věst. 2008, C 155, s. 10; dále jen „sdělení o zárukách“) ve spojení s definicí stanovenou v bodech 9 až 11 pokynů pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci (dále jen „první část odůvodnění“), a zadruhé úvahy, podle níž „roční záruku ve výši 1 % nelze považovat za záruku zohledňující riziko selhání [platby], pokud jde o zajištěné úvěry, a to vzhledem ke značným finančním obtížím společnosti La[k]o a zejména vzhledem k vysokému podílu dluhů k vlastnímu kapitálu“ ve smyslu bodu 3.2. sdělení o zárukách (dále jen „druhá část odůvodnění“). Ze struktury uvedeného bodu 73 odůvodnění kromě toho vyplývá, že z pohledu Komise tyto dvě části odůvodnění v zásadě představovaly alternativní odůvodnění vycházející z bodu 3.2 písm. a) a bodu 3.2 písm. d) uvedeného sdělení, aby tak dospěla k závěru, že řecké orgány neprokázaly, že opatření č. 2 bylo v souladu s tržními podmínkami, a že tedy zahrnovalo výhodu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

37      V rozsudku ze dne 26. března 2020, Larko v. Komise (C‑244/18 P, EU:C:2020:238, body 53 až 71 a 121 až 123), se Soudní dvůr vyslovil k posouzení první části odůvodnění Tribunálem a výslovně upustil od posouzení výtek společnosti Larko týkajících se analýzy druhé části odůvodnění Tribunálem (rozsudek ze dne 26. března 2020, Larko v. Komise, C‑244/18 P, EU:C:2020:238, bod 72). Kromě toho Soudní dvůr v rámci rozhodnutí o kasačním opravném prostředku rozhodl, že Tribunálu přísluší ověřit, zda správní spis obsahuje poznatky mající určitou spolehlivost a soudržnost, které jsou dostačujícím základem pro závěr, že řecké orgány v okamžiku poskytnutí opatření č. 2 věděly nebo měly vědět o údajných obtížích společnosti Larko, a dále že tento bod nebyl v průběhu správního řízení mezi Komisí a řeckými orgány sporný (rozsudek ze dne 26. března 2020, Larko v. Komise, C‑244/18, EU:C:2020:238, bod 123), zohledněn.

38      S ohledem na alternativní povahu důvodů uvedených v bodě 73 odůvodnění napadeného rozhodnutí považuje Tribunál za nezbytné posoudit nejprve opodstatněnost argumentů týkajících se druhé části odůvodnění, související s použitím bodu 3.2 písm. d) sdělení o zárukách, přičemž zohlední požadavek ověřit, zda řecké orgány věděly nebo měly vědět o údajných finančních obtížích společnosti Larko nejpozději při poskytnutí opatření č. 2, jakož i zadruhé otázku, zda tento aspekt byl mezi Komisí a uvedenými orgány v průběhu správního řízení sporný.

 K opodstatněnosti argumentů vznesených v první části prvního žalobního důvodu, týkající se druhé části odůvodnění v bodě 73 odůvodnění napadeného rozhodnutí, ohledně znalosti řeckých orgánů o údajných finančních obtížích společnosti Larko a sporné povahy tohoto aspektu ve správním řízení

39      Pokud jde o opodstatněnost druhé části odůvodnění s ohledem na kritérium uvedené v bodě 3.2 písm. d) sdělení o zárukách, žalobkyně se v podstatě omezuje na tvrzení, že zaprvé záruční prémie ve výši 1 % ročně odrážela dobrou solventnost společnosti Larko v okamžiku poskytnutí opatření č. 2, přičemž zohlednila ziskovost společnosti v průběhu předchozích tří let, zadruhé, že společnost Larko získala během téhož roku 2008 úvěr, který byl bez záruky poskytnutý společností ATE a zatřetí, že uvedená prémie odpovídá prémiím, které řecký stát obdržel za záruky za úvěry poskytnuté jiným společnostem, které se nacházely v podobné situaci jako společnost Larko.

40      Ve svém vyjádření k závěrům, které je třeba vyvodit z rozsudku ze dne 26. března 2020, Larko v. Komise (C‑244/18 P, EU:C:2020:238), žalobkyně zpochybňuje úvahy uvedené v bodech 91 až 98 rozsudku ze dne 1. února 2018, Larko v. Komise (T‑423/14, EU:T:2018:57), a tvrdí, že žádná skutečnost neumožňuje mít za to, že soukromý hospodářský subjekt nacházející se v situaci řeckých orgánů před poskytnutím opatření č. 2 by musel vědět o údajných hospodářských a finančních obtížích společnosti Larko. Upřesňuje, že Komise nahradila kritéria uvedená v bodě 3.2 písm. d) sdělení o zárukách neurčitým odkazem na finanční obtíže společnosti Larko. Mimoto Komise nedodržela povinnost sama přezkoumat částku prémie a přenesla na společnost Larko a řecký stát důkazní břemeno ohledně její přiměřenosti. Podle žalobkyně Komise ani neprokázala referenční záruční prémii nabízenou na finančních trzích, ani nestanovila tržní cenu podobného nezaručeného úvěru, ani nezařadila dlužníka do určité kategorie rizika. Konečně závěr vyvozený v bodě 74 odůvodnění napadeného rozhodnutí je jak neopodstatněný, tak neodůvodněný.

41      Komise zpochybňuje argumenty žalobkyně a má v podstatě za to, že první část prvního žalobního důvodu musí být zamítnuta, zejména z důvodu druhé části odůvodnění uvedené v bodě 73 odůvodnění napadeného rozhodnutí. (viz bod 36 výše).

42      V projednávaném případě je třeba přijmout argument Komise.

43      Zaprvé údaj v rámci druhé části odůvodnění bodu 73 odůvodnění napadeného rozhodnutí „značné finanční obtíže společnosti Lar[k]o“ nelze zaměňovat s údajem o postavení společnosti Larko jako „podniku v obtížích“ v roce 2008 v rámci první části odůvodnění téhož bodu odůvodnění, která odpovídá definici uvedené v bodech 9 až 11 pokynů pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci, na kterou odkazuje pouze bod 3.2 písm. a) sdělení o zárukách. (viz bod 36 výše). Kromě toho, jak vyplývá z bodu 104 rozsudku ze dne 1. února 2018, Larko v. Komise (T‑423/14, EU:T:2018:57), který nebyl Soudním dvorem kritizován, jsou podmínky uvedené v bodě 3.2 uvedeného sdělení kumulativní v tom smyslu, že jsou, jako celek, „dostatečné pro vyloučení existence státní podpory“. Z toho vyplývá, že pokud jedna z nich není splněna, jako je tomu v projednávaném případě, tedy podmínka uvedená v bodě 3.2 písm. d) sdělení o zárukách, podle kterého musí záruka vést k platbě prémie odpovídající tržní ceně, postačuje tato okolnost k tomu, aby Komise mohla mít za to, že dotyčný členský stát dostatečně neprokázal, že existence státní podpory mohla být vyloučena na základě tohoto sdělení.

44      Zadruhé Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 26. března 2020, Larko v. Komise (C‑244/18 P, EU:C:2020:238), nerozhodoval ani o opodstatněnosti druhé části odůvodnění bodu 73 odůvodnění napadeného rozhodnutí, ani o opodstatněnosti posouzení, které Tribunál provedl v bodech 93 až 98 svého rozsudku ze dne 1. února 2018, Larko v. Komise (T‑423/14, EU:T:2018:57), v tomto ohledu, i když ji žalobkyně výslovně zpochybnila ve svém kasačním opravném prostředku (rozsudek ze dne 26. března 2020, Larko v. Komise, C‑244/18 P, EU:C:2020:238, body 50, 51 a 72). Soudní dvůr se omezil na to, že kritizoval nesprávné použití zásady soukromého hospodářského subjektu Tribunálem v rozsahu, v němž prostřednictvím negativní domněnky, a tudíž tím, že nezohlednil judikaturu týkající se rozložení důkazního břemene ohledně použití uvedené zásady, předpokládal, že při poskytnutí opatření č. 2 v roce 2008 řecké orgány musely vědět o tom, že společnost Larko byla v roce 2008 „podnikem v obtížích“ ve smyslu bodu 3.2 písm. a) sdělení o zárukách ve spojení s definicí uvedenou v bodech 9 až 11 pokynů pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci (rozsudek ze dne 26. března 2020, Larko v. Komise, C‑244/18 P, EU:C:2020:238, body 53 až 70). Soudní dvůr tudíž vyžadoval, aby Tribunál ověřil existenci skutečností případně prokazujících, že tyto orgány věděly nebo měly vědět o „obtížích společnosti Larko“ v situaci před poskytnutím opatření č. 2 nebo v době, kdy došlo k poskytnutí tohoto opatření (rozsudek ze dne 26. března 2020, Larko v. Komise, C‑244/18 P, EU:C:2020:238, body 71 a 123).

45      Zatřetí v druhé části odůvodnění v bodu 73 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise prokázala souvislost mezi „značnými finančními obtížemi“ společnosti Larko na straně jedné a jejím „vysokým podílem dluhů k vlastnímu kapitálu“, který ovlivňuje „riziko selhání [platby], pokud jde o zaručené úvěry“ na straně druhé. Druhý a třetí sloupec tabulky uvedené v bodě 56 odůvodnění napadeného rozhodnutí totiž potvrzují skutečnost, že tento podíl byl 1,3 v roce 2007, přičemž celkový dluh činil 141,2 milionů eur a vlastní kapitál činil 104 milionů eur a mínus 575 v roce 2008, s celkovým dluhem ve výši 230,1 milionů eur a vlastním kapitálem nižším než 0,4 milionů eur. Podle této tabulky se vlastní kapitál společnosti Larko snížil ze 104 na méně než 0,4 milionů eur mezi lety 2007 a 2008, zatímco její celkový dluh se zvýšil z 141,2 na 230,1 milionů eur.

46      Začtvrté má Tribunál za to, že tato konstatování ve spojení s relevantními důkazy vycházejícími ze spisu jsou dostatečná k prokázání toho, že nejpozději v okamžiku poskytnutí opatření č. 2 čelila společnost Larko značným finančním obtížím a že si toho řecké orgány byly vědomy, což v průběhu správního řízení nezpochybnily. Toto posouzení je prokázáno následujícími skutečnostmi vyplývajícími ze spisu.

47      Zaprvé v bodech 36 až 38 rozhodnutí o zahájení řízení Komise výslovně upozornila řecké orgány na možný nesoulad záruční prémie ve výši 1 %, jejímž cílem byla odměna za opatření č. 2, s tržními podmínkami s ohledem na bod 3.2 sdělení o zárukách, jakož i na skutečnost, že záruka z roku 2008 kryla více než 80 % zůstatku zaručeného úvěru, a sice 100 % tohoto zůstatku, takže existenci podpory nebylo možné vyloučit [viz bod 3.2 písm. c) uvedeného sdělení]. Komise upřesnila v bodě 37 rozhodnutí o zahájení řízení, že nedisponuje žádným údajem o referenční hodnotě odpovídající podobným záručním prémiím na finančním trhu, a jak Tribunál již uvedl v bodě 97 rozsudku ze dne 1. února 2018, Larko v. Komise (T‑423/14, EU:T:2018:57), měla za to, že roční prémie ve výši 1 % neodráží prima facie riziko nesplacení zaručených úvěrů společností Larko, a to s ohledem na její značné finanční obtíže a zejména na vysoký podíl dluhů k vlastnímu kapitálu a existenci záporného vlastního kapitálu.

48      Zadruhé se jeví, že Komise výslovně vyzvala řecké orgány, aby jí poskytly veškeré relevantní informace, aby mohla posoudit, zejména s ohledem na kritéria uvedená v bodě 3.2 písm. d) sdělení o zárukách, přiměřenost prémie ve výši 1 % pro odměnu za úvěr 100 % pokrytý zárukou z roku 2008, ve srovnání s „odpovídající tržní cenou“ a s odkazem na riziko nezaplacení ze strany společnosti Larko, případně klasifikované podle „ratingu rizika“, například prostřednictvím „srovnání cen placených podniky s podobným ratingem na trhu“ [viz bod 3.2 písm. d) čtvrtý pododstavec uvedeného sdělení]. V prvním pododstavci výroku rozhodnutí o zahájení řízení tak Komise řecký stát požádala, aby jí předložil „všechny informace, které mohou přispět k posouzení podpory/opatření [tedy včetně opatření č. 2] ve lhůtě jednoho měsíce“.

49      Zatřetí se však řecké orgány v tomto ohledu ve svých vyjádřeních k rozhodnutí o zahájení řízení omezily na zjevně nedostatečné, či dokonce neúplné tvrzení, že společnost Larko měla v roce 2008 „dobrý úvěrový rating“ (good credit rating) založený na její ziskovosti během předcházejících tří let a že záruční prémie ve výši 1 % byla prémií odpovídající tržním podmínkám, avšak nepředložily důkazy na podporu těchto tvrzení (body 3.52 a 3.53 vyjádření ze dne 29. března 2013) (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. února 2018, Larko v. Komise, T‑423/14, EU:T:2018:57, bod 97). Tato stručná odpověď na výzvu Komise k podrobnému vysvětlení důvodů, proč uvedená prémie odpovídala tržní ceně, v souladu s kritérii stanovenými zejména v bodě 3.2 písm. d) čtvrtém pododstavci sdělení o zárukách, totiž naráží na tvrzení uvedených orgánů uvedená v bodech 2.27 až 2.32 jejich vyjádření, v nichž uznaly „prudké zhoršení“ finanční situace společnosti Larko během druhého pololetí roku 2008 (viz rovněž bod 51 výše). S ohledem na tyto skutečnosti má tedy Tribunál za to, že se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že záruční prémii ve výši 1 % ročně nelze považovat za záruku odrážející riziko platební neschopnosti společnosti Larko v případě zaručených úvěrů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. února 2018, Larko v. Komise, T‑423/14, EU:T:2018:57, body 92 až 98).

50      Začtvrté je tento závěr podpořen nejen stálými číselnými údaji o ztrátách vzniklých společnosti Larko v letech 2007 a 2008, které již byly Komisí použity a oznámeny v bodě 18 odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení a připomenuty v bodě 56 odůvodnění napadeného rozhodnutí. (viz bod 45 výše), ale rovněž bodem 3.2 písm. c) sdělení o zárukách, z něhož vyplývá, že existenci státní podpory nelze vyloučit, pokud záruka z roku 2008 pokrývá „více než 80 % nesplacené půjčky“, což je aspekt, na který Komise již odkázala v bodě 36 in fine rozhodnutí o zahájení řízení. Je přitom rovněž nesporné, že opatření č. 2 bylo určeno k pokrytí 100 % úvěru ve výši 30 milionů eur poskytnutého společnosti Larko bankou ATE Bank.

51      Zapáté v souladu s tím, co je požadováno v bodě 123 rozsudku ze dne 26. března 2020, Larko v. Komise (C‑244/18 P, EU:C:2020:238), Tribunál uvádí, že ze správního spisu, tedy z vyjádření řeckých orgánů k rozhodnutí o zahájení řízení, jak jsou shrnuty v bodech 32 až 34 odůvodnění napadeného rozhodnutí, vyplývá, že tyto orgány věděly od poloviny roku 2008 o velmi špatné finanční situaci společnosti Larko, která zpochybňovala soulad záruční prémie ve výši 1 % s tržní cenou v okamžiku poskytnutí záruky dne 22. prosince 2008. Jak totiž uvádí Komise, v bodech 2.27 až 2.32 uvedených vyjádření řeckých orgánů je zejména uvedeno následující:

„Od druhého pololetí [roku 2008] zaznamenaly finanční výsledky společnosti L[arko] prudké zhoršení. Toto zhoršení bylo způsobeno zejména prudkým poklesem ceny niklu od poloviny roku 2008 […] Tento vývoj vedl k propadu obratu společnosti L[arko] a k mimořádně negativním finančním výsledkům v roce 2008. Negativní finanční situaci společnosti L[arko] zhoršilo také uplynutí platnosti zajišťovacích smluv, což vedlo k dodatečné účetní ztrátě […]. Nepříznivý obraz finančních výsledků společnosti L[arko] byl konstatován již od července 2008 a přetrvával nadále v důsledku poklesu světových kurzů niklu. Zatímco totiž společnost dosahovala zisků a měla dobré hospodářské výsledky až do poloviny roku 2008, následně zaznamenala prudké zhoršení, které nakonec vedlo k tomu, že společnost L[arko] na konci roku vykazovala vysoce negativní obraz (proporcionálně k výraznému poklesu světových kurzů niklu)“.

52      Přitom v bodech 63 až 66 doplňujících vyjádření k závěrům, které je třeba vyvodit z rozsudku ze dne 26. března 2020, Larko v. Komise (C‑244/18 P, EU:C:2020:238) se žalobkyně omezuje na minimalizaci důkazní hodnoty těchto důkazů, přičemž stručně a nedůvěryhodným způsobem uvádí, že tato hospodářská slabost společnosti Larko byla jen přechodná, zejména z důvodu pádu ceny niklu během druhého pololetí roku 2008, a že byla poprvé konstatována v jejích finančních záznamech za rok 2008, o kterých se rozhodlo, že představovaly důkaz, který časově následoval po datu poskytnutí opatření č. 2. Nicméně tato tvrzení jsou zpochybněna vyjádřeními řeckých orgánů k rozhodnutí o zahájení řízení a jsou nedostatečná ke zpochybnění skutečnosti, že zaprvé si tyto orgány v plném rozsahu uvědomovaly od září 2008, kdy bylo přijato rozhodnutí o poskytnutí opatření č. 2, drastické zhoršení finanční situace společnosti Larko a zadruhé, že tento bod byl mezi nimi a Komisí v průběhu správního řízení nesporný.

53      Zapáté s ohledem na výše uvedené úvahy nemohou pravidla týkající se rozložení důkazního břemene v rámci uplatnění zásady soukromého hospodářského subjektu tento závěr vyvrátit, neboť jinak by došlo k neoprávněnému přenesení tohoto důkazního břemene v neprospěch Komise a byl by porušen rozsah povinnosti loajální spolupráce členského státu podle čl. 4 odst. 3 SEU s ohledem na rozdělení sfér znalostí a odpovědnosti, které jsou základem požadavků na poskytnutí příslušných informací, zejména na základě bodu 3.2 písm. d) sdělení o zárukách.

54      Je pravda, že zaprvé z ustálené judikatury vyplývá, že Komise je povinna v zájmu řádného uplatňování základních pravidel Smlouvy o FEU týkajících se státních podpor vést správní řízení pečlivě a nestranně, aby měla při přijímání konečného rozhodnutí k tomuto účelu co nejúplnější a nejspolehlivější poznatky. Přísluší jí tedy požádat dotyčný členský stát o poskytnutí všech relevantních informací, které jí umožní ověřit, zda jsou splněny podmínky pro uplatnění zásady soukromého hospodářského subjektu. I když se jedná o případ členského státu, který neplní svou povinnost spolupracovat tím, že neposkytl Komisi informace, jež mu nařídila sdělit, musí tento orgán zakládat svá rozhodnutí na poznatcích majících určitou spolehlivost a soudržnost, které jsou dostačujícím základem pro závěr, že podnik získal výhodu, jež zakládá státní podporu, a které tudíž mohou podpořit závěry, ke kterým tento orgán dochází. V tomto ohledu Komise nemůže předpokládat, že podnik získal výhodu, jež zakládá státní podporu, na základě toho, že se opře pouze o negativní předpoklad vycházející z neexistence informací umožňujících dospět k opačnému závěru, nejsou-li jiné poznatky, které mohou pozitivně prokázat existenci takové výhody (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 26. března 2020, Larko v. Komise, C‑244/18 P, EU:C:2020:238, body 67 až 70 a citovaná judikatura, a ze dne 7. května 2020, BTB Holding Investments a Duferco Participations Holding v. Komise, C‑148/19 P, EU:C:2020:354, body 48 až 51 a citovaná judikatura). Mimoto legalita rozhodnutí v oblasti státních podpor musí být unijním soudem posuzována v závislosti na informacích, které mohla mít Komise k dispozici v okamžiku přijetí tohoto rozhodnutí a které mohla na svou žádost získat v průběhu správního řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. září 2017, Komise v. Frucona Košice, C‑300/16 P, EU:C:2017:706, body 70 a 71 a citovaná judikatura).

55      Kromě toho judikatura uznala, že pravidla chování přijatá Komisí, jako je sdělení o zárukách, nemohou sama o sobě zakládat povinnosti členských států (v tomto smyslu obdobně viz rozsudek ze dne 19. července 2016, Kotnik a další, C‑526/14, EU:C:2016:570, body 40 až 44), a to včetně oblasti důkazního břemene za účelem prokázání existence výhody.

56      Nicméně v projednávané věci měla Komise s ohledem na skutečnosti uvedené v bodech 45 až 51 výše již od přijetí rozhodnutí o zahájení řízení k dispozici dostatečně spolehlivé a konzistentní důkazy, které nasvědčovaly, že řecké orgány si byly vědomy obtížné finanční společnosti Larko v okamžiku poskytnutí opatření č. 2 a že toto opatření neodpovídalo tržním podmínkám. Mimoto v tomto rozhodnutí výslovně vyzvala řecké orgány k poskytnutí relevantních informací v tomto ohledu, takže jim příslušelo předložit za účelem splnění kritérií uvedených v bodě 3.2 písm. d) sdělení o zárukách skutečnosti, které mohou tyto nepřímé důkazy zpochybnit. Řecké orgány se zejména mohly snažit prokázat, že navzdory nezpochybněným finančním obtížím společnosti Larko odpovídala 1 % prémie na pokrytí úvěru ve výši 100 % praxi na řeckém finančním trhu, nebo mohly předložit důkazy ohledně zachování jejího rizikového ratingu až do prosince 2008, což uvedené orgány ani společnost Larko neučinily. Pouhá skutečnost, na kterou poukázaly tyto orgány, že společnost Larko byla v roce 2008 rovněž příjemcem úvěru poskytnutého ATE Bank, aniž by vyžadovala státní záruku, totiž toto posouzení nevyvrací, neboť Komise správně připomněla, že v této fázi byla tato banka ovládána řeckým státem a že poskytnutí uvedené půjčky nevylučovalo pozdější zhoršení hospodářské situace společnosti Larko během téhož roku.

57      Toto posouzení ostatně odpovídá rozdělení sfér znalostí a odpovědnosti, které jsou základem podmínek bodu 3.2 sdělení o zárukách, a které mají především usnadnit to, aby členský stát prokázal, že individuální veřejná záruka nezahrnuje státní podporu, která musí být oznámena Komisi. I když Komise prostřednictvím takového vůči členským státům právně nezávazného sdělení nemůže v neprospěch členských států přenést důkazní břemeno ohledně existence státní podpory připomenuté judikaturou uvedenou v bodě 54 výše, nic to nemění na tom, že Komise může v uvedeném sdělení upřesnit relevantní informace, zejména informace hospodářské povahy, které jsou podle ní způsobilé dostatečně vyloučit existenci státní podpory a které může členský stát v souladu s jeho povinností loajální spolupráce podle čl. 4 odst. 3 SEU předložit právě z důvodu, že spadají do jeho sféry znalostí a odpovědnosti.

58      Konečně toto posouzení není vyvráceno ani rozsudky ze dne 12. března 2020, Elche Club de Fútbol v. Komise (T‑901/16, EU:T:2020:97, body 132 až 137), a ze dne 12. března 2020, Valencia Club de Fútbol v. Komise (T‑732/16, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2020:98, body 134 až 136), k nimž se účastníci řízení vyjádřili na základě písemné otázky Tribunálu. V tomto ohledu stačí konstatovat, že tyto rozsudky se týkají skutkových rámců, které jsou velmi odlišné od rámce v projednávané věci, zejména z důvodu existence zajištění ve prospěch dotyčného věřitele, jako je zástava nebo zástavní právo k nemovitosti, které mohly mít významný vliv na posouzení toho, zda záruční prémie splňuje tržní podmínky, zejména na základě bodu 3.2 písm. d) sdělení o zárukách.

59      S ohledem na skutečnosti uvedené ve druhé části odůvodnění bodu 73 odůvodnění napadeného rozhodnutí, jejichž dostatečná opodstatněnost byla s konečnou platností potvrzena rozsudkem ze dne 1. února 2018 (Larko v. Komise, T‑423/14, EU:T:2018:57, body 24 až 44), tak jak byl potvrzen rozsudkem ze dne 26. března 2020, Larko v. Komise (C‑244/18 P, EU:C:2020:238, body 102 až 117 a 124), je tedy třeba dospět k závěru, že v době přijetí uvedeného rozhodnutí měla Komise k dispozici dostatečně spolehlivé a konzistentní důkazy, aby mohla v bodech 74 a 77 odůvodnění tohoto rozhodnutí konstatovat, že záruční prémie spojená s opatřením 2 neodpovídá tržní ceně, zejména z důvodu nesplnění kritérií uvedených v bodě 3.2 písm. d) oznámení o zárukách, a proto představovala výhodu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

60      V důsledku toho je třeba zamítnout první část prvního žalobního důvodu, aniž je třeba rozhodnout o otázce, zda společnost Larko byla v roce 2008 „podnikem v obtížích“ ve smyslu bodu 3.2 písm. a) sdělení o zárukách ve spojení s definicí stanovenou v bodech 9 až 11 pokynů pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci a zda řecké orgány věděly nebo měly vědět o splnění relevantních kritérií této definice v okamžiku poskytnutí opatření č. 2.

61      Žalobu je tudíž třeba zamítnout v plném rozsahu.

 K nákladům řízení

62      Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (třetí senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Společnost Larko Geniki Metalleftiki kai Metallourgiki AE ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí ve věcech T423/14 a T423/14 RENV, jakož i ve věci C244/18 P.

De Baere

Kreuschitz

Kecsmár

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 4. května 2022.

Podpisy.


*–      Jednací jazyk: řečtina.