ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(prvního senátu)
23. listopadu 2010 (*)
„Veřejná služba – Úředníci – Otevřené výběrové řízení – Nezařazení na seznam kandidátů vhodných pro přijetí – Vyvážené zastoupení obou pohlaví ve výběrových komisích“
Ve věci F‑50/08,
jejímž předmětem je žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE,
Gábor Bartha, s bydlištěm v Bruselu (Belgie), zastoupený P. Homokim, advokát,
žalobce,
proti
Evropské komisi, zastoupené J. Currallem, V. Bottkou a A. Siposem, jako zmocněnci,
žalované,
SOUD PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (první senát),
ve složení S. Gervasoni, předseda, H. Kreppel (zpravodaj) a H. Tagaras, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: W. Hakenberg,
vydává tento
Rozsudek
1 Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 19. května 2008 se G. Bartha v podstatě domáhá toho, aby bylo zrušeno rozhodnutí výběrové komise v otevřeném výběrovém řízení EPSO/AD/56/06, kterým byl informován o svém neúspěchu u zkoušek v rámci tohoto výběrového řízení, a aby bylo Komisi Evropských společenství uloženo nahradit újmu, která mu tímto rozhodnutím vznikla.
Právní rámec
2 Článek 3 přílohy III služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“) stanoví:
„Výběrová komise se skládá z předsedy jmenovaného orgánem oprávněným ke jmenování a ze členů jmenovaných orgánem oprávněným ke jmenování a výborem zaměstnanců, přičemž každý jmenuje stejný počet.
U otevřených výběrových řízení společných pro dva nebo několik orgánů se výběrová komise skládá z předsedy jmenovaného orgánem oprávněným ke jmenování uvedeným v čl. 2 odst. 2 služebního řádu, členů jmenovaných na návrh jednotlivých orgánů orgánem oprávněným ke jmenování uvedeným v čl. 2 odst. 2 služebního řádu a členů jmenovaných dohodou mezi výbory zaměstnanců jednotlivých orgánů na základě pravidel rovného zastoupení.
Výběrové komisi může v průběhu některých zkoušek pomáhat jedna nebo více osob s poradní funkcí.
Členové výběrové komise se vybírají z řad úředníků, jejichž funkční skupina a platová třída není menší než funkční skupina a platová třída obsazovaného místa.
Jestliže se výběrová komise skládá z více než čtyř členů, pak je každé pohlaví zastoupeno alespoň dvěma členy.“
Skutkový základ sporu
3 Dne 25. července 2006 zveřejnil Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO) oznámení o otevřeném výběrovém řízení EPSO/AD/56/06 na vytvoření seznamu kandidátů vhodných pro přijetí na místa administrátorů v platové třídě AD 5 maďarské státní příslušnosti (Úř. věst. C 172 A, s. 3, dále jen „oznámení o výběrovém řízení“).
4 Toto výběrové řízení zahrnovalo čtyři obory, a sice „Evropská veřejná správa/lidské zdroje“, „Právo“, „Ekonomie“ a „Mikroekonomie/business administration“.
5 Počet úspěšných kandidátů v oboru „Právo“ byl stanoven na deset.
6 Žalobce se přihlásil do výběrového řízení EPSO/AD/56/06 a při zápisu si zvolil obor „Právo“.
7 Žalobce uspěl ve vstupních testech pořádaných za účelem provedení předběžného výběru kandidátů, následně absolvoval tři písemné zkoušky stanovené v oznámení o výběrovém řízení a poté absolvoval ústní zkoušku vyhrazenou pro kandidáty vybrané na základě písemných zkoušek.
8 Dopisem ze dne 19. listopadu 2007 předseda výběrové komise žalobci sdělil, že jeho jméno nemohlo být zařazeno na seznam kandidátů vhodných pro přijetí, protože celková známka, kterou dotyčný získal za všechny písemné zkoušky a za ústní zkoušku dohromady, byla nižší než známka, kterou získalo prvních deset úspěšných kandidátů ve výběrovém řízení (obor „Právo“).
9 Dopisem ze dne 22. listopadu 2007 požádal žalobce o přezkum rozhodnutí o svém nezařazení na seznam kandidátů vhodných pro přijetí.
10 Vzhledem k tomu, že žalobce neobdržel požadované dokumenty ani informace, zopakoval svou žádost elektronickou poštou zaslanou úřadu EPSO dne 10. prosince 2007.
11 Dne 20. prosince 2007 zaslal EPSO žalobci kopii jeho písemných zkoušek b) a c) a rovněž kopii odpovídajících hodnotících archů.
12 Dopisem ze dne 7. ledna 2008 žalobce s ohledem na dokumenty, které mu EPSO poskytl, doplnil výtky, které původně obsahovala jeho žádost o přezkum.
13 Rozhodnutím ze dne 23. ledna 2008 předseda výběrové komise žádost o přezkum zamítl.
14 E-mailem zaslaným úřadu EPSO dne 25. ledna 2008 žalobce zpochybnil obsah rozhodnutí ze dne 23. ledna 2008.
15 Rozhodnutím ze dne 31. března 2008 předseda výběrové komise potvrdil rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto zařazení žalobce na seznam kandidátů vhodných pro přijetí.
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
16 Žaloba byla podána dne 19. května 2008.
17 Žalobce navrhuje, aby Soud:
– zrušil rozhodnutí ze dne 19. listopadu 2007;
– zrušil rozhodnutí ze dne 23. ledna 2008;
– zrušil rozhodnutí ze dne 31. března 2008;
– uložil Komisi náhradu újmy, která je výsledkem protiprávnosti výše uvedených rozhodnutí;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
18 Komise navrhuje, aby Soud:
– žalobu zamítl;
– uložil žalobci náhradu nákladů řízení.
19 V dokumentu nazvaném „Změna návrhu“, na který Soud pohlížel jako na repliku, žalobce dále navrhl, aby Soud:
– uložil Komisi zaplatit mu jako náhradu majetkové újmy částku 924 eur za každý uplynulý měsíc od 31. března 2008 do vynesení tohoto rozsudku;
– uložil Komisi zaplatit mu jako náhradu nemajetkové újmy částku 10 000 eur;
– nařídil EPSO přijmout nové rozhodnutí, kterým nahradí rozhodnutí ze dne 19. listopadu 2007.
20 Komise ve své duplice opětovně navrhla, aby Soud:
– žalobcovu žalobu zamítl;
– uložil žalobci náhradu nákladů řízení.
21 Podle čl. 48 odst. 2 jednacího řádu Soud se souhlasem účastníků řízení rozhodl, že rozhodne bez jednání.
Právní otázky
A – K návrhovým žádáním znějícím na zrušení
1. Úvodní poznámky k předmětu návrhových žádání znějících na zrušení
22 Je třeba připomenout, že podle judikatury platí, že žádá-li kandidát ve výběrovém řízení o přezkum rozhodnutí přijatého výběrovou komisí, pak je rozhodnutí přijaté touto komisí po přezkoumání jeho situace (rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 13. prosince 2006, Heus v. Komise, T‑173/05, Sb. VS, s. I‑A‑2‑329 a II‑A‑2‑1695, bod 19) aktem nepříznivě zasahujícím do jeho právního postavení. Rozhodnutí ze dne 23. ledna 2008, přijaté v návaznosti na žádost o přezkum podanou žalobcem dne 22. listopadu 2007, tedy nahrazuje původní rozhodnutí výběrové komise ze dne 19. listopadu 2007 a představuje akt nepříznivě zasahující do jeho právního postavení (dále jen „sporné rozhodnutí“).
23 Z písemností obsažených ve spise dále vyplývá, že po obdržení sporného rozhodnutí zaslal žalobce dne 25. ledna 2008 úřadu EPSO – jemuž měly být na základě oznámení o výběrovém řízení adresovány nejen žádosti o přezkum, ale také stížnosti kandidátů na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu – e-mail, v němž napadl opodstatněnost tohoto rozhodnutí a zvláště zdůraznil, že toto rozhodnutí bylo přijato v rozporu s některými pravidly, jimiž se řídí práce výběrových komisí. S ohledem na předmět tohoto e-mailu a na skutečnost, že rozhodnutí EPSO předat jej k vyřízení předsedovi výběrové komise nemůže mít žádný vliv na kvalifikaci tohoto e-mailu Soudem, je třeba tento e-mail považovat za stížnost ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu, jež byla výslovně zamítnuta rozhodnutím ze dne 31. března 2008. V minulosti již přitom bylo určeno, že návrhová žádání, která formálně směřují ke zrušení rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, mají v případě, kdy toto rozhodnutí nemá samostatný obsah, ten účinek, že se Soudu předkládá akt, proti němuž byla stížnost podána (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 17. ledna 1989, Vainker v. Parlament, 293/87, Recueil, s. 23, bod 8; viz také rozsudek Soudu ze dne 9. července 2009, Hoppenbrouwers v. Komise, F‑104/07, Sb. VS, s. I‑A‑1‑259 a II‑A‑1‑1399, bod 31). Vzhledem k tomu, že rozhodnutí ze dne 31. března 2008 nemá samostatný obsah, není za těchto podmínek ani důvodné rozhodovat o návrhovém žádání znějícím na zrušení uvedeného rozhodnutí.
2. K návrhovému žádání znějícímu na zrušení sporného rozhodnutí
a) K přípustnosti
24 Komise uvádí, že sporné rozhodnutí mělo být napadeno žalobou ve lhůtě tří měsíců a deseti dnů po oznámení uvedeného rozhodnutí, tedy nejpozději dne 3. května 2008. Tato žaloba byla přitom podána až 19. května 2008. Podle názoru Komise by tedy měla být odmítnuta jako nepřípustná.
25 Podle ustálené judikatury v tomto ohledu platí, že opravný prostředek proti rozhodnutí výběrové komise obvykle spočívá v tom, že se věc přímo předloží soudu Evropské unie. Pokud se však dotyčný rozhodne, jako to učinil žalobce v projednávané věci, podat nejprve úřadu stížnost, bude přípustnost později podané žaloby záviset na tom, zda dotyčný dodržel veškeré procesní požadavky spojené s předchozí stížností (usnesení Soudu prvního stupně ze dne 25. listopadu 2005, Pérez-Díaz v. Komise, T‑41/04, Sb. VS, s. I‑A‑373 a II‑1697, bod 32).
26 Jelikož se žalobce v projednávané věci rozhodl podat proti spornému rozhodnutí stížnost, byl podle ustanovení čl. 90 odst. 2 služebního řádu povinen ji podat ve lhůtě tří měsíců od oznámení uvedeného rozhodnutí. Z písemností obsažených ve spise přitom vyplývá, že dotyčný tuto podmínku splnil, protože jeho stížnost došla úřadu EPSO již 25. ledna 2008, tj. dva dny poté, co mu bylo dne 23. ledna 2008 sporné rozhodnutí oznámeno.
27 Krom toho je třeba uvést, že podle čl. 91 odst. 3 služebního řádu sice žaloby upravené v tomto článku musejí být podávány ve lhůtě tří měsíců ode dne oznámení rozhodnutí, které bylo přijato v odpovědi na stížnost, s tím, že se tato lhůta v souladu s čl. 100 odst. 3 jednacího řádu prodlužuje o jednotnou lhůtu deseti dnů z důvodu vzdálenosti, je však nesporné, že žalobce tuto žalobu předložil Soudu již 19. května 2008, tj. v rámci lhůty tří měsíců a deseti dnů. Za těchto podmínek Komise nemůže důvodně tvrdit, že by žaloba byla podána opožděně.
b) K věci samé
28 Na podporu svých návrhových žádání uplatňoval žalobce původně šest žalobních důvodů, které vycházejí zaprvé z porušení čl. 3 pátého pododstavce přílohy III služebního řádu, zadruhé z porušení požadavku na spravedlivé řízení, zatřetí z porušení zásad, jimiž se řídí hodnocení, začtvrté z porušení čl. 90 odst. 2 služebního řádu, zapáté ze zneužití pravomoci a z porušení zásady řádné správy a zašesté z porušení zásady právní jistoty.
29 Ve své replice však žalobce Soudu sdělil, že bere zpět žalobní důvody vycházející z porušení požadavku na spravedlivé řízení, z porušení zásad, jimiž se řídí hodnocení, a z porušení zásady právní jistoty.
30 Je třeba zkoumat žalobní důvod vycházející z porušení čl. 3 pátého pododstavce přílohy III služebního řádu.
Argumenty účastníků řízení
31 Žalobce připomíná, že čl. 3 pátý pododstavec přílohy III služebního řádu stanoví, že „[j]estliže se výběrová komise skládá z více než čtyř členů, pak je každé pohlaví zastoupeno alespoň dvěma členy“. Podle žalobce bylo přitom takové ustanovení v projednávané věci porušeno, neboť při jeho ústní zkoušce byla ve výběrové komisi složené z více než čtyř členů jen jedna žena.
32 Komise, která navrhla, aby byl žalobní důvod odmítnut pro nepřípustnost, neboť nebyl uplatněn v rámci postupu před zahájením soudního řízení, na svou obranu jen pro úplnost zdůrazňuje, že čl. 3 pátý pododstavec přílohy III služebního řádu nebyl na daný případ použitelný, protože výběrová komise byla složena pouze ze čtyř hlavních členů a ze čtyř náhradních členů. Každopádně i kdyby byla výběrová komise povinna se tímto ustanovením řídit, Komise tvrdí, že čl. 3 pátý pododstavec přílohy III služebního řádu, který nečiní žádný rozdíl mezi hlavními a náhradními členy, byl dodržen, protože ve výběrové komisi byly dvě ženy.
33 Ohledně přípustnosti žalobního důvodu žalobce odpovídá, že se pravidlo shody mezi stížností a žalobou neuplatní v oblasti výběrových řízení a že žalobní důvod vycházející z porušení pravidla rovného zastoupení uvnitř výběrových komisí je v každém případě nepominutelným důvodem, který lze poprvé uplatnit až před soudem. K věci samé dotyčný tvrdí, že při ověřování, zda byl dodržen požadavek stanovený v čl. 3 pátém pododstavci přílohy III služebního řádu, jehož účelem je zabránit veškeré diskriminaci, by bylo vhodné vzít v úvahu pouze hlavní členy, nebo alespoň ty, kteří byli přítomni ústní zkoušce.
Závěry Soudu
– K přípustnosti žalobního důvodu
34 Jak již Soud uvedl v rozsudku ze dne 1. července 2010, Mandt v. Parlament (F‑45/07, body 119 a 120), dochází k porušení pravidla shody mezi stížností a žalobou pouze v případě, kdy žaloba v soudním řízení mění předmět stížnosti nebo její důvod, přičemž pojem „důvod“ musí být vykládán široce. V případě návrhových žádání směřujících ke zrušení je podle takovéhoto výkladu třeba „důvodem sporu“ rozumět zpochybnění vnitřní legality napadeného aktu ze strany žalobce nebo, jako alternativu, zpochybnění jeho vnější legality. S výhradou námitek protiprávnosti a nepominutelných důvodů se proto bude jednat o změnu důvodu sporu, a tedy o nedodržení pravidla shody tehdy, když žalobce, který ve své stížnosti napadal pouze formální platnost aktu nepříznivě zasahujícího do jeho právního postavení, včetně jeho procesních aspektů, uvede v žalobě hmotněprávní žalobní důvody, nebo naopak když žalobce poté, co ve své stížnosti napadal legalitu aktu nepříznivě zasahujícího do jeho právního postavení pouze po hmotněprávní stránce, podá žalobu obsahující žalobní důvody týkající se formální platnosti tohoto aktu.
35 V projednávané věci sice žalobní důvod vycházející z porušení čl. 3 pátého pododstavce přílohy III služebního řádu není ve stížnosti obsažen, a to ani implicitně, nicméně žalobce ve stížnosti zpochybnil vnější legalitu sporného rozhodnutí tím, že zejména uvedl, že kopie jeho ústní zkoušky c) nebyla opravena osobou s poradní funkcí hovořící maďarsky, což z jeho pohledu způsobilo vadnost celého řízení, a že sporné rozhodnutí bylo nedostatečně odůvodněno z hlediska připomínek uvedených v dopisech z 22. listopadu 2007 a 7. ledna 2008. Výše uvedený žalobní důvod, který má tentýž právní důvod jako některé z žalobních důvodů, které byly uvedeny již ve stížnosti, je za těchto podmínek přípustný.
– K opodstatněnosti žalobního důvodu
36 Aby bylo možné určit, zda výběrová komise, která posuzovala žalobcovy výkony, byla v projednávané věci povinna řídit se článkem 3 pátým pododstavcem přílohy III služebního řádu, je třeba nejprve zjistit, zda tato výběrová komise byla složena „z více než čtyř členů“ ve smyslu výše uvedeného ustanovení.
37 V tomto ohledu je třeba výraz „členové [výběrové komise]“ uvedený v čl. 3 pátém pododstavci přílohy III služebního řádu vzhledem k jeho obecné povaze chápat tak, že se týká všech členů výběrové komise, včetně předsedy, a nikoli pouze těch členů uvedené výběrové komise, kteří postavení předsedy nemají. Z toho vyplývá, že na výběrové komise, které jsou stejně jako v projednávané věci složené nejméně z pěti členů, včetně předsedy, se výše uvedené ustanovení vztahuje.
38 Zadruhé je třeba zkoumat, zda výběrová komise dodržela pravidlo uvedené v čl. 3 pátém pododstavci přílohy III služebního řádu, tedy zda v ní bylo „každé pohlaví zastoupeno alespoň dvěma členy“, k čemuž je třeba nejprve určit, zda dodržení tohoto pravidla musí být ověřeno při sestavování výběrové komise, jejíž složení vyplývá ze seznamu zveřejněného orgánem nebo orgány pořádajícími výběrové řízení, nebo až při konání zkoušek, a dále, zda je třeba vzít v úvahu pouze hlavní členy výběrové komise, nebo také členy náhradní.
39 Ohledně otázky, zda musí být dodržení pravidla stanoveného v čl. 3 pátém pododstavci přílohy III služebního řádu ověřeno při zveřejnění seznamu členů výběrové komise, nebo až při konání ústní zkoušky, má Soud za to, že výše uvedená ustanovení musejí být vykládána tak, že se týkají členů výběrové komise uvedených na zveřejněném seznamu. Kdyby totiž výše uvedené pravidlo muselo být dodrženo při konání zkoušek, vyplývaly by z toho pro úřad pověřený pořádáním výběrových řízení značné praktické potíže. Opačný výklad by totiž na něj kladl přílišné nároky v oblasti správy personálu, neboť výběrové komise musejí podle čl. 3 druhého pododstavce téže přílohy III služebního řádu být rovněž složeny zároveň ze členů jmenovaných orgánem oprávněným ke jmenování a ze členů jmenovaných výborem nebo výbory zaměstnanců.
40 Ohledně otázky, zda je při ověřování, zda byl dodržen čl. 3 pátý pododstavec přílohy III služebního řádu, třeba vzít v úvahu pouze hlavní členy výběrové komise, nebo také její náhradní členy, je nutné úvodem připomenout, že judikatura připouští, aby úřad sestavující výběrovou komisi legálně jmenoval – i když ve služebním řádu tato možnost není výslovně uvedena – nejen hlavní členy, ale také členy náhradní. Smyslem jmenování náhradních členů výběrové komise je totiž umožnit nahrazení hlavních členů v případě překážek na jejich straně, aby výběrová komise mohla svou práci provést v přiměřené lhůtě při zachování stabilního složení po celou dobu trvání ústních zkoušek (rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 12. března 2008, Giannini v. Komise, T‑100/04, Sb. VS s. I‑A‑2‑9 a II‑A‑2‑37, bod 207).
41 Při ověřování, zda bylo pravidlo zakotvené v čl. 3 pátém pododstavci přílohy III služebního řádu dodrženo, je v zásadě třeba brát v potaz pouze hlavní členy výběrové komise, neboť obvykle právě oni se mají účastnit samotných zkoušek.
42 Kdyby měl mimoto být čl. 3 pátý pododstavec přílohy III služebního řádu vykládán tak, že ukládá povinnost, aby při posuzování souladu složení výběrové komise byli vzati v úvahu všichni členové výběrové komise bez ohledu na to, zda jsou členy hlavními nebo náhradními, ztratilo by pak toto ustanovení v důsledku takového výkladu do značné míry smysl. Požadavek, aby ve výběrové komisi složené z více než čtyř členů bylo každé pohlaví zastoupeno alespoň dvěma členy, byl totiž zákonodárcem stanoven z toho důvodu, aby se složení výběrových komisí přiblížilo vyváženému zastoupení obou pohlaví. Takového cíle by přitom nebylo dosaženo, kdyby stačilo, aby ve výběrové komisi složené z nejméně osmi členů, včetně členů náhradních, bylo některé pohlaví zastoupeno jen dvěma náhradními členy.
43 Z toho vyplývá, že na výběrovou komisi, která je při zveřejnění seznamu členů složena z více než čtyř hlavních členů, lze pohlížet tak, že požadavky čl. 3 pátého pododstavce přílohy III služebního řádu splňuje pouze tehdy, je-li každé pohlaví zastoupeno alespoň dvěma hlavními členy.
44 Požadavek, aby byli bráni v úvahu jen hlavní členové výběrové komise v okamžiku zveřejnění seznamu jejích členů, však může být zmírněn ve zvláštním případě, kdy sice složení výběrové komise v tomto okamžiku není v souladu s pravidlem stanoveným v čl. 3 pátém pododstavci přílohy III služebního řádu, tak jak bylo vyloženo v předchozím bodě, nicméně při konání zkoušek je již složení výběrové komise s tímto pravidlem v souladu. Cíl sledovaný článkem 3 pátým pododstavcem přílohy III služebního řádu, tj. zajistit, aby výkony kandidátů ve výběrovém řízení byly posuzovány výběrovou komisí, v níž bude zaručeno vyvážené zastoupení obou pohlaví, se totiž v takovém případě jeví být zcela naplněn.
45 Zatímco EPSO dopisem ze dne 23. srpna 2006 vyzval orgány i výbory zaměstnanců, aby navrhly jména osob do výběrových komisí, a zvláště jim připomněl, že ve výběrové komisi složené z více než čtyř členů musí být každé pohlaví zastoupeno alespoň dvěma členy, písemnosti obsažené ve spisu v projednávané věci dokazují, že krátce před konáním ústních zkoušek EPSO zveřejnil na své internetové stránce seznam hlavních i náhradních členů výběrové komise v otevřeném výběrovém řízení EPSO/AD/56/06, z nějž vyplývá, že výběrová komise byla složena z hlavního předsedy mužského pohlaví a ze čtyř hlavních členů taktéž mužského pohlaví, přičemž zde nebyla zastoupena žádná osoba ženského pohlaví, a to v rozporu s čl. 3 pátým pododstavcem přílohy III služebního řádu.
46 Na seznamu, který zveřejnil EPSO, byla uvedena také náhradní předsedkyně a náhradní členka, přičemž konkrétně tato náhradní členka byla přítomna žalobcově ústní zkoušce.
47 Takovou okolností však nelze dokazovat, že výběrová komise splnila požadavky čl. 3 pátého pododstavce přílohy III služebního řádu, protože není prokázáno, a dokonce ani tvrzeno, že by náhradní předsedkyně byla vedle náhradní členky skutečnou stabilní součástí výběrové komise, která během zkoušek zkoumala schopnosti kandidátů.
48 Proto je třeba učinit závěr, že složení výběrové komise nebylo v projednávané věci v souladu s ustanoveními čl. 3 pátého pododstavce přílohy III služebního řádu.
49 Jelikož není prokázáno, že by sporné rozhodnutí mělo bez této vady stejný obsah, vyplývá z toho, že sporné rozhodnutí musí být zrušeno, aniž by bylo zapotřebí zkoumat ostatní žalobní důvody.
B – K návrhovému žádání znějícímu na to, aby Soud nařídil úřadu EPSO přijmout nové rozhodnutí, kterým se nahradí rozhodnutí ze dne 19. listopadu 2007
50 Podle ustálené judikatury platí, že v rámci přezkumu legality založeného na článku 91 služebního řádu soudu Unie nepřísluší vydávat ve vztahu k administrativě soudní příkazy (rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 2. března 2004, Di Mario v. Komise, T‑14/03, Recueil FP, s. I‑A‑43 a II‑167, bod 63). Výše uvedené návrhové žádání proto musí být odmítnuto jako nepřípustné.
C – K návrhovým žádáním směřujícím k náhradě újmy
1. Argumenty účastníků řízení
51 Žalobce požaduje náhradu majetkové i nemajetkové újmy, kterou mu, jak tvrdí, způsobilo sporné rozhodnutí. Žalobce upřesňuje, že jeho majetková újma odpovídá rozdílu mezi platem úředníka v platové třídě AD 5 a platovém stupni 2 a odměnou, kterou v současnosti pobírá, jakož i tomu, že pozbyl práva na sociální zabezpečení a na starobní důchod Evropské unie.
52 Komise navrhuje, aby byla výše uvedená návrhová žádání zamítnuta.
2. Závěry Soudu
53 Podle ustálené judikatury platí, že vznik odpovědnosti administrativy předpokládá splnění souhrnu podmínek, které se týkají protiprávnosti jednání vytýkaného orgánům, skutečné škody a příčinné souvislosti mezi jednáním a uplatňovanou škodou (rozsudky Soudního dvora ze dne 1. června 1994, Komise v. Brazzelli Lualdi a další, C‑136/92 P, Recueil, s. I‑1981, bod 42, a ze dne 21. února 2008, Komise v. Girardot, C‑348/06 P, Sb. rozh. s. I‑833, bod 52). Tyto tři podmínky jsou kumulativní. Není-li některá z nich splněna, postačuje to k zamítnutí návrhových žádání znějících na náhradu škody.
54 Jedná-li se o příčinnou souvislost, je v zásadě třeba, aby žalobce prokázal, že mezi protiprávním jednáním, jehož se orgán dopustil, a uplatňovanou škodou je s určitostí dán přímý vztah příčiny a následku (rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 28. září 1999, Hautem v. EIB, T‑140/97, Recueil FP, s. I‑A‑171 a II‑897, bod 85).
55 Stupeň jistoty ohledně příčinné souvislosti vyžadovaný judikaturou je však dosažen, jestliže protiprávní jednání, jehož se dopustil orgán Unie, někoho s určitostí připravilo nikoli nezbytně o přijetí do zaměstnání, u kterého dotyčný nebude moci nikdy prokázat, že na ně měl právo, ale o vážnou šanci na přijetí na místo úředníka nebo zaměstnance s tím, že dotčené osobě tím vznikla škoda spočívající ve ztrátě příjmů (rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 5. října 2004, Sanders a další v. Komise, T‑45/01, Sb. rozh. s. II‑3315, bod 150; rozsudek Soudu ze dne 22. října 2008, Tzirani v. Komise, F‑46/07, Sb. VS s. I‑A‑1‑323 a II‑A‑1‑1733, bod 218).
56 Ohledně majetkové újmy požaduje žalobce její náhradu vyplývající ze způsobené ztráty odměny, v daném případě z rozdílu mezi platem úředníka v platové třídě AD 5 a platovém stupni 2 a odměnou, kterou v současnosti pobírá, a také z pozbytí práva na sociální zabezpečení a důchod spojeného s postavením úředníka. V projednávané věci však není prokázáno, že kdyby složení výběrové komise nebylo protiprávní, byl by žalobce přijat jako úředník, nebo by měl přinejmenším vážnou šanci být přijat. Vzhledem k tomu, že podmínka týkající se příčinné souvislosti mezi zaviněním úřadu a uplatňovanou újmou není splněna, musí být návrhové žádání znějící na náhradu majetkové újmy zamítnuto. V každém případě bude na úřadu, který zrušený akt vydal, aby přijal opatření, která vyplývají z tohoto rozsudku, a zejména aby při dodržení zásad použitelné evropské právní úpravy přijal jakýkoli akt, kterým bude možné spravedlivě vyrovnat znevýhodnění žalobce, které bylo vyvoláno zrušeným aktem (viz v tomto smyslu rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 15. září 2005, Casini v. Komise, T‑132/03, Sb. rozh. VS, s. I‑A‑253 a II‑1169, bod 98).
57 Ohledně nemajetkové újmy je třeba poukázat na to, že žalobce neprokazuje, že utrpěl nemajetkovou újmu, kterou lze oddělit od protiprávnosti, na jejímž základě bylo sporné rozhodnutí zrušeno a která tímto zrušením nemůže být zcela napravena (viz v tomto smyslu rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 19. listopadu 2008, Michail v. Komise, T‑49/08 P, Sb. VS s. I‑B‑1‑121 a II‑B‑1‑739, bod 88).
58 V důsledku toho je třeba návrh na náhradu újmy zamítnout.
K nákladům řízení
59 Článek 87 odst. 1 jednacího řádu stanoví, že s výhradou ostatních ustanovení kapitoly týkajících se nákladů řízení se účastníku řízení, který neměl ve věci úspěch, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle odstavce 2 téhož článku může Soud v souladu s požadavky ekvity rozhodnout, že se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží pouze částečná náhrada nákladů řízení nebo se mu náhrada nákladů řízení neuloží.
60 Z výše uvedeného odůvodnění vyplývá, že Komise je účastnicí řízení, která v podstatné míře neměla ve věci úspěch. Žalobce krom toho ve svých návrhových žádáních výslovně požadoval, aby byla Komisi uložena náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že okolnosti projednávané věci neodůvodňují použití ustanovení čl. 87 odst. 2 jednacího řádu, je tedy důvodné uložit Komisi náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
SOUD PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (první senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí ze dne 23. ledna 2008, kterým výběrová komise ve výběrovém řízení EPSO/AD/56/06 zamítla žádost G. Barthy o přezkum rozhodnutí téže výběrové komise, jímž byla zamítnuta jeho žádost o pracovní místo, se zrušuje.
2) Ve zbývající části se žaloba zamítá.
3) Evropské komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.
Gervasoni | Kreppel | Tagaras |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 23. listopadu 2010.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |
W. Hakenberg | | S. Gervasoni |
Text tohoto rozhodnutí, jakož i text rozhodnutí soudů Evropské unie v něm uvedených a dosud nezveřejněných ve Sbírce rozhodnutí jsou k dispozici na internetové stránce Soudního dvora www.curia.europa.eu.