Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale Ordinario di Venezia (Itálie) dne 2. března 2023 – UD, QO, VU, LO, CA v. Presidenza del Consiglio dei ministri, Ministero dell'Interno
(Věc C-126/23, Burdene1 )
Jednací jazyk: italština
Předkládající soud
Tribunale Ordinario di Venezia
Účastníci původního řízení
Žalobci: UD, QO, VU, LO, CA
Žalovaní: Presidenza del Consiglio dei ministri, Ministero dell'Interno
Předběžné otázky
Je za okolností uvedených v písmenu a), jež se týká žaloby na náhradu škody podané italskými státními příslušníky s trvalým bydlištěm v Itálii proti vnitrostátnímu zákonodárci z důvodu neprovedení nebo nesprávného nebo neúplného provedení povinností stanovených směrnicí Rady 2004/80/ES ze dne 29. dubna 2004 o odškodňování obětí trestných činů1 , a zejména povinnosti členských států stanovené v čl. 12 odst. 2 této směrnice zavést nejpozději do 1. července 2005, jak je stanoveno v následujícím čl. 18 odst. 1, všeobecný systém odškodnění, který je s to zaručit přiměřené a spravedlivé odškodnění ve prospěch obětí všech násilných a úmyslných trestných činů v případech, kdy nemohou získat plnou náhradu způsobené újmy od přímo odpovědných osob, v souvislosti se situací opožděného (nebo neúplného) provedení směrnice Rady 2004/80/ES ze dne 29. dubna 2004 do vnitrostátního práva:
a) ve vztahu k ustanovení čl. 11 odst. 2a zákona č. 122/2016, které podmiňuje vyplacení odškodnění rodičům a sestře oběti vraždy neexistencí manžela a dětí oběti, a to i při existenci pravomocného rozsudku, který vyčísluje i v jejich prospěch nárok na náhradu škody tak, že jej stanoví k tíži pachatele trestného činu:
– vyplacení odškodnění stanoveného ve prospěch rodičů a sestry oběti násilných úmyslných trestných činů v případě vraždy podle čl. 11 odst. 2a zákona č. 122 ze dne 7. července 2016 [(Disposizioni per l’adempimento degli obblighi derivanti dall’appartenenza dell’Italia all’Unione Europea – Legge Europea 2015–2016 (Ustanovení k provádění závazků vyplývajících z členství Itálie v Evropské unii – Evropský zákon 2015–2016)], ve znění pozdějších předpisů (podle článku 6 zákona č. 167 ze dne 20. listopadu 2017, a článku 1 odst. 593 až 596 zákona č. 145 ze dne 30. prosince 2018), jež je podmíněno neexistencí dětí a manžela/manželky oběti (v případě rodičů) a neexistencí rodičů (v případě sourozenců), v souladu s požadavky čl. 12 odst. 2 směrnice 2004/80, jakož i s článkem 20 (rovnost), článkem 21 (zákaz diskriminace), čl. 33 odst. 1 (ochrana rodiny), článkem 47 (právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces) Listiny základních práv Evropské unie a s článkem 1 protokolu č. 12 k EÚLP (zákaz diskriminace)?
b) s odkazem na limit pro výplatu odškodnění:
– možné podmínku spojenou s výplatou odškodnění stanovenou v čl. 11 odst. 3 zákona č. 122/2016 (Ustanovení k provádění závazků vyplývajících z členství Itálie v Evropské unii – Evropský zákon 2015–2016), ve znění pozdějších předpisů (podle článku 6 zákona č. 167 ze dne 20. listopadu 2017 a čl. 1 odst. 593 až 596 zákona č. 145 ze dne 30. prosince 2018) spočívající ve slovech „v každém případě v rámci možností fondu uvedeného v článku 14“, aniž by jakýkoli předpis stanovil, že italský stát má povinnost vyčlenit částky, které by bylo možné konkrétně použít k vyplacení odškodnění, byť stanoveného i na statistickém základě, a v každém případě by bylo možné je konkrétně použít k odškodnění oprávněných osob v přiměřené lhůtě, považovat za „spravedlivé a přiměřené odškodnění obětí“ na základě požadavků čl. 12 odst. 2 směrnice 2004/80?
____________
1 Název projednávané věci je fiktivní. Neodpovídá skutečnému jménu žádného z účastníků řízení.
1 Úř. věst. 2004, L 261, s. 15.