ROZSUDEK TRIBUNÁLU (šestého senátu)
12. července 2012(*)
„Ochranná známka Společenství – Námitkové řízení – Doručení vyjádření osoby, která podala námitky, před odvolacím senátem – Pravidlo 50 odst. 1, pravidlo 20 odst. 2 a pravidlo 67 odst. 1 nařízení (ES) č. 2868/95 – Právo se v řízení účinně bránit“
Ve věci T‑279/09,
Antonino Aiello, s bydlištěm ve Vico Equense (Itálie), zastoupený M. Cocciou a L. Pardem, advokáty,
žalobce,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému O. Montaltem, jako zmocněncem,
žalovanému,
přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem OHIM byla
Cantoni ITC SpA, se sídlem v Miláně (Itálie),
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 2. dubna 2009 (věc R 1148/2008‑1), týkajícímu se námitkového řízení mezi společností Cantoni ITC SpA a Antoninem Aiellem,
TRIBUNÁL (šestý senát),
ve složení H. Kanninen (zpravodaj), předseda, N. Wahl a S. Soldevila Fragoso, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: C. Heeren, rada,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 9. července 2009,
s přihlédnutím k vyjádření k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 23. října 2009,
s přihlédnutím k replice došlé kanceláři Tribunálu dne 29. ledna 2010,
s přihlédnutím k duplice došlé kanceláři Tribunálu dne 10. března 2010,
po jednání konaném dne 15. března 2012,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 5. března 2004 podal žalobce, Antonino Aiello, u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů [nahrazeného nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1)].
2 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je následující obrazové označení:
3 Výrobky, pro které byl zápis požadován, spadají zejména do tříd 3, 18 a 25 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:
– třída 3: „Přípravky na bělení a ostatní látky určené k mytí; přípravky na čištění, leštění, odmašťování a broušení, mýdla, parfumerie, éterické oleje, kosmetické přípravky, vlasové vody, zubní pasty“;
– třída 18: „Kůže a imitace kůže, výrobky z těchto materiálů neobsažené v jiných třídách, kůže; lodní kufry a kufry, deštníky, slunečníky, hole“;
– třída 25: „Oděvy, včetně vysokých holínek, obuvi a pantoflí“.
4 Přihláška ochranné známky Společenství byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 15/2005 ze dne 11. dubna 2005.
5 Dne 14. června 2005 podala společnost Cantoni ITC SpA (dále jen „osoba, která podala námitky“) proti zápisu přihlášené ochranné známky námitky na základě článku 42 nařízení č. 40/94 (nyní článek 41 nařízení č. 207/2009).
6 Námitky byly založeny na následujících starších právech:
– obrazové ochranné známce Společenství, zapsané dne 10. února 2004 pod číslem 2689891, vyobrazené níže:
– italské slovní ochranné známce CAPRI, zapsané dne 27. ledna 1986 pod číslem 396526.
7 Pokud jde o starší ochrannou známku Společenství, námitky byly založeny na všech výrobcích spadajících do tříd 3, 18 a 25, na které se vztahuje uvedená ochranná známka, které pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:
– třída 3: „Mýdla, parfumerie, éterické oleje, kosmetické přípravky, vlasové vody, šampóny, zubní pasty“;
– třída 18: „Kůže a imitace kůže, výrobky z těchto materiálů neobsažené v jiných třídách; kůže zvířat; kufříky, kabelky, obaly a pouzdra; lodní kufry a kufry; deštníky, slunečníky a hole; biče a sedlářské výrobky“;
– třída 25: „Venkovní oděvy a spodní prádlo, obuv, pokrývky hlavy“.
8 Pokud jde o starší italskou ochrannou známku, námitky byly založeny na výrobcích spadajících do tříd 3 a 25, na které se uvedená ochranná známka zejména vztahuje, a které pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:
– třída 3: „Mýdla, parfumerie, éterické oleje, kosmetické přípravky, vlasové vody, zubní pasty“;
– třída 25: „Domácí a venkovní oděvy, obuv a pokrývky hlavy“.
9 Námitky směřovaly proti výrobkům uvedeným v bodě 3 výše.
10 Důvody uplatněnými na podporu námitek byly důvody uvedené v čl. 8 odst. 1 písm. b) a v odst. 5 nařízení č. 40/94 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) a odst. 5 nařízení č. 207/2009].
11 Rozhodnutím ze dne 30. května 2008 námitkové oddělení námitkám vyhovělo. Nejprve uvedlo, že výrobky, na něž se vztahuje přihlášená ochranná známka a výrobky, na něž se vztahuje starší ochranná známka Společenství, jsou „ve značné míře totožné“. Dále mělo za to, že kolidující označení vykazují průměrnou úroveň podobnosti ze vzhledového a fonetického hlediska a že jsou podobné z pojmového hlediska. Kromě toho mělo za to, že starší ochranná známka Společenství má běžnou rozlišovací způsobilost a vyvodilo z toho, že mezi kolidujícími ochrannými známkami existuje nebezpečí záměny.
12 Dne 30. července 2008 podal žalobce k OHIM proti rozhodnutí námitkového oddělení odvolání, k němuž přiložil odůvodnění. Dne 23. října 2008 osoba, která podala námitky, k výše uvedenému odůvodnění žalobce předložila vyjádření (dále jen „vyjádření osoby, která podala námitky“).
13 Dne 24. listopadu 2008 OHIM vyjádření osoby, která podala námitky, zaslal faxem na číslo, které žalobce uvedl ve své přihlášce k zápisu.
14 Rozhodnutím ze dne 2. dubna 2009 (dále jen „napadené rozhodnutí“) první odvolací senát OHIM odvolání zamítl. Podle napadeného rozhodnutí žalobce upustil od podání repliky k vyjádření osoby, která podala námitky. Pokud jde o věc samou, odvolací senát měl zejména za to, že výrobky, kterých se týká starší ochranná známka Společenství, jsou určeny široké veřejnosti a že výrobky, kterých se týká přihlášená ochranná známka, jsou ve značné míře totožné s výrobky, na které se vztahuje starší ochranná známka Společenství. Pokud jde o srovnání kolidujících označení, měl odvolací senát za to, že mezi nimi existuje vysoká úroveň podobnosti ze vzhledového hlediska, průměrná úroveň fonetické podobnosti a že jsou téměř totožná z pojmového hlediska. Odvolací senát rovněž uvedl, že starší ochranná známka Společenství má rozlišovací způsobilost v rozsahu, v němž z hlediska průměrného spotřebitele mezi zeměpisným názvem označujícím ostrov Capri a výrobky, na něž se vztahuje uvedená ochranná známka, neexistuje žádná spojitost.
Návrhová žádání účastníků řízení
15 Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí a zamítl námitky;
– uložil OHIM náhradu nákladů řízení.
16 OHIM navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobci náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
K přípustnosti bodu návrhových žádání směřujícího k tomu, aby bylo OHIM nařízeno námitky zamítnout
17 Svým prvním bodem návrhových žádání se žalobce zejména domáhá, aby Tribunál nařídil OHIM zamítnout námitky, a umožnil tak zápis přihlášené ochranné známky. V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury v rámci žaloby podané k unijnímu soudu proti rozhodnutí odvolacího senátu OHIM je OHIM povinen v souladu s čl. 63 odst. 6 nařízení č. 40/94 (nyní čl. 65 odst. 6 nařízení č. 207/2009) provést opatření, aby vyhověl rozsudku uvedeného soudu. Tribunálu tedy nenáleží ukládat OHIM příkazy. Přísluší totiž OHIM, aby z výroku a odůvodnění rozsudků Tribunálu vyvodil důsledky [rozsudek Tribunálu ze dne 9. března 2005, Osotspa v. OHIM – Distribution & Marketing (Hai), T‑33/03, Sb. rozh. s. II‑763, bod 15; v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 3. července 2003, Alejandro v. OHIM – Anheuser-Busch (BUDMEN), T‑129/01, Recueil, s. II‑2251, bod 22].
18 Návrhová žádání žalobce směřující k tomu, aby Tribunál nařídil OHIM námitky zamítnout, jsou tudíž nepřípustná.
K věci samé
19 Na podporu své žaloby žalobce uplatňuje dva žalobní důvody směřující ke zrušení. První žalobní důvod vychází z porušení pravidla 50 odst. 1 a pravidla 20 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení č. 40/94 (Úř. věst. L 303, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 189). Druhý žalobní důvod vychází v podstatě z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94.
20 V rámci prvního žalobního důvodu žalobce v podstatě tvrdí, že v rozporu s pravidlem 50 odst. 1 a pravidlem 20 odst. 2 nařízení č. 2868/95 nebyl informován o vyjádření osoby, která podala námitky, předloženém v rámci řízení před odvolacím senátem. Toto pochybení představuje „závažné“ porušení jeho práva se v řízení účinně bránit, jelikož bylo žalobci zabráněno v tom, aby předložil připomínky k vyjádření osoby, která podala námitky.
21 OHIM v podstatě namítá, že žalobce se o vyjádření osoby, která podala námitky, dozvěděl přímo, a nemůže se tedy dovolávat porušení práva se v řízení účinně bránit.
22 Pravidlo 50 odst. 1 nařízení č. 2868/95, týkající se projednání odvolání před odvolacím senátem, stanoví, že „[n]ení-li stanoveno jinak, použijí se ustanovení o řízení před oddělením, které vydalo rozhodnutí, proti kterému bylo podáno odvolání, přiměřeně i pro odvolací řízení“.
23 Pokud jde o ustanovení týkající se řízení před námitkovým oddělením, pravidlo 20 odst. 2 nařízení č. 2868/95 stanoví, že OHIM „informuje […] o [vyjádření osoby, která podala námitky] přihlašovatele a vyzve jej, aby ve lhůtě stanovené [OHIM] podal své připomínky“.
24 Z výkladu pravidla 50 odst. 1 nařízení č. 2868/95 ve spojení s pravidlem 20 odst. 2 nařízení č. 2868/95 vyplývá, že v rámci řízení před odvolacím senátem OHIM informuje přihlašovatele ochranné známky Společenství, který u odvolacího senátu podal odvolání, o podání vyjádření osoby, která podala námitky, a vyzve jej, aby podal připomínky.
25 OHIM ostatně nepopírá, že mu příslušelo, aby vyjádření osoby, která podala námitky, doručil žalobci, aby mohl předložit připomínky před tím, než odvolací senát přijme napadené rozhodnutí. Tvrdí dokonce, že vyjádření osoby, která podala námitky, žalobci zaslal faxem na číslo uvedené v přihlášce k zápisu.
26 Na jednání v odpovědi na písemnou otázku Tribunálu položenou v rámci organizačního procesního opatření na základě článku 64 jednacího řádu Tribunálu OHIM připustil, že pochybil, když vyjádření osoby, která podala námitky, zaslal faxem na číslo uvedené v přihlášce k zápisu, a nikoli na faxové číslo zástupce žalobce v rámci řízení před námitkovým oddělením a odvolacím senátem. Posledně uvedené číslo bylo zejména uvedeno ve formuláři týkajícím se odvolání před odvolacím senátem.
27 OHIM však tvrdí, že i přes toto pochybení žalobce o vyjádření osoby, která podala námitky, věděl, takže se mohl v řízení účinně bránit. OHIM totiž tvrdí, že sdělení byla doručena přímo žalobci na jeho faxové číslo uvedené v přihlášce k zápisu a v rozsahu, v němž žalobce věděl o napadeném rozhodnutí, nemůže tvrdit, že nevěděl o vyjádření osoby, která podala námitky.
28 OHIM však z toho, že žalobce věděl o napadeném rozhodnutí, nemůže vyvozovat, že se žalobce dozvěděl o vyjádření osoby, která podala námitky, včas tak, aby na něj mohl odpovědět. I když jak napadené rozhodnutí, tak vyjádření osoby, která podala námitky, bylo zasláno faxem na číslo uvedené v přihlášce k zápisu, žalobce na jednání uvedl, že se jednalo o číslo obchodního poradce, který jej zastupoval v roce 2004 v rámci zápisného řízení, a že se s napadeným rozhodnutím mohl osobně seznámit až v návaznosti na to, že se v květnu 2009 příležitostně nacházel v Itálii. Není tedy nikterak prokázáno, že se žalobce osobně seznámil s vyjádřením osoby, která podala námitky, tak, aby na něj mohl odpovědět před odvolacím senátem.
29 V každém případě je nutno připomenout, že na základě pravidla 67 odst. 1 nařízení č. 2868/95 „[b]yl-li jmenován zástupce nebo je-li přihlašovatel uvedený na prvním místě ve společné přihlášce považován za společného zástupce podle pravidla 75 odst. 1, doručují se sdělení tomuto jmenovanému nebo společnému zástupci“. OHIM tedy za účelem odůvodnění nedoručení zástupci žalobce nemůže tvrdit, že vyjádření osoby, která podala námitky, bylo údajně doručeno žalobci samotnému.
30 Je třeba ostatně zdůraznit, že na jednání OHIM sám uvedl, že praxe kanceláře odvolacího senátu spočívá v tom, že jsou všechny dokumenty doručovány speciálně jmenovanému zástupci, a to za účelem zajištění toho, aby zastoupený – který se může nacházet mimo Evropskou unii – obdržel veškerá sdělení.
31 Kromě toho je třeba mít za to – na rozdíl od toho, co OHIM tvrdil na jednání –, že z pravidla 77 nařízení č. 2868/95, podle něhož jakékoli doručení zástupci má stejný účinek, jako by bylo provedeno vůči zastoupenému, nelze vyvodit, že doručení zastoupenému má stejný účinek jako doručení zástupci. Pokud by tomu tak bylo, pravidlo 67 uvedeného nařízení by postrádalo smysl.
32 Pokud jde o argument OHIM, podle něhož i přes pochybení, kterého se OHIM dopustil, se žalobce mohl v řízení účinně bránit tím, že u Tribunálu podal žalobu a předložil repliku a vyjádření v průběhu jednání, stačí připomenout – jak uvádí žalobce –, že napadené rozhodnutí bylo přijato, ač žalobce nemohl předložit připomínky k vyjádření osoby, která podala námitky.
33 Podle čl. 75 druhé věty nařízení č. 207/2009 však rozhodnutí OHIM mohou být založena pouze na důvodech, ke kterým měli účastníci možnost se vyjádřit. Podle tohoto ustanovení může odvolací senát OHIM své rozhodnutí založit pouze na skutkových nebo právních okolnostech, ke kterým měli účastníci možnost se vyjádřit [rozsudek Soudního dvora ze dne 21. října 2004, KWS Saat v. OHIM, C‑447/02 P, Sb. rozh. s. I‑10107, body 41 a 42; rozsudky Tribunálu ze dne 13. července 2005, Sunrider v. OHIM (TOP), T‑242/02, Sb. rozh. s. II‑2793, bod 58 a 59, a ze dne 7. září 2006, L & D v. OHIM – Sämann (Aire Limpio), T‑168/04, Sb. rozh. s. II‑2699, bod 115].
34 Ustanovení uvedené výše zakotvuje v rámci práva ochranných známek Společenství obecnou zásadu ochrany práva se v řízení účinně bránit [rozsudky Tribunálu ze dne 15. září 2005, Citicorp v. OHIM (LIVE RICHLY), T‑320/03, Sb. rozh. s. II‑3411, bod 21, a ze dne 7. února 2007, Kustom Musical Amplification v. OHIM (Tvar kytary), T‑317/05, Sb. rozh. s. II‑427, bod 26]. Na základě této obecné zásady musí být adresátům rozhodnutí veřejných orgánů, která se znatelným způsobem dotýkají jejich zájmů, umožněno, aby náležitě vyjádřili své stanovisko [rozsudek Soudního dvora ze dne 23. října 1974, Transocean Marine Paint Association v. Komise, 17/74, Recueil, s. 1063, bod 15; rozsudek Tribunálu ze dne 27. února 2002, Eurocool Logistik v. OHIM (EUROCOOL), T‑34/00, Recueil, s. II‑683, bod 21, a výše uvedený rozsudek LIVE RICHLY, bod 22].
35 Je zajisté pravda, že vada spočívající v procesním pochybení způsobuje zrušení určitého rozhodnutí jako celku nebo jeho části pouze tehdy, je-li prokázáno, že v případě neexistence tohoto pochybení mohlo mít napadené rozhodnutí jiný obsah [rozsudky Tribunálu ze dne 11. července 2006, Torres v. OHIM – Bodegas Muga (Torre Muga), T‑247/03, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 79, a ze dne 24. listopadu 2010, Nike International v. OHIM – Muñoz Molina (R10), T‑137/09, Sb. rozh. s. II‑5433, bod 30].
36 V projednávané věci žalobce na jednání uvedl, že vyjádření osoby, která podala námitky, se na několika stranách zabývalo rozlišovací způsobilostí starší ochranné známky. I když ve svém odůvodnění odvolání u odvolacího senátu žalobce uvedl argumenty týkající se rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky, je třeba konstatovat, že k tomu, aby odvolací senát učinil závěr, že starší ochranná známka má rozlišovací způsobilost, uvedl v bodě 17 napadeného rozhodnutí podobně, jako bylo uvedeno ve vyjádření osoby, která podala námitky, že mezi zeměpisným názvem ostrova Capri a výrobky, na něž se vztahuje starší ochranná známka, neexistuje žádná spojitost. K tomuto aspektu však žalobce neměl možnost vyjádřit připomínky v odpovědi na vyjádření osoby, která podala námitky, takže na rozdíl od toho, co tvrdil OHIM na jednání, nelze tvrdit, že v případě neexistence tohoto pochybení nemohlo být napadené rozhodnutí odlišné.
37 Ze všeho předcházejícího vyplývá, že žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení pravidla 50 odst. 1 a pravidla 20 odst. 2 nařízení č. 2868/95 je třeba vyhovět, aniž je nezbytné přezkoumávat druhý žalobní důvod.
38 V důsledku toho je třeba žalobě vyhovět a napadené rozhodnutí zrušit.
K nákladům řízení
39 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobce požadoval náhradu nákladů řízení a OHIM neměl ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (šestý senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 2. dubna 2009 (věc R 1148/2008‑1) se zrušuje.
2) OHIM se ukládá náhrada nákladů řízení.
Kanninen | Wahl | Soldevila Fragoso |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 12. července 2012.
Podpisy.