USNESENÍ SOUDU

(kasační senát)

10. listopadu 2009

Věc T-180/08 P

Giuseppe Tiralongo

v.

Komise Evropských společenství

„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Dočasní zaměstnanci – Neprodloužení smlouvy na dobu určitou – Žaloba na náhradu škody – Původ újmy – Povinnost Soudu pro veřejnou službu uvést odůvodnění“

Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti usnesení Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 6. března 2008, Tiralongo v. Komise (F-55/07, dosud nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí), znějící na zrušení tohoto usnesení.

Rozhodnutí: Kasační opravný prostředek se zamítá. Giuseppe Tiralongo ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí Evropských společenství.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Žaloba na náhradu škody – Postup před zahájením soudního řízení – Odlišný průběh při existenci nebo neexistenci aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení

(Služební řád úředníků, články 90 a 91)

2.      Úředníci – Žaloba – Žalobní důvody

(Služební řád úředníků, články 90 a 91)

3.      Právo Společenství – Zásady – Ochrana legitimního očekávání a zákaz diskriminace – Porušení

1.       Postup před zahájením soudního řízení se liší podle toho, zda ke škodě, o jejíž náhradu se žádá, došlo v důsledku aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu, nebo v důsledku jednání správního orgánu, které nemá povahu rozhodnutí. V prvním případě musí dotčená osoba ve stanovené lhůtě podat k orgánu oprávněnému ke jmenování stížnost proti dotčenému aktu. Naproti tomu ve druhém případě musí být správní řízení zahájeno podáním žádosti ve smyslu čl. 90 odst. 1 služebního řádu, jejímž cílem je získat náhradu škody, a popřípadě pokračovat stížností proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu.

Odpověď na otázku, zda uplatňované škody vznikly v důsledku aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení nebo v důsledku jednání správního orgánu, které svým obsahem není rozhodnutím, je tak nezbytná k ověření dodržování postupu před zahájením soudního řízení a lhůt stanovených články 90 a 91 služebního řádu, a tedy přípustnosti žaloby. Jelikož jsou tato pravidla kogentní, tato kvalifikace spadá výlučně do pravomoci soudu Společenství, aniž by byl v tomto ohledu vázán kvalifikací učiněnou účastníky řízení.

Nelze totiž připustit, aby právní subjekt mohl sepsáním žaloby tak, aby se vyhnul tvrzení, že škody vznikly v důsledku protiprávnosti některých aktů, obejít použití pravidel týkajících se lhůt stanovených služebním řádem.

(viz body 24 a 25)

Odkazy: Soudní dvůr 22. října 1975, Meyer-Burckhardt v. Komise, 9/75, Recueil, s. 1171, body 10 a 11; Soudní dvůr 19. listopadu 1981, Fournier v. Komise, 106/80, Recueil, s. 2759, body 15 až 18; Soudní dvůr 7. října 1987, Schina v. Komise, 401/85, Recueil, s. 3911, bod 9; Soud 25. února 1992, Marcato v. Komise, T-64/91, Recueil, s. II‑243, body 32 a 33; Soud 8. října 1992, Meskens v. Parlament, T-84/91, Recueil, s. II‑2335, bod 33; Soud 1. prosince 1994, Ditterich v. Komise, T-79/92, Recueil FP, s. I‑A‑289 a II‑907, bod 40; Soud 6. listopadu 1997, Liao v. Rada, T-15/96, Recueil FP, s. I‑A‑329 a II‑897, bod 27; Soud 24. března 1998, Meyer a další v. Soudní dvůr, T-181/97, Recueil FP, s. I‑A‑151 a II‑481, bod 22; Soud 26. listopadu 1999, Giegerich v. Komise, T‑253/97, Recueil FP, s. I‑A‑233 a II‑1177, bod 18; Soud 17. května 2006, Marcuccio v. Komise, T-241/03, Sb. VS, s. I‑A‑2‑111 a II‑A‑2‑517, bod 52; Soud 11. prosince 2007, Sack v. Komise, T-66/05, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 35

2.      Je třeba rozlišovat mezi jednáními správního orgánu, ať již ve formě aktů nepříznivě zasahujících do právního postavení nebo jednání, která nemají povahu rozhodnutí, která jsou příčinou škody a jsou údajně protiprávní, na straně jedné, a samotnými uvedenými protiprávnostmi na straně druhé. Případná porušení použitelných ustanovení nebo jednotlivých obecných zásad tak představují důvody protiprávnosti, které mohou způsobit neplatnost aktů nebo jednání správního orgánu, ale nemohou být samy o sobě jednáními.

Jelikož není zpochybňováno, že dopis stanovující datum ukončení smlouvy zaměstnance je aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení, nelze mít za to, že odpovědí na žádosti zaměstnance, jejichž podstatou je výzva k přehodnocení tohoto rozhodnutí, se správní orgán dopustil jednání, které nemá povahu rozhodnutí, kdy každý z jeho potvrzujících dopisů je pouze jedním z jeho prvků. Tento výklad by dotyčnému umožnil obejít lhůty pro napadení aktů nepříznivě zasahujících do právního postavení, ať již prostřednictvím návrhu na zrušení nebo na náhradu škody, stanovené články 90 a 91 služebního řádu, a to opakovaným vyzváním správního orgánu k přehodnocení rozhodnutí nepříznivě zasahujícího do právního postavení. Odkaz na „jednání“, který je uveden v judikatuře, se totiž netýká nezbytně řady jednání ze strany orgánu Společenství, ale snaží se pouze odlišit případ, kdy orgán přijal akt nepříznivě zasahující do právního postavení, od případů, kdy jeho jednání nemá povahu rozhodnutí.

(viz body 27 a 38)

3.      Skutečnost, že pro zjištění porušení zásady ochrany legitimního očekávání nebo zásady zákazu diskriminace je třeba konstatovat existenci několika aktů nebo jednání správního orgánu, neumožňuje považovat případné porušení těchto zásad za jednání správního orgánu. Porušení jakékoliv právní zásady není totiž samo o sobě ani aktem, ani jednáním správního orgánu, které svým obsahem není rozhodnutím, ale důvodem protiprávnosti aktu nebo jednání.

(viz bod 36)