STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
JÁNA MAZÁKA
přednesené dne 28. června 2007(1)
Věc C‑132/05
Komise Evropských společenství
proti
Spolkové republice Německo
„Označení původu – Sýr – ,Parmigiano Reggiano‘ – Užívání označení ,Parmesan‘ – Nesplnění povinnosti členského státu zakročit ex officio za účelem ochrany chráněného označení původu“
1. V projednávané věci se Komise domáhá určení podle článku 226 ES, že Německo tím, že formálně odmítá stíhat na svém území uvádění sýru pod označením „Parmesan“, který nesplňuje specifikaci chráněného označení původu („CHOP“) „Parmigiano Reggiano“ na trh, porušuje čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (EHS) č. 2081/92(2) ze dne 14. července 1992 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin (dále jen „základní nařízení“).
2. Vztahuje se ochrana poskytovaná zapsanému CHOP „Parmigiano Reggiano“ na německé slovo „Parmesan“? Tato otázka je těžištěm tohoto řízení o nesplnění povinnosti, které zahájila Komise proti Německu.
3. Mimoto projednávaná věc nastoluje otázku, jaká opatření musí členské státy přijmout, aby zajistily ochranu stanovenou základním nařízením. Za předpokladu, že se ochrana poskytovaná zapsanému CHOP „Parmigiano Reggiano“ vztahuje na německé slovo „Parmesan“, je členský stát povinen stíhat ex officio takové porušení základního nařízení, jakým je uvádění sýru pod názvem „Parmesan“, který neodpovídá specifikaci „Parmigiano Reggiano“ na trh?
I – Ochrana „Parmigiano Reggiano“ podle práva Společenství
A – Nařízení č. 2081/92
4. Článek 2 nařízení č. 2081/92 stanoví:
„1. Podle tohoto nařízení lze získat v rámci Společenství ochranu označení původu a zeměpisných označení pro zemědělské produkty a potraviny.
2. Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
a) označením původu název regionu, určitého místa nebo ve výjimečných případech země, který se používá k označení zemědělského produktu nebo potraviny:
– které pocházejí z tohoto regionu, určitého místa nebo země a
– jejichž jakost nebo vlastnosti jsou převážně nebo výlučně dány zvláštním zeměpisným prostředím zahrnujícím přírodní a lidské činitele a jejichž produkce, zpracování a příprava probíhá ve vymezené zeměpisné oblasti; […]“
5. Článek 3 odst. 1 stanoví:
„Názvy, které zdruhověly, nemohou být zapsány.
Pro účely tohoto nařízení se názvem, který zdruhověl rozumí název zemědělského produktu nebo potraviny, který, přestože se váže k místu nebo regionu, kde byly tento produkt nebo potravina původně vyprodukovány nebo uvedeny na trh, se stal pro zemědělský produkt nebo potravinu běžným názvem.
Pro určení, zda název zdruhověl, či ne, se přihlíží ke všem činitelům, zejména:
– ke stávající situaci v členském státě, odkud název pochází, a v oblastech spotřeby,
– ke stávající situaci v ostatních členských státech,
– k příslušným vnitrostátním předpisům a předpisům Společenství.
Pokud je na základě postupu podle článků 6 a 7 žádost o zápis zamítnuta, protože název zdruhověl, zveřejní Komise toto rozhodnutí v Úředním věstníku Evropských společenství.“
6. Článek 10 nařízení č. 2081/92 stanoví:
„1. Členské státy zajistí, že nejpozději do šesti měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost vzniknou kontrolní útvary, které mají za úkol zabezpečit, aby zemědělské produkty a potraviny nesoucí chráněné označení splňovaly požadavky specifikace.
[…]
4. Pokud pověřený kontrolní úřad a/nebo schválený soukromoprávní subjekt členského státu zjistí, že zemědělský produkt nebo potravina nesoucí v tomto členském státě chráněné označení nesplňuje požadavky specifikace, přijme nezbytná opatření, aby zajistil dodržování tohoto nařízení. Informují členský stát o opatřeních přijatých při provádění kontroly. Dotčené strany musí obdržet oznámení o všech přijatých rozhodnutích.“
7. Článek 13 nařízení č. 2081/92 stanoví:
„1. Zapsaná označení jsou chráněna proti:
[…]
b) jakémukoliv zneužití, napodobení nebo vyvolání domněnky [dojmu], i když je skutečný původ produktu uveden nebo je chráněné označení přeloženo nebo doprovázeno výrazem jako ,druh‘, ,typ‘, ,metoda‘, ,na způsob‘, ,napodobeno‘, nebo podobným výrazem;
[…]
Pokud vlastní zapsané označení zahrnuje i název zemědělského produktu nebo potraviny, který je považován za druhový, není užití tohoto druhového názvu na dotyčném zemědělském produktu nebo potravině porušením odst. 1 písm. a) nebo b).
[…]
3. Chráněná označení nemohou zdruhovět.“
B – Zápis „Parmigiano Reggiano“
8. Označení „Parmigiano Reggiano“ bylo zapsáno jako označení původu na základě článku 2 a části A přílohy nařízení Komise (ES) č. 1107/96(3) (dále jen „nařízení o zápisech“) s účinností od 21. června 2006.
9. Označení „Parmigiano Reggiano“ bylo zapsáno v rámci zjednodušeného postupu upraveného v článku 17 základního nařízení. Tento zjednodušený postup se uplatnil pouze na zápisy požadované v průběhu šesti měsíců od vstupu základního nařízení v platnost. Jeho cílem bylo poskytnout ochranu na úrovni Společenství těm označením, která již existovala před vstupem základního nařízení v platnost proto, že požívala právní ochrany podle vnitrostátního práva členských států nebo pokud jde o ty členské státy, kde nebyl systém ochrany proto, že označení se vžilo. V rámci zjednodušeného postupu zápis nezahrnoval fázi podávání námitek, kterou článek 7 základního nařízení vyžaduje v rámci běžného postupu.
II – Postup před zahájením soudního řízení
10. Na základě stížnosti, kterou podalo několik hospodářských subjektů, Komise dopisem ze dne 15. dubna 2003 vyzvala německé orgány, aby daly správním orgánům odpovědným za stíhání podvodů jasné pokyny, že mají ukončit uvádění výrobků označených jako „Parmesan“, které neodpovídají závazné specifikaci pro zapsané označení „Parmigiano Reggiano“, na trh na německém území. Výraz „Parmesan“ byl podle Komise překladem zapsaného označení „Parmigiano Reggiano“ a jeho užívání jako takové představovalo porušení čl. 13 odst. 1 písm. b) základního nařízení.
11. Německá vláda ve své odpovědi tvrdila, že ačkoliv výraz „Parmesan“ má historický původ v regionu Parma, zdruhověl a používá se k označení tvrdých sýrů různého zeměpisného původu, které jsou strouhané nebo určené ke strouhání. Výraz „Parmesan“ se proto liší od označení „Parmigiano Reggiano“ a jeho užívání nepředstavuje porušení základního nařízení.
III – Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastníků řízení
12. Vzhledem k tomu, že účastníci řízení trvali během postupu před zahájením soudního řízení na svých postojích, se Komise rozhodla podat k Soudnímu dvoru tuto žalobu a navrhuje, aby Soudní dvůr:
– určil, že Spolková republika Německo tím, že na svém území formálně odmítá stíhat užívání názvu „Parmesan“ na etiketách výrobků, které neodpovídají specifikaci chráněného označení původu „Parmigiano Reggiano“ a tímto podporuje neoprávněné využívání dobrého jména pravého výrobku chráněného v rámci Společenství, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (EHS) č. 2081/92 ze dne 14. července 1992 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin;
– uložil Spolkové republice Německo náhradu nákladů řízení.
IV – Úvodní poznámky
13. V projednávané věci bude nezbytné nejprve zjistit, zda užívání výrazu „Parmesan“ na etiketách výrobků, které neodpovídají specifikaci chráněného označení původu „Parmigiano Reggiano“ hospodářskými subjekty v Německu představuje porušení čl. 13 odst. 1 písm. b) základního nařízení. Německo v této souvislosti na svou obranu především uvádělo, že „Parmesan“ se stal druhovým názvem, který proto nemůže být chráněn zápisem CHOP „Parmigiano Reggiano“.
14. Poté přezkoumám, zda Německo nesplnilo povinnosti, které mu vyplývají z čl. 13 odst. 1 písm. b) základního nařízení tím, že nezakročilo ex officio proti situaci, která podle Komise představuje porušení práva Společenství soukromými subjekty, tedy proti užívání názvu „Parmesan“ na etiketách výrobků, které neodpovídají specifikaci CHOP „Parmigiano Reggiano“. Odpověď na tuto otázku pomůže upřesnit rozsah povinnosti, kterou členským státům ukládá základní nařízení, zajistit dodržování tohoto nařízení na svém území.
V – Je název „Parmesan“ chráněný v důsledku zápisu CHOP „Parmigiano Reggiano“?
A – Hlavní argumenty účastníků řízení
1. Komise
15. Komise podporovaná italskou vládou uvádí, že výraz „Parmesan“ je přesným překladem označení původu „Parmigiano Reggiano“. Překlad, stejně jako chráněné označení původu v jazyce státu původu, je vyhrazen výlučně pro výrobky, které odpovídají závazné specifikaci. Historie označení „Parmigiano Reggiano“ ukazuje úzkou spojitost mezi sýrem, regionem, kde se vyrábí a názvem „Parmesan“, který není v žádném případě druhovým názvem.
16. Nicméně i v případě, že by se „Parmesan“ nepovažoval za překlad celého CHOP „Parmigiano Reggiano“, slovo „Parmesan“ je přesto doslovným překladem slova „Parmigiano“ do francouzštiny, ze které před stoletími přešlo do němčiny a ostatních jazyků. Překlad základního prvku „Parmigiano“ je chráněný, protože zápis označení obsahujícího několik výrazů poskytuje podle práva Společenství stejnou ochranu základním prvkům stejně jako kombinovanému označení jako celku. Základní nařízení tedy nevyžaduje zápis každého jednotlivého prvku, který má být chráněn v rámci kombinovaného označení, ale považuje za chráněný každý prvek. To znamená, že i v případě, že by „Parmesan“ nebyl považován za překlad CHOP „Parmigiano Reggiano“, ale za pouhý doslovný překlad jeho základního prvku „Parmigiano“, překlad „Parmesan“ je nezbytně chráněný v důsledku ochrany označení „Parmigiano Reggiano“.
17. Pouze v případě, že by dotčený členský stát během řízení o zápisu kombinovaného označení Komisi oznámil, že ochrana není požadována pro určité části označení, by použitý základní prvek kombinovaného označení sám o osobě nepožíval ochrany, kterou poskytuje základní označení. Komise by musela tuto skutečnost zohlednit při přijímání nařízení o zápisu tak, že by v poznámce pod čarou uvedla, že ochrana daného základního prvku kombinovaného označení nebyla požadována. V případě označení původu „Parmigiano Reggiano“ však ani jeden ze dvou základních prvků nebyl v takové poznámce pod čarou uveden.
18. Mimoto neexistují opodstatněné důvody pro přijetí názoru Německa, že výraz „Parmigiano“ má být, je-li používán samostatně, považován ve smyslu článku 3 základního nařízení za druhový název, který si spotřebitel nespojuje s konkrétní zeměpisnou oblastí. Překlad „Parmesan“ se navíc nestal druhovým výrazem.
19. Zeměpisné označení se může samozřejmě po jisté době stát druhovým výrazem v tom smyslu, že spotřebitelé začnou vnímat označení jako údaj o určitém druhu výrobku spíše než údaj o zeměpisném původu výrobku, jako se tomu stalo například v případě označení „Camembert“ a „Brie“.
20. Nicméně v projednávané věci Komise zdůrazňuje, že historicky vždy existovala úzká spojitost mezi jednotlivými zeměpisnými regiony Itálie, ze kterých sýr pochází, a výrazem „Parmesan“, což je skutečnost, která ukazuje, že předmětný výraz nikdy neztratil svůj zeměpisný význam. Proto není název „Parmesan“ druhovým výrazem, který lze odlišit od chráněného označení původu „Parmigiano Reggiano“.
21. Pokud by byl název „Parmesan“ skutečně neutrálním výrazem bez takového významu, neexistovalo by žádné hodnověrné vysvětlení pro úsilí výrobců napodobenin vytvořit prostřednictvím slov nebo obrázků spojitost mezi svými výrobky a Itálií.
22. Mimoto skutečnost, že do roku 2000 byl sýr nazývaný „Parmesan“, který neodpovídá závazné specifikaci „Parmigiano Reggiano“ vyráběn na území Itálie, neznamená, že tento výraz byl druhovým výrazem pro tvrdé sýry různého původu, protože předmětný sýr byl určen výhradně pro vývoz do zemí, kde výraz „Parmesan“ nepožívá žádné zvláštní ochrany v souladu se zásadou teritoriality ochrany. Označení „Parmigiano Reggiano“ je v každém případě chráněno na úrovni Společenství až od 21. června 1996, data, kdy nařízení o zápisu vstoupilo v platnost.
23. Užívání označení „Parmesan“ pro sýr, který neodpovídá specifikaci „Parmigiano Reggiano“ by v každém případě představovalo vyvolání dojmu CHOP, což je zakázáno čl. 13 odst. 1 písm. b) základního nařízení.
24. Uvádění sýru pod označením „Parmesan“, který neodpovídá závazné specifikaci, na trh, je tudíž porušením čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení.
2. Německá vláda
25. Německá vláda podporovaná dánskou a rakouskou vládou uvádí, že „Parmesan“ není překladem CHOP „Parmigiano Reggiano“ do němčiny, ale druhovým názvem používaným k označení kategorie tvrdých sýrů, strouhaných nebo určených ke strouhání, která mimo jiné zahrnuje „Parmigiano Reggiano“.
26. Označení původu je chráněné na základě článku 13 základního nařízení pouze v přesné formě, v jaké je zapsáno. Z rozsudku Soudního dvora ve věci Chiciak a Fol(4) nelze vyvozovat opačný závěr.
27. Jestliže i dokonce podle názoru Komise je „Parmesan“ doslovným překladem výrazu „Parmigiano“, neporušuje použití slova „Parmesan“ ochranu poskytovanou čl. 13 odst. 1 písm. b) základního nařízení označení „Parmigiano Reggiano“.
28. Mimoto v kontextu rozsudku Soudního dvora ve věci Bigi(5) italská vláda sama výslovně potvrdila, že záměrně neprovedla zápis označení „Parmigiano“. Za těchto okolností, tedy při neexistenci zápisu, nemůže označení „Parmigiano“ samo o sobě požívat ochranu podle práva Společenství.
29. V této souvislosti je nutné rovněž zdůraznit, že jak ilustruje situace v Itálii a jiných členských státech, tak i právní úprava na vnitrostátní úrovni a na úrovni Společenství, je nutné výraz „Parmigiano“, je-li užíván samostatně, považovat za druhový název ve smyslu článku 3 základního nařízení. Proto nemůže být výraz „Parmigiano“ v souladu s čl. 13 odst. 1 druhou větou základního nařízení chráněný základním nařízením z důvodu své druhové povahy.
30. V každém případě to, co je v kontextu řízení pro nesplnění povinnosti rozhodující je, zda je slovo „Parmesan“ považováno v Německu za druhový výraz, a je jasné, že slovo „Parmesan“ bylo v Německu vždy druhovým označením pro tvrdé sýry, strouhané či určené ke strouhání.
31. Podpůrně německá vláda tvrdí, že i v případě, že by nebyl výraz „Parmigiano“ považován za druhové označení, použití překladu „Parmesan“ by ještě automaticky nepředstavovalo zneužití CHOP „Parmigiano Reggiano“. Použití překladu CHOP a a fortiori jednotlivých prvků CHOP představuje porušení čl. 13 odst. 1 písm. b) pouze tehdy, když tento překlad ve skutečnosti vyvolává dojem tohoto CHOP.
32. O takové vyvolání dojmu nešlo v případě názvu „Parmesan“, který prošel vývojem nezávislým na označení „Parmigiano Reggiano“ a během století se stal druhovým označením v běžném jazyce spotřebitelů. Tento vývoj je příznačný pro toto označení a došlo k němu v Německu a v jiných členských státech. Užívání výrazu „Parmesan“ tudíž nepředstavuje zneužití nebo vyvolání dojmu chráněného označení „Parmigiano Reggiano“.
B – Posouzení
1. Zásada: široká ochrana
33. V důsledku zápisu označení „Parmigiano Reggiano“ je jeho užívání vyhrazeno výlučně výrobcům vykonávajícím činnost v omezené zeměpisné oblasti Itálie a vyrábějícím tento sýr v souladu se závaznou specifikací tohoto CHOP.
34. Působnost ochrany poskytované CHOP podle práva Společenství je široká(6). Tato ochrana je upravena v článku 13 základního nařízení. Podle čl. 13 odst. 1 písm. b) je zapsané označení chráněno proti jakémukoliv zneužití, napodobení nebo vyvolání dojmu, i když je skutečný původ produktu uveden nebo je chráněné označení přeloženo nebo doprovázeno výrazem jako ,druh‘, ,typ‘, ,metoda‘, ,na způsob‘, ,napodobeno‘, nebo podobným výrazem.
2. Omezení: druhová povaha názvu
35. Významné omezení působnosti ochrany poskytované zapsanému CHOP spočívá ve skutečnosti, že druhové názvy nespadají pod ochranu, kterou poskytuje základní nařízení.
36. Podle čl. 3 odst. 1 základního nařízení „se pro účely tohoto nařízení názvem, který zdruhověl rozumí název zemědělského produktu nebo potraviny, který přestože se váže k místu nebo regionu, kde byly tento produkt nebo potravina původně vyprodukovány nebo uvedeny na trh, se stal pro zemědělský produkt nebo potravinu běžným názvem“.
37. Ve vztahu k zeměpisným údajům to tedy zahrnuje proces zevšeobecňování nebo rozmělnění názvu, který odkazuje převážně na místo, kde se daná potravina původně vyráběla. Příklady zeměpisných názvů, které prošly takovým procesem jsou „Roquefort“ (pojmenovaný podle města ve Francii) nebo „eidamský sýr“ (pojmenovaný podle města v Nizozemsku).
38. Základní nařízení zmiňuje druhovou povahu názvu ve třech souvislostech. Zaprvé nařízení stanoví, že druhové výrazy nelze zapsat (čl. 3 odst. 1); zadruhé chráněné názvy nemohou zdruhovět (čl. 13 odst. 3); a zatřetí druhové prvky zapsaného označení nejsou chráněny (čl. 13 odst. 1 druhá věta).
39. V projednávané věci nejsou sporné první dva body týkající se působnosti čl. 3 odst. 1 a čl. 13 odst. 3, protože zapsáno bylo označení „Parmigiano Reggiano“, o kterém není tvrzeno, že by bylo samo o sobě druhové, a jeho zápis nebyl tudíž zpochybněn.
40. V projednávaném případě je uplatňována skutečnost, že slova „Parmesan“ a „Parmigiano“ jsou druhová, ale nic takového není uplatňováno ve vztahu k CHOP „Parmigiano Reggiano“ jako celku. Otázka druhové povahy tedy v projednávané věci vyvstává v kontextu čl. 13 odst. 1 druhé věty, která vylučuje ochranu druhových prvků kombinovaného CHOP. Tento právní kontext se liší od kontextu věcí Feta, kde byla předmětem sporu druhová povaha označení předloženého k zápisu.
3. Spadá výraz „Parmesan“ do působnosti ochrany, kterou stanoví článek 13 základního nařízení?
41. Označení je obvykle zapsáno v jazyce státu původu CHOP. Tak například Francie si nechala zapsat CHOP „Camembert de Normandie“ a Německo CHOP „Altenburger Ziegenkäse“. Překlady CHOP do ostatních úředních jazyků EU nejsou samostatně zapsány, jestliže se v oblasti výroby výrobků nesoucích CHOP nepoužívá několik jazyků. V tomto případě bude CHOP obvykle zapsáno v jazycích používaných v oblasti výroby výrobků nesoucích CHOP.
42. Jelikož překlady CHOP nejsou obecně zapsány, vyvolává to otázku, zda je překlad CHOP chráněn ve stejném rozsahu jako samotné zapsané CHOP. Znění čl. 13 odst. 1 písm. b) („i když […] je chráněné označení přeloženo“) se jeví tak, že překlady zapsaných CHOP jsou v zásadě chráněny ve stejném rozsahu jako CHOP v původním jazyce. Mimoto tento postoj je podle mého názoru potvrzen rozsudkem Soudního dvora ve věci Bigi, v němž měl Soudní dvůr za to, že ochrana, kterou poskytuje čl. 13 odst. 1 písm. b) základního nařízení se uplatní stejně i na překlady CHOP(7).
43. Nicméně základní nařízení mlčí o tom, jak určit, co představuje překlad CHOP. Tato otázka pravděpodobně nevyvolává obtíže velmi často, jelikož ve většině případů nebude CHOP překládáno, ale použije se ve formě používané v jazyce země původu CHOP nebo jeho překlad bude tak doslovný, že nemůže vyvstat žádná pochybnost.
44. V projednávané věci tomu tak není. Zatímco není sporu o tom, že „Parmigiano Reggiano“ bylo zapsáno v rámci zjednodušeného postupu upraveného v článku 17 základního nařízení a že požívá ochrany stanovené v článku 13 základního nařízení, je sporné zda „Parmesan“ má být považován za překlad CHOP „Parmigiano Reggiano“ ve smyslu základního nařízení, a má proto jako takové požívat ochrany, kterou poskytuje základní nařízení.
45. V rozsudku Bigi(8) byla otázka, zda je „Parmesan“ přesným překladem „Parmigiano Reggiano“ položena Soudnímu dvoru prostřednictvím námitky nepřípustnosti.
46. Generální advokát P. Léger zastával názor, že vzhledem k historickému a etymologickému vývoji označení se lze domnívat, že „Parmesan“ je spíše „věrným“ než doslovným překladem CHOP a že názvy „Parmigiano“ nebo „Parmesan“ a „Parmigiano Reggiano“ jsou vzájemně zaměnitelné nebo rovnocenné(9).
47. Soudní dvůr však pouze uvedl, že většina členských států, které předložily písemná vyjádření(10), se domnívá, že „Parmigiano Reggiano“ a „Parmesan“ jsou rovnocenné a prohlásila, že zdaleka není jasné, že „Parmesan“ zdruhověl(11). Na tomto základě Soudní dvůr zamítl námitku nepřípustnosti, kterou vzneslo Německo.
48. Pro účely projednávané věci lze poukázat na to, že mezi účastníky řízení je nesporné, že „Parmesan“ není doslovným překladem „Parmigiano Reggiano“ do němčiny, ale je to název odvozený z překladu „Parmigiano“, jedné složky CHOP „Parmigiano Reggiano“, do francouzštiny. Sporné však je, zda „Parmesan“ je rovněž německým překladem označení původu „Parmigiano Reggiano“, vypůjčeným z francouzského jazyka, jak tvrdí Komise.
49. Podle mého názoru pro to, aby byl „Parmesan“ považován za překlad „Parmigiano Reggiano“ ve smyslu čl. 13 odst. 1 písm. b) základního nařízení, musí být oba výrazy obecně považovány spotřebiteli za rovnocenné.
50. Zatímco citace, které předložila Komise v průběhu řízení dokládají, že název „Parmesan“ byl původně odvozen od označení „Parmigiano“, které označovalo sýr vyrobený v regionu Parma, nedokládají, že slovo „Parmesan“ je stále považováno za rovnocenné označení „Parmigiano Reggiano“, které odkazuje výlučně na určitý druh sýru vyráběného v Emilia-Romagna. Obalový materiál, který předložila Komise pouze prokazuje, že spotřebitelé mohou dávat slovo „Parmesan“ do souvislosti s Itálií, zemí původu CHOP „Parmigiano Reggiano“.
51. Německo však na podporu svého argumentu, že „Parmesan“ není překladem CHOP „Parmigiano Reggiano“ především uvádí, že v dvoustranné dohodě mezi Itálií a Rakouskem z roku 1954 bylo „Parmigiano Reggiano“ přeloženo do němčiny jako „Parmigiano Reggiano“, a nikoliv jako „Parmesan“. Ačkoliv tato dohoda již pozbyla platnosti, neboť byla nahrazena základním nařízením, tvoří materiální důkaz toho, jak bylo označení „Parmigiano Reggiano“ přeloženo do němčiny ve vzájemné dohodě mezi Itálií a Rakouskem poté, co se italský zákonodárce rozhodl chránit označení „Parmigiano Reggiano“ zákonem.
52. Důkazy předložené účastníky řízení neumožňují podle mého názoru dospět s jistotou k závěru, že „Parmesan“ je rovnocenný „Parmigiano Reggiano“ a je tedy jeho překladem. S jistotou lze pouze uvést, že výrazy „Parmesan“ a „Parmigiano“ jsou rovnocenné, a tedy překlady jeden druhého.
53. V každém případě, bez ohledu na to, zda slovo „Parmesan“ je překladem CHOP „Parmigiano Reggiano“, se domnívám, že „Parmesan“ může představovat vyvolání dojmu CHOP „Parmigiano Reggiano“ ve smyslu čl. 13 odst. 1 písm. b), a proto spadá do působnosti ochrany, kterou CHOP „Parmigiano Reggiano“ poskytuje základní nařízení.
54. Článek 13 odst. 1 písm. b) zakazuje „vyvolání dojmu“ CHOP, „i když je skutečný původ produktu uveden“.
55. Soudní dvůr rozhodl, že výraz „vyvolání dojmu“, jak je uveden v čl. 13 odst. 1 písm. b) základního nařízení se vztahuje na situaci, kdy výraz použitý k označení výrobku zahrnuje část chráněného označení takovým způsobem, že setká-li se spotřebitel s názvem výrobku, v mysli se mu vybaví obraz výrobku, jehož označení je chráněné(12).
56. Podle judikatury Soudního dvora může dojít k vyvolání dojmu chráněného označení, pokud neexistuje žádná pravděpodobnost záměny mezi dotčenými výrobky, a to i tehdy, pokud se ochrana podle práva Společenství nevztahuje na části tohoto označení, které se opakují ve sporném výrazu nebo výrazech(13). Případný údaj o skutečném původu výrobku na jeho obalu nemá vliv na otázku, zda došlo k zneužití, napodobení nebo vyvolání dojmu, jak výslovně uvádí čl. 13 odst. 1 písm. b)(14).
57. Když se Soudní dvůr zabýval otázkou, zda užívání ochranné známky „Cambozola“ mělo být považováno za vyvolání dojmu CHOP „Gorgonzola“, měl za to, že vzhledová podobnost (předmětný výrobek byl měkký plísňový sýr, který se podobal „gorgonzole“) a fonetická podobnost (výraz užívaný k označení tohoto výrobku končí totožnými dvěmi slabikami a obsahuje stejný počet slabik), jsou podstatnými kritérii pro určení, zda došlo k vyvolání dojmu(15).
58. V projednávané věci existuje mezi CHOP „Parmigiano Reggiano“ a slovem „Parmesan“ fonetická podobnost, neboť toto slovo obsahuje totožná čtyři první písmena a je, jak je mezi účastníky řízení nesporné, překladem jedné z jeho složek, konkrétně „Parmigiano“. Existuje mezi nimi i vzhledová podobnost, protože obě slova se používají pro stejný druh tvrdého sýru, který je strouhaný nebo je určen ke strouhání.
59. Výraz „Parmesan“ by se měl proto v zásadě jevit tak, že vyvolává dojem CHOP „Parmigiano Reggiano“.
60. Německá vláda však tvrdí, že výraz „Parmesan“ nelze považovat za vyvolání dojmu CHOP „Parmigiano Reggiano“, neboť „Parmesan“ je druhovým výrazem. Z toho vyplývá, že je nutné určit, zda Německo předložilo dostatečné důkazy na podporu svého tvrzení na základě čl. 13 odst. 1 písm. b) druhé věty základního nařízení, podle které nejsou druhové prvky CHOP chráněny(16).
61. Ve věci Dánsko a další v. Komise („Feta I“) Soudní dvůr rozhodl, že čl. 3 odst. 1 základního nařízení výslovně vyžaduje, aby se pro účely zjištění, zda název zdruhověl, vzaly v úvahu všechny faktory, včetně těch, které jsou v něm výslovně vyjmenované, zejména stávající situace v členském státě, odkud název pochází, a v oblastech spotřeby, stávající situace v ostatních členských státech a příslušná vnitrostátní právní úprava nebo právní úprava Společenství(17).
62. V rozsudku Německo v. Komise a Dánsko v. Komise(18) („Feta II“) Soudní dvůr posoudil druhovou povahu názvu „feta“ především na základě i) výrobní situace uvnitř země původu označení a mimo ní; ii) spotřeby fety a vnímání spotřebitelů uvnitř země původu označení a mimo ní, a iii) existence vnitrostátní právní úpravy, která se zvláště týká fety, a iv) způsobu, jakým se název užívá podle právní úpravy Společenství. Soudní dvůr rozhodl, že některé relevantní a významné faktory ukazují, že výraz nezdruhověl. Ve skutečnosti se zdá, že rozhodujícími okolnostmi byly koncentrace výroby a spotřeby v Řecku, jakož i asociace „fety“ se sýrem pocházejícím z Řecka v mysli spotřebitelů.
63. V projednávané věci účastníci řízení předložili několik empirických důkazů, co se týče druhové či nedruhové povahy slova „Parmesan“. Soudnímu dvoru nebyly poskytnuty žádné číselné údaje o výrobě a spotřebě „Parmigiano Reggiano“ v Itálii nebo o sýru uváděném na trh někde jinde jako „Parmesan“, a to v Německu nebo v jiných členských státech Evropské unie.
64. Účastníci řízení předložili pouze citace ze slovníků a odborné literatury, které neposkytují úplný pohled na to, jak vnímají spotřebitelé slovo „Parmesan“ v Německu a jinde.
65. Další důkazy byly předloženy ve formě obalů a marketingových materiálů, které prokazují, že někteří výrobci sýru, který je uváděn na trh pod názvem „Parmesan“, který však neodpovídá specifikaci CHOP „Parmigiano Reggiano“, se snaží vytvořit spojitost mezi takovými výrobky a Itálií, avšak nikoliv právě s regionem, kde se „Parmigiano Reggiano“ vyrábí. Existují však pochybnosti, zda samotná asociace výrobku s členským státem původu předmětného CHOP je v projednávané věci(19) dostatečná pro prokázání skutečnosti, že název zdruhověl, či nikoliv.
66. Co se týče postavení názvu „Parmesan“ podle vnitrostátního práva členských států, Soudní dvůr nemá všeobecný přehled o existenci právní úpravy parmazánu nebo užívání slova „Parmesan“ ve vnitrostátní právní úpravě jiných členských států. Německo předložilo pouze údaje o jedné zahraniční právní úpravě, a to rakouské právní úpravě, kde se zdá, že slovo „Parmesan“ je používáno jako druhový výraz.
67. Z toho vyplývá, že Německo nepředložilo ani důkazy, které by ve větší míře podpořily jeho tvrzení, že název „Parmesan“ v Německu zdruhověl. Za tímto účelem by bylo podle mého názoru vhodné předložit kromě jiného podrobné informace o vnímání názvu „Parmesan“ spotřebiteli, například ve formě spotřebitelského průzkumu, a údaje o spotřebě a výrobě týkající se sýru uváděného na trh jako „Parmigiano Reggiano“ a jako „Parmesan“. Bylo by však nerealistické vyžadovat, aby členský stát poskytl úplný důkaz o tom, že slovo zdruhovělo mimo jeho vlastní území.
C – Závěr
68. Jestliže Německo, které na svou obranu v tomto řízení uvedlo druhovou povahu výrazu „Parmesan“, nepředložilo dokonce ani ve vztahu k Německu žádné důkazy, které by do značné míry podpořily jeho tvrzení, že název „Parmesan“ zdruhověl, je nutné považovat užívání slova „Parmesan“ pro sýr, který neodpovídá specifikaci CHOP „Parmigiano Reggiano“ pro účely tohoto řízení za porušení ochrany poskytované tomuto CHOP v souladu s čl. 13 odst. 1 písm. b) základního nařízení.
69. Je proto nezbytné zkoumat, zda je Německo povinné stíhat ex officio porušení čl. 13 odst. 1 písm. b) základního nařízení, které má v projednávané věci formu uvádění sýru pod označením „Parmesan“, který neodpovídá specifikaci chráněného označení původu („CHOP“) „Parmigiano Reggiano“, na trh.
VI – Je Německo povinné stíhat ex officio porušení čl. 13 odst. 1 písm. b) základního nařízení?
A – Argumenty účastníků řízení
1. Komise
70. Komise tvrdí, že Německo nesplnilo povinnosti, které mu ukládá čl. 13 odst. 1 písm. b) základního nařízení tím, že formálně odmítá stíhat na svém území užívání označení „Parmesan“. Zejména tvrdí, že toto porušení článku 13 základního nařízení je třeba řešit prostřednictvím opatření ex officio, a nikoliv pouze prostřednictvím soukromoprávních žalob podaných u vnitrostátních soudů.
71. Členské státy musí zasáhnout ex officio, aby zabezpečily dosažení všech cílů základního nařízení, zejména ochranu zájmů výrobců výrobků, na které se vztahuje CHOP, podporu hospodářského rozvoje venkovských oblastí výroby a ochranu spotřebitelů. Opatření ex officio jsou nezbytná pro zabezpečení toho, aby výrobky, které neodpovídají požadavkům základního nařízení, nebyly uváděny na trh. Pro tyto účely musí členské státy rovněž přijmout příslušná správní opatření a stanovit odpovídající trestněprávní sankce.
72. Možnost podat soukromoprávní žaloby u soudů není dostatečná, protože tyto žaloby sledují pouze ochranu soukromých hospodářských zájmů, takže jsou ohroženy ostatní cíle základního nařízení.
73. Argument Německa, že u německých soudů neprobíhá žádné soudní řízení proti uvádění sýru, který neodpovídá specifikaci CHOP „Parmigiano Reggiano“ na trh, je irelevantní, protože členské státy mají v každém případě za účelem účinného uplatňování základního nařízení stíhat ex officio protiprávní uvádění výrobků nazývaných „Parmesan“, které neodpovídají specifikaci CHOP „Parmigiano Reggiano“ na trh, bez toho, aby byla nezbytná stížnost nebo soudní žaloba podaná soukromou osobou nebo sdružením na ochranu spotřebitelů.
74. Povinnost zasáhnout za použití opatření ex officio jasně vyplývá ze znění článku 10 základního nařízení, který vyžaduje, aby členské státy zřídily kontrolní útvary, které mají ověřovat, že CHOP nejsou zneužívána. V řadě členských států zahrnuje navíc funkce těchto útvarů kontrolu dodržování článku 13 základního nařízení. Povinnost stanovit správní a trestněprávní sankce potvrzuje povinnost jednat ex officio.
75. Německo tím, že tak nekonalo, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 13 odst. 1 písm. b) základního nařízení stejným způsobem jako Francie, která nesplnila své povinnosti tím, že nejednala za okolností, které vedly k vydání rozsudku Komise v. Francie(20).
2. Německo
76. Německo tvrdí, že článek 13 základního nařízení, který upravuje působnost ochrany zapsaných zeměpisných údajů a označení původu je přímo použitelný a přiznává práva držitelům práv nebo oprávněným uživatelům, která musí vnitrostátní soudy chránit. V této souvislosti lze podat žaloby pro porušení CHOP podle právní úpravy ochranných známek, potravin a nekalé soutěže.
77. V projednávaném případě je tedy věcí německých soudů, aby přezkoumaly, zda užívání označení „Parmesan“ na etiketách výrobků neodpovídá závazné specifikaci označení „Parmigiano Reggiano“ a tím je v rozporu se zněním základního nařízení.
78. Zavedením takové možnosti soukromoprávního uplatňování nároků uskutečnilo Německo veškerá nezbytná opatření k zajištění plného účinku čl. 13 odst. 1 základního nařízení. Stíhání takových porušení ex officio orgány veřejné moci se k zabezpečení uplatňování čl. 13 odst. 1 písm. b) základního nařízení nevyžaduje.
79. Povinnost členských států zřídit kontrolní útvary podle článku 10 základního nařízení nevyžaduje ad hoc kontrolu možných porušení článku 13 hospodářskými subjekty na německém území. Ačkoliv znění čl. 10 odst. 4 základního nařízení není zcela jasné, z porovnání různých jazykových verzí se zdá, že vzhledem k italskému původu chráněného označení „Parmigiano Reggiano“ je úkolem „Consorzio del Formaggio Parmigiano Reggiano“, aby zajistilo dodržování závazné specifikace při používání označení, a nikoliv německých kontrolních orgánů.
80. Systém opravných prostředků stanovený německým právem je dostatečný pro zabezpečení účinného plnění cílů základního nařízení v Německu. Mimoto možnost domáhat se nápravy u vnitrostátních soudů proti jakémukoliv jednání, které by bylo v rozporu s ochranou poskytovanou zapsanému označení původu, není vyhrazena pouze oprávněnému uživateli tohoto označení, ale je přístupná soutěžitelům, sdružením podnikatelů a spotřebitelským organizacím. Široký okruh osob, které mají aktivní legitimaci před soudy, ukazuje, že opatření, která existují v Německu k zajištění uplatňování základního nařízení, tvoří všeobecný a účinný systém prevence a ukládání sankcí za porušení článku 13 základního nařízení.
81. I když základní nařízení může skutečně sledovat několik cílů, zejména ochranu hospodářských zájmů a ochranu spotřebitelů, nic nenasvědčuje tomu, že stávající německý systém ochrany a uplatňování práv prostřednictvím soukromoprávních žalob je nedostatečný pro zajištění náležité ochrany označení původu. Německý systém ochrany je totiž v souladu se způsobem, kterým se uplatňují práva vyplývající z duševního vlastnictví a chrání spotřebitelé vůči nekalé soutěži podle práva Společenství.
82. Členské státy se mohou rozhodnout stíhat porušení základního nařízení konáním orgánů veřejné moci ex officio, ale za současného stavu práva Společenství nejsou povinny tak učinit.
B – Předmět řízení a důkaz o nesplnění povinnosti
83. Na úvod je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora je v rámci řízení o nesplnění povinnosti zahájeného na základě článku 226 ES věcí Komise, aby prokázala existenci tvrzeného nesplnění povinnosti. Komise nese odpovědnost za to, aby předložila Soudnímu dvoru informace, které jsou potřebné k prokázání tvrzení, že povinnost nebyla splněna, a Komise se přitom nemůže opírat o žádnou domněnku(21).
84. Je nesporné, že německý právní systém upravuje řadu soudních žalob na uplatnění ochrany označení původu tak, jak ji stanoví základní nařízení. Mimoto takové žaloby u vnitrostátních soudů může podat široký okruh hospodářských subjektů.
85. Komise v projednávaném případě tvrdí, že Německo „formálně odmítlo stíhat“ na svém území užívání názvu „Parmesan“ na etiketách výrobků, které neodpovídají specifikaci chráněného označení původu „Parmigiano Reggiano“, a tím porušilo povinnosti, které mu vyplývají z čl. 13 odst. 1 písm. b) základního nařízení. Toto řízení o nesplnění povinnosti tedy nezpochybňuje soulad ustanovení vnitrostátní práva s normou práva Společenství. Komise spíše zpochybňuje správní postup německých orgánů, které nezasáhly proti jednání, které údajně představuje porušení práva Společenství hospodářskými subjekty na území členského státu.
86. Podle judikatury Soudního dvora ve věci, ve které je zpochybňováno uplatnění vnitrostátního ustanovení správními orgány členského státu, vyžaduje prokázání nesplnění povinnosti státem předložení důkazních materiálů zvláštní povahy ve srovnání s důkazními materiály, které jsou obvykle zohledňovány v rámci žaloby pro nesplnění povinnosti týkající se výhradně obsahu vnitrostátního ustanovení. Za těchto podmínek Soudní dvůr rozhodl, že nesplnění povinnosti může být prokázáno pouze dostatečně doloženým a podrobně popsaným prokázáním praxe vytýkané vnitrostátním správním orgánům a přičitatelné dotčenému členskému státu(22).
87. Pro účely projednávaného případu, který se netýká aktivního jednání správních orgánů členského státu, ale jejich nečinnosti, si rozhodnutí o nesplnění povinnosti vyplývající z článku 226 ES podle mého názoru vyžaduje, aby Komise prokázala, že německé správní orgány byly povinné jednat ex officio a neučinily tak.
C – Posouzení
88. V souladu s obecnými zásadami, na kterých je založeno Společenství a které upravují vztahy mezi Společenstvím a členskými státy, členským státům přísluší na základě článku 10 ES zajistit provádění právních předpisů Společenství na svém území(23). Jak Soudní dvůr opakovaně rozhodl, vnitrostátní orgány postupují při provádění předpisů Společenství, pokud právo Společenství včetně jeho základních zásad pro tento účel neobsahuje společná pravidla, v souladu s procesními pravidly a hmotněprávními pravidly svého vnitrostátního práva(24).
89. Základní nařízení obsahuje několik společných pravidel týkajících se jeho provádění. Článek 10 základního nařízení výslovně upravuje kontrolu nad dodržováním specifikace CHOP výrobci.
90. Článek 10 odst. 4 stanoví, že je nutné přijmout opatření k zabezpečení dodržování nařízení v případě, že potravina označená CHOP neodpovídá specifikaci tohoto CHOP. Znění čl. 10 odst. 4 základního nařízení není však jasné, pokud jde o to, kterého členského státu kontrolní útvary jsou povinny zasáhnout proti nedodržování specifikace daného CHOP. Z německé verze nařízení(25) se zdá, že povinnost přijmout nezbytná opatření má kontrolní útvar toho členského státu, ze kterého pochází výrobek porušující specifikaci. Ostatní jazykové verze téhož ustanovení takový výklad nepodporují a stanoví, že kontrolním útvarem povinným zakročit není kontrolní útvar členského státu, ze kterého pochází výrobek, ale spíše kontrolní útvar tohoto členského státu, ze kterého pochází chráněné označení(26). Podle těchto jazykových verzí by byly povinné zakročit proti výrobkům, které neodpovídají specifikaci CHOP „Parmigiano Reggiano“ pouze italské orgány.
91. Je rovněž namístě uvést čl. 10 odst. 7 základního nařízení, který stanoví, že „náklady na kontroly prováděné podle tohoto nařízení nesou producenti užívající chráněná označení“. To rovněž naznačuje, že kontrola, kterou stanoví článek 10 se týká výlučně uplatňování specifikací ve vztahu k výrobcům používajícím chráněné označení v členském státě, ze kterého pochází.
92. Ačkoliv z výše uvedeného vyplývá, že znění článku 10 základního nařízení není zcela jasné, domnívám se, že účel a obecná struktura základního nařízení nasvědčují tomu, že povinnost provádět kontroly jde na rámec pouhého ověření souladu výrobků se specifikací CHOP v členském státě, ze kterého CHOP pochází.
93. Ze systému ochrany, který zavedlo základní nařízení, vyplývá, že pro řádné provedení základního nařízení lze vyžadovat dva druhy kontrol. Na jedné straně musí existovat systematická kontrola dodržování specifikace CHOP výrobci v oblasti výroby výrobků označených CHOP. Na druhé straně se musí zakročit proti zneužívání CHOP mimo oblast výroby. Vyvstává však otázka, jaké druhy opatření jsou vyžadovány pro druhý uvedený účel.
94. Německý právní systém upravuje uplatňování CHOP prostřednictvím soudních žalob, které může podat široký okruh žalobců zahrnující mimo jiné organizace na ochranu spotřebitelů a sdružení podnikatelů. Uplatňování prostřednictvím soudní žaloby je tedy potenciálně přístupné žalobcům, kteří sledují širší zájmy než pouze ochranu zájmů výrobců zboží, na které se vztahuje CHOP.
95. Přesto se domnívám, že existence takových prostředků soudní ochrany nezbavuje členské státy povinnosti, aby pro účely účinného provedení základního nařízení zároveň stanovily přiměřené kontrolní mechanizmy nezávislé na soudní žalobě. Článek 10 odst. 1 stanoví povinnost pro členské státy „zajist[it], že […] vzniknou kontrolní útvary, které mají za úkol zabezpečit, aby zemědělské produkty a potraviny nesoucí chráněné označení splňovaly požadavky specifikace“. Prostřednictvím obecné formulace povinnosti zajistit účinné provedení základního nařízení se členským státům ukládá obecná povinnost, aby stanovily příslušné kontrolní útvary za účelem ověření, zda výrobek, který je uváděn na trh v daném členském státě a který je označen daným CHOP, odpovídá specifikaci CHOP bez ohledu na místo, z kterého CHOP pochází. Takové kontroly mohou být například uskutečněny v rámci oficiálních kontrol vykonávaných za účelem zajištění dodržování jiných norem právní úpravy potravin(27).
96. Podle mého názoru však z nařízení nelze vyvodit, že tyto kontrolní útvary musí systematicky jednat ex officio bez jakéhokoliv podnětu, například v důsledku stížností výrobců, jejichž výrobky jsou oprávněně označené CHOP nebo stížností spotřebitelů nebo jakýchkoliv jiných výrobců.
97. To potvrzuje Komise ve svých dokumentech z této oblasti. Komise ve svém „Průvodci k nařízením Společenství“ o „ochraně zeměpisných označení, označení původu a osvědčení zvláštní povahy zemědělských produktů a potravin“ uvádí, že „uplatňování výlučných práv je organizováno a vykonáváno členskými státy. Je tedy věcí členských států, zda subjekty pověřené takovým uplatňováním jednají z vlastní iniciativy (ex officio) nebo na základě stížnosti držitelů práv CHOP/CHZO/ZTŠ“(28) (neoficiální překlad).
98. Z toho vyplývá, že členské státy mají při provádění základního nařízení diskreční pravomoc, pokud jde o to, zda se v daném případě provedou kontroly a zda poté přijmou opatření v případě, že najdou zboží, které porušuje CHOP.
99. Projednávaný případ je nutné odlišit od situace, ve které je z důvodu zájmů, které jsou ve hře, diskreční pravomoc členského státu jednat ex officio mnohem omezenější. Jednání státních orgánů ex officio, včetně kontrol a možných sankcí, je například vyžadováno, a to i v případě, že to právo Společenství nestanoví a bez jakýchkoliv vnějších podnětů, v situacích, kde jednotlivci nebo hospodářské subjekty nemají žádný důvod podávat stížnosti(29), nebo kde by jakýkoliv odklad mohl způsobit nenapravitelnou škodu, jako v případě, kdy zásada prevence vyžaduje okamžitý zásah za účelem stažení nebezpečných potravin nebo ukončení jednání, které může způsobit nenapravitelnou škodu na životním prostředí. Projednávaný případ však není srovnatelný s žádnou z těchto situací.
100. Také v situaci, kde členské státy mají v zásadě relativně širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o opatření, která musí přijmout a účinně uplatňovat, aby zajistily účinnost práva Společenství, se může za jistých okolností od členských států vyžadovat, aby zasáhly. V rozsudku Komise v. Francie Soudní dvůr rozhodl, že francouzské orgány veřejné moci v této věci překročily rozsah svého prostoru pro uvážení tím, že nezasáhly navzdory trestné činnosti, k níž docházelo opakovaně po dobu několika let, kterou policie tolerovala, a žalobám podaným k soudním orgánům(30).
101. Skutkové okolnosti projednávaného případu, jak vyplývají ze spisu, jsou však odlišné. Komise především nepředložila důkaz, který by byl z časového hlediska pro toto řízení relevantní(31), ani o jedné stížnosti nebo žádosti o právní ochranu, nemluvě již o důkazu nezabývání se takovými stížnostmi nebo žádostmi ve vztahu k zneužívání CHOP „Parmigiano Reggiano“ na německém území.
102. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že Komise se na podporu svého tvrzení, že Německo neučinilo vhodné kroky, aby zabránilo protiprávnímu užívání označení, ve skutečnosti opírá téměř výhradně o odpověď Německa během postupu před zahájením soudního řízení v tom smyslu, že „Parmesan“ je druhový název. Podle mého názoru musí být korespondence mezi účastníky řízení týkající se druhové nebo jiné povahy označení „Parmesan“ během postupu před zahájením soudního řízení vykládána jako právní obrana předložená v průběhu právem upraveného postupu a nelze ji samu o sobě považovat za formální odmítnutí chránit zapsané CHOP „Parmigiano Reggiano“.
103. Komise tedy nepředložila dostatečně zdokumentovaný a podrobný důkaz o tom, že německé orgány byly povinné v projednávané věci jednat ex officio a neučinily tak.
D – Závěr
104. Z výše uvedeného vyplývá, že se nedomnívám, že by čl. 13 odst. 1 písm. b) základního nařízení ve spojitosti s článkem 10 tohoto nařízení vyžadoval, aby Německo stíhalo ex officio uvádění sýru, který neodpovídá specifikaci CHOP „Parmigiano Reggiano“, na trh na svém území pod označením „Parmesan“. Komise především neprokázala, že Německo bylo povinné takto konat bez dostatečného a odpovídajícího vnějšího podnětu v tomto směru.
105. Proto se domnívám, že návrhová žádání Komise by měla být zamítnuta.
VII – K nákladům řízení
106. Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Německo však nepožadovalo, aby Komisi byla uložena náhrada nákladů řízení.
VIII – Závěry
107. Z tohoto důvodu mám za to, že by Soudní dvůr měl:
„1. zamítnout žalobu;
2. rozhodnout, že každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.“