ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (velkého senátu)
26. února 2008(*)
„Nesplnění povinnosti státem – Nařízení (EHS) č. 2081/92 – Ochrana zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin – Sýr ,Parmigiano Reggiano‘ – Užívání názvu ,parmesan‘ – Povinnost členského státu stíhat ex officio zneužití chráněného označení původu“
Ve věci C‑132/05,
jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 21. března 2005,
Komise Evropských společenství, zastoupená E. de Marchem, S. Grünheid a B. Martenczukem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
žalobkyně,
podporovaná
Českou republikou, zastoupenou T. Bočkem, jako zmocněncem,
Italskou republikou, zastoupenou I. M. Bragugliou, jako zmocněncem, ve spolupráci s G. Aiellem, avvocato dello Stato, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
vedlejšími účastníky řízení,
proti
Spolkové republice Německo, zastoupené M. Lummou a A. Dittrichem, jako zmocněnci, ve spolupráci s M. Loschelderem, Rechtsanwalt,
žalované,
podporované
Dánským královstvím, zastoupeným J. Moldem, jako zmocněncem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
Rakouskou republikou, zastoupenou E. Riedlem, jako zmocněncem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
vedlejšími účastníky řízení,
SOUDNÍ DVŮR (velký senát),
ve složení V. Skouris, předseda, C. W. A. Timmermans, A. Rosas, K. Lenaerts a U. Lõhmus, předsedové senátů, J. N. Cunha Rodrigues (zpravodaj), K. Schiemann, P. Kūris, E. Juhász, E. Levits a A. Ó Caoimh, soudci,
generální advokát: J. Mazák,
vedoucí soudní kanceláře: B. Fülöp, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 13. února 2007,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 28. června 2007,
vydává tento
Rozsudek
1 Komise Evropských společenství se svou žalobou domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Spolková republika Německo tím, že na svém území formálně odmítá stíhat užívání názvu „parmesan“ na etiketách výrobků, které neodpovídají požadavkům specifikace chráněného označení původu (dále jen „CHOP“) „Parmigiano Reggiano“, a tímto podporuje zneužívání dobrého jména původního výrobku chráněného v rámci Společenství, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (EHS) č. 2081/92 ze dne 14. července 1992 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin (Úř. věst. L 208, s. 1; Zvl. vyd. 03/13, s. 4).
Právní rámec
2 Nařízení č. 2081/92 zavádí ochranu označení původu a zeměpisných označení zemědělských produktů a potravin v rámci Společenství.
3 Článek 2 nařízení č. 2081/92 stanoví:
„1. Podle tohoto nařízení lze získat v rámci Společenství ochranu označení původu a zeměpisných označení pro zemědělské produkty a potraviny.
2. Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
a) ,označením původu‘ název regionu, určitého místa nebo ve výjimečných případech země, který se používá k označení zemědělského produktu nebo potraviny:
– které pocházejí z tohoto regionu, určitého místa nebo země
a
– jejichž jakost nebo vlastnosti jsou převážně nebo výlučně dány zvláštním zeměpisným prostředím zahrnujícím přírodní a lidské činitele a jejichž produkce, zpracování a příprava probíhá ve vymezené zeměpisné oblasti;
[…]“
4 Článek 3 odst. 1 tohoto nařízení má následující znění:
„Názvy, které zdruhověly, nemohou být zapsány.
Pro účely tohoto nařízení se názvem, který zdruhověl rozumí název zemědělského produktu nebo potraviny, který, přestože se váže k místu nebo regionu, kde byly tento produkt nebo potravina původně vyprodukovány nebo uvedeny na trh, se stal pro zemědělský produkt nebo potravinu běžným názvem.
Pro určení, zda název zdruhověl či ne, se přihlíží ke všem činitelům, zejména:
– ke stávající situaci v členském státě, odkud název pochází, a v oblastech spotřeby,
– ke stávající situaci v ostatních členských státech,
– k příslušným vnitrostátním předpisům a předpisům Společenství.
[...]“
5 Podle čl. 4 odst. 2 písm. g) nařízení č. 2081/92 musí specifikace produktu obsahovat alespoň „údaje o kontrolních útvarech podle článku 10“.
6 Článek 5 odst. 3 a 4 tohoto nařízení stanoví:
„3. Žádost o zápis do rejstříku obsahuje specifikaci produktu uvedenou v článku 4.
4. Žádost se zasílá členskému státu, ve kterém leží dotyčná zeměpisná oblast.“
7 Článek 10 uvedeného nařízení stanoví:
„1. Členské státy zajistí, že nejpozději do šesti měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost vzniknou kontrolní útvary, které mají za úkol zabezpečit, aby zemědělské produkty a potraviny nesoucí chráněné označení splňovaly požadavky specifikace.
2. Kontrolní útvar může zahrnovat jeden nebo více pověřených kontrolních úřadů a/nebo soukromoprávních subjektů schválených k tomuto účelu členským státem. Členské státy předají Komisi seznamy kontrolních úřadů a/nebo schválených subjektů s vymezením jejich působnosti. Komise zveřejní tyto údaje v Úředním věstníku Evropských společenství.
3. Pověřené kontrolní úřady a/nebo soukromoprávní subjekty musí skýtat náležité záruky objektivity a nestrannosti vůči všem producentům nebo zpracovatelům, kteří podléhají jejich kontrole, a musí mít neustále k dispozici odborníky a prostředky nezbytné k provádění kontrol zemědělských produktů a potravin nesoucích chráněné označení.
Pokud kontrolní útvar používá při některých kontrolách služeb jiného subjektu, musí tento subjekt skýtat tytéž záruky. V takovém případě nese pověřený kontrolní úřad a/nebo schválený soukromoprávní subjekt i nadále odpovědnost vůči členskému státu za všechny kontroly.
Od 1. ledna 1998 musí soukromoprávní subjekty splňovat požadavky uvedené v normě EN 45011 ze dne 26. června 1989, aby mohly být schváleny členským státem pro účely tohoto nařízení.
4. Pokud pověřený kontrolní úřad a/nebo schválený soukromoprávní subjekt členského státu zjistí, že zemědělský produkt nebo potravina nesoucí v tomto členském státě chráněné označení nesplňuje požadavky specifikace, přijme nezbytná opatření, aby zajistil dodržování tohoto nařízení. […]
5. Členský stát musí odejmout schválení kontrolního subjektu, pokud již nesplňuje kritéria uvedená v odstavcích 2 a 3. Informuje o tom Komisi, která zveřejní v Úředním věstníku Evropských společenství pozměněný seznam schválených subjektů.
6. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby byl producentům splňujícím podmínky tohoto nařízení zajištěn přístup ke kontrolnímu systému.
7. Náklady na kontroly prováděné podle tohoto nařízení nesou producenti užívající chráněná označení.“
8 Podle článku 13 téhož nařízení:
„1. Zapsaná označení jsou chráněna proti:
[…]
b) jakémukoliv zneužití, napodobení nebo vyvolání domněnky [dojmu], i když je skutečný původ produktu uveden nebo je chráněné označení přeloženo nebo doprovázeno výrazem jako ,druh‘, ,typ‘, ,metoda‘, ,na způsob‘, ,napodobeno‘, nebo podobným výrazem;
[…]
Pokud vlastní zapsané označení zahrnuje i název zemědělského produktu nebo potraviny, který je považován za druhový, není užití tohoto druhového názvu na dotyčném zemědělském produktu nebo potravině porušením odst. 1 písm. a) nebo b).
[…]
3. Chráněná označení nemohou zdruhovět.“
9 Na základě článku 2 nařízení Komise (ES) č. 1107/96 ze dne 12. června 1996 o zápisu zeměpisných označení a označení původu podle postupu stanoveného v článku 17 nařízení č. 2081/92 (Úř. věst. L 148, s. 1; Zvl. vyd. 3/19, s. 176) a části A přílohy uvedeného nařízení tvoří označení „Parmigiano Reggiano“ s účinností od 21. června 1996 CHOP.
Postup před zahájením soudního řízení
10 Na základě stížnosti, kterou podalo několik hospodářských subjektů, Komise dopisem ze dne 15. dubna 2003 vyzvala německé orgány, aby daly správním orgánům odpovědným za stíhání podvodů jasné pokyny, že mají ukončit uvádění výrobků označených jako „parmesan“, které neodpovídají specifikaci CHOP „Parmigiano Reggiano“, na trh na německém území. Výraz „parmesan“ je podle Komise překladem CHOP „Parmigiano Reggiano“ a jeho užívání představuje porušení čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 2081/92.
11 Spolková republika Německo dopisem ze dne 13. května 2003 odpověděla, že výraz „parmesan“, jenž má jistě historický původ v regionu Parma, zdruhověl a používá se k označení tvrdých sýrů různého původu, které jsou strouhané nebo určené ke strouhání, a že se odlišuje od CHOP „Parmigiano Reggiano“. Z tohoto důvodu nepředstavuje užívání tohoto výrazu porušení nařízení č. 2081/92.
12 Dne 17. října 2003 zaslala Komise Spolkové republice Německo výzvu dopisem, na kterou tento členský stát odpověděl dopisem ze dne 17. prosince 2003.
13 Jelikož Komise nebyla spokojena s vysvětleními poskytnutými Spolkovou republikou Německo, vydala dne 30. března 2004 odůvodněné stanovisko, kterým tento členský stát vyzvala k přijetí opatření nezbytných k tomu, aby tomuto stanovisku vyhověl ve lhůtě dvou měsíců od jeho oznámení.
14 Dopisem ze dne 15. června 2004 oznámila Spolková republika Německo Komisi, že trvá na svém dřívějším postoji.
15 Za těchto okolností se Komise rozhodla podat projednávanou žalobu.
K žalobě
16 Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 6. září 2005 bylo povoleno jednak vedlejší účastenství Italské republiky na podporu návrhových žádání Komise a jednak vedlejší účastenství Dánského království, jakož i Rakouské republiky na podporu návrhových žádání Spolkové republiky Německo.
17 Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 15. května 2006 bylo povoleno vedlejší účastenství České republiky na podporu návrhových žádání Komise.
18 Na podporu své žaloby se Komise dovolává jediného žalobního důvodu vycházejícího z odmítnutí Spolkové republiky Německo stíhat na svém území užívání názvu „parmesan“ na etiketách výrobků, které neodpovídají požadavkům specifikace CHOP „Parmigiano Reggiano“.
19 Spolková republika Německo popírá nesplnění povinnosti na základě tří důvodů:
– zaprvé je označení původu chráněné na základě článku 13 nařízení č. 2081/92 pouze v přesně té podobě, v jaké je zapsáno;
– zadruhé užívání slova „parmesan“ nenarušuje ochranu označení původu „Parmigiano Reggiano“ a
– zatřetí není povinna stíhat ex officio porušení uvedeného článku 13.
K ochraně kombinovaných označení
20 Komise tvrdí, že systém ochrany Společenství vychází ze zásady, podle které zápis označení obsahujícího několik výrazů přiznává ochranu práva Společenství jak základním prvkům kombinovaného označení, tak také tomuto označení jako celku. Účinná ochrana kombinovaných označení tudíž znamená, že všechny základní prvky kombinovaného označení jsou v zásadě chráněny proti zneužití. Komise má za to, že nařízení č. 2081/92 nevyžaduje pro účely zajištění této ochrany zápis každého z prvků kombinovaného označení způsobilých k ochraně, ale vychází ze zásady, že každý z uvedených prvků požívá vlastní ochrany. Takový výklad byl potvrzen Soudním dvorem v rozsudku ze dne 9. června 1998, Chiciak a Fol (C‑129/97 a C‑130/97, Recueil, s. I‑3315).
21 Komise tvrdí, že zásada ochrany všech prvků tvořících kombinované označení připouští pouze jednu výjimku stanovenou v čl. 13 odst. 1 druhém pododstavci nařízení č. 2081/92, a sice, že užití jednotlivého prvku kombinovaného označení není porušením čl. 13 odst. 1 písm. a) a b) uvedeného nařízení, pokud prvek, o který se jedná, je názvem zemědělského produktu nebo potraviny, který je považován za druhový název. Toto ustanovení by přitom bylo zbytečné v případě, že by bylo možné se domnívat, že jednotlivé základní prvky označení, která jsou zapsána výlučně ve formě kombinovaného označení, nejsou chráněny.
22 Krom toho jednotlivý základní prvek kombinovaného označení stojící sám o sobě nepožívá ochrany nařízení č. 2081/92, jestliže dotyčné členské státy během oznámení dotčeného kombinovaného označení uvedly, že ochrana není požadována pro určité části tohoto označení.
23 Komise tuto skutečnost zohlednila při přijímání nařízení č. 1107/96 tak, že popřípadě v poznámce pod čarou upřesnila, že pro část dotčeného označení nebyla ochrana požadována.
24 V případě označení „Parmigiano Reggiano“ však ani jeden z obou základních prvků nebyl v takové poznámce pod čarou uveden.
25 Spolková republika Německo odpovídá, že CHOP je na základě článku 13 základního nařízení chráněno pouze v přesné formě, v jaké je zapsáno. Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, nelze z výše uvedeného rozsudku Chiciak a Fol vyvozovat opačný závěr.
26 Krom toho v rámci věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 25. června 2002, Bigi (C‑66/00, Recueil, s. I‑5917), Italská republika sama výslovně potvrdila, že se vzdala zápisu označení „Parmigiano“. Za těchto okolností není označení „Parmigiano“ při neexistenci zápisu chráněno právem Společenství.
27 V tomto ohledu z osmého bodu odůvodnění nařízení č. 1107/96 vyplývá, „že určité členské státy oznámily, že není požadována ochrana pro některé části označení, a tato skutečnost by měla být vzata v úvahu“.
28 Nařízení č. 1107/96 prostřednictvím odkazů na poznámky pod čarou ve své příloze upřesňuje případy, ve kterých nebyla požadována ochrana části dotčeného označení.
29 Nicméně je třeba uvést, že neexistence prohlášení osvědčujícího, že pro některé složky označení nebyla požadována ochrana přiznaná článkem 13 nařízení č. 2081/92, nemůže tvořit dostatečný základ pro určení dosahu uvedené ochrany (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Chiciak a Fol, bod 37).
30 V rámci ochrany zavedené nařízením č. 2081/92 jsou otázky týkající se ochrany přiznané jednotlivým složkám označení a zejména otázky, zda se jedná případně o druhový název, nebo o složku chráněnou proti jednáním uvedeným v článku 13 uvedeného nařízení, předmětem posouzení, které přísluší provést vnitrostátnímu soudu na základě podrobné analýzy dotčeného skutkového kontextu, který byl před ním vylíčen zúčastněnými (výše uvedený rozsudek Chiciak a Fol, bod 38).
31 Za těchto okolností nemůže obstát argument Spolkové republiky Německo, podle kterého je CHOP chráněné na základě článku 13 nařízení č. 2081/92 pouze v přesně té podobě, v jaké je zapsáno.
K porušení CHOP „Parmigiano Reggiano“
32 Podle Komise představuje uvádění sýrů pod názvem „parmesan“, které neodpovídají specifikaci CHOP „Parmigiano Reggiano“ do volného oběhu porušení čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 2081/92, protože výraz „parmesan“ je správným překladem CHOP „Parmigiano Reggiano“. Překlad, stejně tak jako CHOP v jazyce členského státu, který získal zápis tohoto označení, je výlučně vyhrazen výrobkům odpovídajícím specifikaci.
33 Komise dodává, že jak dokládá úzký vztah mezi zvláštní zeměpisnou oblastí Itálie, ze které pochází tento druh sýru, a výrazem „parmesan“, potvrzený historickým vývojem, není tento výraz druhovým názvem, jenž by se mohl odlišit od CHOP „Parmigiano Reggiano“.
34 Užívání názvu „parmesan“ pro sýr, který neodpovídá specifikaci CHOP „Parmigiano Reggiano“, každopádně představuje vyvolání dojmu tohoto označení, což je zakázáno čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 2081/92.
35 Komise rovněž tvrdí, že výraz „parmesan“ nezdruhověl.
36 Zeměpisné označení může samozřejmě po jisté době svého užívání zdruhovět v tom smyslu, že spotřebitel jej přestane považovat za údaj o zeměpisném původu výrobku a bude v něm spatřovat pouze údaj o určitém druhu výrobku. K tomuto významovému posunu došlo zvláště v případě výrazů „Camembert“ a „Brie“.
37 Podle Komise výraz „parmesan“ nikdy neztratil své zeměpisné zabarvení. Pokud by byl „parmesan“ skutečně neutrálním výrazem bez takového zabarvení, neexistovalo by žádné hodnověrné vysvětlení pro úsilí výrobců napodobenin vytvořit prostřednictvím slov nebo obrázků spojitost mezi svými výrobky a Itálií.
38 Krom toho podle Komise skutečnost, že do roku 2000 byl sýr nazývaný „parmesan“, který neodpovídá specifikaci CHOP „Parmigiano Reggiano“, vyráběn na území Itálie, neznamená, že tento výraz je v Itálii druhovým názvem pro strouhané sýry různého původu, protože předmětný sýr byl určen výhradně pro vývoz do zemí, kde výraz „parmesan“ nepožívá žádné zvláštní ochrany v souladu se zásadou teritoriality. Ostatně označení „Parmigiano Reggiano“ je chráněno na úrovni Společenství až od 21. června 1996, tedy od data, kdy vstoupilo v platnost nařízení č. 1107/96.
39 Spolková republika Německo tvrdí, že užívání slova „parmesan“ nepředstavuje porušení čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 2081/92 vzhledem k tomu, že toto slovo je, podle názoru Komise, pouze překladem výrazu „Parmigiano“, který, jak dokládá situace v Itálii a jiných členských státech, jakož i vnitrostátní právní předpisy a právní předpisy Společenství, je názvem, který zdruhověl. Tento výraz proto nemůže být chráněn uvedeným nařízením.
40 Podpůrně Spolková republika Německo podotýká, že i v případě, že by výraz „Parmigiano“ nebyl druhovým názvem, a že by se tudíž na tuto složku nepoužilo ustanovení čl. 13 odst. 1 druhého pododstavce nařízení č. 2081/92, nepředstavuje použití výrazu „parmesan“ porušení ustanovení týkajících se ochrany označení původu „Parmigiano Reggiano“. Název „parmesan“ prošel v průběhu století vlastním vývojem a stal se v Německu, ale také v jiných členských státech druhovým názvem. Jeho užívání tudíž nepředstavuje zneužití CHOP „Parmigiano Reggiano“ ani vyvolání jeho dojmu.
41 Na podporu tohoto tvrzení odkazuje Spolková republika Německo zaprvé na bod 35 stanoviska generálního advokáta Ruiz-Jarabo Colomera ve věci, ve které bylo vydáno usnesení ze dne 8. srpna 1997, Canadane Cheese Trading a Kouri (C‑317/95, Recueil, s. I‑4681), zadruhé na výše uvedený rozsudek Bigi, ve kterém Soudní dvůr výslovně ponechal otevřenou otázku, zda výraz „parmesan“ je druhovým označením, zatřetí na skutečnost, že není dostačující konstatovat, že název výrobku je překladem označení původu. Je třeba zkoumat v každém jednotlivém případě, zda tento překlad opravdu vyvolává dojem dotčeného označení. Tak tomu není v případě, kdy sporný název, ačkoliv pochází z překladu, získal v běžném jazyce spotřebitelů během času jiný význam, a stal se tak druhovým názvem. Začtvrté uvedený členský stát uplatňuje skutečnost, že v Německu, jediném členském státě, kde je posouzení druhové povahy výrazu „parmesan“ vzhledem k tomuto řízení pro nesplnění povinnosti rozhodné, je slovo „parmesan“ odjakživa chápáno jako druhový název tvrdého sýru, který je strouhaný nebo určený ke strouhání. Ostatně tomu tak má být i v ostatních členských státech, včetně Itálie.
42 Nejprve je třeba určit, zda užívání názvu „parmesan“ odpovídá s ohledem na CHOP „Parmigiano Reggiano“ jedné ze situací uvedených v čl. 13 odst. 1 nařízení č. 2081/92.
43 V této souvislosti je třeba připomenout, že na základě čl. 13 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení jsou zapsaná označení chráněna zejména proti jakémukoliv zneužití, napodobení nebo vyvolání dojmu, i když je skutečný původ produktu uveden nebo je chráněné označení přeloženo.
44 Co se týče vyvolání dojmu CHOP, Soudní dvůr rozhodl, že tento pojem se vztahuje na situaci, kdy výraz použitý k označení výrobku zahrnuje část chráněného označení takovým způsobem, že setká-li se spotřebitel s názvem výrobku, v mysli se mu vybaví obraz výrobku, jehož označení je chráněné (rozsudek ze dne 4. března 1999, Consorzio per la tutela del formaggio Gorgonzola, C‑87/97, Recueil, s. I‑1301, bod 25).
45 Soudní dvůr upřesnil, že může dojít k vyvolání dojmu CHOP, i pokud neexistuje žádné nebezpečí záměny mezi dotčenými výrobky, a to i tehdy, když se ochrana podle práva Společenství nevztahuje na prvky tohoto označení, které přebírá znění sporného názvu (výše uvedený rozsudek Consorzio per la tutela del formaggio Gorgonzola, bod 26).
46 V projednávané věci existuje fonetická a vzhledová podobnost mezi názvem „parmesan“ a „Parmigiano Reggiano“, a to v situaci, kdy dotčenými výrobky jsou tvrdé sýry, které jsou strouhané nebo určené ke strouhání, tedy jež mají obdobný vnější vzhled (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Consorzio per la tutela del formaggio Gorgonzola, bod 27).
47 Ostatně nezávisle na otázce, zda název „parmesan“ je, či není přesným překladem CHOP „Parmigiano Reggiano“ nebo výrazu „Parmigiano“, musí být rovněž zohledněna pojmová blízkost existující mezi těmito dvěma výrazy v různých jazycích, o čemž svědčí diskuze vedená před Soudním dvorem.
48 Taková blízkost, jakož i fonetická a vzhledová podobnost, uvedené v bodě 46 tohoto rozsudku, mohou vyvolat v mysli spotřebitele obraz sýru, jenž nese CHOP „Parmigiano Reggiano“, zatímco ve skutečnosti se jedná o tvrdý sýr, který je strouhaný nebo určený ke strouhání, jenž nese název „parmesan“.
49 Za těchto podmínek musí být užívání názvu „parmesan“ kvalifikováno ve smyslu čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 2081/92 jako vyvolávání dojmu CHOP „Parmigiano Reggiano“.
50 Otázka, zda název „parmesan“ je překladem CHOP „Parmigiano Reggiano“, tedy nemá vliv na posouzení projednávané žaloby.
51 Spolková republika Německo nicméně tvrdí, že vzhledem k tomu, že název „parmesan“ zdruhověl, nemůže jeho užívání představovat nedovolené vyvolání dojmu CHOP „Parmigiano Reggiano“.
52 Přísluší Spolkové republice Německo, aby předložila důkazy, které by mohly doložit opodstatněnost tohoto argumentu, a to tím spíše, že Soudní dvůr již rozhodl, že zdaleka není zjevné, že označení „parmesan“ zdruhovělo (výše uvedený rozsudek Bigi, bod 20).
53 V rámci posouzení druhové povahy určitého názvu je třeba na základě čl. 3 odst. 1 nařízení č. 2081/92 vzít v úvahu místa výroby dotčeného výrobku, existující jak uvnitř členského státu, v jehož prospěch bylo dotčené označení zapsáno, tak i mimo tento členský stát, spotřebu tohoto výrobku a způsob, jakým je tento název vnímán spotřebiteli uvnitř uvedeného členského státu a mimo něj, existenci zvláštních vnitrostátních předpisů týkajících se uvedeného výrobku, jakož i způsob, jakým byl uvedený název použit v právu Společenství (viz rozsudek ze dne 25. října 2005, Německo a Dánsko v. Komise, C‑465/02 a C‑466/02, Sb. rozh. s. I‑9115, body 76 až 99).
54 Jak již přitom uvedl generální advokát v bodech 63 a 64 svého stanoviska, Spolková republika Německo předložila pouze citace ze slovníků a odborné literatury, které neposkytují úplný pohled na to, jak vnímají spotřebitelé slovo „parmesan“ v Německu a v ostatních členských státech, přičemž nepředložila vůbec žádné číselné údaje o výrobě a spotřebě sýru uváděného na trh pod označením „parmesan“ v Německu nebo v jiných členských státech.
55 Krom toho ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že v Německu uvádějí někteří výrobci sýru s názvem „parmesan“ tento výrobek na trh s etiketami odkazujícími na italskou kulturu a krajinu. Z toho lze oprávněně dovodit, že spotřebitelé v tomto členském státě vnímají sýr „parmesan“ jako sýr spojený s Itálií, i když byl ve skutečnosti vyroben v jiném členském státě (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Německo a Dánsko v. Komise, bod 87).
56 Spolková republika Německo nebyla nakonec na jednání schopná předložit informace týkající se množství sýru vyrobeného v Itálii pod CHOP „Parmigiano Reggiano“ dovážených do Německa, což neumožňuje Soudnímu dvoru použít poznatky týkající se spotřeby tohoto sýra jakožto ukazatele druhové povahy názvu „parmesan“ (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Německo a Dánsko v. Komise, bod 88).
57 Z toho vyplývá, že pokud Spolková republika Německo neprokázala, že název „parmesan“ má druhovou povahu, musí být v projednávaném případě užívání slova „parmesan“ pro sýry, které neodpovídají specifikaci CHOP „Parmigiano Reggiano“, považováno za porušení ochrany vyplývající z čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 2081/92.
K povinnosti Spolkové republiky Německo stíhat porušení čl. 13 odst. 1 nařízení č. 2081/92
58 Komise uvádí, že Spolková republika Německo je povinna na základě článků 10 a 13 nařízení č. 2081/92 přijmout ex officio opatření nezbytná k potlačení jednání, jež porušují CHOP. Podle Komise zásah členského státu zahrnuje ve správní a trestněprávní rovině opatření, jež umožní provedení cílů sledovaných tímto nařízením v oblasti ochrany označení původu. Výrobky, které neodpovídají požadavkům uvedeného nařízení, nemohou být uváděny do oběhu.
59 Komise upřesňuje, že jí vytýkané skutečnosti se netýkají německých právních předpisů ani jakéhokoliv nedostatku možnosti obracet se na vnitrostátní soudy se žalobou, ale správní praxe německých orgánů, jež je v rozporu s právem Společenství. Pokud by členské státy byly zproštěny své povinnosti zasáhnout, a tudíž pokud by se hospodářské subjekty musely samy obrátit na soud pokaždé, když by bylo porušeno jejich výlučné právo užívat dotčené CHOP na celém území Evropské unie, nemohly by být dosaženy cíle nařízení č. 2081/92.
60 Ve sporu vedeném mezi soukromými hospodářskými subjekty je pro Komisi ústřední otázkou vždy otázka dodržení práv z duševního vlastnictví, kterých požívají výrobci usazení v regionu původu dotčeného výrobku, zatímco stíhání porušení článku 13 nařízení č. 2081/92 veřejnou mocí nemá za cíl ochranu soukromých hospodářských zájmů, ale ochranu spotřebitele, jehož očekávání nelze zklamat, pokud jde o kvalitu a zeměpisný původ uvedeného výrobku. Ochrana spotřebitele sledovaná tímto nařízením by byla ohrožena, kdyby uplatňování zákazů stanovených tímto nařízením bylo zcela závislé na jednání soukromých hospodářských subjektů, co se týče soudního postihu.
61 Komise dospívá k závěru, že jednání Spolkové republiky Německo musí být považováno za omisivní porušení práva Společenství.
62 Spolková republika Německo tvrdí, že článek 13 nařízení č. 2081/92 upravuje působnost ochrany zapsaných zeměpisných označení a označení původu. Vzhledem k přímému účinku tohoto nařízení může tento článek přiznávat majitelům nebo oprávněným uživatelům CHOP práva, která musí vnitrostátní soudy chránit.
63 Přímá použitelnost nařízení č. 2081/92 sice podle ní nezprošťuje členské státy povinnosti přijmout vnitrostátní opatření umožňující zajistit uplatnění tohoto nařízení. Nicméně Spolková republika Německo přijala řadu právních předpisů, které jí umožňují jednat proti protiprávnímu užívání CHOP, zejména zákon o boji proti nekalé soutěži (Gesetz gegen den unlauteren Wettbewerb) ze dne 7. června 1909 a zákon o ochraně ochranných známek a ostatních rozlišovacích označení (Gesetz über den Schutz von Marken und sonstigen Kennzeichen) ze dne 25. října 1994 (BGBl. 1994 I, s. 3085).
64 Spolková republika Německo dále uvádí, že možnost podat žalobu proti jakémukoliv jednání, jež porušuje práva vyplývající z CHOP, není vyhrazena pouze majiteli uvedeného označení. Tato možnost je naopak přístupná soutěžitelům, sdružením podnikatelů a spotřebitelským organizacím. Velmi široký okruh osob oprávněných k podání žaloby dostačuje k prokázání toho, že právní předpisy platné ve Spolkové republice Německo se neomezují pouze na to, aby výrobcům usazeným v regionu původu dotčeného výrobku umožnily domáhat se jejich práv z duševního vlastnictví. Tyto právní předpisy tvoří všeobecný a účinný systém, jež umožňuje zabránit porušením článku 13 nařízení č. 2081/92 a účinně tato porušení stíhat prostřednictvím soudních rozhodnutí.
65 Spolková republika Německo tvrdí, že přiznáním výše uvedených práv občanskoprávní povahy přijala veškerá opatření nutná k zajištění plného uplatnění čl. 13 odst. 1 nařízení č. 2081/92. Není přitom nutné, aby veřejné orgány stíhaly porušení tohoto ustanovení ex officio správními pořádkovými opatřeními, a články 10 a 13 uvedeného nařízení takovou povinnost ani neukládají. Podle Spolkové republiky Německo z porovnání různých jazykových verzí čl. 10 odst. 4 nařízení č. 2081/92 vyplývá, že vzhledem k italskému původu CHOP „Parmigiano Reggiano“, je věcí Consorzio del formaggio Parmigiano Reggiano, a nikoliv německých kontrolních orgánů, aby ověřilo dodržování specifikace uvedeného označení při jeho užívání.
66 Tento členský stát má za to, že pokud Komise uvádí, že stíhání porušení článku 13 nařízení č. 2081/92 dotčeným členským státem musí zajistit nejen ochranu soukromých hospodářských zájmů, ale také ochranu spotřebitele, nevyplývá toto konstatování z žádné zvláštnosti uvedeného nařízení, jež by mohla vést k tomu, že systém ochrany označení původu prostřednictvím občanskoprávních prostředků by byl, na rozdíl od případů ostatních práv z duševního vlastnictví nebo ustanovení o ochraně hospodářské soutěže, považován za nedostatečný.
67 Konečně Spolková republika Německo uvádí, že pokud v Německu není užívání názvu „parmesan“ pro výrobky, které neodpovídají požadavkům specifikace CHOP „Parmigiano Reggiano“, předmětem stíhání zahájených ex officio ani trestněprávních sankcí, a to i za předpokladu, že toto užívání představuje porušení čl. 13 odst. 1 nařízení č. 2081/92, vyplývá tato situace pouze z upuštění od některých forem sankcí, které členské státy mohou upravit, ale jež v souladu se současným stavem práva Společenství ukládat nemusí.
68 V tomto ohledu je třeba připomenout, že možnost, kterou mají procesní subjekty, dovolávat se ustanovení nařízení před vnitrostátními soudy, nemůže zprostit členské státy povinnosti přijmout vnitrostátní opatření umožňující zajistit jeho plné uplatnění, jestliže se to jeví jako nezbytné (viz zejména rozsudek ze dne 20. března 1986, Komise v. Nizozemsko, 72/85, Recueil, s. 1219, bod 20).
69 Není zpochybňováno, že německý právní řád disponuje takovými právními nástroji, jako jsou právní předpisy uvedené v bodě 63 tohoto rozsudku, jejichž cílem je zajištění účinné ochrany práv, které jednotlivci vyvozují z nařízení č. 2081/92. Není zpochybňováno ani to, že možnost napadnout žalobou jakékoliv jednání, jež může narušit práva vyplývající z CHOP, není vyhrazena pouze oprávněnému uživateli uvedeného označení. Tato možnost je naopak přístupná soutěžitelům, sdružením podnikatelů a spotřebitelským organizacím.
70 Za těchto podmínek může taková právní úprava zajistit ochranu i jiných zájmů, než jsou zájmy výrobců výrobků nesoucí CHOP, zejména zájmů spotřebitelů.
71 Na jednání Spolková republika Německo ostatně uvedla, že před německými soudy jsou v současnosti projednávány věci týkající se užívání názvu „parmesan“ v Německu, přičemž řízení o jedné z nich bylo zahájeno na návrh Consorzio del formaggio Parmigiano Reggiano.
72 Co se týče výtky Komise vycházející z povinnosti členských států přijmout ex officio opatření nezbytná pro stíhání porušení čl. 13 odst. 1 uvedeného nařízení, je třeba uvést následující úvahy.
73 Především taková povinnost nevyplývá z článku 10 nařízení č. 2081/92.
74 Je pravda, že za účelem zajištění účinnosti ustanovení nařízení č. 2081/92 jeho čl. 10 odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby nejpozději do šesti měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost vznikly kontrolní útvary. Členské státy jsou tudíž povinny takové útvary vytvořit.
75 Nicméně čl. 10 odst. 4 nařízení č. 2081/92 tím, že stanoví, že „pokud pověřený kontrolní úřad a/nebo schválený soukromoprávní subjekt členského státu zjistí, že zemědělský produkt nebo potravina nesoucí v tomto členském státě chráněné označení nesplňuje požadavky specifikace, přijme nezbytná opatření, aby zajistil dodržování tohoto nařízení […]“, ukazuje, že pověřenými kontrolními úřady nebo schválenými soukromoprávními subjekty členského státu jsou pověřené kontrolní úřady nebo schválené soukromoprávní subjekty toho členského státu, ze kterého CHOP pochází.
76 Uvedení „producent[ů] nebo zpracovatel[ů], kteří podléhají jejich kontrole“, v čl. 10 odst. 3 uvedeného nařízení, jakož i právo výrobců na zajištění přístupu ke kontrolnímu systému, stanovené v čl. 10 odst. 6, a jejich povinnost uvedená v čl. 10 odst. 7, aby nesli náklady na kontroly potvrzují, že článek 10 nařízení č. 2081/92 upravuje povinnosti členských států, ze kterých CHOP pochází.
77 Tento výklad je ještě podpořen ustanoveními čl. 4 odst. 2 písm. g) ve spojení s čl. 5 odst. 3 a 4 nařízení č. 2081/92, ze kterých vyplývá, že žádost o zápis do rejstříku musí obsahovat specifikaci produktu, že tato žádost musí být zaslána členskému státu, ve kterém dotyčná zeměpisná oblast leží, a že uvedená specifikace produktu musí obsahovat „údaje o kontrolních útvarech podle článku 10“.
78 Z toho vyplývá, že kontrolními útvary, na kterých spočívá povinnost zajistit dodržování specifikace CHOP, jsou kontrolní útvary členského státu, ze kterého dotčená CHOP pochází. Kontrola dodržování specifikace během užívání CHOP „Parmigiano Reggiano“ tudíž nepřísluší německým kontrolním útvarům.
79 Článek 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 2081/92 sice stanoví ochranu zapsaných označení proti jakémukoliv „zneužití, napodobení nebo vyvolání domněnky [dojmu], i když je skutečný původ produktu uveden nebo je chráněné označení přeloženo nebo doprovázeno výrazem jako ,druh‘, ,typ‘, ,metoda‘, ,na způsob‘, ,napodobeno‘, nebo podobným výrazem“.
80 Nicméně Komise jednak neprokázala, že Spolková republika Německo nesplnila povinnosti, které jí vyplývají z nařízení č. 2081/92, a jednak nepředložila důkazy, jež by dokládaly, že taková opatření, jako jsou opatření uvedená v bodě 63 tohoto rozsudku, nebyla přijata nebo nebyla takové povahy, že by chránila CHOP „Parmigiano Reggiano“.
81 S ohledem na výše uvedené je třeba konstatovat, že Komise neprokázala, že Spolková republika Německo tím, že na svém území formálně odmítá stíhat užívání názvu „parmesan“ na etiketách výrobků, které neodpovídají požadavkům specifikace CHOP „Parmigiano Reggiano“, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 2081/92.
82 Žalobu podanou Komisí je tudíž nutné zamítnout.
K nákladům řízení
83 Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Spolková republika Německo požadovala náhradu nákladů řízení a Komise neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení. V souladu s odstavcem 4 téhož článku nesou Česká republika, Dánské království, Italská republika, jakož i Rakouská republika vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Komisi Evropských společenství se ukládá náhrada nákladů řízení.
3) Česká republika, Dánské království, Italská republika, jakož i Rakouská republika ponesou vlastní náklady řízení.
Podpisy.