Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 10. května 2017 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Centrale Raad van Beroep - Nizozemsko) – H. C. Chavez-Vilchez a další v. Raad van bestuur van de Sociale verzekeringsbank a další
(Věc C-133/15)1
„Řízení o předběžné otázce – Občanství Unie – Článek 20 SFEU – Právo pobytu v členském státě, které je podmínkou nároku na sociální pomoc a přídavky na dítě – Státní příslušník třetí země, který každodenně a skutečně pečuje o své nezletilé dítě, jež je státním příslušníkem tohoto členského státu – Povinnost státního příslušníka třetí země prokázat, že druhý rodič, který je státním příslušníkem uvedeného členského státu, není schopen se o dítě starat – Odepření pobytu, na jehož základě může být dítě nuceno opustit území členského státu, či dokonce území Unie“
Jednací jazyk: nizozemština
Předkládající soud
Centrale Raad van Beroep
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: H. C. Chavez-Vilchez, P. Pinas, U. Nikolic, X. V. Garcia Perez, J. Uwituze, I. O. Enowassam, A. E. Guerrero Chavez, Y. R. L. Wip
Žalovaní: Raad van bestuur van de Sociale verzekeringsbank, College van burgemeester en wethouders van de gemeente Arnhem, College van burgemeester en wethouders van de gemeente ’s-Gravenhage, College van burgemeester en wethouders van de gemeente ’s-Hertogenbosch, College van burgemeester en wethouders van de gemeente Amsterdam, College van burgemeester en wethouders van de gemeente Rijswijk, College van burgemeester en wethouders van de gemeente Rotterdam
Výrok
Článek 20 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že při posuzování, zda by dítě, které je občanem Evropské unie, bylo nuceno opustit území Unie jako celek a bylo tím připraveno o možnost skutečně využívat podstatné části práv, která mu přiznává tento článek, pokud by jeho rodiči, který je státním příslušníkem třetí země, bylo v dotčeném členském státě odepřeno právo pobytu, je okolnost, že druhý rodič, který je občanem Unie, je opravdu schopen a připraven sám vykonávat každodenní a skutečnou péči o dítě, relevantní, ovšem nepostačuje k tomu, aby bylo možno konstatovat, že mezi rodičem, který je státním příslušníkem třetí země, a dítětem neexistuje takový vztah závislosti, že by dítě v případě takového odepření bylo nuceno opustit území Unie. Takové posouzení musí být v nejvlastnějším zájmu dítěte učiněno při zohlednění všech okolností daného případu, zejména věku dítěte, jeho fyzického a emočního vývoje, míry jeho citové vazby jak na rodiče, který je občanem Unie, tak na rodiče, který je státním příslušníkem třetí země, jakož i rizika, že by odloučení od posledně uvedeného rodiče ohrozilo jeho psychickou rovnováhu.
Článek 20 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby členský stát podmínil právo pobytu státního příslušníka třetí země, který je rodičem nezletilého dítěte, jež je státním příslušníkem tohoto členského státu a tento rodič se o něj každodenně a skutečně stará, na svém území tím, že tento státní příslušník předloží důkazy, které mohou doložit, že rozhodnutí o odepření práva pobytu rodiči, který je státním příslušníkem třetí země, by dítě připravilo o možnost skutečně využívat podstatné části práv souvisejících se statusem občana Unie, jelikož by muselo opustit území Unie jako celek. Je však na příslušných orgánech dotčeného členského státu, aby na základě důkazů předložených státním příslušníkem třetí země provedly průzkum nezbytný k posouzení, zda by rozhodnutí o odepření mělo s ohledem na všechny okolnosti daného případu takové důsledky.
____________
1 Úř. věst. C 178, 1.6.2015.