Věc C‑133/15
H. C. Chavez-Vilchez a další
proti
Raad van bestuur van de Sociale verzekeringsbank a další
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Centrale Raad van Beroep)
„Řízení o předběžné otázce – Občanství Unie – Článek 20 SFEU – Právo pobytu v členském státě, které je podmínkou nároku na sociální pomoc a přídavky na dítě – Státní příslušník třetí země, který každodenně a skutečně pečuje o své nezletilé dítě, jež je státním příslušníkem tohoto členského státu – Povinnost státního příslušníka třetí země prokázat, že druhý rodič, který je státním příslušníkem uvedeného členského státu, není schopen se o dítě starat – Odepření pobytu, na jehož základě může být dítě nuceno opustit území členského státu, či dokonce území Unie“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 10. května 2017
1. Občanství Unie – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Směrnice 2004/38 – Oprávněné osoby – Rodinní příslušníci občana Unie, kteří jsou státními příslušníky třetích států – Podmínka – Občan Unie, který využil práva volného pohybu
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38, čl. 3 odst. 1)
2. Občanství Unie – Ustanovení Smlouvy – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Občan Unie, který se vrátil do členského státu, jehož je státním příslušníkem, poté, co pobýval v jiném členském státě jen na základě postavení občana Unie – Odvozené právo pobytu jeho rodinných příslušníků, kteří jsou státními příslušníky třetího státu – Podmínky – Skutečný pobyt občana Unie v hostitelském členském státě podle článků 7 a 16 směrnice 2004/38 – Obdobné použití podmínek přiznání stanovených touto směrnicí
(Článek 21 odst. 1 SFEU; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38, článek 6, čl. 7 odst. 1 a 2 a čl. 16 odst. 1 a 2)
3. Občanství Unie – Ustanovení Smlouvy – Osobní působnost – Nezletilý státní příslušník členského státu, který nikdy nevyužil práva volného pohybu – Zahrnutí – Účinky – Právo pobytu a právo na práci náležející rodiči, který je státním příslušníkem třetí země a pečuje o nezletilého v členském státě, jehož je nezletilý státním příslušníkem a kde pobývá
(Článek 20 SFEU)
4. Občanství Unie – Ustanovení Smlouvy – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Dítě, které je občanem Unie a jeho rodič je státním příslušníkem třetí země – Odepření práva pobytu uvedenému rodiči, které může vést k tomu, že dítě bude nuceno opustit území Unie – Existence vztahu závislosti mezi dítětem a tímto rodičem – Druhý rodič, který je občanem Unie a je schopen a připraven sám vykonávat každodenní a skutečnou péči o dítě – Okolnost, která nepostačuje k prokázání toho, že mezi dítětem a jeho rodičem, který je státním příslušníkem třetí země, neexistuje vztah závislosti – Posouzení učiněné při zohlednění všech okolností daného případu
(Článek 20 SFEU)
5. Občanství Unie – Ustanovení Smlouvy – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Státní příslušník třetí země, který každodenně a skutečně pečuje o své dítě, jež je občanem Unie – Vnitrostátní právní úprava, která podmiňuje právo pobytu uvedeného státního příslušníka povinností prokázat důsledky rozhodnutí o odepření pobytu, na jehož základě by dítě mohlo být nuceno opustit území Unie – Přípustnost – Podmínka – Povinnost příslušných vnitrostátních orgánů provést průzkum nezbytný k posouzení důsledků takového rozhodnutí o odepření
(Článek 20 SFEU)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 52)
2. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 54, 55)
3. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 61–63)
4. Článek 20 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že při posuzování, zda by dítě, které je občanem Evropské unie, bylo nuceno opustit území Unie jako celek, a bylo tím připraveno o možnost skutečně využívat podstatné části práv, která mu přiznává tento článek, pokud by jeho rodiči, který je státním příslušníkem třetí země, bylo v dotčeném členském státě odepřeno právo pobytu, je okolnost, že druhý rodič, který je občanem Unie, je opravdu schopen a připraven sám vykonávat každodenní a skutečnou péči o dítě, relevantní, ovšem nepostačuje k tomu, aby bylo možno konstatovat, že mezi rodičem, který je státním příslušníkem třetí země, a dítětem neexistuje takový vztah závislosti, že by dítě v případě takového odepření bylo nuceno opustit území Unie. Takové posouzení musí být v nejvlastnějším zájmu dítěte učiněno při zohlednění všech okolností daného případu, zejména věku dítěte, jeho fyzického a emočního vývoje, míry jeho citové vazby jak na rodiče, který je občanem Unie, tak na rodiče, který je státním příslušníkem třetí země, jakož i rizika, že by odloučení od posledně uvedeného rodiče ohrozilo jeho psychickou rovnováhu.
(viz bod 72, výrok 1)
5. Článek 20 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby členský stát podmínil právo pobytu státního příslušníka třetí země, který je rodičem nezletilého dítěte, jež je státním příslušníkem tohoto členského státu a tento rodič se o něj každodenně a skutečně stará, na svém území tím, že tento státní příslušník předloží důkazy, které mohou doložit, že rozhodnutí o odepření práva pobytu rodiči, který je státním příslušníkem třetí země, by dítě připravilo o možnost skutečně využívat podstatné části práv souvisejících se statusem občana Unie, jelikož by muselo opustit území Unie jako celek. Je však na příslušných orgánech dotčeného členského státu, aby na základě důkazů předložených státním příslušníkem třetí země provedly průzkum nezbytný k posouzení, zda by rozhodnutí o odepření mělo s ohledem na všechny okolnosti daného případu takové důsledky.
(viz bod 78, výrok 2)