ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (velkého senátu)
17. července 2008 (*)
„Odvětví telekomunikací – Sítě a služby – Tarifní rovnováha – Článek 4c směrnice 90/388/EHS – Článek 7 odst. 2 směrnice 97/33/ES – Článek 12 odst. 7 směrnice 98/61/ES – Regulační orgán – Přímý účinek směrnic – Trojstranný vztah“
Ve spojených věcech C‑152/07 až C‑154/07,
jejichž předmětem jsou tři žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podané rozhodnutími Bundesverwaltungsgericht (Německo) ze dne 13. prosince 2006, došlými Soudnímu dvoru dne 20. března 2007, v řízeních
Arcor AG & Co. KG (C‑152/07),
Communication Services TELE2 GmbH (C‑153/07),
Firma 01051 Telekom GmbH (C‑154/07)
proti
Spolkové republice Německo,
za přítomnosti:
Deutsche Telekom AG,
SOUDNÍ DVŮR (velký senát),
ve složení V. Skouris, předseda, P. Jann, C. W. A. Timmermans, A. Rosas, K. Lenaerts a L. Bay Larsen, předsedové senátů, K. Schiemann, J. Makarczyk, P. Kūris (zpravodaj), E. Juhász, A. Ó Caoimh, P. Lindh a J.-C. Bonichot, soudci,
generální advokát: D. Ruiz-Jarabo Colomer,
vedoucí soudní kanceláře: K. Sztranc-Sławiczek, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 19. února 2008,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Arcor AG & Co. KG T. Boschem a D. Herrmannem, Rechtsanwälte,
– za Communication Services TELE2 GmbH P. Rädlerem, Rechtsanwalt,
– za Firma 01051 Telekom GmbH M. Schützem a M. Salevicem, Rechtsanwälte,
– za německou vládu J. Schererem a J. Hagelbergem, Rechtsanwälte,
– za Deutsche Telekom AG T. Mayenem a U. Karpensteinem, Rechtsanwälte,
– za vládu Spojeného království V. Jackson a M. Hoskinsem, jako zmocněnci,
– za Komisi Evropských společenství G. Braunem a K. Mojzesowicz, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 1. dubna 2008,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se týkají výkladu jednak směrnice Komise 90/388/EHS ze dne 28. června 1990 o hospodářské soutěži na trhu telekomunikačních služeb (Úř. věst. L 192, s. 10), ve znění směrnice Komise 96/19/ES ze dne 13. března 1996 (Úř. věst. L 74, s. 13, dále jen „směrnice 90/388“), a jednak směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/33/ES ze dne 30. června 1997 o propojení v odvětví telekomunikací s cílem zajistit univerzální službu a interoperabilitu uplatněním zásad otevřeného přístupu k síti (ONP) (Úř. věst. L 199, s. 32), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/61/ES ze dne 24. září 1998 (Úř. věst. L 268, s. 37, dále jen „směrnice 97/33“).
2 Tyto žádosti byly podány v rámci projednání tří opravných prostředků „Revision“ ve sporech mezi Arcor AG & Co. KG (dále jen „Arcor“), Communication Services TELE2 GmbH (dále jen „TELE2“) a Firma 01051 Telekom GmbH (dále jen „01051 Telekom“), provozovateli veřejné telekomunikační sítě, na straně jedné a Spolkovou republikou Německo, zastoupenou Bundesnetzagentur für Elektrizität, Gas, Telekommunikation, Post und Eisenbahnen (Spolková agentura pro elektřinu, plyn, telekomunikace, poštu a dráhy, dále jen „regulační orgán“) na straně druhé, za přítomnosti Deutsche Telekom AG (dále jen „Deutsche Telekom“), ohledně rozhodnutí regulačního orgánu ze dne 29. dubna 2003, kterým tento orgán ode dne 1. července 2003 povolil poplatek za připojení ve výši 0,004 eur za minutu k ceně telefonních hovorů za poskytování spojení s původem ve vnitrostátní telefonní síti Deutsche Telekom ICP partnerovi propojení jako provozovateli propojené sítě pro místní telefonní hovory [dále jen „služba Telekom-B2 (místní)“].
Právní rámec
Právní úprava Společenství
3 Pátý bod odůvodnění směrnice 96/19 uvádí:
„[…] aby telekomunikační subjekty mohly dokončit svou přípravu na hospodářskou soutěž, zejména pokračovat v nezbytném novém vyvážení svých tarifů, mohou členské státy zachovat stávající zvláštní a výlučná práva v oblasti hlasové telefonie až do 1. ledna 1998; […] členské státy s méně rozvinutými sítěmi nebo s velmi malými sítěmi musí mít možnost využít dočasnou výjimku, jestliže je odůvodněná nezbytností provést strukturální úpravy, ale pouze pro dobu nezbytnou pro provedení těchto úprav; […] těmto členským státům by měla být na jejich žádost poskytnuta dodatečná až pětiletá, případně až dvouletá lhůta, jestliže je tato lhůta požadována pro dosažení nezbytných strukturálních úprav; […] členské státy, které mohou požádat o takovou výjimku jsou Španělsko, Irsko, Řecko a Portugalsko, pokud se jedná o méně rozvinuté sítě, a Lucembursko, pokud se jedná o velmi malé sítě; […]“ (neoficiální překlad)
4 Podle dvacátého bodu odůvodnění směrnice 96/19:
„[…] členské státy by měly co nejrychleji postupně zrušit přetrvávající neodůvodněná omezení ohledně vyrovnávání tarifů telekomunikačními subjekty, zejména ta omezení, která brání přizpůsobení sazeb, jež neodpovídají nákladům a zvyšují výdaje na poskytování univerzální služby; […]“ (neoficiální překlad)
5 Třetí pododstavec článku 4c směrnice 90/388, zavedený článkem 1 bodem 6 směrnice 96/19 stanoví:
„členské státy umožní svým telekomunikačním subjektům přehodnotit tarify s přihlédnutím ke specifickým podmínkám trhu a potřebě zajistit dostupnost univerzální služby, zejména jim povolí přizpůsobit stávající sazby, které neodpovídají nákladům a které zvyšují výdaje na poskytování univerzální služby s cílem stanovit tarify na základě skutečných nákladů. Pokud taková úprava nemůže být uskutečněna do 1. ledna 1998, podají příslušné členské státy Komisi zprávu o postupném odstranění zbývající tarifní nevyváženosti. Tato zpráva musí obsahovat podrobný harmonogram provádění.“ (neoficiální překlad)
6 Článek 7 odst. 2 směrnice 97/33 zní následovně:
„Poplatky za propojení dodržují zásady transparentnosti a nákladové orientace. Důkazní břemeno o tom, že poplatky jsou stanoveny v závislosti na skutečných nákladech, včetně odpovídajících výnosů z investic, nese subjekt poskytující propojení se svými zařízeními. Vnitrostátní regulační orgány mohou od subjektu žádat, aby plně odůvodnil své poplatky za propojení a, je‑li to nezbytné, požadovat jejich úpravu. Tento odstavec se vztahuje rovněž na subjekty vymezené v příloze I části třetí, které oznámily vnitrostátní regulační orgány jako subjekty s významnou tržní silou na vnitrostátním trhu propojení.“ (neoficiální překlad)
7 Podle čl. 12 odst. 7 směrnice 97/33, doplněného směrnicí 98/61:
„Vnitrostátní regulační orgány požadují přinejmenším od subjektů, které provozují veřejné telekomunikační sítě uvedené v první části přílohy I a které vnitrostátní regulační orgány oznámily jako subjekty s významnou tržní silou, aby umožnily svým účastníkům, včetně těch, kteří používají ISDN [digitální síť integrovaných služeb], přistoupit ke komutovaným službám každého propojeného poskytovatele veřejně přístupných telekomunikačních služeb. Za tímto účelem musí být nejpozději do 1. ledna 2000 nebo v zemích, kterým bylo povoleno dodatečné přechodné období, co nejdříve po tomto dni, ale nejpozději do dvou let po jakémkoli pozdějším datu dohodnutém pro úplnou liberalizaci služeb hlasové telefonie, zavedeny mechanismy, které účastníkovi umožní, aby si vybral tyto služby prostřednictvím předvolby a systému, který mu umožní při každém volání zrušit jakoukoli předvolbu vytočením krátkého předčíslí.
Vnitrostátní regulační orgány zajistí, aby tarify za propojení vztahující se k poskytování této služby byly stanoveny v závislosti na nákladech a aby případně poplatky placené spotřebitelem neodrazovaly od využívání této služby.“ (neoficiální překlad)
Vnitrostátní právní úprava
8 Ustanovení § 43 odst. 6 zákona o telekomunikacích (Telekommunikationsgesetz) ze dne 25. července 1996 (BGBl. 1996 I, s. 1120, dále jen „TKG z roku 1996“), ve znění prvního zákona pozměňujícího zákon o telekomunikacích (Erste Gesetz zur Änderung des Telekommunikationsgesetzes) ze dne 21. října 2002 (BGB1. 2002 I, s. 4186), stanoví:
„Provozovatelé veřejných telekomunikačních sítí, kteří mají dominantní postavení ve smyslu článku 19 zákona proti omezování hospodářské soutěže [(Gesetz gegen Wettbewerbsbeschränkungen)] musí podle třetí věty v jejich sítích zajistit, aby měl každý uživatel možnost vybrat si telekomunikační služby všech provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí, kteří jsou přímo propojeni a to jak výběrem provozovatele v rámci individuální volby tím, že vytočí dané předčíslí, tak prostřednictvím předvolby provozovatele, přičemž však v tomto posledně uvedeném případě musí při každém volání existovat možnost zrušit stanovenou předvolbu vytočením předčíslí jiného provozovatele. Uživatel musí mít rovněž možnost provést různá přednastavení pro místní a dálkové hovory. V rámci zavedení propojení sítí, které je nezbytné pro splnění této povinnosti, je třeba při přijetí rozhodnutí na základě třetí, čtvrté a šesté části tohoto zákona dbát na to, aby účinné investice do infrastrukturních zařízení, které dlouhodobě zajišťují silnější hospodářskou soutěž, neztratily atraktivitu, a dbát rovněž na to, aby byla existující síť účinně užívána prostřednictvím blízkého připojení. Přitom je třeba obzvláště dbát na to, aby se uživatelem vybraný provozovatel sítě přiměřeně podílel na nákladech za připojení, které je uživateli zpřístupněno. Regulační orgán může zcela nebo částečně pozastavit plnění povinnosti stanovené v první větě po dobu a v rozsahu, v němž je to odůvodněno z technických důvodů. Pro provozovatele mobilní telefonie je plnění povinnosti umožnit volbu nebo předvolbu provozovatele pozastaveno. Toto pozastavení bude přezkoumáno v rámci provedení požadavků čl. 19 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací [(směrnice o ,univerzální službě‘)] (Úř. věst. L 108, s. 51; Zvl. vyd. 13/29, s. 367).“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
9 Z předkládacích rozhodnutí vyplývá, že regulační orgán, na žádost Deutsche Telekom, povolil rozhodnutím ze dne 29. dubna 2003 od 1. července 2003 až do 30. listopadu 2003 poplatek za připojení ve výši 0,004 eur za minutu k ceně telefonních hovorů za služby Telekom-B2 (místní). Toto povolení se vztahovalo na všechna propojení dohodnutá nebo uložená až do 7. května 2003. Toto rozhodnutí, přijaté na základě § 43 odst. 6 čtvrté věty TKG z roku 1996, bylo odůvodněno okolností, že náklady za připojení účastníků nebyly pokryty příjmy z aktivace účastnického vedení, takže vedly k deficitu.
10 Rozhodnutím ze dne 23. září 2003 zrušil regulační orgán rozhodnutí ze dne 29. dubna 2003 z důvodu, že Deutsche Telekom již neměla deficit spojený s připojením, protože mezitím bylo povoleno zvýšení ceny placené koncovým zákazníkem za aktivaci účastnického vedení.
11 Arcor, TELE2 a 01051 Telekom podaly každá samostatně žalobu proti rozhodnutí ze dne 29. dubna 2003 k Verwaltungsgericht Köln (správní soud v Kolíně).
12 Rozsudky ze dne 3. listopadu 2005 tento soud uvedené rozhodnutí zrušil.
13 Proti těmto rozsudkům podali všichni účastníci původního řízení ve věci C‑152/07 a žalovaní a vedlejší účastníci řízení ve věcech C‑153/07 a C‑154/07 opravný prostředek „Revision“ k Bundesverwaltungsgericht (spolkový správní soud).
14 Za těchto okolností se Bundesverwaltungsgericht rozhodl ve třech věcech v původním řízení přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Je třeba vykládat směrnici 90/388 […] a směrnici 97/33 […] v tom smyslu, že brání vnitrostátnímu regulačnímu orgánu, aby pro rok 2003 uložil provozovateli sítě propojené s veřejnou telekomunikační účastnickou sítí povinnost platit provozovateli účastnické sítě, který má dominantní postavení na trhu, příspěvek k vyrovnání deficitu, který mu vzniká poskytováním účastnického vedení?
2) V případě kladné odpovědi na první otázku, je třeba, aby vnitrostátní soud v řízení o žalobě proti schválení uložení povinnosti provozovateli sítě zohlednil, že taková povinnost vnitrostátního práva je v rozporu s právem Společenství?“
15 Usnesením ze dne 1. června 2007 nařídil předseda Soudního dvora spojení věcí C‑152/07 až C‑154/07 pro účely písemné a ústní části řízení, jakož i pro účely rozsudku.
K předběžným otázkám
K první otázce
16 Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda směrnice 90/388 a 97/33 brání tomu, aby vnitrostátní regulační orgán mohl uložit provozovateli sítě propojené s veřejnou sítí povinnost platit provozovateli účastnické sítě, který má dominantní postavení na trhu, poplatek určený k vyrovnání deficitu, který posledně uvedenému vzniká poskytováním účastnického vedení.
17 Je nesporné, že poplatek za připojení dotčený v původním řízení a stanovený na základě § 43 odst. 6 čtvrté věty TKG z roku 1996 se liší od poplatku za propojení, který se zakládá na jiném ustanovení TKG z roku 1996, a sice jeho § 39, a platí vedle posledně uvedeného poplatku. Princip tohoto poplatku za připojení byl zaveden při provedení směrnice 98/61 v rámci německého práva. Výše uvedeného poplatku za připojení je stanovena na základě deficitu utrpěného Deutsche Telekom z důvodu, že příjmy z poskytování účastnického vedení nepokrývají náklady na účinné poskytování uvedených vedení.
18 Podle předkládajícího soudu přísluší povinnost podílet se na nákladech za připojení provozovateli propojené sítě, který byl účastníkem vybrán prostřednictvím přímé volby nebo předvolby. Je třeba ji nicméně chápat jako vyrovnání za deficit týkající se nákladů za připojení nesených Deutsche Telekom, provozovatelem účastnické sítě, jenž je dominantní na trhu, a nikoliv jako protiplnění za služby poskytované posledně uvedeným provozovatelem provozovateli propojené sítě.
19 Účelem poplatku za připojení dotčeného v původním řízení je tedy dodatečná odměna z titulu podílu na nákladech účastnického vedení, které nejsou pokryty „zákaznickými“ poplatky. Je placen pouze provozovateli propojené sítě, kteří uzavřeli dohodu o propojení s Deutsche Telekom týkající se služeb přímé volby nebo předvolby provozovatele v místních sítích.
20 Ze znění čl. 12 odst. 7 směrnice 97/33 vyplývá, že vnitrostátní regulační orgány dbají na to, aby byly tarify za propojení vztahující se k poskytování služeb hlasové telefonie nabízející účastníkovi možnost vybrat si tyto služby prostřednictvím předvolby a systému, který mu umožní při každém volání zrušit jakoukoli předvolbu vytočením krátkého předčíslí, stanoveny v závislosti na nákladech a aby poplatky k zaplacení neodrazovaly spotřebitele od využívání této služby.
21 Přitom je třeba konstatovat, že poplatek za připojení dotčený v původním řízení, který závisí na existenci dohody o propojení pro služby předvolby provozovatele, je placen provozovateli propojené sítě a stanoven v době vzrůstající liberalizace trhu telekomunikací.
22 Z toho vyplývá, že uvedený poplatek spadá do působnosti čl. 12 odst. 7 směrnice 97/33, a musí proto podléhat stejným podmínkám stanovení jako poplatek za propojení stricto sensu, a sice dodržovat zásadu nákladové orientace sazeb.
23 Podle této zásady stanovené v čl. 7 odst. 2 směrnice 97/33 musí být poplatek určen v závislosti na skutečných nákladech.
24 V důsledku toho je třeba konstatovat, že čl. 12 odst. 7 směrnice 97/33 vnitrostátnímu regulačnímu orgánu neumožňuje povolit poplatek za připojení, jehož tarif není stanoven v závislosti na nákladech, když vykazuje stejné vlastnosti jako poplatek za propojení a je vybírán vedle takového poplatku.
25 Navíc je rovněž nesporné, že tarifní rovnováha Deutsche Telekom, jejímž cílem bylo přizpůsobit tarify tohoto provozovatele skutečným nákladům a ukončit způsob křížového financování odměn za pronájem účastnických linek, na níž poukazuje předkládající soud a která spočívala ve vyhrazení části odměn placených koncovými zákazníky za služby spojení na vyrovnání deficitu týkajícího se nákladů na připojení, byla uskutečňována od roku 1996, ale nebyla dosažena v roce 2002.
26 Krom toho není zpochybněno, že povinnosti univerzální služby nebyly definovány v Německu, a nebyly tedy uloženy Deutsche Telekom, jelikož potřeby, které měly uspokojit, byly zajištěny běžným fungováním trhu.
27 Nicméně k tomu, aby byly tyto potřeby nadále uspokojovány volným fungováním trhu, je třeba zajistit, že budou zachována a zaručena pravidla hospodářské soutěže.
28 Přitom je třeba konstatovat, že existence takového poplatku za připojení, jaký je dotčen v původním řízení, umožňuje ve skutečnosti financovat deficit provozovatele účastnické sítě, který je dominantní na trhu, prostřednictvím účastníků jiných provozovatelů propojených sítí, a jednak, že takové financování, ke kterému dochází mimo financování povinností univerzální služby, je v rozporu se zásadou volné hospodářské soutěže.
29 V tomto ohledu se v rozporu s tvrzením Deutsche Telekom nezdá, že předmětem takového poplatku je zabránit narušením hospodářské soutěže mezi provozovateli, kteří investovali do telekomunikační sítě, a jinými, nově příchozími provozovateli na místním trhu. Je totiž nesporné, že jediným vlivem poplatku za připojení dotčeného v původním řízení je ochrana provozovatele účastnické sítě, který je dominantní na trhu, tím, že mu umožní zachovat náklady na telefonní hovory svých vlastních účastníků nižší než skutečné náklady, a tak financovat jeho vlastní deficit.
30 Krom toho je třeba uvést, že i když článek 4c směrnice 90/388 nestanoví lhůtu pro splnění povinnosti tarifní rovnováhy, nic to nemění na tom, že vícero částí směrnice 96/19 uvádí, že tato rovnováha musí být dosažena urychleně, aby se usnadnilo otevření trhu telekomunikací hospodářské soutěži. Ze znění pátého a dvacátého bodu odůvodnění směrnice 96/19 ve spojení s článkem 4c směrnice 90/388 totiž vyplývá, že členské státy jsou povinny odstranit překážky vyvážení tarifů co nejdříve od vstupu směrnice 96/19 v platnost a nejpozději do dne 1. ledna 1998 (rozsudek ze dne 7. ledna 2004, Komise v. Španělsko, C‑500/01, Recueil, s. I‑583, bod 32). V případě nedosažení této vyváženosti před 1. lednem 1998 jsou uvedené členské státy povinny zaslat Komisi zprávu o návrzích směřujících k postupnému odstranění zbývající tarifní nevyváženosti, která obsahuje podrobný harmonogram provádění. Tato fáze musí být uzavřena do 1. ledna 2000.
31 Přitom je třeba konstatovat, že § 43 odst. 6 TKG z roku 1996, ve znění s účinností k 1. prosinci 2002, byl přijat po 1. lednu 2000, posledním dni pro dosažení této tarifní rovnováhy, protože Spolková republika Německo nepředložila Komisi návrh na dosažení rovnováhy. V každém případě takové ustanovení, jaké je obsaženo ve čtvrté větě uvedeného § 43 odst. 6, nemotivuje provozovatele účastnické sítě, který je příjemcem poplatku za připojení stanoveného tímto článkem, aby odstranil jím utrpěný deficit tím, že upraví své tarify.
32 Z toho vyplývá, že směrnice 90/388 neumožňuje vnitrostátnímu regulačnímu orgánu povolit pro rok 2003 operátorovi účastnické sítě, který je dominantní na trhu, vybírání poplatku za připojení vedle poplatku za propojení.
33 Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že je třeba odpovědět na první položenou otázku, že čl. 12 odst. 7 směrnice 97/33 a článek 4c směrnice 90/388, posledně uvedený ve spojení s pátým a dvacátým bodem odůvodnění směrnice 96/19, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátní regulační orgán nemůže uložit pro rok 2003 provozovateli sítě propojené s veřejnou sítí povinnost platit provozovateli účastnické sítě, který má dominantní postavení na trhu, poplatek za připojení, jenž doplňuje poplatek za propojení a je určený k vyrovnání deficitu, který posledně uvedenému vzniká poskytováním účastnického vedení.
K druhé otázce
34 Vzhledem k odpovědi na první otázku je třeba odpovědět na druhou položenou otázku, kterou se předkládající soud v podstatě táže, zda za takových okolností, jako jsou okolnosti věcí v původním řízeni, se může jednotlivec před ním dovolávat článku 4c směrnice 90/388 a čl. 12 odst. 7 směrnice 97/33.
35 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury nemůže směrnice sama o sobě zakládat jednotlivci povinnosti, ale pouze práva. V důsledku toho se jednotlivec nemůže dovolávat směrnice proti členskému státu, pokud se jedná o povinnost státu, která je přímo spojena se splněním jiné povinnosti, jež přísluší na základě této směrnice třetí osobě (viz rozsudek ze dne 7. ledna 2004, Wells, C‑201/02, Recueil, s. I‑723, bod 56 a citovaná judikatura).
36 Naopak samotné negativní dopady na práva třetích osob, i když jsou tyto důsledky určité, neodůvodňují to, aby bylo jednotlivci bráněno dovolávat se ustanovení směrnice proti dotčenému členskému státu (viz výše uvedený rozsudek Wells, bod 57 a citovaná judikatura).
37 Ve věcech v původním řízení, jak uvedl generální advokát v bodě 104 svého stanoviska, jsou spory, o nichž rozhoduje předkládající soud, vedeny soukromými osobami proti dotyčnému členskému státu, který jedná prostřednictvím vnitrostátního regulačního orgánu, jenž je autorem zpochybněného rozhodnutí a jediným příslušným pro stanovení sazeb poplatku za připojení dotčeného v původním řízení, jakož i poplatku za propojení, ke kterému je tento poplatek doplňkem.
38 Je třeba dále konstatovat, že Deutsche Telekom je třetí osobou ve vztahu ke sporu předloženému předkládajícímu soudu a mohou pro ni vzniknout negativní důsledky pouze z důvodu, že tento provozovatel vybíral poplatek za připojení dotčený v původním řízení a že v případě jeho zrušení by musel zvýšit své vlastní účastnické tarify. Přitom takové zrušení výhod nemůže být považováno za povinnost, která přísluší třetí osobě na základě směrnic uplatněných před předkládajícím soudem žalobkyněmi v původním řízení.
39 S ohledem na výše uvedené je třeba zkoumat, zda článek 4c směrnice 90/388 a čl. 12 odst. 7 směrnice 97/33 splňují podmínky pro to, aby vyvolaly přímý účinek.
40 V tomto ohledu vyplývá z ustálené judikatury Soudního dvora, že ve všech případech, kdy se ustanovení směrnice z hlediska svého obsahu jeví jako bezpodmínečná a dostatečně přesná, jsou jednotlivci oprávněni dovolávat se jich před vnitrostátními soudy vůči členskému státu, jestliže ji provedl nesprávně (viz rozsudek ze dne 5. října 2004, Pfeiffer a další, C‑397/01 až C‑403/01, Sb. rozh. s. I‑8835, bod 103 a citovaná judikatura).
41 Přitom jednak čl. 4c třetí pododstavec směrnice 90/388 splňuje tato kritéria, jelikož jasně uvádí, že tarifní rovnováha musí být v zásadě dosažena do 1. ledna 1998 nebo nejpozději do 1. ledna 2000 a že tato povinnost není nijak podmíněná.
42 Krom toho totéž platí, pokud jde o čl. 12 odst. 7 směrnice 97/33, protože toto ustanovení definuje meze, které musí být dodrženy takovými poplatky, jako jsou poplatky dotčené v původním řízení.
43 V důsledku toho ustanovení článků 4c směrnice 90/388 a čl. 12 odst. 7 směrnice 97/33 splňují všechny podmínky požadované k tomu, aby vyvolávaly přímý účinek.
44 Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že je třeba odpovědět na druhou položenou otázku, že článek 4c směrnice 90/388 a čl. 12 odst. 7 směrnice 97/33 mají přímý účinek a jednotlivci se jich mohou přímo dovolávat před vnitrostátním soudem, aby zpochybnili rozhodnutí vnitrostátního regulačního orgánu.
K nákladům řízení
45 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:
1) Článek 12 odst. 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/33/ES ze dne 30. června 1997 o propojení v odvětví telekomunikací s cílem zajistit univerzální službu a interoperabilitu uplatněním zásad otevřeného přístupu k síti (OPN), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/61/ES ze dne 24. září 1998, a článek 4c směrnice Komise 90/388/EHS ze dne 28. června 1990 o hospodářské soutěži na trhu telekomunikačních služeb, ve znění směrnice Komise 96/19/ES ze dne 13. března 1996, posledně uvedený ve spojení s pátým a dvacátým bodem odůvodnění směrnice 96/19, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátní regulační orgán nemůže uložit pro rok 2003 provozovateli sítě propojené s veřejnou sítí povinnost platit provozovateli účastnické sítě, který má dominantní postavení na trhu, poplatek za připojení, jenž doplňuje poplatek za propojení a je určený k vyrovnání deficitu, který posledně uvedenému vzniká poskytováním účastnického vedení.
2) Článek 4c směrnice 90/388, ve znění směrnice 96/19, a čl. 12 odst. 7 směrnice 97/33, ve znění směrnice 98/61, mají přímý účinek a jednotlivci se jich mohou přímo dovolávat před vnitrostátním soudem, aby zpochybnili rozhodnutí vnitrostátního regulačního orgánu.
Podpisy.