ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)
2. dubna 2009 (*)
„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Článek 81 ES – Dohoda o výhradním zásobování pohonnými hmotami – Výjimka – Nařízení (EHS) č. 1984/83 – Článek 12 odst. 2 – Nařízení (EHS) č. 2790/1999 – Článek 4 písm. a) a čl. 5 písm. a) – Doba trvání výhradního zásobování – Stanovení prodejní ceny pro veřejnost“
Ve věci C‑260/07,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Audiencia Provincial de Barcelona (Španělsko) ze dne 13. prosince 2006, došlým Soudnímu dvoru dne 31. května 2007, v řízení
Pedro IV Servicios SL
proti
Total España SA,
SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),
ve složení A. Rosas, předseda senátu, J. Klučka, U. Lõhmus (zpravodaj), P. Lindh a A. Arabadžev, soudci,
generální advokát: P. Mengozzi,
vedoucí soudní kanceláře: M. Ferreira, vrchní rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 26. června 2008,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Pedro IV Servicios SL A. Hernández Pardem, M. Gaitáno Lujánem a I. Sobrepero Milletem, abogados,
– za Total España SA J. A. de Velasco Estebanem, C. Fernández Viciénem a I. Moreno-Tapia Rivasem, abogados,
– za španělskou vládu M. Muñoz Pérezem, jako zmocněncem,
– za Komisi Evropských společenství V. Di Buccim a E. Gippini Fournierem, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 4. září 2008,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 81 ES, článků 11 a 12 nařízení Komise (EHS) č. 1984/83 ze dne 22. června 1983 o použití čl. [81] odst. 3 Smlouvy na kategorie dohod o výhradním odběru (Úř. věst. L 173, s. 5, a oprava Úř. věst. L 79, s. 38), ve znění nařízení Komise (ES) č. 1582/97 ze dne 30. července 1997 (Úř. věst. L 214, s. 27, dále jen „nařízení č. 1984/83“; citace z uvedeného nařízení použité v textu tohoto rozsudku jsou neoficiálním překladem), jakož i čl. 4 písm. a) a čl. 5 písm. a) nařízení Komise (ES) č. 2790/1999 ze dne 22. prosince 1999 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě (Úř. věst. L 336, s. 21; Zvl. vyd. 08/01, s. 364).
2 Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi společností Pedro IV Servicios SL (dále jen „Pedro IV“) a společností Total España SA (dále jen „Total“) ve věci žaloby podané společností Pedro IV směřující ke zrušení komplexního smluvního vztahu mezi uvedenými dvěma společnostmi z toho důvodu, že uvedená dohoda obsahovala ustanovení omezující hospodářskou soutěž.
Právní rámec Společenství
Nařízení č. 1984/83
3 Nařízení č. 1984/83 vyloučilo z působnosti čl. 81 odst. 1 ES určité kategorie dohod o výhradním odběru a jednání ve vzájemné shodě, které zpravidla splňovaly podmínky stanovené v odstavci 3 uvedeného článku, z důvodu, že obecně přispívají ke zlepšení distribuce výrobků.
4 Podle osmého a třináctého bodu odůvodnění nařízení č. 1984/83:
„(8) vzhledem k tomu, že toto nařízení má určit omezení hospodářské soutěže, která mohou být stanovena v dohodě o výhradním odběru; že omezení hospodářské soutěže, kromě výhradního odběru, která jsou takto povolena, vedou k jasnému rozdělení úkolů mezi smluvními stranami a nutí prodejce soustředit prodejní úsilí na výrobky uvedené v dohodě; že v rozsahu, v jakém jsou stanovena výhradně po dobu trvání dohody, jsou tato omezení zpravidla nezbytná k dosažení zlepšení distribuce sledovaných výhradním odběrem; že na jiná ustanovení omezující hospodářskou soutěž, a zejména na ustanovení, která omezují svobodu prodejce stanovit ceny nebo podmínky dalšího prodeje nebo vybrat si zákazníky, se nemůže vztahovat výjimka na základě tohoto nařízení;
[…]
(13) vzhledem k tomu, že [smlouvy o čerpacích stanicích] se zpravidla vyznačují tím, že na jedné straně dodavatel poskytne dalšímu prodejci zvláštní hospodářské nebo finanční výhody tím, že přispívá k jeho financování, poskytne mu nebo zařídí půjčku za výhodných podmínek, poskytuje mu místo nebo prostory určené k […] provozování čerpací stanice, poskytuje mu technické zařízení či jiné vybavení nebo jinak investuje v jeho prospěch, a že na druhé straně, další prodejce na sebe bere vůči dodavateli dlouhodobý závazek výhradního odběru, který ve většině případů doprovází zákaz soutěžit.“
5 Zvláštní ustanovení použitelná na dohody o čerpacích stanicích byla stanovena v článcích 10 až 13 nařízení č. 1984/83.
6 Podle článku 10 uvedeného nařízení:
„V souladu s čl. [81] odst. 3 Smlouvy a za podmínek uvedených v článcích 11 až 13 tohoto nařízení se tímto prohlašuje, že čl. [81] odst. 1 Smlouvy se nevztahuje na dohody uzavírané pouze mezi dvěma podniky, v nichž se jedna strana, další prodejce, dohodne se stranou druhou, dodavatelem, že jako protiplnění za poskytnutí zvláštních hospodářských nebo finančních výhod bude nakupovat pouze od tohoto dodavatele, podniku s ním spojeného nebo jiného podniku, který byl tímto dodavatelem pověřen, aby distribuoval jeho zboží, určité ropné pohonné hmoty pro motorová vozidla nebo určité ropné pohonné hmoty pro motorová vozidla a jiná ropná paliva blíže určená v dohodě, za účelem jejich dalšího prodeje na čerpací stanici určené v dohodě.“
7 Článek 11 uvedeného nařízení stanovil:
„Kromě závazku uvedeného v článku 10 se dalšímu prodejci nesmí ukládat žádná jiná omezení hospodářské soutěže než:
a) závazek neprodávat na čerpací stanici určené v dohodě pohonné hmoty pro motorová vozidla a jiné pohonné hmoty dodávané jinými podniky;
b) závazek neužívat na čerpací stanici určené v dohodě maziva nebo příbuzné ropné produkty dodávané jinými podniky, pokud dodavatel nebo s ním spojený podnik dalšímu prodejci poskytl nebo financoval vybavení pro výměnu olejů nebo jiné zařízení na promazávání motorových vozidel;
c) závazek dělat reklamu výrobkům dodávaným jinými podniky uvnitř čerpací stanice nebo mimo ni pouze do té míry, která odpovídá podílu těchto výrobků na celkovém obratu dosaženém touto čerpací stanicí;
d) závazek, aby údržbu zařízení pro skladování nebo distribuci ropných produktů, které dodavatel nebo s ním spojený podnik vlastní, nebo které je dodavatelem nebo s ním spojeným podnikem financováno, prováděl pouze dodavatel nebo jím určený podnik.“
8 Článek 12 nařízení č. 1984/83 stanovil:
„1. Článek 10 se nepoužije, pokud
[…]
c) je dohoda uzavřena na dobu neurčitou nebo na dobu přesahující deset let;
[…]
2. Odchylně od odst. 1 písm. c), pokud se dohoda týká čerpací stanice, kterou dodavatel pronajal dalšímu prodejci nebo kterou mu poskytl k užívání na jiném právním či skutkovém základě, lze povinnosti výhradního odběru a zákazy soutěžit uvedené v této hlavě uložit dalšímu prodejci na celou dobu skutečného provozování čerpací stanice.“
9 Platnost nařízení č. 1984/83 skončila dne 31. prosince 1999. Dne 1. ledna 2000 vstoupilo v platnost nařízení č. 2790/1999, které prodloužilo do 31. května 2000 uplatnění výjimek stanovených mimo jiné nařízením č. 1984/83.
Nařízení č. 2790/1999
10 Podle čl. 2 odst. 1 nařízení č. 2790/1999:
„Podle článku 81 odst. 3 Smlouvy a s výhradou ustanovení tohoto nařízení, se čl. 81 odst. 1 Smlouvy prohlašuje za nepoužitelný pro dohody nebo pro jednání ve vzájemné shodě uzavřené mezi dvěma nebo více podniky, z nichž každý jedná pro účely dohody, na různé úrovni výrobního nebo distribučního řetězce, a které se týkají podmínek, za kterých mohou strany nakupovat, prodávat nebo dále prodávat určité zboží nebo služby (dále jen ,vertikální dohody‘).
Toto udělení výjimky se uplatňuje v míře, v jaké tyto dohody obsahují omezení hospodářské soutěže ve smyslu čl. 81 odst. 1 (dále jen ,vertikální omezení‘).“
11 Článek 3 odst. 1 nařízení č. 2790/1999 stanoví:
„S výhradou odstavce 2 tohoto článku se výjimka uvedená v článku 2 použije za podmínky, že podíl trhu ovládaného dodavatelem nepřesahuje 30 % relevantního trhu, na kterém dodavatel prodává smluvní zboží a služby.“
12 Článek 4 písm. a) nařízení č. 2790/1999 stanoví, že výjimka ze zákazu stanoveného v čl. 81 odst. 1 ES se nevztahuje na vertikální dohody, jejichž účelem je přímo nebo nepřímo, samostatně nebo společně s jinými faktory pod kontrolou stran:
„omezení způsobilosti kupujícího stanovit svou prodejní cenu, aniž je dotčena možnost dodavatele stanovit nebo doporučit nejvyšší prodejní cenu za předpokladu, že se tyto posledně jmenované ceny nerovnají pevné nebo nejnižší prodejní ceně v důsledku tlaku nebo podněcování jedné ze stran.“
13 Článek 5 téhož nařízení stanoví:
„Výjimka podle článku 2 se nevztahuje na tyto závazky obsažené ve vertikálních dohodách:
a) jakýkoli přímý nebo nepřímý zákaz soutěžit, jehož trvání je neomezené nebo je delší než pět let. Zákaz soutěžit mlčky obnovitelný po pětiletém období je třeba považovat za závazek uzavřený na neomezenou dobu. Toto omezení doby trvání na pět let se však nepoužije, pokud smluvní zboží nebo služby prodává kupující v prostorách [a] na pozemku, které vlastní dodavatel nebo které dodavatel pronajímá třetím stranám, které nejsou spojeny s kupujícím [odběratelem] za předpokladu, že délka trvání těchto zákazů soutěžit není delší než období obsazení těchto prostor nebo pozemků kupujícím [odběratelem];
[…]“
14 Na základě čl. 12 nařízení č. 2790/1999, jak již bylo uvedeno v bodě 9 tohoto rozsudku, výjimka stanovená zejména v nařízení č. 1984/83 nadále platí až do 31. května 2000. Zákaz uvedený v čl. 81 odst. 1 ES se v období od 1. června 2000 do 31. prosince 2001 nevztahuje na dohody, které jsou účinné k 31. květnu 2000 a které nesplňují podmínky pro výjimku stanovenou v nařízení č. 2790/1999, ale naopak splňují podmínky stanovené nařízením č. 1984/83.
Spor v původním řízení a předběžné otázky
15 Společnost Pedro IV provozuje čerpací stanici ve Španělsku. Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že dne 26. října 1989 uzavřela čtyři smlouvy se společností Total, dodavatelem ropných produktů.
16 První z uvedených smluv stanoví ve prospěch společnosti Total vznik věcného práva, tzv. „práva stavby“ na dobu 20 let, ve vztahu k pozemku ve vlastnictví společnosti Pedro IV. Tato smlouva opravňuje společnost Total na pozemku ve lhůtě dvou a půl let vybudovat čerpací stanici, která přejde do jejího vlastnictví za úplatu poskytnutou společnosti Pedro IV. Výše úplaty byla stanovena paušálně na 250 000 ESP (přibližně 1500 eur) měsíčně po dobu 20 let. Po uplynutí lhůty 20 let čerpací stanice vybudovaná společností Total přejde do vlastnictví společnosti Pedro IV. Výše uvedená lhůta 20 let začne plynout od uvedení čerpací stanice do provozu. Na základě smlouvy je právo stavby bez souhlasu vlastníka pozemku nepřenosné.
17 Druhá ze smluv je nájemní smlouvou vztahující se k čerpací stanici, která má být postavena. Na základě smlouvy společnost Total postupuje společnosti Pedro IV právo užívání čerpací stanice na dobu jednoho roku. Tato lhůta je nicméně obnovitelná, přičemž prodloužení je pro pronajímatele povinné, vždy o jeden měsíc po celou dobu platnosti dohody o výhradním zásobování, kterou se společnost Total rovněž zavazuje uzavřít se společností Pedro IV. V každém případě bude nájem ukončen v okamžiku zániku práva stavby uděleného společnosti Total. Společnost Pedro IV platí nájemné ve výši 600 000 ESP (přibližně 3600 eur) měsíčně.
18 Třetí ze smluv, uzavřená rovněž na dobu 20 let, je dohoda o výhradním zásobování pohonnými hmotami, podle níž bude Pedro IV provozovat čerpací stanici po jejím převzetí na základě výhradního zásobování ze strany společnosti Total a s využitím jejího loga, barev, ochranné známky a názvu. Podle smlouvy se zásobování uskutečňuje prostřednictvím přímého prodeje, a to tak, že distributor získá vlastnictví k určitému množství pohonných hmot v okamžiku, kdy mu jej dodavatel dá k dispozici na čerpací stanici, přičemž se zavazuje jej prodat na vlastní účet a na vlastní riziko. Jako protihodnotu za výhradní zásobování musí společnost Total zaplatit společnosti Pedro IV měsíční částku ve výši 350 000 ESP (přibližně 2100 eur).
19 Krom toho na základě téže smlouvy se společnost Total zavazuje, že sdělí společnosti Pedro IV doporučené prodejní ceny pro veřejnost a že zajistí jejich konkurenceschopnost ve vztahu k cenám, které v dobré víře nabízí ostatní soutěžitelé v daném regionu. Total se rovněž zavázala stanovit cenu pohonných hmot dodaných prodejci za nejvýhodnějších podmínek smluvených s ostatními čerpacími stanicemi, které mohou v Barceloně působit, přičemž tato cena v žádném případě nepřekročí průměr cen stanovených jinými významnými dodavateli na trhu, kteří působí v Barceloně.
20 Účastníci původního řízení se rovněž dohodli na vyrovnání částek, které si navzájem musí vyplácet z titulu tří výše uvedených dohod. Částky, k jejichž vyplácení jsou obě strany smluvně zavázány, se tudíž vzájemně započítávají, takže žádná ze stran není povinna cokoli vyplácet druhé straně.
21 Konečně čtvrtou smlouvou poskytuje společnost Total hypoteční úvěr ve výši 30 000 000 ESP (přibližně 180 300 eur) společnosti Pedro IV, která poskytla zajištění ve formě zástavy jejího pozemku na dobu 20 let pod podmínkou, že dojde k výstavbě čerpací stanice.
22 Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že po uzavření uvedených čtyř smluv byla čerpací stanice na pozemku ve vlastnictví společnosti Pedro IV skutečně postavena a byla výhradně zásobována společností Total po dobu následujících dvanácti let.
23 Dne 6. prosince 2004 podala společnost Pedro IV k Juzgado de lo Mercantil n° 3 de Barcelona žalobu na neplatnost právního vztahu vzniklého na základě výše popsaných čtyř smluv jednak z toho důvodu, že obsahují ustanovení vážně omezující hospodářskou soutěž, tedy zejména nadměrnou dobu trvání, která překračuje maximální dobu povolenou právem Společenství pro dohody o výhradním zásobování. Krom toho proto, že třetí ze smluv nepřímo stanoví prodejní ceny, což je podle článku 81 ES zakázáno. Společnost Pedro IV krom toho požaduje vrácení vzájemných plateb smluvních stran, snížených o již umořené částky.
24 Po zamítnutí žaloby v plném rozsahu rozsudkem ze dne 7. prosince 2005 podala společnost Pedro IV opravný prostředek k předkládajícímu soudu.
25 Za těchto podmínek se Audiencia Provincial de Barcelona rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Vzhledem k tomu, že čl. 12 odst. 2 [nařízení č. 1984/83] stanoví, že ,[o]dchylně od odst. 1 písm. c), pokud se dohoda týká čerpací stanice, kterou dodavatel pronajal dalšímu prodejci nebo kterou mu poskytl k užívání na jiném právním či skutkovém základě, lze povinnosti výhradního odběru a zákazy soutěžit uvedené v této hlavě uložit dalšímu prodejci na celou dobu skutečného provozování čerpací stanice‘, musí být toto ustanovení vykládáno v tom smyslu, že se vztahuje na případ, kdy je dodavatel původním vlastníkem pozemku a zařízení, nebo naopak odkaz na pronájem čerpací stanice se vztahuje na případ, kdy má dodavatel vlastnické právo pouze k čerpací stanici, takže ji může pronajmout vlastníku pozemku, aniž by musel podléhat časovým omezením, která nařízení ukládá, pokud jde o dohody o výhradním odběru?
2) V případě, že se na projednávaný případ vztahuje [nařízení č. 2790/1999], jehož článek 5 stanoví, že výjimka se nepoužije, pokud dohoda o výhradním odběru bude uzavřena na dobu přesahující pět let, i když ‚toto omezení doby trvání na pět let se nepoužije, pokud smluvní zboží nebo služby prodává kupující v prostorách nebo na pozemku, které vlastní dodavatel nebo které dodavatel pronajímá třetím stranám, které nejsou spojeny s kupujícím za předpokladu, že délka trvání těchto zákazů soutěžit není delší než období obsazení těchto prostor nebo pozemků kupujícím‘, musí být toto ustanovení vykládáno v tom smyslu, že když zmiňuje pronájem, vztahuje se na případ, kdy je dodavatel původním vlastníkem pozemku a zařízení, nebo naopak odkaz na pronájem čerpací stanice se vztahuje na případ, kdy má dodavatel vlastnické právo pouze k čerpací stanici, takže ji může pronajmout vlastníku pozemku, aniž by musel podléhat časovým omezením, která nařízení ukládá, pokud jde o dohody o výhradním odběru?
3) Vzhledem k tomu, že čl. 81 odst. 1 písm. a) ES zakazuje dohody, jejichž cílem je nepřímé určování nákupních nebo prodejních cen a [nařízení č. 1984/83] ve svém osmém bodě odůvodnění stanoví, že ‚výjimka stanovená tímto nařízením se nemůže vztahovat na ostatní ustanovení omezující hospodářskou soutěž, zejména ta, která omezují svobodu prodejce stanovit ceny nebo podmínky dalšího prodeje nebo vybrat si zákazníky‘, přičemž dohody určující ceny pro další prodej nejsou uvedeny mezi ostatními omezeními hospodářské soutěže, která jsou povolena článkem 11 uvedeného nařízení, musí být tato ustanovení vykládána v tom smyslu, že se vztahují na jakékoli ustanovení omezující svobodu prodejce stanovit prodejní cenu pro veřejnost, jako je ustanovení umožňující dodavateli stanovit distribuční marži provozovatele čerpací stanice tím, že určí cenu pohonných hmot dodaných prodejci za nejvýhodnějších podmínek smluvených s jinými čerpacími stanicemi, které mohou působit v Barceloně, která nesmí v žádném případě překročit průměr cen stanovených jinými dodavateli, významnými na trhu, a přičte minimální marži, která je považována za vhodnou k dosažení [prodejní ceny pro veřejnost], kterou dodavatel výslovně neuloží, nýbrž doporučí její použití?
4) Vzhledem k tomu, že čl. 81 odst. 1 písm. a) ES zakazuje dohody, jejichž cílem je nepřímé určování nákupních nebo prodejních cen, a [nařízení č. 2790/99] zahrnuje ve svém čl. 4 písm. a) mezi obzvlášť závažná omezení hospodářské soutěže dohody ukládající ceny pro další prodej, musí být tato ustanovení vykládána v tom smyslu, že zahrnují jakékoli ustanovení omezující svobodu prodejce stanovit prodejní cenu pro veřejnost, jako je ustanovení umožňující dodavateli stanovit distribuční marži provozovatele čerpací stanice tím, že určí cenu pohonných hmot dodaných prodejci za nejvýhodnějších podmínek smluvených s jinými čerpacími stanicemi, které mohou působit v Barceloně, která nesmí v žádném případě překročit průměr cen stanovených jinými dodavateli, významnými na trhu, a přičte minimální marži, která je považována za vhodnou k dosažení prodejní ceny pro veřejnost, kterou dodavatel výslovně neuloží, nýbrž doporučí její použití?“
K předběžným otázkám
K přípustnosti
26 Společnost Total navrhuje, aby Soudní dvůr prohlásil žádost o rozhodnutí o předběžné otázce za nepřípustnou z několika důvodů. Zaprvé předkládající soud opomněl poskytnout Soudnímu dvoru zásadní informace týkající se sporu v původním řízení, a neumožnil mu tak přesné a věrné posouzení skutkového a právního kontextu věci, v jehož rámci má rozhodovat. Zadruhé žádost o rozhodnutí o předběžné otázce není odůvodněná, neboť odpovědi na položené otázky jasně vyplývají jak z judikatury Společenství, tak ze španělské judikatury. Konečně položené otázky nejsou relevantní pro účely vyřešení sporu v původním řízení.
27 Španělská vláda rovněž vyjadřuje pochybnosti ohledně částečné přípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce a uvádí, že nařízení č. 1984/83 a č. 2790/1999 nelze uplatnit současně. Otázky týkající se zejména výkladu nařízení č. 1984/83, tedy první a třetí otázka, proto mají čistě hypotetickou povahu a musí být prohlášeny za nepřípustné.
28 V tomto ohledu je třeba připomenout, že v rámci spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy stanovené článkem 234 ES je věcí pouze vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, posoudit s ohledem na konkrétní okolnosti projednávané věci jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání jeho rozsudku, tak i relevanci otázek, které klade Soudnímu dvoru (rozsudky ze dne 7. ledna 2003, BIAO, C‑306/99, Recueil, s. I‑1, bod 88, jakož i ze dne 14. prosince 2006, Confederación Española de Empresarios de Estaciones de Servicio, C‑217/05, Sb. rozh. s. I‑11987, dále jen „rozsudek CEEES“, bod 16 a citovaná judikatura).
29 Podle rovněž ustálené judikatury potřeba dospět k výkladu práva Společenství, který by byl užitečný pro vnitrostátního soudce, vyžaduje, aby tento soudce vymezil skutkový a právní rámec, ze kterého vychází otázky, které pokládá, nebo aby alespoň vysvětlil skutkové předpoklady, na kterých jsou tyto otázky založeny (rozsudky ze dne 9. září 2004, Carbonati Apuani, C‑72/03, Sb. rozh. s. I‑8027, bod 10; ze dne 17. února 2005, Viacom Outdoor, C‑134/03, Sb. rozh. s. I‑1167, bod 22, a výše uvedený rozsudek CEEES, bod 26).
30 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že ačkoli je pravda, že předkládací rozhodnutí neobsahuje určité údaje relevantní pro řešení sporu v původním řízení, nic to nemění na tom, že dané rozhodnutí umožňuje určit rozsah předběžných otázek a kontext, ve kterém jsou pokládány. Proto navzdory těmto nedostatkům disponuje Soudní dvůr dostatečným množstvím informací pro výklad dotčených pravidel Společenství a pro poskytnutí užitečné odpovědi na uvedené otázky. Krom toho v každém případě obsah vyjádření předložených Soudnímu dvoru v rámci projednávané věci prokazuje dostatek informací o skutkovém a právním kontextu, což účastníkům původního řízení a dalším zúčastněným umožňuje účinně zaujmout stanovisko k položeným otázkám.
31 Nepřípustnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce nelze konstatovat ani z důvodu skutečnosti, že odpovědi na položené otázky vyplývají, jak uvádí společnost Total, z ustálené judikatury Společenství, jakož i z ustálené vnitrostátní judikatury. Totiž i za předpokladu, že by položené otázky byly fakticky shodné s otázkami, které již byly předmětem rozhodnutí o předběžné otázce v podobné věci, taková okolnost nijak nezakazuje, aby vnitrostátní soud položil Soudnímu dvoru předběžnou otázku, a ve svém důsledku nezbavuje Soudní dvůr příslušnosti rozhodovat o takových otázkách (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 6. října 1982, Cilfit a další, 283/81, Recueil, s. 3415, body 13 a 15). V takovém případě nicméně Soudní dvůr může na základě čl. 104 odst. 3 svého jednacího řádu po vyslechnutí generálního advokáta kdykoli rozhodnout usnesením s odůvodněním, které obsahuje odkaz na předchozí rozsudek nebo na příslušnou judikaturu.
32 Mimoto mechanismus řízení o předběžné otázce zavedený článkem 234 ES má za cíl zejména zajistit řádné používání a jednotný výklad práva Společenství ve všech členských státech, jakož i předcházet tomu, aby se v jakémkoliv členském státě zaváděla vnitrostátní judikatura, která není v souladu s pravidly tohoto práva (viz rozsudky ze dne 15. září 2005, Intermodal Transports, C‑495/03, Sb. rozh. s. I‑8151, bod 38, a ze dne 12. června 2008, Gourmet Classic, C‑458/06, Sb. rozh. s. I-4207, bod 32).
33 Jestliže se otázky položené vnitrostátními soudy týkají výkladu ustanovení práva Společenství, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout, pokud není zjevné, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce ve skutečnosti směřuje k tomu, aby prostřednictvím fiktivního sporu Soudní dvůr přiměla k rozhodnutí, nebo k tomu, aby poskytl posudek k obecným nebo hypotetickým otázkám, že žádaný výklad práva Společenství nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení nebo také že Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny (výše uvedený rozsudek CEEES, bod 17 a citovaná judikatura).
34 To však není případ ve věci v původním řízení. Postačí totiž konstatovat, že z předkládacího rozhodnutí jasně vyplývá, že předkládající soud potřebuje odpověď na položené otázky, aby mohl určit, zda se na smluvní vztah dotčený v původním řízení může vztahovat bloková výjimka zavedená nařízeními č. 1984/83 a č. 2790/1999.
35 V tomto ohledu musí být rovněž zamítnut argument společnosti Total, podle kterého předběžné otázky nejsou relevantní pro řešení sporu v původním řízení z toho důvodu, že pro to, aby byla dohoda považována za protisoutěžní, nepostačuje prokázat, že její ustanovení jsou neslučitelná s nařízením o blokových výjimkách, ale je třeba rovněž prokázat, že uvedená ustanovení skutečně odporují ustanovení článku 81 ES.
36 Ačkoli je pravda, že nařízení o blokových výjimkách se uplatňují v rozsahu, v jakém dohody obsahují omezení hospodářské soutěže spadající do působnosti čl. 81 odst. 1 ES, nic to nemění na tom, že je často praktičtější nejprve ověřit, zda se uvedená nařízení na danou dohodu vztahují, aby se v případě kladné odpovědi předešlo komplexnímu hospodářskému a právnímu přezkumu, který by umožnil určit, zda jsou splněny podmínky pro uplatnění čl. 81 odst. 1 ES. V každém případě z judikatury zavedené výše uvedeným rozsudkem Cilfit a další vyplývá, že předkládající soud, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, a který má uplatnit ustanovení práva Společenství na spor, který mu byl předložen, není povinen se Soudního dvora tázat na výklad uvedeného ustanovení, jestliže byla dotčená právní otázka vyřešena ustálenou judikaturou Soudního dvora, bez ohledu na povahu řízení, které vedlo k dané judikatuře, a to i v případě, že sporné otázky nejsou striktně totožné.
37 Konečně argument španělské vlády týkající se částečné nepřípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce z důvodu hypotetické povahy dvou otázek ohledně výkladu nařízení č. 1984/83 musí být rovněž zamítnut.
38 Ačkoli je nesporné, že platnost uvedeného nařízení skončila dne 31. prosince 1999, nic to nemění na tom, že výjimka, kterou stanovilo, byla nadále používána až do 31. května 2000 na základě nařízení č. 2790/1999. Posledně uvedené nařízení mimo jiné zavedlo přechodné období, které skončilo dne 31. prosince 2001, a během kterého se zákaz stanovený v čl. 81 odst. 1 ES nevztahoval na dohody platné ke dni 31. května 2000, které splňovaly podmínky pro výjimku stanovené nikoli posledně uvedeným nařízením, ale nařízením č. 1984/83. Proto vzhledem k tomu, že sporné dohody byly uzavřeny v průběhu roku 1989 a jejich provádění trvalo až do podání žaloby společností Pedro IV v průběhu roku 2004, je třeba přezkoumat, zda byly podmínky pro výjimku použitelné na základě jak nařízení č. 1984/83, tak nařízení č. 2790/1999, aby vnitrostátní soud mohl případně určit, zda uvedené smlouvy byly v souladu s právem hospodářské soutěže po celou dobu jejich provádění, nebo zda jsou od určitého okamžiku neplatné.
39 Z toho vyplývá, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je přípustná.
K první a druhé otázce, které se týkají doby trvání výhradního zásobování
40 Podstatou první a druhé otázky předkládajícího soudu je, zda jednak čl. 12 odst. 2 nařízení č. 1984/83, a jednak čl. 5 písm. a) nařízení č. 2790/1999, mají být vykládány v tom smyslu, že pro účely uplatnění systému výjimek umožňují, aby smlouva o výhradním zásobování překročila časová omezení stanovená uvedenými nařízeními výhradně v případě, kdy je dodavatel původním vlastníkem jak pozemku, na kterém byla postavena čerpací stanice, tak samotné čerpací stanice, nebo zda postačí, že má dodavatel vlastnické právo pouze k čerpací stanici, kterou pronajímá vlastníkovi pozemku.
41 Vzhledem k tomu, že znění obou dotčených ustanovení nejsou totožná, je třeba analyzovat uvedená dvě nařízení odděleně.
K výkladu nařízení č. 1984/83
42 Je třeba připomenout, že nařízení č. 1984/83 stanovilo použití čl. 81 odst. 3 ES na určité kategorie dohod o výhradním odběru, kterých by se mohl týkat zákaz podle odstavce 1 téhož článku a které byly uzavřeny mezi dvěma podniky za účelem dalšího prodeje ropných produktů na čerpacích stanicích.
43 Kromě podmínek pro uplatnění výjimky uvedených v článcích 10 a 11 uvedeného nařízení stanoví jeho čl. 12 odst. 1 písm. c), že nařízení č. 1984/83 se nepoužije na dohody o čerpacích stanicích, pokud jsou uzavřeny na dobu neurčitou nebo na dobu přesahující deset let. Nicméně čl. 12 odst. 2 téhož nařízení uvádí, že „[o]dchylně od odst. 1 písm. c), pokud se dohoda týká čerpací stanice, kterou dodavatel pronajal dalšímu prodejci nebo kterou mu poskytl k užívání na jiném právním či skutkovém základě, lze povinnosti výhradního odběru a zákazy soutěžit uvedené v [ustanoveních použitelných na dohody o čerpacích stanicích] uložit dalšímu prodejci na celou dobu skutečného provozování čerpací stanice“.
44 Ze znění čl. 12 odst. 2 nařízení č. 1984/83 tedy vyplývá, že použití uvedeného nařízení je možné, jestliže jde o dohodu o čerpací stanici uzavřenou na dobu delší než deset let, za podmínky, že dodavatel čerpací stanici dalšímu prodejci pronajal, nebo mu ji poskytl k užívání na jiném právním či skutkovém základě.
45 Společnost Pedro IV a Komise Evropských společenství jsou však toho názoru, že uplatnění odchylky na základě uvedeného ustanovení musí být podřízeno dvojí podmínce, a to aby dodavatel vlastnil jak čerpací stanici, tak pozemek, na kterém je tato čerpací stanice postavena.
46 Společnost Pedro IV jednak vysvětluje svoje stanovisko s připomenutím judikatury, podle které musí být nařízení o blokových výjimkách vykládána restriktivně, aby se předešlo rozšíření jejich účinků na dohody nebo na situace, na které se nemají vztahovat (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 24. října 1995, Bayerische Motorenwerke, C‑70/93, Recueil, s. I‑3439, bod 28, a ze dne 28. dubna 1998, Javico, C‑306/96, Recueil, s. I‑1983, bod 32).
47 Krom toho má za to, že výhody, které jí poskytla společnost Total, tedy poskytnutí čerpací stanice a půjčky za výhodných podmínek, spadají pod příklady uvedené v článku 10 a čl. 12 odst. 1 písm. c) nařízení č. 1984/83, takže doba trvání dohody o výhradním odběru a o zákazu soutěžit může být maximálně deset let. Uzavření různých prolínajících se dohod mezi dodavatelem a dalším prodejcem, jejichž účinkem je uzavření trhu, má za cíl uměle rozšířit použití čl. 12 odst. 2 nařízení č. 1984/83 na případy, které nelze zařadit mezi případy uvedené daným ustanovením.
48 Podle Komise je závazek dalšího prodejce, týkající se neomezeného výhradního odběru, stanovený v rámci dohod o zákazu soutěžit či o výhradním odběru odůvodněný protihodnotami nejen „mimořádně významnými“, ale rovněž „absolutními“, které zatěžují dodavatele v tom smyslu, že další prodejce má přístup k činnosti, aniž by uskutečnil jakoukoli investici či platbu. Situace, v jaké buď pozemky, nebo prostory patří dalšímu prodejci, je těžko slučitelná s režimem výjimky stanoveným v čl. 12 odst. 2 nařízení č. 1984/83.
49 Komise dále uvádí, že s ohledem na kontinuitu mezi nařízením č. 1984/83 a nařízením č. 2790/1999 musí být obě nařízení vykládána stejně, a to přestože jsou formulována odlišně a přestože posledně uvedené nařízení jasně uvádí, že výjimka, kterou stanoví, se vztahuje pouze na případy, kdy je dodavatel vlastníkem jak pozemku, tak prostor, z nichž jsou smluvní zboží nebo služby dalším prodejcem prodávány.
50 Tuto argumentaci není možné přijmout.
51 Ačkoli je pravda, že ustanovení nařízení o blokové výjimce, která stanoví odchylku, nemohou být předmětem extenzivního výkladu, nic to nemění na tom, že dotčená ustanovení jsou formulována jasně a jednoznačně.
52 Dvojí podmínka, podle které dodavatel musí být vlastníkem jak čerpací stanice, tak pozemku, na kterém je postavena, která podle společnosti Pedro IV a Komise údajně vyplývá z nařízení č. 1984/83, totiž není uvedena ani v samotném nařízení, ani v jeho preambuli.
53 Třináctý bod odůvodnění uvedeného nařízení uvádí mezi hospodářskými a finančními výhodami poskytnutými dodavatelem dalšímu prodejci poskytnutí pozemku nebo prostor pro provozování čerpací stanice, ale nikoli poskytnutí obou dvou věcí. V každém případě vzhledem k tomu, že čl. 12 odst. 2 nařízení č. 1984/83 uvádí pouze příklad, kdy dodavatel čerpací stanici pronajme dalšímu prodejci, nebo mu ji poskytne k užívání na jiném právním či skutkovém základě, nemůže Soudní dvůr omezit dosah uvedeného ustanovení přidáním dodatečné podmínky, kterou dané ustanovení neobsahuje.
54 Ohledně zvláštních hospodářských a finančních výhod uvedených v článku 10 nařízení č. 1984/83 vyplývá z rozsudku ze dne 11. září 2008, CEPSA (C‑279/06, Sb. rozh. s. I-6681, bod 54), že tyto výhody musí být nejen významné, aby odůvodnily výhradní odběr v délce trvání deseti let, ale rovněž musí být schopny přinést zlepšení distribuce, usnadnit zřízení nebo modernizaci čerpací stanice a snížit náklady na distribuci.
55 Je třeba konstatovat, že výhoda stanovená v čl. 12 odst. 2 nařízení č. 1984/83 v tomto ohledu vykazuje zvláštní význam, neboť dalšímu prodejci podstatně usnadňuje přístup do distribuční sítě tím, že minimalizuje jeho náklady na zařízení a distribuci. Ani text uvedeného nařízení, ani jeho cíl či systém však neumožňují konstatovat, jak tvrdí Komise, že použití uvedeného čl. 12 odst. 2 podléhá dodatečné podmínce, tedy podmínce, že další prodejce je osvobozen od jakýchkoli plateb či investic ve vztahu k jeho hospodářské činnosti, jako provozovatele čerpací stanice.
56 Rovněž je třeba odmítnout argument Komise, podle kterého dvojí podmínka, výslovně stanovená v čl. 5 písm. a) nařízení č. 2790/1999, existovala již dříve v duchu čl. 12 odst. 2 nařízení č. 1984/83.
57 Zdá se totiž, že nařízení č. 1984/83 mělo působnost autonomní a užší než je působnost nařízení č. 2790/1999, neboť stanovilo zvláštní ustanovení použitelná na dohody o čerpacích stanicích. Podmínky použití čl. 81 odst. 3 ES na tuto kategorii dohod podle nařízení č. 1984/83 byly tedy odlišné od podmínek stanovených nařízením č. 2790/1999, jak ve vztahu k maximální době trvání výhradního zásobování, tak ve vztahu k tržní síle dotčených podniků.
58 Krom toho z uvedené odpovědi Komise na písemnou otázku Soudního dvora rovněž vyplývá, že o změně odchylky týkající se maximální doby trvání dohody o výhradním odběru, jež vyplývá z nařízení č. 2790/1999, bylo rozhodnuto po veřejné konzultaci zahájené dne 24. září 1999, a že původní znění návrhu uvedeného nařízení nestanovilo dvojí podmínku.
59 Za těchto okolností není použití dvojí podmínky navrhované Komisí nijak odůvodněno.
60 S ohledem na předcházející úvahy je třeba odpovědět na první otázku tak, že čl. 12 odst. 2 nařízení č. 1984/83 musí být vykládán v tom smyslu, že pro účely uplatnění odchylky, kterou stanoví, dané ustanovení nevyžaduje, aby dodavatel byl vlastníkem pozemku, na kterém postavil čerpací stanici, kterou pronajímá dalšímu prodejci.
K výkladu nařízení č. 2790/1999
61 Nařízení č. 2790/1999 stanoví podmínky použití čl. 81 odst. 3 ES na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě, aniž by obsahovalo zvláštní ustanovení týkající se dohod o čerpacích stanicích. V souladu s čl. 3 odst. 1 uvedeného nařízení se výjimka uvedená v článku 2 téhož nařízení použije za podmínky, že podíl trhu ovládaného dodavatelem nepřesahuje 30 % relevantního trhu, na kterém dodavatel prodává smluvní zboží a služby.
62 V tomto ohledu je třeba uvést, že předkládajícímu soudu před přezkumem dalších podmínek stanovených daným nařízením přísluší ověřit, zda podíl na trhu společnosti Total nepřesáhl po vstupu nařízení č. 2790/1999 v platnost 30 % relevantního trhu, a zohlednit její případnou účast, jak uvádí společnost Pedro IV a Komise před Soudním dvorem, na základním kapitálu dalších dodavatelů ropných produktů na tomtéž trhu.
63 Článek 5 písm. a) nařízení č. 2790/1999 stanoví, že omezení doby trvání závazku nesoutěžit na pět let se nepoužije, pokud smluvní zboží nebo služby prodává kupující v prostorách a na pozemku, které vlastní dodavatel nebo které dodavatel pronajímá třetím stranám, které nejsou spojeny s odběratelem, za předpokladu, že doba trvání tohoto závazku není delší než období obsazení těchto prostor nebo pozemků odběratelem.
64 Ze znění posledně uvedeného ustanovení vyplývá, že odchylku, kterou stanoví, lze použít na dohody o čerpacích stanicích ve dvou situacích, tedy v případě, kdy je dodavatel vlastníkem jak čerpací stanice, kterou pronajímá dalšímu prodejci, tak pozemku, na kterém je čerpací stanice postavena, a v případě, že dodavatel pronajímá pozemek a čerpací stanici třetí osobě nespojené s dalším prodejcem, která je následně poskytne k podnájmu dalšímu prodejci.
65 Tato změna podmínek pro použití odchylky, jak je uvedeno v bodě 58 tohoto rozsudku, byla přijata na základě vyjádření zúčastněných stran ohledně návrhu nařízení o blokových výjimkách předloženého k veřejné konzultaci. Podle Komise byla odůvodněna bojem proti zneužívajícím praktikám a zejména snahou zabránit obcházení maximální doby trvání stanovené nařízením pro ustanovení o výhradním odběru.
66 V takové situaci, jaká je dotčená ve věci v původním řízení, se jeví, že podmínky použití čl. 5 písm. a) nařízení č. 2790/1999 nejsou splněny. Předkládajícímu soudu nicméně přísluší posoudit argument společnosti Total, podle kterého jí „právo stavby“ poskytuje nejen vlastnické právo k čerpací stanici, ale rovněž vlastnické právo k pozemku na kterém je čerpací stanice postavena. Vzhledem k tomu, že pojem „právo stavby nebo výsadby“ patří ve vnitrostátním právu do režimu vlastnického práva, přísluší určení jeho rozsahu uvedenému soudu.
67 V případě, že uvedený soud dospěje k závěru, že dohody uzavřené mezi účastníky původního řízení splňují podmínky pro výjimku stanovené nařízením č. 1984/83, avšak nikoli podmínky stanovené nařízením č. 2790/1999, je třeba považovat je za vyňaté z působnosti čl. 81 odst. 1 ES až do 31. prosince 2001 na základě přechodného režimu stanoveného v článku 12 nařízení č. 2790/1999.
68 Nicméně, pokud dohoda nesplňuje všechny podmínky stanovené v nařízení o výjimce, spadá pod zákaz stanovený v čl. 81 odst. 1 ES pouze tehdy, pokud je jejím cílem nebo účinkem citelné omezení hospodářské soutěže na společném trhu a pokud může ovlivnit obchod mezi členskými státy. V tomto posledním uvedeném případě, neuplatní-li se individuální výjimka podle čl. 81 odst. 3 ES, je uvedená dohoda v souladu s odstavcem 2 téhož článku neplatná od počátku (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 30. dubna 1998, Cabour, C‑230/96, Recueil, s. I‑2055, bod 48, a výše uvedený rozsudek CEPSA, bod 72).
69 Z výše uvedeného vyplývá, že na druhou otázku je třeba odpovědět, že čl. 5 písm. a) nařízení č. 2790/1999 musí být vykládán v tom smyslu, že pro účely uplatnění odchylky, kterou stanoví, požaduje uvedené ustanovení, aby dodavatel byl vlastníkem jak čerpací stanice, kterou pronajímá dalšímu prodejci, tak pozemku, na kterém je čerpací stanice postavena, nebo v případě, že není vlastníkem, aby si tento majetek pronajímal od třetích osob nespojených s dalším prodejcem.
Ke třetí a čtvrté otázce týkající se stanovení prodejní ceny pro veřejnost
70 Podstatou třetí a čtvrté otázky předkládajícího soudu, které je třeba přezkoumat společně, je zda jsou smluvní ustanovení týkající se prodejní ceny pro veřejnost výrobků, jako jsou výrobky dotčené ve věci v původním řízení, zakázána čl. 81 odst. 1 písm. a) ES, a nelze na ně uplatnit režim blokové výjimky zejména na základě osmého bodu odůvodnění nařízení č. 1984/83 nebo čl. 4 písm. a) nařízení č. 2790/1999, podle příslušné časové působnosti uvedených nařízení.
71 Je třeba připomenout, že čl. 81 odst. 1 písm. a) ES mimo jiné zakazuje veškeré dohody mezi podniky, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž cílem nebo výsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na společném trhu, zejména ty, které přímo nebo nepřímo určují nákupní nebo prodejní ceny.
72 Nařízení č. 1984/83 uvádí, jak vyplývá ze znění jeho osmého bodu odůvodnění, že na ustanovení omezující hospodářskou soutěž, která nepovoluje, a zejména na ustanovení, která omezují svobodu prodejce stanovit ceny, se nemůže vztahovat výjimka na základě tohoto nařízení.
73 Ohledně téhož nařízení již Soudní dvůr rozhodl, že jeho článek 11 taxativně vyjmenovával závazky, které kromě doložky o výhradním odběru, mohly být uloženy dalšímu prodejci, mezi nimiž nebylo stanovování prodejní ceny pro veřejnost uvedeno. Na takovou podmínku se tedy nevztahuje výjimka stanovená v článku 10 uvedeného nařízení (viz výše uvedené rozsudky CEEES, bod 64, a CEPSA, bod 65).
74 Pokud jde o nařízení č. 2790/1999, jeho čl. 4 písm. a) uvádí, že bloková výjimka se nevztahuje na vertikální dohody, jejichž účelem je „omezení způsobilosti kupujícího stanovit svou prodejní cenu, aniž je dotčena možnost dodavatele stanovit nebo doporučit nejvyšší prodejní cenu za předpokladu, že se tyto posledně jmenované ceny nerovnají pevné nebo nejnižší prodejní ceně v důsledku tlaku nebo podněcování jedné ze stran“.
75 Z toho vyplývá, že režim blokové výjimky zavedený nařízeními č. 1984/83 a č. 2790/1999 se nemůže vztahovat na dohody, kterými dodavatel stanoví prodejní cenu pro veřejnost nebo minimální prodejní cenu. Naproti tomu podle uvedeného čl. 4 písm. a) má dodavatel volnost doporučit prodejní cenu nebo stanovit maximální prodejní cenu.
76 Podle předkládajícího soudu dohoda o výhradním zásobování pohonnými hmotami stanoví, že společnost Total jednak stanoví cenu pohonných hmot, které dodává společnosti Pedro IV, za nejvýhodnějších podmínek smluvených s ostatními čerpacími stanicemi, které mohou v Barceloně působit, a jednak zajišťuje, aby tato cena v žádném případě nepřekročila průměr cen stanovených jinými významnými dodavateli na trhu. Tím, že k uvedené ceně přičte distribuční marži provozovatele čerpací stanice ve výši, kterou považuje za vhodnou, získá společnost Total prodejní cenu pro veřejnost, kterou pak doporučí k použití společnosti Pedro IV.
77 První ustanovení dané dohody se týká ceny, kterou musí společnost Pedro IV zaplatit za zásobování pohonnými hmotami, jejíž určení spadá do pravomoci smluvních stran a nedotýká se hospodářské soutěže.
78 Ohledně prodejní ceny pro veřejnost ze samotného znění druhého ustanovení smlouvy vyplývá, že tato cena není dodavatelem stanovena, ale doporučena, přičemž maximální prodejní cena není smluvena. Způsob výpočtu doporučené prodejní ceny je v tomto ohledu bezvýznamný, pokud je dalšímu prodejci ponechána jistá volnost umožňující skutečně určit prodejní cenu. Nicméně tato volnost chybí v případě, kdy dodavatel dalšímu prodejci uloží pevnou distribuční marži, od níž se nemůže odchýlit.
79 S ohledem na rozdělení pravomocí mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem v rámci spolupráce zavedené článkem 234 ES, přísluší předkládajícímu soudu, který má jako jediný přímou znalost sporu, který mu byl předložen, aby ve věci v původním řízení posoudil způsob stanovování prodejní ceny pro veřejnost. Přísluší mu zejména ověřit, s ohledem na souhrn smluvních povinností v jejich hospodářském a právním kontextu, jakož i na chování účastníků původního řízení, zda dodavatelem doporučená prodejní cena pro veřejnost není ve skutečnosti pevnou či minimální prodejní cenou (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek CEPSA, body 67 a 70).
80 Krom toho předkládajícímu soudu přísluší přezkoumat, zda má další prodejce skutečnou možnost snížit doporučenou prodejní cenu. Musí zejména ověřit, zda taková prodejní cena pro veřejnost ve skutečnosti není cenou stanovenou nepřímými nebo skrytými prostředky, jako například stanovením distribuční marže dalšímu prodejci nebo stanovením maximální úrovně snížení, jež může poskytnout z doporučené ceny, hrozbami, zastrašováním, výstrahami, sankcemi nebo podněcujícími opatřeními (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek CEPSA, bod 71).
81 Za předpokladu, že předkládající soud dospěje k závěru, že společnost Pedro IV byla ve skutečnosti povinna dodržovat pevnou či minimální prodejní cenu stanovenou společností Total, nemůže se na smlouvu o výhradním zásobování pohonnými hmotami vztahovat bloková výjimka, a to ani na základě nařízení č. 1984/83, ani na základě nařízení č. 2790/1999.
82 Nicméně, jak se připomíná v bodě 68 tohoto rozsudku, ačkoli stanovování prodejní ceny pro veřejnost představuje omezení hospodářské soutěže výslovně uvedené v čl. 81 odst. 1 písm. a) ES, daná dohoda spadá pod zákaz zakotvený v tomto ustanovení, pouze pokud jsou splněny všechny ostatní podmínky pro jeho použití, totiž, že cílem nebo účinkem této dohody je citelné omezení hospodářské soutěže na společném trhu a že tato dohoda může ovlivnit obchod mezi členskými státy (viz v tomto smyslu výše uvedené rozsudky Cabour, bod 48, a CEPSA, bod 42).
83 Krom toho, pokud jde zejména o dohody o výhradním odběru, je třeba připomenout, že i když cílem těchto dohod není omezení hospodářské soutěže ve smyslu článku 81 ES, je nicméně třeba ověřit, zda není jejich výsledkem její vyloučení, omezení nebo narušení. Při posouzení účinků dohody o výhradním odběru je nutné zohlednit hospodářské a právní souvislosti, v nichž se tato dohoda nachází a v nichž může tato dohoda spolu s dalšími dohodami mít kumulativní účinek na hospodářskou soutěž. V důsledku toho je třeba přezkoumat účinky, jaké taková smlouva ve spojení s dalšími smlouvami téhož druhu má na možnosti domácích konkurentů nebo konkurentů z jiných členských států usadit se na posuzovaném trhu nebo zvětšit svůj podíl na tomto trhu (viz rozsudky ze dne 28. února 1991, Delimitis, C‑234/89, Recueil, s. I‑935, body 13 až 15; ze dne 7. prosince 2000, Neste, C‑214/99, Recueil, s. I‑11121, bod 25, a výše uvedený rozsudek CEPSA, bod 43).
84 S ohledem na výše uvedené je třeba odpovědět na třetí a čtvrtou otázku tak, že na smluvní ustanovení týkající se prodejní ceny pro veřejnost, jako jsou ustanovení dotčená ve věci v původním řízení, se může vztahovat bloková výjimka na základě nařízení č. 1984/83, jakož i nařízení č. 2790/1999, pokud se dodavatel omezí na stanovení maximální prodejní ceny nebo na doporučení prodejní ceny, a tudíž pokud má další prodejce skutečnou možnost určit prodejní cenu pro veřejnost. Naopak na taková ustanovení se nemohou vztahovat uvedené výjimky, pokud přímo, či nepřímými nebo skrytými prostředky vedou ke stanovení prodejní ceny pro veřejnost nebo minimální prodejní ceny dodavatelem. Předkládajícímu soudu přísluší přezkoumat, zda taková omezení zatěžují dalšího prodejce, s ohledem na souhrn smluvních povinností v jejich hospodářském a právním kontextu, jakož i na chování účastníků původního řízení.
K nákladům řízení
85 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:
1) Článek 12 odst. 2 nařízení Komise (EHS) č. 1984/83 ze dne 22. června 1983 o použití čl. [81] odst. 3 Smlouvy na kategorie dohod o výhradním odběru, ve znění nařízení Komise (ES) č. 1582/97 ze dne 30. července 1997, musí být vykládán v tom smyslu, že pro účely uplatnění odchylky, kterou stanoví, dané ustanovení nevyžaduje, aby dodavatel byl vlastníkem pozemku, na kterém postavil čerpací stanici, kterou pronajímá dalšímu prodejci.
2) Článek 5 písm. a) nařízení Komise (ES) č. 2790/1999 ze dne 22. prosince 1999 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě musí být vykládán v tom smyslu, že pro účely uplatnění odchylky, kterou stanoví, požaduje uvedené ustanovení, aby dodavatel byl vlastníkem jak čerpací stanice, kterou pronajímá dalšímu prodejci, tak pozemku, na kterém je čerpací stanice postavena, nebo v případě, že není vlastníkem, aby si tento majetek pronajímal od třetích osob nespojených s dalším prodejcem.
3) Na smluvní ustanovení týkající se prodejní ceny pro veřejnost, jako jsou ustanovení dotčená ve věci v původním řízení, se může vztahovat bloková výjimka na základě nařízení č. 1984/83, jakož i nařízení č. 2790/1999, pokud se dodavatel omezí na stanovení maximální prodejní ceny nebo na doporučení prodejní ceny, a tudíž pokud má další prodejce skutečnou možnost určit prodejní cenu pro veřejnost. Naopak na taková ustanovení se nemohou vztahovat uvedené výjimky, pokud přímo, či nepřímými nebo skrytými prostředky vedou ke stanovení prodejní ceny pro veřejnost nebo minimální prodejní ceny dodavatelem. Předkládajícímu soudu přísluší přezkoumat, zda taková omezení zatěžují dalšího prodejce, s ohledem na souhrn smluvních povinností v jejich hospodářském a právním kontextu, jakož i na chování účastníků původního řízení.
Podpisy.